Obsah
Poděkování 7
Slovo úvodem 9
Sedmá hodina noční (00.00–01.00)
Mstitel vyráží do noci 13
oSmá hodina noční (01.00–02.00)
Raněný básník hledá pomoc 22
devátá hodina noční (02.00–03.00)
Žena přivádí na svět dítě 32
deSátá hodina noční (03.00–04.00)
Pekař zadělává na chleba 42
Jedenáctá hodina noční (04.00–05.00)
Cestovatel odráží na moře 52
dvanáctá hodina noční (05.00–06.00)
Žena pozvedá zbraň 62
První hodina denní (06.00–07.00)
Hospodář zachraňuje nemluvně 73
druhá hodina denní (07.00–08.00)
Sedlák plní brannou povinnost 81
třetí hodina denní (08.00–09.00)
Syn pohřbívá nemrtvého otce 90
čtvrtá hodina denní (09.00–10.00)
Runopisec odhaluje své dílo 99
Pátá hodina denní (10.00–11.00)
Zákonodárce dospěje k rozhodnutí 108
ŠeStá hodina denní (11.00–12.00)
Otrokyni se vrací řeč 116
Sedmá hodina denní (12.00–13.00)
Muž vzdoruje posměchu 124
oSmá hodina denní (13.00–14.00)
Válečník přiváží kořist 133
devátá hodina denní (14.00–15.00)
Mladík se chystá na souboj 144
deSátá hodina denní (15.00–16.00)
Manželka usiluje o rozvod 155
Jedenáctá hodina denní (16.00–17.00)
Hospodyně chystá pohoštění 163
dvanáctá hodina denní (17.00–18.00)
Bojovník přijímá odškodnění 173
První hodina noční (18.00–19.00)
Lodní stavitel dokončuje své dílo 184
druhá hodina noční (19.00–20.00)
Král se účastní hostiny 195
třetí hodina noční (20.00–21.00)
Náčelník umírá v plamenech 205
čtvrtá hodina noční (21.00–22.00)
Manželka vykonává pomstu 215
Pátá hodina noční (22.00–23.00)
Dcera brání otci v sebevraždě 224
ŠeStá hodina noční (23.00–00.00)
Otec kojí nemluvně 234
O autorce 245
Obrazové zdroje 246
Prameny 249
Literatura 255
Seznam jmen 258
Rejstřík 264
VeST fOlD
Kaupang
Ju TSKý
pOlOOSTROV
Mapka znázorňuje trasu Ottarovy plavby do Hedeby
V nedávné minulosti se Ottar pokusil syna připravit na novou zkušenost několika kratšími výlety na moře, přesto si teď všimne jeho rozechvění. Nediví se, Olaf se dosud nikdy nemusel odloučit od matky a sourozenců na víc než pár dní. A tak vzorný otec chlapce ujistí, že začátek cesty může probíhat krušně, ale vše se zlepší, jakmile se ocitnou v dánských vodách.
„Musíš to překonat. Vím, že nedostaneš mořskou nemoc. Jsi skoro dospělý a neuděláš mi ostudu,“ pokračuje Ottar.
Soudí, že syna potěší návštěva skutečného města jako Hedeby. V jeho ulicích se přece skrývá spousta zajímavostí, včetně chutných a cizokrajných jídel. Také tam panuje přívětivější povětří. Aby syna o něco víc navnadil, popíše mu, co hodlá v Hedeby nakoupit: „Sůl, koření, víno a hrnčířské výrobky pro naši domácnost v Hålogalandu. Zbraně pro tebe i tvé bratry, polodrahokamy pro tvé sestry, nějaký ten šperk pro matku, možná i pár loktů hedvábí, budou-li ceny příznivé.“
Nakonec Ottar slíbí: „A ty, můj synu, si za všechno úsilí vybereš něco, co ti udělá radost. Taky mi pomůžeš vybrat stříbrnou sponu pro tvou matku.“ S těmi slovy cestovatel povzbudivě poplácá Olafa po rameni. Jak se zdá, chlapec už se uklidnil. Nejspíš si uvědomil, že je skutečně skoro dospělý, a jistě ho potěšila i vyhlídka na pěkný dárek či dva.
třetí hodina denní
(08.00–09.00)
Syn pohřbívá nemrtvého otce
Arnkel Thorolfsson vyráží ze svého statku Bolstad.
Doprovází ho jedenáct odvážných mužů a sáně tažené volským spřežením, na nichž si vezou potřebné nástroje. Arnkelův nebožtík otec Thorolf Bjarnarson totiž nespí pokojně v hrobě, jak by se slušelo, vychází do okolí a děsí tamní obyvatele. Arnkelovi tradice velí učinit této nepřístojnosti přítrž. Existuje pouze jediná možnost, jak toho dosáhnout. Jeho muži otcovy ostatky vykopou a pohřbí v bezpečné vzdálenosti od původního místa.
