Úvod
napsala Philomena Cunk (zbytek knížky taky)
Dělá to Yuval Noah Harari. Dělá to Niall Ferguson. Dělá to Dan Carlin. Palacký si to svého času taky dost užíval. Dnes to dokonce dělají i některé ženy a mnohé z nich na to nedají dopustit. A teď to dělám i já. Zní to, jako bych mluvila o sexu, protože sex zjevně prodává knížky v míře, jaké se cokoli populárně-naučného nemůže rovnat, ale ve skutečnosti mluvím o tom, co právě svíráte v rukách: o Převratných Kompletních Stručnějších Dějinách Světa. Nic nebylo vynecháno, všechno bylo ponecháno, a přitom se to vešlo do tenoučké knížečky, kterou snadno vměstnáte do kapsy, abyste měli co číst na úmorné svatbě, kde vás bez plus jedničky posadili ke stolu pro přebývající. Tahle kniha je dosud nejucelenějším přehledem světových dějin – teda aspoň než se strhne nějaká nová válka, ale to už si sem budete muset připsat sami.
Já jsem Philomena Cunk, nejpřednější britská dokumentaristka, myšlenkářka a teď i pěstitelka knih. Nejspíš mě znáte z pořadů jako Cunk on Britain, Cunk on Earth, Cunk’s Quest For Meaning a z dosud neodvysílané epizody
Peče celá země, kde jsem uklohnila dort s citronovou polevou, který nevyšel tak docela podle mých představ, to vše za doprovodu rozkošně komických zvukových efektů.
Když mě vydavatelka téhle knížky (jméno jsem zapomněla a e-mail ztratila, ale asi nějaká Kate?) poprosila, abych napsala knihu o Kompletních Dějinách Civilizace Na Zemi, netrvalo mi dlouho, abych řekla ne, díky, to zní jako strašná spousta práce.
Ale houbelec, ona na to, naprosto stačí, když to bude mít 50 000 slov. O dlouhé knížky nikdo nestojí. Zvlášť když místo nich můžeš sjíždět srandovní TikToky. Knížka je dneska vlastně jenom věc, co lidi kupujou k Vánocům někomu, koho neznají dost na to, aby mu sehnali pořádný dárek, ale zároveň si shodou okolností vzpomněli, že jeví blíže neurčený zájem o něco, o čem se v ní píše. No a knížka o všem, co se kdy na Zemi stalo, se nevyhnutelně trefí do zájmu hromadě lidí. Hlavně když se nám ji podaří přeložit do různých jazyků a nasadit správnou cenu. A když na obálku dáme tvůj obličej, protože tě lidi znají z Netflixu. Takže teď tuhle knížku čtete s největší pravděpodobností z toho důvodu, že nějaký kdosi, kdo vás pořádně nezná, se o vás domnívá, že byste mohli být fandou Byzance, Vandalů či starověkých Sumerů. Anebo – přiznejme si to – mým fandou.
A tak se v téhle velevýznamné, leč příjemně stručné a dočtitelné knize vypravíme na cestu (jenom metaforicky –většinu jsem napsala v útulné kavárničce, kolem které chodím se psem), abychom zjistili, jak to lidi v dávné minulosti dokázali, že je dnes díky nim život na téhle planetě tak pohodlný, ale v dlouhodobém výhledu bohužel neudržitelný.
Bude to cesta (a znova opakuju: nikam se nechystám, zrovna jsem si objednala ovesný flat white), při níž navštívíme (na papíře) některé z nejhistoričtějších civilizací dějin. Podíváme se na vědce, umělce a spisovatele, kteří se začlenili do přediva civilizace, a taky na první maskérky, které svět konečně vylíčily.
Kontroverzní může být, že než abych uspořádala světové historické události abecedně, což se jeví jako nejlogičtější volba, rozhodla jsem se pro inovativní přístup a seřadila je chronologicky – to abyste viděli, co předcházelo čemu. Je to podle mě úplná bomba. Poprvé v dějinách (myslím) můžete veškeré světové události zkoumat v pořadí, v jakém k nim došlo – od počátku lidského života na planetě (raní pračlověci) až po jeho konec (kobaltové války roku 2026).
A v čem dalším se ještě tahle knížka liší od všech ostatních kompletních historií světa? Tak předně, jak už jsem zmínila, je o poznání kratší a šetří vám čas, abyste ho mohli věnovat skutečně podstatným věcem, třeba emotikonům nebo pochybováním o sobě. Ale co poznáte na první pohled – a co dělá tohle dílo unikátem mezi všemi světovými dějinami světa – je fakt, že je opulentně ilustrované – kým jiným než samotnou autorkou: mnou. Philomenou Cunk.
