14 • KDYŽ BĚHÁ ŽENA
Dosud si vzpomínám, jak se to všechno zdálo daleko snazší, když jsem běhala jako dítě, ale po třicítce, kdy jsem posledních pár let vypouštěla páteční večeři, abych mohla proflámovat noc, tu nebylo nic, co by mě přesvědčilo, že je to něco pro mě. A tak je tahle kniha tím, co jsem si nepřečetla, ale co bych si bývala ráda přečetla, než jsem se vypravila na svůj první (katastrofální) běh. Je určená těm, kdo si – ať už z jakéhokoli důvodu – myslí, že nemůžou běhat. Ženám, které se domnívají, že nejsou dost štíhlé na to, aby si mohly obléknout běžecký komplet, nebo že to nestojí za to, když stejně nechtějí uběhnout maraton; ženám, které jsou přesvědčené, že strávit skoro celou hodinu pobíháním kolem dokola je naprostá pitomost. Všem ženám, které stále ještě nevěří, že běhání ve skutečnosti není ani tak nutným očistcem jako zdrojem nepředstavitelné radosti, sebedůvěry a nečekané soudružnosti – a že by snad přece jen mohly najít potěšení v sebevědomí, fyzické zdatnosti a jasné mysli, které s sebou přináší. Protože právě při běhání jsem zjistila, že o tom, kolik toho v životě dosáhneme, nerozhodují druzí, ale jen my sami.
1
Nezrozena k běhu Pouze ti, kdo se odváží ve velkém stylu neuspět, mohou hodně dosáhnout. Robert F. Kennedy
Tak a je to tady. Jdu běhat kolem bloku. Dělala jsem si velké naděje: na zadek atletky, pas supermodelky a rychlost gazely. Poražená tělocvičnami, znuděná svatouškovskými trenéry jógy a zastrašená luxusními tenisovými kluby, rozhodla jsem se skoncovat s celoživotním přesvědčováním sebe sama, že sport není nic pro mě. Až se vrátím silná a hrdá, město se bude dosud vzpamatovávat z pohledu na půvab a rychlost, s jakou jsem se pohybovala po chodnících Kilburnu. A teď vám povím, jak to bylo doopravdy. Už nebylo jak prokrastinovat. Prádlo jsem měla vyprané, vyžehlené a poskládané do komínků jako palačinky, na policích nebylo ani smítka. V hlavě jsem si posté přehrála všechny nejhorší možné scénáře a bylo jasné, že pršet určitě nezačne. Došly mi výmluvy. Sepnula jsem si vlasy do culíku, popadla půllitrovou láhev vody, klíče jsem si zastrčila do kapsy tepláků a přistoupila k hlavnímu vchodu. Tak a je to tady. Jdu si zaběhat. Otevřela jsem dveře a po třech schůdcích sešla na chodník. Co mám dělat teď? Že by nějaký strečink? Přidržela jsem se sloupu