Prolog
20. ãervence léta Pánû 1683, pfied vídeÀsk˘mi hradbami
Chvíle posledního soudu je‰tû nenastala, ale mnoho kní nechybûlo. Siln˘ otfies zvedl Paula do v˘‰ky. Zasáhla ho neviditelná obfií pûst tlakové vlny amr‰tila jím na dno zákopu jako bezmocnou hadrovou panenkou. Vzápûtí kolem nûj dopadly trosky abalvany vyrvané ze zemû. Pfiitiskl se do hlíny vyschlé na prach. Ozval se dal‰í mohutn˘ v˘buch ado nosu ho udefiil dobfie znám˘ ‰tiplav˘ zápach síry. Turecká obléhací dûla vystfielovala koule ohmotnosti aÏ osmdesáti liber. Pokud zasáhly ãlovûka, zbyla znûj jen krvavá kaluÏ. Lidé v‰ak nebyli hlavním cílem zufiivé kanonády.
Dûla se zamûfiovala na vídeÀské hradby.
JiÏ t˘den obléhali Turci hlavní mûsto habsburské fií‰e. Pfiihnali se pfies uherské plánû jako ohnivá boufie anikdo je nedokázal zastavit. Ani narychlo sestavená císafiská armáda pod velením vévody Karla Lotrinského. Turci neznali milosrdenství. VHainburgu na Dunaji zmasakrovali tisíce obyvatel aÏeny pfied smrtí znásilnili. Obyvatelé Perchtoldsdorfu se vzdali, ale nájezdníci je pfiesto povraÏdili ‰avlemi aváleãn˘mi sekerami. Zajatce stínali po stovkách ajejich hlavy posílali darem svému velkému vezírovi. Nûkteré nechali Ïít, zakovali je do Ïelez aprodali vdalek˘ch zemích do otroctví.
KfiesÈansk˘ svût se otfiásal vzákladech.
Paul opatrnû vyhlédl ze zákopu azkoumavû obhlíÏel terén pfied hradbami. Plápolající ohnû pfiipomínaly pekelné plameny asvou mihotavou záfií osvûtlovaly zfiíceniny, které kdysi b˘valy v˘stavn˘m vídeÀsk˘m pfiedmûstím. Mnoho z nûj nezbylo. Nûkolik zhroucen˘ch kostelních vûÏí aohofielé trámy, které ãnûly ze spáleni‰È jako ohlodaná Ïebra. Nedaleko zákopu se povalovala nadmutá koÀská zdechlina. Podhradí spálili pfied nûkolika dny císafi‰tí vojáci, aby se nepfiítel nemohl ukr˘vat mezi domy. Zpusto‰enou krajinu protínaly ãerstvû vykopané zákopy, chránûné palisádami ze ‰piãat˘ch kÛlÛ anavr‰en˘mi valy. Za nimi se jiÏ r˘sovaly vídeÀské hradby skládající se zkurtin, ravelinÛ, bastionÛ adal‰ích pevnostních staveb aprvkÛ.
Deset tisíc vojákÛ a‰est tisíc dobrovolníkÛ se ze v‰ech sil snaÏilo odolávat útoãícímu nepfiíteli. Otázkou bylo, jak dlouho je‰tû vydrÏí? Turci mûsto odfiízli od pfiívodÛ vody ahloubili tunely, aby mohli pod hradby umístit miny avyhodit opevnûní do povûtfií. Malé skupinky jejich spojeneck˘ch krymsk˘ch TatarÛ pronikaly na nûkter˘ch místech témûfi aÏ k mûstsk˘m bránám. VídeÀ‰tí odpovídali zufiiv˘mi protiútoky, pfii nichÏ docházelo kbojÛm zblízka. V‰arvátkách se hojnû uplatÀovaly iruãní granáty.
Poslední uprchlíci opustili mûsto na Dunaji na pfieplnûn˘ch nákladních ãlunech. Poté se obkliãovací kruh uzavfiel a spojení sVídní bylo pfieru‰eno. Témûfi. Jen obãas se odváÏn˘m muÏÛm podafiilo proniknout tureck˘mi fiadami a dopravit obleÏen˘m dÛleÏité zprávy.
K tûmto vojákÛm pohrdajícím smrtí patfiil iPaul.
ObhlíÏel spáleni‰tû pfied sebou. Sluch se mu je‰tû nevrátil. Vdu‰i se rozhostil klid amûl trochu ãasu na pfiem˘‰lení o tom, jak zvlá‰tnû si sním Ïivot vposlední dobû pohrával.
Koneãnû mohl prokázat své skuteãné schopnosti.
Jako kdyby se celé roky pfiipravoval jen na tuto jedinou noc.
Narodil se do rodiny schongauského kata, atím byl jeho osud vpodstatû pfiedurãen. Nepfii‰lo mu na tom nic divného a uÏ jako mal˘ kluk snil otom, Ïe bude stejnû obratn˘m
arespektovan˘m mistrem ostrého meãe jako jeho dûdeãek. Stane se pánem nad Ïivotem asmrtí. Matka isourozenci se za svÛj opovrhovan˘ pÛvod stydûli, ale Paul ne. OdjakÏiva ho fascinovalo stínání hlav, topení, lámání vkole adokonce imuãení. Byl jin˘ neÏ zbytek rodiny aostatní mu to dávali znát.
PaneboÏe, vÏdyÈ se jim neustále snaÏil zalíbit adokázat, Ïe není úpln˘ budiÏkniãemu! Naposledy pfied dvûma lety, kdyÏ se vrátil ke str˘ci do Schongau, aby fiádnû dokonãil uãení. JenÏe nedokázal potlaãit svou vzpurnou povahu a nakonec bez rozlouãení apln˘ hnûvu utekl.
Ale pak se stal zázrak.
Paul na‰el novou rodinu. Brala ho takového, jak˘ byl. VáÏila si jeho schopností, chránila ho, odmûÀovala astavûla do latû, kdyÏ to bylo nutné.
Krátce po odchodu ze Schongau se nechal naverbovat. ·lo to celkem snadno. Staãilo na‰krábat podpis auÏ mu plukovník nasypal do dlanû dvanáct zlaÈákÛ, coÏ bylo víc, neÏ si
Paul jako katovsk˘ uãedník vydûlal za cel˘ rok. Ocitl se mezi kumpány stejného raÏení – snílky, dobrodruhy aztroskotanci, ktefií doufali, Ïe ve vojsku koneãnû najdou slu‰né uplatnûní. Byli mezi nimi b˘valí sluhové, nádeníci, sel‰tí synkové, studenti, adokonce i duchovní. Varmádû si byli v‰ichni rovni. V bitvû stáli bok po boku, kryli si záda av‰echno dûlali spoleãnû – zabíjeli, nasávali, jedli, Ïili, smáli se aumírali.
Paul se nikdy necítil víc doma neÏ ve vojsku.
Svou odvahou, obratností, apfiedev‰ím nebojácn˘m postojem knebezpeãí si rychle získal uznání vojensk˘ch pánÛ. Poslední mûsíce strávil vcísafiské armádû astal se ãlenem jednoho zprvních granátnick˘ch praporÛ bojujících proti TurkÛm. VRaabu se pfied nûkolika t˘dny vrhl proti tlupû TatarÛ, ozbrojen˘ jen nûkolika nov˘mi, smrtícími granáty. Hejtman ho poté doporuãil za kur˘ra aod té doby Paul podnikl uÏ nûkolik nebezpeãn˘ch cest. Byl jedin˘, komu se pokaÏdé podafiilo proniknout nepfiátelsk˘mi liniemi.
A teì plnil dosud zfiejmû tu nejdÛleÏitûj‰í misi ve svém Ïivotû.
Naposledy se rozhlédl. ·iroko daleko nebylo vidût Ïivé du‰e, aÏ na tatarského bojovníka. Ten byl v‰ak mrtv˘ ajeho roztrhané tûlo leÏelo nedaleko na pfiedpolí. Paul vylezl ze zákopu apfiikrãenû bûÏel pfies volnou plochu. NeÏ se dostal aÏ sem, musel pfieplavat nûkolik dunajsk˘ch ramen anyní se mu mokré obleãení lepilo na tûlo. Do vepfiového moãového mûch˘fie houpajícího se mu na opasku se na‰tûstí voda nedostala. Bylo vnûm uloÏeno nûkolik zapeãetûn˘ch dopisÛ. Nenapsal je nikdo men‰í neÏ vévoda
Karel V. Lotrinsk˘. Oznamoval vnich Ernstu Rüdigerovi ze Starhembergu, vrchnímu veliteli Vídnû, Ïe se blíÏí touÏebnû oãekávaná spása. ObleÏenému mûstu jiÏ brzy pfiichvátá na pomoc poãetná armáda polského krále, kníÏ se pfiipojí pomocné sbory ze Saska, Bavorska amnoha dal‰ích ãástí fií‰e. VídeÀ se do té doby musí udrÏet!
