Oliver Burkeman
MEDITACE PRO SMRTELNÍKY
Najděte své limity a vytoužený klid za 28 dní
Copyright © 2024 Oliver Burkeman
Podle anglického originálu Meditations for Mortals: Four Weeks to Embrace
Your Limitations and Make Time for What Counts vydalo v edici Žádná velká
věda nakladatelství Jan Melvil Publishing v Brně roku 2025. Žádná část této knihy
nesmí být nijak použita či reprodukována bez písemného svolení, s výjimkou
případů krátkých citací jako součásti kritických článků a recenzí.
Překlad Aleš Drobek
Odpovědná redaktorka Vendula Kusá
Jazyková redaktorka Martina Rybičková
Šéfredaktor Marek Vlha
Autorství fotografie na obálce se vydavatelství nepodařilo zjistit, v případě kontaktování autorovi rádi uhradíme honorář.
Design obálky Matt Broughton
Grafická úprava a sazba David Dvořák
Úprava české obálky David Dvořák
Fotografie autora Nina Subin
Jazyková korektura Vilém Kmuníček
Tisk a vazba PBtisk, a. s., Příbram
Vydání první
Jan Melvil Publishing, 2025
Všechny naše knihy najdete na www.melvil.cz
Chyby a připomínky: melvil.cz/chyby
Recenze a pochvaly: melvil.cz/kniha-meditace-pro-smrtelniky, libisemi@melvil.cz
Kniha vychází také elektronicky a jako audiokniha.
Vyzkoušejte aplikaci Melvil: – e-knihy i audio na jednom místě – vlastní poznámky – plynulé přepínání mezi čtením a poslechem
ISBN 978-80-7555-291-4
Volně šiřitelná ukázka z
Je snazší usilovat o to být lepší, než jste, než být sami sebou.
— MARION WOODMAN
Existuje život před smrtí? To je otázka!
— ANTHONY DE MELLO
Volně šiřitelná ukázka z knihy
Obsah
Úvod: Nedokonalý život / 11
TÝDEN PRVNÍ: KONEČNOST
Den první: Je to horší, než si myslíte / 25
O tom, jak osvobozující umí být porážka
Den druhý: Kajaky a superjachty / 30
O tom, co znamená opravdu konat
Den třetí: Jen ponesete důsledky / 35
O tom, za jakou cenu
Den čtvrtý: Proti produktivnímu dluhu / 40
O síle seznamu splněných úkolů
Den pátý: Příliš mnoho informací / 46
O umění číst a nečíst
Den šestý: Nemůžete se starat o všechno / 51
O tom, jak si uchovat příčetnost, když se svět zbláznil
Den sedmý: Budoucnost ať je budoucností / 56
O přecházení mostů, až k nim dojdeme
Najděte své limity a vytoužený klid za 28
TÝDEN DRUHÝ: OD SLOV K ČINŮM
Den osmý: Honba za rozhodnutími / 63
O volbě cesty lesem
Den devátý: Dotahujme věci do konce / 68
O kouzlu dokončování
Den desátý: Najděte si životní úkol / 72
O tom, co chce realita
Den jedenáctý: Prostě jděte do kůlny / 77
O spřátelení se s tím, čeho se bojíte
Den dvanáctý: Pravidla, která slouží životu / 82
O víceméně každodenním konání věcí
Den třináctý: Tři hodiny / 87
O nacházení soustředěnosti v chaosu
Den čtrnáctý: Přijďte na chuť problémům / 92
O tom, že nikdy nedosáhneme bezproblémové fáze
Volně šiřitelná ukázka z knihy MEDITACE PRO
TÝDEN TŘETÍ: NECHTE TO PLAVAT
Den patnáctý: Co kdyby to bylo snadné? / 99
O falešné přitažlivosti námahy
Den šestnáctý: Zlaté pravidlo naruby / 105
O tom, jak nebýt sám sobě nejhorším nepřítelem
Den sedmnáctý: Nestůjte v cestě štědrosti / 111
O marnosti snahy „stát se lepším člověkem“
Den osmnáctý: Dopřejte druhým jejich problémy / 115
O tom, jak se starat o sebe
Den devatenáctý: Skvělá zábava, nebo skvělý příběh / 120
O výhodách nepředvídatelnosti
dní
Najděte své limity a vytoužený klid za 28
Den dvacátý: Stanovte si kvantitativní cíl / 125
O vykopnutí vnitřního kontrolora kvality
Den dvacátý první: Co je to vlastně vyrušení? / 130
O tom, jak je důležité nechat se rozptylovat
TÝDEN ČTVRTÝ: ŽÍT V PŘÍTOMNOSTI
Den dvacátý druhý: Přestaňte rozmazlovat své budoucí já / 139
