11
Gaza Město Merv je blízko, ale Gaza je vesnice. Ve městě žije mnoho lidí, patří ke všem národům, sídlí zde kupci z Persie, zahradníci z Chorásánu, vodu rozvážejí Tádžici, z pouště a z dalekých hor přicházejí Kyrgyzové nakupovat do bohatého bazaru. A zemi vzdělávají, na půdě se lopotí Turci. Ve městě Mervu je mnoho chudáků, nemají peněz, aby si mohli koupit obyčejný chalát, nikoli hedvábný, bohatě vyšívaný, nýbrž obyčejný bavlněný, chodí jen v bílých košilích, říkají jim „sefíd džámegán“ – bíle odění. Jsou to velcí chudáci, jsou to ubožáci, protože musí nosit bílé košile. Pestrá barva těší duši a srdce, bílá barva zatemňuje duši a vyvolává rozmrzelost. A ti, kdož jsou zbaveni zemských statků, žebráci a vyvrženci, nosí oděv barvy země. Arabové jsou také bíle oblečení. Avšak to jsou páni. Patří jim celá země. Vládnou, bičují, utlačují. Přišli nejprve jako hlasatelé slova Božího, rozkopali pohanské chrámy, naklonili si mocné svým novým učením, slibovali věřícím ráj a pořádek na zemi, malé daně a velké bohatství po smrti. Za hlasateli přišlo vojsko. Velkými proudy vtrhli do země a obsadili ji. V městě Mervu vzali všem polovinu jmění a přivlastnili si je, vyhnali boháče z jejich paláců a usídlili se tam. Měli koně, takové, které neviděl nikdo na Východě. Vedl je Ubaid Alláh ibn Zijád, meč islámu. V Buchaře vládla tehdy královna Chotan. Sladkými slovy oplýval Ubaid Alláh. Vypravoval královně o velkém proroku Mohamedovi v daleké Arábii. Což se může vyrovnati