Mezi strachem a přijetím
Novokřtěnci a předbělohorská Morava
Andrea Štěpánková
OPERA FACULTATIS PHILOSOPHICAE
UNIVERSITATIS MASARYKIANAE
SPISY FILOZOFICKÉ FAKULTY MASARYKOVY UNIVERZITY #
Mezi strachem a přijetím
Novokřtěnci a předbělohorská Morava
Andrea Štěpánková
KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR
Štěpánková, Andrea
Mezi strachem a přijetím : novokřtěnci a předbělohorská Morava / Andrea Štěpánková. -- Vydání první, elektronické. -- Brno : Masarykova univerzita, 2024. -- 1 online zdroj. -- (Opera Facultatis philosophicae Universitatis Masarykianae = Spisy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity ; ISSN 2787-9291 ; 537)
Anglické resumé
Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
ISBN 978-80-280-0693-8 (online ; pdf)
* 276-726.6 * 276 * 27-674.5 * 27-67 * 364.624.4 * 364-786 * 338.4 * 322:27-67 * 27-662:3 * 930.2 * 930.2:001.891 * 2-6+316.72/.75 * (437.32) * (048.8) * (0.034.2:08) – anabaptisté -- Česko -- 16.-17. století – anabaptismus -- Česko -- 16.-17. století – náboženská perzekuce -- Česko -- 16.-17. století – interkonfesijní vztahy -- Česko -- 16.-17. století – sociální vyloučení -- Česko -- 16.-17. století – sociální integrace -- Česko -- 16.-17. století – ekonomické činnosti -- Česko -- 16.-17. století – křesťanství a politika -- Česko -- 16.-17. století – křesťanství a společnost -- Česko -- 16.-17. století – historické prameny -- 16.-21. století – historický výzkum – Morava (Česko) -- náboženské a kulturní poměry -- 16.-17. století – monografie – elektronické knihy 271/279 - Křesťanské církve, sekty, denominace [5]
Recenzovali: doc. PhDr. Josef Hrdlička, Ph.D. (Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích)
Mgr. Jiří Just, Th.D. (Historický ústav AV ČR)
Na obálce využity motivy barevných fotografií: PAJER, Jiří: Novokřtěnecké fajánse z Moravy 1593–1620: Soupis dokladů z institucionálních a privátních sbírek. Strážnice 2011. Fotografie on-line dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hab%C3%A1nsk%C3%A1_ faj%C3%A1ns [cit. 10.12.2024]. Licencováno pod CC BY-SA 4.0, licenční podmínky dostupné z: https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/
© 2024 Masarykova univerzita, Andrea Štěpánková
ISBN 978-80-280-0693-8
ISBN 978-80-280-0692-1 (brožováno)
ISSN 1211-3034 (print)
ISSN 2787-9291 (online) https://doi.org/10.5817/CZ.MUNI.M280-0693-2024
5.1.4 Mimo zdi haushabenu – novokřtěnci jako součást panství, městeček a měst ......................................
5.1.5 Mezi zdmi haushabenu – návštěvy zvenčí ..................
5.1.6 Osobní náklonnost, loajalita a přijetí ......................
5.2 Novokřtěnci v konfliktu
5.2.1 Novokřtěnci v půhonech a u zemského soudu
5.2.2 Odcizený majetek, zadržování příbuzných, nedbalost při práci –novokřtěnci jako viníci
5.2.3 Žhářství, krádeže, loupeže a bezpráví – novokřtěnci jako oběti
5.2.4 Spory s vrchností .....................................
5.3 Novokřtěnci v krizi ........................................
5.3.1 Krize ve službách a řemeslech ...........................
5.3.2
5.3.3
5.3.4 Alkohol
Snahy o obnovu starých pořádků
PROLOG: NOVOKŘTĚNCI – KONTINUITA,
ČI DISKONTINUITA STEREOTYPŮ?
Novokřtěnci jako synonymum kacířů, bludařů a fanatiků – stereotyp, který od raného novověku přežil hluboko do 19. století, kdy Svatopluk Čech formuloval svoje veršované dílo Václav z Michalovic. V něm mladý šlechtic líčí překotné dekády pobělohorských dějin s retrospektivními vstupy z doby před vojensky nevýznamnou, nicméně politicky přelomovou bitvou na Bílé hoře. V prvním zpěvu popisuje podivný dar, který obdrží jezuité v průběhu hostiny – dort ve tvaru tvrze, již brání „vojsko černé odpadlíků církve pravověrné“. 1 Následuje výčet nejrůznějších heretických skupin od samého počátku křesťanství až do vypravěčovy současnosti – včetně novokřtěnců:
„S jiným kacířstvem po sladké tvrzi přátelí se Valdensové drzí.
Z okna Vykliff ušklebně rty špulí, v římse k Husi Jeroným se tulí, kolem věže v divotvárném věnci ztřeštění se vinou novokřtěnci, nejvýše pak zpupná čela chmuří Luther, Kalvin, Zwingli na cimbuří.“2
Na poli krásné literatury se satiře nevyhnuli ani autoři 20. století. Švýcarský dramatik Friedrich Dürrenmatt ve své komedii Novokřtěnci z roku 1947 barvitě popisuje převrat ve vestfálském Münsteru a ovládnutí města novokřtěnci. Místy až
1 ČECH, Svatopluk: Václav z Michalovic. Praha 1946, s. 21. 2 Podtrženo autorkou. Tamtéž.
