Issuu

2026

FIAT HYBRID 500

PŘEDSTAVUJEME ■ PEUGEOT 308 SW ■ v polovině výrobního cyklu prošel výrazným faceliftem a modernizací ■ DACIA DUSTER 1.8 HYBRID 155 ■ ze šestnáctistovky přešel na osmnáctistovku, má vyšší výkon a nižší spotřebu ■ FERRARI LUCE ■ vzbudil pozornost, a tak automobilka ráda ukázala vůz širší veřejnosti

SLAVNÉ MOTORY

▲ Ovládání ventilů DOHC nepřímo přes vahadla ▼ Systém proudění směsi TSCC

Čtyřválec v provedení GSX 1100 E (1983)

SUZUKI GSX 1100 E

Foto a kresby Suzuki

Motocyklové čtyřválce Suzuki mají velkou tradici, pohánějí nejen motocykly, ale v posledních letech také závodní automobily. Vyobrazená Suzuki GSX 1100 E (sports tourer) je jednou z mnoha variant čtyřválce 1,1 litru, který vzbudil pozornost po uvedení v designově výrazném motocyklu GSX 1100 Katana (1982). Motory GSX se vyznačují přechodem z dvouventilového (GS) na čtyřventilový rozvod a hemisférické spalovací prostory TSCC (Twin Swirl Combustion Chamber). Zážehový řadový čtyřválec DOHC 4V Náporové chlazení vzduchem Objem válců 1074,9 cm3 (ø 72 x 66 mm) Čtyři karburátory Mikuni BS 34 SS Kompresní poměr 9,5:1 Výkon 76,5 kW (104 k)/8750 min‑1 Točivý moment 86,3 N.m/6500 min‑1 Údaje platí pro GSX 1100 E z roku 1983

2026

JEDENÁCTÝ ROČNÍK číslo 9 (125), září 2026 Internetový měsíčník, vychází od roku 2016 na

Vydává TH Motormedia šéfredaktor: Ing. Tomáš Hyan

tom.hyan@caroftheyear.cz +420 603 725 139 fotograf: Jiří Maršíček jiri@marsicek.net art director: Mgr. Helena Hyanová helena.hyanova@gmail.com adresa redakce: Křižíkova 37, 186 00 Praha 8 © TH Motormedia, 2026 redakční spolupráce: MUDr. Jiří Nezdařil sr., MUDr. Jiří Nezdařil jr., Ing. Jiří Wohlmuth

►►► OBSAH prázdniny a léto pomalu končí, a tak je čas bilancovat. Naše italské prázdniny byly (ostatně jako vždy) skvělé a o některé poznatky z cest se podělíme už v tomto čísle! Jedničkou je samozřejmě Ferrari, při absenci autosalonů se staly opakované návštěvy stánků historie v Maranellu a Modeně i příležitostí vidět nejnovější modely. Tak jsme si poprvé prohlédli nejen elektrické Ferrari Luce, ale také hypersport Ferrari F80, vytvořený na počest nadcházejících osmdesátin nejslavnější značky sportovních vozů. Maserati sice stagnuje, ale nová expozice Collezione Maserati Umberto Panini v Modeně je opravdu skvělá! Protějškem Ferrari ve světě motocyklů je MV Agusta, která sice přežívá, ale dny slávy jsou jen historií. Právě letos uplynulo 65 let od chvíle, kdy se MV Agusta opět stala mistrem světa, ale druhé místo v tehdejší třídě 350 cm3 obsadila československá Jawa zásluhou Františka Šťastného (druhý mezi jezdci za mistrem Gary Hockingem) a Gustava Havla (třetí před Philem Readem a Bobem McIntyrem). I z dnešního pohledu je to neuvěřitelný úspěch a vlastně tak trochu v historii českého a československého motorsportu nedoceněný. Bohužel autmobilová konstrukce stagnuje. Nové vozy nepřibývají, v dnešní době jde o evoluce předcházejících, a tak když Italové vrátí do Cinquecenta motor místo elektromotoru, jde jistě o významnou událost! Přeji krásné dny, příjemné čtení, pevné zdraví a radost z jízdy!

Belle Macchine – BMW Museum Mnichov �� 2 FIAT 500 Hybrid (Progetto 302) �� 6 PEUGEOT 308 SW (P52) ��10 DACIA Duster 1.8 Hybrid 155 (DFJ) ��14 VOLKSWAGEN ID.3 Neo (E132 – 134) ��18 VOLKSWAGEN Passat PHEV (B9) ��20 FERRARI Luce (F222) ��22 O.S.C.A. (1947 – 2026) ��24 ITALA (1904 – 2026) ��26 Formule 1 – Vozy Velkých cen 2026 ��30 Jezdci formule 1 ��33 Most Racing Journal Speed Fest 2026 ��34 Freedom 250 Grand Prix ��37 FIA F2 Championship 2026 ��38 FIA F3 Championship 2026 ��40 Jezdci Indy Cars ��43 45. Silmet Rally Příbram 2026 ��44 Nadace Elišky Junkové: ŠKODA Octavia Bonneville (2011) ��47 Jezdci formule 1 ��48 Monterey Car Week ��50 Museo Ferrari (Maranello, I) ��52 Museo Panini (Modena, I) ��56 Museo Agusta (Cascina Costa, I) ��60

PŘIPRAVUJEME ◄◄◄ Member of the International Jury ENGINE + POWERTRAIN OF THE YEAR

Člen mezinárodní jury MOTOR + POHONNÁ JEDNOTKA ROKU

Member of the International Jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015

Člen mezinárodní jury VŮZ ROKU 2001 – 2015

Chairman of the Jury AUTO ROKU 2026 v ČR

Předseda poroty AUTO ROKU 2026 v ČR

► Za volanty nových automobilů Jeep Compass, Alfa Romeo Tonale, BMW iX3 50 xDrive, Renault Austral E-Tech 200, Hyundai Ioniq 6, MG3 Hybrid, Citroën C3 Aircross, Opel Grandland, Volkswagen Golf a mnoha dalších ► Slovenské prázdniny ► Loučení v Brně před 40 lety ► EuroNASCAR na Truck Grand Prix v Mostě ► Honda Oval Piston V4

9/2026 THauto

Foto Tom Hyan

► BMW MUSEUM 2026

Studie BMW 320 Asso di Quadri (1976 Italdesign/Giorgetto Giugiaro) a BMW 2800 GTS (1969 design Pietro Frua)

Foto Helena Hyanová

BMW Gran Lusso V12 (Pininfarina 2013), studie sportovního sedanu na základě tehdejší řady 7

BELLE MACCHINE Málokdo ví, že cesta automobilů BMW k úspěchu je spjata s italským designem. Oslavuje to krásná výstava v Mnichově...

oncem padesátých let byla mnichovská společnost BMW ve velké krizi a dokonce jí hrozilo spojení s konkurenční Daimler-Benz, výrobcem vozů Mercedes-Benz. Záchranou se staly malé automobily BMW 700 s dvouválcem odvozeným z motocyklu a vozy střední třídy, nazvané Neue Klasse. A víte, co měly společného? Italský design od Giovanni Michelottiho, jednoho z nejplodnějších turínských designerů, který vtiskl elegantní tvary více než tisícovce různých typů mnoha značek. Nejvýraznější byly německé BMW a britské Triumphy...

auto 2026/9

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Mnichov (D) 1 BMW 2002 TII Garmisch (Ženeva 1970), opakovaná stavba ztraceného konceptu od Marcella Gandiniho (Bertone) z roku 2019

Výstava Belle Macchine, Italian Automotive Design at BMW, byla sice otevřena už 7. června loňského roku v mnichovském stánku historie BMW Museum, ale nadále trvá bez jakéhokoli oznámení o plánovaném ukončení, a tak si můžete Krásné stroje BMW v italském designu nadále prohlížet. Je součástí stálé expozice BMW Mu seum, ovšem uloženou ve známé míse původního muzea se spirálovým vnitřním chodníkem, stojící vedle hlavní administrativní budovy BMW Group, pro čtyři spojené věže kruhového půdorysu zvané BMW-Vierzylinder (čtyřválec). Rovněž tato stavba je designovou ikonou,

Asso di Quadri letos slaví padesátiny, nadčasový design Giorgetta Giugiara je však moderní ještě dnes postavili ji v letech 1968 – 1972 podle projektu vídeň ského architekta Karla Schwanzera (1918 – 1975). BMW Design-Center pod vedením Wilhelma Meyer hubera (1888 – 1978) navázalo spolupráci s milánskou karosárnou Touring už v roce 1939, vystavené aerodynamické kupé 328 v roce 1939 patřilo do vítězného týmu na Mille Miglia (italský silniční závod na 1000 mil). Dochované designové kresby prozrazují spolupráci s mnoha dalšími italskými mistry, z nichž vynikají především Giovanni Michelotti (působil i u Vignale), Marcello Gandini, Giorgetto Giugiaro (oba pracovali také pro

2 BMW Z4 Zagato Coupé (2012) s třílitrovým šestiválcem, výsledek spolupráce s věhlasným milánským karosářem 3 BMW Nazca M12 (1991 Italdesign/ Fabrizio Giugiaro) s pětilitrovým osmiválcem z BMW 850i (zapůjčilo studio GFG Style z Turína)

Bertone) a Pietro Frua, dvorní designer značky Glas, která se v šedesátých letech stala součástí BMW. Vystaveny jsou rovněž díla ze spolupráce s Pininfarinou, Bertonem, Zagatem, Italdesignem (autorem jak Gior getto, tak jeho syn Fabrizio Giugiaro) a legendární sériové vozy, italským designem dále inspirované (například ty, na nichž se podíleli Marcello Gandini a Paul Bracq). Se slavným smyslem pro nadčasovou estetiku stanovili Italové od nepaměti nejvýraznější styl v architektuře, módě i designu veškerých produktů, k nimž v nové době přibyly samohybné dopravní prostředky. ►►►

9/2026 THauto

Foto Tom Hyan

Foto Helena Hyanová

Výstava zahrnuje řadu originálních kreseb, na snímku návrhy Giovanni Michelottiho pro první Neue Klasse

Foto Helena Hyanová

► BMW MUSEUM 2026

1 1 BMW 3200 Michelotti Vignale Roadster z roku 1959, jeden z návrhů na druhou generaci BMW 507 (uspěl však Bertone)

2 BMW 1800 TI Coupé Michelotti, jediný vyrobený kus, v roce 1963 představený Herbertu Quandtovi, vládci BMW 3 BMW M1 Hommage, pocta třicátému výročí uvedení BMW M1, představená na Concorso d’Eleganza 2008 ve Villa d’Este

Foto Tom Hyan

auto 2026/9

Giovanni Michelotti (1921 – 1980) kromě vlastního stylistického studia působil také u karosáren Vignale, Ghia, Bertone a Alemanno, podle dostupných údajů navrhl 1000 až 1200 různých automobilů, zvláště pak sériové osobní vozy BMW, Triumph, DAF, Hino, Alpine a užitkové koncernu Leyland, kromě nespočtu různých prototypů především pro italské značky. Nejvíce ho proslavily britské Triumphy (jeho favoritem byl roadster Spitfire) a německé BMW. Vytvořil BMW 700 s dvouválcem v zádi (čtyři karosářské varianty), které spolu s Neue Klasse (od 1961 BMW 1500, pak další 1800, 1600 a 2000) vlastně značku zachránily, když do té doby vyráběla zastaralé barokní sedany a vozítko Isetta v italské licenci. Pietro Frua (1913 – 1983) navrhl několik krásných kupé BMW, které se však do výroby nedostaly; na výstavě jsme obdivovali jeho BMW 2800 GTS Coupé z roku 1969 velmi čistých linií, ale také tři modely vzešlé od značky Glas, které po úpravách u BMW dále vyráběli. Jsou to především BMW 1600 GT (pokračování Glas 1300/1700 GT s motorem BMW 1600 TI), vystavené coby otevřený prototyp (jediný originál), velký BMW-Glas 3000 V8 jako pokračování kupé Glas 2600 V8

Foto Helena Hyanová

Foto Tom Hyan

4 BMW Speedfoam Model z roku 2024 pro blízkou budoucnost, předobraz dnešní Neue Klasse i3 5 BMW 3200 CS podle návrhu Bertone, otevřená verze však zůstala jen v prototypu (1962) 6 BMW Mille Miglia Concept z roku 2006 (na základě M3) a originál BMW 328 Mille Miglia Coupé od milánské karosárny Touring (1939) 7 BMW 1800 TI/SA, sportovní verze Neue Klasse, realizace designu Giovanni Michelottiho (1965)

8 (pro podobnost s Fruovými návrhy Maserati přezdívané Glaserati) a jeden sedan na základě Glas 1500/1700, jenž se později stal páteří jihoafrické produkce BMW. Seznam italských návrhů Frua pro BMW a Glas uvádí celkem jedenadvacet položek! Nuccio Bertone (1914 – 1997) převzal karosárnu v Turíně po svém otci a vytvořil samostatné oddělení Stile Bertone, kde zaměstnával později renomované šéfdesignery! Nejprve to byl Franco Scaglione, následovali Giorgetto Giugiaro a Marcello Gandini. Za Giugiarovy éry vzniklo úspěšné kupé BMW 3200 CS, sériově vyráběné v letech 1961 až 1965, ale vystavený kabriolet zůstal jen v prototypu. Když Giugiaro odešel, aby záhy založil svůj Ital Design (později Italdesign), převzal jeho místo teprve sedmadvacetiletý Gandini. Za jeho éry vyjel unikátní Spicup (kombinace Spider-Coupé s otevírací lamelovou střechou) se šestiválcem 2,8 litru (1969), ale také nádherný BMW Garmisch na základě BMW 2002 TII (1970), jenž se stal předobrazem dlouhé řady sériových typů BMW (řady 3 a 5). Vrcholem Giugiarova designu pro BMW je supersport M1, pro jeho syna Fabrizia pak Nazca M12.

Nejslavnější italský karosář Pininfarina už v roce 1950 vytvořil alternativu barokního sedanu BMW 501 s poněkud modernější pontonovou karoserií, ale oblé dílo šéfdesignera Petera Szymanowského (1902 – N.A.) bylo už v pokročilém stádiu vývoje, a tak byl Pininfarina odmítnut (návrh se uplatnil pro sedan Alfa Romeo 1900). Překvapením je moderní sedan Gran Lusso V12 od Pininfariny, v roce 2013 ještě předobraz dalšího vývoje řady 7, než došlo k dnešní dramatické změně. Rovněž velmi slavný Zagato přiložil ve stejné době ruku k dílu, výsledkem je kupé fastback na základě Z4 (2012). Dalšími muži inspirovanými italským designem byli bezesporu Francouz Paul Bracq (ročník 1933; tvůrce BMW Turbo Concept 1972 a sériových vozů řady 5 E12, 3 E21, 6 E24 a 7 E23), či Američan Chris Bangle z Ravenny (ale v Ohiu, nikoli v Itálii), který v říjnu oslaví sedmdesáté narozeniny. „Kombinace italského designu a německé techniky byla klíčovým faktorem postupu BMW mezi prémiové automobilové výrobce,“ nechali se slyšet Anna Schleypen a Klaus-Anton Altenbuchner, kurátoři výstavy Belle Macchine (Krásné stroje) v Mnichově. ■

8 BMW 1600 GT coby otevřený prototyp z roku 1968, jde o převzatý Glas 1300/1700 GT, vyráběný jako kupé dále s motorem BMW 1600 TI

BMW MUSEUM MÜNCHEN Am Olympiapark 2, D-80809 München, Německo www.bmw-welt.com Tel. +49 89 125016001 Otevřeno Út-Ne 10 – 18 h Základní vstupné 17 eur Placené parkování v BMW Welt

9/2026 THauto

Automobily

Foto Tom Hyan

► FIAT 500 HYBRID (PROGETTO 302)

NÁVRAT ROZUMU Fiat 500 je italskou legendou. Od první pětistovky z roku 1957 se vyrábí už ve třetí generaci, ale nyní se vrací se spalovacím motorem...

ůvodní legenda dosud nevymizela z koloritu italských měst, v běžném provozu jsme ji tam viděli i letos, když původně vznikla coby důstojná alternativa dopravy na skútrech Vespa a Lambretta. Když se v polovině roku 2007 vrátila ve druhé generaci Progetto 312 (motor se přestěhoval zezadu dopředu), tak hned získala evrop ský titul Car of the Year 2008 a po faceliftu i mnoha zlepšeních se vyráběla až do roku 2024 v polských Tychách. Po původním dvouválci a novém čtyřválci byl v únoru 2020 uveden první tříválec značky Fiat, a to v moderní podobě 500 Hybrid. Pro dával se současně s prvním typem nové třetí generace, navržené výhradně coby elektromobil 500e (Progetto 332). Elektrický Fiat 500e měl mít premiéru na Ženevském autosalonu 2020, který byl zrušen pro covidové restrikce, a tak Olivier François, šéf italské značky, představil no vinku 4. března v ulicích Milána. Nejprve vyjelo Cabrio, pak třídveřový Hatchback a nakonec originální karosářská verze

auto 2026/9

TOM HYAN Fiat připravil návrat verze 500 Hybrid rovněž u třetí generace (na snímku speciální edice Torino ve žluté barvě Sun of Italy)

s asymetrickým uspořádáním bočních dveří 3+1. Zahá jení výroby v turínském Mirafiori (opět jde o 100% italský vůz) obstaraly modely La Prima (Opening Edition). V prosinci 2020 se nová 500e stala leaderem segmentu elektromobilů na italském trhu, ale později domácí pro deje i export nesplnily očekávání, zvláště když výroba druhé generace v Polsku skončila (2024). Klienti pak měli pouze elektrickou volbu. Když pominulo počáteční nadšení pro elektromobilitu, došlo k velké změně. Konstruktéři v Turínu vzali za základ elektrické cinquecento P332 a poprvé v historii velkosériové produkce vytvořili nevídané, rekonstruovali totiž elektromobil na zážehový motor, který nikdy ve voze být neměl! Byla to ale logická volba, Fiat 500 je zejména na domácím trhu kultovním automobilem, který sice posloužil širokým masám jako levný dopravní prostředek, ale většina Italů vzpomíná na malou pětistovku nejen jako na automobil, s nímž se na učili řídit, ale i na vůz, v němž prožívali své první lásky. Emotivní vztah ►►►

Fiat 500 Hybrid opět využívá dvouventilovou verzi tříválce FireFly 1.0 6v ve spojení se spouštěčem/generátorem BSG

1 2

Foto Fiat

Foto Tom Hyan

1 Původní Fiat Nuova 500 se stal kultovním vozem (na snímku první model od 1957 se dveřmi ještě zavěšenými vzadu) 2, 3 Nově upravená přístrojová deska Hybridu s dvojicí displejů (před řidičem 7“ a dotykový středový 10,25“ Uconnect) 4 Interiér speciální edice Torino se sedadly čalouněnými látkou Pieds de Poule v kombinaci šedé a černé

9/2026 THauto

► FIAT 500 HYBRID (PROGETTO 302)

Foto Tom Hyan

1 Fiat 500 Hybrid se dodává jako hatchback, 3+1 nebo Cabrio, a to výhradně s litrovým tříválcem FireFly 2 Modulární tříválec FireFly 1.0 6v vznikl původně pro Brazílii, kde od roku 2016 pohání vozy Fiat Uno, Mobi a Argo 3 Objem zavazadlového prostoru 185 litrů lze zvětšit sklopením zadních sedadel až na 440 litrů

překonává dlouhá desetiletí, které narušil jen nuce ný přechod k elektromobilitě, zrušený po dvouleté přestávce. Teoreticky byl návrat k rozumu jedno duchý, vezmi elektromobil a vlož do něho zážehový litrový tříválec, který jsi měl v poslední verzi 500 Hybrid druhé generace... Ve skutečnosti to vzhledem k novým předpisům EU tak jednoduché nebylo, nicméně dílo se zdařilo a dnes z výrobních linek v turínském Mirafiori opět vyjíždějí cinquecenta se zážehovým motorem, byť ve verzi Mild Hybrid. Obě alternativy (elektrická P332 a nová hybridní P302) se tak vyrábějí na spo

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – Mild-Hybrid 12 V; a) kapalinou chlazený nepřeplňovaný zážehový řadový tříválec Fiat GSE N3 FireFly, uložený vpředu napříč; hliníkový blok a hlava válců, OHC 2V; elektronické vícebodové nepřímé vstřikování paliva, EU6e-bis; 999 cm3 (ø 70 x 86,5 mm); 12,0:1; 48 kW (65 k)/6000 min‑1 a 92 N.m/3250 min‑1; b) spouštěč/generátor BSG 12 V; 3,6 kW (4,9 k) a 50 N.m; c) akumulátor Li-Ion 12 V/0,132 kWh; d) jednokotoučová suchá spojka a přímo řazená plně synchronizovaná šestistupňová převodovka C514; pohon předních kol. PODVOZEK – bezrámová konstrukce; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu spodní příčná ramena a vzpěry McPherson; vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči; vpředu příčný zkrutný stabilizátor; brzdy kapalinové, vpředu kotoučové ø 281 x 26 mm, vzadu bubnové ø 203,2 mm; ABS/EBD, ESC; hřebenové řízení 9,7:1 s elektrickým posilovačem; ocelová kola 15“ nebo 16“/17“ z lehké slitiny; pneumatiky 185/65 R 15, 195/55 R 16 nebo 205/45 R 17. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2332 mm, rozchod kol neuveden; d/š/v 3631/1684 (se zrcátky 1878)/1532 mm; objem zavazadlového prostoru 185/440 l; objem palivové nádrže 37 l; pohotovostní hmotnost (DIN) 980 kg, celková hmotnost 1380 kg; vlečení přívěsu nedoporučeno. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 155 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 16,2 s; spotřeba paliva WLTP 5,2 – 5,3 l/100 km, emise CO2 117 – 122 g/km. VÝROBCE – FCA Italy, S.p.A., Stabilimento di Mirafiori; Corso Giovanni Agnelli 200, 10135 Torino, Itálie

auto 2026/9

lečné lince, úpravy platformy navržené pro elektro mobil byly v mezích možností minimální, změnila se charakteristika odpružení (vůz je o cca 250 kilo gramů lehčí), zmizel velký akumulátor a přibylo výfu kové potrubí, převodovka je šestistupňová manuální s řazením pákou na středové konzole. Základem poháněcí soustavy je modulární motor Fiat generace FireFly alias GSE (Global Small Engine), která navazuje na více než třicet milionů motorů FIRE (Fully Integrated Robotised Engine), vyrobených od března 1985. Pro hybridní systém se využívá nepřepl ňovaný tříválec GSE N3 FireFly 999 cm3, který vystačí bez vyvažovacího hřídele (podobně jako u tříválců Ford jde o reakci se záměrně nevyváženou řemenicí) a pouze s dvouventilovým rozvodem OHC. Vzhledem k emisním předpisům má nyní nižší výkon 48 kW (65 k), ale asistence elektromotoru BSG 3,6 kW (4,9 k) se využívá k rychlejší reakci Stop/Start a vypínání motoru pro jízdu setrvačností (veleggiamento = coas ting) už při rychlosti kolem 30 km/h. Řidič je informo ván na palubním displeji před volantem o stavu aku mulátoru Li-Ion 12 V/0,132 kWh, který se při nízké kapacitě poměrně rychle vybíjí a nabíjí. V městském provozu je dynamika vyhovující, pro jízdu vyšší rych lostí na dálnici není vůz určen. Je to prostě automobil do města, vhodný pro jízdu ve dvou (zadní sedadla jsou nouzová), kde budí úsměvy přihlížejících a velké sympatie vůbec svým příjemným retrostylem. Nabídka Fiatu 500 Hybrid (Progetto 302) je opravdu zajímavá, k dispozici jsou tři karosářské varianty hatchback (také náš testovaný vůz ve speciální edici Torino), 3+1 (na pravoboku jsou dvoje dveře, zadní otevírané proti směru jízdy) a Cabrio (vlastně polo kabriolet s plátěnou otevírací střechou tetto apribile, ale s pevnými bočnicemi). Bohužel pro povinnou bezpečnostní výbavu a přísné emisní předpisy malé vozy už nikdy nebudou tak levné jako dříve, když po dle EU musí mít aktivní jízdní asistenty a kontrolní systémy jako dražší velké vozy, jenže pro určitou skupinu klientů mají nadále svoje kouzlo. Fiat 500 Hybrid je od 499 900 Kč coby hatchback s výbavou Pop, následují vyšší Icon a La Prima, přičemž vedle hatchbacku Torino můžete mít i akční Cabrio Dolce vita (nejdražší typ za 644 900 Kč; více a aktuálně na www.fiat.cz). V zásadě platí, že 3+1 je za příplatek čtyřicet tisíc a Cabrio za sedmdesát tisíc navíc. ■

