KAPITOLA JEDNA
Červenec
Shane ještě nikdy po ničem tolik netoužil. Cíl měl přímo před sebou a nic mu nezabrání v tom, aby ho dosáhl.
„Ani ve snu, Hollandere,“ zavolal za ním chraplavý hlas.
Shane měl pocit, že mu hrudník každou chvíli praskne, ale jen ztěžka vydechl a přinutil se zrychlit. Dusot tenisek na pěšině a tlukot jeho srdce skoro přehlušily smích za jeho zády. Snažil se všechno ignorovat a soustředit se jenom na konec pěšiny před sebou.
Najednou se vedle něj objevil Ilja, zmáčený potem, tričko zmuchlané v pěsti. Mrknul na Shanea a proletěl kolem jako nějaká kreslená postavička. Shane frustrovaně zabručel a pokusil se ho dohnat, jenomže s Iljovýma dlouhýma nohama a zdánlivě nadlidskou výdrží zkrátka nemohl soupeřit.
Ilja dorazil na konec pěšiny první a vítězoslavně zvedl ruce. Potom se svalil na trávník na kraji malého parkoviště.
Shane k němu doklopýtal, supěl a nadával. Opřel se rukama o kolena a čekal, až ho dýchání přestane bolet.
„Naser,“ zasípal, „si.“
Ilja se překulil na záda a třásl se smíchem. Utřel si čelo vlhkým tričkem. „Málem jsem tě nechal vyhrát.“
„Lháři.“
„Výhled nebyl špatný. Zezadu. Skoro stál za to být druhý.“
Shane nechápal, jak jeho přítel zvládá celé věty. „Sklapni.“
„Ty kratičké šortky se mi fakt líbí.“
Shane se zasmál, spíš to ale znělo, jako když z parní lokomotivy uniká pára. „Dík.“
Ilja se opřel o lokty. Zavřel oči, zaklonil hlavu a lehce s ní zakroutil ze strany na stranu. Vlasy měl zmáčené, lepily se mu na tvář a na krk a hrudník se leskl potem. Křížek, který nikdy neodkládal, mu ležel na rameni.
Shane vedle něj klesl na kolena. „Nenávidím, že mě dokážeš předběhnout. Nedává to smysl.“
Ilja otevřel jedno oko. „Možná bys měl jíst víc sacharidů.“
„Jím zdravé sacharidy.“
„Nejíš nic.“
„Ty kouříš.“
„Skoro nikdy.“
„Jednu sis dal včera v noci.“
„Jak to víš?“
„Mám nos.“
Ilja klepl Shanea do špičky nosu. „Roztomilý nos.“
Shane se na něj pokusil zamračit, ale nevydrželo mu to. Ne když se Ilja tak usmíval. Místo toho jemně uchopil Iljův křížek a položil mu ho doprostřed hrudi.
„Takže tobě se líbí moje šortky?“ Byly kratší než ty basketbalové, ve kterých trénoval obvykle. Rozhodl se zkusit něco nového. I vlasy měl delší než dřív. Nechal si je narůst během play-off, a když nadhodil, že je čas dát se ostříhat, Ilja byl zásadně proti. Dovolil mu ale zbavit se té příšerně vypelichané imitace vousů.
Teď přejel prsty po lemu jedné nohavice kraťasů, napnuté těsně kolem Shaneova stehna. „Postavit se ti, nejspíš by ti do nich udělal díru.“
No jo. Ježiši. Shane se rozhlédl. Parkoviště bylo ze všech stran obrostlé stromy a oni tam byli sami, přesto se ale pořád nacházeli na veřejnosti. „Raději to tady nezkoušejme.“
Ilja Shanea bez varování chytil a povalil ho na záda. Natáhl se nad něj a seshora se na něj zubil.
Shane se zapřel rukama o jeho zpocenou hruď. „Jsi nechutnej.“
„Oba jsme nechutní.“ Ilja se k němu sklonil a rychle ho políbil.
„Dost,“ řekl Shane, ačkoli se nezdálo, že by to myslel vážně. „Měli bychom jít domů. Dát si sprchu.“
„Fajn.“ Ilja vyskočil a nabídl Shaneovi ruku, aby mu pomohl vstát.
„Jsi nějak moc plný energie,“ zabrblal Shane, vzal ho za ruku a nechal se vytáhnout na nohy.
„Vím o několika způsobech, jak ji vybít,“ odtušil Ilja.