Prolog: Novokřtěnci – kontinuita, či diskontinuita stereotypů?
absurdní příběh líčí novokřtěnce jako hamižné, omezené a nestoudné kacíře, „co jsou i pro kacíře kacíři!“. 3
Novokřtěnci přežili v kolektivní paměti rovněž prostřednictvím lidové slovesnosti.4 Pověsti a lidová vyprávění rozšířené především v jihomoravských obcích, kde novokřtěnci sídlili, jsou ke svým jinověrským protagonistům o něco shovívavější. Vykreslují je především jako majitele drahocenných pokladů, které při svém nuceném odchodu z Moravy zanechali ukryté ve sklepech či jiných tajných skrýších. Nebylo výjimkou, že poklad byl chráněn tajným heslem, habánským duchem či jiným magickým ochráncem – velmi často ohnivým kohoutem.
Pověsti o ukrytém novokřtěnském pokladu jsou dochovány např. z Lanžhota, Podivína nebo Uhřic. Lanžhotské pověsti vypráví nejprve o odchodu novokřtěnců z městečka, během nějž nesměli podle nařízení s sebou odnést žádné cennosti. Lanžhotští novokřtěnci se tedy vydali na cestu s plnými koši jablek, čemuž se místní nemálo podivovali. Nevěděli však, že novokřtěnci do naříznutých jablek schovali peníze, a tak se jim podařilo alespoň část majetku odvézt s sebou. Zbylé cennosti prý zůstaly ukryté v některém z lanžhotských sklepů, kde je chrání heslo a ohnivý kohout. Toho, kdo by se pokusil poklad získat, ale neznal heslo, ohnivý kohout začaruje.5 Obdobně ohnivý kohout, který každého vetřelce uhranul, strážil také novokřtěnský poklad v Uhřicích.6 V Podivíně, kde se prý pod zemí nachází tři sudy plné peněz, se k ohnivému kohoutovi jako strážci pokladu připojuje také velký černý pes a duch novokřtěnce v černém hábitu.7 Novokřtěnský duch střežil také poklad na Kyjovsku. Jeho vzezření je popisováno až démonicky – měl mít ohnivé oči velké jako talíře a hledači pokladů na svou obranu používali svěcenou vodu.8
O novokřtěnských pokladech se tradovalo, že cesta k jejich nalezení (ať už otevřením samotného vchodu do sklepení nebo podzemí, či oslabením ochranných sil) se mohla hledačům otevřít v průběhu pašijí či vánoční mše – což je typický prvek pro lidové pověsti o ukrytých (nejen novokřtěnských) pokladech, který se objevuje napříč regiony. Lze tedy konstatovat, že pověsti o novokřtěnských pokladech výrazně nevybočují ze standardů pověstí o jiných pokladech. Avšak samotná
3 DÜRRENMAT, Friedrich: Novokřtěnci. Praha 1967, s. 43.
4 K novokřtěnským pověstem z prostředí dnešní Moravy a Slovenska viz MAIS, Adolf: Die WiedertäuferSagen. ÖZV XVIII (Gesamtserie 67), 1964, s. 125–155.
5 BARTOŠÍKOVÁ, Alena – KROPÁČ, Jan – RICHTER, Václav: Kde modrý plamének hoří. Pověsti z kraje pod Lopeníkem, Buchlovem a Pálavou. Břeclav 1998, s. 64 (Habánský poklad), s. 62–63 (Zlatá jablka); NOVÁKOVÁ, Zuzana: Bílý koníček. Pověsti ze Slovácka. Třebíč 2002, s. 70–71. K dané problematice rovněž ČERNÁ, Vlasta: Habáni v pověstech lanžhotského lidu. Malovaný kraj IV, 1949, s. 26; FROLEC, Václav – MACKOVÁ, Marie: Pověst v lidovém vyprávění na Hodonínsku. Český lid 45, 1958, č. 5, s. 220–226.
6 ŽARDECKÝ, Jiří: Slovácké pověsti. Třebíč 1998, s. 137–138 (Hlídač pokladů).
7 BARTOŠÍKOVÁ, A. – KROPÁČ, J. – RICHTER, V.: Kde modrý plamének hoří. s. 63–64 (Nedobytné peníze).
8 MAIS, A.: Die WiedertäuferSagen, s. 154 (č. 25).
Prolog: Novokřtěnci – kontinuita, či diskontinuita stereotypů?
asociace novokřtěnců s ukrytými poklady je důležitým dokladem toho, jak bylo na novokřtěnce na moravském venkově vzpomínáno.
V jiné pověsti, dochované tentokrát z Velkých Bílovic, se objevuje duch naříkajícího novokřtěnského chlapce, který strašil krutého obročního, jenž tyranizoval poddané na velkobílovickém panství. Strašidelného zjevení se zbavil až horlivými modlitbami v kostele a obrácením se k ctnostnému životu, jak mu poradil místní farář. Ten hbitě strašidelné zjevení identifikoval jako „toufarského odpadlíka“, který trpí za hříchy ostatních lidí (včetně těch pana obročního). Označení „toufarský odpadlík“ sice nikoliv úplně neutrální formou avizuje příslušnost k novokřtěnské víře, nicméně vzápětí je novokřtěnský chlapec označen za toho, kdo na svých bedrech nese hříchy krutého pana obročního a kdo se fakticky postavil na stranu utlačovaného lidu. Teprve díky jeho zjevení se pan obroční více věnoval modlitbám a dbal na to, aby vedl lepší život. Ve velkobílovické pověsti vystupuje duch novokřtěnce v podstatě v roli hrdiny.9
Zcela jinak jsou novokřtěnci vyobrazeni v pověsti dochované z brněnského městského prostředí, která vypráví o černé Johance, o dívce-sirotkovi, která byla obviněna z čarodějnictví. Její čarodějnický charakter měšťané zdůvodňovali také doloženými styky s katem a s novokřtěnci (sic): „Kdo se s novokřtěnci spouští, s katovskými dětmi někdy obcoval a snad i s adamity styky má, jak jde poslední dobou hlas, ten spořádaným lidem je vždy a všude nebezpečný!“10 Postavení novokřtěnců na roveň katům, v raném novověku zcela vyloučené sociální skupině, výrazně definuje novokřtěnce rovněž jako sociální outsidery. Příměr k adamitům doplňuje vyloučení novokřtěnců o rozměr radikální náboženské sekty.
