Prorok - zlom
5.2.2014
13.27
Stránka 5
JEDNA
UÏ celé dny mû cosi sledovalo. Nemûla jsem ponûtí, zda se jedná o ãlovûka, ducha ãi nûjakého prostfiedníka, bytost na pomezí dvou svûtÛ, jakou jsem já sama. Nikdy jsem z nûj nezahlédla víc neÏli záblesk koutkem oka. Nic víc neÏli mihotání svûtla ãi prchající stín. Zato mi i teì tenhle tvor utkvíval na periferii zorného pole. Temnota, která se mnou drÏí krok. KdyÏ odboãím, odboãí také. Pfiestanu-li chvátat, zpomalí. TfiebaÏe mi srdce uhánûlo o pfiekot, pfiinutila jsem se zmírnit tempo a jen jsem si v duchu nadávala, Ïe jsem se zatoulala pfiíli‰ daleko od posvûcené pÛdy. Moc dlouho jsem se zdrÏela na svém oblíbeném trÏi‰ti a nyní se blíÏil soumrak, nebezpeãn˘ ãas, kdy se závoj ztenãuje a dovoluje tûm nenasytn˘m, chamtiv˘m bytostem vklouznout do na‰eho svûta, aby zde pátraly po tom, co uÏ nikdy nemohou mít. Od m˘ch devíti let mû otec uãil, jak se mám pfied parazitickou podstatou duchÛ chránit, jenomÏe já jsem poru‰ila
Prorok - zlom
6
5.2.2014
13.27
Stránka 6
AMANDA STEVENSOVÁ
ve‰kerá jeho pravidla. Zamilovala jsem se do muÏe, kterého duchové pronásledovali, a teì byly dvefie otevfiené a umoÏÀovaly procházet Jin˘m. UmoÏÀovaly, aby si mû na‰lo Zlo. Po ulici rachotilo auto, a i kdyÏ jsem takov˘ normální zvuk vítala, napjala jsem se. Av‰ak burácení motoru utichlo podezfiele rychle a ticho, které se kolem vzápûtí rozhostilo, mi pfiipadalo zlovûstné. Dopravní ‰piãka uÏ odeznûla a na ulici se nevyskytovali Ïádní chodci ani bûÏci, coÏ bylo nezvyklé. Chodník jsem mûla cel˘ pro sebe. Jako by v‰echno vybledlo, ustoupilo do pozadí a spektrum mého svûta se zúÏilo na zvuk m˘ch krokÛ a tlukoucího srdce. Nákupní ta‰ku jsem si pfiehodila do druhé ruky, abych mohla rychle zahnout doleva, kde nad fiekou Ashley zapadalo slunce. Kropenatá obloha plápolala jako uhlíky dohasínajícího ohnû a svûtlo vrhalo zlatou záfii na vûÏe a víÏky, jimiÏ byl obzor Mûsta kostelÛ poset˘. Ocitnout se zase v milovaném Charlestonu bylo prima, ale co jsem se vrátila, byla jsem dost nesvá, nervy jsem mûla rozjitfiené, coÏ byl pfiíznak emocionálního i fyzického traumatu, které jsem utrpûla bûhem restaurování hfibitova na úpatí pohofií Blue Ridge. Existoval v‰ak je‰tû jeden dÛvod, proã jsem nemohla jíst ani spát, hlubok˘ neklid, jenÏ mû nutil bez oddechu rázovat sem tam pozdû do noci. Tfiaslavû jsem se nadechla. Devlin. Policista suÏovan˘ duchy, kterého jsem nemohla dostat z hlavy ani ze srdce. Pouhá my‰lenka na nûj byla jako temné polaskání, jako zapovûzen˘ polibek. PokaÏdé, kdyÏ jsem zavfiela oãi, jsem sly‰ela ‰epot jeho aristokratické protahované mluvy, tu pomalou svÛdnou kadenci. Ani jsem se nemusela pfiíli‰ snaÏit, abych si pfiedstavila spalující Ïádost jeho dokonal˘ch úst, jeÏ se tisknou k m˘m rtÛm… medovû sladkou stopu jeho jazyka… ty graciézní v‰eteãné ruce…
