„Zdraví není náhoda. Je to výsledek pochopení, rovnováhy a lásky k vlastnímu tělu.“
– Boris Bolotov
ČÁST 1. Zdraví podle Bolotova
Kapitola 1. Co je zdraví a jak je uchovat
Zdraví. Co to vlastně je?
Prakticky každý člověk, až na vzácné výjimky, se rodí zdravý. Mít zdraví je stejně přirozené jako dýchat vzduch. V dětství, dospívání a mládí, dokud je zdraví v pořádku, mu nevěnujeme pozornost. Až když se objeví potíže. Proto na zdraví obvykle myslíme v negativním smyslu, vzpomeneme si na něj až tehdy, když chybí.
Proč přestává organismus správně fungovat? Proč začínáme nemocnět?
Světová zdravotnická organizace definuje zdraví jako stav úplné duševní, tělesné a sociální pohody a nepřítomnost nemocí a postižení. V tom vymezení je však více otázek než odpovědí. Jak těchto parametrů dosáhnout a udržet? A proč je to tak obtížné?
Veliký Hippokratés měl za to, že zdraví je stav rovnováhy mezi tělem, myslí a okolním prostředím. A zde přichází první poznání: rovnováha znamená balanc. Kdysi člověk uměl s přírodou souznít, žít v jednotě s vesmírem a jeho rytmy. Dnes se tomu musíme znovu učit. A rovnováha s okolím je dnes velmi problematická. Prostředí je často člověku nepřátelské. Potraviny plné cukru, aditiv a konzervantů. Zvykové užívání legálních drog. Negativní ekologické vlivy. Moderní megaměsta přeplněná auty, stroji a komunikačními zařízeními. Všechno to dobře znáte.
Jemně nastavený lidský organismus se dokáže přizpůsobit rozmanitým podmínkám života i variantám stravování, Eskymáci a Čukčové se tradičně živí téměř výhradně živočišnou stravou, obyvatelé Indočínského poloostrova převážně rýží, a přeměňují živiny tak, aby získaly stavební materiál pro buňky i energii. Pokud je však strava dráždivá, voda bez potřebných mikroprvků a s přebytkem škodlivin a způsob života nevhodný, schopnost organismu chyby kompenzovat a včas napravovat klesá.
Jak vrátit tělo do stavu rovnováhy?
Není nic horšího než to zkoušet naslepo v oceánu knih o medicíně, dietologii a lidovém léčitelství. Akademik Druzyak, který se dlouho zabýval otázkami zdraví a dlouhověkosti, navíc doložil, že mnozí dlouhověcí lidé chybně posuzují, proč jsou zdraví!
Zdraví je vždy jemná rovnováha, ostrá jako břitva mezi krajnostmi. Je to míra. Setrvávání v ní umožňuje cítit se svěže a činně i ve stáří.
Jak tento stav udržovat? Chcete-li zůstat mladí, je třeba zrychlit látkovou výměnu přibližně na tempo mládí. Pak budou odpady a toxiny, které se tvoří nebo do těla vstupují potravou, vodou či vzduchem, rychle a účinně vylučovány. Organismus pak zvládne obnovu a opravy. To znamená správně nastavit mechanismy samoregulace.
Tajemství zdraví a dlouhověkosti spočívá v udržování správného trávení a v trvalém mírném okyselování krve. Tělo se pak začne samo vracet do zdravého stavu.
To pomůže zabránit vzniku nádorů a zahušťování krve, protože ta houstne jen v alkalickém prostředí. V organismu
denně odumře přes 500 gramů, tedy více než 100 miliard buněk. K odstranění všech znečištění je třeba 8–9 litrů žaludeční šťávy, tedy slabě koncentrovaných kyselin. Jenže vinou změněné ekologie se jí tvoří několikanásobně méně. A po třicítce začíná kvalita i množství žaludeční šťávy klesat a s věkem se to prohlubuje. Část nepotřebného biologického materiálu – nejen dožilého, ale i poškozeného (například radiací, dusičnany či jedy), stejně jako nemocné či nádorové buňky, proto zůstává v těle a podněcuje vznik nádorů. Navíc vedeni falešnými poučkami o chutné a zdravé stravě a věříce v magickou moc tabletek, sami tělo alkalizujeme škodlivou potravou a léky.
