PROLOG Krev je úplně všude. Ještě nikdy jsem jí neviděla tolik pohromadě. Vsakuje se do smetanově bílého koberce, proniká mezi palubky, zanechává drobné flíčk y na nohách dubového konferenčního stolku. Dokonale oválné kapičky doletěly až na sedadlo světlého koženého gauče a husté pramínky stékají po alabastrové zdi. Nebere to konce. Kdybych pořádně napjala zrak, našla bych krvavé skvrny i na autě v garáži? Nebo na stéblech trávy před domem? V supermarketu na opačném konci města? A jako by toho zlého nebylo už tak dost, mám krev všude na rukách. Takový binec. Ačkoli nemám moc času, cítím silné nutkání pustit se do úklidu. Ze zkušenosti vím, že pokud se někde objeví flek, obzvlášť na koberci, měl by ho člověk odstranit co nejrychleji, jinak se stihne zažrat. Jak skvrna jednou zaschne, zůstane tam už napořád. Bohužel s mrtvolou, která leží v samotném středu té krvavé kaluže, nenadělá nic ani sebeusilovnější drhnutí. Zkusím vyhodnotit situaci. Tak jo, tohle je vážně zlé. Moje otisky prstů všude po domě jsou pochopitelné, ovšem zaschlá rudá sedlina pod nehty a v rýhách na dlaních už by se vysvětlovala obtížněji. Tmavnoucí skvrna na předním díle halenky se taky nedá dost dobře odbýt pouhým pokrčením ramen. Jsem v pořádném průšvihu. Pokud mě tu někdo přistihne. Prohlížím si své ruce a zvažuju veškerá pro a proti: mám tu krev smýt, nebo odsud co nejrychleji zmizet? Drhnutím rukou bych promarnila vzácné vteřiny, během nichž by mě tu mohl někdo načapat.
Pomocnice od vedle_OK.indd 9
22.09.25 11:08