Sousedé i přátelé zahrnuli Arnkela stížnostmi na otcovo posmrtné řádění, chtě nechtě tedy musí konat. Thorolf, řečený Kulhavý, se po smrti stal postrachem celého kraje. Voly, kteří ho vezli na poslední cestě, prý posedli trollové. Každý pták, co se odváží usednout na jeho mohylu, okamžitě uhyne.
Dobytek, který se k jeho hrobu jen přiblíží, propadne šílenství a za hlasitého bučení pojde. O život se bojí i místní rolníci. V kraji zavládl takový strach, že se lidé neodváží vycházet po setmění. Z Thorolfova statku Hvam se prý za nocí linou děsivé zvuky. Podle sousedů se také nebožtíci, jež zemřeli na následky Thorolfova řádění, proměnili v nemrtvé a číhají na střechách svých domů.
Duchové a nemrtví vystupují ve středověkých islandských pověstech často jako bytosti zlé, kruté a pomstychtivé. Jejich vztah k živým se jen vzácně dal popsat jako mírumilovný. Ze záhrobí se také obvykle vraceli nevlídní jedinci, kteří se ani za života netěšili ve společnosti velké oblibě.
Pastýř z usedlosti Hvam často vyděšeně hnal stádo k domovu, neboť se nemohl ubránit pocitu, že má Thorolfa v patách. Jednoho večera se nevrátil on ani jeho dobytek. Následujícího jitra našli jeho mrtvé tělo nedaleko Thorolfovy mohyly. Bylo zčernalé a rozlámané, jediná kost v něm nezůstala celá. Arnkel tehdy nechal nešťastníka pochovat poblíž otce. Pošla i část stáda, o které se pastýř staral, zbývající zvířata zabloudila do hor
slouží také k označení písmene g. A tak Balli strávil několik bezesných nocí uvažováním, které řešení zvolit. Nu, dnes má i tuto část obtížné zakázky zdárně za sebou.
Snažil se runy rozmístit rovnoměrně, aby vyplnily celá hadí těla, nakonec mu přesto něco místa zbylo. Tady to vypadá jaksi prázdně, uvažoval. Protože nevěděl, čím přesně smí plochu vyplnit, přizval k rozhodování Vidhugsiho. Navrhl, že by tam vepsal svůj podpis. Vždyť se jednalo o jeho mistrovské dílo! A Vidhugsi z pozice zadavatele k Balliho velké radosti souhlasil. Runopisec si tedy pečlivě rozvrhl zbývající prostor, aby pyšně přidal slova:
raþi • tekr • þaR • rynsi • runum • þim sum • bali • risti
Nechť si znalec run přečte znaky, které vyryl Balli.
Nyní, v den slavnostního odhalení kamene, si Balli připadá jako na trní. Jeho blízcí si s oblékáním a přípravami dávají nějak moc na čas. Konečně mohou vyrazit do Ågersty. Není to daleko, nejmladší děti však občas potřebují odpočívat. Balli se začíná strachovat, že přijdou pozdě. Možná jsem
měl nechat rodinu doma, žehrá v duchu. Chtěl však, aby si jeho dílo prohlédli nejstarší synové v naději, že se pak budou pilněji vzdělávat v runách i v opracovávání kamene. A tak
Balli vezme jedno nejmenší dítě do náručí, manželka naloží stejně s druhým a všichni přidají do kroku. Dorazí právě včas.
Nejmenší dítko hned běží ke kameni a snaží se nakouknout pod plachtu. Balliho žena mu v tom naštěstí včas zabrání. Runopisec, který si konečně smí oddechnout, zaznamená
Vudhugsiho. Statkář míří na místo v čele početného procesí, zřejmě jde o bližší i vzdálenější přízeň. Hosté vytvoří kolem kamene velký obřadný kruh. Vidhugsi přistoupí ke kameni, vyzve Balliho, ať se k němu připojí, potom shromáždění osloví:
„Přišli jsme oslavit život a činy mého otce Særeifa, nejlepšího a nejvýznamnějšího muže, kterého jsem měl tu čest poznat. Nyní krátkou chvílí ticha uctěme jeho památku.“
Hosté však příliš dlouho mlčet nevydrží, jsou zvědaví na památeční kámen. Vidhugsi tedy pokyne Ballimu a ten pomalu uvolňuje uzly, které plachtu poutají. U každého vzpomíná na dlouhé hodiny soustředěné práce. Poznal by onen kámen, jeho tvar a povrch stejně neomylně jako matka vždy pozná své novorozeně. Však také považuje nápis za své dítě.
Když runopisec konečně strhne lněnou plachtu, shromáždění zadrží dech a vzápětí mu hlasitě provolává slávu. Každý se chce kamene dotknout, každý chvátá Vidhugsimu a Ballimu poblahopřát k mistrovskému dílu. Vidhugsi sám pozvedne hlas nad okolní vřavu, aby Ballimu poděkoval za všechnu podstoupenou námahu. Poté ukáže
