Prolog Sekeru mějte čistou jako sklo, sekeru vydrhnutou, u sebe prach a střely na šedesát nábojů a buďte připraveni v yrazit do minuty na povel.
— major Robert Rogers, zakladatel jednotek amerických rangerů
Jezero George, provincie New York Zima 1753
N
ic necítil, ledové úlomky větrem zmítaného sněhu se mu zařezávaly do odhalené kůže, sotva svíral pušku. Zato jeho mysl byla v jednom ohni, hnala ho kupředu po zamrzlé hoře, jíž už půlku zdolal. Už nebyl velitelem jednotky rangerů rozesetých po údolí, ale chlapečkem snažícím se opět si zachránit krk. Zvláštní, co se vyjeví asi třicetiletému muži, když mu před očima probleskne uplynulý život. Třísknutí tátovy sekery. Úsměv s chybějícími zuby jeho malé sestřičky. Vychlazené cínové hrnky s moštem na selském stole. Navzdory sněžné slepotě a vyraženému dechu pokračoval v cestě, zasahován dalšími obrazy jako šípy. Matčin zahradní koš vonící po bylinkách, především rozmarýnu a routě. Její profil osvětlený svíčkou, když jim četla na dobrou noc, její unavené, mezi slovy přivřené oči, to vše rozdrobené jako chlebová střídka po jeho vědomí. 15