9788028411060

Page 1


DALŠÍCH 14 ZAJÍMAVÝCH PŘÍBĚHŮ

Z ÚSPĚŠNÉHO PODCASTU HLASY ZLOČINU

OČIMA NOVINÁŘŮ JAKUBA KVASNIČKY

A VÁCLAVA JANATY

OBSAH

JAROMÍR PROKOP

15

Na Jaromíra Prokopa se hodí známá hláška, že nejgeniálnější (a nejhorší) nejsou ti zločinci, jejichž jména nejvíc děsí veřejnost, ale ti, které nikdo nezná. Utajený gangster z devadesátek přitom byl „u všeho“ a možná, že právě po něm měl být pojmenovaný i hrůzu nahánějící Berdychův gang.

ZDENĚK VOCÁSEK

39

Zdeněk Vocásek dostal ještě před revolucí trest smrti. Jenže poměry se změnily právě v době, kdy měl viset za dvojnásobnou vraždu.

A nový prezident Václav Havel trest smrti zrušil. Kdo je Vocásek a co přesně udělal?

HUDÁK, ŠPAČEK, ROUBÍČEK

57

Největší krádež v naší historii má na svědomí trojice Hudák, Špaček, Roubíček. Tihle chlápci podnikli v devadesátkách akci, která dosud nemá obdoby – v roce 1991 ukradli z Národní galerie čtyři obrazy Pabla Picassa v hodnotě 1,7 miliardy korun. Jenže všechno nakonec dopadlo jinak, než plánovali…

ZDENĚK KONOPKA

73

Když deník Aha! psal o Zdeňku Konopkovi, kvůli jehož šílenému

žhářskému útoku zemřelo 11 lidí, nebál se použít označení „největší zrůda našich dějin“. Oprávněně. Moc odpornějších činů česká kriminalistika nezaznamenala. Kdo je Zdeněk Konopka, žhář z Bohumína, který se mstil na rodinné oslavě?

VRAŽDA FRANTIŠKA SAHULY 91

Génius českého punku, nezřízený kalič, legenda branické kapely Tři sestry. V roce 2008 se Sahula vracel z hospody, když ho v lese u středočeské Kamenice naprosto nesmyslně a (téměř) bezdůvodně ukopali dva mladí kluci.

JIŘÍ DVOŘÁK

109

V roce 2021, v době covidové pandemie, přišel s rouškou na úřad práce senior a chladnokrevně popravil nevinnou úřednici. Vražda byla vrcholem jeho pyramidy nenávisti k ženám. Sebestředný a zhrzený muž pak místo omluvy u soudu ukazoval prostředníčky a nadával.

VIKTOR KOŽENÝ 127

Sice nikomu fyzicky neublížil, ale v české porevoluční společnosti napáchal svým obřím podvodem nenapravitelné škody. Viktor Kožený ekonomicky zvalchoval kapitalistickou svobodu. Největší polistopadový podvodník, který okradl Čechy o miliardy a dodnes se před trestem „schovává“ na Bahamách.

RADIM ODEHNAL

147

Doživotně odsouzený Radim Odehnal – zarostlý sadista, který na zahradním grilu pekl muže, s nímž se náhodně seznámil v hospodě, zatímco v kůlně brutálně znásilňoval jeho přítelkyni. Dalo se tomuto strašnému případu z roku 2009 nějak předejít?

KEVIN DAHLGREN

163

Sedíte v letu na trase Vídeň–Washington. Váš soused vypadá nenápadně. Přitom tenhle chlápek má za sebou vraždu čtyř lidí v Brně a zběsilý útěk z republiky. Poslední svobodné minuty Kevina Dahlgrena, amerického vraha svých českých příbuzných, byly napínavé a nevyzpytatelné.

MICHAEL ŠVÁB

181

Michael Šváb snil o Hollywoodu, ale místo toho skončil na doživotí za mřížemi jako šéf gangu, který mezi roky 2011 a 2013 unášel a vraždil bohaté podnikatele. Jeho příběh je bizarní směsicí podvodů, megalomanie a brutality.

ROBIN PROKOP

199

Hrůzný případ, kdy jedno dítě zavraždilo druhé. Nekrofilní sadista Robin Prokop zabil a poté znásilnil svoji třináctiletou spolužačku Barboru. Jeho případ ukázal, jak je český zákon bezmocný proti vraždícím dětem, které by měly být celoživotně pod dohledem.