Myslíte, že sir William Churchill si obrázky do svého čtyřsvazkového opusu Dějiny anglicky mluvících národů kreslil sám? Silně o tom pochybuju. (Ale nekontrolovala jsem to.)
Vydavatelka (tuším, že to byla Jo?) navrhla, ať pro potřeby obrazového doprovodu využijeme služeb jakéhosi „profesionálního ilustrátora“, ale když jsem tu jeho tvorbu viděla (konkrétně kolik by to stálo, což by se muselo strhnout
z mojí zálohy), řekla jsem ne. „Tohle jsou dějiny světa podle Philomeny Cunk,“ zawhatsappovala jsem. „Slova i obrázky. A audioknihu si taky namluvím sama, takže tu Keiru Knightley můžete odvolat, děkuji uctivě.“*
Za zmínku stojí ještě to, že jde o dějiny celého světa. A pro celý svět. To protože každý bez ohledu na to, kde vyrostl nebo jaké vyznává náboženství, potřebuje kupovat vánoční dárky. A díky modernímu západnímu výzkumu a násilným studentským bouřím dnes víme, že dějiny se neděly jenom v Británii a jiných anglicky mluvících zemích, děly se po celém světě. Zároveň si ale přiznejme, že já to píšu anglicky a největším trhem je Amerika (dokud to tu všechno nepřeberou Číňani), a tak se zaměřím hlavně na to, co bude těmhle lidem a jejich kupní síle nejbližší: Dějiny anglicky mluvících národů a některých dalších národů, co mluví skoro anglicky.
Rovněž nutno zmínit, že kvůli nekompromisním deadlinům v nakladatelství musím velkou část knížky psát z hlavy, po paměti, a jelikož mám nakoukané hlavně seriály o Britech, tahle knížka bude mít svéráznou britskou příchuť, asi jako některé brambůrky. Pokud jste tedy Brit, užijte si to, tohle jsou vaše dějiny. A pokud Brit nejste, nevěšte hlavu: v nějaké fázi dějin jste jím pravděpodobně byli.
Jsou to taky dějiny světa z pohledu člověka, protože je píšu já, člověk. Sice jsem nechodila na Oxbridgerton ani
* Kvůli tíživým uzávěrkám jsem nakonec nezvládla nakreslit tolik obrázků, kolik jsem původně plánovala. Proto některé obrázky hrajou „dvoják“ a představují různé lidi, asi jako když jdete do divadla a jeden herec hraje nejdřív doktora a potom policajta a vy děláte, že jste si toho nevšimli.
Yarvard jako někteří z těch takzvaných profesorů dějepravy, ale právě proto je tahle knížka tak důležitá – proč by měla být historie svěřena do rukou neznámých expertů, když jí může vdechnout život a následně ji umrtvit živoucí historie: já.
Tak to bychom měli 1006 slov. Už jenom 48 994. Nechť započnou dějiny!
DĚJINY NA VLASTNÍ KŮŽI
Čas od času se v knížce objeví takovýhle rámeček –
Dějiny na vlastní kůži. Najdete v něm všelijaké náměty na projekty, diskuze, výlety, cvičení a jiné aktivity, které vám dají možnost okusit probírané historické období… no, na vlastní kůži. Vám tahle doporučení pomůžou lépe porozumět probíraným dějinným událostem a mně pomůžou nahnat další slova.
Pračlověci
Lidi se na Zemi nezjevili zčistajasna, plně oblečení. Místo toho jsme se museli vyvinout. A vynalézt kalhoty. Ideálně takové, co dobře padnou a nemusejí se žehlit. Protože na žehlení fakt nemám čas – všichni jsme dneska hrozně zaneprázdnění, ty podcasty se neposlechnou samy a rébusy se taky jen tak nevyluští.
Každopádně před pěti miliony let, kdy byl podcastový průmysl teprve v plenkách a Wordle byl pořád jen primitivní kostnatá ryba, se někteří lidoopové v Africe naučili chodit po dvou, nejspíš potom, co si přečetli návod. A tihle raní lidi si začali říkat pračlověci. A pračlověčky. A pračlověctvo. Měli spolu pračlovíčata, zakládali prarodiny a zaváděli první pravidla.
Pračlověci byli v zásadě opice 2.0. Jelikož se po ztrátě opičí srsti nedokázali zbavit pocitu trapnosti, začali vydlabávat chlupatá zvířata, potom v nich žili a producírovali se v přestrojení za svoje vlastní pradědečky.
