Otom,žeumřela,jsemsedozvědělodkamaráda.Dočetlseto náhodouvnovináchapakmizavolaladotelefonumibeze spěchupřečetlcelýtenodstaveczranníhovydání.Kraťounký, nanicovatýčlánek,jakéu novindávajípsátnováčkůmčerstvě vylezlýmzuniverzity,abysetrochuzapracovalivoboru.
DnetohoatohonatomatomnárožínáklaďákřízenýšoféremA.B.porazilobčankuX.Y.KomisařTenatenteďvyšetřuje,zdanenívinanastraněřidiče.
Znělotomálemjakojednaztěchkrátkýchbásniček,jaké setisknounatitulnístranyčasopisů.
„Kdesebudekonatpohřeb?“zeptaljsemse.
„Jo,taktonevím,“zaznělovtelefonu.„Hele,mělataholka vůbecnějakourodinu?“
Jistěžeionamělarodinu.
Ještěten denjsemzavolal napoliciiapřeptalsenaadresu atelefonknídomů.Pakjsemseozvalpřímotamazjistildatumpohřbu.Jakjednouněkdořekl:kdyžsidáštupráci,dozvíš seskorovšechno.
Dům,kdebydleli,bylvjednéznejobyčejnějšíchčtvrtíTo-
kia.Otevřeljsemkapesníatlasměstaaoznačilsivněmadresu červenoupropiskou.Tačtvrťopravdunepatřilaknejluxusnějším:tratimetra,státníchdrahaautobusovýchlineksetuproplétalyjednapřesdruhoujakonitěvnašišatoupletenépavučině.
Dotohotuještěsemtamteklnějakýtenvodnítokapovrch zemskýbrázdilotolikrušnýchulic,žekonečnývýsledekpřipomínalvrásčitouarýhovanoukůrucukrovéhomelounu.
NapohřebjsemvpříslušnýdenvyrazilodWasedytramvají.
Vystoupiljsemskoroažnakonečnéahnedotevřelsvůjatlas města,bylmitualeplatnýasitolik,jakobychsseboumělglóbus.Nežjsemseprotodostalnadanouadresu,absolvovaljsem spoustynákupůcigaretadotazůnasprávnýsměr.
Důmtobylprastarý,ještědřevěný,obehnanýhnědýmprkennýmplotem.Zabrankoubylpolevéstranědvorektakúzký, ževtomsnadmohlbýtnějakýzvláštnízáměr.Vkoutětam stáloodloženéstarénepoužívanéporcelánovéohřívadlosnahromaděnoudešťovouvodou.Mohlojítambýtnějakýchpatnáct centimetrů.Zeměnadvorkubylačernáaprosáklávlhkostí.
Zdomovaodešlaněkdyvšestnácti,azřejměiprotosepohřeb konaljenvevšítichostivrodinnémkruhu.Smutečníhosty tvořilotéměřvýhradněsaméobstarožnípříbuzenstvo,organizaciakcezajišťovaljejísotvatřicetiletýstaršíbratrnebosnadšvagr. Jejíotecbylpomenšíchlapíkokolopětapadesáti.Včerném obleku,smutečnípáskunarukávu, stál hned ubrány, nehybnostsamaapřipomínalasfaltku,znížprávěopadlavelkávoda. Přiodchodujsemmlčkysklonilhlavu.Udělalpřesnětosamé.
Poprvéjsemjipotkalnapodzimvdevětašedesátém,když mibylodvacetajísedmnáct.Kousekoduniverzityvkavárničce, kdejsemsečastoscházelskamarády.Vpodniku,kterýsiceza mocnestál,aspoňjstevněmalemohlidosytaposlouchathard rockaktomu popíjetnaprostonejhnusnějšíkafepodsluncem.
Vždyckytamsedělanastejnémmístě,loktyopřenéostůl, zabranádočtení.Nanosebrýle,covypadalyjakorovnátka, arucenepříjemněkostnaté,stejněvšakvsoběmělaněco,proč jsteji museli mítrádi.Kafeměla vždycky úplněvystydlé a popelníkpředsebouvždyckypookrajplnýšpačků.Lišilsepokaždéjennázevknihy.JednoutobylnějakýMickeySpillane, podruhéKenzaburóÓe,jindyzassoubornévydáníbásníAllenaGinsberga.Natituluzkrátkanezáleželo,hlavníbylo,žejde oknihu.Studenti,cosevkavárněstřídalijaknaběžícímpásu, jípůjčovali,cobylokmání,aonasetímpořaděpročítala,jako kdyžokusuješkukuřici.Myslím,žejívtěchdobáchčtivonikdy nescházelo.Světsetehdypřímohemžillidmi,covámpořád chtělipůjčovatnějakéknížky.
Doors,Stones,Birds,Deep Purple,MoodyBlues–itím se tenkrátžilo.Atomsférasevtěchdobáchmálemdalakrájet.Jedenmělskorodojem,žedotohostačíjentrochuvíckopnout, avšechnoserázemzačnekácetjakodomečekzkaret.
Popíjelijsmelacinouwhisky,provozovalineprávěuspokojivýsex,vedlinikamnevedoucířečianavzájemsipůjčovali knížky.Tobylanáplňnašichdní.Anadcelýmnanicovatýmobdobímšedesátýchletsepomaluzačalasnáramnýmrachtáním askřípěnímzatahovatopona.