V současnosti jsou v českém prostředí novokřtěnci spíše pojmem málo známým, spojovaným především s událostmi v Münsteru, které mnohým zůstaly v paměti v učebnicové formuli „münsterská komuna“. Moravské novokřtěnství pak přetrvává v obecném povědomí zejména ve spojitosti s pojmenováním habáni, což je výraz o něco mladší a používaný hlavně pro novokřtěnce žijící na území dnešního Slovenska (tehdejších Horních Uher). Odtud potom ustálený pojem habánská keramika či habánská fajáns, která dodnes patří k cenným sběratelským kouskům soukromých i veřejných sbírek, ale také na Moravě vcelku rozšířené příjmení Habán či Habáň,11 či expresivní výraz „habán“ vyjadřující člověka mohutné postavy, dlouhána12. A v neposlední řadě nelze nezmínit známé moravské vinařství
9 BARTOŠÍKOVÁ, A. – KROPÁČ, J. – RICHTER, V.: Kde modrý plamének hoří, s. 67.
10 POPELÁŘ, Bohumír J.: Urbář pověstí brněnských. Brno 1946, s. 119–128 (Kamenná panna), zde s. 125.
11 MOLDANOVÁ, Dobrava: Naše příjmení. Praha 2019, s. 57.
12 Habán – internetová jazyková příručka (Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR) [on-line]. Dostupné z: https://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=hab%C3%A1n [cit. 17.04.2024].
Prolog: Novokřtěnci – kontinuita, či diskontinuita stereotypů?
Habánské sklepy, jež se hlásí k tradici moravských novokřtěnců usazených ve Velkých Bílovicích, kde vinařství sídlí.13
Označení habán se objevuje také v mnoha jihomoravských místních názvech –např. Habánská ulice (Pouzdřany, Hustopeče, Mikulov, Velké Bílovice); Habánské náměstí (Dolní Věstonice), Habánský kopec (Vracov). Obdobně se místní názvy odvozují rovněž od slova toufar (z německého Wiedertäufer, což doslova znamená znovukřtěnec, tj. novokřtěnec), např. Toufarka (Alexovice, Přibice), Toufary (Tavíkovice) či Toufarské (Bohutice).14 Toufar se objevuje (podobně jako Habán či Habáň) v několika podobách – Toufar, Taufar, Taufer, Taufma(n)n – rovněž jako české příjmení.15
Moravské novokřtěnství, jehož stoletá etapa byla ukončena vlivem pobělohorských událostí, přežívá v moravském prostředí svými druhými životy dodnes: ať už se jedná o obraz novokřtěnců jakožto náboženských vyvrhelů, tajuplných jinověrců ukrývajících zlaté poklady, či o přežívání vlastních či pomístních jmen a výrazů, jejichž původ již dnes zná málokdo. Teprve dílem historického bádání se odkrývá skutečná tvář fenoménu moravského novokřtěnství.
13 Habánské sklepy – oficiální webové stránky [on-line]. Dostupné z: https://www.habanskesklepy. cz/ [cit. 17.04.2024].
14 PAJER, Jiří: Sídla novokřtěnců na Moravě. Strážnice 2021, s. 25, 114, 126, 160.
15 MOLDANOVÁ, D.: Naše příjmení, s. 195, 199.
1 ÚVOD
Moravští novokřtěnci tvoří významnou kapitolu nejen v historii moravské země, ale také v historii novokřtěnství obecně. Zatímco ve švýcarských kantonech, na území říšských teritorií či rakouských zemí se novokřtěnci setkávali s pronásledováním, na Moravě se jim podařilo usadit, vytvořit trvalé společenství, prosperovat a navázat rozličné kontakty s moravskou společností. Zdejší specifická odnož novokřtěnství, tzv. huterité (ovšem mnohdy nazývaní tehdy i dnes prostě moravskými novokřtěnci), nemá v 16. století v kontextu novokřtěnského hnutí obdoby. Existence novokřtěnců na Moravě se odvíjela především od vzájemných kontaktů s moravskou šlechtou, která se stala klíčovým mediátorem mezi novokřtěnci a prostředím předbělohorské Moravy. Právě tento vztah, tuto (byť částečnou) sociální otevřenost jinak společensky, konfesně i právně izolovaných novokřtěnců vůči moravskému prostředí (a naopak), považuje tato práce za rozhodující moment v dějinách moravského novokřtěnství.
