Kapitola 1 (Ušikawa)
To , c o s e v z p ě č u j e na samém okraji vědomí
„Byl byste tak laskav a nekouřil tu, pane Ušikawo?“ zeptal se nižší z obou pánů. Ušikawa ho chvilku pozoroval přes stůl, potom se podíval na sevenstarsku ve svých prstech. Cigareta nebyla zapálená. „Budu vám velmi vděčný,“ dodal ještě muž se vší myslitelnou zdvořilostí. Ušikawa vyloudil na tváři výraz, jako by se ptal, jak se proboha ocitlo něco podobného v jeho ruce. „No jo, omlouvám se. Naprosto chápu. Zapalovat si samozřejmě nebudu. Vzal jsem tu věc prostě do ruky, ani jsem sám nevěděl jak.“ Pán sotva o centimetr pokýval bradou, zrakem však neuhnul ani o zlomek milimetru. Pohled měl pořád dál upřený Ušikawovi do očí. Ušikawa vrátil cigaretu do krabičky a krabičku zavřel do šuplíku. Pán vyšší postavy s vlasy na koňský ohon stál zatím ve dveřích, téměř neznatelně se o ně opíral a pozoroval Ušikawu, jako by sledoval jakousi skvrnu, která se objevila na zdi. Nepříjemní hoši, napadlo Ušikawu. Jednal teď s těmi dvěma už sice potřetí, nervózní z nich však byl pořád stejně. Ušikawa měl ve své nepříliš prostranné kanceláři jediný pracovní stůl, za kterým teď proti němu seděl pán nízké postavy s hlavou dohola. Právě on tu měl na starosti hovory. Koňský ohon bez ustání mlčel. Zůstával bez pohnutí, tak jako kamenný strážní lev u vchodu do šintoistické svatyně, a jen pozoroval Ušikawův obličej. „Budou to tři týdny,“ pronesl holohlavý. 5