JEDNA
A
sakra. Merde.“ Harriet se podívala do zrcadla, kartáček jí visel z pusy. Bylo prvního června a ona zapomněla říct králík, králík, králík. Řekla to teď s napěněnou zubní pastou na rtech, ale měla neodbytný pocit, že už to bylo moc pozdě. Kouzlo nezapůsobí. A jestli nějaký den potřebovala kouzla, byl to právě dnešek. „Merde.“ „Přinese ti to štěstí, maličká,“ ujišťovala svou neteř teta Myrna, když ji to zaříkadlo naučila. „Ochrání tě to.“ To se stalo už před lety, ale ten králičí zvyk se u ní tak úplně neujal. Po většinu měsíců si Harriet vzpomněla, ale samozřejmě tenhle měsíc, když to nejvíc potřebovala, na to zapomněla. Pravděpodobně proto, že měla v hlavě spoustu jiných věcí. „Do hajzlu.“ Věřila, že opakování králík, králík, králík něčemu pomůže? Ne. Samozřejmě že ne. Proč by měla? Je to hloupá pověra. Na těch slovech ve skutečnosti nic kouzelného není. Odkud se to vůbec vzalo? A proč zrovna „králík“? Vždyť je to směšné. Jsem přece inženýrka, říkala si, když se připravovala k rannímu běhu. Racionální člověk. Ale to je i její teta. Dělá to teta
„
7
Gamache 18_Svet kuriozit.indd 7
19.09.25 12:35