9788028406561

Předmluva

Cestování přináší mnohé. Může být všeobecně přínosné, nepřekročí-li určitou mez. Podržme se té první varianty a sílící prospěšnosti za časů digitalizace, všudypřítomné AI a virtuálních schémat.

Na cestách lze hledat a nacházet poněkud zpřetrhaný kontakt s realitou, okolním prostředím, potažmo s přírodou. Skýtají příležitost s nimi udržovat bezprostřední vztah, znovu nacházet schopnost vzájemně komunikovat, poznávat i prožívat, zkrátka interakci. Jsou pomyslnou výhybkou moderního shonu, každodenní rutiny, všemožných nástrah a pokušení konzumu a sdělovacích nástrojů.

V každém z nás dosud dříme zlomek Rychlých šípů, touhy objevitelů Mendela nebo Heyrovského, také slavných cestovatelů počínaje Holubem, Fričem a konče Hanzelkou a Zikmundem. Není žádoucí ani zdravé to v sobě potlačovat nebo se toho dokonce obávat

Víme, že svět je obrovský a pokaždé nemůžeme, nebo prostě nechceme, stoupat k neúprosným vrcholkům Himálaje, spouštět se do temnot Mariánského příkopu či pronikat k záhadám dosud nepoznaných civilizací kdesi za oponou času, nejspíš někde v Amazonii nebo v novoguinejské džungli.

Téměř každému cestovateli naštěstí náleží celý vesmír nadosah. Třeba takový, jehož ochutnávku nabízí naše kniha. Kdo by nepotřeboval procitnout, když lze jen zabalit pár osobních potřeb, usednout do přiměřeného dopravního prostředku a za pár minut, nanejvýš hodin stanout u cíle, současně počátku? V místech, kde stačí nazout pohodlné boty a vykročit na cestu, která si s dobýváním všech shora zmiňovaných exotických rájů v žádném ohledu nezadá. Vím, o čem mluvím.

Bude potřeba pouze rozevřít víčka, nadechnout se a začít ochotně vstřebávat. Jak pravil sám klasik, krajina a příroda se nejlépe poznává pěšmo, tedy „po svých“. Byli jsme tak stvořeni a uzpůsobeni, možná vlivem evoluce, snad čehosi vyššího. Není snad právě tohle v souladu s přirozeně vrozenou tužbou po zvolna uvadající autenticitě, sebezdokonalování a soběstačnosti?

Dovolte malý povzdech přírodovědce. Měl jsem a mám štěstí, že mohu spojovat svoje koníčky s hlavním zaměstnáním. Na svých trasách mně bylo dopřáno důvěřivě a vytrvale poznávat, radovat se, těšit se a žasnout nad rozličnými a někdy až neskutečně pitoreskními dary a projevy přírody. Pozorovat jejich projevy, tvary a barvy, uslyšet zvuky, pocítit vůně a pachy, které se i trochu vnímavého člověka musí dotknout, obklopit jej a nezřídka jím i prostoupit. Úplně nezávisle, bez optání a většinou i sebemenšího osobního nasazení nebo přispění. Přiznávám, že tohle platí obecně.

S údivem účastníka nepřestávající přehlídky podobných setkání, dost často vjemových hostin, nosím při sobě věrný a neskutečně spolehlivý fotoaparát prověřené značky. Snažím se jím zachytit alespoň povrch a stíny oněch silných a pomíjivých zážitků a setkání. Zpočátku na filmová okénka, později prostřednictvím citlivého snímače, paměťové karty a dalších technických vymožeností. Pokaždé v dobré víře, že výsledek jednoho dne budu moci předat dál, ať už v jakékoli podobě.

A tady to máme, den D opravdu nastal… Přijměte, prosím, pozvánku na cestu, která mě vedla, vede a doufám, že ještě chvíli povede. K putování za poznaným i nepoznaným, přinášejícím vzrušení i klid.

Přeji sluníčko na nebi i v duši.

S velikou pokorou a vděčností všem, kteří za tím vším stáli Martin Čihař

Úvodem aneb co je dobré vědět

Soustavu zvláště chráněných území (ZCHÚ) v České republice tvoří šest kategorií. Neformálně se všechna ZCHÚ člení na velkoplošná zvláště chráněná (VZCHÚ) a zvláště chráněná území maloplošná (MZCHÚ). VZCHÚ reprezentují národní parky a  chráněné krajinné oblasti, MZCHÚ jsou národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky a přírodní památky

Národní parky (NP) jsou rozsáhlá území, jedinečná v národním nebo mezinárodním měřítku. Značnou část každého z takových území mají zaujímat přirozené nebo lidskou činností minimálně ovlivněné ekosystémy. NP jsou vědecky a výchovně mimořádně významné a jejich využití by mělo vždy vést k zachování nebo ke zlepšení stávajících přírodních poměrů. České NP společně zabírají asi 1,5 % celkové rozlohy státu a jsou prozatím čtyři: Krkonošský národní park (KRNAP), národní park Šumava, národní park Podyjí a národní park České Švýcarsko KRNAP a NP Podyjí doplňují ještě ochranná pásma. Do budoucna se uvažuje o NP pátém, konkrétně o centrálních partiích stávající CHKO Křivoklátsko Od roku 2024 všechny české NP nově zastřešuje Asociace národních parků (ANP ČR).

Území každého NP se člení do čtyř odstupňovaných zón ochrany přírody : přírodní, přírodě blízké, soustředěné péče

o přírodu a kulturní krajiny. Pro umožnění nerušeného vývoje ekosystémů nebo jejich složek, které jsou citlivé na nadměrný pohyb osob a s tím spojená rizika, stanovuje mimoto Ministerstvo životního prostředí takzvaná klidová území s omezeným přístupem veřejnosti.

Vzhledem k pojetí této knihy připomínáme nejdůležitější omezení (zákazy), platná dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, mimo místa vyhrazená orgánem ochrany přírody, která se nacházejí mimo zastavěná a zastavitelná území obcí ve všech našich NP: – vjíždět a setrvávat s motorovými vozidly a obytnými přívěsy mimo silnice a místní komunikace, – jezdit na kole nebo na koni mimo silnice a místní komunikace, – provozovat horolezecké sporty, splouvání vodních toků nebo jiné vodní sporty, – tábořit a rozdělávat ohně, – pořádat nebo organizovat sportovní, turistické či jiné veřejné akce, – provozovat letadla způsobilá létat bez pilota nebo modely letadel.