Izolovanost novokřtěnců, jež by se dala označit až za okrajovost, jak ji definují ve svých pracích Jean Claude Schmitt či Bronisław Geremek, se rodila jednak zevnitř, od samotných novokřtěnců, kteří se v důsledku svého náboženského i sociálního světonázoru stranili okolního světa, ale vycházela také zvnějšku. Novokřtěnci přicházeli na Moravu jako cizinci a uprchlíci, jako vyznavači bizarního a s herezí hraničícího náboženství, jako světskými i církevními autoritami pronásledovaní kacíři a rozvraceči sociálních pořádků. Zcela odlišná víra a věroučná praxe spolu s odlišným životním stylem posouvaly novokřtěnce mimo standardní zónu společnosti. Geremek popisuje v souvislosti s okrajovými skupinami dvě roviny společenské reality: socioekonomickou a sociokulturní, na základě čehož přiznává, že jedinec může být vyloučen ze společenských, etických, kulturních či náboženských norem a hodnot, ale zároveň se může účastnit ekonomických vztahů
a aktivit ve společnosti. Rovněž Schmitt hovoří o jakési „užitečnosti“ okrajových skupin jako o rozhodujícím faktoru pro jejich integraci. Je-li jedinec společnosti užitečný, může být i navzdory své okrajovosti do společnosti přijat a začleněn.16
Z obou tvrzení bude vycházet i tato práce. Novokřtěnci stojící mimo Geremkovu sociokulturní rovinu, ale aktivně se zapojující do socioekonomických vztahů, tedy slovy Schmitta jsoucí společnosti „užiteční“, měli předpoklad k tomu být integrováni do společnosti předbělohorské Moravy. Prostředkem pro to se staly právě sociální a ekonomické kontakty novokřtěnců s jejich okolím, jež budou hlavním předmětem této práce.
Integrační i dezintegrační vlivy v průběhu stoletého působení novokřtěnců na Moravě ovlivňovala celá řada aktérů, z nichž nejvýznamnější roli hrála šlechta. K ní se ale přidávali také panovník, zástupci katolické církve, vrchnostenští úředníci, služebná síla velkostatku a ostatní poddané obyvatelstvo. Analýza a interpretace celého tohoto integračního procesu prostřednictvím konkrétních kontaktů a situací tedy umožní nejen lépe pochopit postavení novokřtěnců v rámci moravské společnosti, ale mohou obecně přispět ke studiu integrace okrajových skupin do většinové společnosti.
Konkrétní podoby a projevy vzájemného vztahu mezi novokřtěnci a předbělohorskou moravskou společností budou studovány v časovém rámci let 1526–1620. Rok 1526 je rokem, kdy se novokřtěnci poprvé objevují na Moravě a jenž je tradičně považován za počátek moravského novokřtěnství. Rok 1620 byl pro novokřtěnce s ohledem na probíhající mocenské, náboženské i společenské změny určující pro jejich další (ne)působení v zemi. Období následující po roce 1620, které charakterizovala intenzivní protinovokřtěnská politika a v němž se novokřtěnci stali součástí narativu pobělohorského vypořádání se s rebelujícími stavy, je jen v letmém náhledu popsáno v epilogu této práce. Ve svém dosavadním výzkumu jsem se věnovala jejich postavení v rámci moravského zemského práva, které jim vytyčilo specifický status.17 V této práci jsem se rozhodla je zkoumat také jako součást panství i jejich bezprostředního okolí. Budu se soustředit na formy těchto vzájemných kontaktů, na jejich intenzitu, vývoj a proměnlivost, na motivy jejich iniciace a realizace a v neposlední řadě také
16 GEREMEK, Bronisław: Les Marginaux parisiens aux XIVe et XVe siècles. Paříž 1975; KNOZ, Tomáš: „Lidé na okraji“ v moravské legislativě předbělohorské doby. In: DVOŘÁK, Tomáš – VLČEK, Radomír –VYKOUPIL, Libor (eds.): Milý Bore. Profesoru Ctiboru Nečasovi k jeho sedmdesátým narozeninám věnují přátelé, kolegové a žáci. Brno 2003, s. 295–302; SCHMITT, Jean-Claude: Die Geschichte der Außenseiter. In: Le GOFF, Jacques – CHARTIER, Roger – REVEL, Jacques (eds.): Die Rückoberung des historischen Denkens. Grundlagen der Neuen Geschichtswissenschaft. Frankfurt nad Mohanem 1994, s. 201–243; TINKOVÁ, Daniela: Člověk na okraji společnosti. In: BŮŽEK, Václav – KRÁL, Pavel (eds.): Člověk českého raného novověku. Praha 2007, s. 190–215.
17 ŠTĚPÁNKOVÁ, Andrea: Novokřtěnci, šlechta, panovník: vzájemné kontakty, role a strategie pohledem zemských pramenů předbělohorské Moravy. Časopis Matice moravské (= dále ČMM) 139, 2020, č. 1, s. 3–25.
1.1 Literatura a stav bádání
na důsledky, které z nich pro obě strany plynuly. Konečně bych chtěla definovat, jakým způsobem měly vliv na integraci novokřtěnců do moravské společnosti.
Tato práce vychází rovněž z historicko-antropologického předpokladu, že navzdory okrajovosti novokřtěnců určovaly podobu vzájemných kontaktů a jejich vývoj obě strany a že aktéři na obou zúčastněných stranách vystupovali aktivně.
V případě novokřtěnců je možné tento výzkumný předpoklad uplatnit a rozvést především s ohledem na poměrně rozsáhlý fond pramenů novokřtěnské provenience – v případě sociálních skupin definovaných jako lidé na okraji poměrně neobvyklá skutečnost. Na základě studia pramenů produkovaných v domácím prostředí (především zemské a vrchnostenské provenience) v kombinaci s prameny novokřtěnskými lze tento vztah studovat jako oboustranný a sledovat vzájemné interakce, aktéry a motivy jejich jednání skutečně z obou úhlů pohledu.
