PROLOG
Bohudíky ještě spal. Vzbudit se v posteli s Jayem Burgessem bylo už dost trapné, aniž mu k tomu ještě musela pohlédnout do očí. Alespoň ne do chvíle, než bude mít čas se vzpamatovat. Co nejopatrněji se posunula ke kraji postele a vyklouzla zpod přikrývky, přitom se snažila ji z něho nestáhnout. Na samém kraji postele se posadila a ohlédla se přes rameno. Proud vzduchu z klimatizace nad postelí byl chladný, až jí na pažích naskočila husí kůže. Ačkoliv byl Jay nahý a přikrytý jenom do pasu, chladný vzduch ho nevzbudil. Pomaloučku přenesla svoji váhu na nohy a postavila se. Pokoj se s ní zakymácel, div neupadla. Instinktivně natáhla ruku, aby se něčeho zachytila. Ruka jí dopadla na stěnu s plesknutím, které se v tichém domě rozlehlo jako činely. Už ji ani tak nezaměstnávala obava, aby ho neprobudila, jako to, jak se pro všechno na světě mohla včera večer tak hrozně opít. Zůstala opřená o stěnu, zhluboka dýchala a soustředila se na jediný bod, dokud se jí nevrátila rovnováha. Její nemotornost Jaye nějakým zázrakem nevzbudila. Vypátrala, kde se válejí její spodní kalhotky, odplížila se k nohám postele a vzala si je, pak po špičkách obešla pokoj a posbírala rozházené kusy svého oblečení. Stydlivě si je přitiskla k hrudi, což za daných okolností bylo poněkud směšné. Cesta hanby. Tak tomu říkali na vysoké a připadalo jí to přiléhavé. Vyjadřovalo to situaci, kdy se spolužačka plížila z ložnice svého přítele, poté co s ním strávila noc. Doby vysokoškolských studií měla už dávno za sebou a jak ona, tak Jay byli svobodní a mohli spolu spát, kdy se jim zachtělo. Pokud se jim zachtělo. 5