CTIRAD VITÁSEK

215

Je 10. prosince 2019 po sedmé hodině ranní. Ve Fakultní nemocnici Ostrava, na chodbě ve třetím patře u traumatologie, se ozývá střelba. Šílený útočník Ctirad Vitásek finalizuje svou hypochondrickou paranoiu a mstí se na nevinných lidech.

LUDVÍK ČERNÝ

233

Jeho nevinná tvářička dlouho mátla i ty nejzkušenější detektivy. Ludvík Černý, hlavní vykonavatel orlických vražd, žil spořádaný rodinný život, ochotně pomáhal sousedům, pracoval jako řidič firmy Mercedes. A ve volném čase brutálně a bezcitně vraždil.

ZMIZENÍ VALERIE KVASNIČKOVÉ

251

Příběh romské dívenky, kterou dlouho nikdo nehledal. Několik měsíců totiž nikomu nechyběla. Jeden z nejtíživějších případů ztraceného dítěte v české kriminalistice. Má ji na svědomí její babička? Šestiletá Valerie Kvasničková se nikdy nenašla.

PODCASTEŘI? RADĚJI KNIHU!

Podcaster. Strašné slovo. Pro nás jedno z nejhorších na světě. Slizké. Nesnášíme, když se nám tak říká. Představujeme si pod tím nějakého extravagantního, konvenčně potetovaného týpka, který hodinu a půl mluví jen o sobě, o svých pocitech, zdravém životním stylu, ašvagandě, svobodě, freelancingu, surfování, glampingu, investicích do nových kryptoměn a samozřejmě hordě peněz, kterou tím vším vydělává na YouTube a Herohero. Drtivá většina podcastů, čest výjimkám, jsou jen nepřekvapující plané kecy bez obsahu a scénáře, potvrzující pozérskou vyprázdněnost dnešní doby. Ale i zde platí princip kapitalistického trhu – pokud je poptávka, následuje nabídka. Proti gustu žádný dišputát. A my kapitalismus milujeme. Už od devadesátek, které lemují tuhle knížku.

Každopádně jako podcasteři se necítíme, nemáme tetování, nemluvíme o svých pocitech, nenávidíme sebeprezentaci, jsme naprosto nesmělí a v nedbalkách, když nás někdo pozná v obchodě –a stává se to bohužel častěji a častěji, v hospodě už je to pak lepší, pivo dodá vždy patřičné společenské sebevědomí.

Neumíme to na sítích, jsme nemoderní boomeři, na Instagramu jsme naprosto tragičtí, nechápeme, jak se nám povedlo shromáždit osm tisíc sledujících. Tímto vás vyzýváme, ať nás sledujete a my pak

můžeme odmítat reklamy na prací prášky a černou kávu (kecáme, určitě bychom do toho šli, ale jen za raketu).

My nejsme podcasteři. My jsme novináři. A vždycky jsme jimi byli. Zakládáme si na faktech, každý díl HLASŮ ZLOČINU nás trýzní nekonečnou rešerší a strachem, zda máme všechno správně. Naše témata jsou vrcholně citlivá, a tak se k nim snažíme přistupovat s pokorou a respektem, máme na paměti, že oběti mají někde rodiče, děti, příbuzné… Letos jsme skončili třetí v diváckém hlasování v anketě Podcast roku, v níž se prosazují spíše podcasteři než novináři, takže o to větší ocenění to pro nás je. A děkujeme vám.

Naše první knížka se prodávala až překvapivě hezky, takže jsme napsali druhou. Návrat ke kořenům. Psaný text. Královna žurnalistiky. Do každého příběhu jsme přidali něco navíc, co se do podcastu nevešlo. Minule kapitol bylo 13, teď 14. Hádejte, kolik bude příště! Jen to zase musíte kupovat, no.

Tato kniha je mimo jiné o nevídaném lidském sobectví, chlapském narcismu a všeobecném egoismu českých vrahů. Také o temných zákoutích naší sexuality, kdy lidé, kteří vypadají na první pohled normálně, mohou být naprosto nechutní, nebezpeční úchylové. Zvláště v dnešní době, kdy celospolečenská korektnost vychází anomálním úchylnostem vstříc a normalizuje je.

