Kroniky prachu –pár stránek navíc…
Vyšlo také v tištěné verzi
Objednat můžete na www.fragment.cz www.albatrosmedia.cz
Lin Rina
Kroniky prachu – pár stránek navíc…
Copyright © Albatros Media a. s., 2020
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována bez písemného souhlasu majitelů práv.
Copyright © 2019 by Drachenmond Verlag GmbH
Translation © Dagmar Heeg, 2020
Cover design © Marie Graßhoff, 2019
Cover photos © paseven; Giraphics; Andrey_Kuzmin; Chursina Viktoriia; Ironika; Manuel Alvarez / Shutterstock.com
Illustrations © Vadim Georgiev; Kompaniets Taras; Dmitry Tishkov; Sopelkin; Triff; Plotnikova Olga; Morphart Creation; AVA Bitter / Shutterstock.com
Published by agreement with Ferly.
ISBN tištěné verze 978-80-253-4991-5
ISBN e-knihy 978-80-253-5021-8 (1. zveřejnění, 2020) (epdf)
Pro Jule, Jazz a Nonu
„A
co bys teď dělala, kdybys měla na vybranou?“ vyzvídala a já jsem nemusela dlouho přemýšlet.
„Seděla bych ve svém křesle a četla bych si,“ řekla jsem.
19. května 1891
Nejmilejší Eliso,
už je to tady! Vše nejnutnější sbaleno, vše potřebné zařízeno, matka je dokonce spokojená s mým výběrem garderoby. Od středy za týden se vracím zpátky do Londýna.
Už se nemůžu dočkat. Kdo by si byl pomyslel, že se mi po tom hlučném a zatuchlém městě bude tak stýskat!
Svrbí mě v prstech, když pomyslím na úzké uličky, na čajovny, a dokonce na davy lidí, které mě tam čekají.
Najdeme spolu každičké, i to sebemenší knihkupectví a společně přetrpíme všechny ty nesmyslné večerní dýchánky v bezduché společnosti. Ach, jak moc mi chybí tvůj důvtip a kousavý humor.
Musím bez tebe přečkat už jen jeden ples, teď v pátek, a pak už budu moct konečně zaběhnout myšlenkami do Londýna.
19. května 1891
Nejmilejší Eliso,
už je to tady! Vše nejnutnější sbaleno, vše potřebné zařízeno, matka je dokonce spokojená s mým výběrem garderoby. Od středy za týden se vracím zpátky do Londýna.
Už se nemůžu dočkat. Kdo by si byl pomyslel, že se mi po tom hlučném a zatuchlém městě bude tak stýskat! Svrbí mě v prstech, když pomyslím na úzké uličky, na čajovny, a dokonce na davy lidí, které mě tam čekají.
Najdeme spolu každičké, i to sebemenší knihkupectví a společně přetrpíme všechny ty nesmyslné večerní dýchánky v bezduché společnosti. Ach, jak moc mi chybí tvůj důvtip a kousavý humor.
Musím bez tebe přečkat už jen jeden ples, teď v pátek, a pak už budu moct konečně zaběhnout myšlenkami do Londýna.
Až do svatby budu samozřejmě bydlet u strýčka. Ani nechci vědět, jaké bláznivé představy se ti teď asi honí hlavou. Do budovy pro personál se teď jednoduše vrátit nemůžu, milá Eliso. Nemůžu bydlet hned vedle bytu svého snoubence. To by byl učiněný skandál.
À propos skandál, když mamá uslyšela, že chci znovu nastoupit do knihovny, málem ji trefil šlak a nalila do sebe naráz celou sklenku punče. Že by měla mladá zámožná žena pracovat, jí připadalo jako potřeštěný nápad už tenkrát, ale to ji přesvědčila představa, že bych v Londýně mohla potkat muže, který uspokojí mé vysoké nároky. Avšak že by do práce chodila zasnoubená, ba dokonce vdaná žena, je pro ni stejně nepochopitelné jako skutečnost, že jsem si za muže vyvolila mrzutého knihovníka.
Myslím, že doufala v někoho hovornějšího. Chudáka Thomase
Reeda se totiž pokoušela v jednom kuse zapříst do diskuzí o těch nejabsurdnějších tématech. Když k nám přijel před dvěma týdny na návštěvu, zeptala se ho, co si myslí o červeném hedvábí.