O pohroužení se do času a prostoru
Den dvacátý třetí: Jak vycházet z vyrovnanosti / 145
O tom, jak nejprve zaplatit sobě
Den dvacátý čtvrtý: Nedbalá pohostinnost / 150
O nacházení spojení v nedokonalostech
Den dvacátý pátý: Život nelze hromadit / 155
O tom, jak nechat chvíle plynout
Den dvacátý šestý: Nepředstavitelné / 160
O útěše pochybností
Den dvacátý sedmý: C’est fait par du monde / 165
O tom, že to zkusíte
Volně šiřitelná ukázka z knihy
Den dvacátý osmý: Co je důležité / 169
O nalezení vlastní cesty
Epilog: Nedokonale vpřed / 175
Poděkování / 179
Doporučená četba / 181
Poděkování za svolení k užití citovaných textů / 186
Rejstřík potíží / 190
Volně šiřitelná ukázka z knihy
PRVNÍ
Je to horší, než si myslíte
O tom, jak osvobozující umí být porážka
„S pravdou nehnete. Nezhoršíte ji, když se k ní přiznáte. Nezmizí, když ji budete tutlat. A protože je to pravda, pořád vám sedí na zádech. Co pravda není, to vás netíží. Nebojte se – pravdu unesete, už ji totiž nesete.“
— EUGENE GENDLIN
Pokud chcete v životě dělat mnohem častěji to, co je důležité a co vás naplňuje, pak vás nejvíc osvobodí a dodá vám novou sílu pochopení, že život omezené lidské bytosti (s omezeným časem a omezenou vládou nad oním časem) je ve skutečnosti mnohem horší, než jste si dosud mysleli. Že je vlastně dočista beznadějný. Znáte, jak na vás někdy padne splín, například když za sebou máte těžký čtvrtek v práci, ve tři
dní ráno koukáte do stropu a říkáte si, že toho vysněného života se možná nikdy nedočkáte? Prokletí se zlomí, jakmile si uvědomíte, že se ho nikdy nedočkáte stoprocentně.
Najděte své limity a vytoužený klid za 28
Nepopírám, že se o mě občas říká, že jsem morous. A tak bych měl asi vysvětlit, proč si myslím, že to vůbec není depresivní.
Pro začátek si vezměte dnes tak častý problém hrozivého, extrémně dlouhého seznamu úkolů a povinností. Myslíte si, že máte příliš mnoho práce a příliš málo času, a proto vám nezbývá, než dělat vše mimořádně efektivně, objevovat v sobě netušené zásobárny energie, odříznout se od všeho, co vás od práce zdržuje, a silou vůle se doplahočit do cílové rovinky. Ve skutečnosti jste na tom však ještě hůře, protože lavina úkolů a povinností, která se na vás valí, není jen mohutná – ona je v zásadě nekonečná. Tudíž zvládnout toto vše není pouze obtížné, je to nemožné.
Teď to začíná být zajímavé. Jakmile si totiž uvědomíte, že cíl, který jste dosud vnímali jako velmi náročný, je vlastně dočista nedosažitelný, dojde u vás k důležité psychologické změně.
Volně šiřitelná ukázka z knihy
Něco se ve vás uvolní. Je to stejné, jako když vás zastihne liják bez deštníku a vy konečně vzdáte snahu se krýt a smíříte se s tím, že zkrátka promoknete na kost. Dobře, budiž, pomyslíte si. Jakmile pochopíte, že nikdy nestihnete víc než zlomek toho, co byste chtěli zvládnout v ideálním světě, všechna úzkost z vás spadne a vy se s novou vervou pustíte do toho, co skutečně dokážete. Ne že by se ze života rázem stala procházka růžovým sadem: s ohledem na konkrétní situaci může mít zanedbání
některých úkolů vážné důsledky. Jestliže však skutečně nelze udělat vše, co se od vás vyžaduje nebo co vyžadujete sami od
Najděte své limity a vytoužený klid za 28 dní sebe, pak je to prostě nemožné a vám pomůže jedině postavit se pravdě čelem. Když pak přijmete realitu, můžete začít plnit úkoly nikoli v nervózní naději, že se časem propracujete k nějaké utopické, dokonalé produktivitě, ale jednoduše proto, že dotyčné úkoly stojí za námahu.
