ukázka

NEŽ ZAČNETE

Než se pustíme do sedmitýdenního programu, je vhodné o KBT něco málo vědět — co to je, odkud pochází a jak se používá. Je také vhodné vědět, jaké situace KBT pomáhá nejefektivněji řešit.

SEZNAMTE SE S KOGNITIVNĚBEHAVIORÁLNÍ TERAPIÍ (KBT)

V této kapitole vám popíšu KBT, včetně krátkého přehledu toho, jak vznikla, a řekneme si, jak ji terapeuti mohou používat. Uvedu také přehled její účinnosti.

Po přečtení této kapitoly byste již měli vědět, v čem je KBT skvělá a v čem tkví její síla. Nejprve se podívejme na Tedovu zkušenost:

Ted se jednoho svěžího jarního rána procházel lesem. Třesně a magnolie kvetly a Ted cítil teplo slunečních paprsků, které procházely skrze větve stromů. Vůkol byl slyšet zpěv ptáků.

Jak se Ted procházel, přišel k dřevěné lávce. Vypadala dost široká a pevná, dlouhá jako školní autobus. Mostek vedl přes velký potok 10 nebo 12 metrů pod ním.

Jak se Ted blížil k mostu, náhle ucítil, že se mu sevřel hrudník i žaludek. Zadíval se do potůčku a najednou začal trpět závratí. Cítil, že se mu nedostává kyslíku. „To nedokážu,“ pomyslel si. „Nedokážu přes ten most přejít.“ Podíval se za most, kde pokračovala cesta vedoucí k vyhlídkám, na které se těšil.

Jak se tak snažil dát se dohromady, začal se sám divit, proč se mu to děje. Nemíval problém s mosty, dokud jednou neuvízl během silné bouře v zácpě na obrovském visutém mostě. Od té doby se mu tyto záchvaty často vracely.

Když se trochu zklidnil, snažil se sebrat odvahu, aby přes most přešel. Udělal pár kroků po mostě a přemohl ho strach, takže se zklamaně rychle vrátil zpět a zamířil ke svému autu.

Pokud by Ted procházel terapií v první polovině dvacátého století, je pravděpodobné, že by se jednalo o psychoanalýzu, terapii zavedenou Sigmundem Freudem a dál rozvíjenou jeho následovníky. Psychoanalýza je založená na freudovském chápání mysli, kam patří například:

• Zkušenosti z dětství mají výrazný vliv na určení osobnosti.

• Důležité části mysli jsou „pohřbené“ hluboko pod naším vědomým uvědomováním.

• Naše zvířecí touhy a agrese jsou v rozporu s naším svědomím, což vede k úzkosti a vnitřnímu kon iktu.

Podle toho Freud zamýšlel psychoanalýzu jako způsob, jak porozumět a vypořádat se s „nevědomými“ vnitřními kon ikty, které mají kořeny v dětství.

Na psychoanalytických sezeních by Ted pravděpodobně ležel na gauči a během hodiny by po většinu času mluvil on a jen občas by ho přerušil komentář nebo otázka psychoanalytika. Nejspíš by pod vedením analytika zkoumal, co ten most reprezentuje. Například co z jeho dětství se mu asociuje s mostem? Povzbuzovali ho rodiče k objevování, nebo dostával smíšené informace, aby „byl statečný“ a zároveň „se držel mámy“?

Podle Freuda by v určitém okamžiku měla léčba řešit Tedovy pocity vůči danému analytikovi, což by bylo vysvětleno jako „přenos“ z dřívějších vztahů (zejména s matkou nebo otcem). Ted by chodil ke svému psychoanalytikovi čtyřikrát týdně celé roky.

Kromě dlouhodobosti léčby bylo málo důkazů o tom, jak dobře psychoanalýza funguje. Ted by tak strávil roky léčbou s neznámou efektivitou. Pozdější vývoj v oblasti psychoanalýzy směřoval k řešení těchto nedostatků.

