Kapitola 1
Skalpel je skvostný předmět. Doktor Stanley Mackie si to nikdy předtím neuvědomil. Náhle však postřehl, jak tak stál s hlavou skloněnou pod osvětlením operačního sálu, že sám žasne nad tím, jak se světlo odráží od ostří, jako by to zářily brilianty. Bylo to umělecké dílo, tato jako břitva ostrá lunula z nerezavějící oceli. Skalpel byl tak nádherný, že se sotva odvažoval jej uchopit, ze strachu, aby nějak nesetřel to kouzlo. Pozoroval spektrum duhových barev, jež se na jeho povrchu jemně lomily v nejčistší částice. „Doktore Mackie? Stalo se něco?“ Vzhlédl a spatřil sálovou sestru, která se na něj mračila zpod roušky. Nikdy předtím si nepovšiml, jak zelené má oči. Připadalo mu, jako by viděl, skutečně viděl tolik věcí vlastně jakoby poprvé. Smetanový povrch sestřiny pokožky. Tepnu, jež jí pulzovala na spánku. Mateřské znaménko těsně pod obočím. Bylo to však mateřské znaménko? Upřel na ně zrak. Pohybovalo se, lezlo jí jako hmyz s bezpočtem nohou ke koutku oka… „Stane?“ Teď se ozval doktor Rudman, anesteziolog. Jeho hlas projel jako nůž Mackieho hrůznou představou. „Jsi v pořádku?“ Mackie zatřásl hlavou. Hmyz zmizel. Namísto něj se opět objevilo mateřské znaménko, jenom drobná skvrnka černého 9