► Automobily ► PEUGEOT 308 SW (P52)

Foto Tom Hyan

Peugeot 308 SW třetí generace prošel pro modelový rok 2026 výrazným faceliftem a řadou zlepšení včetně upravené nabídky pohonných jednotek

Peugeot 308 třetí generace prošel v polovině výrobního cyklu výrazným faceliftem a modernizací, na český trh přichází pouze coby kombi...

eugeot 308 patří k francouzským automo TOM HYAN že Peugeot 308 je prvním z nové generace vozů, kdy bilům, které se skutečně vyrábějí ve Francii skončilo vzestupné číslování (například 304 až 308) Vyzkoušeli jsme a nikoli ve Španělsku, na Slovensku, či jinde. a označení typu se nemění ani v další generaci. Peu nejsilnější provedení geot 308 tak dospěl do třetí generace, prvně uvedené V roce třicátého výročí působení oficiálního dovozce na českém trhu jsou největšími 308 SW Plug-In Hybrid 195 19. května 2022 do České republiky. V modelovém ve špičkové výbavě GT novinkami spřízněné modernizované typy 308 SW roce 2026 přichází Phase II, tedy modernizace v polo a 408, uvedené v první polovině roku 2026. Bestselle vině výrobního cyklu, představená v Praze dne rem řady 308 je kombi 308 SW, jež 11. února 2026. se těší velké oblibě coby alternativa A jaké jsou největší změny? Nová ► PEUGEOT 308 SW (2026) různých SUV, a tak se importér 308 má upravenou příď, z níž zmi typ motor, hybrid výkon převodovka spotřeba WLTP zely boční dlouhé svislé svítící linky, rozhodl nabídnout na českém trhu 3 [objem cm ] [kW/k] [l/100 km] právě jen kombi, když nepočítá které vůz opticky zvyšovaly a příliš Hybrid 145 3R 1199, mHEV 107/145 e-DCS6 4,8 – 5,0 s větším zájmem o standardní PHEV 195 se nepovedly. Nyní sice zůstávají ve 4R 1598 + EM 144/195 e-DCS7 2,2 – 2,3 světlometech tři krátké svítící linky, hatchback (ten lze dovézt na indivi BlueHDi 130 4Rd 1499 96/130 8A 4,9 – 5,0 duální objednávku). Připomeňme, Electric (58 kWh) EM 115/156 1A 15,1 kWh ale více skloněné a s většími roze

auto 2026/9

Foto Tom Hyan

Peugeot 308 se vyrábí v Mylhúzách, zatímco jeho předchůdce vznikal v základním závodě v Sochaux (Doubs)

5 stupy, jež nadále symbolizují drápy lva, jakého má Peugeot od nepaměti ve znaku, ale tvář vozu zjem ňují. Zcela nová je maska a vstupy vzduchu, jež naopak vozy po faceliftu opticky rozšiřují. Výsled kem je vyváženější vzhled a posílená elegance. Podobné úpravy jsou rovněž na zádi, vozy mají nové svítící prvky, užší hlavní světlomety i nové nárazníky. Poprvé se uplatnilo podsvícené logo značky a nový design palety šestnácti- až osmnác tipalcových kol z lehké slitiny. Verze 308 SW má proti hatchbacku delší rozvor náprav o 57 milimetrů (2732 proti 2675 mm), z čehož těží vnitřní rozměry. V interiéru zůstává proslulý digitální přístrojový štít i-Cockpit 10“ s vylepšenou grafikou v inovovaném provedení a v nejvyšších výbavách rovněž s efekt

ním třírozměrným zobrazením, nicméně jsou také řidiči, kterým toto uspořádání nevyhovuje, protože při optimálním nastavení sedadla a volantu na pří stroje nevidí (zakrývá je horní část volantu, pokud jej nenastavíte do spodní polohy). Podle nových předpisů EU (GSR V2.2) řidiče sleduje kamera, umístěná vlevo na sloupku A. Modernizovaná třetí generace pokračuje na osvěd čené platformě EMP2 (verze V3 má 50 % nových dílů) a dostala rovněž nový výrobní závod v Myl húzách (Mulhouse), zatímco druhá generace vyjíž děla ze základního závodu v Sochaux. Nabídka po honných jednotek pro český trh se zúžila na čtyři verze, zcela zmizely manuální převodovky s přímým řazením. Základem je Hybrid 145 e-DCS6, ►►►

1 Přístrojová deska s uspořádáním i-Cockpit (když jsem to jméno slyšel poprvé, tak jsem ve voze hledal Head-Up Display, který ale není s i-Cockpitem možný) 2 Na desetipalcovém i-Cockpitu PHEV čteme dojezd 620 km na benzin a 76 km na elektrickou energii 3, 4 Prodloužený rozvor kombi se projevil především nárůstem místa v pětimístném interiéru 5 Základní objem zavazadlového prostoru činí 467 litrů (verze PHEV)

9/2026 THauto

► PEUGEOT 308 SW (P52)

Foto Tom Hyan

1 Druhý testovaný vůz byl v základní zážehové verzi 1.2 Hybrid 145 se šestistupňovou automatizovanou převodovkou e-DCS6

1 Hybrid 145 používá modernizovaný tříválec 1.2 Turbo s upraveným rozvodovým mechanismem (řetěz) 2 Plug-In Hybrid 195 má pod kapotou zážehový čtyřválec 1.6 Turbo a elektromotor 92 kW (125 k)

jehož pohonná jednotka se skládá ze tříválce 1.2 Turbo třetí generace (s rozvodovým řetězem, nikoli zesíleným řemenem) o výkonu 100 kW (136 k) a soustavy Mild Hybrid 48 V s dvouspojkovou šesti stupňovou převodovkou e-DCS6 ze spolupráce Stel lantisu s firmou Punch Powertrain a integrovaným elektromotorem 15,6 kW (21 k). Podle výrobce vůz urazí až 50 % vzdálenosti ve městě čistě elektricky a malý akumulátor 0,9 kWh je pod sedadlem řidiče.

► DOSTUPNÉ TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA (308 SW Hybrid 195 e-DCS7) – hybridní systém PHEV; a) kapalinou chlazený zážehový čtyřválec 1.6 PureTech (EP6), přeplňovaný turbodmychadlem, uložený vpředu napříč; DOHC 4V; elektronické přímé vstřikování, EU6d; 1598 cm3 (ø 77 x 85,8 mm); 110 kW (150 k)/4250 min‑1 a 250 N.m/1750 min‑1; b) trakční elektromotor/generátor, vestavěný v převodovce, 92 kW (125 k)/2500 min‑1 a 118 N.m/300 – 7320 min‑1; c) automatizovaná dvouspojková sedmistupňová převodovka e-DCS7; d) akumulátor Li-Ion 14,6/17,2 kWh; uložený v podlaze pod zadními sedadly; e) celkový kombinovaný výkon 144 kW (195 k) a točivý moment 360 N.m; pohon předních kol; f) palubní nabíječka 7,4 kW; dobíjení 0 – 100 % Wallbox 7,4 kW za 2,1 hodiny, ze zásuvky 230 V/2,3 kW za 7,5 hodiny. PODVOZEK – modulární platforma PSA EMP2 V3; samonosná konstrukce s pomocným rámem vpředu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, vpředu příčný zkrutný stabilizátor; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením; ABS/EBD/EBA, ESC/TCS; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; kola z hliníkové slitiny; pneumatiky 225/45 R 17 nebo 225/40 R 18. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2732 mm, rozchod kol 1559/1552 mm; d/š/v 4636/1852 (se zrcátky 2062)/1454 mm, přední převis 904 mm; objem zavazadlového prostoru 467/1483 l; objem palivové nádrže 40 l; pohotovostní/celková hmotnost 1675/2185 kg; hmotnost nebrzděného/brzděného přívěsu do 750/1315 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 225 (elektricky 135) km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 7,6 s a 0 – 1000 m za 27,5 s; spotřeba paliva WLTP od 2,3 l/100 km; emise CO2 od 51 g/km. VÝROBCE – Stellantis N.V. (ex-Groupe PSA), Stellantis Automobiles, S.A., Poissy, Francie, v závodě Mulhouse, Rue de Chalampé, 68390 Sausheim, Francie

auto 2026/9

Motor jsme vyzkoušeli v červeném kombi s výbavou Allure, jezdili jsme se spotřebou kolem 5,5 l/100 km. Bez elektrické asistence se dodává pouze přežívající čtyřválcový turbodiesel 1.5 BlueHDi 130 o výkonu 96 kW (130 k), spojený výhradně s osmistupňovou samočinnou převodovkou. Podvozek je dnes obvyklé koncepce se vzpěrami McPherson vpředu a vleče nými rameny spojenými torzní příčkou vzadu, podle výbavy lze volit různá kola z lehké slitiny (16 až 18 palců). Provozní brzdy jsou na všech kolech kotou čové, vpředu s vnitřním chlazením, a řízení hřebeno vé s elektrickým posilovačem. V duchu doby a konceptu Stellantis, který kombinu je shodné pohonné jednotky pro spřízněné vozy různých značek, jsou k dispozici také modely Plug -In Hybrid a čistě elektrická alternativa. Novou verzi PHEV 195 e-DCS7 jsme vyzkoušeli v bílém kombi 308 SW v nejvyšší výbavě GT, které je zároveň nej dražším modelem nabídky (o pětašedesát tisíc dražším než GT Electric). Kombinovaný výkon činí 144 kW (195 k) místo dřívejších 132 kW (180 k), osmistupňovou samočinnou převodovku nahradila dvouspojková sedmistupňová a kapacita akumulá toru posílila ze 12,4 na 17,2 kWh, což prodloužilo čistě elektrický dojezd ze 66 na 82 kilometrů (náš vůz hlásil 76 km). Zvětšil se také výkon elektromo toru z 81 na 92 kW (ze 110 na 125 k). Jízda je pří jemná, nicméně nárůst hmotnosti činí 250 kg proti Hybridu 145. Uváděné spotřeby 2,3 l/100 km jsme nedosáhli, náš výsledek na trase 250 km bez exter ního dobíjení činil 4,4 l/100 km. Elektrický E-308 SW pokračuje s výkonem 115 kW (156 k), ale dostal větší kapacitu akumulátoru z 51/54 na 55,4/58,3 kWh a tedy dojezd 444 místo 410 km; nově má třístupňovou rekuperaci (dříve jen poloha B) a možnost V2L (napájení externích spotřebičů). Vý bavy jsou Style, Allure a nejvyšší GT. V době uve dení modernizovaného Peugeotu 308 SW na český trh začínaly ceny od 710 000 Kč (stejně pro Hybrid 145 a BlueHDi 130), Plug-In Hybridu od 1 040 000 Kč a elektromobilu od 945 000 Kč včetně DPH (více a aktuálně na www.peugeot.cz). ■

9/2026 THauto

Foto Helena Hyanová

► Automobily ► DACIA DUSTER 1.8 HYBRID 155 (DFJ)

NOVÝ HYBRID

Nový Duster vyměnil hybridní jednotku, ze šestnáctistovky přešel na osmnáctistovku s vyšším výkonem a nižší spotřebou...

estnáct let, tři generace a přes 2,6 milionu proTOM HYAN v modelovém roce 2026 prošla opět modernizací, zedaných vozů, to je fenomenální Dacia Duster, jména pokud jde o nabídku pohonných jednotek, a to Dacia Duster ve třetí generaci uvedená na posledním Ževčetně továrních vícepalivových benzin/LPG (Eco-G). je vůz třetí generace nevském autosalonu v roce 2024. Málokdo ví, Nové tříválce 1.2 TCe (1199 cm3) mají nyní několik výkostejného jména, nových stupňů, které nahrazují jak loňskou litrovou verzi že čtyřválec z původní rumunské Dacie 1300, nyní na nové platformě licenční verze Renaultu 12, se objevil rovněž pod kapo74 kW (100 k) Eco-G, tak typy 1.2 TCe v původním nastai pro hybridní verze; tou malých terénních vozů ARO série 10, které na něktevení 96 kW (130 k); nyní se dodávají ve čtyřech varianvyzkoušeli jsme rých trzích nesly jméno Dacia Duster. Jejich představení tách 90 kW (120 k) Eco-G, Mild-Hybrid 103 kW (140 k), vrcholný model Duster na Birminghamském autosalonu v osmdesátých letech Hybrid 150 a Hybrid-G 150 (poslední dvě 4x4). Vrcholem Full Hybrid 155 s novou provázely spoře oděné dívky s nápisem Duster 4x4 na nabídky je Hybrid 155, jediný čtyřválec, jehož objem poháněcí soustavou bílých šerpách! Stejně zapomenutá je ale také působivá válců posílil ze 1598 na 1789 cm3, ale promyšlená optia pohonem předních kol malizace konstrukce snížila spotřebu paliva! Dacia Duster Concept z Ženevského autosalonu 2009, Právě tento nejsilnější Duster Hybrid aerodynamická studie SUV Coupé, ► DACIA DUSTER 2026 podle tehdejší módy se vznětovým 155 ve vyšší výbavě Journey jsme motorem Renault 1.5 dCi 105. motor počet převodovka výkon spotřeba WLTP prověřili v redakčním testu a po téměř válců [kW/k] [l/100 km] Dacia Duster je tak trochu nástupcem třítisícikilometrové cestě (přesně rumunského ARO 10 (od 1979), jehož 1.2 Eco-G 120 (LPG) 3 2953 km) dosáhli průměrné spotřeby 6M 90/120 7,5 (benzin 84/113) (6,0) výroba skončila až před dvaceti lety! 4,8 l/100 km, tedy téměř stejné, jakou EDC6 90/120 7,6 Samozřejmě nástupcem moderním, 1.2 Eco-G 120 (LPG) 3 uvádí výrobce (4,7 l/100 km). Tato (benzin 84/113) (6,2) rovněž s možností pohonu 4x4 pro úžasná pohonná jednotka, poprvé 1.2 Mild Hybrid 140 3 6M 103/140 5,4 jízdu v terénu, stejně jako ve verzích 1.2 Hybrid 150 4x4 nasazená v Bigsteru, nalezla cestu 3 EDC6 113/150 5,8 pro silniční provoz s pohonem jen 1.2 Hybrid-G 150 4x4 3 do dalších typů Renault a Dacia, přiEDC6 113/150 6,0 (LPG 7,3) čemž nejnovějším rozšířením sortipředních kol. Třetí generace Dusteru 1.8 Hybrid 155 (HEV) 4 4+2 MultiMode 116/156 4,7

auto 2026/9

4 mentu Hybrid 155 jsou od léta rovněž vozy Sandero a Sandero Stepway. Výrobce uvádí, že s tímto systémem lze absolvovat 80 procent jízd ve městě v elektrickém režimu a ušetřit tak až 30 % paliva (vždy se rozjíždí elektricky). Není důvod tomu ne věřit, ostatně na dílčích částech testu jsme se dostali i na průměrnou spotřebu 3,7 l/100 km (mimo dálnice, v městském a příměstském provozu). Od roku 2010 se Duster stal klasikem, představitelem dostupných vozů SUV a rozšířil se do světa (rovněž mimo Evropu pod aliančními značkami Renault a Nissan), byť podle původního plánu rumunská značka Dacia rozhodně globální být neměla! První facelift Dusteru přišel v roce 2013, druhá generace v roce 2017. Filozofie je vcelku prostá, zpřístupnit osobní vozy široké veřejnosti za příznivou cenu, a to nikoli na úkor jejich funkce. Důraz na value for money přinesl obrovské úspěchy, v novodobé historii (od 2004) vyrobila Dacia přes deset milionů osobních vozů, jež představují pragmatickou vizi nejlepšího poměru ceny k užitným vlastnostem, a navíc rozšířila výrobní portfolio (nejnovější je nový Striker, který se u nás představí na e-Salonu ►►►

Foto Tom Hyan

6 1, 2, 3 Nová přístrojová deska s přehlednými většími displeji s novou grafikou 4, 5 Pětimístný interiér s příjemným látkovým čalouněním v provedení Journey 6 Osmnáctipalcové kolo designu Tagasan s diamantovým efektem

9/2026 THauto

► DACIA DUSTER 1.8 HYBRID 155 (DFJ)

Foto Tom Hyan

3 1 Výrazný design nového Dusteru je nepřehlédnutelný a jasně určuje příslušnost ke značce 2 Hybridní čtyřválec 1,8 litru je dalším vývojem typu 1,6 litru pro větší výkon a nižší spotřebu 3 Zavazadlový prostor má základní objem 430 litrů (verze Hybrid)

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA (Hybrid 155) – kapalinou chlazený zážehový čtyřválec 1.8 (typ H5P, resp. HR18DDh), nepřeplňovaný s Atkinsonovým cyklem, uložený vpředu napříč; DOHC 4V Dual-VVT; přímé vstřikování paliva, GPF, EU6e; 1789 cm3 (ø 78 x 93,8 mm); 14:1; 80 kW (109 k)/5300 min‑1 a 172 N.m/3000 min‑1. Hlavní elektromotor 5DH406; 36 kW (49 k), 205 N.m, a HSG 3DA400 (Hybrid Starter/Generator) 15 kW (20 k), 50 N.m. Trakční akumulátor Li-Ion 1,4 kWh, 230 V. Kombinovaný výkon 116 kW (156 k). Automatizovaná šestistupňová převodovka MultiMode 4+2, pohon předních kol. PODVOZEK – (platforma CMF-B), samonosná karoserie s pomocným rámem vpředu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu vzpěry McPherson, vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, vpředu příčný zkrutný stabilizátor; kotoučové brzdy ø 296/280 mm, vpředu s vnitřním chlazením; ABS/EBD, ESC; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; pneumatiky 215/65 R 17 nebo 215/60 R 18 (testovaný vůz). ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2657 mm, rozchod kol 1573/1547 mm; d/š/v 4343/1813 (se zrcátky 2069)/1656 mm; objem zavazadlového prostoru (VDA) 430/1545 l; objem palivové nádrže 50 l; pohotovostní (DIN)/ celková hmotnost 1380/1905 kg; hmotnost nebrzděného/brzděného přívěsu 725/1250 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 180 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 9,4 s; spotřeba paliva WLTP od 4,7 l/100 km; emise CO2 od 106 g/km. VÝROBCE – Automobile Dacia, S.A., Groupe Renault, Strada Uzinei Nr.1, Mioveni (Pitesti), 115 400 Arges, Rumunsko

auto 2026/9

Praha 2026). Loni Dacia prodala 697 408 automo bilů (nárůst o 3,1 procenta), z toho 11 694 v České republice (+ 24 procent). Dacia se během let zařadila mezi tzv. normální vozy, které z nabídky jiných značek překvapivě rychle mizí, tedy automobily přijatelných rozměrů i pořizovací ceny, praktické, pohodlné a funkční, prosté všech zbytečností, pokud je nevyžadují předpisy EU (jako například naprosto nespolehlivé a chybné upozorňování na rychlostní limity, či kontrola bdělosti řidiče, kdy je neustále rozptylován akustickými signály, což lze naštěstí u Dacie eliminovat dvojím stiskem příslušného tlačítka My Safety, byť pokaždé před novou jízdou). Duster se ovšem stal druhým nejprodávanějším vozem rumunské značky pod francouzskou taktovkou, zatímco nej úspěšnější Sandero je dokonce na čele celoevropských prodejů osobních vozů za rok 2025 (289 295 kusů)! Tyto výsledky jsou jasným důkazem o tom, jaké automobily lidé v Evropě opravdu chtějí. Jízdní vlastnosti Dusteru se během generací a po faceliftech neustále vylepšují, ostatně poslední Gen III už využívá moderní platformu CMF-B, jakou sdílí s Joggerem a Sanderem. Zlepšila se tuhost celku, ale především vznikla možnost uplatnit zmíněné hybridní pohony a nové bezpečnostní prvky GSR 2 podle dnešní legislativy. Pokud nepočítáme základní Es sential (pouze coby Eco-G 120), pak je testovaná verze Journey stejně jako Extreme vyšším výbavovým stupněm, který proti Expression nabízí osmnáctipalcová kola, automatickou klimatizaci, multimediální systém Media Nav Live 10“, příjemné látkové čalounění Journey a další. Sympatické jsou i přijatelné rozměry vozu (délka 4,34 a šířka 1,81 metru) a velký zavazadlový prostor o objemu 430/1545 litrů (u Hyb ridu podle VDA). V době testu ceny Dusteru na českém trhu začínaly od 441 900 Kč, Hybrid 155 Journey nebo Extreme (jde o jinak nastavené výbavy) vždy za 629 900 Kč (více a podrobněji na www.dacia.cz). ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na vůz ARO 10 z roku 2004, který na některých trzích nesl jméno DACIA DUSTER

9/2026 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► VOLKSWAGEN ID.3 NEO (E132-134)

REPARÁT...