Jejíjménosiužnevybavím.Vzpomnělbychsi,vytáhnout znovu nasvětlotennovinovývýstřižekse zprávouojejísmrti,
mněužteďalenanějakýchjménechnesejde.Tojejíjsemuž nadobrozapomnělabasta.
Občaspotkávámkamarádyzestarýchdoba stanese, žese hovornajednoustočíinani.Anionisiužnevzpomenou,jak sejmenovala.Nojo,toužjelet,aonatakyšlavždyckyskaždým…Kdosimápamatovat,jaksejmenovala?Takyjsemse snípárkrátvyspal.Copakteďasidělá?Potkatjidneskajenom taknaulici,asibychsecítilzvláštně…
Bylonebylo,bylajednoujedna,kterádalakaždýmu…
Takhlesetaholkajmenovala.
Přísněvzatovlastněnebylapravda,žespalaúplněskaždým.Mělanatyhlevěcisvojevlastnípravidla.
Reálněviděnoovšemspala skoro skaždým.
Jednoujedinkrátsestalo,žejsemponíchchtěl–čistěze zvědavosti–vědět,cotajejípravidlavlastněpřesněobnášejí.
„Hm…“udělalajenaasinapůlminutysezamyslela.„Mně samozřejměneníjedno,skýmtoje.Někdo jemiidoceladost protivný.Možnátonejlípshrnu,kdyžřeknu,žerádapoznávámrůznélidi.Žejetoproměněcojakopoznávat,jakfunguje svět.“
„To,žesněkýmspíš?“
„Jo.“
Teďbylařadanamně,abychsedůkladnězamyslel.
„No…aužjsitedaněcopoznala?“
„Něcomálojo,“přikývlaona.
Odzimy1969doléta1970jsmesepakskoronevídali.Univerzitabylavjednomkusebuďobsazenástávkujícímstudentstvem,anebonaopakvyklizenápoliciíajásámsebeztakpotácelvesvýchvlastníchdrobnýchproblémech.
Kdyžjsempaknapodzimsedmdesátéhovešeldonašístaré kavárny,zjistiljsem,žesemteďzačalichoditúplnějinílidé ajediný,kohotuještěpoznávám,jejenomonasama.Podnikemburáceltensamýhardrockcopředtím,někdejšíhutná atmosféravšakbylanadobrotatam.Jenonaazdejšíhnusná kávazůstalystejnéjakopředrokem.Sedělijsmeprotisobě ustolku,usrkávalikafeabaviliseokamarádechzestarých dob.
Skoronikdoznichužnauniverzitunechodil.Jedense zabil,dalšíbylnezvěstnýatakpodobně.
„Cojsicelýrokdělal?“zeptalasemě.
„Všechnomožné,“opáčiljsem.
„Ajsiteďaspoňoněcochytřejší?“
„Oněcomálojo.“
Ténocijsemsesnípoprvévyspal.
Otom,jakvyrůstala,tohomocnevím.Ikdyžmiotommyslímjednouněkdoněcovyprávěl.Možnáipřímoona,kdyžse mnoubylavposteli.Vlétěvprvákunavyšístřednísehrozně pohádalasesvýmtátouapotomodešlazdomova(anásledně i z téstřední školy).Ano, takhle tobylo.Nikdo pak nemělani potuchy,kdevlastněbydlíazčehožije.
Jakbyl den dlouhý, vysedávalanažidliv rockovékavárně, pilajednokafezadruhým,hulilajakofabrikaaobracelastránky.Číhalapřitom,ažseobjevíněkdo,kdozanizaplatíkafe
acigarety(bylatopronástehdynemalásuma),akdyžseobjevil,skončilasnímzpravidlavposteli.
Atojevšechno,coonívím.
Odpodzimutohorokuměpakaždopříštíhojarajednou týdněvúterývečernavštěvovalavmémbytěnakrajiMitaky. Snědlalehkouvečeři,cojsemjípřipravil,naplnilapopelník ažpookrajnedopalkyapakjsmesespolumilovaliazrádia námktomuhrálamerickýrockzFarEastNetwork,puštěný nanejvyššíhlasitost.VestředuránojsmesepoprobuzeníprošlismíšenýmlesemažkekampusuMezinárodníkřesťanské university,stavilisetamvjídelněapoobědvali.Odpolednejsme sebuďposadilidohalyaupíjelislaboukávu,nebose,když bylovenkupěkně,natáhlinazádadotrávynanádvoříkampusuadívalisenahorunanebe.
Říkávalatomu„piknikyvestředuodpoledne“.
„Kdyžjsmetady,připadámsituvždycky,jakobychbyla doopravdyněkdenapikniku.“
„Doopravdyněkdenapikniku?“
„Nojo.Všudejetutolikmísta,trávník,kamsejenpodíváš, alidivypadajítakspokojeně.“
Sedělavtrávěapokoušelasezapálitsicigaretu.Povedlose jítoažnakdovíkolikátousirku.