STRUČNÁ HISTORIE KBT

Druhá polovina dvacátého století přinesla velmi odlišný přístup k řešení tohoto typu strachu, který Ted zažíval. Spisovatelé a badatelé měli vizi takové formy terapie, která by vycházela z nedávných vědeckých objevů, nejprve v oblasti zvířecího chování a o něco později v oblasti poznání nebo myšlení. Podívejme se na každou z těchto forem terapie a posuďte, jak se vzájemně přiblížily.

BEHAVIORÁLNÍ TERAPIE

Na začátku dvacátého století se začala rozvíjet věda o učení a chování zvířat. Ivan Pavlov nejprve objevil, jak se zvířata naučí, že spolu dvě věci souvisí. Ve svém pokusu z roku 1906 výzkumník zazvonil na zvonek a potom dal psům jídlo; po několika opakováních, kdy spojil zvonek s jídlem, začali psi slintat, už když slyšeli zazvonit zvonek. Naučili se, že zvonek znamená, že dostanou jídlo.

O pár dekád později vědci jako například B. F. Skinner objevili, jak se chování formuje. Co nás s větší pravděpodobností přiměje něco udělat a co naopak uděláme s menší pravděpodobností?

Výsledky jsou dnes velmi dobře známé: Trestem aktivitu zastavíte, odměnou aktivitu podpoříte. Objevy Pavlova, Skinnera a jejich kolegů dohromady poskytují několik nástrojů k ovlivňování zvířecího chování — včetně toho lidského.

Vědci zabývající se lidským chováním v polovině dvacátého století viděli obrovskou příležitost používat tyto principy, aby sloužily duševnímu zdraví. Místo dlouhých roků strávených na gauči by mohlo jednotlivcům pomoci několik sezení zaměřených na behaviorální léčbu vedoucí k překonání úzkosti a dalších potíží.

Pravděpodobně nejznámějším průkopníkem behaviorální terapie byl jihoafrický psychiatr Joseph Wolpe, průkopník léčby úzkosti založené na chování, zvané systematická desenzibilizace.

Z Jižní Afriky pocházel i Arnold Lazarus, Wolpeho spolupracovník, který navrhl takzvanou „multimodální“ terapii“, která začlenila behaviorální terapii do komplexního přístupu.

Jak by tito a další behaviorální terapeuti vysvětlili a léčili Tedovy potíže? Pravděpodobně by řekli například toto:

Takže, Tede, vypadá to, že jste se naučil bát se mostů, možná kvůli tomu děsivému zážitku na mostě, a teď si spojujete most s nebezpečím. Pokaždé, když se přiblížíte k mostu, začnete panikařit, což je přinejmenším velmi nepříjemné. Proto se pochopitelně snažíte z takové situace utéct.

Vždy, když utečete, uleví se vám – podařilo se vám vyhnout něčemu děsivému — takže získáte odměnu za vyhýbání se. Z krátkodobého hlediska se díky vyhýbání cítíte lépe, ale nepomáhá vám to dostat se přes most, protože tato odměna posiluje návyk se této situaci vyhýbat.

Jste-li na to připraven, uděláme to takto. Sestavíme seznam situací, které spouští váš strach, a každou z nich ohodnotíme podle náročnosti. Potom systematicky projdeme celý seznam tak, že začneme od těch nejjednodušších a propracujeme se k těm obtížnějším. Když se svým strachům postavíte, zmenší se. Zanedlouho se pravděpodobně budete cítit na mostech klidněji, protože se váš mozek naučí, že mosty ve skutečnosti nejsou tak nebezpečné.

Všimněte si, že Tedův behaviorální terapeut se vůbec nezmínil o Tedově dětství nebo nevědomých rozporech — zaměřil se na chování, se kterým si Ted neví rady, a na změnu tohoto chování, aby se mu dařilo takové situace lépe zvládat.