Prorok - zlom
5.2.2014
13.27
Stránka 7
PROROK
7
Honem jsem se uprostfied ulice vzpamatovala a mrkla pfies rameno. AÈ uÏ mû pronásledovalo cokoliv, zÛstalo to pozadu anebo se to ztratilo a mÛj strach polevil jako vÏdycky, kdyÏ jsem se blíÏila k posvûcené pÛdû. Pak odkudsi z vûtví vysoko v korunû stromu zazpíval pták a tenhle zvuk mû tak vylekal, Ïe jsem se na místû zastavila a zaposlouchala. Takovému trylkování jsem kdysi naslouchala ve veãerních stínech dvora v PafiíÏi. Serenáda, jíÏ se nic nevyrovnalo. NûÏná a zasnûná. Jako bych se vzná‰ela v teplé koupeli, ozáfiené svíãkami. Myslela bych si, Ïe to je slavík, ale ti mají domov v Evropû a touhle dobou uÏ vyrazili na tfii tisíce mil dlouh˘ let do Afriky, kde pfiezimují. Za ptaãí písniãkou ke mnû pfiiputovala vÛnû, svûÏí a exotická. Tenhle zvuk ani vÛnû do tohoto mûsta – a snad ani do tohoto svûta – nepatfiily, a mû zaãala varovnû brnût kÛÏe na hlavû. Zaslechla jsem ‰epot a ohlédla se. Skoro jsem ãekala, Ïe se Devlin vynofií ze stínÛ tak, jako se tenkrát veãer, kdy jsme se seznámili, vyloupl z mlhy. Dodnes vidím, jak pfiitom vypadal: záhadn˘ cizinec, tak temnû hezk˘ a zádumãiv˘, jako by vystoupil z m˘ch pubertálních fantazií. Devlin v‰ak za mnou nestál. V tuto denní dobu se nejspí‰ je‰tû zdrÏoval na policejní stanici. To jen ‰elestilo listí, namlouvala jsem si. Byl to jen pfieludn˘ ‰epot mé vlastní touhy. Vzápûtí ke mnû z dálky dolehl dûtsk˘ smích, po nûmÏ následovalo tiché prozpûvování. I kdyÏ jsem ten hlásek nikdy nesly‰ela, poznala jsem ho a v mysli mi vyvstal obraz Devlinovy mrtvé dceru‰ky natolik jasnû, jako by stála pfiede mnou. Papá by mû varoval, aÈ pamatuji na pravidla. KdyÏ jsem se zvolna otáãela, abych oãima prohledala houstnoucí soumrak, recitovala jsem si: Nikdy si mrtv˘ch nev‰ímej; nikdy
Prorok - zlom
8
5.2.2014
13.27
Stránka 8
AMANDA STEVENSOVÁ
se netoulej pfiíli‰ daleko od posvûcené pÛdy; nikdy se nedruÏ s tûmi, koho duchové pronásledují; a nikdy, nikdy nepokou‰ej osud. Znovu se ke mnû donesl hlas dûtského ducha: Pojì, Amelie, najdi mû! Netu‰ím, proã jsem si ho vÛbec v‰ímala a ne‰la jsem dál svou cestou. Musela jsem b˘t oãarovaná. Tohle vidím jako jediné moÏné vysvûtlení. Slavík nepfiestával vyzpûvovat, zatímco jsem se‰la z chodníku a vykroãila úzkou postranní uliãkou ke zdobené brance, zasazené do zdi, jíÏ byla obehnaná zahrada soukromého domu. Tím, Ïe jsem tam vstoupila, jsem dost riskovala, Ïe mû kvÛli