Jak meluzína Severýna handlovala
J
sou místa, kde fičí pořád. Třeba na Vysočině. Někdy fouká ledový severák, jindy prudký vichr z hor a občas teplý letní vánek, ale bezvětří není skoro nikdy. Všechny větry pochopitelně nemohou dout najednou, protože například letní vánek by neměl nejmenší šanci se prosadit. Aby mezi větry vládla jakás takás spravedlnost, řídí je meluzína Severýna. Ne že by sama byla nějak pořádkumilovná. Naopak. Většího větroplacha abyste pohledali. Její modravé fábory a stříbrné kadeře za ní jen vlají, jak se honí po světě za dobrodružstvím. A každou chvíli také nějaké potká. Jednou, bylo to právě na Boží tělo, se proháněla kolem Náměště, kde už to dobře znala a nemusela si dávat pozor na kdejaký vyčnívající komín nebo přerostlý strom. Lítala tam skoro po paměti a s takovou vervou, až listí padalo, záclony se vzdouvaly a dveře třískaly. Celá zadýchaná se na chvíli
7