Kapitola první
CÍSAŘŮV LEVOBOČEK
P
„
archantek! Císařský bastard!“ křikl na Guillauma z uctivé vzdálenosti jeden z otrhanců. Ti se za ním táhli při jeho tajné výpravě do Avignonu jako nevítaný doprovod, sotva zjistili, že je tu dnes Guillaume sám bez dozoru Rufuse či některého jiného z ozbrojenců. „Že prý sám císař Svaté říše římské, Karel IV., má být jeho otcem!“ zaječel další, shýbl se pro kámen a mrštil jím po Guillaumovi. Dopustil jsem se chyby, pomyslel si s pozdní lítostí Guillaume. Měl jsem poslechnout matku, když mi kladla na srdce, že do města smím vstoupit jen s ozbrojeným doprovodem. Na podobné úvahy však teď nebyl čas. Hlupáci! O mého otce se otírat nebudou! A ani mě nesmějí urážet! Guillaume se rozhodl té výzvě čelit, ne jí ustupovat. Cítil, jak v něm vzplál hněv a na okamžik mu zastřel oči rudou mlhou. Nevěděl, zda ho víc rozzuřil ten kámen, kterému se v poslední chvíli obratně vyhnul, anebo neuctivé oslovení císaře. Tasil mečík, kterým se naštěstí před tou dobrodružnou výpravou opásal. Tahle zbraň, kterou dostal k Vánocům, měla do skutečného meče daleko, ale byla to zbraň. A Rufus byl dobrý učitel a vycvičil ho, jak s ní zacházet. 5
Posledni_laska.indd 5
7.3.2019 9:08:21