9788028409722

MÍSTO ÚVODU

Před šesti lety, v roce 2019, vydalo nakladatelství Universum moji knihu Dějiny československých legií v datech. Považoval jsem ji v té době za určitou finalizaci vlastního zájmu o tuto problematiku, k jejímuž poznání jsem snad v minulosti přispěl několika publikacemi. Součástí této knihy byla také kapitola (Legie a historiografie), která se zamýšlela nad zpracováním celé problematiky, a to zvláště v posledním čtvrtstoletí, kdy již snad neexistují ideologické a politické překážky vůči standardnímu vědeckému bádání. Tato kapitola nastínila málo utěšený stav našeho poznání legionářské problematiky a vyjádřila naději, že se situace snad změní. Naivně jsem se domníval, že by k tomu moje datová příručka mohla drobným způsobem přispět. Uplynulo pět let a moje původní poněkud pesimistické hodnocení situace české historiografie se ve srovnání se současnou realitou ukázalo jako nemístný optimismus. Bez ohledu na existenci čtyř vědeckých (či „vědeckých“) ústavů, bez ohledu na existenci více než desítky kateder historie či dějepisu, se naše poznání legionářského prvku nijak neposunulo. Odborných knih na toto téma bylo vydáno tak málo, že je téměř lze spočítat na prstech jedné ruky. Místo toho se však objevují státní instituce, které si kladou za cíl finančně a ideově řídit českou historiografii, aby se soustředila na „správná“ témata. Ve stejné době dochází k závažným změnám ve školní výuce, z níž představování důležitých témat národních dějin, včetně legionářského období, pomalu mizí.

Tyto nepříliš radostné perspektivy mne nakonec vedly k závěru vrátit se k problematice studia čs. legií, přičemž důležitým prvkem v rozhodování se stal nadstandardní čtenářský zájem o předchozí knihu. A tento čtenářský zájem se stal pro nakladatelství určujícím prvkem, aby s objednáním a vydáním další knihy na dané téma souhlasilo. U mne jde navíc o návrat k první publikaci o československých legiích, na níž jsem se podílel před více než třemi desítkami let. V roce 1993 vydal tehdejší Historický ústav Armády České republiky útlou publikaci Slovník prvního československého odboje 1914–18, jejíž redakční příprava mi byla svěřena. Vzhledem k tomu, že většina autorů se zabývala hlavně domácí protirakouskou a protiuherskou rezistencí, dostal jsem od vedoucího autorského kolektivu možnost doplnit již uzavřený text o hesla, týkající se hlavních legionářských jednotek a jejich velitelů. Několik desítek těchto hesel dalo základní představu o organizační struktuře legionářského vojska a jeho velitelském sboru. Během dalších let jsem se při práci na jiných tématech s problémem chybějící encyklopedické příručky na téma legií vícekrát potýkal. Představa, že si některý z kolegů či nějaké historické pracoviště vezmou tento úkol za svůj, se však ukázala jako lichá. Nakonec jsem tedy využil sesbíraný archivní materiál, doplnil jej o nový archivní výzkum a předkládám široké čtenářské obci druhé vlastní kompendium na téma čs. legií, nyní zpracované jako encyklopedie.

Kniha obsahuje více než tisícovku hesel, zaměřených do tří oblastí – na organizační jednotky legií od úrovně samostatné setniny výše, na dislokační místa legionářských jednotek a na velitele, politické, štábní a další řídící pracovníky od úrovně samostatného vojskového oddílu výše. V poslední skupině zachycuje také zahraniční vojenské představitele, francouzské, italské a ruské, kteří se na výstavbě, velení a řízení legionářských jednotek podíleli. Zvláště u italských důstojníků a generálů jsou jejich biografie velmi torzovité, neboť pro soukromého badatele není únosné financovat si sám zahraniční archivní výzkum, takže zahrnují pouze údaje dostupné pomocí internetu.

Hesla legionářských jednotek a institucí zahrnují základní informace o jejich vzniku a zániku, o místě působení, o podřízenosti, vnitřní struktuře a velitelském sboru. Pomocí vyznačeného odkazu lze přejít na příslušná hesla nadřízených či podřízených složek, na hesla míst a často i na velitelské biografie. Zvláštní částí jednotek jsou legionářské lodní transporty, z nichž lze pomocí odkazu přejít k heslům konkrétních lodí, jež se o přepravu příslušného transportu postaraly.

Místní hesla mají v úvodu přesnou lokalizaci, a to jak původní z první čtvrtiny 20. století, tak současnou. Dále jsou u nich uvedeny všechny legionářské jednotky, které v daném místě působily, přičemž je v případě tehdejšího Ruska rozlišeno, zda šlo o působení během 1. světové války, či ruské občanské války. U valné většiny uvedených jednotek lze pomocí odkazu přejít k heslu konkrétní jednotky.

Biografická hesla jsou tvořena podle jednotné šablony, přičemž v úvodu se nachází životopisná data a dosažená vojenská hodnost. Následují údaje o všeobecném i vojenském vzdělání, o předchozích válečných zkušenostech a době příchodu dotyčného do legionářských řad. Zastávané funkce v legionářských jednotkách jsou uváděny dosti podrobně a s časovým vymezením na měsíc a rok. Závěrem je uvedeno případné další působení v československé branné moci a nejvyšší dosažená vojenská hodnost. Kvůli úspoře místa jsou v textu ostatních hesel akademické tituly vynechány a vojenské hodnosti uvedeny obecně platnými zkratkami.

Vzhledem ke značnému rozsahu textu bylo nakonec nutno vynechat konkrétní odkazy na archivní fond a případnou literaturu u jednotlivých hesel jednotek a osobností, vše potřebné se však nachází v dosti obsáhlém přehledu informačních zdrojů na konci knihy. Odkazy na jiná hesla encyklopedie jsou v textu jednotlivých hesel označeny šipkou →. Značná část hesel je doprovázena fotografiemi, přičemž u nich jsem mohl čerpat jak z rozsáhlých fondů Vojenského ústředního archivu, tak Československé ob ce legionářské. Jsem oběma institucím i jejich pracovníkům velmi zavázán za jejich dlouhodobou podporu tomuto projektu. S výjimkou fotografií osob je u popisků fotografií přímo uveden jejich zdroj, který také dokumentuje rozsah této podpory.

