ENCYKLOPEDIE ČESKOSLOVENSKÝCH LEGIÍ / MÍSTO ÚVODU
MÍSTO ÚVODU Před šesti lety, v roce 2019, vydalo nakladatelství Universum moji knihu Dějiny československých legií v datech. Považoval jsem ji v té době za určitou finalizaci vlastního zájmu o tuto problematiku, k jejímuž poznání jsem snad v minulosti přispěl několika publikacemi. Součástí této knihy byla také kapitola (Legie a historiografie), která se zamýšlela nad zpracováním celé problematiky, a to zvláště v posledním čtvrtstoletí, kdy již snad neexistují ideologické a politické překážky vůči standardnímu vědeckému bádání. Tato kapitola nastínila málo utěšený stav našeho poznání legionářské problematiky a vyjádřila naději, že se situace snad změní. Naivně jsem se domníval, že by k tomu moje datová příručka mohla drobným způsobem přispět. Uplynulo pět let a moje původní poněkud pesimistické hodnocení situace české historiografie se ve srovnání se současnou realitou ukázalo jako nemístný optimismus. Bez ohledu na existenci čtyř vědeckých (či „vědeckých“) ústavů, bez ohledu na existenci více než desítky kateder historie či dějepisu, se naše poznání legionářského prvku nijak neposunulo. Odborných knih na toto téma bylo vydáno tak málo, že je téměř lze spočítat na prstech jedné ruky. Místo toho se však objevují státní instituce, které si kladou za cíl finančně a ideově řídit českou historiografii, aby se soustředila na „správná“ témata. Ve stejné době dochází k závažným změnám ve školní výuce, z níž představování důležitých témat národních dějin, včetně legionářského období, pomalu mizí. Tyto nepříliš radostné perspektivy mne nakonec vedly k závěru vrátit se k problematice studia čs. legií, přičemž důležitým prvkem v rozhodování se stal nadstandardní čtenářský zájem o předchozí knihu. A tento čtenářský zájem se stal pro nakladatelství určujícím prvkem, aby s objednáním a vydáním další knihy na dané téma souhlasilo. U mne jde navíc o návrat k první publikaci o československých legiích, na níž jsem se podílel před více než třemi desítkami let. V roce 1993 vydal tehdejší Historický ústav Armády České republiky útlou publikaci Slovník prvního československého odboje 1914–18, jejíž redakční příprava mi byla svěřena. Vzhledem k tomu, že většina autorů se zabývala hlavně domácí protirakouskou a protiuherskou rezistencí, dostal jsem od vedoucího autorského kolektivu možnost doplnit již uzavřený text o hesla, týkající se hlavních legionářských jednotek a jejich velitelů. Několik desítek těchto hesel dalo základní představu o organizační struktuře legionářského vojska a jeho velitelském sboru. Během dalších let jsem se při práci na jiných tématech s problémem chybějící encyklopedické příručky na téma legií vícekrát potýkal. Představa, že si některý z kolegů či nějaké historické pracoviště vezmou tento úkol za svůj, se však ukázala jako lichá. Nakonec jsem tedy využil sesbíraný archivní materiál, doplnil jej o nový archivní výzkum a předkládám široké čtenářské obci druhé vlastní kompendium na téma čs. legií, nyní zpracované jako encyklopedie. Kniha obsahuje více než tisícovku hesel, zaměřených do tří oblastí – na organizační jednotky legií od úrovně samostatné setniny výše, na dislokační místa legionářských jednotek a na velitele, politické, štábní a další řídící pracovníky od úrovně samostatného vojskového oddílu výše. V poslední skupině zachycuje také zahraniční vojenské představitele, francouzské, italské a ruské, kteří se na výstavbě, velení a řízení legionářských jednotek podíleli. Zvláště u italských důstojníků a generálů jsou jejich biografie velmi torzovité, neboť pro soukromého badatele není únosné financovat si sám zahraniční archivní výzkum, takže zahrnují pouze údaje dostupné pomocí internetu.
-5-