Dané kontakty budou v rámci této práce studovány ve třech základních kategoriích, které považuji za určující pro definici vztahu mezi novokřtěnci a předbělohorskou Moravou: 1) strach; 2) elementární porozumění; 3) přijetí a integrace. První kategorie bude vycházet z přirozené reakce raně novověké společnosti, kterou přítomnost novokřtěnců – náboženských a sociálních radikálů – bezprostředně vzbuzovala. Zároveň však bude sledovat strach novokřtěnců, již se vlivem pronásledování ocitali v sociálním vyloučení a na útěku. Ve druhé kategorii se zaměřím na to, jak se postupně bariéra strachu prolamovala, k čemuž v různých podobách docházelo na obou stranách. Třetí kategorie se bude věnovat integračnímu procesu, během kterého došlo k částečnému začlenění novokřtěnců do struktur předbělohorské moravské společnosti. Na závěr se bude práce věnovat pomyslnému návratu strachu, jehož rekonstrukce se stala jedním z hlavních nástrojů k vypovězení novokřtěnců z Moravy.
Linii vyprávění strach – porozumění – integrace bude odpovídat rovněž práce s prameny a způsob kladení argumentů, pro něž bude pro přehlednost a plynulost textu rozhodující věcný obsah, a nikoliv chronologická posloupnost či provenience pramene (pokud tyto faktory nejsou pro daný pramen rozhodující).
1.1 Literatura a stav bádání
Studium novokřtěnců má v domácí i zahraniční historiografii dlouholetou badatelskou tradici, která sahá hluboko do 19. století. Novokřtěnci se zpočátku těšili zájmu především církevních historiků a teologů, později se však stávali stále více předmětem bádání také sociálních a hospodářských dějin.
Přehled starších děl zabývajících se novokřtěnci či problematikou s novokřtěnci spojenou podal v roce 1904 ve své Bibliografii české historie Čeněk Zíbrt18 a v roce
18 ZÍBRT, Čeněk: Bibliografie české historie. Díl 3. Praha 1904, s. 233–235, 292–295.
1934 otiskl přehled literatury k dějinám moravského novokřtěnství František Hrubý19. Ze starších prací stojí za zmínku dílo rajhradských benediktinů a historiků Gregora Wolného a Bedy Dudíka či moravského politika a historika Christiana d’Elverta, kteří své práce zakládali na studiu novokřtěnských rukopisů, jež se začaly objevovat v evropských knihovních sbírkách.20 Nejvýznamnějším počinem z této doby je dílo Josefa Becka, který se stal autorem první edice dílčích novokřtěnských kronik roztroušených po evropských archivech.21 Pozůstatkem Beckovy rozsáhlé badatelské činnosti je soubor originálů i opisů novokřtěnských rukopisů nejrůznějšího charakteru, jež jsou dnes pod názvem Beckova sbírka dostupné v Moravském zemském archivu.22 Z Beckových sbírek a z jeho výzkumné činnosti vycházel moravsko-rakouský historik Johann Loserth, který se zabýval mimo jiné postavou Balthasara Hubmaiera, myšlenkovou genezí moravského novokřtěnství nebo historií a fungováním moravských novokřtěnských komunit.23
Domácí historiografie s příchodem 20. století obohatila badání o novokřtěncích o nové prameny a nové přístupy, nicméně (na rozdíl od historiografie zahraniční) se nadále věnovala a dodnes věnuje takřka bezvýhradně novokřtěnství moravskému – výjimku představuje monografie Víta Vlnase o novokřtěnském převratu v Münsteru.24 Většina badatelů soustředí svůj výzkum především na huterity, kteří se stali dominující novokřtěnskou skupinou na Moravě. V porovnání se zahraniční historiografickou produkcí, která s termínem „huterité“ v kontextu moravského novokřtěnství takřka vždy pracuje (není-li předmětem výzkumu jiná novokřtěnská skupina), toto v domácích studiích často není terminologicky specifikováno a běžně užívaným pojmem moravští novokřtěnci se často myslí právě huterité. Příčina je zcela přirozená – ostatní novokřtěnské skupiny se staly brzy natolik marginálními, že jejich vliv na fenomén moravského novokřtěnství byl téměř nulový.
19 HRUBÝ, František: Literatura k dějinám novokřtěnců. Český časopis historický (= dále ČČH) 40, 1934, č. 1, s. 209–211.
20 Zatímco Wolný pracoval s rukopisem novokřtěnské kroniky ze Stadtbibliothek v Hamburku, který mu zprostředkoval hrabě Sylva-Taroucca, Dudík publikoval poznámky k 11 novokřtěnským rukopisům, které prostudoval v budapešťské (tehdy pešťské) univerzitní knihovně. WOLNÝ, Gregor: Die Wiedertäufer in Mähren. Vídeň 1850; DUDÍK, Beda: Zur WiedertäuferLiteratur. In: D’ELVERT, Christian (ed.): Schriften der historisch-statistischen Sektion der k. k. mähr.-schles. Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde 14, Brno 1865, s. 365–372; D’ELVERT, Christian: Zur Geschichte der Wiedertäufer in Mähren. Notizen-Blatt der historisch-statistischen Section des kais. königl. mährisch-schlesischen Gesellschaft zur Beförderung der Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde, 1878, č. 2, s. 13–16, s. 22–24.
21 BECK, Josef (ed.): Die GeschichtsBücher der Hutterischen Brüder. Vídeň 1883.
22 HRUBÝ, F.: Literatura k dějinám novokřtěnců, s. 209–211.
23 Z nejvýznamnějších Loserthových prací viz LOSERTH, Johann: Doctor Balthasar Hubmaier und die Anfänge der Wiedertaufe in Mähren. Brünn 1893; TÝŽ: Der Communismus der mährischen Wiedertäufer Wien 1894. Souhrn jeho poznatků publikoval v roce 1897 František Machát, viz MACHÁT, František: Společenské řády novokřtěnců na Moravě. ČČH 3, 1897, s. 349–358.