Historie československých legií je velmi rozmanitá a obsáhlá. Bohužel, dlouhá minulá období, kdy se ocitala na indexu, znemožnila získat rozsáhlá přímá svědectví legionářů a zpracovat je podle standardů historické heuristiky. Nyní tak musíme vystačit pouze s archivními dokumenty a písemnými záznamy vzpomínek, i tak však máme k dispozici takové množství informací, jejichž zpracování není v silách několika málo jednotlivců. Při psaní přehledových publikací, ať datových, či encyklopedických, je třeba hledat optimální míru, aby na jedné straně nedošlo k přesycení dílčími informacemi, na druhé straně aby nedošlo k omezení témat na již mnohokrát v minulosti představené události. Kniha, která se nyní k široké čtenářské obci dostává, není určena k jednorázovému studiu. Jde spíše o příručku, k níž by se zájemci o problematiku mohli vracet. Pokud přitom zájemci poskytne aspoň dílčí informaci, bude autorův záměr naplněn.

PhDr. Jiří Fidler, Ph.D. Kladno, jaro 2025

ENCYKLOPEDIE

AAČINSK

Město v Ruském císařství, součást jenisejské gubernie, nyní součást krasnojarského kraje Ruské federace. Během občanské války zde bylo umístěno velitelství → Druhé čs. střelecké divize [III] (listopad 1919 – prosinec 1919), → Intendantstvo 2. čs. divize [II] (listopad 1919 – prosinec 1919), → Úřad zdravotnické služby 2. čs. divize [II] (listopad 1919 až prosinec 1919), → Vojenský soud 2. čs. divize (listopad 1919 – prosinec 1919), → Šestý čs. střelecký pluk [II] (listopad 1919 – prosinec 1919), → Jedenáctý čs. střelecký pluk [II] (květen 1919 – červen 1919, červen 1919 – listopad 1919), → Druhá čs. zvěrolékařská nemocnice (listopad 1919 – prosinec 1919) a další jednotky.

ADAM JOSEF, JUDr. (1882–1958), kapitán

Ústavu ku vzdělání učitelů v Brně, Školy jednoročních dobrovolníků v Brně a Kursu na záložní důstojníky pěchoty v Borispolu. Měl válečnou zkušenost zástupce velitele a velitele vojskové setniny pěchoty během světové války. Příslušník čs. legií od srpna 1917, zastával funkce zástupce velitele a velitele roty střeleckého pluku, velitele roty náhradního pluku, velitele roty pochodového praporu a velitele → Prvního čs. pracovního praporu [II] (březen 1919 až květen 1920). Na čs. území dorazil v srpnu 1920, do čs. branné moci nevstoupil a vrátil se ke svému civilnímu povolání.

ADEN

Záložní důstojník pěchoty rakousko-uherské branné moci, důstojník pěchoty a justiční služby čs. legií. Absolvent C. k. českého gymnasia v Českém Brodě, Školy jednoročních dobrovolníků v Litoměřicích a právnické fakulty C. k. české university Karlo-Ferdinandovy v Praze. Měl válečnou zkušenost zástupce velitele a velitele vojskové setniny pěchoty během světové války. Příslušník čs. legií od května 1918, zastával funkce velitele roty střeleckého pluku a prokurátora → Vojenského soudu čs. sboru (od července 1918). Na čs. území dorazil v prosinci 1918, stal se příslušníkem čs. branné moci a dosáhl hodnosti generála justiční služby.

ADAM KAREL (1892–?), nadporučík

Záložní důstojník pěchoty rakousko-uherské branné moci, důstojník pěchoty čs. legií. Absolvent

Přístavní město v britské Adenské provincii a součást kolonie Britská Indie, nyní administrativní středisko adenské provincie Jemenské republiky. Přístav se stal místem zastávky → Šestého čs. lodního transportu do vlasti (24. až 26. srpen 1919), → Devátého čs. lodního transportu do vlasti (12. až 14. listopad 1919), → Sedmnáctého čs. lodního transportu do vlasti (22. a 23. březen 1920) a → Osmnáctého čs. lodního transportu do vlasti (3. a 4. duben 1920).

AEOLUS

Německá a později americká námořní dopravní loď. Stavba probíhala v německých loděnicích F. Schichau Seebeckwerft v Gdaňsku a loď byla spuštěna na vodu v prosinci 1899. Jejím majitelem se stala německá přepravní společnost Norddeutscher Lloyd se sídlem v Brémách, která loď zařadila do služby pod jménem Grosser Kurfürst. Loď zabezpečovala námořní přepravu mezi Brémami a různými severoamerickými přístavy, v okamžiku vypuknutí světové války se loď nacházela v New Yorku. Zde byla nejprve internována, v srpnu 1917 pak zabavena jako válečná kořist, přičemž ji pod jménem Aeolus převzalo americké válečné námořnictvo. V roce 1922 loď zakoupila americká přepravní společnost Los Angeles Steamship Co. se sídlem v Los Angeles, která ji pod názvem City of Los Angeles využívala až do jara 1937, a poté ji nechala rozebrat na šrot. Loď se zúčastnila přepravy čs. vojenských jednotek do vlasti, zabezpečila plavbu → Pátého čs. lodního

transportu do vlasti z amerického → Norfolku do francouzského → Brestu (5. až 15. srpen 1919).

AGANA

Přístav a administrativní středisko americké vojenské námořní základny Guam, nyní administrativní středisko teritoria Guam, nezačleněného území Spojených států amerických. Přístav se stal místem zastávky → Třetího čs. lodního transportu do vlasti (6. květen 1919).

ALBIGNASEGO

Město v Italském království, součást padovské provincie, nyní součást benátského regionu Italské republiky (patří k němu také dřívější vesnice → Mandriola a dřívější vesnice → San Giacomo). Během světové války zde byl umístěn → Třicátý první čs. střelecký pluk (listopad 1918 – prosinec 1918), → Čs. vozatajský oddíl (listopad 1918), → Čs. zásobovací oddíl (listopad 1918) a → Šestý čs. zásobovací oddíl (listopad 1918 – prosinec 1918).

ALEXANDRIE

Přístavní město v Egyptském sultanátu (britský protektorát), nyní město v Egyptské arabské republice. Přístav se stal místem zastávky → Druhého čs. lodního transportu do vlasti (31. březen až 5. duben 1919), jeho příslušníci zde přestoupili z britské lodi → Madras na britskou loď → Empire.

ALEXEJEV IVAN FJODOROVIČ (1888–1917), podkapitán

Aktivní důstojník pěchoty ruské armády. Absolvent Petrovské kadetní školy v Poltavě a Pavlovského vojenského učiliště v Sankt-Petěrburgu. Měl mírovou praxi zástupce velitele vojskové setniny pěchoty v předválečném ob dobí, válečnou zkušenost zástupce velitele a velitele vojskové setniny pěchoty, pobočníka velitele vojskového tělesa pěchoty, zástupce velitele a velitele vojskového oddílu pěchoty během světové války. Příslušník čs. legií od prosince 1916, zastával funkce pobočníka velitele střeleckého pluku, velitele praporu střeleckého pluku a velitele → Třetího čs. střeleckého pluku [I] (červenec 1917), padl v bojové akci.