Okyselení žaludeční šťávy minerálními kyselinami normalizuje nejen žaludeční, ale i střevní trávení. A co víc, anionty minerálních a organických kyselin se vstřebávají do krve, aktivují uvolňování a rozklad škodlivin a zlepšují i dýchání.
Vnitřní prostředí organismu by mělo být mírně posunuté ke kyselé straně. To kontrolují pufrační systémy,1 fyziologické mechanismy, které udržují dané parametry acidobazické rovnováhy v krvi. Úkolem pufru je odolávat změnám pH, nejen zabránit kyselinám narušit správnou činnost enzymů, ale také podpořit jejich rozklad, vazbu a vylučování. Proto se po přijetí kyselých potravin aktivuje dýchání, nejen plicní, ale i buněčné. Organismus začne dýchat hlouběji na všech úrovních. Organické kyseliny – mléčná, šťavelová a močová – se stávají zdrojem energie, když se přeměňují na ATP. To je přesně to, co potřebujeme pro aktivní práci těla i mysli.
Minerální kyseliny aktivují nejen žaludek, ale i ledviny, odstraňují z těla přebytečnou vodu a soli. Rozběhnutá a
1 Pufrační systémy: fyziologické soustavy (např. hydrogenuhličitanový, fosfátový, bílkovinný a hemoglobinový pufr), které udržují stabilní pH krve a tělesných tekutin.
aktivovaná energetická výměna vede k tomu, že vše nadbytečné, co by mohlo vést k diabetu, obezitě a ateroskleróze, přebytečný podkožní tuk, aterosklerotické plaky,2 přemíra cukrů a glykogenu, se účinně oxiduje na vodu a oxid uhličitý. Organismus se na buněčné a molekulární úrovni obnovuje a získává nové síly. Často to stačí k tomu, abychom se cítili lépe. Jak se správně stravovat?
Kyseliny musí být i ve stravě. Je důležité nepřipustit nadvládu potravin, které krev alkalizují. S přebytkem kyselin si tělo poradí daleko snáze a přirozeněji než s přebytkem zásad.
• Potřebu okyselovat vnitřní prostředí lidé znali dávno a používali k tomu různé prostředky. Jen se to nazývalo různě.
Už před tisíci lety léčil Buddha nemocné v chrámových kádích, jak dosvědčují písemné prameny. V kádích byly uhličité vody. Uhličité minerální vody jsou přírodní vody s různým iontovým složením, mineralizací a teplotou a s obsahem nejméně 0,75 g/l oxidu uhličitého CO2. Jsou terapeuticky velmi cenné a rozšířené.
• V SSSR bylo registrováno přes 1500 uhličitých pramenů vhodných k léčení. Známé lázeňské město Kislovodsk dostalo jméno podle kyselých pramenů svých zdrojů. Narzan neboli voda bohatýr, tak se na Kavkaze říkalo uhličitým pramenům.
• Americký lékař D. C. Jarvis3 psal, že používá jablečný ocet právě k okyselování krve. Upozorňoval i na souvislost dýchacího režimu se stavem vnitřního
2 Aterosklerotické plaky: ložiska ve stěně tepen tvořená lipidy (zejména cholesterolem), pojivovou tkání a buňkami, která zužují průsvit cévy.
3 D. C. Jarvis: americký lékař, autor knihy Folk Medicine (1958), popularizoval použití jablečného octa
prostředí: u psů, které dostávaly jablečný ocet, se na lovu neobjevovala dušnost. Příčinou dušnosti je nedostatečné zásobení organismu kyslíkem při velké zátěži a projevuje se změnou frekvence a hloubky dechu. Jarvisovy pokusy ukázaly, že kyselina octová může zlepšit zásobení kyslíkem i u psů, a tedy změnit jejich dechový režim. Podle jeho výzkumů tento mechanismus výborně funguje i u lidí.