První originální elektromobil VW to nemá lehké, podruhé složil reparát, snad už úspěšně...

rvní studie Volkswagen I.D. se představila na TOM HYAN, elektromotorem vzadu se nezměnila, ale platforma je autosalonu v Paříži 2016, v květnu 2019 výrob Raná u Loun (CZ) vylepšená MEB+ s novou poháněcí soustavou (APP ce potvrdil jméno ID.3 místo ID.Neo, zahájil 350 místo APP 310), výkonnější a hospodárnější pro Volkswagen ID.3 Neo, prodej 1st Edition, pak celé řady od 20. června větší dojezd. Jezdili jsme na polní cestě i asfaltové druhá modernizace a 4. listopadu 2020 vyjel z linky ve Cvikově (Zwickau) silnici, jízdní vlastnosti jsou velmi dobré, jízda pří prvního originálního první sériový vůz. Produkt, uvedený jako třetí nejdůle jemná a komfortní, při dojezdu až 627 kilometrů jde elektromobilu VW žitější počin Volkswagenu po Brouku a Golfu, však o srovnatelnou variantu s klasickými typy se zážeho (na snímku Life 125 kW vým motorem. Byly upraveny výbavy, výkony motorů stíhaly dětské nemoci (nedokončené software, proble s akumulátorem 50 kWh) matické dotykové ovládání), a tak se okamžitě hitem i kapacita akumulátorů. Nejlevnější Trend s ocelovými nestal. V roce 2023 prošel faceliftem a dílčími změ koly 18“, motorem 125 kW (170 k) a akumulátorem nami, do počátku roku 2026 se prodalo 628 tisíc vozů 50 kWh nabízí dojezd až 416 km a prodává se nově ze Zwickau a Die Gläserne Manufaktur Dresden (tam od 749 000 Kč (při faceliftu 2023 bylo hitem snížení výroba loni skončila), ale v Německu byl nejlepším ceny pod milionovou hranici). Vyšší výbavy Life a Sty rokem 2025 s prodejem 31 938 kusů. le jsou k dispozici ve všech výkono Druhý reparát snad přinese očeká vých stupních, tedy v kombinaci elek ► VOLKSWAGEN ID.3 Neo (E132, 133 a 134) vaný úspěch, koncem července jsme tromotor/akumulátor 125 kW/50 kWh, výbava motory, výkon kW/k; max.rychlost dojezd WLTP vyzkoušeli nové vozy ID.3 Neo 140 kW/58 kWh a 170 kW/79 kWh. pohon aku kWh [km/h] [km] po výraznější modernizaci při české Trend, Life, Style 1, RWD 125/170; 50 Na první pohled ID.3 Neo odlišují 160 416 premiéře v Resortu Oblík na Rané Life, Style upravená příď s průběžným světel 1, RWD 140/190; 58 160 492 ným pásem, podsvíceným logem VW u Loun. Základní koncepce s jedním Life, Style 1, RWD 170/231; 79 160 627

auto 2026/9

► DOSTUPNÉ TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA (Life 140 kW) – synchronní elektromotor VW APP350, uložený vzadu napříč; max. výkon 140 kW (190 k) a trvalý 70 kW (95 k); točivý moment 350 N.m; samočinná jednostupňová převodovka; pohon zadních kol; kapalinou chlazený trakční akumulátor LFP 58/60,9 kWh, 333 V, uložený pod podlahou mezi nápravami, hmotnost 442 kg. Přídavný akumulátor 12 V. Nabíjení AC 11 kW (0 – 100 % za 6:30 h), rychlonabíjení DC 105 kW (10 – 80 % za 26 minut).

1 2

PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy; odpružení vinutými pružinami a teleskopic kými tlumiči; příčné zkrutné stabilizátory; kapalinové brzdy, vpředu kotoučové s vnitřním chlazením, vzadu bubnové; ABS/ EBD/BA, ESC; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; pneumatiky 215/55 R 18, 215/50 R 19 nebo 215/45 R 20. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2769 mm; d/š/v 4265/1809 (se zrcátky 2070)/1561 mm; objem zavazadlového prostoru 383/1336 l; pohotovostní (DIN)/ celková hmotnost od 1885/2280 kg; vlečení přívěsu nepovoleno. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 160 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 8,0 s; spotřeba elektrické energie (WLTP) 14,0 kWh/100 km; dojezd až 492 km.

Foto Tom Hyan

VÝROBCE – Volkswagen Sachsen GmbH, Fahrzeugwerk Zwickau; Glauchauer Strasse 40, 08058 Zwickau, Německo

4 5

a užšími světlomety (včetně IQ.Light LED Matrix) ve stylu novinky ID.Polo, obdobně upravená záď, poprvé střecha v barvě vozu (nikoli kontrastní černá) a také paleta nových designů kol (osmnáctiaž dvacetipalcových). V rámci filozofie True Volkswagen se značka vrací k intuitivnímu ovládání tla čítky (pás pod středovým displejem pro klimatizaci, či ovládání na novém volantu), ale také k eliminaci nesmyslů (ovládání oken čtyřmi tlačítky místo dvou s přepínáním vpředu/vzadu). Další vývoj repre zentuje nejnovější generace software 6.0, digitální cockpit 10,25“ a dotykový středový displej 12,9“, posílená nabídka jízdních asistentů, dvoustupňová rekuperace, jednopedálové ovládání, funkce V2L a další. Lze říci, že nový ID.3 Neo nejen dospěl, ale také se přiblížil uživatelům snazším ovládáním a příznivější cenou. V době uvedení se pohybovaly ceny ID.3 Neo od 749 000 Kč za základní Trend 125 kW až po 1 179 000 Kč za špičkový Style 170 kW (více a aktuálně na www.volkswagen.cz). ■

1 Nejsilnější ID.3 Neo Style s elektromotorem 170 kW a akumulátorem 79 kWh 2 Také interiér doznal podstatných změn, zaměřených na snadné intuitivní ovládání 3 Palubní displej Style 170 kW uvádí dojezd 405 kilometrů na 89 % kapacity akumulátoru 4, 5, 6 Pro rok 2026 prošel ID.3 pod názvem Neo výrazným faceliftem a důkladnou modernizací za současného snížení prodejních cen

9/2026 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► VOLKSWAGEN PASSAT PHEV (B9)

JEŠTĚ ŽIJU!

Volkswagen už před vyhlášením redukce typů a výbav odstranil některé oblíbené vozy... TOM HYAN

2 1 Oblíbený Passat vstoupil do deváté generace, ale už jen coby kombi Variant z výroby v Bratislavě (na snímku R-Line)

2 Zásuvka nabíjení je vlevo nad předním kolem

ohužel vlna elektromobility nepřináší tak velký něco přepravit, tak výhody kombi poznáte. Ano, vele zájem, takže výrobní počty řady ID oblíbené úspěšný Passat je vzpomínkou na staré zlaté časy, je to klasické typy nějak nepřekonávají. Racionalita jeden z nejprodávanějších automobilů světa (čtyřiatřicet je jedna věc, politika druhá. Během pár let milionů do nástupu dnešní deváté generace), ale jeho zmizely Passat Limousine, Arteon, Sharan, Touran, tvůrce potřeboval místo na produkci elektromobilů. Chtěl Touareg, originální Transporter (nyní jej zcela zrušit (budete jezdit elektric ► VOLKSWAGEN PASSAT VARIANT 2026 kým ID.7!), jenže Škoda Auto se rovněž je od Forda) a malé Polo odešlo do ji hoafrického exilu. Přežívá Golf a zá typ převodovka, výkon točivý moment nechtěla Superba vzdát, a tak převzala sluhou naší Škody také Passat Va vývoj obou spřízněných typů. Passat pohon [kW/k] [N.m/min-1] deváté generace B9 tedy pokračuje riant, kombi na základě Superbu ze 1.5 TSI evo DSG7, fwd, mHEV 110/150 250/od 1500 slovenské produkce, poslední z vel 1.5 TSI PHEV 204 DSG6, fwd, PHEV 110/150 + EM 85 250/od 1500 coby kombi Variant a místo Emdenu, kých osobních automobilů wolfsbur kde udělal místo ID.7, se vyrábí v Brati celkem 150/204 celkem 350 ské značky se spalovacím motorem, 1.5 TSI PHEV 272 DSG6, fwd, PHEV 130/177 + EM 85 250/od 1500 slavě, kam byla převedena také pro celkem 200/272 celkem 400 dukce Superbu čtvrté generace. jenž nepatří do kategorie SUV. 2.0 TSI DSG7, fwd 150/204 320/od 1500 Dobře víme, že kombi poskytuje lépe Přehled modelů uvádíme v obvyklé ta 2.0 TSI 4Motion DSG7, 4x4 195/265 400/od 1700 využitelný prostor než SUV, nicméně 2.0 TDI bulce, pro rok 2026 se v českém ceníku DSG7, fwd 90/122 320/od 1600 móda je móda a pro většinu zákazníků 2.0 TDI objevily nejasnosti, a tak zveřejňujeme DSG7, fwd 110/150 360/od 1600 je volba jasná. Teprve když potřebujete 2.0 TDI 4x4 DSG7, 4x4 142/193 400/od 1750 jen to, co jsme prověřili. Modulární plo

auto 2026/9

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA (1.5 TSI PHEV 272) – a) kapalinou chlazený zážehový čtyřválec 1.5 TSI EA211 evo2, přeplňovaný turbodmychadlem, uložený vpředu napříč; DOHC 4V; přímé vstřikování paliva, EU6e; 1498 cm3 (ø 74,5 x 85,9 mm); 130 kW (177 k)/5500 min‑1 a 250 N.m/1500 min‑1; b) elektromotor/generátor v převodovce, 85 kW (115 k) a 330 N.m; c) automatizovaná šestistupňová dvouspojková převodovka DSG6 (DQ400e), pohon předních kol; d) akumulátor Li-NMC 19,7 kWh; dobíjení AC 11 kW, resp. DC 50 kW. Kombinovaný výkon 200 kW (272 k) a točivý moment 400 N.m.

3 4

PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocnými rámy; kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, na přání aktivními, příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením; ABS/EBD/BA, ESC/ASR; hřebenové řízení s elektromechanickým posilovačem; kola z lehké slitiny, pneumatiky 235/40 R 19 (testovaný vůz R-Line). ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2841 mm; rozchod kol 1580/1566 mm; d/š/v 4917/1849 (se zrcátky 2090)/ 1482 – 1506 mm; přední převis 957 mm; objem zavazadlového prostoru 690/1920 l; objem palivové nádrže 45 l; pohotovostní/ celková hmotnost DIN 1783/2360 kg; hmotnost nebrzděného/brzděného přívěsu 750/2000 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 225 (elektricky 140) km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 7,1 s; normovaná spotřeba paliva WLTP 0,4 l/100 km; emise CO2 od 9 g/km. Spotřeba v testu 4,4 l/100 km. VÝROBCE – pro Volkswagen, AG, vyrábí Volkswagen Slovakia, a.s., Jána Jonáša 1, 84302 Bratislava, Slovensko

6 šina MQB Evo s nezávislým zavěšením všech kol (víceprvková náprava vzadu) umožňuje zástavbu pouze čtyřválců, ale i ve verzích mHEV a PHEV. Na bídka je založena na motorech 1.5 TSI (ty slouží také PHEV), 2.0 TSI a 2.0 TDI. Po klasickém turbodieselu 2.0 TDI/110 kW (150 k) jsme vyzkoušeli nízkoemisní Plug-In Hybrid ve výkonnějším provedení 200 kW (272 k), které využívá čtyřválec 1.5 TSI/130 kW (177 k) a elektromotor 85 kW s akumulátorem Li-NMC 19,7 kWh pro dojezd EV až 118 km. V nabídce je i slabší provedení 150 kW (204 k), které se v uve dených parametrech neliší s výjimkou výkonu ICE 110 kW (150 k) a dojezdu 119 km. Podpora elektro motorem vzhledem k uvedenému dojezdu může teo reticky snížit spotřebu benzinu na nulu (0,0 l/100 km), ale v praxi k tomu nedochází, jízda vyšší rychlostí vyžaduje pohon ICE (dosáhli jsme 4,4 l/100 km). Už se nepoužívají převodovky s přímým řazením, a to

7 nejen z důvodu voliče by-wire vpravo pod volantem (centrální konzola je volná), ale hlavně pro kompati bilitu s asistenčními funkcemi jako jsou adaptivní tem pomat ACC Stop&Go, Lane Assist, Park Assist i jiné včetně cesty k částečně či zcela autonomní jízdě. Verze PHEV jsou s pohonem předních kol. Přístrojová deska s tříramenným volantem nabízí před řidičem Virtual Digital Cockpit Pro 10,25“ s pro měnným zobrazením, uprostřed je vetknutý dotyko vý displej infotainmentu 12,9“ (na přání 15“). Můžete mít za příplatek Head-Up Display a prémiový audio systém Harman Kardon 12+1 (700 W). Prostornost interiéru je příslovečná, jízdní vlastnosti velmi dobré a komfortní, vůz je vhodný pro dlouhé cestování. Ceny Passatu na českém trhu v době testu začínaly od 1 065 000 Kč včetně DPH v základní výbavě, testovaný silnější PHEV 200 kW (272 k) byl od 1 561 000 Kč (více na www.volkswagen.cz). ■

3 Volkswagen Passat B9 je završením úspěšné historie, která zaznamenala přes čtyřiatřicet milionů prodaných vozů 4, 5 Přístrojová deska s většími displeji a voličem převodovky DSG7 pod volantem 6 Vyzkoušeli jsme R-Line 1.5 TSI PHEV s výkonem 200 kW (272 k) 7 Výbavu R-Line odlišují atraktivní devatenáctipalcová kola

9/2026 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► FERRARI LUCE (F222)

BUDIŽ SVĚTLO

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – elektrická 800 V; čtyři synchronní střídavé elektromotory s permanentními magnety, uložené po jednom u kola; max. Launch Mode 772 kW (1050 k) a 990 N.m; resp. vpředu 2x 105 kW, vzadu 2x 310 kW. Redukční převody u kol. Akumulátor Li-Ion 112/122 kWh pod podlahou mezi nápravami, dobíjení DC 350 kW. Generátor mechanického zvuku BEV podle režimu (Range/Tour/Performance). PODVOZEK – samonosná hliníková konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech; pérování vinutými pružinami a aktivními teleskopickými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; kotoučové brzdy ø 390/372 mm s vnitřním chlazením, ABS/ EBD, ESC; pneumatiky 265/35 R 23 vpředu a 315/30 R 24 vzadu. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2961 mm, rozchod kol 1696/1690 mm; d/š/v 5026/1999/1544 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,251; objem zavazadlového prostoru 597 l; pohotovostní hmotnost (DIN) 2260 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 310 km/h; zrychlení 0 – 100/200 km/h za 2,5/6,8 s; dojezd WLTP 530 km; spotřeba elektrické energie neuvedena (probíhá homologace). VÝROBCE – Ferrari S.p.A., Via Abetone Inferiore 4, 41053 Maranello (MO), Itálie

auto 2026/9

TOM HYAN, Modena (I)

Luce vzbudil pozornost, a tak Ferrari rád ukázal vůz širší veřejnosti...

talo se tak v Museo Enzo Ferrari v Modeně, kde nedlouho po premiéře v Římě byla novinka dočasně vystavena pro veřejnost. První sériová berlina Ferrari (sedan liftback) a první elektrický Ferrari šokoval americkým designem ze studia LoveFrom (Jony Ive), kde dosud navrhovali jen elektrospotřebiče od iPhone po iMac, nicméně navzdory negativním ohlasům byla do 31. července letošní produkce vyprodána! A klienti? Především z Číny, ale také ze Silicon Valley, kde je řízení elektromobilu nejen módou, ale i samozřejmostí. Plánem je prodej 2500 vozů do roku 2030, tedy nejvíce 600 ročně (jen pět procent celkových prodejů Ferrari). Benedetto Vigna, CEO Ferrari, říká: „Luce není budoucností Ferrari, je jednou ze součástí budoucnosti. Opakuji, je doplňkem nabídky! Jsme velmi spokojeni, objednávky splňují naše představy. Luce je milníkem v historii Ferrari, je vyhlášením inovace v designu, nové technologie je třeba vidět novýma očima, je vrcholem ve všech směrech. Je ukázkou vyspělosti Ferrari pokud jde o elektrickou trakci, dynamiku vozu a integraci všech systémů. Během vývoje jsme přihlásili šedesát patentů.“ „Design je jasně znát na první pohled, a proto se o něm coby prvním diskutuje. Vůz musíte vidět, třírozměrný vjem není jako fotografie, to jsou poznatky klientů, kterým jsme Luce představili,“ doplnil Vigna, dnes sedmapadesátiletý Ital, který vystudoval fyziku na Unverzitě Pisa, pracoval pro CERN v Ženevě, ESFR v Grenoblu, Max Planck Institute v Mnichově a od 1995 na mikro-elektromechanických systémech (MEMS) u STMicroelectronics v Ženevě a University of California v Berkeley. Dne 9. června 2021 bylo oznámeno, že je novým šéfem Ferrari. Vybral si ho John Elkann, dědic impéria Fiat. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka nabídky šesti značek GENERAL MOTORS v roce 1990

9/2026 THauto

Foto DR Automobiles

► Automobily ► O.S.C.A. (1947 – 2026)

VELKÝ NÁVRAT?

Pouhých dvacet let existovala O.S.C.A., druhá značka bratří Maseratiů, která byla letos znovuzrozena...

auto 2026/9

Foto Tom Hyan

ruhá italská značka legendárních bratrů, ne soucích jméno Maserati, kteří však po pro deji původní společnosti založili novou. Pro tože ji z právních důvodů nemohli pojmenovat svým příjmením, zvolili zkratku O.S.C.A., tedy Officine Specializzate Costruzioni Automobili. Stejně jako vozy Maserati slavily také automobily O.S.C.A. četné úspě chy na závodní dráze. Původní značku Maseratiové prodali průmyslníkovi Adolfu Orsimu, když se dostali do finančních nesnází. Orsi převzal většinový podíl v roce 1937, ale veteráni Bindo (tehdy stár 64 let), Ettore (53) a Ernesto Maserati (49) opustili automo bilku až o deset let později, aby 1. prosince 1947 zalo žili novou Automobili O.S.C.A., Fratelli Maserati, na via Emilia de Levante v Boloni, poblíž sídla své první dílny, založené už roku 1914. Další dobrodružství trvalo šestnáct let, pak firmu pře vzala finanční skupina hraběte Domenica Agusty, zná mého výrobce vrtulníků a závodních motocyklů. Výroba sportovních vozů O.S.C.A. GT přežila do roku 1967, kdy byla definitivně zastavena. První sportovní spider MT4 (Maserati Tipo 4 cilindri) smontovali bratři v garáži rodinného domu, čtyřválec 1092 cm3 nezapřel inspiraci motorem Maserati 4CL. V září 1948 slavila O.S.C.A. MT-4 první vítězství, když Gigi Villoresi triumfoval ve Velké ceně Neapole. Pak bylo úspěchů nespočet, vozy O.S.C.A. startovaly v Mille Miglia, 12 h Sebringu, 24 h Le Mans, Carrera Panamericana, Targa Florio a jiných nejslavnějších závodech své doby. Až do roku 1960 však šlo především o závodní automobily, formule

2 TOM HYAN

1 Znovuzrozený automobil O.S.C.A. MT6 při premiéře v červnu v Imole 2 O.S.C.A. MT4 TN (Tipo Nuovo) Le Mans 1955 na Concorso Italiano v Quail Lodge 2002 v Kalifornii

i sportovní prototypy, čtyřválce postupně sílily na 1,3 a 1,5 litru s rozvodem DOHC, objevily se i dvoulitrové šestiválce a naopak malé čtyřválce 750 cm3. Na závo dech byla O.S.C.A. neporazitelnou značkou až do doby, než začaly vítězit Porsche. V roce 1955 aerodynamická MT4 1500 překonala 18 mezinárodních a 25 americ kých rychlostních rekordů v Bonneville. Malosériová výroba silničních kupé a spiderů se čtyř válci DOHC 1,5 a 1,6 litru využívala karoserie Touring, Zagato, Michelotti, Frua, Fissore, Boneschi a další,

3 O.S.C.A. Tipo G (1951), vůz F1, s nímž jezdil legendární princ Bira, na snímku z někdejší The Donington Collection O.S.C.A 1600 GT Coupé 1964 na vzácném firemním snímku

4 O.S.C.A. S 2000 Sport (čtyřválec 1995 cm3) z nabídky roku 1960 pro soukromé závodníky

Foto O.S.C.A. F.lli Maserati

Foto Tom Hyan

O.S.C.A. 2000 S, šestiválec o výkonu 121 kW (165 k) z roku 1954, později převrtaný na 2,5 litru

6 O.S.C.A. byla také průkopníkem kotoučových brzd na všech kolech. Vrcholem konstrukce se stal monopost F1, známý jako Tipo G, protože původně vznikl na za kázku francouzského výrobce Amédea Gordiniho. Bratři Maseratiové zkonstruovali dvanáctiválec V/60° 4472 cm3, zabudovali do podvozku Maserati 4CLT a siamský princ Bira s ním vyhrál Richmond Trophy 1951 v Goodwoodu. Gordini se později spojil s auto mobilkou Simca a ztratil zájem. O.S.C.A. pak postavila vlastní vůz typu 45G a nový jezdec Franco Rol s ním

5 O.S.C.A. 1600 GT Coupé s karoserií Fissore (1962) 6 O.S.C.A 1600 GT Coupé s karoserií Touring Superleggera (1961) na Schloss Bensberg Classics v Německu 2014

Foto Fissore

Foto O.S.C.A. F.lli Maserati

5 debutoval v MS formule 1 na VC Itálie 1951. Dojel de vátý, mimo MS startoval s druhým vyrobeným na VC Turína 1952 (odpadl), ale pak se změnila formule Grand Prix na dvoulitrové F2. Luigi Piotti a princ Bira s největším typem 45G ještě jezdili závody volné for mule, ale bratři Maserati už vyvíjeli dvoulitrový šesti válec F2. S těmito novými monoposty F2 absolvovali legendární Louis Chiron a Elie Bayol řadu závodů, mj. také tři Velké ceny mistrovství světa F1. Poslední start v MS F1 se odehrál na VC Francie 1961 v Remeši. Jezdec Giorgio Scarlatti odpadl, jel se čtyřválcem Tipo F2/S v podvozku De Tomaso. Už od roku 1958 se mo tory O.S.C.A. zkoušely v podvozcích Cooper a De To maso F1, ale žádný z vozů se do závodu MS nekvali fikoval. Celkem O.S.C.A. postavila 22 různých motorů a 28 typů automobilů. Výrobní počty dosahovaly jen desítek, rekordmanem jsou 1600 GT, které v šesti mo delech a pěti různých karoseriích dosáhly série 128 kusů. Monoposty 45G a F2 vznikly jen po dvou kusech a vždy jeden od každého byl přestavěn na cestovní vůz. Přesto se nyní italský podnikatel Massimo Di Risio, majitel DR Automobiles, rozhodl značku O.S.C.A. ob novit. Koupil ji v roce 2022 od půvabné blondýnky Fa bie Maseratiové, dcery Alfieriho Jr. a vnučky Ernesta, poslední dědičky. První model O.S.C.A. MT6, SUV na základě čínského Changanu 1,5 litru, byl představen v červnu na okruhu v Imole. Čínský základ přepra coval Ing. Roberto Fedeli, další bude větší SUV MT8 na základech dvoulitrového Changanu a v plánech je také sportovní supercar na bázi Lotusu. ■

9/2026 THauto

Foto DR Automobiles

► Automobily ► ITALA (1904 – 2026)

Foto Tom Hyan

Itala je další značkou, kterou se bývalý závodník a výrobce automobilů Massimo Di Risio rozhodl obnovit...

ontroverzní podnikatel Massimo Di Risio, rodák TOM HYAN z Isernie (narodil se 11. května 1980), patří 1 Nová Itala 35 k prvním dovozcům vozidel z Číny do Evropy. V roce 1985 založil společnost Kataway, která při představení v květnu 2026 se koncem 2006 změnila na DR Automobiles a zahájila 2 Itala 35/40 HP, montáž různých čínských automobilů, uvedených na vítěz závodu Peking-Paříž, italský trh pod značkou DR (= Di Risio). Zpočátku se v nové expozici zdálo, že odbyt nebude velký, jenže když Fiat postupně Museo Nazionale rušil populární modely, otevřela se cesta pro DR Autodell’Automobile v Turíně mobiles. Di Risio v loňském roce prodal 34 tisíc vozů 3 Legendární pod různými značkami DR (od 2007), Evo (od 2020), vítězná Itala z Pekingu Sportequipe (2022), ICH-X (původní ICKX musel zrušit, v původní expozici když se ozval automobilový závodník Jacky Ickx), Tiger turínského muzea, (2024) a připravil Stilnovo (od 2026). Nesourodá nabídjak jsme ji viděli poprvé ka vychází z různých čínských typů, hlavně Chery, 4 Itala 120 HP z roku 1907 BAIC/Beijing, JAC, Dongfeng a Changan. Montáž dos patnáctilitrovým čtyřválcem, sud probíhala v Macchia d’Isernia (Molise), kde připraexponát britského vuje novou linku, ale zároveň otevře druhou továrnu National Motor Museum v Anagni (Lazio), kterou koupil od výrobce keramiky v Beaulieu (Hampshire) SaxaGres a přestavuje na automobilku...