„Sluncevycházíazasezapadá.Lidipřicházejíazaseodcházejí.Časletíjakovítr.Tobětonepřijdejakojedenvelký piknik?“
Bylomitenkrátjednadvacetascházelomiužjenpártýdnů dodvaadvaceti.Neměljsemnaději,žebychvnejbližšídobě zvládnuldokončitvysokouškolu,neměljsemaleanipádný
důvod,abychztéškolyodcházel.Všechnobylopodivněspletenéabeznadějnéajásepopěknýchpárměsícůnedokázal hnoutzmístaaniojedinýkrok.
Jakobycelýsvětkolembylvpermanentnímpohybuajen jájedinýtrčelpořádtam,copředtím.Napodzimroku1970ve mněvšechno,načjsemsepodíval,vyvolávalodepresi.Všecko semizdáloblednoutpřímopředočima.Štvalmědokonce islunečnísvit,vůnětrávyatichounkéšuměnídeště.
Mockrátsemitehdyzdálsenonočnímvlaku.Pokaždé jedenatensamý.Onočnímvlaku,kdejstesezalykalikouřem zcigaret,smrademzezáchodkůatím,jaktambylonarváno kprasknutí.Taknarváno,žesetamnebylopomaluanikam postavit.Anasedadlechpřilípnutézaschlézvratky.Bylototak nesnesitelné,žejsemsepakvždyckyzvedlzesvéhomístaavystoupilnajakémsinádraží.Vliduprázdnépustině,kdedotmy nesvítilojedinésvětýlkozobydlenéhostaveníanikdenebyl vidětžádnýželezničář.Nebylytamanihodinyajízdnířád.Nebylotamzkrátkavůbecnic.Takovýtobylsen.
Mámdojem,že sev těchčasechnašly ichvíle,kdyjsemna nibylhnusný.Dnesužsinatomocdobřenevzpomínám.Možná žejsembylnakonecopravduhnusnýjenomsámnasebe.Každopádněsezdálo,žeonasamasiztohovůbecnicnedělá.Že sitomožná–kdyžtohodněpřeženu–naopakještědostužívá. Proč,tojsemnetušil.Onapomněnakonecasianinechtěla, abychnanibyl hodný .Ještědnessepřitompomyšlenícítím divně.Ajemipakvždyckytaksmutno,jakobychpodrukama ucítilvevzduchuneviditelnouzeď.
Tozvláštníodpoledne25.11.1970sidodnesvybavujusnaprostoujasností.Pěšiny,sevřenézoboustransmíšenýmlesem, zežloutlyjinanovýmlistím,servanýmzestromůsilnýmdeštěm apřipomínalyvyschlápotočníkoryta.Jáaonajsmejimichodilisematam,rucezastrčenévkapsáchkabátů.Byloslyšet jenkrokynásdvou,jakšlapemevlistí,pakještěpronikavézavřísknutínějakéhoptáka–apakužvůbecnic.
„Comášprosímtězaproblém?“zeptalaseměnajednou. „Ale,celkemonicnejde,“odpověděljsem.
Popošlakousekdopředu,posadilasenakrajcestyazapálilasi.Takyjsemsisedl,hnedvedlení.
„Pořádmáštyzlésny?“
„Ne pořád,alečasto.Většinousemivnichzdá,žemi prodejníautomatnevrátildrobné.“
Zasmálaseapoložilaminachvilkudlaňnakoleno.
„Tyotomasinechcešmocmluvit,co?“
„Jáotomasimocmluvitaninedokážu.“
Zahodilanazemnapůldokouřenoucigaretuapečlivěji uhasilapodrážkoutenisky.„Člověknikdynedokážepořádně mluvitotom,očemchcemluvitnejvíc.Nemyslíš?“
„Jánevím,“řekljsem.
Zapleskalakřídlaazezeměvzlétlidvaptáci.Pomaluzmizelizdohledu,jakobyjedosebevtáhlaobloha,vtuchvílibez jedinéhomráčku.Mlčkyjsmehledělidomíst,kdesenámztratilizočí.Pakvzalauschlouvětvičkuanakresliladohlíny několikzáhadnýchobrazců.
„Kdyžspímstebou,bývámiobčashrozněsmutno,“řeklami. „Tojemilíto,“řekljsemjá.
„Nenítotvojevina.Anitinevyčítám,žeměobjímášamyslíšpřitomnajinou.Natommivůbecnesejde.Já–,“odmlčela
senáhleapomaluvyryladohlínytřirovnoběžnéčáry.„Jáani nevím,čímtoje.“
„Nepokoušímsetirozhodněnicskrývat,“řekljsempo kratšíodmlce.„Sámpořádnemůžuzjistit,cosetovlastně stalo.Chtělbychtovšechnopochopitopravducomožnánezaujatě.Nepřehánětvíc,nežjezdrávo,anisenavěcinedívat přespřílišrealisticky.Ktomujealepotřebahodněčasu.“
„Kolik?“
Zavrtěljsemhlavou.„Tofaktnevím.Možná,žebudestačit rok,možnátopotrvádesetlet.“
Hodilavětvičkunazem,vstalaasmetlasizkabátusuchou trávu.„Desetletjecelávěčnost,nemyslíš?“ „Přesnětak,“řekljsemjá.
