Kapitola první Spát vedle Autumn je děs. Mluví ze spaní, kope kolem sebe, uzurpuje si přikrývky, používá vás namísto polštáře. Mohl bych vyprávět, kdybych měl komu. Avšak Autumn se za svoje noční vyvádění překvapivě stydí a je to jedna z excentričností, za které ji není radno pošťuchovat. Naše mámy – Matky, jak jim Autumn začala přezdívat, když jsme byli malí – mají vlastní historky o jejím nočním běsnění a pohled, který po nich pokaždé vrhne, mě donutí nechat si vzpomínky na naše neklidné až násilnické přespávačky pro sebe. Letos v létě jsem si uvědomil, jak málo se ve skutečnosti změnila. Předevčírem mě sledovala, jak hraju videohry, a po chvíli usnula. Když se mi konečně, konečně podařilo provést přesně načasovaný skok, v klíně mi přistála její ruka, což způsobilo, že se moje postava zabila při pádu. Jemně jsem jí nadzvedl paži a poposedl o kousek dál, ale zase ne o moc. Když se probudila, vůbec jsem se jí o tom nezmínil; spustila by, že je unavená a musí jít domů, a já bych se raději vzdal všech svých videoher, než abych promrhal byť jen minutu toho, co se mezi námi odehrávalo od chvíle, kdy se s ní Jamie rozešel. Právě proto jsem si včera dal záležet, abych si ustlal mezi ní a Jackem. Bylo jasné, že přespíme u nás, a považoval jsem za svoji povinnost schytat všechny rány. 11
Kdybych ji to rekl.indd 11
23.09.2025 19:08