Ach Eliso, pořád ještě se musím smát, když si vzpomenu na jeho odpověď a na výraz své matky.
Řekl jen, že považuje za lepší si ho obléct než muset být nahý, a mamá úlekem rozlila čaj z šálku. Radši už se ho pak na nic neptala a nechala ho chudáka po celý večer samotného s knihou.
Zato zásnubní večírek se vyloženě vyvedl. Divím se, že Thomas při všech těch pokryteckých blahopřáních a výmluvně nechápavých pohledech nevyletěl z kůže. Zároveň jsem velmi pyšná, že ani jednou neztratil nervy, a dokonce se sem tam usmál. To já jsem se ovládnout nedokázala a začala jsem si z něho kvůli tomu utahovat.
A on mě za to ani nepokáral – asi je do mě skutečně zamilovaný.
Když skončila oficiální část večírku, usadili jsme se s Thomasem na zahradě na lavičku a tam se schovali. Až do setmění jsem mu předčítala z Pohádek bratří Grimmů, které nám dal jako zásnubní dar strýček Alfred.
Ačkoli se strýček na naše zasnoubení dívá velmi skepticky, s dárkem se vyloženě trefil a je to taky jediný dar, který je nám dvěma k užitku.
Škoda, že jsi nemohla přijet. Doufám však, že jsi zkoušky úspěšně zvládla a na večírku svobodných umění, o němž mi píšeš, navázala kontakty, ve které jsi doufala. Že se chceš věnovat politice, abys bránila práva žen, považuji za skvělé rozhodnutí a velmi ráda tě v této věci budu podporovat, kde jen to bude možné.
Těším se, až se zase vrátím do knihovny, na knížky a na tamní atmosféru, a na Oscara a Codyho. Na to, že se budu cítit zase užitečná.
Ale myšlenka na vlastní knihkupectví mi nejde z hlavy. Až se uvidíme, určitě zase musíme začít spřádat fantastické, realitě na hony vzdálené plány.
V niterném přátelství
Animant
Animant Crumbová
Když jsem zpětně dohledávala své první náčrty Animant, došlo mi, že základní námět k této knize je vlastně mnohem starší, než jsem původně předpokládala.
Moje první kresby Ani pocházejí z roku 2003. Tenkrát měla elfí uši a byla líbeznou asistentkou mrzoutského, magického archiváře jménem Maurice. Jmenovala se Hanna Thomson a říkalo se jí Anny.
Jednou jsem si to takhle v posteli před usnutím celé promítala v hlavě a napadlo mě, jestli by se z Anny nedalo udělat nějaké originálnější jméno. Při usínání jsem za sebou namátkou řadila slabiky, které začínaly na „Ani“. Druhý den ráno mi v hlavě uvízlo jediné jméno: Animant.
Nejprve jsem si ji v duchu představovala jako líbeznou, klidnou dívku s tmavohnědými vlasy, růžovými líčky a romanticky zasněnýma očima.
Ale pak přišla ona osudová noc, kdy jsem nemohla usnout a příběh si neustále v duchu přehrávala. Nedařilo se mi tok myšlenek vypnout, a tak jsem radši sáhla po notebooku, abych první slova dostala na papír.
Tak vznikl mezi druhou a třetí hodinou ranní prolog, který vše převrátil vzhůru nohama. Animant totiž najednou nebyla žádná líbezná dívka, která hltá romantické romány a sní o velké lásce. Byla jízlivá, sarkastická, občas dokonce namyšlená.
Přibližně ve stejnou dobu jsem na internetu objevila fotku, která mou představu o Ani ucelila. Světlovlasá dívka s knihou před nosem a šibalským výrazem v očích. Změnila jsem tedy Animantinu barvu vlasů i její cíle a tužby a pustila se do svého prvního historického románu, aniž bych věděla, co mě čeká.
Překvapeně povytáhl obočí a poprvé od chvíle, kdy jsem vstoupila do místnosti, zvedl zrak přes okraj brýlí a podíval se přímo na mě.
Jeho oči byly tmavě hnědé jako kaštany.
„Ten sarkasmus vám sluší,“ prohlásil a lehký úsměv v koutcích jeho úst mi prozradil, že mám jeho slova chápat jako kompliment.