auto 2026/9

Di Risio už jednou musel zaplatit pokutu, neboť vydával čínské automobily za italské a nesplnil podíl 45 procent domácích dílů. Nyní, když získal legendární značky Itala (loni) a O.S.C.A. (v roce 2022), slibuje splnění těchto požadavků u obou, byť připouští, že není v jeho silách vyvinout nový vůz kompletně bez čínských partnerů. Už v minulosti sice montoval do DR (Chery) alternativně vznětové motory Fiat 1,9 litru, ale ústup od turbodieselů znamená výhradně čínské zážehové motory. Je tomu jak v případě znovuzrozené značky O.S.C.A. na základě typů Changan, tak dávno zapomenuté značky Itala na bázi čínské GAC Trumphi, jež však míří výše než standardní nabídka DR Automobiles a budou mít oddělenou prodejní a servisní síť. Značka Itala skvěle připomíná Itálii, přestože na její automobily si málokdo vzpomene! Snad jen s jedinou výjimkou, a to pro vítězství Italy 35/40 HP v památném závodě Peking-Paříž 1907, zdokumentované novinářem Luigi Barzinim, který na celé trase doplnil posádku Scipione Borghese/Ettore Guizzardi. Sériová výroba automobilů

5 7

Foto Tom Hyan

5 Itala 35/40 HP si jede pro vítězství v závodě Peking-Paříž 1907

8 Itala totiž skončila už v roce 1934. Společnost založil Matteo Ceirano v roce 1904 v Turíně, když opustil první automobilku Fratelli Ceirano, založenou se svými bratry. Záhy se stal velkým soupeřem Fiatu a Alessandro Cagno vyhrál Targa Florio 1906. Itala patřila k průkopníkům, uvedla motory Avalve s rotačními šoupátky, eliminovala převodovku díky motoru s proměnným zdvihem a na vrhla miniaturní dvanáctiválce Grand Prix o objemu 1,1 a 1,5 litru. Základem výroby však zůstaly klasické čtyřválce a šestiválce. Další legendou byly velkobjemové závodní vozy Grand Prix z let 1907 – 1908. Muzeum v britském Beaulieu uchovává obří stroj 120 HP z roku 1907, vítězný exemplář Alessandra Cagna ze závodu Coppa della Velocità v italské Brescii, který ještě po dlouhých desítkách let dosahoval rychlosti 160 km/h v závodech veteránů! Jeho čtyřválec o objemu 14 432 cm3 (ø 175 x

6 Itala 61 Torpedo se šestiválcem 1995 cm3 o výkonu 44 kW (60 k) se vyráběla v letech 1925 – 1932 7 Cesta z Pekingu nebyla jednoduchá, Itala přestála i pád ze zříceného mostu v Zabajkalsku 8 Itala 11 s miniaturním dvanáctiválcem 1,1 litru o výkonu 44 kW (60 k) 9 Itala 11 Grand Prix V12 z roku 1925 se také dochovala v turínském muzeu

150 mm) dosahoval sice výkonu 88,2 kW (120 k), ale při největších otáčkách jen 1200 min‑1! Opačným extrémem je konstrukce inženýra Giulio Cesare Cappy, vidlicový dvanáctiválec do V/60° s otáčkami až 8000 min‑1 z roku 1925, který se dochoval v Národním automobilovém muzeu v Turíně. Typ 11 je jednáctistovka (ø 46 x 55 mm), typ 15 patnáctistovka (ø 50 x 55 mm), ovšem s pohonem předních kol! Komplikovaná konstrukce se však na startu žádného závodu neobjevila. Produkci v krizi 30. let uzavřely cestovní dvoulitrové šestiválce Tipo 61, rovněž dílo inženýra Cappy, další vůz Tipo 75 z Milánského autosalonu 1932 zaznamenal už jen nevelké výrobní počty před definitivním koncem společnosti v roce 1934. Nejslavnější Itala 35/40 HP, vítěz závodu Peking-Paříž 1907, je rovněž exponátem turínského muzea automobilů. První novodobá Itala 35 (označení je oslavou slavného předchůdce), SUV s délkou 4,41 metru, se představila v květnu 2026, jejím základem je čínský GAC Trumphi GS3 Yingsu (motor 1.5 T-GDI s převodovkou DCT7). Má následovat dalších pět typů od větších SUV Itala 56 (délka 4,68 m) a Itala 61 (4,98 m) až po malý elektromobil s dojezdem 400 km na bázi čínského JAC Yiwei 3. Výroba nových vozů Itala a O.S.C.A. se má rozběhnout na nové lince (závod číslo 2) v Macchia d’Isernia. ■

9/2026 THauto

Kombinace automobilu a letadla nedá konstruktérům spát. Americký Taylor Aerocar III, létající vůz se sklopnými křídly, patřil k nejzdařilejším. Jejich vývoji zasvětil Moulton B. Taylor z Portlandu (Oregon) celý život. Třetí typ z roku 1968, poháněný motorem Lycoming O-320 o výkonu 105 kW (143 k) s tlačnou vrtulí, dosahoval rychlosti 96 km/h na silnici a 224 km/h ve vzduchu. Nyní je exponátem Leteckého muzea v Seattle (Washington). Dalším hitem se od šedesátých let stala vznášedla. Britské Saunders-Roe SRN-1 (Nautical One) bylo první úspěšné, prototyp podle návrhu vynálezce Sira Christophera Cockerella se poprvé vznesl 31. května 1959. Cockerell sice už v roce 1950 odešel do předčasného důchodu (narodil se 1910 a za války vyvinul první spolehlivý radar Marconi), ale stavba vznášedla znamenala aktivní návrat. Byl na palubě při první cestě přes kanál La Manche 25. července 1959. Hvězdicový motor Alvis Leonides o výkonu 320 kW (435 k) poháněl ventilátor, pozdější instalace proudového Rolls-Royce Viper zvýšila rychlost až na 93 km/h. Stroj se vznášel nejen nad hladinou, ale i rovnou zemí. Další vývoj znamenal nejširší a nejúspěšnější stavbu univerzálních i dopravních vznášedel Westland/Saunders-Roe a později BHC (British Hovercraft Corporation). Na ostrově Isle of Wight vznikaly nejen SRN, ale také vznášedla leteckého výrobce Britten-Norman, přičemž zvláště první dvě byla automobilového typu. Retrospektivně označený CC-1 měl podobnou koncepci jako SRN-1, ale CC-2 od nové pobočky Cushioncraft se objevil roku 1962 v inzerátech s tím, že jde o první obchodně dostupné a do výroby připravené vznášedlo (cena 25 000 liber). Desetimístný stroj s motorem Rolls-Royce 6,23 litru/162 kW (220 k) ze Silver Cloudu dosahoval rychlosti 93 km/h a doletu 800 km. Zájemci se však nehrnuli, byť vznikly další typy až po CC-7. V roce 1972 podnik převzala BHC.

Taylor Aerocar III

Foto Saunders-Roe

Foto Helena Hyanová

► ZAPOMENUTÉ PROJEKTY I

Saunders-Roe SRN-1 Cushioncraft CC-2 (1961)

Cushioncraft CC-1 (1960)

Foto Cushioncraft

Mini také neunikl přestavbě na vznášedlo

auto 2026/9

motorismu

Měsíčník pro všechny staromilce, které zajímá historie motorismu

ávislý měsíčn

ík všech autom obilistů a mo tocyklistů orie ntovaný na hist orii

září 2026

Ročník XXV I. číslo 293 170•Kč

Nestranný a nez

Premier SSL

Test Škody 120 L

Henry Segrave

Aukce Monterey

MJ_2026_09.in

dd 1

2026 25.08.2026

0:35

Právě vyšlo zářijové číslo plné zajímavého čtení

spořitelny a pak léta čekat, přišla řada. než na něho Škoda 56 000 Kč, přišla 100 v roce 1970 stála ních platů. Aero na 29 průměrných měsíč‑ 662 roadster za 21 100 Kč v roce 1932 bylo za Embéčko patřilo 35 měsíčních platů. k tomu nejlepším v roce 1964 ve své třídě u v Evropě. Příště škodovka měla už by ale dostat motor vpředu zadních kol. Však už se chystal a pohon s motory OHC 1250 a 1500 3 typ 720 lou karoserií cm , se skvě‑ od Giugiara, bylo nač Jenže přišel srpen 1968 a okupace se těšit. sky Varšavsk země voj‑ é smlouvy v čele se Sovětský svazem. Zakrátko m lidí na vedoucíc nastal vyhazov desetitisíců h místech. Nastoup mnozí vystrašen ili noví, í, bázliví, také Stodvacítka na podzimním ale poslušní. Z AZNP Mladá neschopní, XVIII. mezinárodním se automobilka Boleslav, jak strojírenském veletrhu tehdy jmenova Brno 1976 Ing. Josefa Šimona, la, odvolali nejlepšíhoSir rého škodovka ředitele, kte‑ de Hane Segrave kdy měla, sesadiliHenry O'Neal na okruhu Montlhéry cího vedoucíh vynikají‑ o vývoje v roce 1925 abychom vzpomně Ing. Františka Sajdla, li alespoň dva Říkalo se, že z mnoha. projekt Š 720 zatrhli Sověti. S tím nápad Poslouchalo V září 1911 se to dobře, em přišel nejspíš dostal k patnáctý Henry Segra ale nebylo Zadusili jsme JUDr. Karel ninám svůj první to tak. m naroze‑ ve byl předu sekretář redakc si to sami. Helmich. Z mal o motoc motocykl a V roce e Světa motor nás pamět se na návrh dit, ale bylo ykly, autom rčen k rychlosti. Už rodinného přítele v roce 1913 níků ů pan lehce 1969 se představila Škoda by jako kluk rychlo obily a motor 100/110, stní rekord polepšené embéčko nazvaná jízda mu to podobné. Zřejmouž to nemůže nikdo se zají zají- Williama B. Hickieho zúčastni plukovníka ové čluny. na potvr- koncepce . prvním Bohumila Posunul světov nový vůz manévrů v hrabství l armádních „všechno vpředu“Zcela , kdo zárove souši za hranici 200 12. července Turka v roce u inspirací se stala stejně ý ciální Tipperary jako ň dosáhl světov měl mil za hodinu 1932, aby československo přinést vodě. až motospojka. Předví uvedl do života 1932. Tehdy odstar neofi‑ na trase Praha ‑východoněmeck a ého rychlo davos toval Léta se s tím obě stního rekord byl členem výcvikov Na Etonu byl aktivním vatý projekt. v kritické situacit a bystrá mysl mu Svitavy – Brno – Poděbrady – Hrade Aero 662. Jel dvakrá strany marně ého program u umožň na z plánů na 600 t denně hmoždily, . Se závod níky (OTC). u pro důstoj‑ ovaly rychle c Králové pohled tisíc vozů ročně ním autem ný s dvoudobým a zpět, pak na otočku – Vysoké reagozbylo pár a výřečný, velmi Mýto – prototypů. Ručník do repete. Tisíc dvouválcem Zemře oblíbený na nikdy nehavaroval. l jako národ ringu nakonec si už neumí kilome o „demok výkon Byl Služba trů obou hodili ratičtí“ Němci, ní hrdina. u 18 k me představit, denně stranách Atlant v první světov byli na tom V roce 1976 byl heroický po silnicích, jejichž povrch hůř než my. iku. Po vypuknutí é válce irještě Henry O’Neal jsme to měli první světové de Hane Segrave o hodně snazšívýkon. V tom marném války vstoupil Henry Segrave se narodil v Wicklow Head. mezidobí se . na Baltimoru v Jaká bude? Škoda 100/110 USA dne akademii v SandhurKrálovskou vojenskou Pan 22. září 1896. zásadně přestavě musela z prvních majitelů Segrave byl jedním Jeho otec Charles Turkova a naše stu, ale výcvik zájem o ni na William t, protože níků byl tehdy automo Segrave byl důstoj‑ akce se lišily slohu nehrálo západoe a Henry bilů v Irsku zkrácen ze dvou původem Ir vropském trhu v roce 1932 se také tím, že zdaleka takovou sal, přiškrtil tři měsíce. Segrave a praco‑ jejich již v 9 letech jezdil po let na pouhé kle‑ domácí automob na britském se pramen zoufaleval tehdy v polovině 70. roli jako pozemcích domu s otcovým níky přetahov konzulátu. Matka let. To už o deviz. Proto Mary potřebný srdci bojů. Jako se tak záhy ocitl v samém Lucychrozená aly. Praga, Tatra, ilky o zákaz‑ prakticky vůz usilovala se chvatně chystala De Dietrich V roce 1906 každá rodina. příslušn Walter, Zetka Škoda, Aero, em. warwick z významn se rodina znovu náhradaé. místní Harwoodová pocházela Mnozí a Wikov měly nocovat ve shirského regimeník Královského tentokrát na přestěhovala, rodiny. Její dědeček co nabídnout, brzy přibyla spacácích před byli ochotni Byl jsem v Marylandu panství Belle tu se zúčastni bitvy u Neuve ještě byl města Mototechny, arcibiskupem, Isle nedalek Portumna. Zde slušně situovan Jawa. Auto tehdy bylo pro aby se na ně dostalo.prodejnou Začátkem u toho o které Britové Chapelle (10. března 1915), l otec důstojní kem americké é, navíc v tehdejším září 1976 mi si pan 1973 ‑ dil motorov ho námořnictva. Až v říjnu ve poprvé použili šéfredak poří‑ přípravu motorů Miroslav životním auto, byla zrušena tzv. vinkulac ý člun a Henry Segrave poří Mary V roce 1898 torLucy Světazemřela 38 e – kdo . Během jednoho dělostřeleckou ho doprováz Ebr oznámil, na výletech musel složit 20 a pan Segrave el 1915 vedl že zítra vrátil synkem útoku v květnu 000 Kč na konto chtěl s ním a s fotografe jedu do Irska. se se Shannon po jezeře Lough Derg Segrave své m Miroslavem České Mladé Usadili se na a řece ského . Zpočátku byl muže do nepřátel ném Bakešem Boleslavi přebrat panství rodin‑ mým rodin do v hrabství ‑ Škodu 120 soukro‑ voják. zákopu, kde se mu postavil učitelem a poté vzděláván soukro Wicklow a v 1901Lse pro přestěho německý náš roce navštěvo Segraveovi vali do Kiladree MJ_2026_09 nou školu Bilton val příprav‑ .indd 38 nanu poblíž po muži, který se zasekl revolver, a tak Grange poblíž Motor Journal 9/2026 roku 1910 nastoupi Rugby, než po s municí. Němec něm vystřelil, hodil pás l na prestižní Eton. stojníka do ramenezasáhl mladého poddů‑ a zraněný Segrave odsunut k léčení byl do Veteránsalon Po vyléčení SegraveAnglie. 25.08.2026 0:36 Motor Journa v říjnu 1915 pil do Královsk lu 9/2026 přestou‑ ého leteckéh o sboru (Royal Flying Corps). V průkaz a sloužil lednu 1916 získal pilotní u 29. perutě kde létal na ve Francii, průzkumných Airco DH.2 letounech a později RAF F.E.8. Po pový‑ šení na kapitána pový byl dvakrát sestřelen něn, přičemž podruhé v červenci a zra‑ při havárii na 1916 si řece Sommě komplik polámal kotník. Panovaly obavy, ovaně bude muset že noha být amputov ána. Měl ho operoval významný chirurg štěstí, že Jones 1). Vložil dr. mu do kotníku Robert několik 1) Sir Robert Jones (1857–193 3) patří mezi zakla datele moderní britské rentgenu v diagnostice ortopedie a průkopníky využití .

Stalo se pře

Moller M400 Skycar (1996)

30 000 km

d 50 lety

za 30 dnů

Sir Henry Se

a 4 startéry

grave

Foto Moller International

Motor Journal 9/2026

Kanaďan Paul Moller přes padesát let v Kalifornii vyvíjel létající vozy, M200 Merlin VTOL nabízel v inzerátu roku 1987. Měl mnoho plánů, ale také finanční ztráty. Pro pohon vrtulí v prstencích používal motory Rotapower systému Wankel, pro jejichž výrobu založil pobočku Freedom Motors. Podle dostupných pramenů létaly pouze modely. Na snímku je nedokončený M400 Skycar (ještě bez motorů). Poslední zprávy z června 2023 uvádějí elektrický pohon (a Rotapower coby prodlužovač doletu).

Šikmý OHV jednoválec

Premier SSL firmy

Poslední čtyř

Premier Works z Chebu

dobý motocy

Premier SS

kl z Chebu

2023 Ferrari Daytona

V motocyklové akciová společ modelové skladbě chebské společ nost pro výrobu obchodně nosti Premie jízdníc známé jako r, Premier Works h kol a strojů Praha dvouválce – Cheb, s postranními , netvořily vrchol OHV jednov ventily. Primát álce SSR (viz držely vertiká dýchavičné 20. let 20. lní sportovní století. Techni Motor Journal 11/202 5) cky i param který na tento etricky ještě z druhé poloviny vyspělejším nejvýkonnějš sportovní typ navaz oval, se stal typem, í sériový jednov Premier SSL. produkce. álec meziválečné Jeho Byl to české jena až v závěrevývoj začal roku 1929 a montáž byla motocyklové čné etapě tak vznikl chebsk bohuž é motovýroby. el zahájen v množs tví menším Šikmý jednov než malém álec říhraničn .

1996 McLaren F1

SP3

GTR

Vysoká čísl

Letošní aukce během

a z Monterey

2026

2015 Ferrari LaFerrari

automobilov do historie ého týdne celkov v Monterey 7. do 16. srpna ými tržbami rekord se zapsal ních 758,3 milionu dolarů y a Laguna Seca) se v Monterey a okolí . Od (Pebbl proda

e Beach, Quail lo 854 z 1124 cyklů, což í město Cheb nabídnutých znamená Lodge bylo od 70. let 19. století spjato úspěšnost automobilů skrývají složitě německého motoprů s výrobou jízdních prode a motokol. V tamní myslu 1). Provoz ské továrně byl zoufale chtějí, jší příběh. Trh se rozděl je 76 %. Jednoduchá továrně Premier rozkládající zahájen 2) v listopaduv cheb‑ Works a už čísla uje na auta, a všechno se západně ostatní. v roce 1896 1892 která sběrat od historick centra při silnici se závod osamost ého nil 3). elé 2025 Bugatti W16 polečnosti Společnost at‑ Dámské Mistral zpočátku komplet do Norimberku byly Gooding Christie jízdní kolo Premier postupně stala se v následujících letech RM Sotheby ’s, automob z roku 1932 importovaných ovány bicykly ze součástí ’s, respektovaným z ‑uherským producen Arrow a BonhamMecum, Broad zazname ilů z osmdesátých let a rakousko‑ zení vysokých Anglie. Již záhy po nahra‑ mladších Velké naly s tem dosáhly ruhodných jednotliv války činila asi nárůst kvalitních jízdních kol takzvaný kol, i když výroba pozo‑ ale mi bezpečníky, tedy bicykly ani tady to neplatí ceny o více než 30 %, ých výsledků – v porovnání Roku 1913 firmu 20 000 exemplá 4) nejvýznamnějších . Několik konstrukčně německými, koupila vídeňská řů. posuzováno individu obecně. Každé auto je blízkými těm automobilů dnešním, začal francouzskými s předními společnost cenu Omega, očekávan jízdními pohodlně překona v Premier Works společnostmi i anglickými álně. Jedinečn ou nízký počet vývoj, který – nebyla velká á výbava, Následně chebský koly a motory, lo, avšak ostatní vlastní najetých kilometr pohybov s. aly zohledňoval r. o.v rámci a před začátkem se historie ů, fantastická středoevropská specifika. Léty odhadů nebo ská firma Fahrrad‑podnik získala nabývají stále podbudapeš nimi, výrazně sílila emancip ť‑ 1) Vyráběny tam což většího významu Pokud má vozidlo společnosti směrem ace chebské mimo jiné byly ‑Aktiengesellsch und Maschin enfabriks‑ naznačuje, že kupující sice . proslulé ﬂat‑twiny Mars. něco takového od mateřské aft (Továrny byli připrave ni utratit značné může pochlub ské firmy. Stejně coventer‑ jízdních kol pro výrobu it, pak jsou kupující , čím se 2024 Pagani částky, ale 2) Firma ovšem vybíraví. tak se rozvolňo a strojů, akciovázůstali Huayra Roadster Executor za tuto výsadu na faktického a učinila z něj společnost) Více než třetinu všech zaplatit mimořád ochotni zakladatele výrobnyvaly vazby 1875, kdy zahájila v reklamních textech uváděla nabí‑ částku. svou pobočku zených položek představovaly rok dceřiný podnik ně štědrou výrobu bicyklů anglická .z Po automobily 50.ustavení běžnějších modelů anglického výrobce v Chebu, Premier. a 60. let, ale společnost 4) prodávaly se Více než polovinu berské městské se prodalo za Průměrná výroba v průměru aukční síně očekával části Doos, jednoho z norim‑ 3) Do obchodníh méně, než z celkové bicyklů v českýcho 7 % levněji, než se očekáva řily prodeje o rejstříku u Krajského třicetitisíco z center v zemích dosáhla zájem moderních superau tržby tvo‑ lo, protože 58 Výjimečné ceny y. Chebu byl zapsán soudu v polovině vé hranice na konci nultých let sběratelů se soustřeď očekávan t. Dlouho 24. 12. 1896. 20. století, výjimečn 20. let byla závodní automo dosáhly dva americké é modely z tohoto uje pouze na z roku ý prodej vozu McLaren bily. Nejdraž F1 GTR se vině 20. let přesáhla padesátitisícová a ve druhé polo‑ 1996 ze sbírky období. Ceny ším v Monterey hranici jednoho sta 34 655 000 dolarů, Nicka Masona vynesl stalo kupé Shelby vozem tisíc exemplářů. Daytona což je rekord Cobra MJ_2026_09 z roku 1964, vůz prodaný .indd 58 za britský které se prodalo v aukci. Ferrari 42 905 000 dolarů, Motor Journal 9/2026 za 2003 se prodalo Enzo z roku rický vůz. Jedno což je rekord pro ame‑ Ferrari Daytona za 12 100 000 dolarů, ze šesti postaven číslo podvozk SP3 z roku ých kupé, 17 825 000 u CSX2300, dolarů, Ferrari 2023 za premiéru mělo neslavno v u září z roku 2015 LaFerra ri 1964 na Tour za 8 25.08.2026 ze které pánové de 0:36 Mistral z roku 695 000 dolarů, Bugatti Jochen Neerpas France, 2025 za 8 310 Bondurant ch a Bob Pagani Huayra odstoupili s 000 2003 Ferrari Enzo porouchaným Executor z roku dolarů, motorem. Další 8 035 000 dolarů rok byl tento 2024 za týmu, vůz součástí apod. Výjimečn který porazil prodávaly za é vozy Ferrari se rekordní ceny, a rovství světa zatímco mnoho vozů GT. Koncemvyhrál mist‑ let vůz závodil šedesátých v Japonsku a pak si ho zpět

1964 Shelby Cobra 72

Daytona 1963 Chevrolet Corvette

MJ_2026_09

.indd 72

Grand Sport Motor Journal 9/2026

25.08.2026

0:36

www.MotorJournal.cz

Foto Mercedes-Benz

Motorsport

VOZY VELKÝCH CEN

Sezona 2026 je třináctou hybridní, první bez jednoho z dvojice přídavných elektromotorů, ale se změnou poměru výkonu... Mercedes-AMG W17 motor

