










„Duše! Kde jsi?!“
naříkám do pochvy.
Půlnoci! Úplňku tmy!
Dva novy světla — a my…
verše 2
verše 2
V nepříznivé konstelaci… — Hvězda světlo jemně zvrací.
Zděsil jsem se prázdné láhve. Zjevila se mi tak náhle…!
verše 2
Pouštím si alkohol do žil, abych to tu nějak dožil.
verše 2
Už!
Všeho se konečně zříct!
Smrti už do očnic zřít!
verše 2 23