Prošli jsmehájem ažkekampusu Mezinárodní křesťanské
univerzity,tamsepakjakovždyckyusadilivhaleaukusovali hotdogy.Úderemdruhéodpolednesenaobrazovcetelevize, kterátam hrála,začalznovuaznovuobjevovatJukioMišima. Ovládáníhlasitostibylorozbité,anebyloprotoskoroslyšet, coMišimaříká,toalenámdvěmabyloúplnějedno.Kdyžjsme dojedlihotdogy,dalijsmesikaždýještějednokafe.Jedenze studentůvylezlnažidliazačalotáčetknoflíkem,nakonecto alevzdal,slezlzasdolůaněkamodešel.
„Chcitě,“řekljsemjí.
„Nemámnicproti,“usmálaseona.
Srukamavkapsáchukabátůjsmepomaludošlikemně domů.
Kdyžjsemsepakznenadáníprobudil,zjistiljsem,žetiše pláče.Podpřikrývkousezachvívalajejídrobnáramena.Zapá-
liljsemhořákpřímotopuapodívalsenahodinky.Bylydvě hodinyráno.Uprostředmístnostiplulobíléměsíčnísvětlo.
Počkaljsem,ažsevypláče,potomjsemohřálvoduauvařil sáčkovýčernýčaj,kterýjsmepakspoluvypili.Čistějenčaj,bez cukru,bezcitrónu,bezmléka.Potomjsemzapálildvěcigarety ajednupodaljí.Natáhladosebekouř,vyfoukla.Třikrátto takhlezopakovalaapakserozkašlala.
„Hele,nenapadlotěněkdy,žebysmnechtělzabít?“zeptala sepochvíli.
„Tebe?“
„Jo.“
„Pročseptáš?“
Špičkamiprstůsimnulaočnívíčka,cigaretustálemezirty.
„Jenomtak.“
„Nenapadlo,“řekljsemjá.
„Fakt?“
„Fakticky.“
„Pročbychtěvlastněvůbecmělzabíjet?“
„Vždyťjávím,“přikývlaotráveně.„Jenmětaknajednou napadlo,že bynebylonejhorší,kdybyměněkdozabil.Vespaní,kdyžbychosoběvůbecnevěděla.“
„Jánatyhlevěcialenejsem,víš?“
„Vážně?“
„Nejspíšfaktne.“
Zasmálase,uhasilacigaretuvpopelníku,upilahltčerného čajeapaksiznovuzapálila.
„Jásedožijupětadvaceti,“prohlásila.„Apotomumřu.“
Kdyžvčervenci1978umřela,bylojíšestadvacet.
Kapitola 2 Červenec 1978
Ujítšestnáctkroků
Počkaljsem,ažmizazádykompresorsesyknutímzavředveře výtahuapakjsemsámpomaluzavřeloči.Následnějsemse pokusil sebratdohromady střepysvéhovědomí a ujítšestnáct krokůchodboučinžákusměremkedveřím.Sezavřenýmaočimaarovnýchšestnáctkroků:aniokrůčekvíc,aniokrůček míň.Odwhiskyjsemmělhlavuvymazanoujakšroubsestrženýmizávityaodcigaretplnouhubudehtovéhosmradu.
Svýchšestnáctkrokůalezvládnuurazitsezavřenýmaočimajakpodlepravítkaivténejvětšíopici.Ovocedlouholeté, naprostonesmyslnéosobnídisciplíny.Kdyžsenamažu,vypínámhrdězáda,zvedámhlavuavtahujuzevšechsildoplic směsiciranníhovzduchuapachůbetonovéchodby.Apotom zavírámočiavyrážímnasvoušestnáctikrokovoutrasupo přímce,vedoucískrzmlhuzwhisky.
Tenhlesvůjšestnáctikrokovýsvětjsemsiosobněpřekřtil na nejzdvořilejšímožnýzpůsobopice. Nenívtomvůbecnicsložitého.Stačí,kdyžpřijmujakofakt,žejsempodobraz.
Žádná ale,jenomže,jenže nebo přesto .Prostějsemnamol atojevšechno,atímsenajednouoctnuvsvémnejzdvořilejšímmožnémzezpůsobůožralství.Jezemnenejvětšíranní
ptáčezevšechšpačků,jezemneposlednívagónnákladního vlakuhrkotajícíhopřesviadukt.
5,6,7…
Naosmémkrokudělámpauzu,otvírámočiazhlubokase nadechuju.Trochumizvonívuších.Znítojakvítrzmořevanoucískrzzrezléostnatédráty.Hergot,kdyjábylvlastněnaposledumoře?
24.7.,6hodin30minutráno.Ideálníročnídobaaideální časnavýletkmoři.Písečnéplážejsouprázdné,nikdotuještě nikdeneoxiduje.Načářepříbojejsoujakjehličí,střesenéze stromůvětrem,rozsetéstopymořskýchptáků.
Jo,moře…
Amašírujemedál.Namořefofremzapomenout,toužje pěknýchpárpátkůpassé…
Kdyžjsemsezastavilnašestnáctémkrokuaotevřeloči,stál jsemtakjako vždycky přímo předklikou udveří.Vyndaljsem zeschránkydvoudennínáložnovinanějakédvědopisníobálkyastrčilsitovšechnopodrameno.Zlabyrintuvěcívesvé kapsejsempotomvytáhlklíče,nechalsijevruceachvílijen tisklčelo nastudenýkovdveří.Vuších jakobymitišepraskalo.Tělojsemmělnasákléalkoholemjakochumáčvaty.Jen mojevědomízůstávalojakžtakžfunkční.