nedovolenému vstupu nûkdo postfielí. CharlestoÀané pu‰ky milovali. Av‰ak nebezpeãí ani otcova pravidla mû nezastavily, protoÏe jsem podlehla tomu zvlá‰tnímu hypnotickému kouzlu. KdyÏ jsem pfied nûkolika mûsíci poprvé uvidûla Shanina ducha, kter˘ se vzná‰el po Devlinovû boku, holãiãka se snaÏila navázat se mnou kontakt. Právû to byl dÛvod, proã mû té první noci následovala domÛ a nechala mi na zahradû drobounk˘ granátov˘ prst˘nek. Tenhle prst˘nek byl znamení – podobnû jako srdce, které mi nakreslila na zamlÏené okno. Shani mi chtûla nûco sdûlit… Tudy, honem! NeÏ se objeví… Do pátefie se mi zakousla ledová pfiedtucha. Ze v‰ech stran mû obklopovalo nebezpeãí. Cítila jsem, jak se ke mnû blíÏí, ale pfiesto jsem ‰la dál, následovala jsem slavíka a tu muãivou vÛni labyrintem zimostrázového Ïivého plotu a trpasliãích palem, po stezkách lemovan˘ch pupalkou a noãními floxy. Se Shanin˘m éterick˘m smíchem se mísilo ‰umûní vodotrysku a pak se mi zjeÏily chloupky na ‰íji, protoÏe si holãiãka zaãala rytmicky prozpûvovat fiíkanku:
Prorok - zlom
5.2.2014
13.27
Stránka 9
PROROK
9
„Dicky Dilver, houpy hou, Ïenu míval stfiíbrnou. HÛl si vzal, potûÏkal, Ïenû záda zmaloval, pak ji prodal pod cenou. Mlynáfi o ni málo stál, do fieky ji hodit dal.“ R˘movaãka to byla stra‰livá a já ji nesly‰ela spoustu let. Dnes se mi ty ver‰íky zdály je‰tû grotesknûj‰í díky Shaninu nevinnému hlásku. Ve snaze vzdorovat zlovûstné letargii jsem se obrátila zpátky k brance, ale vtom se za mnou na cestû zjevila Shani, zpoãátku jako pouh˘ tfipyt, pozvolna se v‰ak zaãínal r˘sovat zfieteln˘ obrys dítûte, ponûvadÏ se na zahradû ochlazovalo. Byla jsem vylekaná, ba pfiímo vydû‰ená, a vûdûla jsem, Ïe se pohybuji po nebezpeãné pÛdû. NejenÏe jsem vzala na vûdomí pfiítomnost mrtvé, ãímÏ jsem uznala její existenci, ale navíc jsem pokou‰ela osud. Zdálo se, Ïe na niãem z toho zrovna v této chvíli nezáleÏí. Nedokázala jsem se odvrátit. Nedokázala jsem odtrhnout zrak od kfiehkého zjevení, které mi bránilo v odchodu. Na sobû mûla Shani modré ‰ateãky, s nimiÏ ladila stuÏka ve vlasech, a za krajkov˘m lemem u pasu vetknutou snítku jasmínu. Obliãejík jí lemovala hfiíva tuh˘ch kudrn, coÏ jí tak dodávalo na líbeznosti, aÏ mi to bralo dech. Ozafiovala ji sice jen velice slabá aura, stfiíbrná a prÛhledná, já jsem v‰ak její rysy rozeznávala jasnû. Vysoké lícní kosti, tmavé oãi a snûdá pleÈ vypovídaly o kreolském dûdictví a já jsem mûla dojem, Ïe v tom vzdu‰nû lehouãkém zjevu rozeznávám její matku, ale Devlina ne – pfiíli‰ pfievaÏoval goodwineovsk˘ vliv. Dûtsk˘ duch zcela zámûrnû vytáhl jasmínovou snítku zpod krajky u pasu a podal mi ji.