• Vznik kyselin je třeba podporovat dechovými cvičeními. Hlavní mechanismus regulace kyselosti krve souvisí právě s dýcháním.
Dýcháme správně?
Za normálních okolností probíhá dýchání v optimálním režimu, přizpůsobeném odběru kyslíku ze směsi atmosféry. Proč tedy vzniká nedostatek kyslíku? Důvodů je více, ale nejčastější je porucha prokrvení orgánů kvůli onemocnění cév ateroskleróze. Podrobněji se tomu budeme věnovat v části 2, kapitole 2.
Konstantin Pavlovič Buteyko, autor metody mělkého dýchání, díky níž se uzdravilo mnoho pacientů s bronchopulmonálními chorobami, přisuzoval kyslíku druhořadou roli a měl za to, že oxid uhličitý je pro organismus ještě potřebnější než kyslík. Člověk, který se naučí pomocí zadržování dechu udržovat v klidu v plicích vyšší koncentraci CO2 až 6,5 %, podle něj snižuje pravděpodobnost mnoha onemocnění spojených s poruchou acidobazické rovnováhy. Zadržováním CO2 při mělkém dýchání lze tedy posunout reakci krve směrem ke kyselejší.
Úspěšné léčení chorob dýchacích orgánů podle Buteyka se vysvětluje tím, že při okyselování krve oxidem uhličitým se zvyšuje výdej kyslíku z hemoglobinu do buněk, ty jsou lépe
zásobeny energií, což přispívá k uzdravení. Organismus tedy nepotřebuje samotný CO2, ale jeho vliv na reakci krve.
Pomocí dechových cvičení a okyselování krve lze měnit nepříznivé parametry vnitřního prostředí. Vše je v našich rukou. Můžeme upravit režim stravování, vyhýbat se potravinám, které krev alkalizují a posouvají acidobazickou rovnováhu k nižší kyselosti. Zvolený dechový režim pak organismus plně zásobí kyslíkem a nám přinese zdraví.
Profesor Katsuzo Nishi, japonský vědec proslulý úspěšnou léčbou nádorových onemocnění, vytvořil svou soustavu zdraví již v roce 1927. Prostřednictvím studia soudobé dietetiky, léčebné tělesné kultury, vodoléčby a dechových praktik a také tradic léčení v Číně, Tibetu, Indii, na Filipínách, ve starém Egyptě a Řecku shrnul mnohasetletou zkušenost světové medicíny. Nishi měl za to, že rozvoji nádorů napomáhá hromadění oxidu uhelnatého CO, nedostatek kyseliny askorbové a přebytek odpadů v organismu.
Co tedy dělat? Zvýšit příjem vitaminu C, čas od času zařadit krátké hladovění, což je také okyselování, a přijímat kyselinotvornou stravu. Výsledkem okyselení organismu je lepší přísun kyslíku do buněk. Příčinou nádorů je tedy nedostatečné okysličení buněk.
Praxe ukazuje, že okyselováním organismu lze vyléčit chronická, zanedbaná onemocnění látkové výměny jako diabetes a aterosklerózu. Dokonce je možné přimět rakovinu ustoupit.
Kombinace správné výživy, dechových cvičení a trvalého mírného okyselování vnitřního prostředí organismu je hlavní tajemství zdraví a dlouhověkosti.
Kapitola 2. Tajemství aktivní dlouhověkosti
Podle většiny genetiků může biologický věk člověka dosahovat nejméně 150 let. Délku života ovlivňuje mnoho faktorů; zhruba 25 % připadá na genetiku a zbylých 75 % závisí na životním stylu a prostředí.
Dnes je dobře známo, co zdraví zhoršuje: špatná ekologie (znečištěná voda a vzduch, potraviny s nadbytkem cukru, škodlivých trans-tuků a dusičnanů), oslabení imunity a konzumace legálních návykových látek (alkohol, kouření, elektronické cigarety). Přidejme stresy vyvolané tlakem médií na mozek a emoce, vysoký informační hluk ve městech, kde žije většina populace.
