Prolog
Starý taxík, letitý rover, ve kterém to čpělo po zvětralém cigaretovém dýmu, kodrcal zvolna po prázdné silnici. Byl konec února, nádherné, ale velice studené odpoledne, s bledou a bezoblačnou oblohou. Slunce vrhalo dlouhé stíny, ale nevyzařovalo žádné teplo a zoraná pole byla promrzlá na kost. Z komínů osamocených farem a malých kamenných domků stoupaly vzhůru nehybným vzduchem rovné sloupce kouře a kolem jeslí, naplněných čerstvým senem, se tlačily ovce, obtěžkané chundelatou vlnou, pod kterou hladově tepal život. Vzadu ve voze seděla Penelopa Keelingová. Dlouho se dívala zaprášeným okénkem ven a dospěla k závěru, že důvěrně známá krajina nevypadala nikdy dřív tak hezky. Silnice se zalomila do ostré zatáčky a v dohledu se objevil dřevěný ukazatel, který vyznačoval odbočku do Temple Pudley. Řidič přibrzdil, s rachotem zařadil dvojku a odbočil na svažující se silnici, lemovanou vysokými keři, které na chvíli zakryly výhled. Za několik okamžiků byli ve vsi. Viděli zlatavě zářící kamenné domky, novinový stánek, řeznictví a kostel, oddělený od silnice starým hřbitovem a několika tmavými tisy. Venku nebylo živáčka. Děti byly ve škole a ostatní lidé, pokud nemuseli, nevystrčili v těch mrazech ani nos. Jenom nějaký starý muž s palčáky, omotaný tlustou šálou, venčil ještě staršího psa. „Kde to je?“ zeptal se taxikář přes rameno. Předklonila se a uvědomila si, že je z potlačované radosti z návratu nervózní. „Ještě malý kousek. Je to na
5