Chráněné krajinné oblasti (CHKO) jsou rovněž rozlehlé celky, které by měly vynikat harmonickou krajinou, typickým reliéfem,

značným plošným podílem přirozených lesních ekosystémů a trvalých travních porostů. Předpokládá se v nich bohaté zastoupení mimolesní zeleně, případně přítomnost rozmanitých památek historického osídlení CHKO lze využívat pouze podle zákonem určených pravidel, jejichž základním posláním je udržování a zlepšování současných ekologických funkcí. Naše CHKO zaujímají přes 15 % celkové rozlohy státu. Prozatím jich bylo vyhlášeno 27 a v přípravě jsou další (např. Krušné hory nebo Novohradské hory). Nejstarší česká CHKO je CHKO Český ráj (1954), doposud poslední CHKO Soutok (2025). Rozlohou největší je CHKO Beskydy (1 160 km2), nejmenší CHKO Blaník (41 km2). Území každé CHKO bývá členěno do tří až čtyř zón odstupňované ochrany přírody.

Vybraná omezení (zákazy), platná dle zákona č. 114/1992 Sb. celoplošně ve všech našich CHKO: – tábořit a rozdělávat ohně mimo zastavěná území obcí a místa vyhrazená orgánem ochrany přírody, – vjíždět a setrvávat s motorovými vozidly a obytnými přívěsy mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody, – měnit dochované přírodní prostředí v rozporu s bližšími podmínkami ochrany chráněné krajinné oblasti.

Na rozdíl od NP a podobně jako ve volné krajině se v rámci CHKO běžně vyčleňují MZCHÚ všech čtyř kategorií Pravidla jejich využívání upřesňují většinou příslušné zřizovací vyhlášky.

Nejprestižnějšími MZCHÚ jsou bezpochyby národní přírodní rezervace (NPR)

Soustřeďují mimořádně hodnotné přírodní celky s ekosystémy, jejichž význam je národní nebo mezinárodní. Jakékoli využití NPR je možné pouze v případě, že se současný stav nezmění nebo se zlepší.

Až na zákonem stanovené výjimky je tu mimo jiné zakázáno: – vstupovat a vjíždět mimo cesty vyznačené se souhlasem orgánu ochrany přírody, – záměrně rozšiřovat nepůvodní druhy rostlin a živočichů, – provozovat horolezectví, létání na padácích a závěsných kluzácích a jezdit na kolech mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená orgánem ochrany přírody, – vjíždět motorovými vozidly, – sbírat či odchytávat rostliny a živočichy, – tábořit a rozdělávat ohně mimo místa vyhrazená orgánem ochrany přírody, – měnit dochované přírodní prostředí v rozporu s bližšími podmínkami ochrany národní přírodní rezervace.

Další kategorií maloplošného zvláště chráněného území je přírodní rezervace (PR). Slouží především k ochraně ucelených ekosystémů s významem místního nebo oblastního měřítka. Daná příroda a krajina by měly reprezentovat geografickou oblast, v níž se PR nachází.

Příklady zákazů v PR: – sbírat či odchytávat rostliny a živočichy, kromě výkonu práva rybářství či sběru lesních plodů, – měnit dochované přírodního prostředí v rozporu s bližšími podmínkami ochrany PR.

Mimořádně významné přírodní útvary zejména geologické nebo geomorfologické povahy zahrnuje národní přírodní památka (NPP) Může také soustřeďovat nejrůznější naleziště přírodnin nebo hodnotných fragmentů ekosystémů s národním či mezinárodním významem. Taková území mohou být zajímavá i přičiněním historického působení člověka.

Poškozování a nepříznivé ovlivňování prostředí v NPP je zakázáno.

Obdobná území oblastního nebo místního významu může kompetentní orgán ochrany přírody prohlásit za přírodní památku (PP).

Změna nebo poškozování PP nebo její hospodářské využívání vedoucí k jejímu poškození jsou zakázány.

Uvedený národní systém zvláštní územní ochrany přírody a krajiny v posledních desetiletích funkčně i formálně doplnil závazný evropský koncept nazvaný Natura 2000. Opírá se o dva dokumenty, konkrétně o směrnici č 79/409/EEC (Směrnice o ochraně volně žijících ptáků) a s ní spojenými takzvanými ptačími oblastmi (PO), dále pak o směrnici č. 92/43/EEC (Směrnice o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin), s níž jsou svázány takzvané zvláštní oblasti ochrany, v našich podmínkách označované jako evropsky významné lokality (EVL). Detailní režim a podrobnosti soustavy Natura 2000 upravuje zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.

Beskydy Valašské pastorále

Na východ od Moravské brány vyrůstá z šedivého podhůří svěží

a zelený přelud, země staroslovanského Radegasta, boha slunce, ohně a úrody. Vítejte v Západních Karpatech!

Oblast Beskyd zahrnuje tři nejvyšší celky moravsko-slovenského pohraničí Všechny představují část vnější západokarpatské flyšové subprovincie předlouhého karpatského oblouku Nejznámější z této trojice jsou Moravskoslezské Beskydy vrcholící Lysou horou (1 324 m n. m .). Doplňuje je východní část Hostýnsko-vsetínské hornatiny s nejvyšší horou Vysokou (1 024 m n. m .) a významná část hraničních Javorníků s Malým Javorníkem neboli Javorníkem (1 019 m n. m .). Zmíněné celky oddělují dvě nepřehlédnutelné sníženiny – zhruba západovýchodní Rožnovská brázda, jíž protéká Rožnovská Bečva, a jižněji téměř souběžné údolí opanované tokem Vsetínské Bečvy.

Pestré podloží Beskydska budují převážně druhohorní pískovce (například odolný godulský typ v Moravskoslezských Beskydech), jílovce a jílovcové břidlice (údolní partie) nebo pískovce třetihorní (magurský typ v Javorníkách nebo Vsetínských vrchách) Souhrnně se podobná souvrství usazenin označují flyše a svým uspořádáním a způsobem uložení dokládají překotný geologický vývoj v časech svého zrodu Flyše bývají snadno erodovatelné, z čehož vychází současný reliéf krajiny: zahloubená říční údolí sevřená oblými hřbety, časté a možná až překvapivě rozsáhlé sesuvy

Přítomnost mrazových srubů, balvanitých proudů i dalších charakteristických tvarů svědčí o přetrvávající periglaciální činnosti Zvláštní kapitolu zdejší neživé přírody představuje beskydský pseudokras se svými propastmi nebo jeskyně jako Ondrášovy díry či Cyrilka Zhruba středem popisovaného území prochází od východu k západu hlavní ev-

ropské rozvodí moří Baltického a Černého. Do povodí Baltu patří pravostranné přítoky Odry, například Lomná a Olše, Morávka, Ostravice nebo Ondřejnice. K jihovýchodu nakonec míří vody Horní a Dolní Bečvy včetně přítoků. Nenahraditelným zdrojem vody pro přilehlé urbanizované oblasti jsou větší nádrže Morávka, Šance nebo Karolinka (Stanovnice).