Volně šiřitelná ukázka z knihy
Zaneprázdněnost pro vás samozřejmě zásadním problémem být nemusí. Možná jste spíš perfekcionista a trpíte úzkostí spojenou se snahou o plnění vlastních náročných standardů. Ovšem i v takovém případě jste na tom hůř, než si myslíte. Cokoli uděláte, už totiž z podstaty nemůže nikdy vyhovět kritériím dokonalosti, která máte v hlavě. Syndrom podvodníka? Možná vám připadá, že potřebujete víc zkušeností nebo lepší kvalifikaci, abyste se v týmu svých kolegů cítili sebejistě. Pravda ale je, že i ti nejzkušenější a nejkvalifikovanější lidé mají většinu času pocit, že pouze improvizují – a chcete-li přispět světu či svému okolí něčím mimořádným, budete to pravděpodobně muset udělat ve stavu přinejmenším částečné nepřipravenosti. Problémy ve vztazích? Také ty jsou horší, než si myslíte. Možná jste si nevzali toho pravého či tu pravou nebo potřebujete roky terapie – ale zároveň se nelze vyhnout skutečnosti, že dva nedokonalí a limitovaní lidé, kteří spolu žijí a zrají, se budou navzájem štvát a vytahovat jeden druhému psychologické kostlivce ze skříně. (Pozastavujte se spíš nad těmi, kdo tvrdí, že nikdy nic takového nezažili.)
Zesnulá britská zenová mistryně Hóun Džijú-Kennett, rozená Peggy Kennett, dokázala barvitě vystihnout onen pocit vnitřního uvolnění, který následuje po smíření se s beznadějnou nepřekročitelností lidských mezí. S oblibou tvrdila, že jejím cílem není ulehčovat studentům břemeno, ale naopak je zatížit natolik, aby ho sami odložili. Odlehčit někomu břemeno
A pak? Pak si můžete oddechnout. Ale také toho zvládnete víc a budete si to víc užívat – nebudete totiž už tak zaneprázdnění popíráním reality, ať vědomě, nebo nevědomě. V této fázi dosáhnete onoho blahoslaveného stavu, který spisovatel Sasha
Chapin nazývá „hraním si v rozvalinách“.
Chapin vzpomíná, že si ve svých dvaceti letech představoval úspěšný život tak, že se stane slavným spisovatelem na úrovni
Najděte své limity a vytoužený klid za 28 dní znamená dát mu naději, že s dostatečným úsilím své trable nakonec překoná, že jednoho dne bude spokojený se svou prací, schopnostmi či vztahy. Kennett naopak tvrdí, že často může být laskavější a účinnější člověku přitížit, protože jen tak pochopí ryzí beznaděj své situace a fakt, že usiluje o nemožné.
Davida Fostera Wallace. Když k tomu nedošlo – když jeho perfekcionistické fantazie narazily na reálné meze – zjistil, že tento pocit je nečekaně osvobozující. Připustil si neúspěch a nezlomilo ho to. Konečně se stal spisovatelem, kterým reálně mohl být.
Dojde-li k takovému střetu s vlastními limity, podle Chapina „může nastat vzácný stav bytí. […] Svůj život rázem nevidíte jako něco, co je třeba změnit, nýbrž jako obyčejné vrakoviště, kterým ve skutečnosti je. Pak se můžete rozhlédnout kolem sebe a říct si: Takže, co všechno tu vlastně máme, teď když si už nic nenalháváme?“ S tím přichází osvěžující poznatek, že můžeme normálně žít dál. Že právě proto, že nikdy neodvedeme naprosto dokonalou práci, můžeme dělat zkrátka to nejlepší, co dokážeme. A že právě proto, že partnerské vztahy jsou příliš složité, než aby se s nimi dalo vypořádat zcela hladce, můžete klidně do nějakého skočit a zjistit, co se stane. Samozřejmě bez záruky – jedinou jistotou je, že obětování přítomného života pro ten budoucí představuje recept na trauma.