AMERICA

Německá a později americká námořní dopravní loď. Stavba probíhala v britských docích Harland & Wolff v Belfastu a loď byla spuštěna na vodu v dubnu 1905. Jejím majitelem se stala německá přepravní společnost Hamburg America Line se sídlem v Hamburku, která loď v říjnu 1905 zařadila do služby pod jménem Amerika. Loď zabezpečovala námořní přepravu mezi Hamburkem a různými severoamerickými přístavy, v okamžiku vypuknutí světové války se nacházela v americkém Bostonu. Zde byla nejprve internována, v srpnu 1917 pak zabavena jako válečná kořist, přičemž ji pod jménem America převzalo americké válečné námořnictvo. V roce 1921 loď zakoupila americká přepravní společnost United States Mail Steamship Co. se sídlem v New Yorku, v roce 1931 americká přepravní společnost United States Lines se sídlem ve Washingtonu. Koncem roku 1940 byla opět (pod jménem Edmund B. Alexander) převzata americkým válečným námořnictvem. V roce 1949 z něho byla vyřazena, postupně ji vlastnilo několik dalších amerických přepravních společností a v létě 1957

byla rozebrána na šrot. Loď se zúčastnila přepravy čs. vojenských jednotek do vlasti, zabezpečila plavbu → Dvacátého druhého čs. lodního transportu do vlasti z ruského → Vladivostoku do italského → Terstu (23. duben 1920 – 7. červen 1920) a dokončení plavby → Dvacátého čs. lodního transportu do vlasti z amerického → Norfolku do italského Terstu (23. červenec 1920 – 9. srpen 1920).

ANGIONE ALESSANDRO rytíř

(?), plukovník

Aktivní důstojník pěchoty italské armády. Údaje o jeho vzdělání a průběhu vojenské služby nejsou autorovi známy. Příslušník čs. legií od listopadu 1918, zastával funkci velitele → Třicátého druhého čs. střeleckého pluku (od listopadu 1918), v jehož čele dorazil v prosinci 1918 na čs. území. Jeho další osudy nejsou autorovi známy.

ANTONOV VALERJAN ILJIČ

(?), podplukovník

Aktivní důstojník pěchoty ruské armády. Údaje o jeho vzdělání nejsou autorovi známy. Měl mírovou praxi zástupce velitele a velitele vojskové setniny pěchoty v předválečném období, válečnou zkušenost zástupce velitele a velitele vojskového oddílu pěchoty během světové války. Příslušník čs. legií od května 1917 do září 1917, zastával funkce velitele → Náhradního praporu 2. čs. pěšího pluku (červen 1917 – červenec 1917), velitele → Náhradního praporu 6. čs. pěšího pluku (červenec 1917), velitele

→ Šestého čs. pěšího pluku [I] (červenec 1917 – srpen 1917) a velitele → Šestého čs. střeleckého pluku [I] (srpen 1917). Jeho další osud není autorovi znám.

ANTONOVKA

Vesnice v Ruském císařství, součást poltavské gubernie, nyní součást černigovské oblasti Ukrajinské republiky. Během světové války zde byl umístěn prapor → Pátého čs. střeleckého pluku [I] (prosinec 1917 – březen 1918).

ANŽERSKÁ

Vesnice, železniční stanice a uhelný revír v Ruském císařství, součást tomské gubernie, nyní (jako město Anžero-Sudžensk) součást kemerovské oblasti Ruské federace. Během občanské války zde byl umístěn → První čs. pracovní prapor [II] (březen 1919 – prosinec 1919).

ARGAJAŠ

Vesnice a železniční stanice v Ruském císařství, součást orenburské gubernie, nyní součást čeljabinské oblasti Ruské federace. Během občanské války zde byl umístěn → Čs. kurganský pochodový prapor (červen 1918 – červenec 1918).

ARCHANGELSK

Přístavní město v Ruském císařství, administrativní středisko archangelské gubernie, nyní administrativní středisko archangelské oblasti Ruské federace. Přístav se stal během světové války přestupní stanicí několika čs. lodních transportů, vyplul odtud → První čs. lodní transport do Francie (18. až 20. červen 1917), → Druhý čs. lodní transport do Francie (15. a 16. říjen 1917) a → Třetí čs. lodní transport do Francie (15. a 16. říjen 1917).

ARCHER

Americká námořní nákladní loď, dočasně upravená na dopravní. Stavba probíhala v amerických docích Bethlehem Steel Co. v Alamedě a loď byla spuštěna na vodu v lednu 1919. Byla sice stavěna pro britského zákazníka, ale v květnu 1919 ji převzalo americké válečné námořnictvo. V roce 1930 ji

od něho zakoupila americká přepravní společností Baltimore Mail S. S. se sídlem v Baltimoru, poté byla loď přestavěna a obdržela nové jméno City of Newport News. Koncem roku 1940 se loď vrátila do stavu amerického válečného námořnictva a působila pod jménem Fuller. V březnu 1946 se vrátila k původnímu účelu, postupně ji vlastnilo několik amerických přepravních společností a na jaře 1957 byla rozebrána na šrot. Loď se zúčastnila přepravy čs. vojenských jednotek do vlasti, zabezpečila plavbu → Pátého čs. lodního transportu do vlasti z ruského → Vladivostoku do amerického → San Diega (25. červen 1919 – 20. červenec 1919), přičemž šlo o její první zámořskou plavbu.

ARKADAK

Město v Ruském císařství, součást saratovské gubernie, nyní součást saratovské oblasti Ruské federace. Během světové války zde byl umístěn → Šestý čs. střelecký pluk [I] (březen 1918 – duben 1918).

ARMÁDNÍ

INTENDANTSTVO ČS. VOJSKA

Úřad intendanční služby čs. legie v Rusku. Intendantstvo vzniklo 1. února 1919 z → Intendantstva čs. sboru. Nacházelo se v → Čeljabinsku, od března 1919 na přesunu, od dubna 1919 v → Irkutsku, od listopadu 1919 na přesunu a ve → Vladivostoku,

Kancelář armádního intendantstva ve vlaku (Foto VÚA Praha).

podléhalo veliteli → Čs. vojska na Rusi (nominálně náčelníkovi → Sedmého odboru štábu čs. vojska). Funkci náčelníka služby zastával mjr. Josef → Vavroch (únor 1919 – leden 1920). Náčelníkovi byl podřízen úřad armádního intendantstva, ústřední sklady produktů, ústřední sklady výzbroje a výstroje, ústřední vozatajský sklad a další složky, ve věcech odborných také → Intendantstvo 1. čs. divize (únor 1919 – leden 1920), → Intendantstvo 2. čs. divize (únor 1919 – leden 1920), → Intendantstvo 3. čs. divize (únor 1919 – leden 1920) a → Intendantstvo čs. velitelství Dálného východu (březen 1919 – leden 1920). Intendantstvo bylo 28. ledna 1920 přejmenováno na → Hlavní intendantstvo čs. vojska.