Beskydské podhůří obývali lidé od pravěku, ale zmínky o prvních trvalých sídlech se objevují teprve v průběhu 12. století. Vyšší polohy doznaly citelných proměn při takzvané valašské kolonizaci mezi 15. a 17. stoletím. Valašští pastevci a zemědělci (kopaničáři) sem podél karpatských hřebenů přicházeli z jižní a jihovýchodní Evropy. Kácením a žďářením vytvářeli do té doby scházející horní hranici lesů. Jejich postupným splynutím s místními obyvateli se rodila svérázná kultura a nezaměnitelný lokální folklor.

Beskydsko patří převážně k chladným oblastem, snad jen nejjižnější cíp Valašska spadá do kategorie mírně teplé. Konkrétní teplotní a srážkové podmínky jednotlivých lokalit určují hlavně nadmořská poloha a expozice. Na Lysé hoře se například průměrné roční teploty pohybují okolo 2,6 °C, úhrny srážek činí za stejnou periodu bezmála 1 400 mm. Analogické hodnoty nejnižších poloh jsou zhruba 7 °C a 700 až 800 mm. Nejteplejší měsíc bývá červenec,

nejchladnější leden. Na hřebenech drží sníh až 180 dní v roce. Asi čtyři pětiny oblasti pokrývají lesy. Zbytky prapůvodních bučin, jedlobučin a horských bučin chrání z převážné části stát. Přirozené smrčiny přečkávají na několika málo nejvyšších místech. Byliny horského lesa reprezentují například zapalice žluťuchovitá, kyčelnice žláznatá, šalvěj lepkavá, vemeníček zelený, zimolez černý nebo prha arnika. Typické živočichy vyšších poloh zastupují modranka karpatská, čolek karpatský, datlík tříprstý, netopýři velký nebo vousatý. Doma je tady vydra, ze Slovenska sem přesahují oblasti výskytu rysa i medvěda.

Velkou část beskydských ekosystémů ve druhé polovině 20. století neblaze ovlivnily imise ze sousedního Ostravska a Třinecka, v současnosti se čím dál více uplatňuje vliv probíhajících klimatických změn včetně sucha a přemnožení kůrovce. Beskydsko přesto stále neztrácí svoje příznivce. Rekreace, turistika, lyžování i méně tradiční sportovní odvětví v přírodě tu dokonce zažívají nebývalý rozkvět. Na jedné straně představují žádaný finanční zdroj, na druhé straně s nimi ovšem stoupá riziko poškozování přírody.

Chráněná krajinná oblast Beskydy byla vyhlášena už v roce 1973 na ploše 1 160 km2 Aktuálně činí její rozloha 1 205 km2. Zdejší maloplošná, zvláště chráněná území re-

prezentují kupříkladu NPR Kněhyně-Čertův mlýn, Mazák, Salajka, Mionší nebo Radhošť, PR Klíny, Mazácký Grúnik, Trojačka či PP Byčinec, Kudlačena, Obidová nebo Stříbrník. Popisované území překrývá rozlehlá EVL, nacházejí se tady dvě významné PO (Beskydy a Horní Vsacko).

Východní část CHKO spadá od roku 2014 do Geoparku Podbeskydí.

Vybrané turistické cíle

Bílý Kříž

Významné turistické rozcestí a rekreační středisko poblíž hranice. Oblast v minulosti střežili takzvaní portáši – dodnes stojí u cesty kříž, jenž údajně označuje místo posledního odpočinku jednoho z nich. Větší část okolní bezlesé enklávy leží na slovenské straně. Na české straně hranice poutá pozornost dřevěná kaple a experimentální vědecké pracoviště.

Bumbálka, Salajka, Čarták Sedlem u střediska Bumbálka prochází rušná silnice mezi ČR a Slovenskem (přechod Makov) Pár stovek metrů odtud najdeme NPR Salajka (22 ha), chránící od roku 1937 pozoruhodnou jedlobučinu. Rozhledna na blízkém vrcholu Čarták (953 m n m .) skýtá nezapomenutelné výhledy.

Dolní Bečva, Prostřední Bečva, Horní Bečva

Rázovité obce v údolí Rožnovské Bečvy, založené v 16. až 17 století Nejčastějším způsobem obživy tu bylo zemědělství, těžba kamene a později i výroba skla, zpracování dřeva a příze. Kostel v Dolní Bečvě je zasvěcen sv. Antonínu Paduánskému, v Prostřední Bečvě sv. Zdislavě a v Horní Bečvě sv Janu a sv Pavlovi Krajinu kolem obcí protkává síť turistických cest, běžkařských tratí a v okolí leží i několik sjezdovek .

Karolinka

Údolní středisko mezi Javorníky a Vsetínskými vrchy. Vzniklo v polovině 19. století v blízkosti hornohrozenkovské sklárny, která se specializovala na výrobu broušeného skla a cylindrů k petrolejkám. Obec se osamostatnila po druhé světové válce a dodnes se zde dochovala pěkná skupina roubenek . V 90. letech potom proběhla výstavba moderního kostela zasvěceného Panně Marii Karmelské.

Kněhyně, Čertův mlýn

Kostel sv. Anny v rožnovském skanzenu. Volná kopie stavby z Větřkovic, vyhořelé v roce 1887

Okolí hor Kněhyně (1 257 m n. m .) a Čertův mlýn (1 206 m n. m .) na severním hřbetu Moravskoslezských Beskyd porůstá zachovalý horský prales, který ukrývá hned několik pseudokrasových jevů. Zdejší NPR (1989, 198 ha) poskytuje útočiště kriticky ohroženým druhům živočichů včetně velkých šelem . Ve vrcholové části Čertova mlýnu se nachází desítky metrů dlouhý skalní žlab, který měl podle pověsti sloužit k pohánění bájného mlýnského kola. Poblíž stojí pomníček se zbytky partyzánského bunkru.

Kohútka, Portáš

Obě vyhledávaná střediska leží na hlavním hřebeni Javorníků na české straně hranice. Chata Kohútka se nachází pod stejnojmenným vrcholem (913 m n. m .), chata Portáš pod Stolečným vrchem (962 m n. m .). Oblast, která historicky sloužila jako strážiště portášů, dřívějších ochránců hranic, poskytuje zázemí pro letní i zimní turistiku a nabízí rozhledy od Jeseníků po slovenskou Malou Fatru.