limity a vytoužený klid za
dní Náš problém, jak se záhy ukáže, totiž nikdy nespočíval v tom, že jsme ještě nad svým životem nezískali dostatečnou kontrolu nebo se před ním nedostali do bezpečí. Skutečným problémem je představa, že něco takového může dokázat natolik omezený tvor, jako je smrtelný člověk. Tvor, který se nevyhnutelně ocitá uprostřed života se všemi jeho limity, pocity klaustrofobie a absencí únikových cest. („Základem našeho utrpení,“ jak píše další zenový učitel Mel Weitsman, „je přesvědčení, že existuje cesta ven.“) Když skutečně pochopíte, že situace je ještě horší, než jste si mysleli, nemusíte trávit život v bezpečnostní poloze a úpěnlivě se modlit, aby někdo přišel na to, jak odvrátit havárii letadla. Pochopíte, že letadlo už havarovalo – jakmile jste se narodili. Už dávno trčíte na pustém ostrově, kde nemáte k jídlu nic než prošlé palubní meníčko, a nezbývá vám než z života s ostatními trosečníky vytřískat co nejvíc. No dobrá: tady vás máme. Tady máme nás všechny. Tak tedy… jak dobře naložit se svým časem?
Volně šiřitelná ukázka z knihy
DEN DRUHÝ Kajaky a superjachty O tom, co znamená opravdu konat
„To, co vypadá jako chybný krok, je prostě jen další krok.“
— AGNES MARTIN
Vtéto fázi knihy o časové efektivitě možná čekáte představení nějakého systému.
Přinejmenším to vždy platilo pro mě. Jakmile jsem vzal do ruky knihu, která slibovala pomoct k úspěšnějšímu nebo smysluplnějšímu životu, okamžitě jsem přelistoval úvodní stránky a přešel k části, kde autor popisoval podrobný systém, jak toho dosáhnout. Když chcete změnit svůj život, máloco je lákavější než nějaký nový, důmyslný zlepšovák. Takový příslib vás však může svést na scestí. Téměř nikdo nechce slyšet pravdivou odpověď na otázku, jak věnovat víc svého vzácného času věcem, které za něj
Najděte své limity a vytoužený klid za 28 dní a
stojí – takovou, jež se neopírá o nějaký systém. Jenže odpověď zní: prostě je dělejte. Vyberete si něco, co vás opravdu zajímá, a pak se tím zabývejte alespoň pár minut, třeba čtvrt hodiny. Ještě dnes. Vážně to je takhle jednoduché. Bohužel se ukazuje, že pro mnoho lidí jde zároveň o jednu z nejtěžších věcí na světě.
Nemyslím si, že všechny systémy a návody, jak „mít vše hotovo“, jsou špatné. (Pravidla smysluplné produktivity mají své místo a k některým se ještě vrátíme.) Tvrdím jen, že nejsou nejdůležitější. Hlavní totiž je – ale trvalo roky, než mi to došlo – naučit se zkrátka něco udělat, tady a teď, jednorázově, bez ohledu na to, zda jde o součást nějakého systému, zvyku nebo rutiny. Pokud si takové „dělání věcí“ nestanovíte jako prioritu, riskujete, že se chytíte do velmi záludné pasti – začnete plýtvat časem a úsilím na zbytečnou a kontraproduktivní snahu stát se člověkem, jenž to má ve zvyku.
šiřitelná ukázka z knihy
Tento problém se rodí zhruba následovně: toužíte po klidné a vyrovnané mysli, kterou vám, jak věříte, přinese pravidelná meditace, a tak se rozhodnete, že se stanete meditujícím člověkem. Koupíte si knihu o změně návyků, prolistujete ji a začnete přemýšlet, jak to zařídit, abyste si zvykli meditovat pravidelně. Objednáte si meditační polštář. Možná se dokonce dopracujete až k tomu, že si skutečně sednete a budete meditovat. Ale pak se něco zvrtne. Možná vás odradí závažnost projektu „stát se meditujícím člověkem“ – tedy představa meditování každý den po zbytek života – a tak ho odložíte „na potom“, až budete mít víc energie a času. Třeba vás představa, že se stanete meditujícím člověkem, naopak zpočátku povzbuzuje – jenže po týdnu či dvou se vám každodenní monotónnost začne zajídat a vy to zklamaně vzdáte.
dní Co kdybyste si místo snahy stát se meditátorem jednoduše sedli a meditovali? Jednou. Na pět minut.
své limity a vytoužený klid za 28
Za zmínku stojí i jiná varianta tohoto problému, kdy za cílem stát se někým jiným stojí podvědomá snaha vyhnout se konkrétní činnosti. Představte si například, že byste rádi založili firmu, jenže se toho bojíte. A tak ze snahy stát se podnikatelem uděláte dlouhodobý projekt. Strávíte měsíce výzkumem, brainstormingem a napodobováním denního režimu některého ze svých podnikatelských idolů, včetně vstávání v pět ráno a „hydratačního protokolu“, ale k samotnému děsivému založení firmy se nikdy nedostanete.
