D
idus ineptus si cestou po chodníku v Persimmon Street ve ãtvrti Carew dopfiál drobné zasmání. NeÏ v‰ak do‰el k tomu domu pro dvû rodiny, jenÏ byl jeho cílem, pobavení ho dávno pfie‰lo. V úter˘ 24. záfií léta Pánû 1968 tûsnû pfied pátou odpoledne slunce dosud svítilo a ulice byly relativnû prázdné. Za dal‰í pÛlhodinu je uÏ zaplaví bûÏní i postgraduální studenti, ktefií se vyhrnou z uãeben a laboratofií od Science Hillu aÏ po obchodní akademie na State University, a chodníky zaplní volkswageny zvané brouk a rÛzné staré rachotiny, jak se na nich budou snaÏit urvat volné místo k zaparkování ti, kdo bydlí pfiíli‰ daleko, neÏ aby chodili domÛ pû‰ky. Nikdo si ho nev‰iml, kdyÏ odboãil z chodníku a chladnokrevnû se vydal kolem zvoleného domu k zadnímu vchodu, jenÏ byl jako vût‰ina ostatních tady kolem otevfien˘; vklouzl dovnitfi a u dvefií v pfiízemí se napjatû zaposlouchal. Nafiíkalo za nimi nûjaké dítû, hlas jeho matky znûl u‰tvanû – s tûmi si nemusel dûlat starosti. Po schodi‰ti krytém linoleem ti‰e vy‰el aÏ na maliãké horní odpoãívadlo, které Maggie nikdy nevyuÏívala. VÏdycky chodila zepfiedu. O horní poschodí se samozfiejmû dûlila s dal‰í dívkou, ale Carol byla na nûjakém semináfii v Chicagu a mûla se vrátit aÏ za ãtyfii dny. Vytáhl si paklíãe. JelikoÏ s nimi umûl zruãnû zacházet, za minutu byl uvnitfi. Nyní si jiÏ mohl sundat batoh – ulevilo se mu, jelikoÏ v nûm mûl tûÏké pomocné vybavení, aã si neplánoval, Ïe ho bude potfiebovat. Nejprve si pro‰el kaÏdou místnost, aby se ujistil, Ïe se nic nezmûnilo; mimofiádnou pozornost vûnoval prostoru kolem dvefií do bytu. Maggie vstoupí dovnitfi, odnese si aktovku k pracovnímu stolu, jenÏ stojí opodál v téÏe místnosti, a pak si odskoãí do koupelny. V‰echny jeho Ïeny si svou moã ‰etfiily, byly pfiíli‰ háklivé, neÏ aby pouÏívaly vefiejná zafiízení. Proto bude mít, jak zjistil pfii sv˘ch dfiívûj‰ích náv‰tûvách, nejlep‰í pozici tamhle