Lidečko, Čertovy skály

Valašskou obec Lidečko, rozkládající se podél říčky Senice, z východu ohraničují Javorníky a ze západu Vizovické vrchy. První zmínka o vsi pochází z roku 1424. V 17. století sem pronikli Tataři, po nich ještě Turci a Kuruci. Místní obyvatele živilo podhorské zemědělství, pasekářství,

dřevařství, později také dřevozpracovatelství, malovýroba nábytku a cementářství Patronkou dochovaného barokního kostela je sv. Kateřina. Nad severní část obce vybíhá schodovitě uspořádané skalisko Čertovy skály, jehož vznik obestírá řada pověstí

Lysá hora Nejvyšší horu české části Karpat, lidově nazývanou „Gigula“, tvoří pevné pískovce. Se svými 1 324 m n. m dominuje severnímu hřebeni Moravskoslezských Beskyd a představuje kultovní místo vyznavačů horské turistiky U bezlesého vrcholu dříve

Ocún jesenní (Colchicum autumnale). Na beskydských polanách kvete koncem léta a na podzim

stály horské chaty, obě (německá i česká) ale v 70. letech 20 století vyhořely Jejich služby dnes nahrazuje bufet. Opodál se tyčí 78 metrů vysoký telekomunikační vysílač s přiléhající meteorologickou stanicí a služebnou horské služby Klimatické smrčiny na východním úbočí hory chrání přírodní rezervace.

Malý Javorník (Javorník)

Malým Javorníkem, označovaným také Chotárna (1 019 m n. m .), kulminuje česká část flyšového Javornického hřbetu. Státní hranice prochází přímo vrcholem, odkud jsou však výhledy omezené. Poblíž stojí turistický přístřešek obklopený vcelku souvislým přírodě blízkým porostem.

Mazák, Mazácký grúnik

NPR Mazák s rozlohou 93 ha byla vyhlášena v roce 1933. Až v roce 1955 vznikla PR Mazácký grúnik (95 ha). V obou případech se jedná o pralesní území pozoruhodně strukturovaných jedlobučin s příměsí javoru a smrku v oblasti Lysé hory. Poblíž se nacházejí také vrcholy Kobylanka (1 059 m n. m.) a Čupel (943 m n. m.).

Morávka, Pražmo

Sousedící obce na řece Morávka leží pod stejnojmennou vodárenskou nádrží Morávka, založená v první polovině 17. století, vyniká místní lidovou architekturou. Kromě toho proslula někdejšími hamry i partyzánskou činností během druhé svě-

tové války. Zakládací listina někdejší tkalcovské vísky Pražmo pochází z roku 1777 a na místním hřbitůvku měla být pochována hrdinka Bezručovy básně Maryčka Magdonová

Pustevny

Hřebenové středisko mezi Radhoštěm a Čertovým mlýnem Až do roku 1874 zde údajně opravdu přebývali poustevníci Kromě hotelů tu v současnosti stojí komplex dřevěných objektů, z velké části projektovaných Dušanem Jurkovičem. Nejznámější jsou Maměnka a po požáru kompletně obnovený Libušín. Pustevny obvykle slouží jako výchozí bod k soše Radegasta z dílny Albína Poláška, odkud lze pokračovat k vrcholu Radhoště. S Prostřední Bečvou Pustevny pojí horská silnice, s trojanovickým podhůřím sedačková lanovka.

Radhošť

Poutní dominanta (1 129 m n. m .) západu Moravskoslezských Beskyd a sedmý nejvyšší vrchol pohoří byl odedávna spojován se staroslovanským Radegastem Z Radhoště pochází jeden ze základních kamenů

Národního divadla v Praze. Oltář památné kaple Cyrila a Metoděje na vrcholu zdobí kopie obrazu Valašské madony Kříž opodál byl vztyčen roku 1805, blízké sousoší věrozvěstů roku 1931. Severně orientovaná NPR Radhošť (1955, 144 ha) hostí původní horský prales.

Smrk, Bučací vodopády

Osamocená hora Smrk je s 1 276 m n. m . „korunním princem“ Moravskoslezských Beskyd. Díky tamním imisním světlinám se odtud skýtají daleké výhledy. Přímo

pod hlavním vrcholem stojí výrazně modelovaný mrazový srub. Na svazích hory se nachází hned několik přírodních atraktivit, mimo jiné PR Bučací potok (2004, 36 ha) a na něm ležící vodopády.

Staré Hamry, Šance

Staré Hamry se nachází v nitru hor nedaleko pod soutokem Bílé a Černé Ostravice. Vinula se tudy stará moravsko-slezská zemská hranice. První zmínka o obci, skládající se dnes z několika desítek místních částí, pochází z roku 1649. Největší roz-

mach zažívaly Staré Hamry během 19. století zásluhou příslovečných hamrů zpracovávajících místní železnou rudu. Památník u zdi hřbitova od Augustina Handzela připomíná literární Maryčku Magdonovou, novogotický kostel opatruje sv. Jindřich. Značnou část původních stavení po roce 1970 pohltila vodárenská nádrž Šance.

Velký Polom, Muřínkový vrch, Malý Polom

Trojice vrchů východního hřebene Moravskoslezských Beskyd. Prochází tudy hlavní evropské rozvodí Odra–Dunaj. Na Velkém Polomu (1 067 m n. m.) jsou patrné stopy po periglaciální činnosti (mrazový srub). Muřínkový vrch (978 m n. m.) s kapličkou a Malý Polom (1 061 m n. m.) tuto oblast uzavírají. Naše i slovenská úbočí hřebene chrání maloplošná zvláště chráněná území.

Vysoká

S 1 024 m n. m. se jedná o nejvyšší horu

Vsetínských vrchů a takzvaného Soláňského hřbetu. Vrchol byl v minulosti odlesněn a otevírají se z něj výhledy na Javorníky, hřeben Vsetínských vrchů i na Moravskoslezské Beskydy. V okolí lze navštívit i pramen Dolní neboli Rožnovské Bečvy.

Vybraná turistická střediska

Rožnov pod Radhoštěm

Valašskou metropolí pod horou Radhošť protéká Rožnovská Bečva – právě ta tvoří v úvodu zmiňovanou Rožnovskou brázdu. Psaná historie sídla sahá do roku 1267, statut města získal Rožnov roku 1880. Jihovýchodně od centra lze navštívit rozvaliny rožnovského hradu. K pozoruhodným stavbám města patří farní kostel Všech svatých z 18. století, barokní sochy sv. Floriana a sv. Jana Nepomuckého. Nelze vynechat věhlasný skanzen a Valašské muzeum v přírodě s bezmála stovkou unikátních architektonických objektů. Mezi tradiční místní způsoby obživy patřilo vlnařství, lnářství nebo textilnictví. Dařilo se tady také žinčicovému lázeňství, později klimaléčbě a vodoléčbě. Poslední dobou nabyly na významu papírenství nebo elektrotechnika. Celoročně Rožnov nabízí rozmanité sportovně rekreační příležitosti a sídlí tu Správa CHKO Beskydy.

