1
Když mi Berta zavolala, byla jsem zrovna s Elizabeth v The French House, malé hospodě v Soho zařízené v bohémském stylu. Kulaté stolky připomínaly Paříž, stěny byly pokryté fotkami více či méně slavných spisovatelů a umělců, kteří se tam rádi opíjeli před padesáti nebo sto lety. Sklenička červeného tam stála osm liber. Brambůrky neprodávali. Všechny barmanky nosily totožný sestřih, mikádo s krátkou ofinou. Klientela byla intelektuální, protože dávala přednost vínu před pivem, mluvila rychle a pila pomalu, což byly projevy kontinentálního disentu. Jednou jsem si tam zkusila domluvit pracovní pohovor, myslela jsem si totiž, že když budu dělat servírku na podobném místě, budu automaticky menší lůzr než jako servírka jinde, protože tady měli parkety. Řekli mi, že nepůsobím dost francouzsky, ale nejspíš tím chtěli říct, že jsem příliš italská nebo příliš arabská. Ani jedno z toho nebylo pro Francouze dost dobré. Zatímco jsi umíral, předstírala jsem, že si vybírám, co si objednám. Ve skutečnosti jsem si vždycky dávala to nejlevnější, ale před Liz jsem váhala, jako bych zvažovala více možností. Neustále jsem myslela na to, jak na ostatní působím, a nejspíš i v tom okamžiku jsem si říkala, jak krásně musí můj život vypadat při pohledu zvenčí.
21