Uctívání svatého Jakuba Sotva se každý večer v šest hodin rozsvítila lampa a slepice slétly z kakaovníků a chlebovníků, otec odcházel. Na sobě měl chatrnou vojenskou uniformu, boty vysoké jako moje nohy a stařičký amulet s vyrytým nápisem, který dokázal přečíst a pochopit jen on: Que cecop, deus meus, deus noter. Jednou jsem se to pokusil vyslovit nahlas, ale málem jsem si spolykal jazyk. Otec mi vysvětloval, že ta modlitba je posvátná, že její slova mají svou sílu a neměla by se brát na lehkou váhu. Když mě jednou přistihl, jak se pokouším jeho amulet strčit do kapsy, varoval mě: jestli se to dál budu pokoušet vyslovit, vypadají mi všechny vlasy a jazyk se mi zkroutí. Já chtěl ten trojúhelníkový amulet s okem uprostřed použít jako munici ve hře. Mělo to být Oko Boží. Otcův dědeček prý kdysi viděl, jak tohle otevřené oko vykrojil do nebe blesk. Amulet by měl stejnou váhu jako deset cvrnkacích kuliček nebo dvacet zploštělých zátek od lahví, které jsme používali, když jsme hráli tatsian: cílem bylo házet kuličky tak, aby vytlačily zátky protihráčů z vyznačeného 7