Doporučený výlet

1. Říší boha Radegasta celodenní

Rožnov pod Radhoštěm  Pod chatou Mír-rozcestí  Černá hora-rozcestí  Radhošť-kaple  Radegast-socha  Skalníkova louka-rozcestí  Suchá  Prostřední Bečva-bus (fakul-

tativně bus nebo po trase cyklostezky 6260, z Dolní Bečvy pak po zelené a přes řeku)  Rožnov pod Radhoštěm

Frenštát pod Radhoštěm

První zápis o sídle založeném na sklonku 13. století ve Frenštátské brázdě při severním okraji pohoří pochází až z roku 1382, městských výsad se potom Frenštát

dočkal roku 1781. Středisko opakovaně ničily války, zejména třicetiletá. Dominantami sídla jsou kostely sv. Martina z roku 1688 a sv. Jana Křtitele z roku 1840. Pozoruhodné jsou místní církevní plastiky, sochy, novorománská radnice nebo řada měšťanských domků s podloubími. Jádro města je památkově chráněno. Frenštát byl vždy centrem obchodu a místní řemesla zastupovalo soukenictví nebo hamernictví, v současnosti tu stále prosperuje strojírenství nebo nábytkářství. Město je jednou z kolébek naší turistiky. Narodili se tu například malíř Antonín Strnadel nebo olympijský vítěz Jiří Raška.

Doporučené výlety

1. Pustevny a Tanečnice celodenní nebo půldenní

Frenštát pod Radhoštěm  Trojanovice  Malá Ráztoka-můstek  Ráztoka-lanovka (lanovka nebo pěšky po modré)  Pustevny  Tanečnice-vrchol  Skalka  Čertův mlýn  Kněhyně-sedlo  Malá Stolová-rozcestí  Pod Stolovou-rozcestí  Na Pekliskách-bus (fakultativně bus)  Bystré-u kříže  Bystré-bus (fakultativně bus nebo po neznačené silničce do Trojanovic)  Trojanovice  Frenštát pod Radhoštěm

2. Ovčí dálnicí k Javorníkům celodenní nebo půldenní

Frenštát pod Radhoštěm  Ráztoka-lanovka  Pustevny  Radegast-socha  Černá hora-rozcestí  Pindula-sedlo, bus (fakultativně bus)  Pod Kyčerou-nad žlebem  Zadní

Kýchavice bílá Lobelova (Veratrum album subsp. lobelianum). Statná a jedovatá rostlina z čeledi liliovitých

Javorník-rozcestí  Malý Javorník-rozcestí  Velký Javorník-rozhledna  Pod Horečkami-rozcestí  Horečky  Koliba-rozcestí  Frenštát pod Radhoštěm

Frýdlant nad Ostravicí, Ostravice

První záznam o Frýdlantu nad Ostravicí pochází z přelomu 13. a 14. století. Památkám tady kraluje původně barokní kostel sv. Bartoloměje, z 18. století pochází mariánský sloup na náměstí a několik soch svatých. V okolí se dobývala železná ruda a město proslulo hamry, později vysokou pecí. Dnes tu vyrábějí nádobí, smaltované kuchyně a důlní techniku. „Bezručova Ostravice“ je obcí ležící na stejnojmenné říčce a představuje jedno z nejfrekventovanějších středisek pohoří.

Doporučené výlety

1. Přes Šance na Lysou celodenní

Frýdlant nad Ostravicí (vlak/bus)  Ostravice-železniční stanice  Mazák, bus  Šance-přehrada  Pod Čupelem  Kobylanka  Lysá hora  Lukšinec  Pod Lukšincem  U Veličků-hostinec  Staškov-rozcestí  Frýdlant nad Ostravicí

2. Vzhůru na Smrk celodenní nebo půldenní

Ostravice-žel. stanice  Nad Holubčankou  Smrk-sedlo  Smrk  Polana  Horní Čeladná-rozcestí  Pod Smrčkem  Ostravice

Jablunkov, Horní Lomná, Dolní Lomná Jablunkov leží ve stejnojmenné brázdě mezi Moravskoslezskými a Slezskými Beskydy a protéká jím řeka Olše. Znám je od první poloviny 15. století, jeho historie nicméně určitě sahá hlouběji do minulosti. Místní obyvatelstvo žilo z pivovarnictví, později z hrnčířství, plátenictví, drobných řemesel a z těžby ledku (sanytru). Kostel Božího těla z druhé poloviny 17. století doznal přestavbu v novogotickém stylu. Opakovaně se zde odehrávají oblíbené Go-

ralské slavnosti. Obě Lomné jihozápadně od Jablunkova jsou hlavně rekreační a lyžařská střediska. Hornolomský kostel Povýšení sv. Kříže pochází z konce 19. století, kaple Matky Boží Lurdské byla nad místním pramenem vystavěna v roce 1969.

Doporučený výlet

1. Přes Polomy na Slavíč celodenní nebo půldenní

Jablunkov (bus)  Dolní Lomná-Pod Akáty, bus  Kostelky  Velký Polom-Kamenná chata  Velký Polom-vrchol  Muřinkový vrch (kaple)  Čuboňov  Malý Polom-hřeben  Pod Malým Polomem-sedlo  Kozí hřbety-Václavičky  Lačnov (trasu lze zkrátit přes Horní Lomnou a dál po silnici)  Slavíč-turistická chata  Babí vrch-rozcestí  Pod Babím vrchem  Kamenitý-turistická chata  U Kamenitého  Kozubová-turistická chata  Sedlo pod Malou Kykulou  Polana  Dolní Lomná-Pod Akáty, bus (bus)  Jablunkov

Velké Karlovice

Velké Karlovice byly založeny roku 1714. Sídlili zde především portášové, valašští strážci hranic. Za pozornost stojí zdejší dřevěný kostelík Panny Marie Sněžné z poloviny 18. století, selské dvory, pat-

rové fojtství, případně prohlídka místního muzea. Tradiční bývalo velkokarlovické sklářství a dřevozpracovatelství. Obec se proslavila jako „Protějov“ televizního seriálu Doktor Martin. Asi 4 kilometry severozápadně od ní leží středisko Soláň.

Doporučené výlety

1. Kasárne a Vysoké Javorníky celodenní

Velké Karlovice-rozcestí Miloňov  Velké Karlovice-rozcestí  Podťaté-rozcestí  Podťaté-hostinec  Podťaté-Světlá, bus  Kasárne, chaty  Butorky  Sedlo pod Veľkým Javorníkom  Veľký Javorník  Sedlo Gežov  Stratenec  Sedlo pod Stratencom  Sedlo Bukovina  Príschlop-sedlo  Pod Kyčerou  Velké Karlovice-železniční stanice

2. K pramenům Bečvy a na Vysokou celodenní

Velké Karlovice-rozcestí Miloňov  Miloňov  Pálenice  Benešky  Polana  Vysoká  Rožnovská Bečva-pramen, odbočka  Nad Třeštíkem  Třeštík-turistická chata, bus  Babská  Leskov  Velké Karlovice-rozcestí  Velké Karlovice-rozcestí Miloňov

Medvěd hnědý (Ursus arctos). Největší evropská šelma se do našich hor přechodně zatoulává ze Slovenska

3. Soláň a Kotlová celodenní nebo půldenní

Půldenní verze začíná autobusovou přepravou do zastávky Velké Karlovice, rozcestí Soláň. Velké Karlovice-most  Jezerné-bus  Jezerné-rozcestí  Soláň-Čerták  Soláň-hřeben  Pod Kotlovou  Pálenice  Miloňov  Velké Karlovice-rozcestí Miloňov

Nový Hrozenkov

Městys ležící u soutoku říček Vranča a Vsetínská Bečva byl prvně zmíněn v polovině 17. století jako Rozinkov. Do roku 1649 byl součástí sousedního Hovězí. Nejstarší zděnou památkou střediska je kostel sv. Jana Křtitele z konce 18. století. V roce 1949 se odtud oddělila průmyslová Karolinina Huť, aktuálně město Karolinka. Okolí je spjato s tvorbou výtvarníka Antonína Strnadela. Za druhé světové války tady operovala buňka partyzánského odboje.