Velitel pluku kladl Paulovi na srdce, Ïe se listy musí dostat do mûsta za kaÏdou cenu. Tfii kur˘fii se oto pokusili, ale marnû. Císafi‰tí vojáci na‰li jejich hlavy na bfiehu Dunaje nabodnuté na kÛly. Turci je zajali aumuãili. Paul byl ãtvrt˘ a poslední. Nesmûl zklamat! VídeÀ pfiedstavovala bránu do kfiesÈanské Evropy. Pokud by padla, nic by uÏ Turky nezadrÏelo vdal‰ím postupu.
Plukovník slíbil Paulovi sto dukátÛ, pokud se mu povede zprávy doruãit. KníÏecí odmûna! Mlad˘ granátník si ale pfiiznával, Ïe peníze ho zas aÏ tak moc nezajímají. Vzru‰ovalo ho nebezpeãí, proto súkolem souhlasil. Pfiitahovalo ho riziko a pocit, Ïe je… nesmrteln˘! Opravdu si tak pfiipadal. Bylo to silnûj‰í neÏ vztek, kter˘ se ho obãas zmocÀoval avSchongau mu zpÛsoboval nemalé potíÏe. Ve chvílích nebezpeãí v‰ak byl naprosto klidn˘ anic ho nemohlo vyvést zmíry.
Stejnû jako teì.
Sluch se mu vracel jen pomalu adunûní tureck˘ch dûl sly‰el jakoby zvelké dálky. Pádil pfies nechránûné pfiedpolí.
Nedaleko dopadla jedna ztûÏk˘ch kanónov˘ch koulí. Mífiil k bastionu ve tvaru hvûzdy, pfiehoupl se pfies palisádu apfieskoãil nûkolik pfiíkopÛ. Velitel mu popsal místo, kde je v hradbû ukrytá v˘padová branka. Paul ji mûl najít aupo-
zornit na sebe hlídku. Nejlépe tak, Ïe bude nahlas odfiíkávat kfiesÈanskou modlitbu. Moc ãasu mít nebude. Jestli ho objeví Turci, je sním konec. Bránit by se mohl jen krátk˘m meãem zvan˘m katzbalger, d˘kou anûkolika granáty.
Pfiesm˘kl se pfies násep askutálel do pfiíkopu pfied hradbami, kdyÏ si v‰iml vchodu do úzkého tunelu. Chodba byla podepfiená trámy azevnitfi se oz˘val ‰ramot.
Paul se zastavil. Tu‰il, co má pfied sebou. ·achtu, kterou se Turci snaÏili prokopat pod hradby, umístit tam své obávané miny avyhodit opevnûní do vzduchu.
Osmani byli mistry vpouÏívání v˘bu‰nin. Dokázali zniãit cel˘ hradební úsek najednou. Atady se jim asi podafiilo za tmy proniknout zatracenû blízko. Paul zaváhal. Mûl by najít v˘padovou branku, ale podle zvukÛ se Turci prokopali uÏ dost daleko. MoÏná se nûkde poblíÏ skr˘val oddíl elitních janiãárÛ ãekajících na v˘buch, kter˘ prolomí vhradbách prÛchod. Pronikli by do mûsta aza nimi dal‰í vojáci…
VídeÀ by padla.
Paul chvíli nerozhodnû postával, ale pak tasil meã apfiiplíÏil se ktunelu. Nahlédl dovnitfi avslabé záfii vzdálené lucerny spatfiil nejasné obrysy nûkolika postav.
Byli to tfii lagumci, tureãtí minéfii sturbany na hlavách. Ohánûli se lopatami akrumpáãi. Podle Paulova odhadu uÏ se prokopali pfiímo pod hradbu. Znovu zaváhal.
Dopisy… Mysli na své poslání!
Náhle se ve svûtle tunelu zablesklo je‰tû jedno svûtlo, men‰í. Paul byl po v˘buchu stále je‰tû mírnû ohluchl˘, takÏe tiché praskání nesly‰el, ale zmihotavého jiskfiení pochopil, Ïe Turci zaÏehli zápalnou ‰ÀÛru.
Nesmûl dál váhat.
S napfiaÏen˘m meãem se vrhl do tunelu azarazil ãepel hluboko do bfiicha prvního muÏe. Turek pfiekvapením jen vyvalil oãi. Paul vytáhl katzbalger zrány aobrátil se kdal‰ím dvûma minérÛm. Odhodili lopaty avytáhli dlouhé zakfiivené d˘ky. Na zemi mezi nimi stál velk˘ sud se stfieln˘m prachem, znûjÏ vyãnívala hofiící zápalná ‰ÀÛra. Okus dál vzadu ustûny stály dal‰í sudy.
Paul se pokusil udusat oheÀ podráÏkami tûÏk˘ch vojensk˘ch bot. Na okamÏik musel spustit oãi ze sv˘ch protivníkÛ.
Kolem se mihl stín avzápûtí ucítil vboku palãivou bolest. Zafival vzteky. Vlastní v˘kfiik sly‰el jen tlumenû, stejnû jako náfiek smrtelnû zranûného prvního Turka. Minér si drÏel dlanû na bfii‰e amezi prsty mu ven vytékaly vnitfinosti.
Paul stiskl zuby avrhl se snapfiaÏen˘m meãem na dva zb˘vající minéry. Prvního zasáhl do krku. Zhluboké rány se vyvalila krev. Zápalná ‰ÀÛra stále hofiela.
Tfietí muÏ ho zezadu srazil kzemi. Váleli se vbahnû alunt ti‰e praskal. Syãení pfiipomínalo ‰ramot krysích tlapek.
Paul mûl sílu po dûdovi. Podafiilo se mu vyhoupnout nahoru astisknout Turka koleny. Souãasnû napfiáhl d˘ku. MuÏ mu v‰ak sevfiel zápûstí atlaãil ãepel stranou. Paul pfiesto neúprosnû sklánûl zbraÀ níÏ aníÏ khrdlu. MinérÛv vousat˘ obliãej byl zbrocen potem apokryt˘ ‰pínou. Bûlmo oãí se ve svûtle lucerny bl˘skalo jako slonová kost. Mezi zuby procedil tlumenou kletbu.
„Kafir… öl… kafir!“
âepel Paulovy d˘ky se mu vzná‰ela tûsnû nad krkem. VTurkov˘ch oãích zaplál smrteln˘ strach.
„Kafir…kafir…“
Paul koutkem oka ‰lehl po zápalné ‰ÀÛfie. Dohofiela jiÏ témûfi ksudu sprachem… Pustil Turka avrhl se knáloÏi.
V posledním okamÏiku se mu podafiilo lunt vytrhnout.
Pak ucítil na hrdle ãepel achladná ocel se mu zabofiila do hrdla. Vzápûtí se ozval ohlu‰ující v˘buch aznovu ho bolestivû zasáhl do u‰í.
Druhá mina! uvûdomil si. Dopisy…
Velk˘ ãern˘ pták rozpfiáhl perutû aodná‰el Paula pryã.
Pohled jeho dobrotiv˘ch oãí mladého vojáka uklidÀoval.
Paulovi blesklo hlavou, Ïe stejnû nûÏnû se na nûj dívala matka. Jeho du‰i opustila ve‰kerá nenávist avztek.
KdyÏ tfieskl dal‰í hromov˘ v˘buch, znûl jako nebeské fanfáry.
A pak Paul jiÏ nalezl svÛj klid.
O t˘den pozdûji, nûkolik mil od Pasova
Temnota… dunûní… v˘kfiiky… beznadûj. Pod Magdalenou se rozevfiela zemû, zníÏ vystupovala pára apohltila ji. Naprosto jasnû si uvûdomovala, Ïe se ocitla vpekelném jícnu anûkde tam dole je Paul. Musí ho zachránit, musí…
„Magdaleno! Magdaleno!“ Kdosi jí ne‰etrnû párkrát zatfiásl ramenem.
Otevfiela oãi. „Kde… kde to jsem? Co se stalo?“ Pfiejela si dlaní po obliãeji acítila, Ïe je zbrocená potem.
„Se mnou vkoãáru. V‰echno je vpofiádku, jen se ti nûco zdálo.“
SimonÛv klidn˘, dÛvûrnû znám˘ hlas ji okamÏitû probral. Posadila se zpfiíma na tvrdou dfievûnou lavici azachvûla se. „Asi jsem usnula,“ zamumlala rozpaãitû.
„Dost se divím, Ïe vtomhle vehiklu dokáÏe‰ spát,“ usmál se Simon apodal jí svÛj krajkou vrouben˘ kapesník, aby si mohla otfiít pot. „Od té doby, co jsme vyjeli zMnichova, jsem nezamhoufiil oka. Kurfifit by tenhle koãár mûl prodat tvému bratrovi. Hodil by se mu jako nov˘ muãicí nástroj! Vytfiese ãlovûku v‰echny kosti ztûla, akromû toho je vnûm vpoledne vedro jako na hofiící hranici.“ Simon vzápûtí zváÏnûl. „Zase se ti zdálo oPaulovi?“
Magdalena pfiik˘vla. „Je to hrozn˘. Sotva zavfiu oãi, hned ho vidím pfied sebou. Trvá to uÏ nûkolik dní.“ Se strachem
v oãích se podívala na manÏela. „Bojím se, Ïe se mu nûco stalo, Simone. Nûco… hrozn˘ho.“
„Taky mám ãasto zlé sny,“ ozval se unaven˘ hlas star‰ího syna Petra. „Napfiíklad se mi zdá opfiísném profesorovi nebo Ïe jsem zaspal zkou‰ku.“ Mlad˘ student si sundal cvikr, zamrkal avzhlédl od své knihy. „Sny nemusí nic znamenat, mami. Prostû se bojí‰ oPaula, atak se ti onûm zdá. Myslíme na nûj v‰ichni. Snad se brzy dozvíme nûco víc.