Bože, kéž by, pomyslel si Shane. „Čeká nás hovor s Farou.“ Vykročil k autu.
Ilja si za ním těžce povzdychl. „Proč vlastně?“
„Protože je naše agentka a její prací je, mimo jiné, dohlížet na nás.“
Ilja vloni ukončil spolupráci s ruským agentem, kterého měl od doby, co byl puberťák, a podepsal smlouvu se Shaneovou agentkou. Chtěl nějakého Kanaďana a Shane si nemohl Faru Jalali vynachválit. Nejenže byla skvělá agentka, ale stála pevně za Shanem, když jí před dvěma lety přiznal, že je gay.
„Třeba bychom jí to mohli říct,“ nadhodil Ilja.
„Říct co?“
„O nás.“
„Cože? Dneska? Teď?“ I přes letní žár a krev stále rozpálenou
z běhu Shanea zamrazilo.
Ilja lehce pokrčil rameny. „Nejspíš už to stejně ví.“
V Shaneově nitru se rozezněl poplach. „Proč by měla?“
„Jsme spolu u tebe na chatě. Jsi gay. Já jsem kus.“
„Je trochu… brzo. Měli bychom si o tom promluvit. Vymyslet, jak to zformulovat a…“
Ilja na něj hleděl se směsicí náklonnosti a podráždění. „Nejde o nic komplikovaného. A jestli nás nepodpoří, pak by neměla být naše agentka.“
Shane se kousal do rtu. Věděl, že Ilja má pravdu. „Podpoří nás.“
„Já vím. Tak jí to řekneme.“
Společná sprcha jim trvala déle, než bylo nezbytně nutné. Shane pořád zápasil s tričkem, když mu na mobilu vyskočila Fařina žádost o FaceTime. Ilja byl jen ve spodním prádle.
„Mám to vzít?“ zeptal se a zvedl Shaneův mobil z komody.
„Ne! Obleč se!“ Shane mu mobil sebral a přijal Fařinu žádost. Displej vyplnila její tvář, elegantní jako vždy.
„Ahoj, kluci,“ řekla vesele. „Nebo aspoň ahoj, Shane.“
„Ilja je tady. On jenom…“ Shane zmlkl, na okamžik ho totiž rozptýlily Iljovy kraťasy, posazené nízko na bocích, a jeho nahý trup.
„Ahoj, Faro,“ zavolal Ilja.
Farah se usmála. Nejspíš už byla na bláznivé hokejisty zvyklá. Byla asi jen o deset let starší než Ilja a Shane, zároveň však přinejmenším dvakrát dospělejší, než oni dva kdy budou. „Ahoj, Iljo. Užíváte si léto?“
„Skvěle. Jo,“ řekl Shane, nejspíš až moc horlivě. Byl nervózní. A právě si uvědomil, že videohovor přijal v ložnici, což bylo asi trochu divné. Sedl si na postel a mobil podržel v úrovni očí. „A co tvoje léto?“
„Rušné.“
Ilja se připojil k Shaneovi na posteli; pořád si oblékal tričko. Farah zatěkala pohledem mezi nimi, pravděpodobně si všimla, že oba mají mokré vlasy.
Kurva. Tohle bylo směšné.
„Než začneme mluvit o… jiných věcech,“ řekl Shane. „Chceme ti něco říct.“
„Jsem jedno ucho.“
Shane pohlédl Iljovi do očí. Ilja mu položil ruku na koleno a stiskl.
„Tak,“ začal Shane pomalu, „víš, že jsem gay.“
„Jistě. Řekl jsi mi to.“
„Jo. Jde o to…“
„Já jsem bisexuál,“ vyhrkl Ilja.
Faře zacukaly koutky. „Tuším, kam tohle směřuje,“ odvětila klidně.
No, aspoň zjistili, jak snadné by pro lidi bylo dát si dvě a dvě dohromady, kdyby se dozvěděli pravdu o Iljově sexualitě.
„Jo,“ přikývl Shane. „Asi tušíš.“
„Jsme spolu,“ řekl Ilja pro jistotu.