Prorok - zlom
10
5.2.2014
13.27
Stránka 10
AMANDA STEVENSOVÁ
Vûdûla jsem své. Jedin˘ zpÛsob, jak lze jednat s duchy, spoãívá v tom, Ïe je ãlovûk ignoruje, pfiedstírá, Ïe je nevidí. JenomÏe na to uÏ bylo moc pozdû. Moje ruka se jakoby z vlastní vÛle zvedla a já jsem po kvûtinách sáhla. Duch pfiiplouval blíÏ a blíÏ – aÏ moc blízko –, dokud jsem neucítila, jak ze Shaniny drobné postaviãky vyzafiuje chlad smrti. Prsty jsem pfiejela po krémov˘ch kvítkách, které mi podávala. Okvûtní lístky mi pfiipadaly skuteãné, teplé a poddajné jako moje vlastní kÛÏe. Jaké jsou doopravdy, jsem v nejmen‰ím netu‰ila. Shani je s sebou pfiinesla z druhé strany. Kvítky by mûly uvadnout. Na, to je pro tebe. Nepromluvila, já jsem ji v‰ak stejnû sly‰ela. Její hlas v mé hlavû znûl sladce a lyricky jako slabouãké klinkání kfii‰Èálového zvonku. Zvedla jsem jasmín k nosu, aby v‰echny moje smysly mohla naplnit tûÏká vÛnû. PomÛÏe‰ mi? Sly‰ela jsem se, jak fiíkám: „Pomoct ti… jak?“ Vlastní hlas mi znûl dutû, z dálky, jakoby ozvûnou. Pfiitiskla si ke rtÛm drobn˘ prstík. „Co se ti stalo?“ Zdálo se, Ïe se ztrácí, protoÏe vzduch v zahradû se chvûl a promûÀoval. Srdce mi pofiád bilo jako spla‰ené a já vidûla, Ïe se opar mého dechu mísí s mléãnou mlhou, která se v kotouãích vine ze stínÛ. V ústech jsem mûla divnou pfiíchuÈ mûdi, jako bych se kousla do jazyka. Necítila jsem Ïádnou bolest. Necítila jsem vÛbec nic aÏ na ledov˘ strach, jenÏ se mi z hrudi ‰ífiil do konãetin a ochromoval mû. Vûtviãka jasmínu mi vypadla ze znecitlivûl˘ch prstÛ, chloupky na ‰íji se mi opût zjeÏily. Veãer byl tich˘ jako hrob. Na zahradû se v‰echno zastavilo, jenom ten chuchvalec mlhy ne. Hypnotizovanû jsem pfiihlíÏela, jak se ke mnû pla-
Prorok - zlom
5.2.2014
13.27
Stránka 11
PROROK
11
zí a pfiitom se kroutí a svíjí jako oãarovaná kobra. Napûtí, které mi bzuãelo v nervov˘ch zakonãeních, se nedalo snést – jako by mû sebeslab‰í dotek mlhy mohl roztrhat. KdyÏ ale ke kontaktu nakonec do‰lo, lehk˘ nebyl ani v nejmen‰ím: úder pfii‰el tak rychle a brutálnû a odhodil mû dozadu takovou silou, aÏ jsem ztratila rovnováhu. Zakopla jsem o malou zahradní sochu a rozplácla se jak dlouhá, tak ‰iroká. Keramick˘ cherubín se roztfií‰til o kamennou dlaÏbu a chvíli nato jsem zaregistrovala tlumen˘ zvuk hlasÛ z domu. Jedna moje ãást vûdûla, Ïe obyvatelé ten kravál urãitû sly‰eli, ale stále jsem nedokázala odtrhnout pozornost od cestiãky. Na zahradû se zformovalo dal‰í zjevení: Ïena, jeÏ se vzná‰ela nade mnou a jíÏ v houstnoucím soumraku oãi jen plály. Mariama. Matka dûtského ducha. Devlinova zesnulá manÏelka. Na chvíli jsem zkoprnûla