Můžeme si to ilustrovat také na dvou plavidlech, kajaku a superjachtě. Podle této analogie být člověkem znamená sedět v malém jednomístném kajaku, který řeka času unáší k neznámé, leč nevyhnutelné smrti. Je to vzrušující rozpoložení, ale také velmi zranitelná situace: jste vydáni na milost a nemilost proudu a jediné, co můžete, je pádlovat, jak nejlépe umíte, a reagovat co nejprozíravěji na vše, co se před vámi v danou chvíli objeví. Německý filozof Martin Heidegger popsal tento stav slovem Geworfenheit, neboli „vrženost“, což je perfektně těžkopádné slovo pro těžkopádnou situaci: už svým příchodem na svět jste vrženi do času a do místa, které jste si nevybrali, s charakterem, o nějž jste se neprosili, kdy vám čas protéká mezi prsty, minutu po minutě, ať se vám to líbí, nebo ne.
Takový je život. Ale my ho takový nechceme. Toužíme po vyšší míře kontroly nad svým osudem. Spíš než jako pasažér kajaku bychom se raději cítili jako kapitán superjachty, rozvážný a sebejistý, který jednoduše zadá trasu do lodního počítače, pohodlně se usadí v luxusním koženém křesle na klidném
dní a tichém můstku a sleduje, jak se vše odvíjí přesně podle plánu. Tuto fantazii živí i všemožné systémy sebezdokonalování a „dlouhodobé projekty“. Celé dny tak můžete trávit sněním o tom, že jste vládcem moří a jak to bude skvělé, až vaše superjachta dorazí do cíle. Oproti tomu udělat ještě dnes něco smysluplného – třeba si sednout a meditovat, napsat pár odstavců románu, věnovat plnou pozornost rozhovoru s vlastním potomkem – vyžaduje vzdát se pocitu plné kontroly. V takovém případě předem nevíte, zda si povedete dobře (ručím vám za to, že dokonale to nezvládnete), ani zda se nakonec stanete člověkem, který takové věci dělá rutinně. Jde tedy o akt víry. Znamená to postavit se čelem skutečnosti, že se zkrátka za všech okolností nacházíte v kajaku a nikdy na superjachtě.
Mám pro vás tedy jednoduchý, ale potenciálně i nesnesitelně obtížný úkol: Jakou jednu věc byste mohli udělat ještě dnes – nebo nejpozději zítra, čtete-li tuto kapitolu večer – která by vám stála za část vašeho omezeného času? (Neobtěžujte se rozjímáním nad tím, co nejlepšího byste mohli udělat; to je superjachtařská mentalita vycházející z touhy po jistotě, že jste na správné cestě.)
Je samozřejmě ironické, že právě jednorázové vykonání něčeho ještě dnes – nasměrování vašeho kajaku po vodě třeba jen o pár centimetrů dál – je jedinou možností, jak se stát člověkem, který takové věci dělá pravidelně. Jinak (a věřte mi, znám to z vlastní zkušenosti) budete pouze tím, kdo tráví život vymýšlením plánů, jak se někdy v budoucnu stát jiným člověkem. Možná si tak vysloužíte obdiv okolí, protože zvenčí to může vypadat, že se pilně zlepšujete. Ale není to ani zdaleka totéž.
dní Proto zkrátka něco udělejte, ještě dnes, jen jednou, bez sebemenší záruky, že to někdy zopakujete. A pak to třeba uděláte znovu, druhý den nebo o pár dní později, a potom možná potřetí a počtvrté. A než se nadějete, osvojíte si něco úžasného –
nikoli systém či pravidelnost, k níž se musíte nutit silou vůle, nýbrž zbrusu nový návyk psaní, meditace, naslouchání vlastním
dětem nebo budování byznysu. Přitom to neděláte jen proto, abyste se stali lepším člověkem – ačkoli to může být vedlejším produktem této činnosti – ale protože cokoli, čemu vdechujete
život, teď a tady v peřejích, za to stojí samo o sobě.