PfiiãemÏ pravdûpodobnost…“
„PfiestaÀ se sv˘ma blb˘ma pravdûpodobnostma, chytráku!“ okfiikla ho Magdalena. „Matka cítí, kdyÏ se dítûti nûco stane. Tak to prostû je, ikdyÏ to chlapi nedokáÏou pochopit.“
Petr vzdychl azase se zahloubal do knihy. UÏ nûkolik hodin studoval jakési anatomické nákresy. Tvrdil matce, Ïe ho uklidÀují. Ona sice nechápala, jak nûkoho mÛÏe uklidÀovat pohled na rozfiezaná tûla, odkryté kosti avypreparované ‰lachy, ale její star‰í syn uÏ byl takov˘. Bylo mu jednadvacet a odmala byl trochu jin˘ neÏ ostatní. Hloubavûj‰í aponûkud upjat˘. Vsouãasné dobû studoval vIngolstadtu medicínu a Ïil ve svém vlastním svûtû, obklopen˘ knihami. Mlad‰ímu synovi Paulovi naopak knihy nic nefiíkaly.
Paul…
Magdalena vyhlédla zokna koãáru azadívala se na zdánlivû nekoneãn˘ proud koní, povozÛ, skfiípajících ÏebfiiÀákÛ ovû‰en˘ch vaky anádobím, dvoukol˘ch lafet sdûly, apfiedev‰ím pochodujících vojákÛ. Bavorsk˘ kurfifit Max Emanuel povolal do zbranû tisíce muÏÛ. Skuteãností se stalo to, co se jiÏ nûkolik let r˘sovalo. Kromû pár prozírav˘ch varovn˘ch hlasÛ v‰ak nikdo nebral hrozbu váÏnû. LehkováÏnost se vymstila.
Turci stáli pfied Vídní.
Magdalena zvyprávûní vûdûla, Ïe VídeÀ byla obléhána jiÏ jednou. Od té doby ubûhla spousta let, ale lidé si dûsivé historky oOsmanech vyprávûli po mnoho generací aÏ dodnes. Tehdy obléhatele zaskoãil brzk˘ pfiíchod zimy a museli odtáhnout. MoÏná je zahnal sám BÛh. Tentokrát
v‰ak situace vypadala jinak. Léto dosáhlo vrcholu, na polích zlátlo obilí auÏ nûkolik dní panovalo takové bezvûtfií, Ïe se ani lístek nepohnul. Císafi sbavorsk˘m kurfifitem uzavfieli pfied dvûma lety vAltöttingu dohodu, které se fiíkalo Svatá aliance. Max Emanuel podle ní musel pfiispûchat ohroÏené fií‰i na pomoc. Magdalenina rodina vãetnû mrzoutského otce, Jakoba Kuisla, byla tehdy vAltöttingu utoho, a dokonce dokázala vposledním okamÏiku zabránit atentátu na císafie. Anyní je osud znovu vyslal vstfiíc nejisté budoucnosti.
Magdalena pfiejela pohledem po vojácích vyãerpan˘ch vedrem adlouh˘m pochodem.
„Takoví mladí kluci,“ vzdychla posmutnûle. „Kolik z nich se asi nevrátí domÛ?“
KaÏd˘ znich má matku, dodala vduchu.
Z Mnichova vyrazili pfied pûti dny. Od té doby nezapr‰elo. Paprsky odpoledního slunce nemilosrdnû rozpalovaly brnûní jízdních kyrysníkÛ aodráÏely se od leskl˘ch pfiileb pû‰ích piken˘rÛ, ktefií se hrbili pod váhou aÏ ‰est metrÛ dlouh˘ch kopí. KoÀské podkovy bu‰ily do vyprahlé zemû a pû‰í ijízdní vojáci, ale ipovozy trénu se zásobami, bubeníci avlajkono‰i byli neustále pokrytí vrstvou naÏloutlého prachu.
Kde jsi, Paule? Kde? Îije‰ je‰tû?
UÏ t˘den trápily Magdalenu neklidné sny. Zobav o mlad‰ího syna se pfiipojila kvojsku, aãkoliv nemusela. Kurfifit osobnû povolal do sluÏby jen Simona aPetra. Poslal je kVídni, aby se jako polní felãafii starali oranûné vojáky. SimonÛv otec b˘val potuln˘m ranhojiãem amoÏná iproto se syn svûfieného úkolu rád ujal, ikdyÏ musel doãasnû opustit svou dobfie zavedenou ordinaci vmnichovské KfiíÏové ãtvrti. Petr teprve studoval medicínu, ale ijeho kurfifit potfieboval. Jízdní posel mu pfiivezl povolávací rozkaz pfiímo na ingolstadtskou univerzitu. Do války se vydalo imnoho dal‰ích lékafiÛ. Magdalena pÛvodnû chtûla zÛstat vMnichovû s nejmlad‰í dcerou Sophií, ale nakonec se pfiipojila kSimonovi aPetrovi. Doutnala vní nepatrná nadûje, Ïe snad najde
svého mlad‰ího syna apo dlouhé dobû ho koneãnû zase sevfie vnáruãí.
Paul zmizel ze Schongau pfied dvûma lety aod té doby o sobû nedal vûdût. Ode‰el poté, co se hroznû pohádal se str˘cem Georgem, nov˘m schongausk˘m katem, unûjÏ se uãil. Skfiípalo to mezi nimi od zaãátku aspory vyvrcholily tím, Ïe se porvali jako konû. Str˘c nebyl tfiasofiitka, ale Paul mu pfiesto zlomil ruku avyrazil dva zuby. UÏ dfiív obãas mluvil otom, Ïe by se nejrad‰i dal kÏoldnéfiÛm. MoÏná se opravdu pfiipojil kbavorskému vojsku atáhl kVídni?
Magdalena se dívala na pochodující vojáky. Prach ji oslepoval tak, Ïe musela neustále mrkat. Ale asi to nebylo jen prachem.
Kde jsi? Kde?
Dûsivé sny oPaulovi nevûstily nic dobrého. Musí nûco podniknout. Cokoliv!
Simon zasténal, narovnal se asnaÏil se na tvrdé lavici usadit alespoÀ trochu pohodlnû. „Zatracenû, proã jedeme tak pomalu!“ bruãel. „To jsme mohli jít pû‰ky.“
„Za chÛze bych nemohl ãíst,“ ozval se Petr. „Mûli bychom b˘t kurfifitovi vdûãní, Ïe nám poskytl koãár.“ Ukázal na objemn˘ svazek, kter˘ mûl otevfien˘ na klínû. „Tuhle knihu jsem na‰el vingolstadtské knihovnû. Profesor Leininger mi laskavû dovolil, abych si ji vzal ssebou. Jsou vní mimofiádnû podrobné nákresy…“
Magdalena letmo pohlédla na stránku sobrázkem vojáka, jemuÏ felãar právû amputoval nohu. Udûlalo se jí ‰patnû.
„No jo,“ pfiik˘vl Simon, „slavná Pfiíruãka polního ranhojiãe Hanse von Gersdorff. Taky jsem ji ãetl. Není ‰patná, ale ãásteãnû uÏ zastaralá. Nehledû na to, Ïe na boji‰ti nebude na ãtení ãas, synku.“ Ukázal nahoru, kde mûl na stfie‰e koãáru uloÏenou velkou lékafiskou bra‰nu. „Rad‰i bychom mûli zkontrolovat chirurgické nástroje. Uamputací záleÏí hlavnû na rychlosti.“
„Nebo se pacientovi podá uti‰ující prostfiedek laudanum a pak ranhojiã nemusí tolik spûchat,“ nadhodil Petr. „Nedávno jsem vjedné knize ãetl, Ïe…“
Magdalena zavfiela oãi apfiestala monotónní rozhovor otce se synem vnímat. Bylo to pofiád stejné. Jakmile se Simon s Petrem se‰li, bavili se jen omedicínû. Nebylo divu, Ïe si s nimi Paul nerozumûl.
Pfied dvûma lety, bûhem událostí vAltöttingu, drÏeli Kuislovi pfii sobû jako za star˘ch ãasÛ. Ale pak Magdalena se Simonem adcerou Sophií odjeli do Mnichova aotec sPaulem se vrátili do Schongau. KaÏd˘ se vûnoval svému aztratili se navzájem zoãí.
A potom Paul zmizel…
„… nejsem si ale moc jist˘, jestli laudanum úãinkuje dostateãnû dlouho,“ pronesl právû Petr. „Co kdyÏ se pacient probere zrovna ve chvíli, kdyÏ mu je‰tû budu fiezat nohu? Nemûli bychom ho pro jistotu pfiivázat klavici? Asi by to chtûlo dal‰í pokusy…“
„PaneboÏe, nemohli byste stûma nechutnostma pfiestat?“ vy‰tûkla Magdalena. „Dûlá se mi znich hÛfi neÏ zhoupání t˘hle pojízdn˘ bedny!“
Otec se synem rozpaãitû zmlkli.
