1 Pikniky ve středu odpoledne
O tom, že umřela, jsem se dozvěděl od kamaráda. Dočetl se to náhodou v novinách a pak mi zavolal a do telefonu mi beze spěchu přečetl celý ten odstavec z ranního vydání. Kraťounký, nanicovatý článek, jaké u novin dávají psát nováčkům čerstvě vylezlým z univerzity, aby se trochu zapracovali v oboru. Dne toho a toho na tom a tom nároží náklaďák řízený šoférem A. B. porazil občanku X. Y. Komisař Tenaten teď vyšetřuje, zda není vina na straně řidiče. Znělo to málem jako jedna z těch krátkých básniček, jaké se tisknou na titulní strany časopisů. „Kde se bude konat pohřeb?“ zeptal jsem se. „Jo, tak to nevím,“ zaznělo v telefonu. „Hele, měla ta holka vůbec nějakou rodinu?“ Jistěže i ona měla rodinu. Ještě ten den jsem zavolal na policii a přeptal se na adresu a telefon k ní domů. Pak jsem se ozval přímo tam a zjistil datum pohřbu. Jak jednou někdo řekl: když si dáš tu práci, dozvíš se skoro všechno. Dům, kde bydleli, byl v jedné z nejobyčejnějších čtvrtí To7