A naše knížka je samozřejmě i o bezmoci, bezradnosti českého justičně-policejně-zdravotnického systému, který je pořád plný děr a nespravedlivých chyb. Budete kroutit hlavou nad tím, co vše je možné. Kolik věcí lze podělat.

A protože jsou naše témata většinou těžká a smutná, snažili jsme se je více prosvítit humorem, pochopitelně pokud je to vhodné. Snad je druhý díl o něco vtipnější, ale hlavně doufáme, že se vám bude líbit.

Jakub Kvasnička, Václav Janata

JAROMÍR PROKOP:

CHTĚL TAJEMNÝ

FANTOM DEVADESÁTEK ZABÍT JONÁKA?

Nenápadný účetní. Chytrý chlap. Tichý fantom devadesátek. „Jaromír Prokop byl z té party Discolandu nejchytřejší,“ říká legendární Uwa, který dělal v Discolandu Sylvie dýdžeje. Častokrát jsme s ním řešili, co Uwa tehdy, jako mladý kluk, pozoroval v podniku – ať už

Jaromír Prokop během soudního procesu v Česku

celkově, nebo konkrétně před (ne)slavnou vraždou Ludviky Jonákové. „Viděl jsi, že je o krok napřed. A když jsem v době chaosu v Discolandu sledoval jeho pohyb po podniku, říkal jsem si: Ten chlápek ví něco víc. Ale co? Těžko říct, dodneška prostě těžko říct,“ krčí rameny Uwa. Jisté je jedno: Prokop byl mnohem mocnějším mužem, než jakým se dnes dělá.

Jako nenápadná šedá eminence figuroval u dvou zásadních událostí devadesátek: nejprve u krvavého boje kolem Discolandu, který vyvrcholil zmíněnou vraždou Ludviky Jonákové a pokračoval pak i pokusy o vraždu Ivana Jonáka. A poté byl Prokop členem – nejspíš hlavou – Berdychova gangu. Jeho jméno přitom nerezonuje. Není to „legendární“ gangster, o kterém se vyprávějí šílené devadesátkové příběhy. Jak říká Jára Cimrman: „Nejgeniálnější nejsou ti zločinci, jejichž jména nejvíc děsí veřejnost, ale ti, které nikdo nezná.“

Za Discoland, respektive za vražedné útoky na Ivana Jonáka, byl Prokop i souzen (v nepřítomnosti, protože byl tou dobou na útěku). Nic mu neprokázali. Jisté je, že se po Jonákových zádech vyšplhal do vedení Discolandu a poté dostal chuť na ovládnutí podniku. Co všechno pro to byl schopen udělat? Můžeme jen spekulovat. Byl to všehoschopný cynický cifršpion s touhou po moci a penězích? Dokázal by najímat vrahy, aby likvidoval okolí, které mu bránilo v cestě za zlatým prasetem tuzemských diskoték? Byl hlavním a zároveň absolutně nenápadným činitelem vražedného boje o Discoland?

Když to s Discolandem začalo být špatné, přehodil Prokop výhybku, sbalil nejschopnější chlápky v čele s Davidem Berdychem a společně vytvořili typický devadesátkový kriminálně-podnikatelský záměr: mučit podnikatele a okrádat je o jejich peníze. Nebo to tak nebylo a Prokop se jen vezl? Byl skutečnou hlavou Berdychova gangu právě ten, po němž je pojmenován, nebo spíš nenápadný intelektuál Prokop? Kolem fantoma devadesátek se dodnes vznáší nekonečně otázek.

„Jasně že to byl Prokopův gang,“ tvrdil pořád dokola a nepřekvapivě Ivan Jonák. „Prokop měl všechno obšancovaný. Postupně si

Jaromír Prokop: Chtěl tajemný fantom devadesátek zabít Jonáka?

naprosto systematicky vytvářel konexe na policisty, podsvětí i třeba finanční úředníky. To byla jeho politika. Je to největší zrůda v téhle zemi a Berdych je proti němu takhle malinkej.“

Kdo je vlastně Jaromír Prokop, ve světle Jonáků, Berdychů, Bělů, Mrázků a Krejčířů naprosto neznámé jméno? Jak moc tenhle člověk ovlivnil devadesátky v Česku?

Před svým krvavým stínem z porevolučního šílenství utíkal, skrýval se dlouhých šestnáct let, a to velmi umně, policie ho senzačně dopadla v USA až v roce 2020. Pojďme se spolu podívat blíže na tento neuvěřitelný příběh.