„Pofiád si myslím, Ïe jsi snámi nemûla jezdit,“ podotkl Simon po chvíli. „SPetrem bychom se mohli po Paulovi poohlédnout sami…“
„Brzy budete mít dost práce sodfiezáváním konãetin,“ namítla Magdalena nevrle. „Nehledû na to, Ïe ses oPaula nikdy moc nezajímal.“
Simon vzdychl azvedl oãi knebi. „Magdaleno, nezaãínej zase! Paul je mÛj syn stejnû jako tvÛj azáleÏí mi na nûm. Ale máme taky je‰tû dceru, okterou bychom se mûli postarat.“
„Sophii vSchongau nic nechybí,“ odsekla manÏelka. „Miluje dûdeãka aon vnuãku taky zboÏÀuje. KdyÏ je sní, nechová se jako star˘ mrzout aje sním lep‰í pofiízení…“
„Omotala si ho kolem prstu,“ zasmál se Petr. „V‰echno jí dovolí. Pravdûpodobnû se cpe ‰vestkov˘mi povidly tak, Ïe uÏ se nemÛÏe ani hnout.“
Poslali Sophii kdûdovi do Schongau, protoÏe doma zÛstat sama nemohla. VMnichovû sice Ïila Magdalenina
sestra Barbara, ale její manÏel byl muzikant aoba neustále putovali zjednoho jarmarku na druh˘.
Sophii bylo dvanáct adorostla do vûku, kdy v‰echno vûdûla nejlépe. Vytáãela matku neustál˘mi diskuzemi a odmlouváním. Dûda Kuisl v‰ak na mluvení moc nebyl a Sophiiny fieãi na nûj neplatily. Magdalena se mimodûk usmála. Jak se tûm dvûma asi dafií?
„Jak dlouho se VídeÀ udrÏí?“ vyru‰il ji Petr zmy‰lenek a nervóznû si ãistil cvikr. Mûl sice ãerné vlasy, ale ve tváfii byl jako vÏdy ponûkud pobledl˘. Po otci zdûdil drobnou postavu. „Mûsto je pr˘ odkázáno jen samo na sebe. Vletácích anovinách se pí‰e, Ïe Osmani postavili nejvût‰í armádu na svûtû. Jsou jich stovky tisíc afiíká se jim ìáblovo vojsko.“
„Bavor‰tí vojáci sami proti TurkÛm nic nezmÛÏou,“ pokrãil rameny Simon azamraãil se. „IkdyÏ se knim pfiipojili
Frankové, Sasové adal‰í oddíly. Musíme poãkat na polského krále. Do té doby budeme vPasovû vbezpeãí. Samozfiejmû jen pokud VídeÀ nepadne.“
Teprve vãera se dozvûdûli, Ïe nejprve zamífií do Pasova, kam pfiekotnû uprchl císafi se sv˘m dvorem. âekal na pomoc. Nikdo v‰ak nedokázal odhadnout, jak dlouho PolákÛm potrvá, neÏ dorazí.
„Zrovna do Pasova!“ vzdychl Petr. „Unás na univerzitû se posmívají, Ïe je to ‰iroko daleko nejzkostnatûlej‰í mûsto plné pámbíãkáfiÛ. Místní se pr˘ celé dny jen modlí, lezou po kolenou ke svat˘m obrázkÛm amávají kadidelnicemi! KníÏe biskup vládne Pasovu tvrdou rukou.“
„Trocha zboÏnosti nám neu‰kodí,“ mínila Magdalena. „KoneckoncÛ, nemûli bychom se spoléhat jen na Poláky, ale pfiedev‰ím na Boha. Jen on nás nakonec pfied Turky zachrání.“
VÛbec jí nevadilo, Ïe zÛstanou trãet vPasovû. Bude se alespoÀ moct mezi bavorsk˘mi vojáky porozhlédnout po Paulovi. Je nûco ‰patného na tom, Ïe jí na synovi záleÏí víc neÏ na osudu kfiesÈanského svûta?
PoblíÏ tfieskl v˘stfiel zmu‰kety. Magdalena se otfiásla. Následovaly dal‰í rány, adokonce zahfimûla idûla. Jezdci se fiítili kolem koãáru atrubaãi spustili fanfáry.
Simon se usmál. „Neboj,“ uklidÀoval manÏelku. „Zfiejmû jen ohla‰ují nበpfiíjezd. Pasov uÏ nebude daleko.“
„Jistû,“ zamumlala Magdalena avyhlédla zokénka. Na obzoru se opravdu r˘sovala silueta mûsta. Je‰tû dost vzdálená autopená ve zvífieném prachu. Odkudsi se rozeznûly zvony, jako by hrozil poÏár.
Magdalena mûla pocit, Ïe se po ní natahují chladné spáry váleãného bûsnûní.
Byla ráda, Ïe alespoÀ Sophia je vbezpeãí. Otec na ni urãitû dává pozor.
„Dûdeãku, prosím, je‰tû jednu historku! Tu, jak doktor v temné vûÏi proletûl stropem.“
Jakob Kuisl vzdychl. Vyprávûl uÏ dvû hodiny. Sophii sice bylo dvanáct, ale stále je‰tû mûla ráda, kdyÏ jí pfied spaním ãetl. âím stra‰idelnûj‰í pfiíbûh, tím lep‰í. IkdyÏ opfied-
ãítání vlastnû nemohla b˘t fieã. âasto zvládl sotva dvû vûty a Sophia mu skoãila do fieãi arozvíjela vyprávûní podle své fantazie. Tímto zpÛsobem se prokousávali legendami, romány, kramáfisk˘mi písnûmi ahistorkami zdomácích kalendáfiÛ. Rozvíjeli dûjové linky aSophia vtom byla váÏnû dobrá. Jestli to tak pÛjde dál, bude jednou sama psát. Tfieba jako Grimmelshausen nebo ten ‰panûlsk˘ chlápek, na jehoÏ jméno si Kuisl nemohl vzpomenout. IkdyÏ to, Ïe by Ïena, aje‰tû k tomu katova vnuãka nûco psala, byla dost absurdní pfiedstava!
Kuisl sedûl na malém ‰tokrleti vkomofie vejminku, v nûmÏ uÏ nûkolik let Ïil. Mal˘ domek stál nedaleko schongauské katovny. Skládal se jen ze svûtnice amalé komory. Tam spala Sophia, Kuisl se ukládal na lavici ukamen. Od dlouhého sezení ho bolela zadnice aoãi mu slzely z koufie ãadící svíãky. UÏ se dávno setmûlo amûl spoustu jiné práce neÏ dávat klep‰ímu vymy‰lené historky. Takhle to bylo pofiád. Nedokázal vnuãce nic odmítnout aSophia toho mazanû vyuÏívala.
„Tak dobfie,“ zabruãel Kuisl. „Ale opravdu poslední. A nebudu vyprávût oFaustovû stra‰liv˘m konci, nebo bys neusnula.“ Od dramatick˘ch událostí pfied dvûma lety Sophia ‰patnû spala aãasto se uprostfied noci budila nebo kfiiãela ze snu. Tehdy ji unesl ‰ílenec, drÏel jako rukojmí a málem vyhodil do vzduchu. Oto zvlá‰tnûj‰í Jakobovi pfiipadalo, Ïe mûla ráda zrovna pfiíbûhy odoktoru Faustovi.
„Tak teda ten okrásn˘ Helenû, kterou doktor vyvolával pfied erfurtsk˘mi studenty,“ Ïadonila Sophia. „Jak mûla nahá prsa a…“
„Zbláznila ses? To není nic pro dûti…“ Kuisl se zarazil. „Poãkat, tenhle pfiíbûh jsem ti pfiece neãetl. Snad jsi…?“
Sophia nasadila nevinn˘ v˘raz. Star˘ kat nadzvedl husté oboãí aneznatelnû se usmál. Vnuãka nejen odrostla dûtsk˘m stfievícÛm, ale navíc byla zatracenû chytrá. UÏ pfied nûkolika lety se sama nauãila ãíst aod té doby, co pfii‰la do Schongau, prohrabovala jeho malou knihovniãku. Samozfiejmû jí neunikla ani kniha odoktoru Faustovi. Byla uÏ dost vetchá, Kuisl ji kdysi koupil od podomního obchodníka. Historky oproslulém doktoru Faustovi byly stra‰idelné, plné krve a obãas iobscénní. Aprávû proto dvanáctiletou dívku nesmírnû zajímaly. Byl by radûji, kdyby ãetla zboÏné legendy o muãednících zkalendáfiÛ vydávan˘ch pro sedláky. IkdyÏ byly taky pofiádnû krvavé.
„Pfieãtu ti pfiíbûh olétajícím sudu. Ale pak uÏ pÛjde‰ spát, jasn˘?“
Ov‰em itentokrát si Sophia vymyslela vlastní verzi, vníÏ doktor Faust unikl pfied tlupou pekelníkÛ odváÏn˘m letem na Mûsíc. Upfiímnû fieãeno, její vyprávûní se Jakobovi líbilo víc neÏ originál.
