JEDNA BLIX
Neměla jsem sem chodit, to je teda fakt. Ještě není ani pět odpoledne a už spřádám fantazie o rychlém, bezbolestném kómatu. Něčem dramatickém, při čem bych se hezky skácela na podlahu, protáčela oči v důlcích a škubala končetinami. Jde o každoroční povánoční sešlost mé neteře a znáte to, člověk se sotva vyhrabal z týdnů svátečních nákupů, večírků a kocovin, a už po něm Wendy Spinnakerová vyžaduje, ať si ještě jednou natáhne červený svetr a kalhoty se záhyby v pase a jde postávat do jejího obývacího pokoje, obdivovat tu její předraženou vánoční výzdobu a ten její přestavěný palác a popíjet komický červený koktejl, který roznáší na tácu středoškolačka v uniformě servírky. Pokud to vůbec dokážu posoudit, jediným smyslem téhle sešlosti je, aby moje neteř mohla připomenout slušným lidem z virginského Fairlane, že je tu velmi důležitá osoba, a navíc bohatá – že je někdo, s kým se musí počítat. Kdo přispívá na charitu. Předsedá kdečemu. Mám-li být upřímná, ani to všechno nesleduju. Jsem v pokušení před ty lidi předstoupit a vyzvat je, ať zvednou ruce. Komu z vás tu posledních pár hodin chřadne duše? Kdo z vás má chuť 3
Dohazovacky.indd 3
27.5.2020 20:18:34