ŽIVOT V DISCOLANDU

Prokop se narodil v roce 1965 v Táboře, před revolucí pracoval v podniku bytového hospodářství. Už za socialismu se kamarádil

Dnes již neexistující budova legendárního Discolandu Sylvie

s rodinou Ivana Jonáka. A když velkohubý hromotluk milující bílé obleky založil Discoland, Prokop se k němu hned přifařil. Jonák si ho zprvu cenil, věděl, že Prokop je skvělý na čísla. Chytrý chlap. „Měl rád prachy, uměl to s nimi a udělal by pro ně všechno,“ tvrdil Jonák při našem povídání v roce 2014.

DISCOLAND SYLVIE V ČÍSLECH

: Discoland Sylvie vznikl v roce 1992 v pražské Libni (Primátorská 3), jeho stavbu financoval německý sponzor Helmut Huger; podle některých zdrojů šlo o investici ve výši až 375 000 německých marek.

: Budova zahrnovala diskotéku ve dvou podlažích, restauraci s nepřetržitým provozem a pokoje k pronájmu, tzv. priváty.

: V suterénu fungoval strip-klub Veronika, pojmenovaný po Jonákově druhé dceři. První se jmenovala Sylvie.

: Podle Ivana Jonáka provoz vydělával téměř 1 milion Kčs (přesněji 990 tisíc Kčs) během jedné noci – šlo o organizované nelegální tržby (vstupné, bar, služby).

: Podnik byl magnetem pro politiky, mafiány i celebrity (Karel Gott, Lucie Bílá, Václav Klaus, Guns N’ Roses atd.).

: Některé mejdany trvaly až 5 dní nonstop.

: V klubu se často objevovala exotická zvířata – medvěd, had, krokodýl…

: V bezprostřední blízkosti Discolandu došlo k atentátům na Ivana Jonáka.

: V roce 1994 byla zastřelena Ludvika Jonáková, která vlastnila třicetiprocentní podíl v Discolandu – začal tím pád podniku.

: Když Jonák opustil v roce 2014 vězení, plánoval podnik obnovit, ale neměl síly ani peníze.

: Objekt získal v roce 2017 nový majitel, který v květnu 2023 nechal budovu zbourat a na jeho místě postavil bytový dům.

Jaromír Prokop: Chtěl tajemný fantom devadesátek zabít Jonáka?

Podnik vydělával neskutečné peníze. Byli v něm tři společníci: Ivan Jonák (30 procent), Ludvika Jonáková (30 procent) a německý investor Helmut Huger (40 procent). Když byl Discoland na vrcholu, vydělával až milion za večer, neskutečné sumy. Vcelku logicky kolem něj začalo být dusno. Všichni nenáviděli všechny a chtěli si pro sebe uzurpovat co největší obnos.

Jak to vlastně tehdy bylo, se můžeme jen dohadovat, spekulovat, vyvozovat dle dochovaných střípků. Faktem ovšem je, že podle soudů a policie nechal Jonák zabít svoji manželku, která se chtěla rozvést. Jeho hlavním motivem bylo, aby mu spadlo do klína 30 procent a podnik nepřipadl Jonákové (více se dočtete v kapitole o Ivanu Jonákovi v naší předchozí knize Hlasy zločinu: 13 příběhů).

Jenže svérázný milovník krokodýlů, medvědů a lehčích žen celý život tvrdil, že je nevinný. Podle Jonáka za vraždou jeho manželky stál právě Prokop s německým společníkem Helmutem Hugerem.

Ten měl s Jonákovými byznysový vztah, ale udržoval si odstup, protože s Ludvikou dlouhá léta spal. A když se poprvé seznámil s Ivanem Jonákem, ještě před revolucí, tak Jonák vyčuraně předstíral, že je Ludvičin bratr. Jen proto, aby z Němce něco káplo, do Ludviky byl zakoukaný. No, nebyl to úplně zdravý obchodní vztah.

Prokop kmital po Discolandu a podle dýdžeje Uwy intrikoval.

