ukázka

fFehu

Překlad: Dobytek, bohatství

Hlavní témata: Hojnost, prosperita, bohatství, nové začátky

První runou Freyova aettu je Fehu a její doslovný překlad zní „dobytek“ (dva vrcholky runového znaku připomínají dobytčí rohy). Fehu byla v severské mytologii spojována s legendární prastarou krávou jménem Audhumla, která přivedla na svět prvního severského boha.

Pradávné kmeny považovaly dobytek za důležitou známku bohatství, a proto se moderní interpretace Fehu soustředí okolo tématu blahobytu, prosperity či hojnosti. V závislosti na kontextu čtení může jít o peněžní bohatství a finance, ale může se vztahovat také k jiným druhům prosperity a hojnosti v životě, jako je zdraví, obecná spokojenost, úspěchy v zaměstnání, střecha nad hlavou či milující partner nebo partnerka.

Když se Fehu objeví, může to znamenat příchod období hojnosti, obzvláště, když máte za sebou nějakou náročnou životní etapu, ale zároveň slouží jako připomínka toho, že člověk má být za všechno, co mu v životě vychází, vděčný. Někdy tato runa symbolizuje potřebu rozumně nakládat se svými prostředky a podněcuje člověka, aby hledal praktické cesty, jak prosperovat, a díky tomu si neustále užíval života, byl spokojený a vyvaroval se obavám a úzkosti. Fehu nám připomíná, že nikdy nemáme brát hojnost za samozřejmou a že nemáme zapomínat na štědrost a dělit se o své bohatství s rodinou, přáteli a společností. Chamtivost je špatná vlastnost a Fehu je ztělesnění pozitivity. Jelikož jde o první runu staršího futharku a také je spojována s Audhumlou, může vylovení z pytlíku znamenat i nový začátek. Možná vás na obzoru čeká něco nového nebo se vám otevírají dveře k novým příležitostem.

Buri a Audhumla v islandském rukopisu z 18. století, který je uložen v Institutu islandských studií Árniho Magnússona. Runy F R eyova

Thurisaz

Překlad: Trn, Thór a jeho kladivo

Hlavní témata: Hranice, omezení, obrana, ochrana, výzva, rovnováha

Doslovně se slovo Thurisaz překládá jako „trn“, ale obvykle si tuto runu spojujeme i s mohutným severským bohem hromu, Thórem, který jako symbol své síly nosil slavné kladivo Mjölnir.

Tvar tohoto runového symbolu připomíná trn na větvi. Trnové keře bývaly tradičně vysazovány jako děliče území, a tak Thurisaz může reprezentovat hranice a ochranu.

Pokud se Thurisaz objeví při čtení, může se vztahovat k fyzickým, mentálním, emočním nebo duchovním hranicím. Může například sloužit jako připomínka toho, abychom si dávali pozor na překračování mezí v určitých situacích, nebo varování, abychom si nějaké hranice vytvořili a ochránili se tak od nechtěné pozornosti nebo názorů.

Thórovo kladivo je symbol ničení nebo obrany, takže i Thurisaz může indikovat situaci, člověka nebo úhel pohledu, který ve vašem životě představuje výzvu. Idea ničení však nemusí mít nutně negativní energii, protože by mohlo jít o projev očisty a katarzní síly, které vám pomohou se zotavit z nějakého zážitku nebo události.

V severské mytologii bojoval Thór s obry. Nezabil je všechny, ale dost na to, aby v říši nastolil rovnováhu, takže tento symbol může sloužit také jako připomínka důležitosti a potřeby rovnováhy v životě.

Pokud čelíte nějaké výzvě nebo se chystáte učinit rozhodnutí, energie runy Thurisaz podtrhuje důležitost toho, abyste pořádně zvážili své možnosti, mysleli na hranice a ujistili se, že výsledné rozhodnutí by mělo pečovat o potřebnou rovnováhu.

Starobylé runové kameny

Haraldův jellingský kámen, Dánsko

Mladší, větší kámen v dánském Jellingenu má tři strany. Nechal jej vztyčit Gormův syn, král Harald, známý též jako Harald Modrozub. Měl trojí účel: Harald chtěl tímto kamenem uctít své rodiče, ale zároveň se pochlubit vojenskými úspěchy a skutečností, že christianizoval Dány a Nory. Runový nápis z Haraldova kamene jsme použili jako grafický prvek na titulní straně této knihy (zkuste jej přečíst), fotografii první strany kamene s nápisem najdete v úvodu kapitoly. Ve staré severštině zní takto:

„Haraldr konungr bað gǫrva kumbl þausi aft Gorm faður sinn auk aft Þórví móður sína. Sá Haraldr es sér vann Danmǫrk alla auk Norveg auk dani gærði kristna.“

Do češtiny bychom ho mohli přeložit následovně: „Král Harald nechal vytvořit tyto kumbly (specifický výraz pro pohřební památníky; pozn. překl.) na památku Gorma, svého otce, a na památku Thyry, své matky. Ten Harald, který získal celé Dánsko a Norsko a z Dánů udělal křesťany.“

Krále Haralda vychovali jeho rodiče v pohanské víře, ale někdy po roce 960 konvertoval ke křesťanství a nechal se pokřtít. Nová víra ho tak uchvátila, že její přijetí nařídil i svým poddaným, a dokonce si dal tu práci, že nechal vykopat těla svých rodičů a pohřbít je po křesťanském způsobu, přestože za života byli upřímnými pohany. Druhý jellingský kámen vznikl právě při této příležitosti.

V porovnání se starším kamenem jsou rytiny na tomto vytesány v mnohem větších detailech. Původně zářil jasnými barvami a mísí se na něm pozoruhodná kombinace stylů. Nápisy byly vyryty runovou abecedou a na druhé straně vidíme vyobrazení lva obtočeného hadem, což pravděpodobně reprezentuje boje a dobývání krále Haralda.

Na třetí straně se pak nachází jedno z nejstarších zobrazení Ježíše Krista v Dánsku.

Jde o postavu muže s pažemi nataženými tak, že připomíná kříž, kolem hlavy má svatozář a ruce má svázány větvemi či popínavou rostlinou.

Kameny stojící před kostelem byly po stovky let vystaveny rozmarům počasí.

Vzhledem k historickému významu a důležitosti v kontextu dánských dějin byla kolem nich vybudována speciální průhledná schránka z bezpečnostního skla.

Oba jellingské runové kameny, spolu s mohylami a kostelem v Jellingu, najdete na Seznamu světového dědictví UNESCO. V Dánském národním muzeu v Kodani stojí kolorovaná replika Haraldova kamene.