ASSISI

Město v Italském království, součást umbrijské provincie, nyní součást umbrijského regionu Italské republiky (patří k němu také dřívější vesnice → Santa Maria degli Angeli). Během světové války zde byl umístěn → Druhý čs. zvláštní pluk (květen 1918 až červen 1918) a → Třicátý druhý čs. střelecký pluk (červen 1918).

AŠA-BALAŠEVSKÁ

Železniční stanice a rozsáhlý tovární komplex v Ruském císařství, součást ufimské gubernie, nyní (jako město Aša) součást čeljabinské oblasti Ruské

federace. Během občanské války zde byl umístěn → Náhradní prapor 1. čs. divize (prosinec 1918 – leden 1919), dva prapory → Prvního čs. náhradního pluku (červenec 1918) a oddíl → První čs. dělostřelecké brigády (listopad 1918 – prosinec 1918).

ATTIGNY

Vesnice ve Francouzské republice, součást departementu Vosges, nyní součást regionu Grand-Est. Během světové války zde byl umístěn → Dvacátý druhý čs. střelecký pluk (červen 1918 – červenec 1918).

AUTOMOBILNÍ ODDÍL 1. ČS. DIVIZE

Samostatná vojsková setnina technických jednotek čs. legie v Rusku. Oddíl vznikl 15. února 1919. Nacházel se v → Kurganu a na přesunu, od dubna 1919 v → Irkutsku, od prosince 1919 na přesunu a od ledna 1920 ve → Vladivostoku, podléhal náčelníkovi štábu → První čs. střelecké divize [II]. Oddíl byl 20. února 1920 zrušen.

AUTOMOBILNÍ ODDÍL 2. ČS. DIVIZE

Samostatná vojsková setnina technických jednotek čs. legie v Rusku. Oddíl vznikl 15. února 1919. Nacházel se v → Čeljabinsku a na přesunu, od března 1919 v → Tomsku, od listopadu 1919 na přesunu a v → Ačinsku, od prosince 1919 na přesunu a od března 1920 ve → Vladivostoku, podléhal náčelníkovi štábu → Druhé čs. střelecké divize [III]. Oddíl byl 20. dubna 1920 zrušen.

AUTOMOBILNÍ ODDÍL 3. ČS. DIVIZE

Samostatná vojsková setnina technických jednotek čs. legie v Rusku. Oddíl vznikl 15. února 1919. Nacházel se v → Jekatěrinburgu a na přesunu, od března 1919 v → Krasnojarsku, od ledna 1920 na přesunu a od dubna 1920 ve → Vladivostoku, podléhal náčelníkovi štábu → Třetí čs. střelecké divize. Oddíl byl 15. května 1920 zrušen.

AUTOMOBILNÍ PARK ČS. VOJSKA

Vojenský ústav technické služby čs. legie v Rusku. Park vznikl 26. srpna 1919 ze → Záložního automobilního parku čs. vojska. Nacházel se v → In-

nokenťjevské, od února 1920 na přesunu, od března 1920 ve → Vladivostoku a od května 1920 na přesunu do vlasti, podléhal náčelníkovi → Úřadu automobilní služby čs. vojska a od května 1920 veliteli → Dvacátého sedmého čs. lodního transportu do vlasti. Funkci velitele parku zastával kpt. František → Placák (od srpna 1919). Veliteli parku podléhalo velitelství automobilního parku, pět automobilních kolon a další jednotky. Park 9. července 1920 dorazil do → Horního Dvořiště na čs. území.

Technika automobilního parku připravená ve Vladivostoku k rozprodeji (Foto VÚA Praha).

BBAĎURA ANTONÍN (1883–?), major

cátého šestého čs. lodního transportu do vlasti (10. říjen 1920).

Záložní důstojník pěchoty rakousko-uherské branné moci, důstojník pěchoty čs. legií. Absolvent C. k. českého gymnasia v Kroměříži, Školy jednoročních dobrovolníků v Pulji, filosofické fakulty C. k. české university Karlo-Ferdinandovy v Praze a Kursu na záložní důstojníky pěchoty v Borispolu. Měl válečnou zkušenost velitele vojskové setniny pěchoty během světové války. Příslušník čs. legií od září 1917, zastával funkce velitele roty a velitele praporu, velitele → Druhého čs. náhradního pluku (březen 1918 – červenec 1918), velitele → Desátého čs. střeleckého pluku [I] (červenec 1918 – srpen 1918), velitele → Desátého čs. pěšího pluku (srpen 1918 – říjen 1918), velitele → Desátého čs. střeleckého pluku [II] (říjen 1918 – květen 1919) a velitele etapního území. Na čs. území dorazil v dubnu 1920, stal se příslušníkem čs. branné moci a dosáhl hodnosti plukovníka pěchoty.

BALAŠOV

Město v Ruském císařství, součást saratovské gubernie, nyní saratovská oblast Ruské federace. Během světové války zde byl umístěn → Druhý čs. náhradní pluk (březen 1918) a → Čs. samostatný úderný prapor (březen 1918 – duben 1918).

BALBOA

Přístavní město ve Spojených státech amerických, administrativní středisko Panamského průplavového pásma, nyní předměstí hlavního města Panamské republiky. Přístav se stal místem zastávky → Dvacátého čs. lodního transportu do vlasti (24. květen 1920), → Třicátého čs. lodního transportu do vlasti (6. červenec 1920) a → Tři-

Americká námořní základna v přístavu Balboa na počátku dvacátých let.