Jen ponesete důsledky
O tom, za jakou cenu
„Můžete si dělat, co se vám zlíbí. Jen ponesete důsledky.“
MVolně šiřitelná ukázka z knihy
— SHELDON B. KOPP
ůj kamarád se svého času rozhodoval, jestli se má snažit udržet své manželství. Třebaže to nebyla vina ani jednoho z partnerů, bylo jasné, že jejich vztah nikam nevede. Kamaráda však paralyzovaly dva stejně děsivé výhledy. Kdyby se rozvedl, ublížil by ženě a vyvolal skandál ve své konzervativní rodině. Kdyby zatnul zuby a zůstal v manželství, buď by oba odsoudil k desetiletím utrpení, nebo by donutil ženu, aby od něj odešla ona. Jak to u takových dilemat bývá, kamarád podvědomě dospěl k závěru, že pokud situace nemá bezbolestný výsledek, je zkrátka neřešitelná. A tak nedělal nic a doufal, že se mu nějakým zázrakem zjeví třetí možnost.
dní Chvíli to trvalo, než mu došlo, že existuje i jiný způsob, jak se k situaci postavit: nečekat na třetí možnost, ale podívat se novýma očima na ty stávající. Uvědomil si, že ačkoli rozvod by byl strašný, může se pro něj rozhodnout a poté se zodpovědně vypořádat s následky. Že mu to za tu cenu stojí. Tento poznatek – že zmíněný krok bude mít důsledky, které je však ochoten nést – mu otevřel psychologický manévrovací prostor, jenž mu dosud chyběl. A tak se rozvedl. Bylo to hrozné. Ale život šel dál.
limity a vytoužený klid za 28
Pokud přijmete za svou filozofii konečné existence a smysluplného trávení času, dříve či později narazíte na dilema související s vaším časem, které při nejlepší vůli nebudete umět vyřešit, protože to prostě nedovolí okolnosti. Taková překážka může být podobně závažná jako přesvědčení, že se nemůžete rozvést nebo dát vale neuspokojivé kariéře kvůli emocionálnímu či finančnímu dopadu na vás nebo vaše blízké. Anebo je možná docela banální, například že dnes nemůžete věnovat půl hodiny povznášejícímu kreativnímu projektu, protože máte moc nevyřízených e-mailů nebo hodně práce doma. To jsou oprávněné obavy. Jenže představa, že nemáte na vybranou, je mylná. Popravdě, i když to lidé často neradi slyší, dodržet termín v práci, splnit slib, odpovědět na e-maily, dostát rodinným nebo jakýmkoli jiným povinnostem není téměř nikdy nevyhnutelně nutné.
Sheldon B. Kopp, geniální americký psychoterapeut, který zemřel v roce 1999, tvrdil, že si vždy a všude klidně můžete dělat, co se vám zlíbí. Jenom za to ponesete důsledky.
Důsledky volitelné nejsou. Taková už je povaha naší konečnosti: každé rozhodnutí má nějaké následky, protože v každém okamžiku si musíme vybrat pouze jednu cestu a vypořádat se s důsledky zamítnutí těch ostatních. Strávit týden dovolené
vytoužený klid za
dní v Římě znamená nestrávit tentýž týden v Paříži; vyhnout se konfliktu v krátkodobém horizontu s sebou nese nutnost popasovat se s tím, že jsme nechali situaci „vyhnít“. Svoboda neznamená neplatit cenu za svá rozhodnutí (což ani nelze), ale uvědomit si, jak zdůrazňuje Kopp, možnost rozhodnout se doslova jakkoli, jestliže jsme ochotni nést odpovídající důsledky. Pokud vás tedy někdo vyloženě fyzicky nenutí něco udělat, pak tvrzení „musím to udělat“ ve skutečnosti znamená, že nejste ochotni platit cenu za nesplnění daného úkolu. A analogicky tvrzení „nemůžu to udělat“ obecně znamená, že naopak nehodláte platit cenu za jeho splnění. Můžete samozřejmě dát výpověď v práci bez náhradního plánu. Beze všeho si můžete koupit jednosměrnou letenku do Ria de Janeira, vyloupit banku nebo svým sledujícím na sociálních sítích bez obalu sdělit, co si doopravdy myslíte.
Konzervativní americký ekonom Thomas Sowell přišel s poněkud bezútěšným shrnutím, s nímž souzním – podle něj neexistují žádná řešení, pouze kompromisy. Jediné dvě otázky, které si v každém okamžiku života musíme skutečně položit, znějí: Za jakou cenu? A stojí za to ji zaplatit?
