Prorok - zlom
5.2.2014
13.27
Stránka 5
JEDNA
UÏ celé dny mû cosi sledovalo. Nemûla jsem ponûtí, zda se jedná o ãlovûka, ducha ãi nûjakého prostfiedníka, bytost na pomezí dvou svûtÛ, jakou jsem já sama. Nikdy jsem z nûj nezahlédla víc neÏli záblesk koutkem oka. Nic víc neÏli mihotání svûtla ãi prchající stín. Zato mi i teì tenhle tvor utkvíval na periferii zorného pole. Temnota, která se mnou drÏí krok. KdyÏ odboãím, odboãí také. Pfiestanu-li chvátat, zpomalí. TfiebaÏe mi srdce uhánûlo o pfiekot, pfiinutila jsem se zmírnit tempo a jen jsem si v duchu nadávala, Ïe jsem se zatoulala pfiíli‰ daleko od posvûcené pÛdy. Moc dlouho jsem se zdrÏela na svém oblíbeném trÏi‰ti a nyní se blíÏil soumrak, nebezpeãn˘ ãas, kdy se závoj ztenãuje a dovoluje tûm nenasytn˘m, chamtiv˘m bytostem vklouznout do na‰eho svûta, aby zde pátraly po tom, co uÏ nikdy nemohou mít. Od m˘ch devíti let mû otec uãil, jak se mám pfied parazitickou podstatou duchÛ chránit, jenomÏe já jsem poru‰ila