KOGNITIVNÍ TERAPIE

Druhá vlna krátkodobé léčby se rozvinula v 60. a 70. letech 20. století a vyzdvihovala moc myšlenek ovlivňovat naše emoce a činy.

Dva muži, kteří jsou považováni za otce kognitivní terapie, by jen sotva mohli být víc odlišní.

Albert Ellis byl konfrontační a neuctivý psycholog; naopak psychiatr Aaron Beck byl celoživotní

akademik se slabostí pro motýlky. Stalo se však, že nezávisle na sobě vyvinuli překvapivě podobné terapie.

Předpokladem kognitivní terapie je, že nemoci jako úzkost a deprese pramení z našich myšlenek. Chceme-li pochopit, jak se cítíme, potřebujeme vědět, co si myslíme. Jsme-li zahlceni úzkostí, naše myšlenky pravděpodobně obsahují velkou dávku nebezpečí.

Když například Ted vidí most a cítí extrémní strach, jeho zkušenost říká:

Most —› Strach

Z pohledu kognitivní terapie chybí rozhodující krok: Tedovo vysvětlení, co ten most představuje:

Most —› „Ztratím kontrolu a skočím.“ —› Strach

Ve světle toho, čemu Ted věří, dává jeho strach smysl. To však neznamená, že jsou jeho myšlenky správné. Když však pochopíme, co si myslí, pak je snadné pochopit, proč má strach.

Když máme depresi, v našich myšlenkách se promítá beznaděj a jsme sami proti sobě.

V kognitivní terapii je důležité zjistit, jak naše myšlenky přispívají ke špatné náladě. Například Jana může mít následující zkušenost:

Někdo na mě při jízdě troubil —› Celý den z toho mám špatný pocit

Její špatnou náladu nezpůsobilo to, že na ni někdo troubil, nýbrž ten smyšlený příběh o významu toho troubení, který si sama vytvořila:

Někdo na mě za jízdy troubil —› „Nikdy neudělám nic správně“ —› Celý den z toho mám špatný pocit

I tentokrát dávají emocionální reakce smysl, když víme, jaké jsou za nimi myšlenky.

Naše myšlenky a pocity jdou ruku v ruce. Zásadním vhledem kognitivní terapie je, že díky změně způsobu myšlení můžeme změnit naše pocity a chování.

Podívejme se, co by Tedovi řekl kognitivní terapeut:

Vypadá to, že vaše mysl přeceňuje nebezpečnost mostů. Věříte, že most buď spadne, nebo že budete tak vyděšený, že uděláte něco impulzivního, například skočíte dolů.

Rád bych se s vámi podíval na zjevnou skutečnost. Můžeme zjistit, jestli jsou mosty tak nebezpečné, jak je vnímáte. Vyhledáme nějaké údaje — z výzkumů, z vaší zkušenosti a ze

zkušenosti, kterou můžeme získat společně. Můžeme jít například na most, který pro vás bude obtížný, ale zvládnutelný, a zjistíme, zda se skutečně stane to, čeho se bojíte.

Pravděpodobně velmi rychle zjistíte, že jsou mosty pevné a nehrozí žádné reálné riziko, že byste se choval impulzivně a udělal něco strašlivého. Jak se ve vaší mysli upraví odhad skutečného nebezpečí, budete se na mostech cítit mnohem klidněji a váš život bude takový, jaký býval dříve.

KOGNITIVNĚ-BEHAVIORÁLNÍ TERAPIE: NEVYHNUTELNÉ SPOJENÍ

Když jste četli popis behaviorální a kognitivní terapie pro Teda, možná vás napadlo, že se od sebe moc neliší. A máte pravdu — naše myšlenky a činy spolu souvisí a je obtížné si představit změnu jednoho, aniž by to ovlivnilo druhé.

