TaÈána a Alexandr - zlom
4.4.2013
17.28
Stránka 15
1 Nemocnice v Morozovu, 13. března 1943 Ve vojenské nemocnici, kterou armáda zřídila v malé rybářské vesnici, kde sídlilo velitelství pro operaci Něva na leningradské frontě, ležel jednoho temného večera mladý muž a čekal na smrt. Ruce měl zkřížené na prsou a nehýbal se, dokud nezhasla světla a na oddělení kritických případů nenastalo ticho. Věděl, že si pro něj už brzy přijdou. Bylo mu třiadvacet a válka ho silně poznamenala. Tvář měl hodně bledou, ale nemohl za to strach ani touha, nýbrž dlouhé měsíce, kdy tu ležel s těžkým zraněním a neviděl slunce. Na tváři mu rostlo strniště a černé vlasy měl ostříhané úplně nakrátko. Prázdnýma světle hnědýma očima se díval přímo před sebe. Na první pohled se mohlo zdát, že je krutý a chladný, ale ve skutečnosti se jenom mračil, i když se s budoucností už vyrovnal. Před několika měsíci při bitvě o Leningrad se Alexandr Bělov rozběhl přes zamrzlou Něvu pro kamaráda Anatolije Marazova, který bezmocně ležel na ledě s kulkou v krku. Utíkal k němu spolu s doktorem od Červeného kříže, který se jmenoval Matthew Sayers, pocházel z Bostonu a rozumu měl jako malé dítě. Propadl se ledem do vody, takže ho Alexandr musel vytáhnout, přičemž málem přišel o život, a pak ho přes řeku odvlekl k pancéřovanému vozu, za kterým se mohli schovat. Němci se snažili vyhodit vůz do povětří a přitom vyhodili do vzduchu Alexandra. Před čtyřmi jezdci na koni, kteří si pro něj přijeli a na prstech v černých rukavicích odpočítávali jeho dobré skutky a hříchy, ho zachránila Taťána. Nařídil jí, aby okamžitě z Leningradu odjela a vrátila se do Lazareva, do rybářské vesničky uprostřed borovicových lesů na úpatí Uralu, kolem níž tekla široká řeka Kama, kde mohla chvíli žít v bezpečí. Ale Taťána měla tolik rozumu jako doktor a neposlechla. Řekla, že ho neopustí, a bez jeho vědomí se vydala na frontu. Čtyřem jezdcům ho odmítla vydat a zahrozila jim pěstí. Ještě je moc brzy, abyste si ho mohli vzít. A potom vzdorovitě: Já vám nedovolím ho odvézt. Udělám všechno, co je v mých silách, abych vám v tom zabránila. Slib splnila a dala Alexandrovi vlastní krev, aby k němu nemohli. Díky tomu, že mu darovala část sebe samé, ho zachránila. Alexandr vděčil Taťáně za život, ale doktor Sayers vděčil za ten svůj zase jemu, a tak ochotně svolil, že je oba odveze do Helsink, odkud se budou moci 15