„Promiň,“ dodal Shane. „Vím, že to všechno zkomplikuje.“
„Neomlouvejte se. Mám vás ráda, kluci, a přeju vám to.“ Zasmála se. „Ačkoli nemůžu tvrdit, že bych tohle čekala, když jsem se dneska ráno vzbudila. Můžu se zeptat, jak dlouho už to mezi vámi trvá?“
Shane a Ilja si vyměnili úsměvy a Ilja pak řekl: „Hodně dlouho. Roky.“
„Takže nejde o nic nového,“ odvětila Farah a Shane tušil, že mluví spíš sama se sebou. „Nechci klást hloupé otázky, ale je to vážné?“
„Velmi,“ prohlásil Ilja. Shaneovo srdce poskočilo jako vždy, když dal Ilja jasně najevo, jak moc mu na něm záleží.
„Chcete to říct lidem?“ zajímala se Farah.
„Ne,“ vyhrkl Shane ve stejnou chvíli, kdy Ilja řekl: „Ještě ne.“
„Jenom jsme chtěli, abys to věděla,“ objasnil Shane. „Skoro nikdo o tom neví, ale napadlo nás, že ty bys měla.“
Farah kývla. „Jsem na vaší straně. Cokoli potřebujete, jsem vám k dispozici. V NHL očividně neexistuje precedens, ve kterém by si spolu dva rivalové něco začali, takže se ocitáme na neprobádaném území. Ať už se stane cokoli, rozhodně to nebude nuda!“
„Nuda by mi nevadila,“ zamumlal Shane.
„Shane miluje nudu,“ řekl Ilja.
Farah se zasmála. „To je dobře, protože já tu mám celý seznam nudných věcí, které spolu musíme probrat.“
Mluvili o sponzorství, o plánovaném datu vysílání dokumentu o jejich rivalitě od ESPN, o tom, že se Shane na konci sezóny stane volným hráčem, a o charitativních hokejových kempech, které měly začít příští týden. Z Shaneova pohledu to nebylo ani trochu nudné.
„Na ten dokument se těším,“ řekla Farah. „Ten o Scottu Hunterovi byl fantastický.“
„Neviděl jsem ho,“ prohlásil Ilja monotónně.
„Váš skutečný příběh ale zřejmě tak docela nevystihli.“
Ne. Ilja a Shane si dali dobrý pozor, aby nic neprozradili. Ne že by se na dokumentu nějak výrazně podíleli. Oba absolvovali několik rozhovorů a snášeli, že je – opět každého zvlášť – minulou sezónu pár dnů všude doprovázel filmový štáb. Shane však věděl, že dokument budou tvořit hlavně existující záznamy zápasů a rozhovory s jinými lidmi.
Jakmile jejich hovor s Farou skončil, povalil Ilja Shanea na postel, sevřel mu zápěstí a zlíbal ho tak důkladně, až ho připravil o dech.
„Dopadlo to dobře,“ zamumlal Shane mezi polibky.
„Skvěle. Říkal jsem ti to.“
Shane miloval Ilju tak moc, že ho někdy až fyzicky bolelo dusit to v sobě. Nechtěl se stát gay ikonou ani čelit zájmu – pozitivnímu i negativnímu –, který by v hokejovém světě vyvolali, kdyby svůj vztah
odhalili, přál si však, aby mohl Ilju otevřeně milovat bez veškeré té zátěže.
Možná jednou. Až oba ukončí kariéru. Shane znal několik bývalých hvězd NHL, které docela snadno zmizely z očí veřejnosti, pokud chtěly. Někdy i když nechtěly. Svět se o ně zkrátka přestal zajímat.
Zrovna teď ale byli Shane a Ilja ve svých devětadvaceti letech na vrcholu sil. Shane právě dovedl svůj tým ke třetímu Stanley Cupu, a třebaže Ilja vedl mnohem horší tým, v Ottawě pořád sázel jeden gól za druhým. Byli superhvězdami a pořád v sobě měli spoustu nadšení pro hokej. Shane byl pevně odhodlaný hrát ještě aspoň deset let a předpokládal, že Ilja to cítí stejně.
Což nejspíš znamenalo dalších deset let schovávání. Ale Shane to udělá. Pro Ilju by udělal cokoli. Jednou mu řekl, že je ohledně jejich vztahu ochotný hrát dlouhou hru, a myslel to vážně.
„Proč jsi najednou smutný?“ zeptal se Ilja.
Shane zaraženě zamrkal. „Promiň. O nic nejde.“ Rychle ho políbil. „Miluju tě.“
Ilja mu věnoval jeden ze svých křivých sexy úsměvů. „No jistě. Jak by ne?“