„Děkuju.“
20. května 1891
Nejmilejší Animant,
už tři týdny jsem zpět v Londýně a mám pocit, že se vůbec nic neudálo. Vím, že si zamilovaní píšou romantické řádky, ale mě vůbec nenapadá, co bych ti měl psát.
Provoz v knihovně běží ve starých kolejích.
Oscar a Cody jsou kupodivu rádi, že mě mají zpátky. Neustále se na tebe ptají. Hlavně Cody.
Zpráva o našem zasnoubení se roznesla rychlostí blesku. Bože, jak je možné, že existuje něco, o čem jsem s nikým nemluvil, a přesto o tom všichni vědí? Já tu lidskou klábosivost nechápu.
Ví to už dokonce i paní Christyová a nechává tě pozdravovat.
Něco se muselo stát. Dřív vždycky nenápadně zmizela, jakmile jsem vkročil do domu. A teď se cítí oprávněná poctívat mě mnohaminutovými monology. Jako bych neměl lepší věci na práci.
Svět se úplně zbláznil.
Ještě že se za týden do Londýna vracíš. Tohle bláznovství musí skončit. Sám si s tím nedokážu poradit jinak, než že všem říkám, ať se zeptají tebe.
20. května 1891
Nejmilejší Animant,
už tři týdny jsem zpět v Londýně a mám pocit, že se vůbec nic neudálo. Vím, že si zamilovaní píšou romantické řádky, ale mě vůbec nenapadá, co bych ti měl psát.
Provoz v knihovně běží ve starých kolejích. Oscar a Cody jsou kupodivu rádi, že mě mají zpátky. Neustále se na tebe ptají. Hlavně Cody.
Zpráva o našem zasnoubení se roznesla rychlostí blesku. Bože, jak je možné, že existuje něco, o čem jsem s nikým nemluvil, a přesto o tom všichni vědí? Já tu lidskou klábosivost nechápu.
Ví to už dokonce i paní Christyová a nechává tě pozdravovat.
Něco se muselo stát. Dřív vždycky nenápadně zmizela, jakmile jsem vkročil do domu. A teď se cítí oprávněná poctívat mě mnohaminutovými monology. Jako bych neměl lepší věci na práci.
Svět se úplně zbláznil.
Ještě že se za týden do Londýna vracíš. Tohle bláznovství musí skončit. Sám si s tím nedokážu poradit jinak, než že všem říkám, ať se zeptají tebe.
Před pár dny za mnou byla v knihovně tvoje přítelkyně Elisa
Hemmiltonová, aby mi předala zprávu od slečny Brandon-Weldersonové. Jak to, že jsi nikdy nezmínila, že je slečna Hemmiltonová její schovankou? Nebo jsem to zapomněl?
Každopádně je to příjemná změna, když teď komunikuje prostřednictvím dopisů, a už se tu nezjevuje osobně. Hlavně proto, že volné místo ve skříni jsem zaplnil knihami.
Slečna Hemmiltonová se mi navíc osobně omluvila za ten pirátský komplot, který jste vy dvě vymyslely. Je to pěkně prostořeké
děvče, které jen navlékli do elegantních šatů, aby budilo způsobný dojem.
Nemůžu jinak než ti k výběru důvěrnice pogratulovat. Velmi mi imponuje, že se obklopuješ lidmi, kteří se mi zamlouvají.
Mimo jiné mě poctil návštěvou i tvůj strýc. Ovšem není mi jasné, jak si mám jeho chování vyložit. Zdá se, že se v něm mísí potlačený hněv a pocit povinnosti přijmout mě jako člena rodiny. Nejradši bych se začal smát nahlas, když jsem to viděl, kdybych se jen nebál, že mi ukousne hlavu.
Opravdu. Svět se úplně zbláznil. Rychle se vrať, abych se nakonec nezbláznil i já.
Co by to bylo za pořádek, kdyby se člověk s mými charakterovými nedostatky začal s ostatními vybavovat o našem zasnoubení?
Ani si nechci představit, jakou škodu bych tím napáchal.
Přivez mi s sebou prosím román Cesta Jacksona Througa do Indie a zpátky. Nestihl jsem ho u vás dočíst.
S veškerou láskou, které je mé srdce schopno
Tvůj Thomas