24 VLNAS, Vít: Novokřtěnci v Münsteru. Praha 2002.
1.1 Literatura a stav bádání
Mezi klasické práce domácí historiografické produkce počátku 20. století patří kapitola věnovaná novokřtěncům ve třetím díle monumentálních Zemských sněmů a sjezdů moravských Františka Kameníčka25 a monografie Františka Hrubého Die Wiedertäufer in Mähren26. Zatímco Kameníček studuje novokřtěnce především v kontextu jednání moravských zemských sněmů, Hrubý již svůj výzkum doplňuje také o prameny vrchnostenského a novokřtěnského původu. Přestože komplexní pojednání o soužití novokřtěnců s prostředím předbělohorské Moravy, o různých typech vztahů a interakcí, ke kterým mezi nimi docházelo, doposud mezi historickými pracemi chybí, jsou právě Hrubého a Kameníčkovy práce v této oblasti cenným příspěvkem, a to jak na úrovni zemských (Kameníček), tak vrchnostenských i osobních záležitostí (Hrubý). Oběma pracím však chybí perspektiva novokřtěnských pramenů.
Možnosti studia novokřtěnců jakožto aktérů moravské předbělohorské společnosti, kteří navzdory svému formálně izolovanému postavení byli vlivem dlouhodobého pobytu v zemi nuceni navazovat nejrůznější druhy kontaktů a postupně se tak integrovali do některých jejich struktur, představil ve své studii z roku 1994 Jaroslav Pánek.27 Východiska a přístupy Pánkovy studie, jež hned na počátku upozorňuje na to, že „pozdějšímu vývoji novokřtěnců, zejména pak jejich stabilizaci v hostitelském prostředí jinověrců a jejich sociální integraci“28 bylo doposud věnováno mnohem méně pozornosti než jiným kapitolám z dějin novokřtěnství, se staly významnou inspirací pro vznik této práce.
Problematikou moravských novokřtěnců se v průběhu 20. století zabývalo také několik dílčích studií, které se v různé míře dotýkaly tématu soužití novokřtěnců s prostředím předbělohorské Moravy, pro žádnou z nich to však nebylo klíčové téma. Jmenovat lze studii Františka Mareše o historii moravského novokřtěnství doplněnou o osudy moravských novokřtěnců po jejich odchodu z Moravy do Uher.29 O prameny vrchnostenské provenience (především o urbáře) se opírá
25 KAMENÍČEK, František: Zemské sněmy a sjezdy moravské: jejich složení, obor působnosti a význam od nastoupení krále Ferdinanda I. až po vydání Obnoveného zřízení zemského (1526–1628). Díl třetí a poslední. Brno 1905.
26 HRUBÝ, František: Die Wiedertäufer in Mähren. Lipsko 1935. Vydání monografie předcházela kratší studie viz TÝŽ: Nové příspěvky k dějinám moravských novokřtěnců. In: ODLOŽILÍK, Otokar –PROKEŠ, Jaroslav – URBÁNEK, Rudolf (eds.): Českou minulostí. Sborník k šedesátinám prof. Václava Novotného. Praha 1929, s. 213–229. V roce 1937 byl zveřejněn také drobný článek o korespondenci novokřtěnců s Karlem st. ze Žerotína. TÝŽ: Karel st. ze Žerotína a moravští novokřtěnci. ČČH 43, 1937, č. 1, s. 68–72.
27 PÁNEK, Jaroslav: Moravští novokřtěnci. (Společenské a politické postavení předbělohorských heretiků, sociálních reformátorů a pacifistů). ČČH 92, 1994, č. 2, s. 242–255; PÁNEK, Jaroslav: Religious Liberty and Intolerance in Early Modern Europe. The Wiedertäufer in Moravia, the Predecessors of North American Anabaptists. Historica. Historical sciences in the Czech Republic. Series Nova 2/32. Praha 1995 (vyd. 1997), s. 101–121.
28 PÁNEK, J.: Moravští novokřtěnci, s. 242.
29 MAREŠ, František: Novokřtěnci. ČČH 13, 1907, s. 24–36.
ve svém výkladu o působení novokřtěnců na moravských panstvích studie Jaroslava Novotného.30 K dějinám jednotlivých novokřtěnských komunit a k jejich vnitřnímu fungování přispěl několika studiemi historik a archivář Metoděj Zemek.31 Vedle těchto prací vznikaly také studie věnující se vybraným specifickým novokřtěnským tématům. Jmenovat lze studie Zdeňka V. Tobolky (knihtiskař Sorg-Froschauer, provozovatel mikulovské tiskárny, která produkovala novokřtěnské tisky), Františka Teplého a Milana Kováře (novokřtěnci v jižních Čechách) či Simony Vlčkové (novokřtěnské školství).32
Významnou součást bádání o moravských novokřtěncích tvoří také studium hmotné kultury, a to především fajánsové keramiky a jiných produktů novokřtěnské řemeslné činnosti,33 ale také např. archeologické a antropologické průzkumy novokřtěnských hřbitovů34. V posledních letech se stal předmětem zájmu odborné i laické veřejnosti objev a výzkum lokality Alinkov, raně novověkého dvora nedaleko Čermákovic na Moravskokrumlovsku, který je považován za ojedinělý pozůstatek novokřtěnského haushabenu z přelomu 16. a 17. století.35
30 NOVOTNÝ, Jaroslav: Novokřtěnci na jižní Moravě v 16.–17. století. Vlastivědný věstník moravský (= dále VVM) 14, 1959, s. 86–92.
31 ZEMEK, Metoděj: Pokrokové prvky jihomoravských habánů. Jižní Morava (= dále JM) 15, 1979, s. 164–182; TÝŽ: Habáni na jižní Moravě II. (1561–1622). JM 16, 1980, s. 54–89; TÝŽ: Sociální struktura habánů na jižní Moravě. JM 17, 1981, s. 122–155; TÝŽ: Habánské lokality podle původní habánské kroniky. I. část. JM 18, 1982, s. 141–163.