Sophia byla udûdeãka uÏ více neÏ t˘den. Od té doby, co se rodiãe pfiipojili kvojsku avydali se do Vídnû. Kuisl obãas bruãel aprohla‰oval, Ïe vnuãka je hor‰í neÏ pytel blech, ale vduchu si musel pfiiznat, Ïe se uÏ dávno necítil tak dobfie.
V posledních dvou letech se katovi nevedlo zrovna nejlépe. Tehdy vBurghausenu po nûm uÏ smrt natahovala
pafiáty apo mrtvici ãásteãnû ochrnul na levou stranu tûla. Na‰tûstí uÏ dal‰í záchvat nepfii‰el. Kuisl se je‰tû nehodlal odebrat na druh˘ bfieh. KaÏd˘ den vstal anûkolikrát kulhav˘m krokem obe‰el dÛm. Síly se mu postupnû vracely. Prsty levé ruky sice zÛstaly postiÏené, ale stím se nauãil Ïít. Oblíbenou d˘mku si dokázal nacpat azapálit ijednou rukou a dÏbánek piva uzvedl vpohodû pravaãkou.
Jakob Kuisl b˘val obávan˘m katem, proslaven˘m daleko za hranicemi Schongau nejen silou, ale irozumem. Tenkrát v Altöttingu dokázal, Ïe je‰tû nepatfií do starého Ïeleza. Ale pak to sním ‰lo zkopce. Bylo to kvzteku! Nûkteré vûci si prostû nedokázal zapamatovat. Slova ajména mizela z pamûti jako oãarovaná.
Navíc si dûlal starosti ovnuka Paula. Pfied dvûma lety se uÏ zdálo, Ïe se Paul koneãnû zklidnil. JenÏe pak v‰e zaãalo nanovo. Kluk propadal záchvatÛm vzteku, byl netrpûliv˘ a stále víc se projevovala jeho záliba vzabíjení atr˘znûní Ïiv˘ch tvorÛ. Kuisl dávno tu‰il, po kom Paul svou povahu zdûdil.
Po mnû ne, kdepak, po mnû ne…
Na v‰echny starosti v‰ak existoval lék. Sladká útûcha, které star˘ kat propadal ãím dál víc. UÏ jen pfii pomy‰lení na ni se zachvûl nedoãkavostí…
„Dûdo? Jak to bude pokraãovat, co myslí‰? Co asi uvidí Faust za mûsícem?“ vyzvídala Sophia netrpûlivû. Kuisl se po‰krábal na hlavû. Zamyslel se natolik, Ïe na Fausta ajeho dobrodruÏství úplnû zapomnûl.
„Aha… za mûsícem.“ Odka‰lal si apokraãoval. „Mohl by… No tfieba potkat obra. Sobu‰kem velk˘m jako strom…“
Sophia ho zachránila. Od té doby, co knûmu pfii‰la, Kuisl nepodlehl poku‰ení ani jednou. Ov‰em nutkání sílilo. Mohl za to hlavnû ten zatracen˘ dopis.
Pfied tfiemi dny ho pfiivezl po‰tovní dostavník. Jakob si lámal hlavu, co si sním má poãít. Zatím nic nevymyslel.
„… apak sud vybuchl arozpadl se na tisíc kouskÛ. Obr na chvíli oslepl adoktor Faust plachtil na vzedmut˘m plá‰ti zpátky na zemi, kde bezpeãnû pfiistál. Konec abasta.“
Kuisl vstal zrozvrzaného ‰tokrlete atentokrát se Sophiin˘mi prosbami nenechal obmûkãit.
„Nechám rozsvícenou svíãku,“ zabruãel. „Zavfii oãi a spi.“
Jako by náhodou nechal knihu leÏet na stoliãce. Bylo mu jasné, Ïe po ní vnuãka sáhne, jakmile za ním zapadnou dvefie komory. AÈ si ãte, hlavnû, kdyÏ bude mít klid.
TûÏk˘m krokem pfie‰el do svûtnice aposadil se za hrubû opracovan˘ stÛl, unûjÏ tfiikrát dennû jedl, ãetl knihy, za‰íval obleãení akoufiil d˘mku. Vytáhl zásuvku avyndal dopis. Zamy‰lenû ho uhladil asnad posté ãetl vmihotavé záfii hofiící louãe.
Nejmilej‰í pfiíteli, je to uÏ spousta let, co jsme se naposled vidûli…
Zíral na jednotlivé fiádky astále nevûdûl, co si má myslet. A jako vÏdy, kdyÏ nad nûãím hloubal, se vracelo nutkání.
Jen trochu potáhnout. Docela málo… Jakob sáhl tfiesoucí se rukou do zásuvky, kdyÏ náhle zaslechl zvedlej‰ího domu kfiik aochvíli pozdûji prásknutí dvefií. Vyhlédl ‰kvírou vokenici ven aspatfiil syna Georga, jak rychl˘mi kroky mífií od katovny pryã. Mûsíc jasnû osvûtloval jeho statnou postavu. Zdomu zazníval dûtsk˘ pláã a Ïensk˘ hlas jeãel: „Jen si bûÏ! AuÏ se nevracej! Mûla jsem poslechnout na‰e… Ze ‰pinav˘ho kata nikdy nebude pofiádnej manÏel, nikdy! Se‰ stejnej jako tvÛj táta. âert tû vem…“
Vfiískav˘ hlas zanikl vbrekotu malého dítûte. Kuisl vzdychl azavfiel okenice. Zase se hádali. Vposlední dobû skoro kaÏd˘ druh˘ den. Jistû, taky se zpoãátku smanÏelkou Annou Marií ha‰tefiil. Spory patfiily kmanÏelství stejnû jako láska, dûti, práce anedostatek penûz… DÛvod khádce se vÏdycky na‰el. Ale neshody mezi Georgem aCrescentií byly hlub‰ího rázu. Nejdfiív se ‰tûkali kvÛli Paulovi, kter˘ jako GeorgÛv uãedník bydlel snimi vkatovnû. Ale klid nenastal, ani kdyÏ vnuk zmizel.
Ha‰tefiivá Crescentia byla dcerou peitingerského lazebníka, kter˘ si pro ni pfiedstavoval lep‰í partii neÏ schongauského kata.
JenÏe nikdo vhodnûj‰í se nenaskytl. AGeorg mûl aspoÀ jisté povolání aslu‰né pfiíjmy zãast˘ch poprav amuãení, ale i ostatních ãinností, které vykonával – odklízení odpadkÛ a mr‰in. Crescentii zpoãátku imponovala Georgova muÏnost a síla, ale to ji brzy pfie‰lo. Narodily se jim dvû dûti atfietí bylo na cestû. Stále víc jí vadilo, Ïe se jí lidé ve mûstû vyh˘bají. Kat byl bezectn˘ anikdo se sním nest˘kal, pokud to nebylo nutné. To samé platilo pro jeho manÏelku.
Jakob sAnnou Marií to vydrÏeli, vystaãili si sami. Georg sCrescentií v‰ak sná‰eli svá omezení hÛfi.
Georgovy kroky ve tmû umlkly, stejnû jako pláã. Crescentia zfiejmû malého nakojila. Kuisl zaváhal. Rád by si ulevil pomocí ìábelského prostfiedku ze zásuvky, ale po Crescentiin˘ch v˘ãitkách si to rozmyslel.
Se‰ stejnej jako tvÛj táta…
Zavfiel zásuvku apfiistoupil ke dvefiím. Vzal si klobouk a plá‰È avy‰el do tmy za synem. Dopis zapomnûl na stole.
UÏ nevidûl, jak se potichu otevfiely dvefie komory ado svûtnice se vyplíÏila Sophia. Zvûdavû popadla list, odnesla ho do postele apfii svíãce pfieãetla. Nesly‰nû pfii tom pohybovala rty.
Dopis byl napínavûj‰í neÏ v‰echny pfiíbûhy odoktoru Faustovi dohromady.
Jakob Kuisl ztûÏka supûl za synem temn˘mi uliãkami. Katovna stála stranou za mûstem, vsmrduté jircháfiské ãtvrti. Lucerny tady nesvítily, ale Kuisl by cestu na‰el iposlepu. V tûchto místech pfii‰el pfied mnoha lety na svût apravdûpodobnû tu izemfie.
Na chvíli ztratil Georga zoãí, ale to mu nevadilo, protoÏe tu‰il, kam se syn vydal. Zahlédl ho na mostû pfies Lech. Odsud vedla strmá cesta kLe‰ské bránû adál do mûsta. K místÛm, kde bylo moÏné zapomenout na stráznû Ïivota. Ipfies teplou letní noc se star˘ kat zachvûl zimou. V posledních letech to bylo stále hor‰í. Jako by se mu vtûle usadil trval˘ chlad. Jakobovi bylo pfies sedmdesát.
V Schongau byste na‰li málo lidí, ktefií byli star‰í neÏ on. Síly mûl stále je‰tû na rozdávání, ale srdce mu divoce tlouklo a ztûÏka d˘chal, kdyÏ stoupal kbránû. Nûkolikrát se musel zastavit aodpoãinout si. PaneboÏe, stáfií opravdu není pro slabochy!