Doporučený výlet

10. Kohútka a Malý Javorník celodenní

Nový Hrozenkov-kostel (fakultativně bus)  Vranča  U Studánky  Vranča-točna, bus  Pod Portášem  Pod Kohútkou-sedlo  Kohútka-turistická chata  Provazné  Nad Březitou  Halenkov-odbočka, železniční stanice (fakultativně bus nebo vlak)  Nový Hrozenkov

Bílé Karpaty Fašanka a orchidej

Kronika starobylá, země zaslíbená. Horské bučiny se tady snoubí s teplem doubrav, vousy kavylů ve větru vlají. Motýlí křídla z vyšívaných košil, jízda králů bez konce. Jen ty oskeruše stojí u kopanic nehnutě.

Bílé Karpaty jsou částí vnějších Západních Karpat. Jižně od Strážnice k jejich hřebenům přilíná Dolnomoravský úval, východně od Luhačovic na ně plynule nasedá Vizovická vrchovina. Bělokarpatský reliéf tvoří převážně pásma ploché a zvlněné pahorkatiny až hornatiny, oddělená zahloubenými dolinami, které v dílčích případech (údolí Vláry) napříč prorážejí hlavní hřeben a svažují se pak k jihovýchodu a k řece Váh. Odborně se takový jev označuje zpětná eroze a je často doprovázen takzvaným říčním pirátstvím, kdy silněji erodující vodní tok sbírá vodu jiných, výše položených, ovšem slaběji erodujících vodotečí.

Od Sudoměřic (asi 200 m n. m.) moravské Bílé Karpaty vyrůstají až k vrcholu Velká Javořina (970 m n. m.). Nejčastější horniny v oblasti představují poměrně snadno erodovatelné magurské flyše – o překot poskládaná souvrství pískovců, prachovců, jílovců, břidlic a slínů. Původně mořské usazeniny byly zvrásněny na přelomu druhohor a třetihor a mohou být až kilometr mocné. U Bojkovic, Bánova, Komně nebo Starého Hrozenkova jimi za časů třetihorního geologického neklidu pomístně prostoupily intruze takzvaných neovulkanitů, například andezitů. V takových místech se dnes vyskytují pozoruhodné a někdy i po-

měrně vzácné minerály. Sníženiny a podhůří Bílých Karpat pokrývají většinou nánosy čtvrtohor, svahových hlín nebo říční sedimenty.

Celé Bílé Karpaty náleží k úmoří Černého moře. Zásadní část zdejších potoků a říček sbírá zleva řeka Morava, po řadě Olšavu, Okluku, Svodnici, Veličku nebo Radějovku.

Severovýchod území odvodňuje již zmiňovaná Vlára. V oblasti se nachází i několik menších nádrží, ať již vodárenských, nebo rekreačních, stejně jako podhorské vývěry proslulých minerálek (Luhačovice, Březová, Brumov).

Klimatologicky spadá převážná část Bílých Karpat do oblasti teplé, mezi chlad-

né oblasti se řadí jenom zdejší nejvyšší polohy. Právě na hornatém severovýchodě dují většinou severovýchodní větry, v jihozápadních sníženinách převládá naopak proudění jižní, často s parametry lokálního fénu. Vlhkosti zbavený a prudkým poklesem ohřátý vítr tehdy sklouzává po horských svazích a úbočích. V závislosti na konkrétních podmínkách se mohou průměrné roční teploty pohybovat v rozpětí mezi 5 až 9 °C. Podobně variabilní jsou i srážkové úhrny – dosahují od cca 500 mm až k hodnotám dvojnásob-

ným. Nejdeštivějšími měsíci jsou v Bílých Karpatech červenec a říjen, zimy bývají poměrně suché.

Ve vyšších nadmořských výškách tvoří původní porosty karpatské bučiny s bukem, klenem, jasanem a jedlí, níže potom doubravy s dominancí dubů letních, provázených duby zimními a pýřitými, občas břeky. V ještě nižších polohách se daří dubohabřinám s převahou dubu letního, habru či lípy, vzácně lze nalézt dokonce lesostep. Vlivem člověka vznikla během staletí charakteristická území – parkovitě vyhlížející „bělokarpatské orchidejové louky“, biologicky i krajinotvorně unikátní i v mezinárodním měřítku (obzvlášť reprezentativní příklady se nacházejí na jihu, zhruba mezi obcemi Strání a Radějov). Hostí botanické klenoty, například tořič čmelákovitý, rudohlávek jehlancovitý, všivec statný či kýchavici černou. Co do rázu krajiny jsou pozoruhodné rovněž místní

stylové grunty obklopované mozaikovitými políčky s rozptýlenou zelení, jedním slovem „kopanice“. Pozornost botaniků vábí dokonce i zdejší plevelová společenstva – políčka, záhumenky a remízky totiž poskytují útočiště kdysi rozšířeným a téměř vymizelým druhům, například teplomilnému štěničníku paprskujícímu, prorostlíku okrouhlolistému nebo hlaváčku plamennému. V přehledu bělokarpatské entomofauny nemůže scházet kudlanka, překrásný jasoň červenooký, martináč hrušňový a pestrokřídlec podražcový, případně velcí brouci roháč obecný a tesařík alpský. Z obratlovců se zde vyskytují čolek karpatský, užovka stromová, žluva hajní a velké šelmy jako kočka divoká, rys ostrovid, vzácně medvěd.