BANKA ČS. LEGIÍ

Akciová společnost a vojenský úřad finanční služby čs. legie v Rusku. Banka vznikla 22. listopadu 1919. Nacházela se v → Irkutsku, od prosince 1919 na přesunu, od ledna 1920 ve → Vladivostoku a od srpna 1920 na přesunu do vlasti, byla nominálně řízena náčelníkem → Finanční správy čs. vojska. Funkci zatímních ředitelů banky zastávali pplk. František → Čehovský (od listopadu 1919), mjr. Vlastislav → Ondroušek (od listopadu 1919) a pplk. František → Šíp (od listopadu 1919). Akcie banky měly formu akcií na jméno a byly upisovány od listopadu 1919 do prosince 1920 – na ruském území ve francouzských francích, ve vlasti pak v československých korunách, celkový kapitál dosáhl v prosinci 1920 hodnoty 70 milionů Kč. Během jara a léta 1920 byly do banky převedeny vklady → Čs. vojenské spořitelny, aktiva → Technického oddělení čs. vojska [II] a aktiva tzv. Centrokomise, přičemž z nich ve vlasti vznikly firmy v bankovním portfoliu. Pracovníci banky se přepravili do vlasti na lodi → Legie a 15. října 1920 dorazili do → Horního Dvořiště na čs. území.

BARABINSK

Město v Ruském císařství, součást tomské gubernie, nyní součást novosibirské oblasti Ruské federace. Během občanské války zde byl umístěn → Čtvrtý čs. sanitní vlak (květen 1918 – červen 1918).

BARBARANO

Město v Italském království, součást vicenzské provincie, nyní (jako Ponte di Barbarano) součást benátského regionu Italské republiky. Během světové války zde byl umístěn → Třicátý čtvrtý čs. střelecký pluk (červen 1918).

BARDOLINO

Město v Italském království, součást veronské provincie, nyní součást benátského regionu Italské republiky. Během světové války zde byl umístěn → Pátý čs. pracovní prapor (duben 1918).

BARNAUL

Město v Ruském císařství, součást altajské gubernie, nyní administrativní středisko altajského kraje Ruské federace. Během občanské války zde byl umístěn → Druhý čs. jezdecký pluk (duben 1919 až květen 1919).

BARRECA RICCARDO rytíř (1881–1944), plukovník

Aktivní důstojník pěchoty italské armády. Absolvent Vojenské školy pěchoty a jezdectva v Modeně, další údaje o jeho vzdělání nejsou autorovi známy. Měl mírovou praxi zástupce velitele a velitele vojskové setniny pěchoty v před-

Plukovník Barreca po příjezdu do Československa (Foto VÚA Praha).

válečném období, válečnou zkušenost zástupce velitele vojskové setniny pěchoty a pobočníka velitele vojskového oddílu pěchoty během italsko-osmanské války, velitele vojskové setniny pěchoty, důstojníka štábu brigády, velitele vojskového oddílu pěchoty a velitele náhradního tělesa pěchoty během světové války. Příslušník čs. legií od dubna 1918, zastával funkce velitele → Třetího čs. zvláštního pluku (duben 1918 – červen 1918) a velitele → Třicátého třetího čs. střeleckého pluku (od června 1918), v jehož čele dorazil v prosinci 1918 na čs. území. Po návratu do vlasti pokračoval v činné službě v italské armádě, zůstal v hodnosti plukovníka.

BARYŠEVKA

Vesnice v Ruském císařství, součást poltavské gubernie, nyní součást kyjevské oblasti Ukrajinské republiky. Během světové války zde bylo umístěno velitelství → Čtvrté čs. střelecké brigády (říjen 1917 až březen 1918) a → Osmý čs. střelecký pluk (srpen 1917 – březen 1918).

BASSANELLO

Vesnice v Italském království, součást padovské provincie, nyní součást města → Padovy. Během světové války zde bylo umístěno → Velitelství dělostřelectva čs. sboru (listopad 1918 – prosinec 1918) a → Čs. skupina jezdeckých eskadron (listopad 1918 – prosinec 1918).

BASTIA UMBRA

Město v Italském království, součást umbrijské provincie, nyní součást umbrijského regionu Italské republiky. Během světové války zde byl umístěn prapor → Prvního čs. zvláštního pluku (květen 1918 až červen 1918) a prapor → Třicátého prvního čs. střeleckého pluku (červen 1918).

BATAREJNÁ

Vesnice a železniční stanice v Ruském císařství, součást irkutské gubernie, nyní součást irkutské oblasti Ruské federace. Během občanské války zde byl umístěn → První čs. samostatný úderný prapor

(leden 1920 – únor 1920), → Dělostřelecký sklad čs. vojska (duben 1919 – leden 1920) a → Technické sklady čs. vojska (červenec 1919 – únor 1920).

litelství čs. záložního vojska. Jeho další osudy nejsou autorovi známy, dosáhl generálské hodnosti.

BÄUML OTAKAR, MVDr. (1883–1956), podplukovník Záložní důstojník veterinářské služby rakousko-uherské branné moci, důstojník veterinářské služby čs. legií. Absolvent C. k. českého jubilejního gymnasia císaře a krále Františka Josefa I. v Benešově, Císařské vysoké školy veterinářské ve Vídni, Školy jednoročních dobrovolníků ve Vídni a Kursu na záložní důstojníky pěchoty v Borispolu. Měl válečn ou zkušenost mladšího a hlavního veterináře vojskového tělesa jezdectva během světové války. Příslušník čs. legií od července 1917, zastával funkce veterináře samostatného dělostřeleckého oddílu, hlavního veterináře dělostřelecké brigády, náčelníka veterinářské služby divize a náčelníka → Druhé čs. veterinářské nemocnice (od listopadu 1918). Na čs. území dorazil v červnu 1920, do čs. branné moci nevstoupil a vrátil se ke svému civilnímu povolání.

BEAUD EUGENIO

rytíř (1876–?), plukovník Aktivní důstojník pěchoty a generálního štábu italské armády. Absolvent Vojenské školy pěchoty a jezdectva v Modeně a Válečné školy v Turínu. Údaje o průběhu jeho vojenské služby nejsou autorovi známy. Příslušník čs. legií od října 1918 do listopadu 1918, zastával funkce náčelníka štábu → Čs. zvláštního dobrovolnického sboru (říjen 1918 až listopad 1918), náčelníka štábu → Šesté čs. střelecké divize [I] (říjen 1918 – listopad 1918) a náčelníka štábu → Čs. armádního sboru [II] (listopad 1918). K čs. vojenským jednotkám se vrátil v březnu 1919, přičemž zastával funkci velitele Ve-

Plukovník Eugenio rytíř Beaud s důstojníky čs. domobraneckých jednotek na jaře 1919, po jeho levici podplukovník Hynek Gibiš (Foto ČSOL).

BEKOVO

Vesnice v Ruském císařství, součást saratovské gubernie, nyní součást penzenské oblasti Ruské federace. Během světové války zde byly umístěny dva prapory → Třetího čs. střeleckého pluku [II] (březen 1918 – duben 1918).