Dohájepráce…
Otevřítdveřenajednutřetinu,vecpatsedovnitř,zavřít. Vpředsínivládlo hrobové ticho.Mnohem hrobovější, nežby bylozdrávo.
Pakmojipozornostupoutalyčervenélodičkyumýchnohou.Známéčervenélodičky.Stálytu mezizablácenýmitenis-
kamialacinýmiplážovýmisandályapřipomínalyvánočnídárek,kterýseminulročnídobou.Celéjepokrývalotichojak velejemnýprach.
Sedělazakuchyňskýmstolem,čelopoloženénasložených rukou, profil obličejeskrytý podvrstvou rovných černých vlasů.Prosvítaljízpodnichneopálenýbílýkrk.Mělanasoběšaty zlátkyspotiskem,kteréjsemnanínikdypředtímneviděl.Pod nimijíukrkubylvidětkousekramínkapodprsenky.
Svlékljsemkabát,odložilčernoukravatu,sundalhodinky. Onasemezitímaninepohnula.Pohlednajejízádamipřipomnělstaréčasypředtím,nežjsmesespolupotkali.
„Nazdar,“osloviljsemji,vůbectoaleneznělojakomůj hlas.Znělotojakohlas,kterýsemnaschváldalněkdodopravit odněkudznehoráznédálky.Odpověďjsem,přesněpodleočekávání,nedostalžádnou.
Podletoho,jakvypadala,mohlateďzrovnatakdobřespát, jakobrečet.Anebotakybýtmrtvá.
Posadiljsem se protinízastůlapřitisklsiprstynaoči.Zářivéslunečnípaprskypůlilystůlnadvěčásti.Jásedělvté,kam dopadalosvětlo,onavté,nakteroupadaltmavýstín.Stín, vkterém všechno ztrácelobarvu.Nastolnídescestálkvětináč suschloupelargónií.Zaoknemněkdokropilulicivodou.Po sluchuipočichujstejasněvnímalikrůpějedopadajícína asfalt.
„Dášsikafe?“
Azasežádnáodpověď.
Kdyžjsemsesdostatekujistil,žemiskutečněneodpoví, zvedljsemsezmísta,vkuchyninamlelkávuproobaazapnul tranzistorák.A teprv poté,cojsemměl umleto,jsem si uvědo-
mil, žejsem si vlastněchtěldátledovýčaj.Mně skoro vždycky všechnodojde,ažkdyžjepovšem.
Tranzistorákzesebejedenzadruhýmchrlilneškodnépopulárnísongy,ideálníproranníposlech.Jedenmělztěchpísní skorodojem,žesezaposledníchdesetletneudálavnašemsvětě jednajedinázměna.Rozdílbyljenvjménechzpěvákůanázvech těchvýtvorů.Atakyvtom,že jsembylodesetletstarší.
Ujistitse,ževodavkonvicivře,vypnoutplyn,nechatkonev třicetvteřinchladnoutapakzalítkávovýprášek.Natáhldo sebetolikhorkévody,koliksejendalo,avmomentě,kdyzačal pomalubobtnat,zaplavilamístnosthorkávůně.Venkusezatímrozeřvalyceléhordycikád.
„Bylastuužvčeravečer?“zeptaljsemse,vrucekonvici. Vlasynastolesejísotvaznatelněpohnulynahoruadolů.
„Čekaljsemnatebecelouvěčnost.“
Neřeklanatoanislovo.
Párazkonviceaprudkéslunečnípaprskyzačalyproměňovatpokojveskleník.Zavřeljsemoknonaddřezem,stisklvypínačklimatizaceapostavilnastůldvakávovéšálky.
„Dejsi,“řekljsem.Můjhlasužzasezačínalpřipomínat můjhlas.
„………“
„Neblbniadejsitokafe.“
Posáhodlouhýchtřicetivteřináchkonečněpomalým,nepřerušovanýmpohybemodlepilahlavuodstoluanepřítomně sezahledělanauschloupelargónii vkvětináči. Namokrétvářesejípřilíploněkoliktenounkýchvlasů.Jakoaura se kolem nívznášelvlhkýodér.
„Nestarejse,“řekla.„Vlastnějsemvůbecnechtělaplakat, abysvěděl.“
Přisunuljsemjíkrabicispapírovýmiubrousky,onasedo jednohopotichuvysmrkalaapaksiotráveněodhrnulavlasy přichycenénatvářích.
„Chtělajsemodsudpůvodnězmizet,ještěnežsevrátíš.
Abychomsenemuselivůbecvidět.“
„Alenakonecsistorozmyslela.“
„Ne. Užsemiprostěnechtělonikamchodit. Aleneboj, už brzovypadnu.“
„Dejsipřecetokafe.“
Zaposlouchanýdodopravníhozpravodajstvíjsemsrkalkafe anůžkamapřitomotevřeloběobálky.Vjednéjsemnašeloznámenízobchodunábytkem.Psalosetam,žepokudjevuvedenémtermínupoctímnákupem,budumítnavšeckojejich zbožídvacetiprocentníslevu.Vdruhéobálcemičlověk,nakteréhoseminechtělovzpomínat,psalvěci,kteréseminechtělo číst.Zmačkaljsemobojídojednékoule,hodiljidokošena papírusvýchnohouazačalchroupatzbytkysýrovýchkrekrů.
