ZRK2528_Long_Game_ukazka

KAPITOLA JEDNA Červenec Shane ještě nikdy po ničem tolik netoužil. Cíl měl přímo před sebou a nic mu nezabrání v tom, aby ho dosáhl. „Ani ve snu, Hollandere,“ zavolal za ním chraplavý hlas. Shane měl pocit, že mu hrudník každou chvíli praskne, ale jen ztěžka vydechl a přinutil se zrychlit. Dusot tenisek na pěšině a tlukot jeho srdce skoro přehlušily smích za jeho zády. Snažil se všechno ignorovat a soustředit se jenom na konec pěšiny před sebou. Najednou se vedle něj objevil Ilja, zmáčený potem, tričko zmuchlané v pěsti. Mrknul na Shanea a proletěl kolem jako nějaká kreslená postavička. Shane frustrovaně zabručel a pokusil se ho dohnat, jenomže s Iljovýma dlouhýma nohama a zdánlivě nadlidskou výdrží zkrátka nemohl soupeřit. Ilja dorazil na konec pěšiny první a vítězoslavně zvedl ruce. Potom se svalil na trávník na kraji malého parkoviště. Shane k němu doklopýtal, supěl a nadával. Opřel se rukama o kolena a čekal, až ho dýchání přestane bolet. „Naser,“ zasípal, „si.“ Ilja se překulil na záda a třásl se smíchem. Utřel si čelo vlhkým tričkem. „Málem jsem tě nechal vyhrát.“ „Lháři.“ „Výhled nebyl špatný. Zezadu. Skoro stál za to být druhý.“ Shane nechápal, jak jeho přítel zvládá celé věty. „Sklapni.“ 5