Jako slunce putoval z východu na západ, od Jonáka k Hugerovi a zase zpět. Uměl vkládat brouky do hlavy. Manipulovat lidmi. Podle jedné z tehdejších vyšetřovacích verzí prý Hugera, který si navíc myslel, že ho Jonákovi obírají o zisk (což asi byla koneckonců pravda), přesvědčil, aby společně manžele zničili, a podnik tak byl jejich. Podle Ivana Jonáka ale napřed s podobnou nabídkou přišel právě za ním. Tedy: Huger zemře a Discoland si povedou oni. „Prokop sám mi nabídl, že odstraní Helmuta Hugera a že mu bude stačit 20 procent, zatímco manželka a já budeme mít po 40 procentech,“ tvrdil Jonák, který se k Prokopovi v našich promluvách neustále vracel, chvíli naštvaně, chvíli se mu arogantně vysmíval: „Ten debil se nechal jmenovat ředitelem podniku, přitom to byl jen posranej účetní!“

Jonák ale podle svého tvrzení Prokopovu nabídku na společnou vraždu Hugera odmítl. Je potřeba se podívat ještě na jednu historickou nesrovnalost, kterou už zpětně nelze stoprocentně ověřit, ale: Bylo to skutečně tak, že kdyby Huger zemřel, spadla by procenta do klína Jonákovým? Stálo to tak ve smlouvě? Jak to Prokop myslel? Huger neměl žádného dědice? Pro Jonákovo tvrzení je to velmi důležité, ale bohužel přesný obsah příslušných dokumentů neznáme. Byly to devadesátky, všechno šlo, i smlouvy trhat. Každopádně když král diskoték vraždu Němce odmítl, obrátil se prý Prokop naopak na Hugera. „Začal se s ním spojovat, chtěl participovat na byznysu Discolandu za každou cenu,“ tvrdil Jonák.

CO SE DĚLO PO VRAŽDĚ LUDVIKY?

Dne 7. dubna 1994 je ve svém petrovickém stánku nájemnými vrahy zastřelena Ludvika Jonáková. Ivan Jonák mediálně velkolepě

VRAŽDA LUDVIKY JONÁKOVÉ

K vraždě Ludviky Jonákové došlo 7. dubna 1994 ve stánku s ovocem v Petrovicích. Vyšetřování se záhy stočilo směrem k jejímu manželovi Ivanovi, majiteli Discolandu Sylvie, na kterého se přitom rovněž střílelo. V roce 2002 byl Ivan Jonák za objednání vraždy své manželky a plánování vraždy jejího milence odsouzen na 18 let vězení, přestože přímý důkaz proti němu nikdy neexistoval. Hlavní roli v případu sehrály výpovědi spoluobviněných a řetězec nepřímých důkazů. Jonák sám vinu nikdy nepřiznal. Tvrdil, že se stal obětí spiknutí a že za vraždou stáli provozní ředitel Discolandu Jaromír Prokop a jeho společník Helmut Huger. I po propuštění v roce 2014 opakovaně upozorňoval na údajné nesrovnalosti v případu. Zemřel o necelé dva roky později, aniž by byla pravda plně odhalena.

Jaromír Prokop: Chtěl tajemný fantom devadesátek zabít Jonáka?

smutní, vypisuje statisícovou odměnu. Postupně se nad ním ale stahuje policejní smyčka.

Pár dní poté dochází ke dvěma pokusům o vraždu samotného Jonáka. Napřed bomba pod autem, potom střelba. Jonák tvrdí, že za to může Helmut Huger, společně s Prokopem, kteří po smrti Ludviky pokračují v cestě za ziskem majority Discolandu. Na policii ale převládal názor, že bombu si Jonák nastražil sám, stejně jako se sám nechal střelit do obličeje. Aby vypadal jako oběť.

„Nesmysl. Vraha nechal najmout Prokop, je to zmije,“ tvrdil Jonák v roce 2014. „Jsem přesvědčen o tom, že Prokop mě chtěl zlikvidovat, aby se s Hugerem dostal k majetku i Discolandu Sylvie. Prokop tehdy mně i manželce vykradl několik trezorů se zlatem a penězi,“ líčil Jonák. „V době, kdy Prokop svědčil, jaká já jsem lidská zrůda, on vraždil lidi a sváděl na mě vraždu manželky, kterou provedl on,“ vykřikoval Jonák, jenž nemohl svému někdejšímu kamarádovi přijít na jméno.

„Vědí to novináři, policajti. Vědí, že jsem skutečná oběť. Protože tady jsou taky vraždy na mě, které souvisejí s vraždou mé ženy.