a jen vnímala její lehké vlající ‰aty, bosé nohy, záplavu kuãer, které se jí rozko‰nicky vinuly po zádech. A ten v˘smû‰n˘ úsmûv. Hrozivû svÛdn˘. Dokonce i ve smrti byla Mariamina záhadnost v‰eprostupující, hmatatelná. A její úskoãnost jakbysmet. Hlavou mi blesklo, co mi o ní kdysi povûdûl Devlin: byla pfiesvûdãená, Ïe sílu, jíÏ ãlovûk vládne, smrt neumen‰uje. O‰kliv˘ nebo náhl˘ skon mÛÏe mít za následek, Ïe rozzloben˘ duch dokáÏe vyvinout takovou vÛli, Ïe se vrátí a zaãne se vmû‰ovat do Ïivota Ïiv˘ch, pfiiãemÏ si je v nûkter˘ch pfiípadech dokáÏe i zotroãit. VÏdycky jsem uvaÏovala, jestli Mariama nemûla v úmyslu právû tohle: pfiipoutat k sobû Devlina prostfiednictvím zármutku a pocitu viny. Svou existenci na této stranû závoje udrÏovala tím zpÛsobem, Ïe z nûkdej‰ího manÏela vysávala teplo a energii. Ale jak by to bylo, kdyby se od ní oprostil? Je moÏné, Ïe by se v okamÏiku, kdy by na ni zaãal zapomínat, prostû vypafiila?
Prorok - zlom
12
5.2.2014
13.27
Stránka 12
AMANDA STEVENSOVÁ
Pracnû jsem se sbírala ze zemû, vysmívajíc se sama sobû, Ïe jsem se vydala za Shanin˘m hlasem a za divnou ptaãí písniãkou. Nemûla jsem se do téhle zahrady nechat vlákat. Tohle bylo Mariamino dílo, teì mi to do‰lo. Míchala se mi do Ïivota – varovala mû, aÈ se drÏím od Devlina dál. Ucítila jsem bodnutí, a kdyÏ jsem sklopila oãi, zjistila jsem, Ïe mi po ruce lezou mravenci. Smetla jsem je, zatímco jsem se ‰krábala na nohy. A za tu chviliãku, bûhem níÏ jsem spustila oãi z duchÛ, oba pfiízraky zmizely. Nezbylo po nich nic neÏ pfietrvávající mráz. Zadní dvefie domu se otevfiely a na verandu vy‰la Ïena. „Je tam nûkdo?“ ptala se. Neznûlo to vydû‰enû – byla jen znepokojená. Nevûdûla jsem, jak vysvûtlit svou pfiítomnost na zahradû, a tak jsem popadla ta‰ku s nákupem a schovala se za kefi azalky, pfiestoÏe jsem se za svou zbabûlost stydûla. Vidûla jsem, jak se Ïena zachvûla zimou, pfiitáhla si svetr k tûlu a dál zírala do stínÛ. Kdyby mnou tak neotfiáslo setkání s duchy, asi bych o sobû dala vûdût, místo abych se krãila v hou‰tí jako zlodûjka. Nûjakou historku uÏ bych si vymyslela, fiekla bych tfieba té paní, Ïe mi sem utekla koãka, a pak bych jí nabídla, Ïe zaplatím tu rozbitou so‰ku. UÏuÏ jsem se chystala pfiesnû tohle udûlat, kdyÏ vtom jsem za ní ve dvefiích zpozorovala siluetu muÏe. „Zdálo se mi, Ïe nûco sly‰ím,“ fiekla mu pfies rameno a on vzápûtí vy‰el za ní na verandu. Srdce se mi stáhlo, jako by dostalo dal‰í ránu. Já totiÏ toho muÏe, jejího spoleãníka, poznala. Byl to Devlin. MÛj Devlin. UÏ mi bylo jasné, proã mû sem ty dvû pfiivábily: mûla jsem vidût právû tohle.