32 TOBOLKA, Zdeněk Václav: Knihtiskař Simprecht SorgFroschauer. ČMM 53, 1929, s. 501–508; TEPLÝ, František: O posledních novokřtěncích v jižních Čechách. ČSPSČ 38, 1930, s. 95–102; KOVÁŘ, Milan: Novokřtěnci na dominiu pánů z Hradce. In: BŮŽEK, Václav (ed.): Poslední páni z Hradce (= Opera historica 6), České Budějovice 1988, s. 387–400; VLČKOVÁ, Simona: Novokřtěnské školství a jeho význam v kultuře předbělohorské Moravy. VVM 49, 1988, s. 45–55. 33 Ze starších prací především ČERNOHORSKÝ, Karel: Počátky habánských fajánsí. Opava 1931; aktuálně zejména výzkumy Jiřího Pajera – výběrem viz PAJER, Jiří: Novokřtěnské fajánse ze Strachotína. Strážnice 2001 (a literatura zde uvedená); TÝŽ: Novokřtěnecké fajánse z Moravy 1593–1620. Strážnice 2011 a studie publikované ve sborníku Nové studie o novokřtěncích: TÝŽ: Nové studie o novokřtěncích. Strážnice 2018, s. 145–260; KALINOVÁ, Alena: Novokřtěnská, habánská a posthabánská fajáns v Moravském zemském muzeu (1600–1765). Brno 2018. K výzkumu novokřtěnských nožířských produktů viz PAJER, Jiří: Moravské novokřtěnské nožířství. Acta Musei Moraviae. Scientiae Sociales 102, 2017, s. 81–93. 34 O novokřtěnských hřbitovech výběrem viz VALTROVÁ, Jana a kol.: Možnosti a meze výzkumu pohřebišť novokřtěnců na jižní Moravě z pohledu biologické antropologie, historie a religionistiky. Anthropologia Integra 14, 2023, č. 2, s. 7–24; UNGER, Josef: Novokřtěnský hřbitov v Mikulově. JM 20, 1984, s. 258–260 (a literatura zde uvedená); TÝŽ: Wiedertäuferfriedhöfe in Südmähren. Beiträge zur Mittelalterarchäologie in Österreich 7, 1991, s. 129–132; TÝŽ: Židovský nebo novokřtěnecký hřbitov ve Veselí nad Moravou. Malovaný kraj 2020, č. 3, s. 5. Aktuálně probíhá výzkum novokřtěnského hřbitova v Přibicích, vedený Ústavem antropologie PřF MU, dílčí závěry obsahem bakalářské práce viz KŘÍŽ, Martin: Pohřební ritus moravských novokřtěnců. Bakalářská diplomová práce (PřF MU). Brno 2021. Ze starších prací viz UNGER, Josef: Objev novokřtěnského hřbitova u Přibic (okr. Břeclav). Přehled výzkumů 1972. Brno 1973, s. 89.
35 PAJER, Jiří: Nově objevené sídlo novokřtěnců v Čermákovicích (dvůr Alinkov, k. ú. Horní Kounice, okres Znojmo). Sborník Státního okresního archivu Znojmo 29, 2014, s. 40–59; TÝŽ, K dějinám a stavební charakteristice sídla novokřtěnců v Čermákovicích (K původu a funkční interpretaci dvora Alinkov). Jižní
1.1 Literatura a stav bádání
V současné době se dějinami moravského novokřtěnství zabývá především archeolog Jiří Pajer, jenž k poznání novokřtěnské problematiky významně přispívá svým studiem novokřtěnské keramiky, archivních pramenů i archeologickým výzkumem jednotlivých novokřtěnských lokalit. Pajerovy studie vyšly souhrnně v publikacích Studie o novokřtěncích (2006), Nové studie o novokřtěncích (2018) a Sídla novokřtěnců na Moravě (2021) 36 Pajerovy publikace (zejména posledně jmenovaná) mimo jiné souhrnně zprostředkovávají celou řadu archivních pramenů, které se jinak nacházejí roztroušené v různých archivních fondech a sbírkách a které jsou významné pro studium a analýzu fungování novokřtěnců v prostředí předbělohorské Moravy.
Novokřtěnství se těší dlouhodobé pozornosti také řady zahraničních badatelů. Badatelský zájem se zpravidla objevuje v zemích, kde novokřtěnci působili, nebo v zemích, v nichž některé z novokřtěnských denominací dodnes působí. Z nepřeberného množství prací zabývajících se novokřtěnstvím zdůrazním v tomto textu pouze ty, které se věnují vysloveně novokřtěncům na Moravě. Vynechány budou práce věnující se novokřtěnství obecně, novokřtěnství v jiných oblastech či problematice současných novokřtěnských denominací.37
V kontextu výzkumu moravského novokřtěnství se většina zahraničních badatelů soustředí na prameny novokřtěnské provenience a z domácích (vrchnostenských, zemských) pramenů čerpá především z těch německy psaných, což je přirozeně způsobeno jazykovou bariérou. Právě tato skutečnost může být hnací silou pro výzkum moravského novokřtěnství mezi domácími badateli, kteří jsou schopni pracovat s česky psanými prameny a výsledky svých výzkumů prostřednictvím cizojazyčných publikací zprostředkovat zahraničnímu bádání. Z výše uvedených důvodů je také zřejmé, že zahraniční historiografická produkce ke zkoumanému tématu – tedy vztahu novokřtěnců k moravskému prostředí – přispívá jen okrajově a nejedná se o stěžejní oblast jejího zájmu.