Pro ty úzkostnější z nás to může být nesmírně osvobozující odhalení. Tato perspektiva jednak dramaticky snižuje množství mučivých voleb na přijatelnější počet, ale také nám připomíná, že většina potenciálních následků, jež nás straší, ani zdaleka neospravedlňuje takovou úzkost. Pokud ignorování e-mailu způsobí jeho odesílateli mírné rozladění nebo pokud příbuzní nesouhlasí s vaším přístupem k výchově dětí, správná reakce může být: No a co? Laura Vanderkam, která pro své knihy o skloubení práce a rodinného života vyzpovídala celou řadu pracujících matek, často slýchá různé verze téže věty:
dní „Večer si nemůžu odpočinout, dokud nejsou uklizené hračky!“ Ve skutečnosti však samozřejmě můžete odpočívat i s neuklizenými hračkami. „Žádná kontrola na vás v jedenáct večer kvůli rozházeným hračkám nepřijde,“ poznamenává Vanderkam. Jen musíte být ochotni zaplatit cenu ve formě odpočinku v nedokonale uklizeném domě.
Najděte své limity a vytoužený klid za 28
šiřitelná ukázka z knihy
Nesmíme pochopitelně opominout jeden očividný problém, tedy že důsledky jakéhokoli rozhodnutí mohou být pro některé lidi mnohem závažnější než pro jiné. Někteří z nás by mohli skončit na dlažbě, kdyby ignorovali pár e-mailů, nebo by mohli být kvůli neuklizeným hračkám vystaveni násilí. Tato hluboce neférová realita však nemění nic na tom, že každá volba je vždy a pouze otázkou zvážení výhod a nevýhod. Pokud byste po některé cestě mohli reálně dokráčet k bankrotu nebo k vážnému zranění, asi byste se jí měli vyhnout. Ale upřímně řečeno, většina z nás je často v pokušení zveličovat potenciální důsledky, jen aby nemusela učinit nějaké odvážné rozhodnutí. (Všiml jsem si, že zejména progresivně smýšlející lidé se často vyhýbají některým krokům s odůvodněním, že sociálně slabší lidé si taková rozhodnutí nemohou vůbec dovolit. Pokud však nejste sami znevýhodnění, je to jen alibi, nikoli argument.) Filozof Jean-Paul Sartre dospěl k zásadnímu poznatku, že za přesvědčením o nemožnosti volby se skrývá pohodlnost. Je totiž snazší nalhávat si, že jste v pasti, než se potýkat se závažnými důsledky svých svobodných rozhodnutí.
Nově nabytá svoboda ale může být i závratná. Začnete-li přistupovat k životu jako k otázce čelení následkům, často zjistíte, že se najednou nechcete zabývat tím, co vás nikdy moc nezajímalo, ale netroufli jste si to odmítnout. (Někteří
limity a vytoužený klid za 28 dní lidé s tím naopak nemají sebemenší problém. „Ale ne,“ odpověděl údajně anglický komik Peter Cook, když mu zavolal novinář a moderátor talk show David Frost a pozval ho na večeři s princem Andrewem a jeho tehdejší manželkou Sarah Ferguson. „Jak koukám do diáře, ten večer se zrovna dívám na televizi.“) Jindy však splníte i úkol, do kterého se vám nechce, protože znáte cenu za jeho ignorování a nechcete ji platit. Všimněte si ale, jak se to liší od situace (a jak jinak se cítíte), když na něco neochotně kývnete, protože si myslíte, že nemáte na výběr, a pak toho několik dnů litujete. Kamarádka vás například požádá, abyste zrušila své plány na víkend a pomohla jí se stěhováním – a vy ji máte příliš ráda na to, abyste odmítla. Stres a zklamání, které byste jí tím způsobila, jsou cenou, jakou nejste ochotna zaplatit.
Můžete se rozhodnout jakkoli, pokud to však učiníte s ochotou nést následky, dosáhnete svobody – v tom jediném smyslu, v jakém se z ní mohou koneční lidé skutečně těšit. Nikoli ze svobody bez omezení, kterou bohužel nikdy nezakusíme, ale ze svobody v rámci mezí. Ze svobody zvažovat kompromisy – protože kompromisy tu budou vždy – a následně se rozhodnout pro ten, který vám vyhovuje.