Já bych si asi těžko ustřelil jazyk,“ říkal v restauraci Ambiente Brasileiro a při tom teatrálně vyplazoval sešitý jazyk a šišlavě křičel na celý podnik, až se ostatní stoly otáčely: „Nesl jste si, pane redaktore, někdy jazyk v kapse? Já jo. Tryská z vás gejzír krve, nic příjemného.“

Jakub: Když jsem se o pokusech o vraždu Jonáka bavil s novinářem Josefem Klímou, kterého velmi respektuji, ptal jsem se ho: „Myslíš, že si to Jonák fakt udělal sám?“ A Pepa namítl: „Jednoznačně ne. Střelit se do tváře? Sám? Víš, jaké je to riziko? Když se chceš sám postřelit, střelíš se do ruky, do nohy, ale do tváře? Nesmysl.“

A já s ním souhlasím. Opravdu by šel, byť to byl úplný magor, na takovou hranu a nechal si střílet do hlavy?

Jak je zmíněno i v pozdější kapitole této knihy o Orlických vrazích, Jonák bizarně tvrdil, že si Prokop s Hugerem na vraždu najali Ludvíka Černého, popravčího orlického gangu. Černého se na údajnou střelbu na Jonáka ptal ve vazbě Jiří Kajínek,

kterému prý Černý řekl: „Kdybych střílel já, tak ho trefím a je mrtvej, ne?“

SPOJIL SE PROKOP S HUGEREM?

Pojďme se podívat na to, co se stalo v době střelby na Jonáka. Krále Discolandu střelili na parkovišti u podniku. Tvrdil, že ho tam vylákal Huger. „Stalo se to o půl čtvrté ráno. Do té doby na mne Huger

čekal, a to měl za sebou namáhavou osmihodinovou cestu autem. Prý mi musí ukázat svůj nový vůz. Byl zaparkovaný na odlehlejším místě, na jinak skoro prázdném parkovišti u podniku. Doslova mě tam odvlekl a nasměroval tak, abych byl snadným terčem,“ popisoval Jonák soudu svůj zážitek z prostřelení tváře malorážkovým nábojem.

Ale zase zůstalo jen u slov a tvrzení, žádných jasných důkazů se policisté nedočkali. „Zajímavé bylo sledovat pohyb Prokopa po té střelbě. Co dělal, jak se choval. Jako by byl připravený, jako by věděl, co dělat. Myslím, že v tomhle nemá čisté svědomí. Ale důkazy pro to nemám,“ říká s odstupem let Uwa. „Stoprocentně intrikoval, tím jsem si jistý.“

Byl to Jonákův šílený plán, nechat střílet sám na sebe? Nebo si vraha skutečně někdo objednal? A mohli být těmi „někdo“ právě Prokop s Hugerem? Nevyřešeno. Na dlouhá léta. Pachatel neznámý. Možná si to Jonák fakt udělal sám, řekla policie. Tečka. Jonák byl mezitím souzen za objednávku vraždy své manželky. Prokop vystupoval jako důležitý svědek. „Ludvika chtěla dva týdny před svou smrtí převzít z rukou svého manžela kontrolu nad Discolandem. Řekla mi to s tím, že to musí udělat, i kdyby měla chcípnout,“ tvrdil Prokop u soudu. „Radil jsem jí, ať to nedělá, že to může špatně skončit. Chtěla zatlačit obžalovaného Jonáka do kouta a donutit ho k tomu, aby začal opět jezdit taxíkem.“ Jak to dopadlo, samozřejmě víme: Jonák byl po vleklém procesu odsouzen a za mřížemi strávil celkem osmnáct let.

Jaromír Prokop: Chtěl tajemný fantom devadesátek zabít Jonáka?

POLICIE NAJEDNOU JISTÁ: PROKOP CHTĚL ZABÍT JONÁKA

Než přejdeme k vývoji v Discolandu a příchodu Prokopa do Berdychova gangu, přeneseme se na chvíli v čase. A to do roku 2006. Tedy dvanáct let po vraždě Jonákové a pokusech o vraždu Jonáka. Tehdy policie podle svých tvrzení získala „nové klíčové důkazy a svědectví“ v případu Jonák. Najednou se karta obrátila. Po dvanácti letech policisté změnili názor a už netvrdili, že si Jonák kus jazyka ustřelil sám. Policisté měli střelce a zároveň chlápky, kteří si ho objednali. Jména nikoho nepřekvapí: Helmut Huger a Jaromír Prokop. Vykonavatelem měl být jakýsi Karel Kučera, v podsvětí přezdívaný Hrobník. Takže žádný Ludvík Černý. Pro policii nebyl Hrobník neznámým hejskem, „proslavil“ se například bizarním únosem podnikatele a šéfa fotbalového svazu Františka Chvalovského v roce 1995, za nějž dostal podmínku.

