I.
OSUDNÁ MISE JANA OČKA Z VLAŠIMI
„Mohla jsem si myslet, že pro svého milovaného synáčka
Václava vybereš tu nejlepší nevěstu! Tu nejvýhodnější partii!“ zvolala Alžběta Pomořanská rozhořčeně a založila si bojovně ruce v bok. „Podle toho, cos mi právě svěřil, se Václavovou chotí má stát neteř uherského krále. A co náš Zikmund? Pro Václava na něj zapomínáš!“ Císař Karel IV. si unaveně povzdychl. Podobné rozmíšky s jeho čtvrtou manželkou Alžbětou Pomořanskou bývaly v poslední době téměř na denním pořádku. Miloval Alžbětu, ale ani kvůli ní nemínil Václava, syna z předchozího manželství s Annou Svídnickou, odstrčit. V tomhle ustoupit nehodlal. „Václav je můj prvorozený,“ prohlásil proto pevně. „To on po mně jednou dosedne na královský trůn. Musíš se s tím smířit. Ty i Zikmund. A podle toho se musíte k Václavovi také chovat!“ Uvědomil si, že poslední slova pronesl až příliš zvýšeným hlasem, jako by tak chtěl přehlušit myšlenku na to, že Václav není jeho prvorozeným. Tím byl syn Anny Falcké, rovněž Václav. Z tohoto světa se těšil jen krátce, pouhý rok, a zanedlouho po něm zemřela také jeho matka. Náhle jako by opět pocítil ono propastné zoufalství, které se ho tehdy zmocnilo. Vždyť přišel o všechno – ztratil syna, ztratil dědice a potom přišel i o manželku. 5
Johana_Bavorska_12_(imprimatur).indd 5
01.10.2025 15:36:19