Mercedes-Benz M17 šéf týmu

Toto Wolff (A) jezdci

# 63 George

Foto Mercedes-Benz

Russell (GB) # 12 Andrea Kimi Antonelli (I)

Foto Roman Klemm

► FORMULE 1 2026 Ferrari SF-26

(Progetto 678),

TOM HYAN

motor

Ferrari 067/6 šéf týmu

Frédéric Vasseur (F) jezdci

Red Bull RB22 motor

Red Bull Ford DM01

Foto Roman Klemm

# 16 Charles Leclerc (MC) # 44 Lewis Hamilton (GB)

šéf týmu

Laurent Mekies (F) jezdci

# 3 Max

Foto Roman Klemm

Verstappen (NL) # 6 Isack Hadjar (F)

McLaren MCL40 motor

Mercedes-Benz M17 šéf týmu

Zak Brown (USA) a Andrea Stella (I) jezdci

# 1 Lando

Norris (GB)

# 81 Oscar

Alpine A526

Foto Roman Klemm

Piastri (AUS)

motor

Mercedes-Benz M17 šéf týmu

Flavio Briatore (I), a Steve Nielsen (GB) jezdci

# 10 Pierre

Gasly (F)

# 43 Franco Foto Roman Klemm

Colapinto (RA)

Aston Martin AMR26 motor

Honda RA626H šéf týmu

Adrian Newey (GB) jezdci

# 14 Fernando

Alonso (E)

# 18 Lance

Stroll (CDN)

d sezony 2026 se jede bez rekuperace MGU-H (Heat – elektromotor/generátor na TC) a systém se zjednoduší na MGU-K (Kinetic – dtto, přímo na motoru), vlastní ICE (motor 1.6 V6 Turbo), TC (turbo dmychadlo), ES (akumulátor) a CE (řídicí elektronika). Většina restrikcí samozřejmě zůstala v platnosti. Jednotky MGU-K byly posíleny až na 350 kW (475 k), což zachovalo 736 kW (1000 k) celkově, ale s nižší spotřebou syntetického paliva (Advanced Sustainable Fuel), které FIA loni vyzkoušela ve F2/F3. Podíl elektrického výkonu směrem k 50 procentům byl během roku upraven, když výpadek energie z akumulátoru zavinil nebezpečné situace (náhlé zpomalení). To se stalo hned ve třetím závodě v Japonsku, kdy Colapinto pro nedostatek elektrické energie zpomalil a rychlý Bearman se sice vyhnul, ale vylétl do hrazení. Vývoj techniky ve formuli 1 dávno není revolucí, ale drobnou evolucí v mezích restrikcí, které v podstatě vývoj pohonných jednotek ICE zastavily. Zatímco automobilky se vrací k různým alternativám, formule 1 posílila elektrifikaci. Rekuperace spolupracuje s aktivní aerodynamikou Active Aero, dříve či později deaktivuje samočinné nastavení zadního křídla, většinou se tak děje automa ticky, ale i tento systém už byl příčinou nehody pro ztrátě přítlaku (původní DRS zmizely). Řidič v rámci většího podílu elektrického výkonu má k dispozici tlačítka Boost, Overtake a Recharge. První krátkodobě nabídne největší výkon či návrat ke zvolenému režimu podle týmového nastavení, předpokladem je potřebné množství elektrické energie. Podobně funguje Overtake Button, ale jen za určitých podmínek (do jedné sekundy za soupeřem, dává navíc 0,5 megajoulu energie pro předjetí). Recharge Mode určuje zadaný program CE, řidič sám může volit rekuperaci při lifting off (coasting, když jde z plynového pedálu), což ovšem vypíná funkce Active Aero. Poprvé v historii mají v sezoně 2026 vozy aktivní nastavení před ního i zadního křídla podle okruhu a zvoleného programu (už v roce 2009 byla dynamicky stavitelná přední křídla a od roku 2011 známý zadní systém DRS). Pozice Open (otevřeno, Straight Mode) znamená nižší odpor vzduchu pro vyšší maximální rychlost na rovinkách, ►►►

9/2026 THauto

auto 2026/9

Williams FW48 motor

Mercedes-Benz M17 šéf týmu

James Vowles (GB) jezdci

# 55 Carlos

Sainz (E)

# 23 Alexander

Foto Roman Klemm

Albon (TH/GB)

Audi R26 motor

Audi AFR26 Hybrid šéf týmu

Mattia Binotto (I) jezdci

Racing Bulls VCARB 03

Foto Roman Klemm

# 27 Nico Hulkenberg (D) # 5 Gabriel Bortoleto (BR)

motor

Red Bull Ford DM01 šéf týmu

Alan Permane (GB)

jezdci

# 30 Liam

Lawson (NZ) # 41 Arvid Lindblad (GB) Foto Roman Klemm

Haas VF-26 motor

Ferrari 067/6 šéf týmu

Ayao Komatsu (JP) jezdci

# 31 Esteban

Ocon (F)

# 87 Oliver

Bearman (GB)

Cadillac MAC-26 motor

Ferrari 067/6 šéf týmu

Graeme Lowdon (GB) jezdci

# 11 Sergio

Pérez (MEX) # 77 Valtteri Bottas (SF)

Foto Roman Klemm

poloha Closed (zavřeno, Corner Mode) zvýšený přítlak v zatáčkách. Systém pracuje vícekrát na kolo než DRS a není třeba být do sekundy za vozem vpředu. Jezdec ma nuálně otevírá křídla v každé určené zóně, stejně jako je může zavřít, což se však děje automaticky při brzdění a sundání nohy z plynu, či podle zadaného programu (aby řidiči neprojížděli zatáčky bez potřebného přítlaku). Pozitivní zprávou je zmenšování monopostů, jejichž velikost se proti předchůdcům stala obludnou, což třeba v Monaku způsobilo problémy při průjezdech zatáček a eventuálním předjíždění. Rozvor náprav se zkrátil o 200 na 3400 mm, šířka trupu redukována o 100 na 1900 milimetrů. Předepsané osmnáctipalcové pneumatiky Pirelli jsou vpředu užší o 25 mm a vzadu o 30 milimetrů. Tyto změny, spolu s eliminací MGU-H, znamenají snížení minimální hmotnosti na 768 kilogramů z nadměrných 800 kg. Přesto byla posílena bezpečnost (přís nější crash testy, zesílený ochranný oblouk o 23 %, dvoustupňově deformovatelná špička přídě) a omezeny turbulence za vozem (jednodušší přední křídla a usměrňovače proudění za předními koly, plochá podlaha místo tunelů generujících přítlačný ground-effect). Po značných peripetiích s přihláškou Cadillacu se konečně podařilo rozšířit startovní pole na 22 vozů (poprvé od 2016), což znamená změnu kvalifikace pro závod i sprint, kdy v první části Q1 (SQ1) a druhé Q2 (SQ2) vypadává vždy šest jezdců, aby finále Q3 (SQ3) zůstalo jen pro deset nejrychlejších. Cadillac Formula 1 Team není jediným novým týmem, druhým je Audi Revolut F1 Team, jenž převzal organizaci založenou Peterem Sauberem, která od 1993 startovala pod různými názvy včetně Sauber Mercedes, Red Bull Sauber Ford, BMW Sauber a Alfa Romeo, naposledy 2025 jako Kick Sauber. Po dlouhých letech zmizel Renault coby dodavatel motorů, Alpine přešel na Mercedes-Benz. Red Bull pokračuje ve vlastní přípravě motorů za asistence Forda (dříve Honda); Honda se vrátila přímo do Aston Martinu, ale zatím překonává dětské nemoci (to už Fernando Alonso s Hondou zažil). Stefano Domenicalli, prezident/ CEO Formula 1, byl po Hungaroringu před letní přestávkou velmi spokojen, kladně hodnotil nástup vedoucího jezdce Kimi Antonel liho, zpravodajskou spolupráci s Apple za mořem a rekordy v návštěvnosti (dosud 3,7 milionu lidí, v Silverstone 564 tisíc). ■

Foto Roman Klemm

► FORMULE 1 2026

► JEZDCI FORMULE 1

Foto Tom Hyan

Le Mans 2001

Super Aguri SA05 Honda V8 (Montreal 2006)

FRANCK MONTAGNY (F) ve F-Campus. Bohatá formulová kariéra přinesla úspěchy ve F3, F3000

Počátkem roku 2015 ho poznamenal pozitivní dopingový test FIA, pak přerušil účast ve FIA F-Electric u Andrettiho a dvouletý zákaz startů přijal s tím, že jeho kariéra stejně skončila s odstoupením týmu Peugeot z Le Mans a na formuli 1 už nemá šanci. V roce 2006 jel sedm Grand Prix na Super Aguri SA05 (nejlépe šestnáctý v Monaku a Magny Cours). Narodil se 5. ledna 1978 ve Feurs (Loire), v deseti začal na motokárách, v letech 1992 – 1993 byl francouzským mistrem, stejně jako 1994

a WS by Renault (mistr 2001, druhý 2002), testy u různých týmů F1 (Renault, Minardi, Jordan, Toyota) a starty v A1 Grand Prix, Superleague a Indy Car Series. Ze 12 startů 24 h Le Mans byl nejlépe dvakrát druhý (2006 a 2009) a třetí (2008 a 2011), kromě 2006 (Pescarolo C60 Judd) vždy na továrním Peugeotu 908. Vítězil také v American Le Mans Series. Nakonec nastoupil do elektrické formule FIA pro Andretti Autosport (2014/2015), když už byl reportérem Canal+ ve formuli 1.

Foto Tom Hyan

2003

Minardi PS03 Cosworth V10 (Imola 2003)

MATTEO BOBBI (I) WS by Nissan). Když se nedostal do F1, soustředil se na sportovní vozy.

Foto Goodyear

Významný italský komentátor formule 1 (SKY Sport od 2014) měl sám ambice na formuli 1, ale nikdy v závodě Grand Prix nestartoval, pouze se zúčastnil testů (viděli jsme ho na FP1 v Imole 2003) pro European Minardi, kde působil coby zkušební a náhradní jezdec v letech 2001 – 2003. Narodil se 2. července 1978 v Miláně, začal na motokárách, stal se továrním jezdcem Dunlopu, po mnoha vítězstvích přešel na malé formule (F-Renault a F3; šestý v GP Macau 2001 na Dallara F301 Opel; vítězství v závodech

Jeho největším triumfem je titul FIA GT 2003 World Championship s Thomasem Biagim, když vyhráli většinu závodů včetně Grand Prix Brno na Ferrari 550 Maranello pro BMS Scuderia Italia. S vozy GT dlouho pokračoval (Ferrari 430 GT2, Maserati MC12, MarcVDS/Ford GT1, Chevrolet Corvette). Při jediném startu 24 h Le Mans 2009 s krajany Biagim a Andrea Piccinim odpadli (Lola B09/80 Judd). Dodnes je oblíbeným komentátorem formule 1 a spolupracuje i na prezentacích nových vozů.

Lotus 109 Mugen V10 (Spa-Francorchamps 1994)

PHILIPPE ADAMS (B) V Estorilu dojel šestnáctý. Narodil se 19. listopadu 1969 ve valonském

Když Lotus potřeboval peníze, tak odstavil pro dvě Grand Prix 1994 Alexe Zanardiho a jeho místo zaujal platící jezdec. Philippe údajně sehnal půl milionu dolarů, částečně pomohly i peníze z otcových firem. Před Spa-Francorchamps pouze testoval starší Lotus 107C v Silverstone, ve Spa v tréninku na mokru vůz poškodil, pak vyhrál doplňkový závod cestovních vozů na Audi 80 Quattro s náskokem 27 sekund, ale na Lotusu 109 po nedělním startu záhy vylétl z dráhy a zapadl v pískové zóně.

Mouscronu, od dvanácti jezdil motokáry, 1984 přešel na formule, od 1988 působil v Anglii (1993 British F2 Champion = F3000) a 1994 vedle mistrovství cestovních vozů Belgian PROCAR jel ve formuli 1! Tím to skončilo, další léta pokračoval s cestovními a sportovními vozy, jel Veedol Cup na Nürburgringu, ale v první dekádě nového tisíciletí skončil. V historii navždy zůstane jako jezdec původního Teamu Lotus (po 1994 tým odstoupil). Je aktivní na Facebooku a nadále věrný vozům Lotus.

9/2026 THauto

► Motorsport ► MOST RACING JOURNAL SPEED FEST 2026

Max Karhan (Jenzer Motorsport) před startem prvního závodu na mokré trati, který vyhrál před týmovým kolegou Teo Borensteinem

Foto Tom Hyan

VZESTUP FORMULE 4... 1

Vyvrcholením okruhové sezony jsou závody promotéra Josefa Křenka, tedy spojení někdejšího domácího šampionátu se středoevropskou zónou...

tvrtým podnikem letošního mistrovství CEZ formule 4 byl opět severočeský Auto drom Most, kde dávno v červnu 1983 za čala zcela nová kapitola československé ho motorsportu. Sezonu CEZ F4 (Central European Zone) v dubnu 2026 zahájily čtyři závody na rakouském Red Bull Ringu, následoval Salzburg ring, kde byl čtvrtý (finální) závod zrušen pro nepřízeň počasí, a Slovakia Ring u Bratislavy. Proti loňsku se výrazně zvětšil počet účastníků ve formuli 4 (čtyřicet jezdců), což se ovšem v jiných prestižních disciplínách nestalo. Všechny tři závody GT Cup v Mostě měly jediného vítěze Libora Milotu (to se mu podařilo už v roce 2020 v chorvatském Grobniku), do sprintů však nastoupilo jen sedmnáct a čtrnáct jezdců (Antonín

auto 2026/9

TOM HYAN, Most (CZ) 1 Max Karhan na trati prvního závodu, v dalším byl třetí a ve finálním pátý (celkově drží čtvrté místo) 2 Teo Borenstein (Jenzer Motorsport) je před posledními závody v Brně a na Hungaroringu na celkově třetím místě za Waltherem a Weissem

Herbeck rozbil Ferrari 488 GT3 v tréninku) a do zkrá cené Endurance (pouhých 47 minut) vyjelo šestnáct vozů s povinným střídáním závodníků (či odpovídající zastávkou). Ostudou je kategorie TCR Eastern Europe, s výjimkou Grobniku, kde startovní pole rozšířilo pět domácích borců včetně Niko Puliće, startovalo maxi málně šest soupeřů (na Salzburgringu dokonce pou hých pět). To není dobrá vizitka kdysi populárních závodů cestovních automobilů... Když jsou závody, tak přece musí pršet! Podivné le tošní počasí ovlivnilo mostecké závody, startovalo se také v dešti za vedoucím vozem Safety Car, ale kolizí bylo relativně málo. Ta největší se udála po startu finá lového závodu formule 4 v neděli (nyní se jezdí čtyři závody v každém podniku) a vyřadila pětici závodí

► MOST RACING JOURNAL SPEED FEST 2026 (závod, vítěz, vůz, dosažený čas, počet kol) CEZ Formula 4 I Max Karhan (Tatuus T421 Abarth 1.4T) CEZ Formula 4 II Elia Weiss (Tatuus T421 Abarth 1.4T) CEZ Formula 4 III Elia Weiss (Tatuus T421 Abarth 1.4T) CEZ F4 Final Elia Weiss (Tatuus T421 Abarth 1.4T) GT Sprint I Libor Milota (Audi R8 LMS GT3 Evo II) GT Sprint II Libor Milota (Audi R8 LMS GT3 Evo II) Endurance Libor Milota (Audi R8 LMS GT3 Evo II) TCR East I Martin Kadlečík (Audi RS3 LMS TCR) TCR East II Martin Kadlečík (Audi RS3 LMS TCR)

25:50,897 (13) 19:40,940 (9) 17:22,442 (8) 25:43,465 (12) 25:06,867 (13) 25:17,088 (13) 46:54,633 (28) 25:20,585 (15) 25:19,846 (15)

6 7

cích, z toho nezaviněně také Ellu Häkkinen, teprve patnáctiletou dceru dvojnásobného mistra světa for mule 1 Miky Häkkinena, který ji do Mostu přijel pod pořit. Ella se narodila 30. listopadu 2010 v Plzni jako první děcko Markéty a Mika, mají ještě dvojčata Lynn a Daniela. Ella začala v jedenácti na motokárách, loni získala podporu McLaren Driver Development Pro gramme a letos debutovala ve F4 ve švýcarském týmu Jenzer Motorsport, v němž startují ti nejlepší (Elia Weiss, Max Karhan, Teo Borenstein a Markas Silku nas). V Mostě byla dvakrát pátá a jednou odpadla. Celkem šest závodů formule 4 (z toho tři mostecké) vyhrál Elia Weiss, rodák z Mnichova (narodil se tam 22. června 2009), ale při pohledu do jeho životopisu je všechno jasné! Jeho matkou je totiž slavná německá závodnice Claudia Hürtgen; letos spolu dokonce vy hráli skupinu GT4 při 12 h Nürburgringu (BMW M4 GT4 Evo). Od deseti let jezdil motokáry, 2025 přešel do formule 4 a jako nejmladší jezdec testoval elek trickou formuli FIA (a to v týmu Porsche). Samozřejmě před závěrečnými závody v Brně a na Hungaroringu vede šampionát CEZ F4 před osmnáctiletým Dánem

3 Elia Weiss vyhrál v Mostě třikrát a v šampionátu šestkrát; závodění má totiž v krvi, jeho matkou je úspěšná závodnice Claudia Hürtgen 4 Teodor Škorpil Borenstein, nová česká naděje, se vrátil po těžké havárii ze sezony 2024 a letos třikrát vyhrál 5 Osmnáctiletý Dán David Walther z Dragøru (Maffi Racing) letos vyhrál třikrát 6 Roman Roubíček (JMT Racing), podnikatel z Mělníka (ročník 1965), jede pro čistou radost ze závodění 7 Mika Häkkinen ochotně pózoval příznivcům

Foto Tom Hyan

Ella Häkkinen (Jenzer Motorsport) startuje s českou licencí a podporou McLaren Driver Development Programme Davidem Waltherem z Dragøru (narozen 14. února 2008) a nejlepšími českými závodníky Teo Borenstei nem a Maxem Karhanem. Max Karhan patří k českým stálicím šampionátu, letos vyhrál první závod za mokra v Mostě, ale také třetí zá vod na Salzburgringu a pilně sbírá body. Teodor Škorpil Borenstein, student mezinárodního gymnázia v Praze, nastoupil předloni rovnou do formule 4 (bez motokáro vých zkušeností), ale ve druhém závodě havaroval po kolizi s jinou formulí a byl letecky přepraven do nemoc nice. Už se zdálo, že jeho kariéra skončí. Českého mladíka (Teo se narodil 8. dubna 2009 v Plzni) se ujal coby trenér a mentor Tomáš Enge, náš jediný jezdec formule 1, a letos ho dovedl k vítězstvím. Borenstein vyhrál hned úvodní závod na Red Bull Ringu a přidal triumfy v prvním a třetím na Slovakia Ringu. Kromě zmíněné čtveřice Weiss, Walther, Borenstein a Karhan letos vyhrál pouze Němec Simon Rechenmacher (Slo vakia Ring II). Startovní pole je velmi pestré včetně jezdců z exotických zemí, ale takových jsme v CEZ F4 už viděli mnoho, bohužel často mizí bez dalšího po stupu, protože dnešní závody jsou především ►►►

9/2026 THauto

Foto Tom Hyan

► MOST RACING JOURNAL SPEED FEST 2026

1 Anthony Pretorius (Mičánek Motorsport/Lamborghini Huracán ST) dvakrát vyhrál třídu GTC

Alex Tlustý (Praga R1T) vyhrál pátou divizi ve druhém závodě (celkově čtvrtý)

4 o velkých finančních nákladech. Všichni jezdci nadále startují s italskými monoposty Tatuus T421 Abarth 1.4T. Druhou nejatraktivnější disciplínou CEZ je GT Series Cup, jehož dva předcházející podniky se konaly na Red Bull Ringu a Slovakia Ringu (pouze Endurance), kde se pak jely i čtvrté závody. Rozdělení na jednotlivé třídy je poněkud nepřehledné, ale zjevně vytvořené tak, aby každý získal nějaký pohár! Nejcennější je ovšem abso lutní vítězství a ve všech závodech v Mostě (dva sprinty a jedna Endurance) nedal nikomu šanci jablonecký pod nikatel Libor Milota za volantem Audi R8 LMS GT3 Evo II týmu Igora Salaquardy, který běžně jezdí mezinárodní GT Open ProAm spolu s Filipem Salaquardou (synem Igora). Zjevně poprvé vystoupil na stupně vítězů v Mostě jihoafrický jezdec, když Anthony Pretorius (Lamborghini Huracán ST z Mičánkova týmu) dojel celkově druhý a třetí, aby dobyl prvenství v D4-GTC. Jeho otec Freddie je majitelem firmy Fast Development z Pretorie, činné v motorsportu, a tak se Anthony (ročník 2007) záhy

auto 2026/9

1 Libor Milota (ISR/Audi R8 LMS GT3 Evo II) vyhrál tři závody, ve vytrvalostním jel sám, protože Filip Salaquarda byl v zahraničí 2 Jürgen Alzen (H&R Spezialfedern/ BMW M4 GT3) vyhrál třídu P9-GT v prvním závodě (celkově čtvrtý) 3 Miro Konopka (Ligier JS P320) tentokrát nevyhrál, nejlépe byl druhý v D5 v prvním sprintu 4 Petr Koukola (Janík Motorsport/ Norma M20FC) byl první a druhý ve sprintech v divizi 5

stal nejmladším jezdcem jihoafrického mistrovství SATC (South African Touring Cars), než loni postoupil z Toyoty Corolla do Lamborghini Super Trofeo Europe. Závody TCR Eastern Europe 2026 bohužel přilákaly na start jen šest stálých účastníků se stárnoucími ces tovními vozy TCR, konkrétně Audi RS3 LMS, Hyundai Elantra N a Cupra León VZ, které jen v prvním závodě v Chorvatsku doplnili místní závodníci, přičemž počet typů rozšířila pouze Honda Civic. Martin Kadlečík (Audi) vyhrál oba závody v Grobniku, na Salzburgringu se mu to podařilo až ve třetím (první dva patřily Adamu Kou tovi na Elantře týmu Janík Motorsport), v Mostě porazil Kadlečík v obou závodech Kouta a v následujícím klání na Slovakia Ringu se o dva triumfy podělili. Zbývá už jen finále na Hungaroringu 25. října 2026, kde se rozhodne o mistrech i ve zmíněných dalších katego riích CEZ 2026, ale také v Clio Cupu (Tomáš Pekař je zatím druhý za Bartlomiejem Mireckim), zatímco Twingo Cup skončí už v září v Brně. ■

► Motorsport ► FREEDOM 250 GRAND PRIX Kyle Kirkwood jako vítěz první Freedom 250 Grand Prix

Kyle Kirkwood vedl rekordních 128 ze 147 kol

NA OSLAVU ◄ Donald Trump vítá Rogera Penskeho

Foto Honda

▼ Kyffin Simpson, rodák z Barbadosu, dojel pátý

Foto Honda

Dodatečně zařazený závod ve Washingtonu ke 250. výročí USA byl velkým úspěchem...

