Větrné mlýny ŠTETL
Za finanční podporu děkujeme Kateřině a Petrovi Janků.
Autoři © Tereza Bínová, Arnošt Goldflam, Klára Goldstein, Lucie Hlavinková, Marta Veselá Jirousová, Hana Bergmannová Klímová, Elena Pecenová, Tim Postovit, Yveta Shanfeldová, Vít Slíva, Radek Štěpánek, Anna Bloch Štičková, Kateřina Tučková, Milan Uhde Autor předmluvy © Štěpán Menaše Kliment Autor doslovu © Michal Doležel Editorky © Anna Bloch Štičková, Eva Yildizová Foto archeologického naleziště, artefaktů a 3D modelu © David Konečný Foto z dronu © Ivan Čižmář Foto pietního aktu © Roman Franc © Větrné mlýny © ŠTETL ISBN 978-80-7443-626-0
Nenacházím žádné stopy Brněnská Velká synagoga ožívá v textech současných autorů
Anna Bloch Štičková Eva Yildizová (eds.)
Nenacházím žádné stopy
Pohled z dnešní Spálené ulice. Archiv města Brna
Vypálení Velké synagogy v Brně
Ti, kteří si 11. listopadu 1938 zakoupili Lidové noviny, se již na titulní straně mohli dočíst do té doby nepředstavitelnou zprávu: V Německu hoří synagogy. S užaslým výrazem ve tváři se z následujících řádků mohli dozvědět, že předchozího dne byly v mnohých německých a rakouských městech zapáleny synagogy, v berlínských ulicích byly rozbity výlohy u stovek židovských obchodů a na deset tisíc židovských obyvatel Vídně mělo být zatčeno a deportováno do nově zřízeného koncentračního tábora v Mauthausenu. Tisíce vídeňských židů se ze strachu rozprchly do blízkých lesů, kde se ukrývaly. Židovské modlitebny a synagogy však tehdy, v noci z 9. na 10. listopadu, nehořely pouze v německých a rakouských městech. Přibližně třicet synagog bylo v tu noc vypáleno a zničeno také v československém pohraničí – na území, které ještě před dvěma měsíci bylo součástí Československé republiky. V následujících dnech se tak v novinách objevovaly zprávy o vypálených synagogách v Liberci, Krnově či Opavě. S jakými pocity asi četli tyto články brněnští židé, jejichž přátelé, rodinní příslušníci a známí se jen několik kilometrů jižně od Brna ocitli na cizím území, kde byly jejich životy bezprostředně ohroženy? Dokázal si tehdy někdo z nich představit, že je něco takového vůbec možné – anebo že se již brzy do stejné situace dostanou i oni? Pogrom, později nazvaný „Křišťálová noc“, nebyl náhodným výbuchem hněvu, ale koordinovanou akcí a legitimizovaným terorem, jehož cílem bylo mimo jiné otestovat reakci společnosti. Synagogy hořely po stovkách, obchody byly rabovány, lidé zatýkáni a vražděni – a reakce státu i většinové společnosti byla v zásadě nulová. Velká synagoga na dnešní ulici Přízové tehdy ještě stála stranou těchto událostí. Její existence však přestávala být samozřejmostí. Bylo jen otázkou času, kdy k podobnému útoku dojde i zde. Po mnichovském diktátu bylo zřejmé, že samostatnost českých zemí je vážně ohrožena a že přepadení zbytku republiky je jen otázkou času. V lednu a únoru 1939 byli místní nacisté stále agresivnější, zakládali tajné organizace a vybírali vhodné osoby, které měly již brzy usednout do vedoucích pozic ve městě.