Kolonizace Bílých Karpat započala v mladší době kamenné. Archeologické nálezy dokládají i přítomnost dalších pradávných kultur, mimo jiné kanelované

keramiky, popelnicových polí, pozdějších časů starokeltských, starořímských a velkomoravských. Poloha na pomezí Království uherského a Markrabství moravského přinášela střídání relativního blahobytu s ukrutným strádáním, například během expanze Tatarů, Kumánů nebo nelítostných oddílů Kuruců. Také tuto část Karpat poznamenalo několik kolonizačních vln včetně nejznámější kolonizace valašské (16. a 18. století). S ní se tu ustavovaly základy tradičního podhorského i horského hospodaření s dlouhou škálou svérázných zvyklostí a hluboce zakořeněného životního stylu. Ohniska specifických a značně strukturovaných zvyklostí, oslav a slavností reprezentují především Horňácko, jižní Valašsko a okolí Starého Hrozenkova. K současné CHKO Bílé Karpaty s rozlohou 747 km2 (1980) se za slovenskou státní hranicí přimyká o pouhý rok starší CHKO Biele Karpaty. Mezi maloplošná zvláště chráněná území na české straně patří kupříkladu NPR Čertoryje, Porážky, Javořina nebo Jazevčí, dále pak NPP Búrová, PR Bílé potoky, Drahy, Lazy či PP Dubiny, Chmelinec, Vápenky nebo Žerotín. V roce 1996 byla celá CHKO zanesena na seznam biosférických rezervací UNESCO v rámci programu Člověk a biosféra. Několik EVL (Čertoryje, Bílé Karpaty, Vlára – polesí) tu pokrývá i mezinárodní soustava Natura 2000.

Vybrané turistické cíle

Filipovské údolí, Javorník Filipovské údolí vyhloubil Hrubý potok. Jedná se o místo historických setkávání moravských a slovenských Slováků, které tu připomíná pamětní deska. S lokalitou jsou spojena jména Josefa Miloslava Hurbana, Viléma Mrštíka nebo Jiřího Mahena. Během protireformace v Javorníku přečkávali pronásledovaní Čeští bratři, později evangelíci.

Hrubá Vrbka, Kuželov

Historické obce moravsko-slovenského pomezí Hrubá Vrbka s řadou lidových stavení je rodištěm pravoslavného biskupa Gorazdy, jednoho z hrdinů heydrichiády. V sousedním Kuželově žili tkalci a tkadleny, památkově cenný je tu kostel Nej-

světější Trojice z 18. století a větrný mlýn holandského typu z roku 1842 v sedle při silnici do Vrbovců.

Žítková, Hutě, Pod Žítkovským vrchem

Příhraniční Žítková je tradiční kopaničářská obec, rozprostřená po návrších v samotném srdci pohoří Osudy místních obyvatel, zvláště pak svérázných léčitelek, popsala v knize Žítkovské bohyně historička a spisovatelka Kateřina Tučková Blízké rezervace Hutě a Pod Žítkovským vrchem hostí bohatá společenstva květnatých luk, útočiště vzácných druhů rostlin i živočichů. Hřebeny skýtají náramné výhledy na slovenskou stranu hor v CHKO Biele Karpaty

Komňa

Pod vrchem Hrádek (501 m n. m .) s ruinami středověkého hradu Zuvačov (Zubačov)

leží bělokarpatská obec Komňa Zmínky o ní pocházejí z poloviny 13. století a k tamním pamětihodnostem patří kostel sv Jakuba Většího z 19 století a historické sýpky. Památník a pomník Jana Amose Komenského připomíná hypotetickou možnost, že se zde učitel národů narodil. Zvláštní zmínku zasluhuje dlouhá tradice místního zvěroklestičství neboli nunvářství

Lopeník, Mikulčin vrch

Kdysi rozptýlené kopaničářské usedlosti splynuly koncem 18. století v administrativní jednotku Lopeník. Lopeničany živil chov dobytka, dřevorubectví, podomní prodej léčivek i výroba dřevěného nářadí. Severozápadně odtud stojí rekreační středisko a turistické východiště k hřebenům Mikulčin vrch.

Lučina, Šumárník, Čertoryje

Středisko Lučina leží pod památným Šumárníkem (398 m n. m .) s pozůstatky pravěkého hradiště a současnou rozhlednou Blízká NPR Čertoryje (1987, 334 ha) chrání nádhernou a přírodovědecky cennou ukázku bělokarpatských květnatých luk a solitérních dubů. Do třicetileté války se tady přitom nacházela dvojice obcí.

Nedašov, Nedašova Lhota

Valašské údolní obce v takzvaném bělokarpatském Závrší představují střediska lidových zvyklostí, fašanků a dožínek. Část původní architektury byla přemístěna do skanzenu ve Valašském Meziříčí.

Starý Hrozenkov

Sídlo zmiňované od 13. století postupně osidlovali Valaši. Stráně nad pustošenou a opět kříšenou obcí obsadili v 18. století slovenští kopaničáři Tradice kopaničářských oslav je v okolí nadále živá.

Strání Příhraniční obec rozložená okolo říčky Klanečnice, ze stran ji vymezují Velká Javořina a Velký Lopeník. Místní část Květná proslula od roku 1794 výrobou křišťálového skla. Národopisně známé jsou zdejší

zimní fašanky a zářijové hody. Místní tanec „pod šable“ inspiroval hudebního skladatele Leoše Janáčka.

Štítná nad Vláří-Popov

Štítná si už ve jméně nese obrannou funkci – vznikla ve 13. století kvůli výpadům nepřátel přes Vlárský průsmyk . Místní část Popov k obci administrativně přičlenili teprve v 60. letech 20. století.

Vápenky, Dolnoněmčanské louky

Osada Vápenky leží při horním toku Veličky u úpatí Velké Javořiny Dubovou bučinu nad osadou chrání stejnojmenná PP (1991, 12 ha) Na blízkých návrších se vyskytují překrásné luční porosty se solitérními stromy, zpravidla věkovitými duby (NPR Porážky a PP Dolnoněmčanské louky).

Velká Javořina

Zdaleka patrná dominanta (970 m n. m .) s vrcholovým stožárem na státních hranicích zosobňuje symbol česko-slovenské vzájemnosti. Na slovenské straně hory stojí oblíbená Holubyho chata Lesy a louky severovýchodně od vrcholu chrání od roku 1907 rezervace, v současnosti část NPR Javorina (166 ha).

Medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum). Ohrožený druh teplých listnatých lesů a křovinatých strání, květy voní po medu

Velký Lopeník, Malý Lopeník Nadmořská výška 911 m n. m . činí z vrcholu Velký Lopeník korunního prince mezi bělokarpatskými velikány. Výjimečné rozhledy umocňuje tamní dvacetimetrová rozhledna Severní předvrchol, Malý Lopeník, je o rovných 30 metrů nižší než jeho „bratr“

Vlachovice

Vlachovice bývaly sídelním střediskem starobylého feudálního statku. U obce se zachovaly ruiny středověkého hrádku a zbytky středověké tvrze Kaštýl. Původně gotický kostel sv. Michala střeží socha sv. Jana Nepomuckého z první poloviny 18. století.

Vlárský průsmyk, Štěpán

Možná nejvýznamnější bělokarpatský průsmyk na řece Vláře, která jím plyne do povodí slovenského Váhu. Historicky šlo o strategické silniční, železniční i kulturní propojení mezi Moravou a Uhrami, respektive Slovenskem . Česká obec Štěpán pod průsmykem v 19. a 20. století proslula přičiněním místních sklářů.