TOM HYAN

paněl Alex Palou sice zajel pole position, ale ze druhého místa startující Kyle Kirk wood ho předjel ještě v prvním kole a prak ticky vedl celý závod (kromě zastávek v depu). Americká oslava nemohla dopadnout lépe, vyhrál nadějný Američan Kyle Kirkwood z týmu Andretti Global! Floridský závodník dobyl všechny tituly v nižších formulích F4 USA, US F2000, F3 Americas, Indy Pro2000 a Indy Lights, ale v nejvyšší lize mu titul ještě chybí! Městská trať v centru Washingtonu, vytvořená z iniciativy Rogera Penskeho a Do nalda Trumpa, zažila úžasnou premiéru. Po řadatelé rozdali sto tisíc vstupenek zdarma coby součást oslav, trať v centru byla vyty čena poblíž Capitolu. Kirkwood vedl rekord ních 128 kol ze 147, čímž překonal dávný rekord Dana Gurneye v silničních závodech Indy Car. Sedmadvacetiletý Kirkwood s vo zem Dallara IR18 Honda startovního čísla 27 dosáhl průměrné rychlosti 150,053 km/h v uli cích amerického hlavního města. Druhý dojel se ztrátou 3,1 sekundy Dán Chris tian Lundgaard (Arrow McLaren) a úspěch pro Andrettiho pečetil třetím místem Australan Will Power. Z pětadvaceti závodníků dokončil Mick Schumacher na jedenáctém místě. Vel kou stíhací jízdu předvedli čtvrtý Švéd Marcus Ericsson (ze 21. místa na startu, rovněž pro Andrettiho), pátý Kyffin Simpson (ze 23.) a šestý Nolan Siegel (z 18. pozice). Závod Freedom 250 Grand Prix of Washington DC zaznamenal 3 282 000 diváků na Fox TV v neděli, čímž s výjimkou 500 Indy vytvořil nový rekord. Americký prezident Donald Trump nevyloučil možnost, že by se závod mohl zopakovat v příštích letech. „Zkusme to udělat na pět let,“ navrhl Trump pořadatelům Budu Denkerovi (ředitel závodu) a Rogeru Penskemu (promotér šampionátu). ■

9/2026 THauto

Foto Roman Klemm

► Motorsport ► FIA F2 CHAMPIONSHIP 2026

ROMAN KLEMM, Hungaroring (H) 1 Emerson Fittipaldi Jr. na větší úspěch stále čeká 2 Emerson Fittipaldi Jr. (AIX Racing), syn slavného otce, vede před Johnem Bennettem (Trident) 3, 4 Bulharská hvězda Nikola Tsolov (Campos Racing) je vedoucím jezdcem šampionátu

Foto Roman Klemm

POLOČAS

► FIA F2 2026

(po Hungaroringu)

(pořadí, jezdec, tým, počet bodů) 1. Nikola Tsolov (BG) Campos ...............167 2. Gabriele Minì (I) MP Motorsport ....147 3. Rafael Camara (BR) Invicta ..................145 4. Alexander Dunne (EIR) Rodin ...................108 5. Noel León (MEX) Campos .................94 6. Kush Maini (IND) ART GP...................88 7. Dino Beganovic (S) DAMS ....................79 8. Laurens van Hoepen (NL) Trident ...................65 9. Martinius Stenshorne (N) Rodin .....................59 9. Tasanapol Inthraphuvasak (TH) ART GP...................59 11. Joshua Duerksen (PY) Invicta.....................42 12. Rafael Villagomez (MEX) Van Amersfoort.......38 13. Ritomo Miyata (JP) Hitech.....................34 14. Oliver Goethe (D) MP Motorsport.......29 15. Sebastian Montoya (COL) Prema.....................28 16. Colton Herta (USA) Hitech.....................26

auto 2026/9

Letní ohlédnutí za poločasem; i když je to více než polovina sezony, tak zdaleka není rozhodnuto...

evět podniků FIA formule 2 po dvou závodech odjeto a mistrovství má novou hvězdu! K překvapení expertů jí není Brazilec Rafael Camara, chráněnec Ferrari, ale devatenáctiletý Nikola Tsolov z Bulharska! Oba postoupili z formule F3 po úspěšné sezoně 2025, kde obsadili první dvě místa. Ve formuli 2 ovšem předvádí vyrovnanější výsledky Tsolov, junior Red Bullu, startující za španělský Campos Racing. Je to jezdec, který se před několika lety objevil na mezinárodní scéně coby junior Renaultu, ale Francouzi ho ještě ve formuli 3 málo prozřetelně propustili, aby letos jako nováček vyhrál hlavní závody (Feature Race) v Melbourne, Monaku, Red Bull Ringu a Silverstone; k tomu přidal ještě Sprint Race v Miami a Silverstone. Výsledek? Po Hungaroringu vede s dvacetibodovým náskokem! Pokud letos někdo nastoupil jako předsezonní favo-

rit, tak to byl Rafael Camara. Kariéra úřadujícího šampiona F3 2025 byla jaksi předznamenána, jezdec týmu Invicta má po dobytí titulu formule 2 postoupit do týmu Haas formule 1, aby po roce možná dostal šanci ve Scuderia Ferrari, pokud Lewis Hamilton pověsí přílbu na hřebík! Jenže sezona 2026 neprobíhá tak hladce, jak bylo naplánováno managementem! Rafael sice vyhrál hlavní závody v Barceloně a Spa-Francorchamps, příliš často ale také předváděl i málo bojovné výkony, které znamenaly jen hrstku bodů, anebo dokonce chyboval jako v Monaku. To musí ve druhé části roku bezpodmínečně změnit, jinak nedostane šanci. Mezi oba žhavé kandidáty na titul se dokázal vmísit pouze zkušený jedenadvacetiletý Ital Gabriele Minì; junior Alpine je ovšem ve formuli 2 třetím rokem, a tak se postup do formule 1 zdá být velice nepravděpodobný. Dokázal vyhrál v Miami a Sprint Race

► KRÁTCE ► Polák Tymek Kucharczyk je hvězdou americké Indy NXT Series (dříve Indy Lights). Po třinácti závodech drží třetí místo se 426 body za týmovým kolegou Enzo Fittipaldim z Brazílie (450, oba HMD Motorsports), vnukem Emersona, a Nikitou Johnsonem z Floridy (451, Cape Motorsports by ECR). Tymek poprvé startuje v USA (narodil se 27. února 2006 v Lodygowicích), kam přišel jako mistr Euroformula Open 2025. V prvních třech závodech byl vždy třetí, pak pátý, čtvrtý a při šestém startu zvítězil! Triumfoval ve druhém závodě v Indianapolisu (silniční okruh) průměrnou rychlostí 182,676 km/h. Všichni startují s vozy Dallara IL15 – AER Mazda 2.0.

Colton Herta (Hitech) toho zatím mnoho nepředvedl

Foto Roman Klemm

Gabriele Minì (MP Motorsport) je po Hungaroringu celkově druhý

Rafael Camara, brazilský favorit z týmu Invicta Racing

na Hungaroringu, často spolehlivě dojíždí mezi prvními šesti. Hlavní závod se kromě vedoucí trojice podařilo vyhrál pouze norskému nováčkovi Marti niusovi Stenshornemu z týmu Rodin (byl nejlepší v Montrealu), ale také Noelu Leónovi z Mexika (na Hungaroringu), kterému patří i dva sobotní sprinty (Montreal a Monako). Pokud se ptáte, jak se do šampionátu dostaly zámořské závody v Miami a Mont realu, odpověď je jednoduchá, byly náhradou za zrušené Velké ceny Bahrainu a Saúdské Arábie (z důvodu vojenského konfliktu v Íránu). Rovněž formule 2 přivedla na start jezdce slavných jmen. Druhým rokem se marně snaží o výraznější úspěch Sebastian Montoya (syn Juan-Pabla), stejně jako debutant Emerson Fittipaldi Jr., syn dvojnásobného mistra světa F1. O jeho kvalifikaci pro tak špičkový šampionát se ovšem dalo již před prvním závodem silně pochybovat. Přestože Colton Herta, další

závodník druhé generace, má za sebou úspěchy v Indy Cars, tak jeho nevýrazné výkony mu super licenci formule 1 pro tým Cadillac jen těžko přinesou. Ostatně i při dvou pokusech ve FP1 na Cadillacu uzavíral pole jezdců. Česká stopa zmizela, Roman Staněk se zoufale snaží v japonské Super Formuli o větší úspěch, zatímco někdejší Charouz Racing System se po prodeji po sezoně 2022 změnil na PHM Racing, PHM AIX Racing a na dnešní AIX Racing, kde jezdci Emerson Fittipaldi Jr. a Cian Shields uzavírají průběžnou tabulku se ziskem jen po deseti bodech. Týmovým manažerem od Charouzových časů zůstává Čech Bob Vavřík. Všichni jezdci startují s vozy Dallara F2 2024, poháněnými motory Mécachrome V634T (přeplňovaná verze šestiválců F3 s výkonem 462 kW (620 k) při 8750 min‑1 a sekvenční převodovkou Hewland 6+Z). Zbývají dvojzávody na Monze, v Madridu, Baku, Kataru a Abu Dhabi. ■

► Polák Roman Bilinski v mistrovství FIA F2 obsadil nejlépe druhé místo ve Sprint Race v Monaku (za Noelem Leónem); po Hungaroringu se drží na sedmnáctém místě se 24 body hned za Hertou a Montoyou. Jede za DAMS Lucas Oil, postoupil z FIA F3 (loni jedenáctý za Rodin Motorsport). Narodil se 4. března 2004 v britském Lechlade (Gloucs), 2013 začal v Ginetta Junior Championship, 2020 přešel do formule 4, pokračoval v GB3 Championship, F-Regional Europe, 2024 vyhrál F-Regional Oceania Championship (M2 Competition) a 2025 postoupil do FIA F3 a nyní do FIA F2. Má britské i polské občanství. ► Polák Maciej Gladysz v mistrovství FIA F3 dobyl první vítězství v hlavním závodě v Silverstone; po Hungaroringu je v průběžném pořadí sedmý (jede za ART Grand Prix). Narodil se 28. dubna 2008 v Tarnówě, od sedmi let jezdil na motokárách, nasbíral mnoho úspěchů, v sezoně 2024 přešel do formule 4 a dobyl třetí místa ve dvou šampionátech (Španělsko a Winter Series pro MP Motorsport), 2025 postoupil do Eurocup-3 pro KCL by MP Motorsport (vítěz Spanish Winter Series a desátý v Eurocup-3). Na motokárách byl členem Sauber Academy (2021), ve Ferrari Driver Academy testoval F4 pro Prema Racing ve Fioranu. Pochází ze závodnické rodiny, dědeček Janusz jezdil rally, otec Adam okruhy a závodila i jeho sestra Natalia. ► Američan Nikita Johnson vede mistrovství Indy NXT Series po závodě v Nashville (tam dojel druhý za Matteo Nanninim); letos vyhrál v rodném Saint Petersburgu na Floridě (narodil se tam 25. května 2008) a první závod v Alabamě. Pro HMD Motorsport okusil Indy NXT už loni, kdy se objevil také v Evropě, a to v GB3 Championship (Hitech) a osmi závodech FIA F3 (Hitech, dva jako náhradník pro DAMS Lucas Oil), aby se pak vrátil domů.

9/2026 THauto

Foto Roman Klemm

► Motorsport ► FIA F3 CHAMPIONSHIP 2026

ROMAN KLEMM, Hungaroring (H) 1 Dán Noah Stromsted zaostává za týmovým kolegou Slaterem 2 Freddie Slater (Trident) je vedoucím jezdcem šampionátu před závěrečnými závody na Monze a v Madridu

Vede Ernesto Rivera (Campos Racing); následují Gérrard Xie (DAMS), José Carfias (Prema) a Nandhavud Bhirombhaki (DAMS), přičemž Číňan Xie vyhrál sprint v Monaku

3 Francouz Théophile Naël se drží na třetím místě průběžné klasifikace

Foto Roman Klemm

► FIA F3 2026

(po Hungaroringu)

(pořadí, jezdec, tým, počet bodů) 1. Freddie Slater (UK) Trident..................130 2. Ugo Ugochukwu (USA) Campos................122 3. Théophile Naël (F) Campos..................85 4. Brando Badoer (I) Rodin .....................71 5. Ernesto Rivera (MEX) Campos .................70 6. Noah Stromsted (DK) Trident ...................59 7. Maciej Gladysz (PL) ART GP...................54 7. Hiyu Yamakoshi (JP) Van Amersfoort ......54 9. Bruno del Pino (E) Van Amersfoort ......49 10. Pedro Clerot (BR) Rodin .....................48 11. Taito Kato (JP) ART GP ..................45 12. Tuukka Taponen (SF) MP Motorsport.......44 13. Jin Nakamura (JP) Hitech ....................39 13. Mattia Colnaghi (RA) MP Motorsport.......39 15. Enzo Deligny (F) Van Amersfoort.......28 16. James Wharton (AUS) Prema Racing.........26

auto 2026/9

VELKÝ DUEL

Před koncem sezony formule 3 bojují o titul Ugo Ugochukwu a Freddie Slater, jiní bodově dost zaostávají...

smnáctiletý Angličan Freddie Slater má zatím za sebou kariéru ve stylu Kimi Antonelliho. Ve formuli 4 porazil všech ny, kteří se mu postavili do cesty (2024 mistr F4 Italia a UAE), a obdobně se mu dařilo ve formuli Regional Europe (mistr 2025). Do mistrov ství FIA formule 3 tedy nastoupil s puncem favorita a dva závody před koncem šampionátu vede s ná skokem osmi bodů (skóre 130:122) před Ugo Ugo chukwem. Zkušenější, o třicet čísel vyšší dlouhán a o rok starší Afroameričan Ugo Ugochukwu z New Yorku měl o jeden závodní víkend dříve jednobo dový náskok (104:103). Fredie Slater, jedoucí za úspěšný tým Trident, nedo kázal začátkem roku na svou šňůru úspěchů z nižších tříd navázat. V Melbourne ho porazil Ugochukwu z týmu Campos Racing, v Monaku dojel jen třetí, ale vždy jezdil na špičce, mnohokrát byl na pódiu, jenže na své první vítězství formule 3 čekal až do nedělního

závodu na Hungaroringu, kde se ujal vedení šampio nátu. Ugo Ugochukwu ovšem ovládl nedělní závody (Feature Race) v Melbourne a sobotní (Sprint Race) v Silverstone a spolu se Slaterem nasbírali tolik bodů, že další soupeři budou jejich souboji v závěrečných závodech zjevně jen přihlížet. Francouz Théophile Naël (Campos Racing) sice předvedl silný nástup do sezony a vyhrál v Barce loně, smůla mu ale často zabránila podobný výsle dek zopakovat, než se znovu dočkal v sobotu na Hungaroringu. Dán Noah Stromsted vyhrál na Red Bull Ringu, jenže Slaterův týmový kolega nedokáže pravidelně bojovat v Top 3. Velmi nevyrovnanou formu potvrdil i Ernesto Rivera, mexický chráněnec Red Bullu. Vyhrál rakouský sprint na Red Bull Ringu a hlavní závod ve Spa-Francorchamps, jenže více krát neuspěl. Z prestižního triumfu v nedělním Mona ku se radoval Brando Badoer, syn bývalého jezdce formule 1 Luca Badoera, jinak se ale pilot týmu

Foto Roman Klemm

4, 5 Ugo Ugochukwu z New Yorku (Campos Racing) má spolu se Slaterem největší šanci na mistrovský titul 6 Brando Badoer, další syn bývalého závodníka F1

Foto Roman Klemm

Zdeněk Chovanec López (Dallara F3 2019) na Red Bull Ringu v sezoně 2022

Debutant Fernando Barrichello (AIX Racing) se svým otcem Rubensem, bývalým jezdcem formule 1 odin do rodné Itálie příliš často vrací bez bodů. Pro R dalšího jezdce, nesoucího slavné jméno z formule 1, zatím úspěchy nepřicházejí. Fernando Barrichello, dvacetiletý syn Rubense, v týmu AIX Racing na sbíral pouhé dva body. Jeho starší bratr Dudu (Eduardo) také zkusil menší formule, ale nyní se zaměřil na vytrvalostní závody (dvakrát jel 24 h Le Mans na Aston Martinu Vantage GT3). Polák Maciej Gladysz (ročník 2008) se drží sedmý (poprvé vyhrál Feature Race v Silverstone). Všichni jezdci od loňského roku startují s novými kompozitovými monoposty Dallara F3 2025, pohá něnými nepřeplňovanými motory Mécachrome V634, celohliníkovými šestiválci do V/95° o objemu 3396 cm3 (ø 96 x 76,2 mm), které jsou nepřeplňova nou verzí motoru Mono-Turbo pro formuli 2, tedy s nižším výkonem 279 kW (380 k)/8000 min‑1. Jde o druhou generaci vozů FIA F3 (F3 2019 a F3 2025, tedy šestiválců Mécachrome V634 od 2019), které nahradily jak GP3 Series, tak klasickou formuli 3 s homologovanými dvoulitrovými čtyřválci (ty ze sé riové produkce totiž prakticky vymizely s nástupem downsizingu). Závěrečné podniky se konají 5. až 6. září na Monze a o týden později na novém okruhu Madring (5416 metrů) v Madridu, kde se pojedou dokonce tři závody (dvakrát Feature Race). ■

ZDENĚK CHOVANEC LÓPEZ (2004 – 2026)

Zdeněk Chovanec López s českými kořeny, účastník dvanácti závodů FIA F3 v týmu Charouz Racing System (2021 – 2022)

Česko-slovenská stopa ve FIA F3 Championship (a dříve GP3 Series) není příliš hluboká, přesto se však jezdci českého i slovenského původu objevili. Jedním z nich byl Zdeněk Chovanec López, narozený 9. října 2004 ve venezuelském Puerto La Cruz, který se v pěti letech vrátil do rodné České republiky svého otce, ale roku 2018 odešel do Portugalska, kde tehdy začal na motokárách. S portugalskou licencí v roce 2020 postoupil do mistrovství Itálie a UAE formule 4, 2021 jezdil Euroformula Open pro Double R Racing a pak nahradil Reshada de Geruse ve FIA F3 2021 v týmu Charouz Racing System! Další čtyři závody FIA F3 pro český tým jel v sezoně 2022, kdy učinkoval rovněž v BOSS GP Series (Dallara GP2/11). Pak asi došly peníze, jel pouze jeden závod Ultimate Cup Series v Estorilu 2023 (LMP3 na Duqueine M30), testoval vozy Mercedes-AMG GT3 a stock cars ARCA Menards Series v Daytoně, jenže pak skončil. Vedl svou firmu ZDK Motorsport v Portugalsku (renovace a úpravy vozů). Z portugalského města Trofa, kde žil, přišla smutná zpráva o jeho smrti v sobotu 18. července 2026. Žádné podrobnosti nebyly zveřejněny.

9/2026 THauto

Indy Racing League opět zavítala v roce 1999 na okruh Pikes Peak International Raceway, postavený nedaleko Colorado Springs

auto 2026/9

► JEZDCI INDY CARS

G-Force GF01 Oldsmobile (pátý v Pikes Peak IR 1999)

Foto Tom Hyan

1999

SAM SCHMIDT (USA) Racing, dojel druhý v Las Vegas a o rok později tam zvítězil (celkově pátý

Foto Goodyear

Schmidtův příběh patří k dramatům se šťastným koncem, pokud to lze říci po těžké nehodě, která ho coby quadriplegika odkázala doživotně na vozík. Nikdy se nevzdal, 2001 založil úspěšný Sam Schmidt Motorsport (od 2014 Schmidt Peterson), který vedl do roku 2024, než s Ric Petersonem odstoupili (Arrow McLaren jede dál). Narodil se 15. srpna 1964 v Lincolnu v Nebrasce, od devíti jezdil motokros, z malých formulí přešel do IRL 1996/1997 a jel Indy 500; 1998 nahradil Arie Luyendyka u Treadway

v IRL 1999). Havaroval 6. ledna 2000 při testu na oválu Walt Disney Speedway. Kromě vlastního týmu, jenž se stal nejúspěšnějším v historii Indy Lights, pokračoval v Indy Cars a dobyl mnoha triumfů, se věnuje nadacím (Conquer Paralysis) a vývoji prostředků pro návrat k normálnímu životu (opět řídil Corvette, tančil s dcerou na její svatbě ve speciálním skeletu) a spolu s Donem Yeagerem napsal knihu No Finish Line o boji s handicapem (2026). Jeho vůle je obdivuhodná.

Bryant/P&W Turbine (DNQ 500 Indy 1970)

JIGGER (LEON DURAY) SIROIS (USA) závodníkovi a přezdívku Jigger po závodícím mechanikovi Jiggeru

Proslavil se tím, že nikdy nestartoval v 500 Indy, přestože byl nejrychlejší v roce 1969, kdy ve čtyřkolové kvalifikaci zajel tři kola průměrem přes 160 mph (257 km/h), ale před čtvrtým ho šéf týmu Myron Caves odvolal, protože usoudil, že nebude dost rychlý. Jenže začalo pršet, nikdo už nebyl lepší, stačilo dokončit čtvrté kolo a měl by pole position! Dnes devadesátník (narodil se 16. dubna 1935 ve Shelby, IN) nikdy Cavese nekritizoval, byl rád, že měl vůbec šanci. Dostal jméno Leon Duray po slavném

Johnsonovi, který byl ve vítězném voze 500 Indy 1931 a 1937. Závodil v letech 1957 – 1977, byl hvězdou midgetů, zkusil stock cars, ale v 500 Indy se sedmkrát nekvalifikoval (1969 – 1975) a v jiných závodech Indy Cars byl nejlépe pátý v Phoenixu 1969. Po roce 1977 pracoval jako svářeč potrubí u Amoco Oil, ale často závody navštěvoval. Cena The Jigger Award je určena největšímu smolaři Indy Cars. Jigger podporuje The Stuttering Foundation, sám se koktavosti zbavil až po terapii v roce 2000!

Foto Tom Hyan

1999

Dallara IR7 Oldsmobile (vítěz Pikes Peak IR 1999)

GREG RAY (USA) 1999 před Kenny Bräckem, vyhrál tři závody (z toho dvakrát na Pikes

Od mládí chtěl vyhrát 500 Indy, ale tvrdá práce na lodích v otcově Plano Marine v Texasu jeho plány oddálila. Narodil se 3. srpna 1966 v Dallasu, až ve třiadvaceti zkusil národní závody, 1992 vyhrál SCCA F-Ford 2000, 1993 byl mistrem SCCA F-Atlantic, 1994 už třetí ve vyšší lize Player’s Toyota F-Atlantic, 1996 debutoval v Indy Lights a 1997 v Indy Racing League. Jeho výkony 1998 na voze týmu Thomase Knappa (bez sponzorů!) zaujaly Johna Menarda. V jeho týmu byl hned mistrem IRL

Peak Raceway). V roce 2000 jel v 500 Indy z pole position, ale havaroval, za sezonu vyhrál jen jednou. V roce 2001 zvítězil v Atlantě, ale koncem roku ho Menard propustil. V roce 2002 se v týmu Kelley Racing nesvezl, sponzoři neměli zájem, zachránil ho AJ Foyt, než si pro sezony 2003 – 2004 založil vlastní Access Motorsports. Bez sponzorů pak přenechal místo Marku Taylorovi. Vrátil se k člunům v maríně otce Bennyho, jeho čtyři starty z první řady v 500 Indy jsou už zapomenuty.

9/2026 THauto

Foto Jiří Maršíček

► Motorsport ► 45. SILMET RALLY PŘÍBRAM 2026

Ján Kundlák (Škoda Fabia RS Rally2) překvapil druhým místem

TOM HYAN a JIŘÍ MARŠÍČEK, Příbram (CZ)

Foto Jiří Maršíček

Jan Dohnal (Ford Fiesta WRC) opět suverénně zvítězil už pošesté a potřetí za sebou

Vojtěch Štajf tentokrát až čtvrtý, ale s těsným rozdílem 12,5 sekundy za Kopáčkem

POŠESTÉ...