Jak jsme si už řekli, klíčovou roli při vzniku onemocnění hraje alkalizace vnitřního prostředí. Jaké další faktory brát v úvahu, chceme-li žít dlouho?
Bez čeho je nutné se obejít:
• Bezmezná konzumace – nepřejídat se.
• Lenost – nejnebezpečnější neřest.
• Jedovaté emoční stavy – zloba, závist, sebelítost, vina, sklíčenost, netolerance vedou k nemocem a předčasné smrti.
Co pomáhá žít dlouho a spokojeně?
• Vnitřní svoboda a nezávislost.
• Zásady zdravého životního stylu, režim dne a racionální strava.
• Pohyb – víc aktivního odpočinku, procházek a jednoduchého, ale pravidelného cvičení.
• Fyzická práce – přiměřená námaha může až pětinásobně zvýšit tvorbu endorfinů.
• Odmítnout škodlivé návyky (kouření, alkohol atd.).
• Aktivní práce mozku pro paměť a jasnost: dál se věnovat profesi, pomáhat mladším kolegům, psát články a knihy, učit se jazyky, řešit křížovky, učit se básně.
• Hlídání zdraví, zejména pulsu a krevního tlaku. V klidu má být puls 60–70/min. Po šedesátce by TK neměl přesahovat zhruba 160/80–90 mm Hg.
Jaká jsou základní pravidla zdraví?
Jde o principy popisující mechanismus a posloupnost kroků k ozdravení, díky nimž si každý může sestavit vlastní systém zdravého života, zbavit se obtěžujících potíží a pak si zdraví držet dlouhodobě.
Krok první. Omlazování na buněčné úrovni
Je potřeba neustále zvyšovat podíl mladých buněk v organismu. Staré buňky tělo odstraňuje podobně, jako tráví potravu. K obnově jsou nutné nové stavební materiály ze stravy, proto je kvalitní trávení zásadní.
Jak pomoci tělu v tomto procesu?
Vyvolat sekreci pepsinu v žaludku. Zhruba 30 minut po jídle (když je už částečně natrávené) si na pár minut dejte na špičku jazyka asi 1 gram kuchyňské soli a pak slanou slinu spolkněte. Tak malé množství soli tělu neškodí – naopak spouští reflexní vylučování žaludeční šťávy, která rozkládá i „zastaralé“ buňky. Ještě lépe pomůže Bolotovův balzám připravovaný podle patentované receptury Centra Bolotova.
Krok druhý. Přeměna odpadů na soli
Tvorba energie vždy zanechává odpady a jejich hromadění vede ke stárnutí organismu.
Jak se těchto škodlivých látek zbavit?
Aby se jich tělo zbavilo, je potřeba je převést na soli – k tomu jsou třeba kyseliny, protože sůl vždy obsahuje kyselý zbytek. Část takto vzniklých solí se vyloučí močí. V organismu se však soli i ukládají – nejen v ledvinách, močovém a žlučníku, ale i v pojivu a kostech. Nejde o kuchyňskou sůl; jsou to usazeniny vápníku a jiných nerozpuštěných složek kyseliny močové v tkáních a kloubech, které časem vyvolávají bolestivé zvětšení kostní tkáně. Zvlášť nebezpečné jsou produkty oxidace, jež „okyselují“ pojivo a činí jej křehčím. Proto je třeba působit na tyto odpady kyselinami bezpečnými pro člověka – například kyselinami z kvašené zeleniny a ovoce (vitaminy, aminokyseliny) a z tuků. Vhodné jsou kvašené potraviny, kysané mléčné potraviny (kefír, jogurt, syrovátkové kvasy atd.). Přírodní ovocné octy také pomáhají; lze je přidávat do čaje, kávy, polévek i vývarů.
Krok třetí. Vylučování solí
Soli vzniklé neutralizací odpadů je třeba z těla vyvést. K tomu se musí převést do rozpustné formy.
Jak to udělat správně?
Používáme odvary z rostlin a šťávy.
Soli, které se tvoří v organismu, mohou být minerální a organické, zásadité a kyselé, rozpustné a nerozpustné ve vodě. Nerozpustné soli se z organismu samy nevylučují. To znamená,