Vidûl, jak se na okamÏik otevfiela malá branka aGeorg v ní zmizel. Za chvíli do‰el khradbám ion. Poãkal, aÏ nabere dech, apak zabu‰il. Za okamÏik mu otevfiel pfiekvapen˘ stráÏn˘.
„Vy?“ zeptal se nevûfiícnû aopfiel halapartnu ozeì. Byl to mlad˘ Hannes. Jakob pomáhal porodní bábû Martû Stechlinové pfii jeho narození. Byl to komplikovan˘ porod, protoÏe se dral na svût obrácenû. Jakob nûkdy uvaÏoval, jestli se Hannes trochu nepfiidusil. Nepatfiil totiÏ zrovna k nejbystfiej‰ím.
„Jo, já,“ zavrãel kat. „Nebo snad vidí‰ nûkoho jin˘ho?“
„No, já… se ptám jen proto, Ïe… pfied chvílí Georg…,“ koktal Hannes.
„Máme noãní rodinnou schÛzku. PusÈ mû dovnitfi, nebo fieknu matce, Ïe ve sluÏbû chlastá‰. Táhne to ztebe jako ze sudu.“
Hannes rozpaãitû ustoupil stranou akat ve‰el do mûsta. Brány se po setmûní zavíraly, ale za pár drobn˘ch pfiivírali stráÏní oãi apou‰tûli opozdilce Le‰skou bránou. Kuisl prokázal za svÛj dlouh˘ Ïivot v‰em bifiicÛm obãas nûjakou tu laskavost. Vafiil nápoje lásky, o‰etfioval rány apfii biãování je trestal jen zlehka. Proto nemusel platit. Nehledû na to, Ïe Schongau‰tí byli povûrãiví. Nikdo by nechtûl, aby ho Ïízniv˘ kat uhranul.
Od brány nebylo daleko do vykfiiãené ãtvrti za ‰pejcharem. Mezi chud˘mi domky stály ikrãmy, jimÏ se poãestní mû‰Èané vyh˘bali. Jedna znich se jmenovala U Koruny. Kat tady vyprázdnil uÏ hezk˘ch pár korbelÛ adnes pfiibude pár dal‰ích.
Nebude v‰ak pít sám. Kráãel temn˘mi uliãkami, vyh˘bal se hromadám nefiádstva anaslouchal monotónnímu volání ponocného. Myslel
na to, Ïe skoro cel˘ svÛj Ïivot strávil vSchongau. Mûsto stojící vysoko nad Lechem, na kfiiÏovatce dvou star˘ch obchodních stezek, b˘valo bohaté aprosperující. Velká válka mu v‰ak u‰tûdfiila hluboké rány aposlední kapkou bylo pfieloÏení kupeck˘ch cest. Zkdysi v˘stavn˘ch domÛ opr˘skávala omítka adírami vhradbách se prohánûl vítr.
Stárneme oba, pomyslel si kat. Mûsto ijá…
Za chvíli do‰el ke Korunû. Nad dvefimi ‰pinavé, zchátralé krãmy visela na zrezivûlém fietûzu neménû zrezivûlá koruna. Kuisl si vzpomnûl na rodinnou oslavu, kterou v‰enku uspofiádali pfied nûkolika lety. Do vût‰iny lokálÛ kata nepou‰tûli, ale U Koruny mûl vlastní dÏbánek, kterého se nikdo jin˘ ani nedotkl. Ataky své místo docela vzadu vrohu.
BlíÏila se zavírací hodina, ale ve v˘ãepu bylo plno. Stahovaly se sem pochybné existence, které by ze slu‰nûj‰ích podnikÛ vyhodili – chudí nádeníci, pár otrhan˘ch vorafiÛ, opilí ãeledíni, ktefií po ãtvrtém mázu nehoráznû nadávali na sedláky, unichÏ slouÏili… V‰ichni zmlkli, kdyÏ star˘ kat ve‰el do sínû.
„UÏ druhej takovej, kãertu to nosí smÛlu!“ zabruãel podsadit˘ koãí skloboukem bez krempy aodplivl si na zem.
„Nûco jsi fiíkal?“ zeptal se Kuisl duniv˘m hlasem. „Nebo si to jen venku prdla kráva?“
MuÏ mlãky zíral na dno korbele.
„No tak jo, budu dûlat, Ïe jsem nic nesly‰el. Dneska se mi nechce nikomu rozbíjet hubu.“ Kuisl pomalu pro‰el dozadu k v˘klenku. Georg pfied sebou mûl hned dva korbele piva s hustou pûnou. Zfiejmû se hodlal co nejrychleji opít.
„Tady sedím já,“ zavrãel Kuisl.
Georg unavenû vzhlédl. Nevypadal pfiekvapenû, spí‰ smutnû.
„Tohle je místo pro kata, atím jsem uÏ nûjakou dobu já. Nejvy‰‰í ãas, abys to koneãnû pochopil, otãe.“
Jakob se fiemesla tûÏko vzdával, ale zvykal si. UÏ nemluvil synovi do fiemesla tolik jako dfiív aspí‰ se vûnoval bylinkové zahrádce. Tu mu nikdo nebral. Georg ani jeho modrooká manÏelka se oléãitelství nezajímali.
„Tak se aspoÀ posuÀ, troubo.“ Jakob pfiisedl na lavici a sáhl po druhém korbelu.
Chvíli sedûli mlãky apili. Koneãnû prolomil ticho Georg. „To uÏ nemÛÏu mít klid od rodiny ani vhospodû?“
„Na vejminku taky nemám klid,“ namítl Jakob. „Jdete mi na nervy stûmi sv˘mi vûãn˘mi ‰arvátkami! Nejvy‰‰í ãas, aby sis manÏelku srovnal. Jinak se budu muset odstûhovat. Tfieba do t˘ Ameriky nebo na Mûsíc. IkdyÏ itam bych nejspí‰ sly‰el, jak Crescentia pofiád ‰tûká.“
Georg se nadechl kpádné odpovûdi, ale pak jen rezignovanû mávl rukou.
„Nejhor‰í je, Ïe má pravdu,“ vzdychl. „Není se mnou k vydrÏení. Hned se vytoãím, odûti se skoro nestarám. Od t˘ doby…“ Zaváhal. „No, v‰ak ví‰.“
„Co se to stalo sPerlhuberkou?“
Georg sklopil oãi, zhluboka se napil atfiískl korbelem o stÛl tak, aÏ pivo vystfiíklo. „Jo, krucinál!“
Pfiesnû, jak si Jakob myslel. Pfied dvûma mûsíci popravoval Georg Agnes Perlhuberovou, vraÏedkyni novorozeného dítûte. Mladá dûveãka Agnes slouÏila usedláka z nedaleké vesnice. Spustila se sãeledínem aotûhotnûla.
Ze strachu pfied následky tajila, Ïe ãeká dítû. Porodila tajnû na senû anovorozence u‰krtila. Pak skoãila do Lechu, aby skonãila se Ïivotem. Ale dva pacholci ze sousedství ji vytáhli.
A Georg ji musel stít.
Poprava se nepovedla. Agnes se vzpírala, mrskala sebou jako ryba na suchu ajeãela na celé kolo. Georg na rozdíl od otce nepouÏíval uklidÀující lektvar. Pravda, nebylo to úplnû bezpeãné. Odsouzenec mohl omdlít nebo dokonce zemfiít je‰tû pfied popravou akat by ztoho mûl jen mrzutosti. Georgovi se nepodafiilo setnout zmítající se dívku jednou ranou. Srazil jí hlavu aÏ napotfietí akrev vystfiíkla aÏ na pfiihlíÏející paní purkmistrovou.
Od té doby se neustále opíjel.
„Posly‰,“ zaãal Jakob mírnû, „takov˘ vûci se stávají…“
„Vûci?“ vykfiikl Georg apár hostÛ se otoãilo jejich smûrem.
„PaneboÏe! Byla to lidská bytost, ne vûc nebo zvífie. Ví‰ vÛbec, co je to ãlovûk? Nebo pro tebe byli odsouzenci jen jehÀata veden˘ na poráÏku?“
„Vím, co je ãlovûk. Ataky vím, jak ti je. MoÏná líp, neÏ si myslí‰,“ fiekl star˘ kat ti‰e.
Vzpomnûl si na svou první popravu. Tenkrát je‰tû slouÏil u otce jako pacholek anastal ãas, aby se osvûdãil. Dopadlo to stra‰nû.
Na zemi se válela pÛlka ucha… Hlava se kutálela po popravi‰ti… Lidi fivali hrÛzou… Nikdy, nikdy nebudu katem, otãe… Nikdy!
„Dostane‰ se ztoho,“ dodal Jakob po chvíli, „ikdyÏ to tfieba bude nûjakou dobu trvat. Já to taky zvládnul.“ Podíval se na syna pevn˘m zrakem. „VÏdycky jsi chtûl b˘t kat. Vûdûl jsi, co na‰e práce obná‰í…“
„Krucinál, jasnû Ïe vûdûl! Ale… ale…“ Georg stiskl zuby a náhle se rozplakal. Kuisl se zachvûl. Jeho syn pláãe? Ten velk˘, podsadit˘ chlap fÀuká jako holka! Co se to dûje?
