Jubilejní benefice pro Artura Závodského
19
Wolkera a Petra Bezruče. Sledoval jsem totiž pronikání a recepci jejich díla u jižních Slovanů a zajímal jsem se o divadlo a drama. Rád jsem proto přispěl do obsáhlého sborníku k jeho šedesátinám Na křižovatce umění (1973). Prof. dr. Artur Závodský, DrSc., mi věnoval knížky, které vydal, a já jsem některé z nich recenzoval v brněnském denním a odborném tisku. Velmi mi pomohla zejména jeho pojednání o struktuře dramatu. Cenil jsem si jeho pracovitosti, soustavnosti a kritičnosti při sledování činoherních inscenací v brněnských i tehdejších krajských divadlech. Pravidelně o nich psal v brněnském tisku, především v Lidové demokracii, Svobodném slově a v Rovnosti. Pro mou teatrologickou orientaci byly Závodského divadelní kritiky směrodatné a poučné. Heslo Žít a nechat žít, které Artur Závodský razil, prozrazovalo mj. jeho těžké a kruté životní osudy. Jeho životní filozofii, jeho charakter a vztah ke kolegům a k lidem vůbec nesporně formoval koncentrační tábor, pochod smrti do Dachau i těžké onemocnění skvrnitým tyfem, které v tehdejších tragických podmínkách prodělal. Když jsem ho v letních měsících potkával nejčastěji u fakulty nebo v Univerzitní knihovně, na mou otázku, proč není na dovolené, vždycky odpovídal: O prázdninách nikdy z Brna neodcházím. Město je totiž vylidněné a je tu klid k práci. Pro mne byl a napořád zůstane Artur Závodský rozvážný, laskavý, velice taktní, cílevědomý a nesmírně pracovitý člověk, který celý svůj život věnoval vědě, literatuře a divadlu.