Vzalahrnekskávoudoobourukou,jakobysijeonějchtěla hřát,přiložilajejkertůmazadívalasenamne.
„Vledničcemášsalát.“
„Salát?“vzhlédljsemaměřilsijipohledem.
„Zrajčatafazolek.Nicvíctunebylo.Okurkaužzačlahnít, takjsemjivyhodila.“
„Hm.“
Vyndaljsemzledničkysalátovoumísuzmodréhookinawskéhosklaaobrátildonídoposledníkapkyobsahláhve,ve kterézbývalonadněnějakýchpětmilimetrůdresinku.Rajčata afazolkybylystudené,jakokdyžnačlověkapadnestín.Aktomubylynadobrobezchuti.Zrovnatakjakokrekryakafe.Asi zatomohlotoranníslunce.Vrannímsluncisevždyckyvšecko
rozložínaprvočinitele.Nechaljsemkafestát,vydolovalzkapsyorvanoukrabičkucigaret,škrtlpapírovousirkou–kdese uměprobohavzalypapírovésirky?–azapálilsi.Vhořícím koncicigaretysušezapraskaloadosvětlaranníhosluncezačal malovatgeometrickéobrazcemodrýdým.
„Byljsemnapohřbu.ApakjsemjelnaŠindžukuatam úplněsámpil.“
Kdesevzala,tusevzala,najednoutubylakočka.Dlouze zívla apakse jíjednímskokemuvelebilanaklíně.Onakočku párkrátpodrbalazauchem.
„Nemusíšminicvysvětlovat,“řekla.„Měužsetopřecenetýká.“
„Játitakynicnevysvětluju.Prostěnatebemluvím,toje všecko.“
Pokrčilanepatrněramenyazastrčilasivykukujícíramínko podprsenkyzpátkypodšaty.Vobličejinemělanic,cobyse dalonazvatvýrazem.Připomínalamifotkuměstapropadlého namořskédno,kteroujsemkdysiněkdeviděl.
„Umřelněkdo,kohojsemkdysiznal.Jenjásám,tytoho člověkaneznáš.“
„Aha?“
Kočkanajejímklíně roztáhladoširokavšechnyčtyřiapak vydechla,jentozafunělo.
Jásezavřenoupusoupozorovalhořícíkoneccigarety.
„Anacotenčlověkumřel?“
„Bylatoautonehoda.Třináctzlámanýchkostí,jento hvízdlo.“
„Bylatonějakáženská,žejo?“
„Jo.“
Doznělypravidelnézprávyvsedm,doznělydopravníinfor-
macearádiozasezačalochrlitdávkylehkéhorocku.Vrátila hrneknatalířekazadívalasenamne.
„Zliješsetakytak,ažumřujá?“
„Nepiljsemkvůlitomupohřbu.Toledaprvnískleničku nebodvě.“
Venkuprávězačínalnovýden.Novýapěkněhorkýden. Oknemnaddřezembylovidět skupinu mrakodrapů. Třpytily seještěoslnivějinežkdyjindy.
„Nenapiješseněčehostudenýho?“
Zavrtělahlavou.
Vyndaljsemzledniceplechovkuchlazenékolyavypiljina ex,anižbychseobtěžovalsesklenicí.
„Bylato holka,co šlaúplněskaždým,“řekljsem.Zněloto jaknějakákondolence.Kondolencezaholku,codalakaždýmu.
„Pročmitoříkáš?“zeptalasemě.
Neměljsemvlastněanitušení.
„Prostěšlaskaždýmatečka?“
„Taknějak.“
„S tebou toovšembyloněcotrochujiného,co?“
Zhlasujízaznívalzvláštnípodtón.Vzhlédljsemodsvésalátovémísyadívalsenanipřesuschlýmuškát.
„Myslíš?“
„Mámtendojem,“řeklatiše.„Tyužjsitotižtakový.“
„Jaktomyslíš?“
„Prostětovsoběmáš.Jsijakopřesýpacíhodiny.Kdyžse tidosypepísek,vždyckysenajdeněkdo,kdopřijdeaobrátítě.“
„Myslíš?“
Docelanepatrněpootevřelarty,pakjezaspevněsemkla.
„Přišlajsemsiprozbylévěci.Prozimníkabátyačepice
atak.Sbalilajsemto všechno dokrabice.Odneslbysto nazásilkovouslužbu,ažbudešmítčas?“
„Odnesutitoklidněaždobytu.“ Jentiše zavrtěla hlavou. „Nenítřeba. Nechci,abyske mně chodil.Chápeš,ne?“
Nojistě,mělapravdu.Jáholtmocmluvímamálouvažuju.