„Znal jsem Agnes,“ vyrazil ze sebe Georg. Jakob se zarazil. „Co znamená, Ïes ji znal?“
„UÏ del‰í dobu to je mezi mnou aCrescentií na levaãku.
V‰ak ví‰ sám.“ Popotáhl nosem. „Párkrát jsem se se‰el s Agnes. Osamotû. VÏdycky byla na chlapy…“
Kuislovo srdce se prudce rozbu‰ilo. „Hergot, snad nechce‰ fiíct…?“
Zmlkl. Agnes ani na muãidlech neprozradila, kdo byl otec jejího dítûte. Georg jí osobnû utahoval paleãnice. ¤íkalo se, Ïe sní zacházel podezfiele opatrnû…
„Krucinál… já nevím, tati.“ Georg polkl. „MoÏn˘ by to bylo, ale taky to mohla mít snûk˘m jin˘m.“ Rozhlédl se kolem. „Tfieba snûk˘m odsud. Dneska se mi smûjou aji proklínají, ale Agnes byla nevinná. Stejnû nevinná jako její dítû.“
„Co to plácá‰? VÏdyÈ ho u‰krtila!“
„ProtoÏe nemûla na v˘bûr! Kam by se sparchantem vrtla? Ze statku by ji vyhnali sostudou auÏ nikdy by nena‰la jiné místo. Musela by se sdítûtem toulat po lesích. Krucinál! Bylo by lep‰í, kdyby si ji fieka nechala…“
Georg tupû zíral na dno prázdného korbele. Chtûl mávnout na krãmáfie, aby pfiinesl dal‰í, ale otec ho zarazil.
„Dneska uÏ nechlastej, kniãemu to není.“
Hlavou mu blesklo, Ïe zrovna od nûj to napomínání moc nesedí. VÏdyÈ se chystal odplout do fií‰e opojení.
„Nesmí‰ to vsobû dusit!“ vybídl Georga. „Nemluv otom, co jsi mûl sAgnes, ale opopravû. KdyÏ ze sebe dostane‰, co tû trápí, bude ti líp. AspoÀ trochu.“ Mírnû se usmál. „IkdyÏ
Kuislové na svûfiování nikdy moc nebyli.“
„Nejde jen oAgnes,“ pronesl Georg ti‰e, spí‰ sám pro sebe. „UÏ roky cítím, Ïe mi je to zabíjení amuãení proti srsti…“
Jakob se su‰e usmál. „Co tak najednou? KdyÏ jsi byl v Bambergu vuãení um˘ho bratra, tak jsi ona‰em fiemesle pfiímo básnil.“
„To uÏ je dávno.“ Georg vytáhl zkapsy mal˘ bl˘skav˘ pfiedmût azamy‰lenû si ho prohlíÏel.
„Co je to?“
„Pfiezka na opasek,“ odpovûdûl Georg. Skoro nûÏnû posunul sponu kotci. Byl to hezk˘ kousek, vytepan˘ ze stfiíbra aposázen˘ kameny. „Vyrobil jsem ji sám.“
„Ty?“
Syn pfiik˘vl. „Po veãerech fiemeslniãím, kdyÏ mám ãas. Dûlám noÏe alÏíce, pro Crescentii jsem dokonce odlil stfiíbrn˘ho koníka na fietízku. Mûla znûj radost. AÏ bude kluk vût‰í, udûlám mu houpacího konû…“ Zasnûnû se usmál. „Taková práce mû baví.“
Jakob si uvûdomil, Ïe Georg odjakÏiva rád vyfiezával, piloval akutil. Práce ho asi uklidÀovala. „Docela se ti povedla,“ zabruãel avrátil mu pfiezku.
„Mluvil jsem sLudwigem Schnellerem zkovotepeck˘ho cechu,“ pokraãoval Georg. „¤íkal, Ïe mám talent.“
„Talent!“ odfrkl Jakob. „Kãemu je takovej talent? Hergot, jsi pfiece kat, Georgu. Jak by ses uÏivil?“
„Mám nûco na‰etfieno, pro zaãátek by to staãilo, apak…“
„Kristapána, co myslí‰, Ïe by se stalo, aÏ bys to povûdûl písafii Lechnerovi?“ pfieru‰il ho Jakob. „Povolal by kata
zWeilheimu anechal tû vymrskat zmûsta. Kat zÛstane katem, doÏivotnû. Ví‰ to moc dobfie, tak neplácej takov˘ nesmysly!“
„Kat si mÛÏe koupit mû‰Èansk˘ právo,“ namítl Georg a vzdorovitû se podíval otci do oãí. „Sám ví‰, Ïe se takov˘ pfiípady uÏ staly. VAugsburgu ivNorimberku… Stejnû nemám nástupce, kdyÏ Paul utekl. TakÏe jednou by si museli tak jako tak hledat nov˘ho kata.“
„Ví‰ kolik takov˘ mû‰Èansk˘ právo stojí? Tolik nevydûlበani za tfii Ïivoty! Nehledû na to, Ïe by to Lechner stejnû nikdy nedovolil.“
Kuisl se u‰klíbl azavrtûl hlavou. IkdyÏ vûdûl, Ïe Georg má pravdu. AspoÀ teoreticky. Obãas se opravdu stávalo, Ïekat získal mû‰Èanské právo. Norimbersk˘ kat Franz Schmidt se pak dokonce stal uznávan˘m lékafiem. Apeníze by Schongau potfiebovalo jako sÛl, jak písafi Johann Lechner ãasto zdÛrazÀoval. MoÏná by sním byla fieã. Ale Georgovy úspory by urãitû nestaãily. Jakob moc penûz nemûl. Mohl by se sice zeptat svého zetû Simona, kter˘ jako úspû‰n˘ mnichovsk˘ doktor vydûlává docela slu‰nû. JenÏe taky drÏí syna Petra na univerzitû, platí nájem za ordinaci aprovoz hezkého domu vKfiíÏové ãtvrti taky nûco stojí. TakÏe v hotovosti nic moc mít nebude. Kãertu, stejnû je to blázniv˘ nápad. Kuislové byli odjakÏiva kati. Otec, dûda, pradûda… Mezi pfiedky patfií iobávan˘ mistr ostrého meãe Jörg Abriel, kter˘ byl pfied dávn˘mi ãasy pokládán za nejschopnûj‰ího kata vcelém Bavorsku. Tak proã takovou tradici mûnit?
Na druhou stranu, proã ne?
Jakob Kuisl kupodivu otakové moÏnosti nikdy neuvaÏoval. Nenapadlo ho, Ïe by kat nemusel b˘t katem cel˘ Ïivot. A teì si vlastní syn vzpomene, Ïe by radûji vyrábûl pfiezky. Zrovna pfiezky! Copak je to práce pro chlapa jako hora?
„Vím, Ïe je to jen sen,“ pfiiznal Georg. „Ale… pomáhá mi to udrÏet na uzdû hrÛzu zna‰eho povolání. Sen achlast.“
„Taky mi ãasto nebylo do zpûvu,“ pfiipustil jeho otec, „ale…“
Nûco ho napadlo. MoÏná je to taky jen hloup˘ sen, ale tfieba inadûje. Nepatrná, ale pofiád nadûje.
Vlastnû, proã ne…?
Nejradûji by se svûfiil Georgovi hned. Ale místo toho vstal a vzal syna za loket.
„PÛjdeme domÛ,“ rozhodl. „Já kSophii aty kmanÏelce a dvûma dûtem. Snít mÛÏe‰ iuCrescentie vposteli.“
Pohodil na stÛl pár mincí apostrkoval nevrlého Georga pfied sebou kolem zachmufienû zírajících hostÛ. Byli pro nû nevítaní abezectní chlapi. Trpûli je jen proto, Ïe by nikdo jejich krvavou práci nechtûl dûlat. Je‰tû neÏ Jakob staãil zavfiít dvefie, sly‰el, jak si muÏi vkrãmû odplivli azaãali nadávat na katovskou pakáÏ. Jeden se dokonce pomodlil.
Jen sen, pomyslel si Kuisl.
Mûl oãem pfiem˘‰let avidûl pfied sebou poslední velk˘ cíl svého Ïivota.
Druh˘ den ráno
pfied Pasovem…
Simona probudil ohlu‰ující vfiískot trubky. Vymotal se zpfiikr˘vky acítil, jak ho bolí v‰echny kosti vtûle. Teì uÏ nejen po nûkolikadenní cestû v koãáru bez pérování, ale hlavnû proto, Ïe jako v‰ichni ostatní strávil noc na holé zemi. Vãervenci sice bylo teplo, ale kránu zahalila spáãe nepfiíjemnû lezavá mlha. Simon se s Magdalenou dûlil opfiíli‰ krátkou vlnûnou pfiikr˘vku. Zábly ho nohy aneustále se budil. AkdyÏ koneãnû zabral, probudil ho jekot vojenské polnice. Magdalenu okolní hluk vÛbec neru‰il. Pfievalila se na bok ati‰e pochrupovala.
