2025_KATOVA DCERA_5.qxd
6.11.2025
13:53
Stránka 13
Prolog 16. února léta Pánû 1626, Schongau
T
oho dne, kdy otec ve velk˘ch útrapách zahynul, se Jakob Kuisl rozhodl, Ïe svému rodnému mûstu dá navÏdy sbohem. Byl to ten nejchladnûj‰í únor od doby, kam sahala lidská pamûÈ. Z hfiebenÛ stfiech visely metrové rampouchy, staré dfievo hrázdûn˘ch domÛ skfiípalo a sténalo v mrazu, jako by samo Ïilo, pfiesto se podél TrÏní uliãky vedoucí od radnice dolÛ k mûstské bránû shromáÏdily stovky lidí. V‰ichni byli zahalení do tepl˘ch ‰átkÛ a kÛÏe, ti bohatí se choulili do hfiejiv˘ch kapucí z medvûdích ãi veverãích koÏe‰in, mnozí z chudiny mûli omrzliny ve tváfiích nebo na nohách, které jen chabû chránily roztrhané hadry. Mlãky, pfiesto s jiskfiiv˘ma, Ïádostiv˘ma oãima pozorovali malou skupinu, která si mezi nimi razila cestu po ‰iroké ulici pokryté rozbfiedlou snûhovou ka‰í a mífiila od severní mûstské brány ven smûrem k popravi‰ti. Jako psi, ktefií zachytili krvavou stopu, následoval dav lidí odsouzeného, ãtyfii znechucenû se tváfiící dráby s halapartnami a kata s obûma knechty. Jakob a jeho otec ‰li vpfiedu, pfiiãemÏ Johann Kuisl znovu a znovu klop˘tal a musel se opírat o svého urostlého, témûfi ãtrnáctiletého syna. Tak jako mnohokrát pfiedtím popíjel schongausk˘ kat pfied popravou dlouho do noci. Proto se mu v posledních letech pfii ní nejednou tfiásla ruka, nicménû tak ‰patné jako dnes to s ním je‰tû nikdy nebylo. Jeho tváfi 13