Prorok - zlom
5.2.2014
13.27
Stránka 13
PROROK
13
Vedle Devlina se objevila Mariama a já na sobû ucítila její ledové oãi, v˘smû‰né a hypnotizující. Vánek jí cuchal vlasy a prÛsvitn˘ lem letních ‰atÛ se jí hadovitû svíjel kolem nohou. Sice jsem pfies její tûlo vidûla, ale stejnû se mi v té chvíli zdála stejnû Ïivoucí jako jak˘koliv tvor z masa a kostí. Zvedla ruku k Devlinovû tváfii a beze spûchu, majetnicky ho pohladila po líci, upírajíc zrak na mne. Na rozdíl od Shani jsem ji v mysli nesly‰ela, její poselství v‰ak bylo stejnû jasné: nikdy se ho nevzdá. Hruì se mi bolestivû sevfiela, jako by mi dovnitfi sáhla neviditelná ruka a chytila mû za srdce. S námahou jsem nabrala vzduch do plic, a pfiestoÏe se mi klepaly a podlamovaly nohy, vÛlí jsem nutila srdce, aÈ zpomalí. Na téhle zahradû se se mnou dûlo nûco stra‰ného. Bytost, která mû povaÏovala za nepfiítele, mû vysávala, odnímala mi teplo a energii. Papá mû na to mockrát upozorÀoval: „Mrtví touÏí nejvíc ze v‰eho po tom, aby opût mohli b˘t souãástí na‰eho svûta. Jsou to paraziti, a tak je pfiitahuje na‰e energie, chtûjí se pfiiÏivovat na na‰em teple. Zjistí-li, Ïe je vidí‰, pfiilnou k tobû jako plíseÀ. UÏ se jich nikdy nezbaví‰. A tvÛj Ïivot uÏ nikdy nebude náleÏet pouze tobû.“ Mariamin duch se teì na mû smál, jako by i ona sly‰ela otcovo varování. Shani se zjevila po otcovû druhém boku a pleskala ho do nohy, aby upoutala jeho pozornost. Nikdy se v‰ak dolÛ nepodíval, ani sebou ne‰kubl. Necítil ji. Nemûl tu‰ení, Ïe tam je. Soustfieìoval se jen na tu tmavovlásku. Pfiistoupil k ní a objal ji okolo útlého pasu. Opfiela si hlavu o jeho rameno a dÛvûrné mumlání jejich hlasÛ se zahradou neslo aÏ tam, kde jsem se krãila ve svém úkrytu. Nepolíbil ji ani nepolaskal, jak by to nejspí‰ uãinil mi-
Prorok - zlom
14
5.2.2014
13.27
Stránka 14
AMANDA STEVENSOVÁ
lenec. Místo toho tam jen stál a drÏel ji, zatímco kolem nich vzduchem pluly pfiízraky. Nedokázala jsem se hnout, ba ani d˘chat. Nedokázala jsem od nich odtrhnout zrak, i kdyÏ to byl snad nejhor‰í okamÏik mého Ïivota. Po chvíli Devlin za‰el zpátky do domu a jeho duchové zmizeli. Ta Ïena v‰ak zÛstala a dál proãesávala oãima stíny, jako by vnímala mou pfiítomnost. Ze strachu, abych na sebe neupozornila, jsem si netroufla se pohnout, ale stra‰nû ráda bych si ji prohlédla lépe. Nevidûla jsem o moc víc neÏ pûknou postavu, jíÏ spl˘vají na ramena lesklé ãerné vlasy. Ale vûdûla jsem, Ïe je pfiitaÏlivá. Mûla styl, vysílala urãité vibrace, jeÏ b˘vají spoleãné v‰em krasavicím. NeÏ následovala Devlina