Simon se na manÏelku láskyplnû zadíval. Od jejich svatby uplynula uÏ spousta let. Magdaleninu opálenou pleÈ poznamenaly vrásky, ale dolíãky od smíchu jí zÛstaly. Dlouhé havraní vlasy mûla po nepohodlné noci rozcuchané. Urãitû je po probuzení peãlivû vykartáãuje auãe‰e, jako to dûlala kaÏdé ráno. UÏ pfiekroãila ãtyfiicítku, ale pofiád byla hezká aSimon ji miloval stále stejnû.
Nejvût‰í ‰tûstí mého Ïivota, pomyslel si.
Vstal aprotáhl se. Kam aÏ dohlédl, táhly se fiady ve spûchu postaven˘ch stanÛ. Zohni‰È stoupaly sloupy koufie a v‰ude kolem se hemÏili vojáci. Nosili sudy se zásobami, tahali dvoukolé káry zbahna, vnûmÏ veãer uvízly, hráli karty nebo ãistili kordy, ‰avle amu‰kety. Bylo teprve ‰est, ale v leÏení panoval rámus jako na venkovské tancovaãce. Trubka
zfiejmû oznamovala budíãek. Ze v‰ech stran se oz˘valy rozkazy, vojáci se zvedali od ohÀÛ aspûchali ke sv˘m praporÛm arotám. OpozdilcÛm hrozily tresty udûlované vojensk˘m profousem.
Simon se rozhlíÏel po koãáru. Stál nedaleko, konû se pokojnû pásli, koãí sedûl vtrávû akoufiil d˘mku.
„Nesundal jste uÏ náhodou moji lékafiskou bra‰nu?“ zeptal se Simon.
MuÏ zabafal amlãky ukázal na stfiechu. Ani ho nenapadlo, Ïe by se zavazadly pomohl.
„No tak pûknû dûkuju,“ zabruãel Simon ironicky.
Vylezl pfies kozlík na stfiechu. Chtûl rozvázat provazy avzít si svoje vûci, ale nejprve se rozhlédl apfiekvapenû hvízdl.
No páni…
Na louky apole pfied Pasovem dorazili vãera dost pozdû a vojáci stavûli stany aÏ po setmûní. Teprve teì si Simon uvûdomil, jak ohromnou armádu bavorsk˘ kurfifit svolal. Ze stfiechy koãáru ji poprvé vidûl vcelé velikosti. Vpfiede‰l˘ch dnech se kBavorÛm pfiidaly je‰tû franské asaské oddíly, takÏe dohromady tábofiilo pfied Pasovem více neÏ deset tisíc muÏÛ. Akromû nich imarkytánky, kramáfii, koãí, pekafii, kováfii, sedláfii apacholci od koní atrénu. Pole byla udusána jako mlat aposeta stany. LeÏení obklopoval kruh povozÛ. A za táborem, jen pár mil daleko, se vranních ãerváncích r˘sovala silueta Pasova.
Simon omûstû jiÏ ledacos sly‰el. Rozkládalo se na úzkém poloostrovu mezi mohutn˘mi toky Dunaje aInnu. Pasov byl bohat˘, stejnû jako jeho vládci – biskupové pocházející z mocn˘ch ‰lechtick˘ch rodÛ ahonosící se kníÏecími tituly. Simon se doãetl, Ïe mûsto bylo postiÏeno dvûma niãiv˘mi poÏáry. Poslední fiádil pfied pouh˘mi tfiemi lety.
Iz dálky byly dosud patrné jeho následky. Kolem proslulého chrámu svatého ·tûpána stálo le‰ení avfiadách domÛ zÛstaly tu atam mezery po shofiel˘ch budovách. Mosty pfies Inn aDunaj v‰ak uÏ byly opraveny. Nad severním bfiehem se vypínal impozantní biskupsk˘ hrad Oberhaus. Zdálo se, Ïe ho poÏár u‰etfiil.
S bra‰nou adal‰ími zavazadly na zádech se‰plhal Simon opatrnû ze stfiechy. Koãár iskoãím získali díky Petrov˘m kontaktÛm na kurfifitském dvofie. Po pfiíjezdu na místo v‰ak ve‰keré v˘hody konãily. Podle rozkazu se otec isyn mûli hlásit vpolním lazaretu.
Nikdo nevûdûl, jak dlouho budou pfied Pasovem tábofiit. Císafi se sv˘mi ministry advorem sem uprchl zVídnû pfied necel˘mi dvûma t˘dny. Simon zaslechl, Ïe mu VídeÀané útûk velmi zazlívají. JenÏe Leopold byl císafi celé fií‰e amusel organizovat protiútok. To by zobleÏeného mûsta ne‰lo.
V koãáru si Simon pfievlékl ko‰ili avykartáãoval kalhoty a boty znejhor‰í ‰píny. Sice musel nocovat ve vojenském leÏení, ale to neznamenalo, Ïe pfiestane dbát na slu‰né vychování aãistotu. Akdobr˘m mravÛm patfiil podle Simona i‰álek ranní kávy.
Vrátil se kohni, upraÏil hrst kávov˘ch zrnek arozemlel je v malém ml˘nku, kter˘ vozil ssebou. Pak je zalil vroucí vodou zkotlíku. Zpohárku stoupala nádhernû aromatická vÛnû. Simon si dopfiál dÛkladn˘ dou‰ek horkého nápoje a hned cítil, jak se mu vrací ãinorodost.
No, jestli pohani zvítûzí apodmaní si nás, budeme mít aspoÀ dobrou kávu, pomyslel si. Vosmansk˘ch zemích byla káva velmi roz‰ífien˘m nápojem, vfiímské fií‰i se shánûla jen tûÏko.
Teprve nyní probudil Magdalenu. Podal jí hrnek, ale znechucenû zavrtûla hlavou. ManÏelovu vá‰eÀ pro kávu rozhodnû nesdílela.
„Kdybych chtûla mít po ránu vpuse jak vpolep‰ovnû, tak si rad‰i naberu hlínu zhrobu,“ zabruãela ospale aodhrnula pfiikr˘vku. „Ne‰kodila by ovesná ka‰e smedem.“
„Tak to se poptej unûjakého starého bezzubého lancknechta,“ usmál se Simon. „Taky ti pfieju dobré ráno.“
Magdalena na ironickou poznámku nereagovala arozhlíÏela se kolem. „Petr tady není?“
„MoÏná ‰el obstarat snídani pro svoji nenaladûnou matku,“ podotkl Simon. „Nebo se jen tak toulá po tábofie. KaÏdopádnû jsem ho je‰tû nevidûl.“
„Tfieba hledá Paula,“ fiekla Magdalena ti‰e. Simon vzdychl. „RozhlíÏel jsem se ze stfiechy koãáru po tábofie. Je obrovsk˘! Nehledû na to, Ïe vÛbec nevíme, jestli Paul…“
ManÏelka ho uÏ neposlouchala. Mlãky se zaãala ãesat.
Ráno mívala skoro vÏdycky ‰patnou náladu. Dal‰í diskuze byly zbyteãné. Navíc vposledních dnech mluvili oPaulovi ãasto, ale kniãemu to nevedlo.
„Musím se hlásit vpolním lazaretu,“ zmûnil téma Simon. „AÏ uvidí‰ Petra, fiekni mu, aÈ pfiijde za mnou.“
PoloÏil jí ruce na ramena. OdloÏila hfieben apfiitiskla se k nûmu.
„PromiÀ,“ ‰eptla. „Mám prostû strach.“
„Hlavní je, abychom neztráceli nadûji. Miluju tû, Magdaleno. Amiluju ina‰e dûti. Víc neÏ cokoliv na svûtû! V‰echny tfii. PÛjdu se podívat po nûãem kjídlu. Tfieba seÏenu imed.“
Pustil ji avydal se do leÏení. Pokou‰el se neztratit. Nûktefií vojáci byli uÏ takhle brzy ráno opilí, pletli se mu do cesty ahulákali. Mal˘ syn nûkteré zmarkytánek plakal a volal matku. Upolních kuchyní se tvofiily fronty azákopníci hloubili na kraji tábora latríny.
Po chvíli si uvûdomil, Ïe pfies zdánliv˘ chaos vládne v leÏení pfiísn˘ fiád. Bylo rozdûleno na úseky podle plukÛ a ty se skládaly zpraporÛ aoddílÛ jednotliv˘ch zbraní. Procházel kolem piken˘rÛ sdlouh˘mi kopími, mu‰ket˘rÛ vybaven˘ch ruãnicemi skfiesadlov˘mi zámky, kyrysníkÛ s nabl˘skan˘mi náprsními pláty adragounÛ, ktefií zaopatfiovali své konû. Okus dál stála dûla na dvoukol˘ch lafetách, které cestou ãasto uvízly vbahnû. V‰ude vlály plukovní standarty. Vojáci nosili uÏ nûkolik let jednotné uniformy. V bavorském tábofie pfievládala modrá a‰edivá barva.
Simon se nûkolikrát vyptal na cestu apfiibliÏnû za pÛl hodiny na‰el polní lazaret. Byl umístûn ve velkém stanu s podlahou vystlanou slámou jako ve stáji. Podél celty stála fiada lÛÏek urãen˘ch kprovádûní operací.
Lazaret byl je‰tû pomûrnû prázdn˘, na krveprolití aumírání teprve dojde. Dva ranhojiãi skládali chirurgické nástroje