NEZ ÁVISLOST
MANIFE S TACE
Než se Otec národa uráčil dorazit na oslavy Dne nezávislosti, bylo 15:28 a občané, už od rána shromáždění na Jidadském náměstí, měli čekání po krk: celou Jidadu by ze samého vzteku vyplenili, kdyby to ovšem bylo jakékoliv jiné místo než Jidada. Jenže dobytčí země žádným jiným místem nebyla, byla to právě Jidada, ano, tholukuthi Jidada s -da a ještě jedním -da, a většině zvířat stačilo si jen uvědomit tuhle jednoduchou pravdu, aby všechny své pocity spolykala jako sliny. Žhnoucí slunce, které prý podle těch, kdo se vyznají, bylo výnosem přiřazeno k týmu roztleskávaček Jeho Excelence, pražilo už od dopoledne mocnými paprsky příhodnými pro panovníka vládnoucího ne jednu, ne dvě, ne tři, ale hned čtyři poctivé dekády. Šaty s odznaky Strany Jidady, které si většina zvířat k té příležitosti oblékla – saka a košile a sukně a čepice a šátky v barevných kombinacích státní vlajky, často s natištěnou podobiznou Jeho Excelence – pohlcovaly příšerný sluneční žár a postávání v nich bylo o to úmornější. Avšak ne všechna zvířata hodlala mučivé čekání snášet – některá se už skutečně měla k odchodu, bručela, že mají ještě spoustu práce, ještě něco musí zařídit, už někde měla být a vůbec jiní vůdci v jiných 7