Králem Příbramské rally je bezesporu Jan Dohnal. Letos vyhrál pošesté a potřetí v řadě s navigátorem Ivo Vybíralem... ► 45. SILMET RALLY PŘÍBRAM 1. Jan Dohnal/Ivo Vybíral 37:09,5, Ford Fiesta WRC 2. Ján Kundlák/Pavel Zalabák + 25,4 s, Škoda Fabia RS Rally2 3. Václav Kopáček/Petr Picka + 57,7 s, Ford Fiesta R5 4. Vojtěch Štajf/František Rajnoha + 1:10,2, Škoda Fabia RS Rally2 5. Roman Odložilík/Miriam Hasajová + 1:22,0, Škoda Fabia RS Rally2 6. Karel Kupec/Petr Machů + 1:31,2, Škoda Fabia RS Rally2 7. Adam Březík/Zdeněk Bělák Jr. + 1:33,7, Škoda Fabia RS Rally2 8. Karel Trněný/Václav Pritzl + 1:56,9, Škoda Fabia R5 9. Pavel Ševčík/Luděk Vajdák + 2:00,9, Škoda Fabia R5 10. Michal Horák/Ivan Horák + 2:07,8, Škoda Fabia RS Rally2

auto 2026/9

ejen velké mistrovství České republiky, ale také jednodenní sprinty jsou zajímavou po dívanou. Nyní k nim patří především Rally Příbram (první se jela 1979), která se po vynechání ročníku 2021 z finančních důvodů definitiv ně vrátila v následující sezoně a je nadále pevnou součástí scény českých automobilových soutěží. Od roku 2016 soutěži kraluje soukromý jezdec Jan Do hnal (Dohnal Rally Team), který vyhrál šestkrát; nejpr ve s Fordem Focus RS WRC 06 (s Michalem Ernstem zvítězili 2016 a 2018), později až do letošního ročníku s Fiestou WRC (s Ivo Vybíralem vyhráli 2022, 2024 až 2026). Znamená to, že za poslední desetiletí v Příbra mi nevyhrál Dohnal pouze dvakrát, když v ročníku 2020 byl nejlepší Petr Semerád (Škoda Fabia R5) a 2023 triumfoval Jan Černý (Hyundai i20 N Rally2). Nemůžete se dopočítat? Pak vězte, že v letech 2015, 2017, 2019 a 2021 se legendární soutěž nejela. Po dobnou sérii má na svém kontě jen Václav Pech Jr.

Úroveň automobilových soutěží u nás nebývale vzrostla, z více než stovky přihlášených posádek jelo čtyřiadvacet s vozy kategorie Rally2 (samo zřejmě s převahou Fabií RS). Příbramská soutěž nabízí velmi pěkné rychlostní zkoušky nejen na Příbramsku a Sedlčansku, ale je rovněž téměř do mácím podnikem i pro pražské příznivce motoris tického sportu. Největším soupeřem Dohnalovy Fiesty WRC byly vozy Škoda RS Rally2, stejně jako Fiesta R5 jezdce Václava Kopáčka, která se stala druhým Fordem na pódiu. Mezi Dohnala a Kopáčka se totiž vklínil jen velmi rychlý Ján Kundlák z dea lerského Auto Strž Škoda Rallypossible Teamu. Se spolujezdcem Pavlem Zalabákem dokonce vyhráli jednu RZ (čtvrtou Borotice – Drhovy), když Dohnal chyboval, a nakonec měli v cíli soutěže ztrátu 25,4 sekundy. Třetí posádka Václav Kopáček/Petr Picka (Kicker Racing/Ford Fiesta R5) už ztrácela 57,7 sekundy. Vojtěch Štajf (Racing 21/Škoda Fabia RS

► KRÁTCE ► Velká cena Československa v Brně se jela poprvé coby součást MS silničních motocyklů 1965, vítězství v jednotlivých závodech si tehdy připsali Frank Perris (Suzuki 125), Phil Read (Yamaha 250), Jim Redman (Honda 350) a Mike Hailwood (MV Agusta 500), který v Brně pečetil titul mistra světa. Od roku 1950 šlo o mezinárodní závody bez statutu MS, na staré trati se jelo naposledy 1986 (pouze mistrovství Evropy, MS Grand Prix naposledy 1982).

2 4

Foto Jiří Maršíček

3 1 Václav Kopáček Jr. (Ford Fiesta R5) dojel třetí před Štajfem, kterého před deseti lety nahradil za volantem Subaru 2 Adam Březík musel jet s náhradním vozem, původní zrušil na Bohemia Rally 3 Příprava vozu Citroën C3 Rally2 pro posádku Patrik Rujbr/Jaromír Švec (GT2 Motorsport) 4 Nezdolný Josef Peták (Škoda Fabia RS Rally2) skončil jedenáctý

Pětapadesátiletý veterán Roman Odložilík se blýskl pátým místem

Rally2) tentokrát ve sbírání třetích míst nepokra čoval, ale ve velké konkurenci je i čtvrté místo vyni kajícím výsledkem. Adam Březík (Samohýl Škoda Team) po nehodě na Bohemia Rally byl s náhradní Fabií RS Rally2 až sedmý. Samozřejmě, pokračuje i velké mistrovství ČR 2026, kde je pozornost soustředěna na souboj dealer ských týmů Škoda s Filipem Marešem (Dolák/Toyota GR Yaris Rally2), Václavem Pechem Jr. (EuroOil/ Citroën C3 Rally2) a Simonem Wagnerem i Erikem Caisem (oba Hyundai i20N Rally2). Pětici dealer ských týmů vedle zmíněného Kundláka a Březíka tvoří také Jan Kopecký (Agrotec Škoda Rally Team), Dominik Stříteský (Auto Podbabská) a Věroslav Cvrček Jr. (Kontakt Škoda Team). Před Barum Rally 2026 bylo pořadí velkého šampionátu Stříteský (212 bodů), Mareš (184), Kopecký (145), Březík (128), Wagner (116), Kundlák (95), Cais (94), Filip Kohn (73, Škoda), Pech (57) a Cvrček (52). ■

► Wayne Gardner (Honda 500) ovládl návrat MS do Brna 1987, to se však už poprvé jelo na novém Automotodromu Brno. Další závody při návratu vyhráli Anton Mang (Honda 250), Fausto Gresini (Garelli 125), Stefan Dörflinger (Krauser 80) a dvojice Rolf Biland/ Kurt Waltisperg (LCR Krauser 500 Sidecar). Pro 1993 se závod změnil na Velkou cenu České republiky, 2020 se jel naposledy, navíc bez diváků za přísných covidových restrikcí! ► MS v Brně bylo nečekaně obnoveno pro sezonu 2025, kdy FIM hledala nové Grand Prix. Závod 2026 byl přesunut na červen a měl dramatickou předehru. V sobotním sprintu MotoGP upadl vedoucí jezdec šampionátu Marco Bezzecchi (Aprilia Racing) a udeřil traťového komisaře, když mu manipuloval s motocyklem, za což si vysloužil zákaz startu v nedělním závodě (sprint vyhrál Francesco Bagnaia na Ducati). Vítězi nedělních závodů se stali Hakim Danish (KTM Moto3), Ivan Ortiola (Kalex Moto2) a Marc Márquez (Ducati MotoGP). Nejlepší z českých jezdců Filip Salač dojel na třetím místě (Kalex Moto2), aby pak v létě získal svoje první vítězství Grand Prix v Silverstone. ► Nadia Padovani je jedinou ženou, která vede tým MotoGP v mistrovství světa. Gresini Racing založil Fausto Gresini (1961 až 2021) po roce 1994, kdy skončil se závoděním (je mistr světa 1985 a 1987 na Garelli 125). S chotí Nadiou má čtyři děti, ale o Vánocích 2020 byl hospitalizován a zemřel na covid-19 koncem února. Nadia se rozhodla, že bude pokračovat, syn Luca se stal manažerem Moto2, v MotoGP za tým na Ducati nastoupili slavní bratři Marc a Álex Márquezové (2024), letos jedou Álex Márquez a Fermín Aldeguer (rovněž Ducati Desmosedici MotoGP). ► Filip Salač startoval pro Gresini Racing 2022 – 2023 na Kalex Moto2 (dvacátý a jedenáctý v MS). Mimo MotoGP a Moto2 působil Gresini Racing v kategoriích Moto3 a MotoE, kde se jezdec týmu Matteo Ferrari stal prvním mistrem elektrických motocyklů.

9/2026 THauto

► Motorsport ► ZE SVĚTA

Foto JCB

Nový rekord! JCB Hydromax alias Never Contend ustavil 11. srpna 2026 v Bonneville (Utah) rekord vozidel poháněných klasickým pístovým motorem, ovšem spalujícím vodíkové palivo! Nejrychlejší muž na kolech Andy Green v létě po zdolání rekordu SCTA třídy AA/BGS 500+ CI (592,670 km/h) pokračoval novým pokusem s průměrnou rychlostí 653,768 km/h (406,320 mph) pro rekord FIA kategorie A, skupiny XIV a třídy 7 s letmým startem, přičemž jedním směrem dosáhl dokonce 663,125 km/h (412,135 mph). Překonal tak nejen rekord vodíkových ICE (dosud BMW H2R rychlostí 298,47 km/h), ale i elektromobilů s vodíkovými palivovými články (487,5 km/h). Dva motory JCB na základě sériových typů, vyráběných v britském Fostonu (Derbyshire) pro rypadla JCB, byly pod vedením Ryana Ballarda (technický ředitel JCB) upraveny na výkon po 588 kW (800 k) a pohánějí všechna kola. Technickými partnery jsou Prodrive (vozidlo), Ricardo (úpravy motorů) a XTrac (převodovky). Jízdy proběhly 20 let po světovém rekordu JCB Dieselmax (563,298 km/h pro vznětové motory).

Foto JCB

Andy Green má i absolutní rekord 1227,723 km/h (Thrust SSC v Black Rock Desert 1997)

JCB Hydromax drží nový rekord 653,768 km/h pro vodíkové pohony GUY EDWARDS (1942 – 2026) Dne 15. října 2018 byl prohlášen za mrtvého, časopis Autosport otiskl nekrolog a zpráva obletěla svět. Pak se ozvali sousedé, že Guy žije na odpo činku ve své usedlosti v Irsku! Autosport se omluvil a Edwards zesnul v irském Galway (Connemara) o necelých osm let později 19. června 2026. Byl úspěšným závodníkem, ale nejvíce proslul coby Mr. Sponsorship, protože jako jeden z prvních dokázal domluvit velké kontrakty nejen pro sebe, ale i pro jiné (např. Encyclopaedia Britannica F5000, Barclays Bank Lola, Silk Cut Jaguar a další). V roce 1974 debutoval ve formuli 1 u Grahama Hilla (Lola T370), jezdil F5000, ale 1976 pokračoval pro Hesketh F1 a proslavil se jako jeden ze zachránců Nikiho Laudy na Nürburgringu. Dvakrát vyhrál Gold Cup Oulton Park, vítězil v mistrovství Aurora F1 a se sportovními vozy (ve 24 h Le Mans nejlépe čtvrtý 1985 na Porsche 956).

Foto JCB

S vozem Hesketh 308D Ford na Nürburgringu 1976 (sponzor Penthouse)

auto 2026/9

Foto Tom Hyan

► ŠKODA OCTAVIA BONNEVILLE (2011)

Foto Tom Hyan

1 Renovovaná Octavia vRS Bonneville byla letos zápůjčena do Škoda Auto Muzea v Mladé Boleslavi

Foto Škoda UK

2 Motor rekordního vozu točil přes 7000 min‑1 a ve finále dosáhl výkonu až 442 kW (600 k) 3 Rekord britského redaktora Richarda Meadena a Octavie v dvoulitrové třídě G/PS platí dodnes

PO 15 LETECH...

ichard Meaden, redaktor časopisu EVO, dostal v létě 2011 velký úkol, překonat rekord produkč ních dvoulitrových vozů třídy G/PS na slavných Bonneville Salt Flats! Pietro Panarisi, tehdejší PR manager Škoda UK, mu nabídl upravenou Octavii, postavenou na desáté výročí řady vRS (tak v Anglii značí RS). Sériový vůz upravili technici Andy Orme a Ricky Elder (oba ze Škoda UK) a Boss of Boost Nick Kasberger (Revo Technik). Motor 2.0 TSI se sériovým blokem dostal nové ojnice od Integrated Engineering a větší turbo Garrett GT 3562R, uprave né sání, výfuk a chlazení, ale také lépe dimenzova nou převodovku s delšími převody z Octavie Green line TDI. Vůz byl snížen o 80 mm s nastavitelnými tlumiči a novými koly (pneu Goodyear Eagle Bonne ville), přední brzdy byly odstraněny, ale vzadu přibyl brzdící padák od Simpsona. Šest týdnů byla Octavia

na moři v kontejneru, vylodila se v Long Beach a pak byla převezena do Utahu, kde proběhlo další ladění (po shakedownu v britském Bruntingthorpe). Meaden coby nováček musel absolvovat testy SCTA pro Speed Week 2011 na třímílové dráze Course 4 (125 až 150 mph pro licenci D). Ve vysoké nadmoř ské výšce ukázal dynamometr v Salt Lake City vý kon motoru zpočátku 380 kW (510 bhp). Po dalších testech směrem k licenci A vyjel Richard na sedmi mílovou Course 2. Původní rekord 216 mph překonal na šestku, když nejlépe zajel 228,642 mph a vý sledek znamenal průměrnou rychlost 227,080 mph (365,371 km/h). Stal se členem 200 mph Clubu a jeho rekord platí dodnes! Renovovaný vůz ze sbírky Škoda UK Heritage Fleet byl letos zapůjčen v rámci oslav 125 let Škoda Motorsport do Mladé Boleslavi a vystaven v továrním muzeu. ■

TOM HYAN

Škoda Octavia RS zajela dosud platný rekord na Bonneville... 9/2026 THauto

► JEZDCI FORMULE 1

McGuire BM1 Ford DFV (Shellsport 1977)

BRIAN McGUIRE (AUS) a 1976 Williams FW04 formule 1. S posledním vozem se dvakrát přihlásil

Narodil se 13. prosince 1945 v East Melbourne, doma pracoval v obchodu s automobily, než v roce 1966 s Alanem Jonesem odjeli do Velké Británie. Opět založil motor business, aby si vydělal na závody; 1969 koupil Merlyn F-Ford a poprvé vyhrál v Lydden Hillu. V roce 1971 přešel do F3 (Brabham), po 1972 končil, aby vybudoval firmu Windmill Motor Caravans v Brentfordu. Vrátil se 1974 do F5000, Trojan T101 vyměnil záhy za novou Lolu T332 HU40, 1975 koupil vítěznou T332 HU36 ex-Bob Evans

do British GP, 1976 zůstal náhradníkem (FW04), pro 1976 neprošel předkvalifikací. Pokračoval ve F5000 (Shellsport Series), 1976 ovládl závod v Thruxtonu z pole position (bylo to vůbec první vítězství Williamsu F1). Vůz rekonstruoval na McGuire BM1. Zahynul 29. srpna 1977 v tréninku Shellsport v Brands Hatch, zřejmě po uvolnění bloku pedálů vylétl z trati. Věrný mechanik Peter Bryan (dnes zpátky na Novém Zélandu) na událost vzpomíná jako nejhorší den svého života.

1982

Osella FA1C/D Ford DFV (1983)

CORRADO FABI (I) Brabham BT49 Ford pro Bernie Ecclestona. V roce 1983 jel F1 na pomalé

Mladší Corrado začal dříve než starší bratr Teo, ve 12 okusil motokáry, ve 14 byl továrním jezdcem Birelu. Narodil se 12. dubna 1961 v Miláně, s Rovellim a De Angelisem vyhrál ME motokár 1976. Přešel do F3 (1979), 1980 byl třetí v ME (March 803 Alfa Romeo), pokračoval ve F2 (první vítězství Mugello 1981 na M812 BMW; mistr Evropy 1982 s pěti triumfy na March 822 BMW), v roce 1982 okusil MS sportovních vozů (Lancia Turbo Gr.S, druhý v 1000 km Mugello s Nanninim) a testoval

Oselle (nejlépe desátý v Rakousku). V roce 1984 střídal bratra Tea (když byl na Indy Cars) v týmu Brabham-BMW (nejlépe sedmý v Dallasu) a u Forsytha v Indy Cars (šestý v Phoenixu). Celkem jel 12 GP v letech 1983 – 1984, navíc se šestkrát nekvalifikoval s Osellou. Nebylo místo ani sponzoři, 1984 zemřel otec, Corrado se zapojil hned do vedení rodinné chemické firmy. Jeho talent se plně nerozvinul, naposledy zkusil F3000 (1987 Genoa/March 85B Ford). Teo Fabi byl úspěšnější.

Brabham BT26 Ford DFV (Kyalami 1971)

JACOBUS (JACKIE) PRETORIUS (ZA) z 9 h Kyalami 1967 – 1969 (naposledy vedli, ale vůz vzplanul v boxech),

Všestranný závodník a kaskadér, účastník jihoafrického mistrovství F1 a Velkých cen Jižní Afriky (1968 desátý na Brabhamu BT11 Climax 4 a odpadl 1971 na Gunston/Brabham BT26 Ford V8 a 1973 na továrním ISO-Marlboro FX3B od Franka Williamse; 1965 se nekvalifikoval na LDS Mk.I Alfa Romeo). Narodil se 22. listopadu 1934 v Potchefstroomu (North West SA), závodil i se sportovními vozy, s kamarádem Doug Serrurierem (tvůrcem LDS F1) na Lole T70 Ford třikrát odpadli

auto 2026/9

Jackie však vyhrál 3 h Pietermaritzburg. Také ve F5000 startoval na voze Lola-Ford, například 1967 byl čtvrtý v úvodním závodě mistrovství SA F1 na Lotusu. Jeho osud se naplnil po zhoršení politické situace v Jižní Africe, která měla přinést zlepšení podmínek pro původní obyvatelstvo; dvakrát se stal cílem jejich loupežného přepadení, zemřel po třítýdenním komatu 30. března 2009 v nemocnici v Johannesburgu. Jeho choť Shirley nepřežila podobné vniknutí do usedlosti o několik let dříve.

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na vůz MERCURY CAPRI, australský výrobek pro severoamerický trh (1990)

9/2026 THauto

Foto McLaren

Foto Spyker

Foto Tom Hyan

► MONTEREY CAR WEEK

Foto GMSV

GMSV S1 (Gordon Murray Special Vehicles) je silniční verzí typu S1 LM, oslavující legendu McLaren F1, slavné dílo Gordona Murraye

PŘETLAK...

Jaká krize? Nejdražších automobilů utěšeně přibývá, malých a levných rychle ubývá. Záměr je jasný...

atímco tradiční výrobci redukují výrobní pro gramy a směřují klientelu do kategorie SUV, mezi drahými supersporty, track cars a luxus ními modely je skutečný přetlak. Vznikají ne jen nové značky, ale i ty staré se snaží využít příle žitosti, kdy postaví několik drahých vozů a nabízejí je po více než milionu eur či dolarů za kus! Typickým příkladem je Alfa Romeo, výrobu sportovních vozů sice zrušila, ale blýskla se hypersportem typu 33 v předem vyprodané třiatřicetikusové sérii. Ještě dále jde Ferrari, na základě malosériových typů vytváří modely one-off, které si nechá patřičně zaplatit. Do ex kluzivního klubu se ovšem hrnou i no names jako americký Czinger, či třeba čínský Yangwang... Monterey Car Week byl především velkolepou přehlíd kou klasických vozů, jehož součástí jsou Concours d’Elegance Pebble Beach, The Quail: A Motorsports Gathering a Laguna Seca Historic Races, nyní se však stal místem světových premiér těch nejdražších vozů.

auto 2026/9

TOM HYAN 1 Lamborghini Miura na Monterey Car Week v Kalifornii oslavila 60 let od svého vzniku 2 McLaren McL 6GT doplní výrobní program v roce 2028, kuriozitou je manuální převodovka 3 Spyker C8 Preliator XXV (bude 25 kusů) navazuje na tradici Preliatoru, přerušenou před deseti lety

Britský McLaren McL 6GT je prvním typem značky s manuální převodovkou od roku 1992 (naposledy ve formuli 1), k němuž nebyly uvedeny žádné podrobnosti, ale má být výjimečným doplněním nabídky od roku 2028. Motor V8 pohání zadní kola, kompozitový vůz je vzpomínkou na M6GT ze šedesátých let, který se ovšem nepodařilo Bruce McLarenovi uvést do výroby. To do kázal až Ron Dennis s typem McLaren F1, třímístným kupé, jehož designerem byl Gordon Murray. Tento jiho africký rodák (letos oslavil osmdesátiny) před deseti lety začal vyrábět vlastní supersporty GMA (Gordon Murray Automotive) a později GMSV (GM Special Ve hicles), aby letos v Kalifornii uvedl moderní designovou reinkarnaci GMSV S1 (silniční verze S1 LM) s dvanácti válcem Cosworth 4,2 litru/507 kW (690 k) a rovněž šestistupňovou manuální převodovkou pro pohon zad ních kol. Zachoval také tři sedadla vedle sebe (řidič uprostřed). V plánu je 64 vozů pro celý svět, když origi nály McLaren F1 jsou prakticky nedostupné.