BELGIC

Britská a později americká námořní nákladní loď, dočasně upravená na dopravní. Stavba probíhala v britských docích Harland & Wolff Heavy Industries v Belfastu, loď byla spuštěna na vodu v prosinci 1914 pod jménem Belgeland, ale její dokončení bylo na dva roky přerušeno. Jejím majitelem se nejprve stala mezinárodní přepravní společnost White Star Line se sídlem v Londýně, ale po dokončení v červnu 1917 ji na dobu války převzalo britské válečné námořnictvo pod jménem Belgic. V letech 1921 až 1923 byla loď přestavěna na luxusní přepravní prostředek pod původním názvem Belgeland, přičemž novým vlastníkem se stala mezinárodní přepravní společnost Red Star Line se sídlem v Londýně. V roce 1926 loď koupila americ-

ká společnost Atlantic Transport Line se sídlem v Baltimoru, dala jí název Columbia a užívala ji na lince New York – San Diego. Kvůli prodražení provozu však zůstala ve službě jen do jara 1936 a poté byla rozebrána na šrot. Loď se zúčastnila přepravy čs. vojenských jednotek do vlasti, zabezpečila plavbu → Druhého čs. zvláštního lodního transportu do vlasti z kanadského → Halifaxu do německého → Cuxhavenu (17. až 25. červenec 1920).

rady zemí českých a od dubna 1917 jako generální tajemník → Čs. národní rady, řídil jejich administrativu v Paříži. Od srpna do prosince 1917 vedl jednání ohledně vytvoření → Čs. legie ve Francii, v říjnu 1917 a v dubnu 1918 se podílel na jednáních ohledně výstavby → Čs. legie v Itálii. Na základě jeho jednání s představiteli dohodových mocností byla národní rada mezinárodně uznána jako politický představitel budoucího československého státu. Od října 1918 zastával funkci ministra zahraničí, nejprve v prozatímní čs. vládě, od listopadu 1918 do prosince 1935 ve vládách Republiky československé, v prosinci 1935 se stal presidentem republiky.

BENEŠ JAN

BENEŠ EDVARD, doc. PhDr. JUDr. (1884–1948), politický představitel Politický představitel čs. zahraniční akce, spolutvůrce čs. legií ve Francii a v Itálii. Absolvent C. k. českého gymnasia na Královských Vinohradech, filosofické fakulty C. k. české university Karlo-Ferdinandovy v Praze, Svobodné školy politických nauk v Paříži a právnické fakulty university v Dijonu. Před vypuknutím světové války působil jako vyučující na Českoslovanské obchodní akademii v Praze a habilitoval se v oboru filosofie na české universitě v Praze, politicky se profiloval jako člen České strany pokrokové. Po vypuknutí světové války člen domácí odbojové skupiny Tajný výbor Maffie, v září 1915 přešel kvůli hrozbě zatčení do ilegality a následně do francouzského exilu. Od února 1916 působil jako tajemník → Národní

(1886–1949), podplukovník Důstojník pěchoty čs. legií. Absolvent C. k. české reálné školy v Pardubicích a Kursu na záložní důstojníky pěchoty v Borispolu. Příslušník čs. legií od srpna 1914, zastával funkce velitele roty náhradního pluku, velitele roty střeleckého pluku, velitele praporu střeleckého pluku, velitele → Devátého čs. střeleckého pluku [II] (listopad 1919 – leden 1920, od června 1920) a zástupce velitele střeleckého pluku. Na čs. území dorazil v srpnu 1920, stal se příslušníkem pěchoty čs. branné moci a dosáhl hodnosti brigádního generála.

BENEŠ VÁCLAV

(1876–1936), major Aktivní důstojník jezdectva rakousko-uherské branné moci, důstojník pěchoty čs. legií. Absolvent Kadetní školy jezdectva v Hranicích, Brigádní důstojnické školy ve Lvově a Kursu na záložní důstojníky pěchoty v Kyjevě. Měl mírovou praxi zástupce velitele vojskové setniny jezdectva v předválečném obdo bí, válečnou zkušenost zástupce velitele a velitele vojskové setniny jezdectva během světové války. Příslušník čs. legií od

listopadu 1915, zastával funkce pobočníka velitele střeleckého pluku, velitele roty a velitele praporu střeleckého pluku, velitele → Druhého čs. střeleckého pluku [II] (červen 1918 – srpen 1918), velitele → Druhého čs. pěšího pluku (srpen 1918 – září 1918, říjen 1918), zástupce velitele pěšího a střeleckého pluku, velitele → Druhého čs. střeleckého pluku [III] (říjen 1918 – únor 1919), referenta oddělení štábu vojska a velitele → Osmého čs. lodního transportu do vlasti (srpen 1919 – prosinec 1919). Na čs. území dorazil v prosinci 1919, stal se příslušníkem čs. branné moci a dosáhl hodnosti plukovníka pěchoty.

BERDIČEV

Město v Ruském císařství, součást kyjevské gubernie, nyní součást žitomírské oblasti Ukrajinské republiky. Během světové války zde bylo umístěno velitelství → První čs. střelecké brigády [I] (leden 1918 – únor 1918), → Druhý čs. střelecký pluk [II] (leden 1918 – únor 1918) a oddíl → První čs. dělostřelecké brigády (únor 1918).

BEREZAŇ

Město v Ruském císařství, součást poltavské gubernie, nyní součást kyjevské oblasti Ukrajinské republiky. Během světové války zde byl umístěn → Sed-

V Borispolu, Berezani, Baryševce a na dalších místech měli čs. dobrovolníci k dispozici typizované do země zapuštěné dřevěné baráky, které si během nutných oprav snažili co nejvíce vyzdobit, aby jim dali vlastenecký ráz (Foto VÚA Praha).

mý čs. pěší pluk [I] (červenec 1917 – srpen 1917), → Sedmý čs. střelecký pluk [I] (srpen 1917 – březen 1918), → Náhradní prapor 3. čs. pěšího pluku (červen 1917 – červenec 1917), → Náhradní prapor 7. čs. pěšího pluku (červenec 1917) a → Druhá čs. samostatná technická rota [I] (září 1917 – březen 1918).

BEREŽNÉ

Vesnice v Ruském císařství, součást minské gubernie, nyní součást brestské oblasti Běloruské republiky. Během světové války zde bylo umístěno velitelství → Čs. střelecké brigády (červen 1916 – srpen 1916), → První čs. střelecký pluk [I] (červen 1916 až srpen 1916) a → Druhý čs. střelecký pluk [I] (červen 1916 – srpen 1916).

BEREŽNICE

Město v Ruském císařství, součást volyňské gubernie, nyní součást rovenské oblasti Ukrajinské republiky. Během světové války zde bylo umístěno velitelství → Čs. střelecké brigády (říjen 1916 – červen 1917).