Vybraná turistická střediska

Strážnice

Legendární slovácké město sloužilo v Dolnomoravském úvalu původně jako obchodní uzel a „strážiště“ na okraji vlivu české moci. Ukrývalo se v zázemí městského opevnění a starého přemyslovského hradu, zmiňovaného už roku 1086. V 15. století se tu přechodně usadili husité, poté sídlo nechal vypálit král Zikmund. Z oněch časů pochází kdysi luteránský kostel sv. Martina. Pozdější správa Žerotínů pojí Strážnici s českobratrskou historií –před svojí emigrací tady v letech 1604 až 1605 studoval Jan Amos Komenský. V době svého největšího rozkvětu se město stalo třetím nejlidnatějším na Moravě. Po třicetileté válce koupil celé panství František z Magni a nastala katolizace. V polovině 17. století navíc Strážnici znovu zachvátil požár. V roce 1824 překlenul Moravu před zámkem řetězový most a došlo i k úpravám zámeckého parku. Současná Strážnice láká na barokní chrám Panny Marie, každoroční folklorní festivaly, městský skanzen, zámek nebo třeba obnovený Baťův kanál.

Doporučené výlety

1. Čertoryjské orchideje celodenní

Strážnice (bus)  Lučina-bus  Lučina-Jarkovec  Vojšické louky  Bílá studna-rozcestí  Kobyla  Pod Výzkumem  Kněždubský háj-rozcestí  Šumárník  Pod Šumárníkem  Travičná-rozhledna  Tvarožná Lhota-bus (bus nebo pěšky)  Strážnice

2. Oskeruše a Měsíční údolí půldenní

Strážnice (bus)  Tvarožná Lhota  Radějov-bus  Radějovská obora-brána  Mlýnky-lávka  Vrchy-rozcestí  Žerotín-kaple  Pod Žerotínem  Strážnice-U Skalické brány

Velká nad Veličkou

Rázovité středisko severovýchodního podhorského Slovácka, takzvaného Horňácka. Bylo prvně zmiňováno v roce 1228, již jako městys s tržním právem. Velká nad Veličkou náležela panství několika šlechtických rodů. V 16. století se jednalo o klíčové centrum Českých bratří, po nich evangelíků. Následně je i s okolím opakovaně vyplenili Tataři nebo uherská vojska. Obyvatelé se tu tradičně živili zemědělstvím a chovem dobytka. Nejznámější stavební památkou je kostel sv. Máří Magdalény z první poloviny 14. století, opevněný unikátní hradební zdí. Památkově chráněná je rovněž

Vstavač vojenský (Orchis militaris). Silně ohrožený druh rozkvétá v Bílých Karpatech od května do června

nedaleko stojící socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1747. Obec je charakteristická specifickým folklorem a pravidelnými lidovými veselicemi (Horňácké slavnosti, jarmarky). Inspiraci tady hledala řada renomovaných literátů, hudebních skladatelů, malířů i sochařů.

Doporučené výlety

1. Velká Javořina celodenní

Velká nad Veličkou-bus (bus)  Nová Lhota, Vápenky  Kamenná bouda  U Bětina Javoru  Velká Javořina-CZ/SK  Veľká Javorina-hrebeň  Křižovatka do Strání  Dibrovův pomník-štátná hranica  Pod Čupcem  Kubíkův vrch  Megovka  Liščí bouda  Filipov-rekreační středisko  Javorník-obecní úřad  Velká nad Veličkou

2. Cestou Marie Kudeříkové k větrníku půldenní

Velká nad Veličkou (vlak)  Vrbovce-železniční stanice  U Tří kamenů  Kuželovský větrák

 Velká nad Veličkou-železniční stanice, odbočka  Belká nad Veličkou-bus

Luhačovice

Lidé žili v okolí Luhačovic už v 7. století, nejstarší zápis o sídle ale pochází z roku 1412. Povědomí o léčebných účincích luhačovických pramenů také předběhlo známou historii zdejšího lázeňství. Na počátku 18. století nechal hrabě Serényi upravit na úpatí Malé Kamenné Bublavý pramen, dnes známý jako Amandka. Dalším z využívaných léčebných zřídel býval pramen Hlavní, aktuálně Vincentka. S přibývajícími lázeňskými hosty sílila síť ubytovacích a léčebných zařízení a k dalšímu rozvoji města přispěla začátkem 20. století výstavba železnice. Podobu zdejší moderní

architektury významně ovlivnila práce Dušana Jurkoviče. V současnosti lázeňský komplex prostřednictvím 17 pramenů léčí choroby respirační, zažívací a související s cukrovkou. Jeho služeb svého času využili i Leoš Janáček nebo Antonín Slavíček.

Doporučený výlet

1. Jurkovičův okruh celodenní

Luhačovice-pošta, bus  Luhačovice-železniční stanice, bus  Karolinčina vyhlídka  Bílý

Kříž  Solné  U Kamenného kříže  Ještí 

Obětová hora  U Obětové hory  Pod Obětovou horou  Luhačovická přehrada-kemp  Luhačovická přehrada  Pozlovice-Nová čtvrť

 Nad Pražskou čtvrtí  Obora  Jezírko lásky  Altán  Luhačovice-pošta, bus

Bojkovice, Slavičín

Poprvé Bojkovice v údolí Olšavy popisuje kronika roku 1362, jako městečko potom od roku 1449. Tradiční místní dovedností bývalo perleťářství (knoflíkářství). K bojkovickým pamětihodnostem se řadí především novogotický zámek Nový Světlov (původně hrad z 15. století) s muzejní expozicí, ale také raně barokní římskokatolický kostel sv. Vavřince ze 17. století nebo skupina barokních soch z 18. století. Stále živé jsou lidové tradice místních fašanků a hodů. Nedaleký Slavičín kroniky uvádějí už od 12. století, „oficiálně“ ale jeho historie začíná datem darovací listiny olomouc-

kého biskupa v roce 1256. V té době už zde stál kostel sv. Vojtěcha s farou; městečko mívalo práva tržní, celní a hrdelní. Atraktivní slavičínskou památkou je rovněž barokní zámek s přilehlým parkem z roku 1750. V 19. a 20. století kvetlo zdejší koželužství, zvěroklestičství, obuvnictví (značka Jaspis, později Svit) nebo strojírenství (Detona, později Vlárské strojírny). Městem se stal Slavičín roku 1964.

Doporučený výlet

1. Cyrilometodějskou stezkou k hranicím celodenní

S odpovídajícím posunem trasy lze jako vychozí bod zvolit Bojkovice i Slavičín. Slavičín (fakultativně bus)  Bojkovice  Bojkovice-náměstí  Krhov 