A jak policie popisovala Hrobníkovy útoky na Jonáka? „Kučera měl nejprve 8. července 1994 umístit výbušninu na podvozek auta poškozeného Jonáka. Ten ujel asi 500 metrů, pak nálož explodovala. Výbuch poškodil auto a okna okolních domů, poškozený Jonák však z útoku vyšel bez zranění,“ tvrdí ve spisu policisté. „Druhý neúspěšný pokus se stal další den kolem 03:30. Huger vylákal poškozeného na parkoviště za podnikem, kde na něho Kučera vystřelil. Střela zasáhla poškozeného do hlavy, pronikla tváří, zlomila mu několik zubů a zasáhla jazyk.“ Tak tedy pravili policisté, kteří si po letech najednou byli zcela jistí, že Prokop s Hugerem chtěli zabít Jonáka. To vcelku odpovídalo Jonákově verzi, že právě tito dva nechali zavraždit Ludviku. A následně prahli i po krvi krále Discolandu. Soud proběhl v roce 2009. Huger žil už dávno v Německu a vypovídal předtím do policejního protokolu. Prokop byl naopak na útěku, hledaný kvůli Berdychově gangu, o čemž si povíme záhy. Ale teď se věnujme ještě kauze Discoland: Jak tedy reagoval Huger na obvinění české policie po dlouhých letech, kdy za sebou nechal spálenou krvavou zem někdejší nejprestižnější diskotéky v Praze?

„Útok se odehrál ve chvíli, kdy jsme se šli v noci podívat na vůz na parkoviště. Já ten výstřel ani nezaregistroval,“ vypovídal Huger v roce 2007 na německé policii (čeští policisté začali případ řešit roku 2006). „Jonák se najednou rozběhl do Discolandu, až poté jsem si všiml, že je poraněn. Jonák si pak vzal zbraň, vyběhl před podnik a začal pořvávat. Pak mi dal pistoli k hlavě a ptal se, zda s tím mám něco společného.“ Samozřejmě prý neměl. Prokopa sice znal, ale „jen jako člověka, který se staral v podniku o účetnictví“. Dále uvedl, že s Hrobníkem nemá nic společného a v životě ho neviděl.

„Na vedení Discolandu jsem se nepodílel a neměl jsem z něj nakonec ani žádný zisk,“ přesvědčoval Huger. „Je snad jasné, že kulka střelce nebyla určena Jonákovi, ale mně. Na tom parkovišti jsem měl zemřít,“ házel Huger naopak vinu na Jonáka, který prý objednal střelce, jenže ten trefil špatnou tvář. Opravdu by nerozeznal výrazného zavalitého a bíle svítícího Jonáka od nenápadného Hugera?

NECHAL PROKOP UKLIDIT PUŠKU?

Huger je mimochodem zvláštní postavička. Je jasné, že ho devadesátky v Česku pohltily a stoprocentně neměl čisté svědomí. Naštěstí pro něj měl německý exit. Vsákl se do velké sousední země. A v Česku o něm už nikdo neslyšel. „On zmizel hned, jak to šlo, ještě v devadesátkách se vrátil do Německa. Vím, že podnikal, ale vztahy moc neudržoval, chtěl tu dobu mít za sebou,“ říká Uwa.

„Žije ještě Huger?“ ptáme se ho.

„Hele, od několika lidí jsem slyšel, že nedávno zemřel. Ale stoprocentně potvrzené to nemám.“

Ptali jsme se i dalších insiderů kolem Discolandu a všichni nám potvrdili, že Helmut Huger už je po smrti.

A jak dopadl soud v roce 2009? Prokop a Huger byli označeni za NEVINNÉ v případu pokusu o vraždu Ivana Jonáka a jejího objednání. „Žádný z důkazů neprokazuje vinu obžalovaných,“ řekla soudkyně Eva Brázdilová. „Přímé důkazy nemáme žádné.

Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.