Behaviorální terapie a kognitivní terapie mají stejné cíle a často využívají stejné nástroje. Dá se říci, že názvy terapií se spojily tak, aby zahrnovaly kognitivní i behaviorální aspekty, jak Beck i Ellis přidali slovo „chování“ (angl. „behavior“, pozn. překl.) ke své typické léčbě. Přidaly se dokonce i profesní organizace, když se dřívější Americká asociace behaviorální terapie přejmenovala na Asociaci kognitivně-behaviorální terapie.

Upozornění! Trpíte-li silnou depresí, máte myšlenky, že byste sami sobě ublížili, nebo zažíváte jiné závažné potíže s duševním zdravím, zavolejte psychologovi, psychiatrovi nebo jinému odborníkovi na duševní zdraví. Pokud zažíváte duševní nebo zdravotní stav nouze, volejte číslo 112 nebo vyhledejte nejbližší pohotovost.

Myšlenky Chování

Sjednocení se zkrátka stalo v KBT standardním přístupem a to je přesně ta loso e, kterou se budeme zabývat v této pracovní knize. Budeme pracovat na pochopení toho, jak spolu myšlenky, pocity a chování souvisí. Gra cky lze tyto součásti zobrazit takto:

Každý z elementů ovlivňuje zbylé dva. Pokud například cítíme úzkost, máme tendenci

Pocity: plný strachu, bez odvahy

Myšlenky: Není to bezpečné. Mohl bych zpanikařit. Jsem zbabělec.

Chování: Vybírat si cesty bez mostů. Utéct z mostu, pokud působí nebezpečně.

přemýšlet o nebezpečí a chceme se vyhnout tomu, čeho se bojíme. Pokud si navíc myslíme, že něco je nebezpečné, bojíme se toho (pocit) a chceme se tomu vyhnout (chování). Prohlédněte si obrázek níže, který Ted vytvořil se svým terapeutem.

Situace: Snaha přejít při procházce přes most

Vzpomeňte si na nějakou nedávnou situaci, ve které jste cítili silné emoce, možná úzkost nebo smutek. Stručně tuto situaci popište na řádky níže.

Do níže uvedeného diagramu napište pocity, které jste měli a myšlenky, které si pamatujete, že vám běžely hlavou. Co jste udělali?

Co jsem cítil

Co jsem si myslel Co jsem udělal

Všimli jste si nějaké souvislosti mezi pocity, myšlenkami a činy? Pomocí šipek tyto souvislosti znázorněte do diagramu. K tomuto modelu propojení se budeme v celé knize vracet. Nejprve se však podívejme blíže na hlavní zásady, které dávají KBT konkrétní směr a činí ji vysoce efektivní.

PRINCIPY KBT

KBT je v mnoha ohledech jako jiné terapie. Za prvé, vyžaduje chápající vztah mezi terapeutem a klientem. Efektivní terapeuti KBT mají pozitivní pohled na své klienty a snaží se pochopit, jak se dívají na svět. KBT vyžaduje velmi lidský přístup, stejně jako jakákoli jiná úspěšná terapie. Zároveň má KBT vlastní charakteristický přístup. Uveďme si několik hlavních principů, které de nují KBT:

KBT JE ČASOVĚ OMEZENÁ

Je-li konec léčby otevřený, můžeme si říci: „Vždycky na tom můžu začít pracovat příští týden.“ KBT je však navržena tak, aby poskytla maximální užitek v co nejkratším čase — obvykle během 10 až 15 sezení — čímž se minimalizuje lidské utrpení a také náklady. Kratší doba léčby nás také motivuje, abychom zaměřili své úsilí a získali z ní co nejvíce.

KBT JE ZALOŽENA NA DŮKAZECH

Terapeuti KBT spoléhají na techniky, které byly řádně testovány ve výzkumných studiích. Na základě těchto studií mohou terapeuti odhadnout, jak dlouho bude za daných okolností léčba trvat a s jakou pravděpodobností to bude pro daného člověka přínosné. Terapeuti KBT během léčby shromažďují informace, aby viděli, co funguje a co nikoliv, a mohli provést potřebné změny.