BERGERA CARLO

rytíř

(?), podplukovník

Aktivní důstojník jezdectva a generálního štábu italské armády. Údaje o jeho vzdělání a průběhu vojenské služby nejsou autorovi známy. Příslušník čs. legií od listopadu 1918, zastával funkci náčelníka štábu → Sedmé čs. střelecké divize (od listopadu 1918), v jehož čele dorazil v prosinci 1918 na čs. území. Jeho další osudy nejsou autorovi známy.

BERTIPAGLIA

Vesnice v Italském království, součást padovské provincie, nyní součást města → Maserà di Padova. Během světové války zde byl umístěn prapor → Třicátého čtvrtého čs. střeleckého pluku (listopad 1918 – prosinec 1918).

BEVAGNA

Město v Italském království, součást umbrijské provincie, nyní součást umbrijského regionu Italské

republiky. Během světové války zde byl umístěn prapor → Druhého čs. zvláštního pluku (květen 1918), prapor → Třetího čs. zvláštního pluku (květen 1918 – červen 1918) a prapor → Třicátého třetího čs. střeleckého pluku (červen 1918).

BIEBL ONDŘEJ, MUC. (1891–1956), poručík Jednoroční dobrovolník rakousko-uherské branné moci, důstojník zdravotnictva čs. legií. Absolvent C. k. českého gymnasia v Praze a Školy jednoročních dobrovolníků v Innsbrucku, student lékařské fakulty C. k. české university Karlo-Ferdinandovy v Praze. Měl válečnou zkušenost pomocníka stomatologa polní nemocnice během světové války. Příslušník čs. legií od července 1915, zastával funkce praporního lékaře, zatímního plukovního lékaře, lékaře zdravotnického vlaku, velitele → Prvního čs. sanitního vlaku [I] (prosinec 1918), velitele stomatologického vlaku a přednosty stomatologického referátu → Pátého odboru štábu čs. vojska (od července 1919). Na čs. území dorazil v červenci 1920, do čs. branné moci nevstoupil, dokončil studia a věnoval se civilnímu povolání.

BIJSK

Město v Ruském císařství, součást tomské gubernie, nyní součást altajského kraje Ruské federace. Během občanské války zde byl umístěn → První čs. jezdecký pluk (květen 1919 – listopad 1919).

BILINA JOSEF (1893–?), major Záložní důstojník pěchoty rakousko-uherské branné moci, záložní důstojník pěchoty srbské armády, důstojník pěchoty a jezdectva čs. legií. Absolvent Českoslovanské obchodní akademie v Praze, Školy jednoročních dobrovolníků

v Písku a Jezdecké školy pro důstojníky v Černigovu. Měl válečnou zkušenost zástupce velitele a velitele vojskové setniny pěchoty během světové války. Příslušník čs. legií od ledna 1917, zastával funkce velitele čety střeleckého pluku, velitele štábní jezdecké čety armádního sboru, velitele → Prvního čs. samostatného jezdeckého oddílu (červenec 1918 – říjen 1918), velitele → Druhého čs. jezdeckého pluku (říjen 1918), velitele oddílu jezdeckého pluku a zástupce velitele jezdeckého pluku. Na čs. území dorazil v červenci 1920, do čs. branné moci nevstoupil a vrátil se ke svému civilnímu povolání.

BIRLOVKA

Město v Ruském císařství, součást poltavské gubernie, nyní součást čerkasské oblasti Ukrajinské republiky. Během světové války zde byl umístěn prapor → Pátého čs. střeleckého pluku [I] (leden 1918 – březen 1918).

BIRULA GENRICH GENRICHOVIČ (1895–1972), podplukovník Aktivní důstojník pěchoty ruské armády, důstojník pěchoty a generálního štábu čs. legií. Absolvent Císařského reálného gymnasia ve Vilně, Michajlovského pěchotního učiliště v Moskvě a Všeruské vojenské akademie v Tomsku. Měl mírovou praxi zástupce velitele vojskové setniny pěchoty v předválečném období, válečnou zkušenost velitele vojskové setniny pěchoty, pobočníka velitele vojskového tělesa pěchoty a náčelníka oddělení štábu divize během světové války. Příslušník čs. legií od srpna 1918, zastával funkce pobočníka

náčelníka štábu sboru a náčelníka štábu → Druhé čs. střelecké divize [III] (od února 1919). Na čs. území dorazil v červnu 1920, získal občanství Republiky československé, stal se příslušníkem čs. branné moci a dosáhl hodnosti brigádního generála.

BOBRUJSK

Město v Ruském císařství, součást minské gubernie, nyní součást mogiljovské oblasti Běloruské republiky. Během světové války zde byl umístěn → Čs. náhradní prapor (duben 1917 – září 1917).

BOCCA DI NAVENE

Horská chata, součást horského střediska → San Valentino (nyní Polsa – San Valentino). Během světové války zde byl umístěn → Třicátý druhý čs. střelecký pluk (červen 1918 – srpen 1918).

BOČÁNEK VINCENC, JUDr. (1884–?), major Záložní důstojník pěchoty rakousko-uherské branné moci, důstojník pěchoty a justiční služby čs. legií. Absolvent Městského českého gymnasia v Plzni, Školy jednoročních dobrovolníků v Praze, právnické fakulty C. k. české university v Praze a Kursu na záložní důstojníky pěchoty v Borispolu. Měl válečnou zkušenost pomocníka hospodáře vojskového tělesa pěchoty během světové války. Příslušník čs. legií od srpna 1917, zastával funkce vozatajského referenta štábu divize, správce kanceláře, člena polního soudu, předsedy → Polního soudu čs. vojska v Novonikolajevsku (prosinec 1918 – únor 1919) a předsedy → Vojenského soudu 3. čs. divize (od února 1919). Na čs. území dorazil v srpnu 1920, do čs. branné moci nevstoupil a vrátil se ke svému civilnímu povolání.

BOČEK BOHUMIL (1894–1952), kapitán Jednoroční dobrovolník rakousko-uherské branné moci, důstojník pěchoty čs. legií. Absolvent C. k. německé vyšší textilní školy v Brně, Školy jednoročních dobrovolníků v Brně a Kursu na záložní důstojníky pěchoty v Žitomíru. Měl vá-

lečnou zkušenost zástupce velitele vojskové setniny pěchoty během světové války. Příslušník čs. legií od července 1916, zastával funkce velitele roty střeleckého pluku, velitele praporu střeleckého pluku, důstojníka štábu divize a velitele → Dvanáctého čs. lodního transportu do vlasti (listopad 1919 až leden 1920). Na čs. území dorazil v lednu 1920, stal se příslušníkem čs. branné moci a dosáhl hodnosti armádního generála.

