„Jsou i jiné ženy, s nimiž se mohu oženit. Isabely de Braose není žádná škoda.“
„Ty si ale Isabelu musíš vzít!“ vyhrkla Eleyne, která viděla, jak se jí její vysněné plány bortí před očima. „Nemůže za to, že sir William musí bojovat po boku anglického krále. Jakmile se s ní oženíš, bojovat přestane.“
„Ach, má drahá naivní sestřičko! Tomu ty nerozumíš. Jsi ještě dítě!“ řekl Dafydd.
„Rozumím!“ dupla si Eleyne. „Sir William si jistě přeje, aby ses s Isabelou oženil. Od té doby, co zemřel Reginald, už Gwladus nepatří k Braosům a sir William určitě chce zachovat spojenectví s mým otcem. Kromě toho jsi princ.“
„Nikoli ale skutečný dědic,“ vložil se do hovoru tichým hlasem Gruffydd. „Toho si je sir William nepochybně vědom. Jaká škoda, že skutečný dědic Gwyneddu už je ženatý!“ Gruffyddova žena Senena právě přivedla na svět druhého syna, kterého z taktických důvodů pojmenovali Llywelyn po jeho dědečkovi.
„Nejsi a nikdy nebudeš dědic!“ procedil Dafydd skrze zuby. „Jsi starší, ale pancharti nedědí!“
„Podle velšského práva jsem dědicem já!“ Gruffydd znovu bouchl pěstí do stolu.
Dafydd se usmál. „Mě však za následníka trůnu uznává otec, král Jindřich, papež i lid. O tom není pochyb, že? Velšské zvyky a obyčeje přestaly platit. Země přijala feudální řád a s ním i zákony o držbě půdy. Teď konečně všichni víme, na čem jsme. A ty, bratře, nestojíš nikde.“ Sebral ze stolu svůj plášť, přehodil si jej přes ramena a rázným krokem vyšel z místnosti.
Gruffydd zavřel oči a silou vůle ovládal svůj vztek. „Nevyhraje, Eleyne. Nemůže mi vzít mé dědictví. Ať si myslí, co chce, mě podporuje lid.“
„Už spolu s tatínkem vycházíte líp, viď?“ pronesla Eleyne opatrně. Nebyla to tak docela pravda, ale na tom teď nezáleželo. Posadila se na stůl a rukama objala kolena. Po Dafyddově odchodu se atmosféra v síni uvolnila. „Tatínek tě vyslechne, uvidíš,“ řekla s nadějí v hlase.
Gruffydd k ní vztáhl ruku a láskyplně ji pohladil po vlasech. „Tys byla vždycky na mé straně, viď? Bůh ti za to žehnej.“
Eleyne vyhýbavě poposedla. „Jsi nejstarší. Rhonwen říká, že právoplatný dědic jsi ty.“
„A Bůh je mi svědkem, že otce získám na svou stranu, i kdybych měl s tím Angličánkem Davidem bojovat až do konce svých dnů!“ Princezna Joan vždy říkala svému synovi David. Gruffydd se na sestru usmál a něžně ji zatahal za vlasy. „A kde je teď má ochránkyně Rhonwen? Většinou tě nenechává takhle o samotě. Nemáte se učit?“