8
Polední list, č. 78, 19. 3. 1939, s. 5
V neděli 12. března zaplnili nacističtí sympatizanti Běhounskou třídu v centru města. Smyslem těchto demonstrací bylo mimo jiné vyvolat násilí a krveprolití, které by posloužilo jako záminka k obsazení Moravy nacistickými vojsky. Počet demonstrací narůstal a policie zůstávala v pohotovosti, aby je potlačovala a rozháněla. Brněnskými ulicemi pochodovali nacisté, v jejichž čele stál mimo jiné místní advokát Karl Schwabe. Obyvatelům města muselo být zřejmé, že krize vrcholí. Ve středu 15. března 1939 docházelo od ranních hodin k obsazování klíčových objektů ve městě. Nově dosazený starosta Brna vydal brzy ráno vyhlášku, v níž vyzýval obyvatelstvo, aby bezvýhradně vyhovělo všem nařízením říšskoněmeckého vojska. Vedení policejního ředitelství převzal Karl Schwabe, aby zajistil vše potřebné pro příchod jednotek německé branné moci, které dorazily do města kolem jedenácté hodiny dopoledne. Již v tento den docházelo k zatýkání židovských obyvatel, kteří se pokoušeli z Brna uprchnout. O dva dny později projel městem triumfálně Adolf Hitler. Právě toho dne, se západem slunce, začínal pro židovské obyvatele šábes – první šábes, který měli brněnští židé prožít již v Protektorátu Čechy a Morava. A právě tehdy, v noci ze 17. na 18. března 1939, dorazila skupina nacistických ordnerů na dnešní Přízovu ulici s jasným cílem – vypálit a zničit také Velkou synagogu v Brně. Přivolaným hasičům bylo zabráněno v zásahu a později jim bylo dovoleno pouze chránit okolní domy. Na místo přijel i samozvaný policejní ředitel Karl Schwabe, právě z jehož rozkazu mělo ke zničení synagogy dojít. Budova vyhořela do základů. Zůstala po ní jen hromada trosek a prázdná parcela určená k budoucí zástavbě. Její zánik proběhl rychle a bez jakékoli veřejné odezvy. Podobně jako tomu bylo v Německu o několik měsíců dříve. O pouhé dva roky později začali z města nenávratně mizet i ti, pro které bylo toto místo nejvýznamnější židovskou svatyní – místem bohoslužeb, svatebních obřadů i společných setkání. Zničení brněnské Velké synagogy nebylo výjimečné. Zapadalo do širšího obrazu systematického odstraňování židovské přítomnosti z veřejného prostoru. Nešlo pouze o likvidaci budov, ale o vymazání stop existence celého společenství. Tato kniha se k příběhu Velké synagogy v Brně vrací právě proto, že její zánik proběhl tak potichu. Číst tento příběh dnes znamená znovu se ptát, jak snadno může být násilí přeloženo do jazyka správy – a jak rychle se z místa paměti může stát místo bez minulosti. Michal Doležel badatel, zastupitel Jihomoravského kraje
10
Brněnské náměstí Svobody bylo 17. března 1939 přejmenováno na Adolf Hitler Platz. Jen několik hodin poté byla při jednom z prvních viditelných projevů nacistické moci ve městě vypálena Velká synagoga. Archiv města Brna
Synagoga po vypálení v roku 1939. Židovské muzeum v Praze
Předmluva
Knihou, kterou jste právě otevřeli, jsme chtěli připomenout brněnskou Velkou synagogu v textech současných autorek a autorů. Minulost totiž žije především díky přítomnosti. Oslovili jsme tedy spisovatelky a spisovatele, kteří mají k Brnu a případně k židovství osobní vztah a byli ochotni se ponořit do příběhů, starých map i současné prázdné proluky na rohu ulic Přízova a Spálená a připomenout Velkou synagogu svýma očima. Velmi si vážíme, že toto téma nejenom v jejich textech rezonuje, ale přišlo jim stejně důležité jako nám vrátit Velkou synagogu do povědomí lidí. Almanach v žádném případě neusiluje o historickou výpověď. Publikované texty však odkrývají mnohá témata – jako je rodinná historie, dětství ve stínu počínajícího holokaustu, snaha o emigraci, zacházení s veřejným prostranstvím nebo hledání prostoru ke smíření. Zároveň texty vědomě pracují s místy významnými pro brněnskou židovskou historii – nejen se synagogou, ale také hřbitovem, Cejlem či textilními továrnami. Nabízejí tak širokou mozaiku poodkrývající odkaz Velké synagogy, který se snaží oživit v dnešní době. Jednotlivé texty spolu komunikují, reagují na sebe a přirozeně na sebe navazují či se doplňují, proto jsme se rozhodli je nechat promlouvat mimo abecední pořádek. Synagoga nebyla jen místem pro modlitby, ale centrem setkávání židovské obce, tedy i tento almanach má být místem setkání autorek a autorů různých názorů, vyznání či identity. Přejeme si, abyste tento důležitý aspekt synagogy našli i v této knize. Anna Bloch Štičková, Eva Yildizová editorky
14
Nálezy z archeologického průzkumu, 2026
Archeologické naleziště Velké synagogy, červen 2026
Šabatová píseň Lecha dodi přeložená jako malý seznam rumištních rostlin, aby mohla být zpívána na místě, kde stála Velká brněnská synagoga Pojď, milý, vítej sobotu, nevěstu z Vídně, po velkokvětu půjde ples a radost, po divizně. Pět dní je práce, běl, a nach je její jméno. Léčivý podběl, zpěv der Nachtigall, navěky budiž slaveno a ctěno. Hanbou se nezarděje tvoje tvář, probdělé noci, chvění jitrocele, tak proč se skláníš, co to povídáš, je celý den a noc a všechno – celé. Zachovej a pamětliv buď jeho, rolní penízek se platí větrem, věčný příkaz Boha jediného: rumiště i nebe – rovným metrem. Tvá sobota má ještě v pátek šaty, zakořeňuje vlaštovičník, vzduchem hnízdí vlaštovky. Přichází zevlit na šabaty věčnost. Má uši jako lopuchy.
18
Má v černobýlném jílu zalíbení, je sídlem krále, minulých je klínem, a její kroky vedou pro pelyněk. Od nyní pomlč, její píseň plyne. Kopřiva, durman, merzlík, kokoška, Isaiův syn jsi, rodem z Betléma, z planého pole čaj, jsi do hořka, a žne tě vítr jako stará tréma. Pojď, milý, vítej sobotu na samém konci, jednou týdně, po velkokvětu jde tvá ples a radost, po divizně. Tim Postovit
19