„Adresuznáš?“
„Znám.“
„Užjenomtohle abudemehotoví.Promiň,že mito trvalo takdlouho.“
„Acopapíry?Tyužjsmefaktvyřešiliposledně?“
„Ano.Mámetokompletnězasebou.“
„Totedašloalehodněrychle.Čekaljsem,žestímbudevíc oplétaček.“
„Tohlesimyslíkaždý,kdostímnemážádnouzkušenost. Alenakonecseukáže,žešlojen otriviální záležitost. Myslím, kdyžužjepovšem,“řeklaaještějednoupodrbalakočkumezi ušima.„Státsetoještějednou,budezeměexpertnarozvody.“
Kočkazavřelaoči,narovnalazáda azlehkasiopřelahlavu ojejípaži.Sklidiljsemdodřezukávovéšálkyasalátovoumísu afakturousmetlnahromádkudrobkyzkrekrů.Doočímě bodlyostréslunečnípaprsky.
„Všechnomášdopodrobnarozepsanénapoznámkových papírechnasvém psacímstole. Kdenajdešrůznédůležitédokumenty,vkterédnyodvážejísmetíatak.Pokudbysněčemu nerozuměl,takmizavolej.“
„Děkuju.“
„Chtělsmítděti?“
„Ne,“řekljsemjá„Ožádnédětifaktnestojím.“
„Jásamapořádještěnevím.Jenžezatěchhleokolnostíjsem
ráda,žejsmejenakonecneměli.Nebomyslíš,žekdybychom jeměli,vypadátoteďmezinámijinak?“
„Jepřecespoustapárů,kteréserozvedou,ikdyžužmají děti.“
„To je fakt,“ řeklaachvilkusi jentak pohrávalasmýmzapalovačem.„Játěmámpořádráda,abysvěděl.Aleototeď opravduvůbecnejde.Toužjsempochopilaijá.“
Zmizelaona,zmizelyfotografie, zmizelynedbalky
Když odešla,dal jsem si ještějedno kafe,pakjsemsivlezlpod horkousprchuanakonecseještěoholil.Nacosetujenčlověk podíval,užbyloskorovypotřebované–mýdlo,šampóniholicí krém.
Vylezljsemzesprchy,přičíslsivlasy,vetřelsidonichvlasovouvodičkuavyčistilsiuši.Pakjsemšeldokuchyněaohřál sizbyloukávu.Zastolemprotimněužnikdoneseděl.Jakjsem takzíralnaprázdnoužidliprotisobě,začínaljsemsipřipadat jakmalédítě,kterézanechaliopuštěnévulicíchpodivného neznáméhoměsta,jakovystřiženéhozdeChiricovaobrazu.
Ikdyžužsamozřejměnejsemmaléděcko.Srkaljsemkafe anemyslelnanic,akdyžjsempakpodlouhatánskédobě všechnodopil,ještějsemchvílijenomtaksedělapaksizapálil cigaretu.
Rovnýchčtyřiadvacet hodinjsemužnezamhouřil oka, kupodivusemi alenechtělovůbecspát.Potělejsemsipřipadal úplněvyčerpaný,hlavamialedálkroužilasemtampospletitých průplavechvědomísrutinouzkušenéhovodníhoživočicha.
Jakjsemtakfixírovalpohledemliduprázdnoužidlipřed sebou,vybavilsemijedenamerickýromán,kterýjsemkdysi
četl.Příběhotom,jakchlápek,kterémuuteklamanželka,necháváněkolik měsícůnajejížidlinaprotisvémumístuvjídelněpřehozenéjejínedbalky.Stačilootomchvilkupřemýšlet, abymitozačalopřipadatjakodocelafajnnápad.Nežebych siodtohoslibovalkdovíco,pořádtoalebudemítvětšíšmrnc, nežlimítnastoleuschlýmuškátvkvětináči.Nehleděnato, žekdyžsitutakhlevystavímnějakoučástženinygarderóby, možnátotrochuuklidníinašikočku.
Popořadějsemzotvíraljejízásuvkyvložnici,bylyvšak všeckyprázdné.Zbylatujenstará,odmolůprožranášála,třišatní ramínkaabalíčeknaftalínu.Všechnoostatnísikompletodneslassebou–všechnytykosmetickéserepetičky,kterénámbez laduaskladuzabíralyvětšinumístavkoupelně,kulmy,zubní kartáčky,fény,práškynaléčeníkdovíčeho,vložky,obuvod kozačekposandályapantofle,krabicenaklobouky,módní doplňky(zabírajícíjednovrchovatéšuple),kabelky,brašny, kufříky,peněženky,neustálevzorněsrovnanéprádloaponožkyadopisy.Nezůstalotucokoli,cobymijimohlopřipomínat. Skorotonamědělalodojem,žetusnadposoběodstranila ivšechnyotiskyprstů.Zknihovničkyapolicenagramodesky ubylapřibližnětřetinaobsahu–knížkyadesky,kterésikoupilasamanebojsemjíjedaljá.
Otevřeljsemalbum azjistil,žezněhodoposledníhokouskuodstranilavšechnysvéfotky.Zesnímků,nakterýchjsme bylioba,pokaždéneomylněodstřihlasvojipůlkuamnětuzbyla jenmámaličkost.Netknutézůstalyakorátfotkyměsamotnéhoapotomrůznétykrajinkyazvířátkaapodobně.Celkemtři fotoalbaperfektněvyretušovanéminulosti.Já–pokaždéúplněsám–aktomuhory,řeky, jelíncia kočky.Málemtovypadalo,žejsemsenarodilažilaždodnešníhodnebeztoho,že
bymiutohokdokolivasistovalažetotakbudeinadále.Zaklapljsemstránkysfotkamiavykouřildvěcigarety.
