Jak jsem psala Divoké labutě
Divoké labutě vyšly poprvé v roce 1991. Konečně se ze mě stala spisovatelka. Vždycky jsem snila o tom, že budu spisovatelkou. Když jsem však vyrůstala v Číně, byla představa psát a publikovat nemyslitelná. V těch letech podléhala země Maově tyranii a většina spisovatelů strašlivě trpěla při nekonečném politickém pronásledování. Mnozí byli veřejně odsouzeni, někteří posláni do pracovních táborů a někteří dohnáni k sebevraždě. V letech 1966–1967, za Maovy Velké čistky, nesprávně nazývané Kulturní revoluce, byla většina knih z domů lidí spálena. Můj otec, který býval komunistickým funkcionářem, se stal obětí, byl přinucen spálit svůj milovaný soubor knih a to byla jedna z hlavních věcí, která vyvolala jeho duševní chorobu. Dokonce i psát si sám pro sebe bylo neobyčejně nebezpečné. První báseň, kterou jsem napsala, na své šestnácté narozeniny dne 25. března 1968, jsem musela roztrhat a spláchnout do záchoda, protože otcovi pronásledovatelé přišli udělat razii v našem bytě. Měla jsem však naléhavou potřebu psát a dál jsem psala pomyslným perem. V následujících několika letech jsem pracovala jako rolnice a elektrikářka. Když jsem rozhazovala hnůj na rýžových polích a kontrolovala rozvod energie na vrcholku elektrických sloupů, v duchu jsem pilovala dlouhé pasáže nebo si vkládala do paměti krátké básně. Do Británie jsem přišla v září 1978. Mao zemřel dva roky předtím a Čína se