ÚVOD
J
ednoho podzimního večera, kdy se do vzduchu drala lezavá zima a jako stín se vznášela hrozba osamělých svátků, se moje kamarádka Rita vydala na rychlorande. Rita je krásná žena plná života, za hodinu se teď chystala potkat víc mužů, než většina žen potká za celý rok. Nejdřív zvažovala, že půjde na jedno z těch setkání lidí se speciálními zájmy: „Milovníci divadla“, „Milovníci fitness a zdravého životního stylu“ nebo na cosi s názvem „V psím stylu“, což se ukázala být skupina majitelů psů. „Najdu si manžela,“ prohlásila, když jsem jen skepticky pozvedla obočí. Nakonec zvolila setkání pro třicátníky a šla tam sama, protože žádná kamarádka tam s ní jít nechtěla. Druhý den byla Rita v báječné, povznesené náladě. Ležela na zádech, ruku pod hlavou, uculovala se a zírala do stropu. Potkala dvacet mužů v docela horečném tempu, jak říkala. Na každém „rande“ měla pouhé tři minuty, aby udělala dojem, pak zazněl zvonek a ji čekal další muž. Jeden z nich všechny ostatní zastínil. Báječně to mezi nimi zajiskřilo. „Tvůj budoucí manžel?“ zeptala jsem se zaujatě. Rita tvrdí, že hledá muže loajálního, odpovědného, vzdělaného, oduševnělého a ctižádostivého, který jednou bude chtít být otcem. To říká ta racionální Rita. Ale v zápalu okamžiku na své záměry dočista zapomněla. Nad solidními