Někteří pračlověci byli lovci, jiní sběrači. Lovci lovili zvířata a sběrači lovili jahody, což bylo jednodušší. Kmeny
lovců/sběračů se často přesouvaly z místa na místo, protože zatím nikdo nevynalezl pořádné záchody, a tak to všude v jejich stopách fekálně páchlo.
Tihle raní lidi nenosili oblečení. Ale přestože chodili nazí, v učebnicích nikdy nevidíme jejich genitálie. Přitom vědci věří, že genitálie mít museli, a dokonce těmhle prvním lidem říkají Homo erectus, což je takový vědecký vtípek.
No a tihle raní lidi (kteří nevěděli, že jsou raní – jenom ještě nezjistili, že nemusejí chodit spát hned po obědě) se zajímali o kameny. Proto to byla doba kamenná.
STONEHEDGE
Člověk doby kamenné nebyl ulítlý do jen tak ledajakých kamenů. Byl ulítlý do kamenů nesmyslně obrovitánských.
Jen tak z rozmaru z nich stavěl velikánské kamenné kruhy jako Stonehedge, který byl v té době největší – a jedinou –turistickou atrakcí.
Stonehedge (ze staroanglických slov „stone“, což znamená kámen, a „hedge“, což znamená „heč“ – vytahovali se, že mají největší kameny) sloužil k ukazování času jako hodinky. Ale postupem let se jeho masivní kamenné ručičky ulomily a lidi ho přestali natahovat.
Když jste v té době potřebovali vědět, kolik je zrovna hodin, museli jste se vypravit ke Stonehedgi a tam se někoho zeptat, jaký je čas. On by vám na to pak řekl: doba kamenná. Větší přesnost tehdy nebyla potřeba, protože než jste urazili celou tu cestu až tam, čas se beztak změnil, a ať už jste večer chtěli jít do kina na cokoli, nestihli jste to. Ale protože trvalo ještě dalších 10 000 let, než lidi vynalezli čas
(netušila jsem, že s tím přišli tak pozdě), přestal se Stonehedge používat a zchátral.
JESKYNNÍ MALBY
Kromě vymýšlení věcí z kamene vynalezli pračlověci ještě dvě další důležité věci, které se nám dochovaly dodnes: oheň (ten se dal využít k odhánění zvířat) a umění (to se dalo využít k odhánění lidí). Oheň je něco jako ochočený plyn, co se dá ukládat do klacků. Lidem poskytoval nejenom ohřev, ale taky osvětlení, a právě díky tomu už raní lidi nemuseli chodit spát se západem slunce a stali se i lidmi nočními. Ale jelikož vynález iPhonu na sebe nechal ještě pár milionů let čekat, potřebovali vymyslet něco, čím by se během oněch dlouhých večerů bez YouTube mohli zaměstnat. A tak se stalo, že i když pračlověci nebyli nic víc než jenom fancy medvědi, osvojili si umění.
Jejich umění spočívalo hlavně v obkreslování přitisknutých dlaní a čmárání hůlkovitých zvířátek. Byl to však první krok k dnešnímu sofistikovanějšímu umění, třeba jako když AI počítači řeknete, že chcete vidět obraz Poslední večeře, ale každý tam má vypadat jako Garfield. Většina jeskynních maleb vypráví jednoduché příběhy o kravách a byla namalována pomocí různých pigmentů smíchaných se zvířecím tukem. To znamená, že k malování obrázků zvířat sloužily výrobky dělané ze zvířat, což je celkem ironické. Ostatně o něco podobného se snaží velká část dnešního moderního umění. Pračlověci taky věřili, že malováním dokážou navázat kontakt se světem duchů – protože postarší dámy zabývající se improvizovaným
divadlem, při němž můžete navázat spojení se svojí zesnulou babičkou a zeptat se jí, kam schovala ty šperky, zatím nikdo nevymyslel.
Jeskynní umění ovšem mělo i svoje mouchy. Když dneska něco vyfotím (s největší pravděpodobností svůj oběd), můžu to přes Instagram hned rozeslat do celého světa. Jenomže jeskynní malby byly přilepené ke skále, a když jste je někomu chtěli poslat, museli jste zvednout a odhodit celou jeskyni, což – i pokud to bylo možné – bývá docela nebezpečné. A člověk, který právě dostal po palici jeskyní, často nedokáže ocenit rafinovanost v ní obsažených maleb.