dovnitfi, nûkolik dlouh˘ch minut stála na verandû. Bez dechu jsem ãekala, aÏ bude jisté, Ïe se tam Ïádn˘ z nich nevrátí, pak jsem vyrazila ze zahrady a hnala se uliãkou pryã; na svého pfiedchozího pronásledovatele jsem si málem ani nevzpomnûla. Pohled na Devlina ve spoleãnosti jiné Ïeny mû tak vyvedl z míry, Ïe jsem si pfiestala dávat pozor, coÏ se mi vÛbec nepodobalo. Aãkoliv jsem trvale Ïila ve stavu nucené ostraÏitosti vÛãi duchÛm, nyní jsem chvátala k hlavní ulici a moje mysl pfiitom prodlévala v té zvlá‰tní zahradû. A to byla chyba, která se mi ‰karedû vymstila. Jakoby odnikud se vynofiil stín a dál uÏ jsem si uvûdomila aÏ to, Ïe mû kdosi drsnû popadl a pfiirazil ke kamenné zdi, zatímco mi pfiedloktím tiskl hrdlo. Tlak na hrtan mi znemoÏnil tfiebas jen se nadechnout, natoÏ pak zakfiiãet, av‰ak cel˘ útok probûhl dfiív, neÏ srdce stihlo zabouchat podruhé. KdyÏ jsem zaãala ‰átrat po slzném plynu, kter˘ nosívám v kapse, útoãník uÏ ode mû couval. Spustil paÏi z mého krku a vzápûtí jsem za-
Prorok - zlom
5.2.2014
13.27
Stránka 15
PROROK
15
slechla, jak se prudce nadechl. Pak se ozvalo nevûfiícné: „Amelie?“ Devlin. Jeho blízkost mû tak ohromila, Ïe jsem se nezmohla na slovo. Od chvíle, kdy jsem ho vidûla naposledy, uplynula fiada mûsícÛ, ale ve spánku mû bûhem na‰eho odcizení nav‰tûvoval málem kaÏdou noc. Ony temné smyslné sny mi dovolovaly popustit uzdu v‰em fantaziím, jeÏ jsem o nûm spfiádala, ale teì jsem si uvûdomila, jak chabou náhradou tyto pfiedstavy jsou. I kdyÏ tu jen stál a hledûl na mû s jistou obezfietností, nedokázala jsem víceménû myslet na nic jiného neÏ na to, jak prahnu po jeho doteku. Jak se mi st˘ská po jeho polibcích. „Jsi v pofiádku?“ zeptal se kvapnû. Ach, ten hlas! Ta tlumená hedvábná mluva s pfiídechem dávno za‰l˘ch ãasÛ, která mû pokaÏdé tak vyvádûla z míry… S urãitou námahou jsem polkla. „Ano, myslím, Ïe jsem.“ „Co tady, propánakrále, dûlá‰? A proã jsi nûco nefiekla? Mohl jsem ti ublíÏit.“ I on mluvil ponûkud rozru‰enû. „Nedal jsi mi ‰anci,“ fiekla jsem na svou obranu. „To vÏdycky ãlovûkem takhle sm˘kne‰? I kdyÏ nemበdÛvod?“ „Já jsem dÛvod mûl. Byl jsem na náv‰tûvû u jedné pfiítelkynû a zdálo se nám, Ïe na zahradû nûkoho sly‰íme.“ „Myslí‰ nûjakého tuláka?“ Znûlo to doãista nevinnû. Podivnû zaváhal. „Ano, asi tuláka. Obe‰el jsem to tady, abych ho zahnal.“ Vrhl letm˘ pohled do uliãky za m˘mi zády. „Nevidûlas odtamtud nûkoho vycházet?“ Zavrtûla jsem hlavou, zatímco mi srdce dál divoce tlouklo. „A co támhle na ulici? Nev‰imla sis, Ïe by tu nûkdo ãíhal?“ „Nevidûla jsem nic.“