Bylobypravda fajn,kdyby byla takhodná anechalamitu aspoňtyjednysvénedbalky,toalesamozřejměbylajenjejívěc ajádotohonemělcomluvit. Rozhodla se,že minenechávůbecnicamněnezbývalo,nežtorespektovat.Možnájsemuž neměljinouvolbunežsiposlušněvsugerovat,ževlastněnikdy neexistovala.Apokudněcotakovéhoplatilopronisamotnou, tímspíštomuseloplatitprojejíkombiné.
Zaliljsempopelníkvodouanechalhoodmáčet,vypnul jsemklimatizaciirádio,ještěchvílisipopřemýšlelojejích nedbalkáchapaktohonechalašelspát.
Uplynulměsíc odchvíle,co jsemjídalsouhlassrozvodem acoonaodešlazbytu.Téměřdokonalenesmyslnýměsíc.Rozplizlýabřečkovitýjakkýblvlažnéhorosolu.Nezaregistroval jsemzatudobujakoukolizměnuanebylototím,žebychsnad bylmálovšímavý.
Ránojsemvstalvsedm,uvařilsi kafe,opeklsitoust,vydal sedopráce,povečeřelvrestauraci,vypilpárskleniček,vrátil sedomů,zhrubahodinusičetlvposteliapakjsemzhasnul světloausnul.Osobotáchanedělíchjsemdoprácenešelamístotohoodránazabíjelčasobcházenímbiografů.Načežjsem opětosamělepovečeřel,něcopopil,trochusipočetlašelspát. Jsoulidé,comajívezvykudenzadnemzačerňovatdatum vkalendářiapřesnětakvypadalimůjuplynulýměsíc.
To,žezmizela,mivjistémsmyslupřipadalonevyhnutelné. Cosestalo,tosestaloanemůžeseodestát.Anemělozvlášťvelkývýznam,jaknámtospoluzatyčtyřirokyklapalo.Stejnásituacejakovpřípaděnašehovybrakovanéhofotoalba.
Stejnětakanizvlášťnesešlonatom,žeuždelšídobupravidelněspávalasjednímmýmkamarádem anakonec sekněmujednohokrásnéhodnetakynastěhovala.Něcotakového sepřecedoceladobřemůžestát,každouchvílisetoiskutečněstáváajáneměldůvodshledávatněcozvláštníhonatom, žesetoteďstalozrovnají.Tobylkoneckoncůjejíproblém,ne můj.
„Tojekoneckoncůtvůjproblém,nemůj,“řekljsemjí.
Došloktomutohočervnovéhonedělníhoodpoledne,kdy prohlásila,žesechcerozvést.Měljsemvtuchvílizrovnanavlečenýnaprstěkroužekplechovkyspivemapohrávalsisním.
„Chcešříct,žejetitojedno?“zeptalaseměvelicepomalu.
„Nechci říct,žeje mito jedno,“ řekl jsem. „Chci říct,žeje totvůjproblém,nemůj.“
„Jestlichcešněcovědět,tak sestebouvůbecnechcirozvádět,“řeklaochvilkupozději.
„Játěktomutakynijaknenutím,“řekljsemjá.
„Jenomžekdybychstebouzůstala,nikambytonevedlo.“
Nicdalšíhoužneřekla,připadalomiale,ževím,kammíří. Zapárměsícůmimělobýttřicet.Jísamétáhlonadvacetšest.
Avesrovnánístím,jakvelkévěcimělypřijítpotom,představovaloto,cojsmespoluzatímvybudovali,jenúplnoumaličkost.Nebosespíšpřímorovnalonule.Jakobychomceléty čtyřirokyžilijenzúspor.
Znejvětšíčástijsemzatomohljá.Asijsemsenikdyneměl oženit.Přinejmenšímsionanikdynemělabrátmě.
Zpočátkusiosoběmyslela,žejeasociálníasemnoužeje tonaopak. Atyhlesvérolejsmetakyzvládalipoměrněslušně hrát. Jenomže zrovna vechvíli,kdy jsmesi oba říkali, ženám totakhlenejspíšužvydržínapořád,seněcopokazilo.Opravdu
jenúplnádrobnost,nedalaseužalevrátitzpátky.Amyse ocitlivpoklidnéavlekléslepéuličce.Atobylnáškonec.
Pronisamotnouužjsembylztracený.Třebaměještěiteď trochumilovala,ototualeužnešlo.Obajsmezkrátkaažmoc zapadlidosvýchrolí.Užjsemjínemohldátvůbecnic.Jíto paknapovědělinstinktamnězkušenosti.Avoboupřípadech šloodefinitivnípoznání.
Ataksetedystalo,žeminavěkyzmizela–onaijejíchněkolikerokombiné.Takužtochodí–naněkohozapomenete sami,někdovámzmizí aněkdoumře. Natomnenískoronic tragického.
24.7.,8:25ráno.
Přelétljsempohledemčtyřicifrynadisplejidigitálek,potomjsemzavřeločiausnul.