BOGDANOVIČE

Vesnice a železniční stanice v Ruském císařství, součást jekatěrinburské gubernie, nyní stejnojmenné město, součást sverdlovské oblasti Ruské federace. Během občanské války zde byl umístěn prapor → Pátého čs. střeleckého pluku [II] (březen 1919 až duben 1919).

BOLOTNÉ

Vesnice a železniční stanice v Ruském císařství, součást tomské gubernie, nyní součást novosibirské oblasti Ruské federace. Během občanské války zde byl umístěn → Třetí čs. muniční oddíl (duben 1919).

BORIANI GIUSEPPE rytíř, Dr. (1868–1943), generál Aktivní důstojník pěchoty, zdravotnictva a generálního štábu italské armády. Absolvent Královské vojenské akademie pěchoty a jezdectva v Modeně, Vojenské lékařské akademie v Turínu a Válečné školy v Turínu. Měl mírovou praxi velitele vojskové setniny pěchoty, přednosty oddělení štábu divize, velitele vojskového oddílu pěchoty, velitele vojskového tělesa pěchoty a náčelníka štábu divize, válečnou zkušenost velitele vojskového tělesa pěchoty, náčelníka štábu sboru a velitele divize během světové války. Příslušník čs. legií od listopadu 1918, zastával funkci velitele → Sedmé

čs. střelecké divize (od listopadu 1918), v jejímž čele dorazil v prosinci 1918 na čs. území. Po návratu do Itálie v červnu 1919 zastával funkce zástupce velitele a velitele divize.

BORISPOL

Město v Ruském císařství, součást poltavské gubernie, nyní součást kyjevské oblasti Ukrajinské republiky. Během světové války zde bylo umístěno velitelství → Čs. vojenského tábora v Borispolu (květen 1917 – říjen 1917), velitelství → Druhé čs. střelecké divize [I] (říjen 1917 – listopad 1917), → Intendantstvo 2. čs. divize [I] (říjen 1917 – listopad 1917), velitelství → Třetí čs. střelecké brigády (říjen 1917 – prosinec 1917), → Pátý čs. pěší pluk [I] (červenec 1917 – srpen 1917), → Pátý čs. střelecký pluk [I] (srpen 1917 – prosinec 1917), → Šestý čs. pěší pluk [I] (červenec 1917 – srpen 1917), → Šestý čs. střelecký pluk [I] (srpen 1917 – srpen 1917), → Osmý čs. pěší pluk [I] (červenec 1917 – srpen 1917), → Osmý čs. střelecký pluk [I] (srpen 1917 až srpen 1917), → Druhý čs. náhradní pluk (listo-

pad 1917 – březen 1918), → Druhý čs. samostatný dělostřelecký oddíl (září 1917 – listopad 1917), → Druhý čs. samostatný muniční oddíl (září 1917 až listopad 1917), → Čs. náhradní oddíl (září 1916 až listopad 1916), → Čs. náhradní prapor [I] (listopad 1916 – duben 1917), → Náhradní prapor 1. čs. pěšího pluku (květen 1917 – červenec 1917), → Náhradní prapor 2. čs. pěšího pluku (červen 1917 až červenec 1917), → Náhradní prapor 4. čs. pěšího pluku (červen 1917 – červenec 1917), → Náhradní prapor 5. čs. pěšího pluku (červenec 1917), → Náhradní prapor 6. čs. pěšího pluku (červenec 1917), → Náhradní prapor 8. čs. pěšího pluku (červenec 1917) a → Čs. náhradní dělostřelecký oddíl (srpen 1917 – září 1917).

BORZJA

Vesnice a železniční stanice v Ruském císařství, součást zabajkalské oblasti, nyní město v zabajkalské oblasti Ruské federace. Během občanské války zde byly umístěny dva prapory → Šestého čs. střeleckého pluku [II] (únor 1919 – březen 1919).

Předseda Čs. národní rady Tomáš G. Masaryk na návštěvě dobrovolníků v Borispolu v červenci 1917, po jeho levici generál Jaroslav V. Červinka, předseda Komise pro výstavbu čs. vojenských jednotek (Foto VÚA Praha).

BOUČEK BOHUSLAV, MUDr. (1886–1953), podplukovník

BRODĚCKÉ

Záložní důstojník zdravotnictva rakousko-uherské branné moci, záložní důstojník zdravotnictva srbské armády, důstojník zdravotnictva čs. legií. Absolvent C. k. českého gymnasia v Rychnově nad Kněžnou, lékařské fakulty C. k. české university Karlo-Ferdinandovy v Praze a Školy jednoročních dobrovolníků v Praze. Měl mírovou praxi asistenčního lékaře vojenské nemocnice v předválečném období, válečnou zkušenos t mladšího lékaře pluku a zástupce náčelníka oddělení vojenské nemocnice během světové války. Příslušník čs. legií od srpna 1917, zastával funkce lékaře pluku, velitele → Druhého čs. divizního lazaretu [I] (listopad 1917 – březen 1918), velitele → Pátého čs. sanitního vlaku (červenec 1918 – březen 1919), velitele → Čs. vojenské nemocnice v Omsku (březen 1919 až červen 1919), velitele → Páté čs. vojenské nemocnice (červen 1919 – listopad 1919) a lékaře lodního transportu. Na čs. území dorazil v lednu 1920, krátce působil v čs. branné moci, poté se vrátil k původnímu povolání.

BREST

Přístavní město ve Francouzské republice, součást departementu Finistère, nyní součást regionu Bretagne. Přístav se stal přestupní stanicí lodních transportů, přistály zde lodi → Třetího čs. lodního transportu do vlasti (15. červenec 1919), → Čtvrtého čs. lodního transportu do vlasti (1. srpen 1919) a → Pátého čs. lodního transportu do vlasti (15. srpen 1919). Příslušníci všech tří transportů odtud pokračovali v cestě sanitními vlaky přes Francii, Švýcarsko a Rakousko do stanice Horní Dvořiště na čs. území.

Vesnice v Ruském císařství, součást kyjevské gubernie, nyní součást vinnické oblasti Ukrajinské republiky. Během světové války zde byl umístěn → Třetí čs. střelecký pluk [II] (únor 1918).

BUCHED

Město v Čínské republice, součást mandžuské provincie, nyní město v autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko Čínské lidové republiky. Během občanské války zde byl umístěn → Osmý čs. pěší pluk [II] (srpen 1918 – září 1918).