Ze starších prací zahraniční historiografie zabývající se moravskými novokřtěnci bych zmínila zejména disertační práci Lydie Müllerové, v níž se věnuje převážně myšlenkovému pozadí ideálů společenství majetku a jeho uvedení do praxe na příkladu zřízení moravských novokřtěnských komunit.38 Ekonomickou filozofii novokřtěnců včetně pasáží věnovaných moravskému novokřtěnství rozpracoval v roce Morava 52, 2016, s. 81–102. Alternativní výklad, který rozporuje Pajerovu identifikaci Alinkova jako novokřtěnského sídla, publikovali pracovníci NPÚ: KRUNTORÁD, Matěj – MALANÍKOVÁ, Jana: Hospodářský dvůr v Alinkově ve světle výsledků stavebněhistorického průzkumu. Jižní Morava 54, 2018, s. 241–265.
36 PAJER, Jiří: Studie o novokřtěncích. Strážnice 2006; TÝŽ: Nové studie o novokřtěncích. Strážnice 2018; TÝŽ: Sídla novokřtěnců na Moravě. Strážnice 2021.
37 K přehledu starších prací viz publikované bibliografie: HILLERBRAND, Hans J. (ed.): Bibliographie des Täufertums 1520–1630. (= Quellen zu Geschichte der Täufer X). Gütersloh 1962; KRISZTINKOVICH, Maria H.: An Annotated Hutterite Bibliography. Ontario 1998.
38 MÜLLER, Lydia: Der Kommunismus der mährischen Wiedertäufer. Lipsko 1927.
1964 také Peter James Klassen.39 Ačkoliv obě práce významně přispívají k poznání vnitřního, především pak ekonomického fungování novokřtěnských komunit, téměř vůbec nereflektují ekonomické vazby novokřtěnců s jejich okolím.
K výzkumu dějin moravských novokřtěnců významně přispěl rovněž americký historik Robert Friedmann.40 V kontextu výzkumu kontaktů a interakcí novokřtěnců s jejich okolím bych pak zmínila především jeho studii zaměřenou na novokřtěnské lazebníky a lékaře, v níž zmiňuje také jejich klientelu z řad společenských elit předbělohorské Moravy.41 Významným příspěvkem z oblasti sociálních dějin je monografie Clause-Petera Clasena zabývající se nejrůznějšími sociálními aspekty novokřtěnského hnutí na území dnešního Švýcarska, Rakouska, středního a jižního Německa a Moravy, přičemž jedna část knihy je věnována přímo sociálním dějinám moravských huteritů.42 Clasenova podrobná sociálně-historická analýza moravských huteritů umožnila jednak přiblížit jejich praktické fungování na předbělohorské Moravě, jednak nastínit styčné plochy pro možnou interakci.
Kontakty moravských novokřtěnců se členy Jednoty bratrské zkoumal Jarold Knox Zeman. Zemanova práce poskytuje zevrubný rozbor diskusí a jednání, jež mezi zástupci obou náboženských uskupení v průběhu 16. století několikrát proběhly. Jde o jedinečný příspěvek v problematice vztahu novokřtěnců s jinou náboženskou skupinou.43 Výchozí síť pro navazování kontaktů nastínil týž autor ve své rozsáhlé topografické studii mapující novokřtěnské lokality na území Moravy.44 Významnou studii o dějinách moravských novokřtěnců se zvláštním zřetelem na lichtenštejnská panství a o vztahu k lichtenštejnské vrchnosti (zejména v rané fázi novokřtěnského hnutí) vydal v roce 1977 Christoph Möhl.45
39 KLASSEN, Peter James: The Economics of Anabaptism 1525–1560. The Hague 1964.
40 Výběrem z díla Roberta Friedmanna FRIEDMANN, Robert: Adventures of an Anabaptist in Turkey 1607–1610. Mennonite Quarterly Review (= MQR) 17, 1943, s. 73–86; TÝŽ: Hutterite Studies: Essays by Robert Friedmann. Goshen 1961; TÝŽ: Die Schriften der Huterischen Täufergemeinschaften. Gesamtkatalog ihrer Manuskriptbücher, ihrer Schreiber und ihrer Literatur, 1529–1667. (= Österreichische Akademie der Wissenschaften, philosophisch-historische Klasse Denkschriften 86). Vídeň 1965.
41 FRIEDMANN, Robert: Hutterite Physicians and BarberSurgeons. MQR 27, 1953, s. 128–136. Jedná se o poznámky navazující na studii Johna L. Sommera o novokřtěnském lékařství publikovanou ve stejném vydání MQR: SOMMER, John L.: Hutterite Medicine and Physicians in Moravia in the Sixteenth Century and After. MQR 27, 1953, s. 119–120.
42 CLASEN, Claus-Peter: Anabaptism. A Social History, 1525–1618. Switzerland, Austria, Moravia, South and Central Germany. Ithaca – London 1972.
43 ZEMAN, Jarold Knox: The Anabaptists and the Czech Brethren in Moravia 1526–1628. A study of origins and contacts. The Hague – Paris 1969.
44 ZEMAN, Jarold Knox: Historical Topography of Moravian Anabaptism. MQR 40, 1966, s. 266–278 (= dále Historical Topography of Moravian Anabaptism I); MQR 41, 1967, s. 40–78 (= dále Historical Topography of Moravian Anabaptism II), 116–160 (= dále Historical Topography of Moravian Anabaptism III).
45 MÖHL, Christoph: Die Herren von Liechtenstein und die Wiedertäufer in Mähren. Jahrbuch des Historischen Vereins für das Fürstentum Liechtenstein 77, 1977, s. 119–171.