PROLOG
Trosečník by byl zemřel před soumrakem, nebýt bystrých očí námořníka jménem Mario, protože když ho našli, byl v bezvědomí. Úmorné slunce uškvařilo žáru vystavené, téměř nahé tělo na spáleniny druhého stupně a části těla ponořené do moře vodou rozměkly a bělaly se mezi solí vyžranými boláky jako pařáty shnilé husy. Mario Curio byl kuchař na malé staré rezavé rachotině Garibaldi, která odhekávala z Brindisi východně od mysu Ince a dál k Trabzonu na dalekém východním cípu sever ního pobřeží Turecka. Plula pro náklad mandlí z Ana tolie. Mario nedokázal nikdy vysvětlit, proč vlastně toho rána ke konci dubna roku 1982 vysypal kbelík slupek od brambor přes zábradlí na návětrné straně, místo aby je vhodil do skluzu na odpadky na zádi, ale na to se ho taky nikdo neptal. Možná, že se chtěl nadýchat čerstvé ho černomořského vzduchu a vymanit se z jednotvárnos ti horkého vlhka stísněné lodní kuchyně. A tak vystoupil na pravobok a mrskl odpadky do lhostejného, trpělivého moře. Otočil se a zvolna vykročil zpátky za svými povin 9