Jak se říká: médium je poselstvím (pokud tomu rozumíte).
A právě z toho důvodu trvalo civilizaci všechno tak dlouho a z toho důvodu má tahle knížka tolik stránek. Jak jsme na tom? Strana 20? A to jsme pořád teprve u čmáranic krav.
Při pohledu na jeskynní malby jímá člověka touha zastavit se a předstírat zamyšlení. Věřte nebo ne, pračlověčí neumětelské mazaniny jsou vrcholem jejich uměleckých snah: pračlověci nikdy nepostavili katedrály ani akvadukty, protože museli každičkou hodinu svých prachbídných životů strávit v pohybu, zoufalým lovem a sběrem, lovem a sběrem, lovem a sběrem, jen aby měli co přinést domů na stůl – až na to, že přes všechen ten lov a sběr neměli ani čas vymyslet stoly, takže museli jíst na podlaze jako školáci v muzeu.
Život v době kamenné zkrátka musel být stejně nejistý jako život řidiče Uberu. Ale to všechno se mělo co nevidět změnit. Vynálezem zemědělství.
ZEMĚDĚLSTVÍ
Zemědělství vzniklo v teplé, vlhké oblasti zvané Úrodný půlměsíc, což zní jako lechtivé označení dámských intimních partií, ale není tomu tak, protože na rozdíl od dámských intimních partií najdete v jiných historických knihách jeho kresby. Nachází se v dnešním Iráku. (Úrodný půlměsíc, ne jiné historické knihy.)
Právě v Úrodném půlměsíci, jemuž se dneska říká Mezopotámie, si kdosi poprvé uvědomil, že se kvůli sbírání všelijakých kousků rostlin nemusí neustále přesouvat z místa na místo, ale může je všechny pěstovat na jednom poli a dát si voraz. Než aby lidi chodili a doufali, že jim zvířata a plodiny samy přiletí do pusy, rozhodli se podvádět a prostě vybudovat místo, kde mohly potraviny přebývat od rána do večera: statek. No a aby měl každý dost prostoru na svůj vlastní statek, rozdělili si lidi zemi – a zemědělství bylo na světě.
Statek je něco jako supermarket, akorát vyrůstající ze země. První zemědělci ochočovali zvířata a učili je, jak jim mají dávat vejce, mléko a kousky sebe samotných na masové kuličky.
Zemědělství muselo být pro rané lidi nesmírně komplikované – uvědomme si, že stejně jako já neměli ánunk o tom, jak rostliny fungují. Jedním z prvních vynálezů zemědělců se stal chleba, což je teda docela divočina – člověk by čekal, že první objevený recept na vaření s trávou bude něco mnohem jednoduššího. Tráva s blátem. Trávová polévka. Blátový quiche. Tráva na blátě a ještě něčem dalším.
Co to vlastně je chleba? To nikdo neví. Ale jakmile ho lidi jednou objevili, nevěděli si s ním dlouho rady, protože
obložené bagety vynalezl teprve před dvaceti lety jakýsi Sub Way.
Kromě toho vymysleli první zemědělci ještě plot. Díky tomuhle převratnému silovému poli ze dřeva najednou zemědělci dokázali udržet zvířata na jednom místě a nemuseli je jako tatrmani nahánět po pastvě. A tak lidi zotročili ovce, psy, koně a krávy – a na těch, které nemohli jíst, se aspoň vozili.
Když odpadla potřeba neustálého potulování, vynalezli zemědělci pobyt doma, jeden z největších civilizačních skoků a důvod, proč dneska máme Netflix.
Díky zemědělství se lidem uvolnil čas i na jiné aktivity než hledání mamutů a díky tomu si mohli osvojit celou řadu nových dovedností. Stavění domů. Plánování měst. Parkour. Civilizace započala s počátkem svého počínání.
DĚJINY NA VLASTNÍ KŮŽI: PRAČLOVĚCI
1. Jste pračlověk. Sestavte si seznam moderních vynálezů, které vám budou chybět. Vyryjte ho kamenem do jiného kamene.
2. Na iPadu nakreslete jeskynní malbu.
3. Postavte si Stonehedge. Pak pomocí něj určujte následující časy: i. snídaně ii. doba bronzová iii. zlatá devadesátá
4. Vynalezněte zemědělství.
5. Vymyslete příběh o dvou pračlověcích, kteří se poperou na život a na smrt o to, kdo z nich jako první vynalezl oheň, až si navzájem rozmašírují vyvřelými horninami hlavu na kaši.
