1. KAPITOLA
Jednoho dne jsem pochopil, že ty teplé, kníkající a zapáchající kuličky, které se hemží kolem mě, jsou bratři a sestra. Dost mě to zklamalo. Ačkoli jsem teprve začínal vnímat nejasné obrysy, hned mi došlo, že to velké, krásné stvoření s dlouhým, úžasným jazykem je moje matka. Věděl jsem, že když cítím chlad, někam odešla, ale když se teplo vrátí, je čas k jídlu. V tu chvíli jsem si musel vybojovat místo u cecíku. Otravní sourozenci se mě snažili odstrčit a připravit o můj podíl. Vůbec nechápu, proč jsem se nemohl narodit jako jedináček. K čemu jsou sourozenci dobří? Když mi mamka lízala bříško, abych se mohl vyprázdnit, mžoural jsem na ni a němě ji prosil, aby mne těch otrapů zbavila. Chtěl jsem ji jen pro sebe. Nicméně jak šel čas, postupně jsem si na jejich přítomnost v pelechu zvykl. Nos mi brzy prozradil, že mám jednu sestru a dva bratry. Sestra byla jen o něco míň dravá jako bratři. Jednomu jsem začal říkat Rychlík, 7