Foto Aston Martin

8 9

Foto Czinger

Foto Cadillac

Foto Tom Hyan

Czinger 21C Spyder z Los Angeles navazuje na starší kupé 21C HDF a VMax, vznikne 30 vozů po 2,75 mi lionu dolarů! Výrobce uvádí zrychlení 0 – 96 km/h za 1,9 sekundy, maximální rychlost 330 km/h a celkový výkon 919 kW (1250 k)! Na osmiválec Czinger 2,88 litru Twin -Turbo připadá 551 kW (750 k)/11 000 min‑1, tři elektro motory (dva vpředu) obstarají zbytek. Hmotnost vozu je 1619 kg, o pouhých 10 kg více než má uzavřená verze, dvě sedadla jsou uspořádána v řadě za sebou. Firma si pochvaluje úsporu hmotnosti díky realizaci dílů 3D tis kem (brzdový systém, přístrojová deska). Pozadu ne chtějí zůstat ani ti velcí. Cadillac V-Series.R Hybrid je úspěšný v šampionátech sportovních prototypů (WEC a IMSA), a tak General Motors připravil extrémní verzi pro track days, nazvanou V-One Concept, kterou podle zájmu může vyrábět. Jednomístný stroj ze spolupráce Cadillac Racing, Cadillac Design a Dallara (tvůrce chassis) s výkonem 610 kW (830 k) přímo vychází ze závodního vzoru, který např. obsadil první a druhé místo ve WEC 6 h São Paulo 2025. Aston Martin využil Monterey Car Week 2026 k pre miéře svého nejsilnějšího typu s motorem vpředu, na zvaného Valen (z latinského silný). Dvanáctiválec 5,2 litru Twin-Turbo ze spolupráce s Cosworthem dává 625 kW (850 k), převodovka je samočinná ZF8 a vůz s pohonem zadních kol dosahuje 345 km/h. Automobil vzešel ze spolupráce divizí SVO (Special Vehicle Operations) a Q by Aston Martin. Lamborghini tam uvedl hybridní Revuelto SV (Super Veloce) pro mode lový rok 2027, které jede ve stopách extrémních verzí

Foto Acura

Foto Lamborghini

4 Ferrari Monza 860 (290 MM chassis No.0628M) z roku 1956 na trávníku v The Quail: A Motorsports Gathering 5 Czinger 21C Spyder, nová otevřená verze supersportu se dvěma sedadly za sebou 6 Lamborghini Revuelto SV 2027, další model ze série Super Veloce 7 Aston Martin Valen, nejsilnější typ značky s motorem vpředu 9 Cadillac V-One Concept, speciál pro track days, přímo odvozený ze závodního sportovního prototypu pro 24 h Le Mans 9 Acura Nexera Vision, představení nového designového stylu

Miura SV, Diablo SV, Murciélago SV a Aventador SV. Nepřeplňovaný motor 6.5 V12 a tři elektromotory nabí zejí zvýšený celkový výkon o 37 kW (50 k) na 783 kW (1065 k). V Pebble Beach se také sjelo 43 vozů Miura na oslavu šedesátin legendy Lamborghini. Na trávníku v Pebble Beach bylo vystaveno 65 vozů Ferrari včetně F80 a Luce (první produkční Chassis 0 v úpravě Tailor Made tam byl vydražen za 40 milionů dolarů, které šly na dobročinné účely od kupce Dr. Herbie Wertheima přes The Ferrari Foundation). Čtyřicáté výročí oslavila Acura, luxusní značka Hondy pro severoamerický trh, uvedením konceptu Nexera Vision, který má být zosobněním budoucího designo vého jazyka Acury, jak uvedl nový šéfdesigner Yasu take Tsuchida (Acura Design California, Los Angeles). Poprvé se uplatní na připravovaném RDX Hybrid (SUV čtvrté generace), ale zda je Nexera možným nástup cem sportovní NSX (konec výroby v listopadu 2022) jsme se nedozvěděli. Zúžená paleta Acury v USA přináší jen sedan Integra a SUV ADX, RDX a MDX, přičemž 85 % loni prodaných vozů bylo také v Americe vyrobeno. Nizozemský Spyker se opět vrátil (nyní coby C8 Prelia tor XXV Coupé) pod taktovkou tvrdohlavého Victora Mullera, jemuž kdysi nevyšel záměr převzít švédský Saab. Vůz má čtyřlitrový osmiválec Twin-Turbo o výko nu kolem 588 kW (800 k) se šestistupňovou manuální převodovkou. Vznikne série 25 kusů. Novinek bylo na Monterey Car Week 2026 samozřejmě mnohem více, zmínku zaslouží rovněž různé speciály Porsche, z nichž mnohé vystupují coby samostatné nové značky. ■

9/2026 THauto

► MUSEO FERRARI – MARANELLO

Foto Tom Hyan

eXtra

NUMERO UNO

Není slavnější značky sportovních vozů než je italská Ferrari. Před válkou to byla Bugatti, ale dnes nemá Ferrari rovnocennou konkurenci...

useo Ferrari v Maranellu, poblíž výrob ního závodu Ferrari a zkušební dráhy ve Fioranu, shromažďuje desítky vzácných automobilů, které nesou značky Ferrari a Dino, ale občas i jiné vozy, jež pohá nějí motory Ferrari. Expozice se průběžně obměňuje, v moderní prosvětlené budově se exponáty střídají, mnohé jsou krátkodobě zapůjčeny na další výstavy, jiné mohou obdivovat návštěvníci v supermoderní hale Nuova Meccanica přímo ve výrobním závodě, kde je také část vystavena. Exkurzi do továrny je třeba objed nat předem, do muzea můžete kdykoli, pokud není vyhrazeno mimořádným akcím. Na Via Alfredo Dino Ferrari vyrostla moderní budova muzea, dříve značená Galleria Ferrari – Maranello, které bylo otevřeno v roce 1990 a nabízí dechberoucí exkurzi do historie i současnosti nejslavnější značky sportovních automobilů a jejích úspěchů na závodních

auto 2026/9

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Maranello (MO), Itálie Oslava 1000. startu v závodě MS formule 1 s typem SF1000 (2020 Turbo 1.6 V6 Hybrid), v pozadí předchůdce F2007 (2.4 V8, Kimi Räikkönen mistrem světa 2007)

tratích. V říjnu 2004 bylo připojeno nové křídlo, takže se výstavní plocha zvětšila na 2500 čtverečních metrů. Ročně navštíví muzeum přes 200 tisíc příznivců Ferrari, pro něž je připravena nejen expozice slavných silnič ních modelů, ale také unikátní kolekce monopostů for mule 1 včetně rekonstrukce pit lane na závodech Grand Prix. Součástí muzea jsou samozřejmě stylová kavárna, závodní simulátory a prodej značkových výrobků, mo delů, dokumentace a nejrůznějších suvenýrů. Příští rok oslaví značka Ferrari osmdesáté narozeniny a neexistuje jiný závodní tým, který by absolvoval všechny ročníky mistrovství světa formule 1 (patnáct titulů, šestnáct v hodnocení značek; 250 vítězství). Zá vody byly a jsou zkušební laboratoří pro vývoj nových silničních modelů, žádná jiná značka není natolik spjata s přenášením nových technologií ze závodních okruhů do sériové výroby. A poslední příklady? Proměnná aero dynamika v závislosti na rychlosti, rekuperace kinetické

Foto Tom Hyan

Foto Helena Hyanová

5 1 Ferrari F80 (Progetto F250) pro nadcházející oslavu osmdsesátin značky, hypersport s motorem 3.0 V6 Twin-Turbo a třemi elektromotory (celkem 883 kW/1200 k) 2 Ferrari SC40, jeden z projektů one-off, postavený na oslavu F40, ale na základě nového typu 296 GTB (hybrid 3.0 V6)

Ferrari 499P, trojnásobný vítěz 24 h Le Mans 2023 – 2025

3 Ferrari 458 Speciale A s motorem 4.5 V8/445 kW (605 k) v expozici individuálních úprav Tailor Made (2014)

4 Originální legenda Ferrari F40 (v letech 1987 – 1992 vzniklo 1337 vozů s motorem 3.0 V8 Twin-Turbo) 5 Ferrari 375 MM Spider Pininfarina, dvanáctiválec 5.0/257 kW (350 k) pro závod Carrera Panamericana (1954) 6 Ferrari 275 GTB/4 Pininfarina, vůz inspirovaným britským Jaguarem E-Type energie a hybridní systémy KERS. Pokud si myslíte, že nový Ferrari FF je prvním automobilem této značky s pohonem všech kol, tak se mýlíte. Ano, je prvním sé riovým Ferrari s pohonem všech kol, ale jeden čas byl v muzeu vystaven prototyp Ferrari 408 RM4 (= čtyři po háněná kola!), který vedle vyspělé konstrukce hliníko vého prostorového rámu a motoru Tipo 308 Experimen tal (V8/90°; 3999 cm3; 220 kW/300 k) disponoval trvalým pohonem všech kol! V roce 1987 zůstal jen v prototypu, jeho karoserie tvarově vycházela z Mondialu. ►►►

9/2026 THauto

Foto Tom Hyan

► MUSEO FERRARI – MARANELLO

Ferrari F40 LM v první závodní verzi z roku 1989 (posádka Laffite/Haywood startovala v americkém mistrovství IMSA)

Foto Helena Hyanová

3 Enzo Ferrari (1898 – 1988) byl sám aktivním závodní kem, než v roce 1929 inicioval vznik Scuderie Ferrari, která byla oficiálním týmem Alfa Romeo do konce třicá tých let. Po odchodu od milánské značky založil vlastní dílny, nejprve na výrobu obráběcích strojů, ale už v roce 1940 sestrojil první sportovní vůz Auto Avio Costruzioni 815, jehož řadový osmiválec byl složen ze dvou čtyř válců Fiat! Po vypršení smlouvy s Alfou Romeo mohl použít svoje jméno pro nové vozy, a tak první skutečný Ferrari vyjel v roce 1947. Byl to dvanáctiválec typu 125 S a také se říká, že Ferrariho inspirovaly stroje s tímto počtem válců, které vyráběly automobilky Packard (ame rická) a Delage (francouzská). Za více než sedm deseti letí pak vzniklo přes 280 různých typů Ferrari. Vypočítávat, které typy byly nejzdařilejší, anebo nej úspěšnější, se vymyká rozsahu článku, připomeňme jen některé technické inovace. První motory Ferrari byly vidlicové dvanáctiválce relativně malého objemu, rozevřené v úhlu 60°, všechny podčtvercové, tedy se zdvihem pístu menším než vrtání válců (např. ø 55 x 52,5 mm u prvního 1497 cm3). Odpočátku se montovaly

auto 2026/9

1 Ferrari 125 S z roku 1947, první automobil značky, poháněný dvanáctiválcem 1.5 o výkonu 87 kW (118 k)/7000 min‑1 (replika, vznikly jen dva vozy) 2 Ferrari 268 SP (1962), varianta úspěšného sportovního prototypu 246 P, který místo šestiválce Dino 2417 cm3 dostal větší osmiválec 2459 cm3 3 Ferrari 212 Export s karoserií Fontana z Padovy, dvanáctiválec 2.6/121 kW (165 k), postavený pro závodnickou rodinu bratří Marzotto (1951)

pětistupňové převodovky, teprve motory s větším obje mem se vrátily k robustnějším čtyřstupňovým. Málokdo si pamatuje, že první titul mistra světa vyhrál Ferrari s jednoduchým čtyřválcem 500 F2 o objemu 1985 cm3, když bylo mistrovství světa v letech 1952 – 1953 vypsá no podle formule 2. Podle návrhu svého syna Alfredina vyrobil Ferrari motory Dino V6 s rozevřením válců do 65° a typ 246 F1 vyhrál MS 1958! Pro snížení těžiště vznikla alternativní verze s rozevřením řad válců 120°, následovaly ploché motory boxer. Monoposty 156 F1 s motorem vzadu měly pro lepší chlazení spojku umís těnou až za převodovkou (1961); toto řešení se vrátilo na sériových vozech (např. Mondial T), ovšem s příčně situovanou převodovkou (ta byla i ve vozech formule 1 od 1975)! K dalším průkopnickým činům patří přímé vstřikování u malých objemů, dokonce na boxeru s válci po 124 cm3 (typ 512 F1 o objemu 1490 cm3 podle F1 z let 1961 – 1965). První transaxle (motor vpředu, převodovka vzadu, spojené tuhou rourou) vzniklo pro kupé 275 GTB (1966); experimentální 365P s karoserií Pininfarina měl tři sedadla vedle sebe, při

Foto Tom Hyan

4 5

4 Ferrari Monza SP2 z programu individualizací Tailor Made (2018) 5 Ferrari 599 Hy-KERS Vettura Laboratorio, počátek cesty k elektromobilitě (premiéra v Ženevě 2010) 6 Ferrari 500 TRC Scaglietti pro soukromé týmy z padesátých let, poháněný dvoulitrovým čtyřválcem z formule 2

6 čemž řidič sedí uprostřed (premiéra na Pařížském autosalonu 1966). Sériové Dino 206 GT (1967; později 246 GT) dostalo motor uložený napříč před zadní nápravou, s Pininfarinou vznikl prototyp bez pečného vozu Sigma Grand Prix F1. Počátkem osmdesátých let experimentoval Ferrari F1 s puls ním přeplňováním dmychadlem Comprex; Mauro Forghieri získal patent na protiprokluzový systém při vývoji 408 RM4 s pohonem všech kol (1987). V roce 1989 byl Ferrari 640 první s polosamočinným sek venčním řazením páčkami pod volantem, dnes standardní výbavou všech vozů F1, a také průkop níkem návratu k odpružení torzními tyčemi. Násle dovaly vyspělé elektronické systémy, rekuperace KERS s akumulátory Li-Ion, pokrokové slitiny, kera mika a kompozitové materiály. Po hybridních vo zech F1 přišly sériové silniční s kombinací zážeho vého motoru a elektromotorů, letos vzbudil velkou pozornost první elektrický Ferrari Luce. V muzeu Ferrari se rovněž střídají tematické výstavy a exponáty se průběžně mění. Hitem posledních let

Foto Helena Hyanová

7 Ferrari 212 Inter s karoserií bi-colore Ghia Coupé a dvanáctiválcem 2.6/125 kW (170 k) z roku 1952

7 jsou představení unikátních prototypů one-off, vyro bených v jediném exempláři po dohodě s bohatým klientem; loni jsme viděli P80/C (2019) a SP8 (2023), letos to byl SC40 (2025) ve společnosti svého vzoru F40 (1987). V expozici individuálních úprav Tailor Made jsou vystaveny Monza SP2 (2018), 458 Spe ciale A (2014) a také Purosangue (2022), v srpnu se do Maranella přestěhoval z Modeny také dočasně vystavený elektromobil Ferrari Luce. Vrcholem je hala formule 1 s několika vzácnými monoposty, k nimž patří nejnovější SF1000 z roku 2020, který v září toho roku absolvoval Velkou cenu Toskánska v Mugellu, což byla pro Scuderii Ferrari tisící účast v závodě formule 1 (Charles Leclerc osmý, Sebas tian Vettel desátý). K předchůdcům SF1000 patří vystavené vozy formule 1 od typu 156/85 po F2007. Další hala je věnována sportovním automobilům od prvotiny Ferrari 125 S (1947) po hypercar Ferrari 499P (Progetto F255), trojnásobného vítěze 24 h Le Mans 2023 – 2025. Nechybějí ani rozsáhlé sbírky trofejí ze závodů a motorů včetně formule 1. ■

MUSEO FERRARI – MARANELLO Via Alfredo Dino Ferrari 43, 41053 Maranello (Modena), Itálie www.ferrari.com museo@ferrari.com Tel. +39/053 6949 713 Otevřeno denně 9.30 (v létě 9.00) – 19 (v zimě 18) h Základní vstupné 32 eur (v zimě 27), snížené 24 (22) eur Placené parkoviště (2 eura za hodinu)

9/2026 THauto

► eXtra ► MUSEO PANINI

Foto Tom Hyan

V nové hale jsou Maserati všech epoch, v popředí závodní 6CM No.1545 z roku 1937, za ním zelený šestnáctiválec V4 (1931) a vlevo nový supersport MC20 (2020)

V NOVÉM...

Foto Helena Hyanová

Museo Panini jsme navštívili několikrát v původní lokalitě, od poloviny loňského roku se přestěhovalo do nové haly u modenského letiště...

kolí italské Modeny je doslova zemí za slíbenou pro příznivce sportovních a zá vodních automobilů, ale i motocyklů. Kdo by neznal stroje značek Ferrari, Mase rati, De Tomaso, Lamborghini, Ducati, Stanguellini, či novodobé Pagani, které mezi Modenou a Boloňou vznikaly a vznikají? Modena psala historii automobilové konstrukce i sportu, továrnu Maserati dodnes najdete uprostřed města, stejně jako objekt Stanguellini na Via Emilia Est, ležící poblíž hotelu Real Fini, kde tradičně bydlí návštěvníci Maserati. Značka Maserati letos slaví 100 let od stavby prvního automobilu, její osudy jsou však více než dramatické, často byla navzdory úspěchům na pokraji zániku. Bylo

auto 2026/9

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Modena (I) ▲ Součástí nového muzea je rovněž renovační dílna, na snímku příprava typu 450 S (1956 až 1958 vzniklo jedenáct kusů) Závodní monopost Maserati 6CM, šestiválec 1,5 litru s kompresorem, v letech 1936 – 1939 vyrobený ve 27 kusech byl velmi úspěšný (Luigi Villoresi vyhrál v Brně 1937)

Foto Helena Hyanová

Foto Tom Hyan

2 1 Maserati Tipo 26 výrobního čísla 13, tedy třetí vyrobený vůz značky z roku 1926, řadový osmiválec 1,5 litru o výkonu 88 kW (120 k) s kompresorem Roots 2 Maserati V4 (druhý ze dvou vyrobených) s karoserií Zagato, čtyřlitrový šestnáctiválec o výkonu 221 kW (300 k), který už v roce 1931 dosahoval rychlosti 260 km/h

3 Maserati 6C/34 No.3025, postavený pro Scuderii Subalpina (Gino Rovere), šestiválec 3,7 litru o výkonu 200 kW (270 k) s kompresorem Roots (1935)

tomu tak i v roce 1996, kdy Umberto Panini (1930 až 2013) od automobilky koupil tovární sbírku čtrnácti vzácných vozů, když firma hledala možnosti příjmů. Tyto automobily se pak staly základem původní sbírky Museo dell’Auto e Moto d’Epoca Umberto Panini, ulo žené mimo Modenu v Cognentu (Cittanova) na Via Corletto Sud, v jednom z objektů jeho zemědělské společnosti Azienda Agricola Bio Hombre (rozkládá se na ploše 330 hektarů), kterou v roce 1974 založil pro výrobu sýrů Parmigiano Reggiano. Po válce hledal Umberto Panini štěstí ve Venezuele, ale vrátil se domů, kde byl vynikajícím mechanikem a zkušebním jezdcem, pracoval v rodinné firmě Edizioni Panini (založil ji v roce 1961 s bratry Giuseppem, Beni tem a Francem) a začal zachraňovat staré motocykly v době, kdy ještě veteránské hnutí nebylo v módě. V roce 1994 se svými syny postavil halu pro rozrůstající se sbírky v Cognentu, naproti skladům pro zrání sýrů, slušné peníze inkasoval za prodej rodinné vydavatel 4 Maserati 420/M/58, ské firmy, která vydělala na samolepících plastových osmiválec 4,2 litru o výkonu etiketách, jež slavily obrovský boom od sedmdesátých 301/331 kW (410/450 k); let. Získaný kapitál mu pak umožnil koupit tovární s nímž Stirling Moss jel sbírku automobilů Maserati, které se tak staly součástí 500 Monza 1958 (odpadl) jeho kolekce motocyklů, jiných automobilů a zeměděl a Ralph Liguori se do ských traktorů. Během let se zaměřil na vozy Maserati, 500 Indy 1959 nekvalifikoval kupoval další a sbírka se úspěšně rozrůstala. Záhy 5 Maserati 63 Birdcage získala věhlas coby Museo Maserati, ačkoli tento titul s motorem 3.0 V12 pro 24 h ještě neměla. Návštěvníků z celého světa přibývalo. Le Mans 1961 (Scarfiotti/ Umberto zemřel v roce 2013, ale jeho nástupci v polo Vaccarella ze Scuderia vině roku 2025 otevřeli novou halu u letiště v Modeně, Serenissima nedojeli, kam sbírku přestěhovali a proměnili na skutečné auto ale Thompson/Pabst byli čtvrtí pro Briggse Cunninghama) mobilové muzeum Collezione Maserati Umberto Panini APS, zatímco dříve byly exponáty přístupné jen ►►►

9/2026 THauto

Foto Helena Hyanová

► MUSEO PANINI

Maserati A6G/54 s karoserií Allemano z roku 1954, dvoulitrový šestiválec o výkonu 110 kW (150 k), jeden z prvních poválečných sériových typů

2 Maserati Mistral s karoserií Maggiora podle návrhu Pietro Frua z roku 1967, řadový šestiválec 3,7 litru o výkonu 182 kW (242 k)

1 po individuální domluvě. Některé jiných značek sice zmizely, stejně jako většina traktorů (nyní jsou u muzea čtyři), ale kolekce Maserati byla rozšířena o jiné vzácné typy, a to včetně nových Alfieri Concept (2014) a super sportu MC20 i jeho motoru Nettuno V6 (2020). V muzeu jsou opravdu vzácné vozy. Patří k nim třetí vyrobený exemplář Maserati, automobil výrobního čísla 13 typu 26 z roku 1926, který byl o rok později moderni zován výměnou třístupňové převodovky za čtyřstupňo vou (stejně jako číslo 12, zatímco první číslo 11 vyhrál svou třídu na Targa Florio 1926 s posádkou Alfieri Ma serati/Guarino Bertocchi). Bylo vyrobeno jedenáct kusů s řadovým osmiválcem 1493 cm3 (ø 60 x 66 mm), přepl ňovaným mechanickým kompresorem Roots, nejprve s výkonem 88 kW (120 k), od 1928 zvýšeným na 94 kW (128 k). První typ dostal nástupce Tipo 26B se zvýše ným objemem na 1980 cm3 (šest kusů), od obou byly odvozeny cestovní verze pro závod Mille Miglia (s blat níky a osvětlením), 1927 se objevila varianta 1690 cm3 (Tipo 26R) a 1929 nová 1078 cm3 (Tipo 26C = Tipo 8C 1100) pro závody třídy do 1100 cm3, přičemž vyvrchole ním se stal Maserati 26M s objemem válců 2495 cm3 (ø 65 x 94 mm) a výkonem 143 kW (195 k). Výroba všech vozů této řady činila pouhých 29 vozů, vyhrály však 24 velkých závodů do roku 1930. K vítězným jezd

auto 2026/9

Foto Tom Hyan

1 Maserati 5000 GT s karoserií Allemano (chassis 103.062 z roku 1964), supercar šedesátých let s pětilitrovým osmiválcem o výkonu 250 kW (340 k)/5800 min‑1

2 Nedokončený unikát Chubasco (1990) podle designu Gandini, motor V8 Turbo 3217 cm3 ze sériového Shamalu o zvýšeném výkonu na 316 kW (430 k)

3 Maserati Khamsin (Carrozzeria Bertone) vznikl ve 430 exemplářích v letech 1974 až 1982 (osmiválec 4,9 litru) 4 Nejnovější v muzeu je Maserati MC20 z roku 2020, supersport poháněný šestiválcem Nettuno 3.0 Twin-Turbo o výkonu 463 kW (630 k) 5 Maserati 3500 GT s karoserií Touring Superleggera z roku 1960, slavný třiapůllitrový řadový šestiválec, v tomto případě s výkonem 162 kW (220 k)/5500 min‑1 6 Maserati Alfieri Concept, studie velkého kupé, které se nedostalo do sériové výroby (2014)

cům patřili bratři Ernesto a Alfieri Maserati, Carlo Tonini, Diego De Sterlich, Pietro Brunori, Baconin Borzacchini, Luigi Arcangelli, Luigi Fagioli a Achille Varzi. Dalším významným počinem byl Maserati V4 (podle objemu 4,0 litru), byť vznikl jen ve dvou exem plářích. Byl to však skutečný supercar, jeho šest náctiválec do úzkého V/25° dával 221 kW (300 k) a Baconin Borzacchini v září 1929 zajel v Cremoně neuvěřitelný světový rekord na trati 10 kilometrů prů měrnou rychlostí 246,069 km/h. Oslavy úspěchu se zúčastnil také Enzo Ferrari. Jeden ze dvou vyrobe ných vozů jsme obdivovali u Paniniho, jde o zelený roadster No.4002 s otevřenou karoserií Zagato. Během své existence byly vozy dočasně přestavěny na pětilitrový motor V16 (a proto značeny V5). Dva motory V5 odebral Theo Rossi, závodník na moto rových člunech z loděnice Baglietto ve Varazze. V letošním roce uplynulo 100 let od zahájení výroby automobilů Maserati, firma bratří Maserati ale vznik la jako mechanická dílna pro servis automobilů, ale i přípravu závodních vozů (zejména Diatto), již o dvanáct let dříve (přesně 1. prosince 1914). Důraz na závodní automobily ovšem znamenal finanční problémy, značka Maserati začala s produkcí ces tovních vlastně až po druhé světové válce, ale to už

Foto Tom Hyan

Foto Helena Hyanová

6 firmě od roku 1937 vládl nový vlastník Adolfo Orsi (1888 – 1972), zatímco tři bratři Maserati (Ernesto, Bindo a Ettore) zůstali na desetiletý kontrakt až do roku 1947 (pak odešli a založili O.S.C.A.). Orsi, který se vypracoval vlastní pílí na úspěšného pod nikatele (v jedenácti mu zemřel otec a musel tvrdě pracovat), v roce 1940 přestěhoval Maserati z Bolo ně do Modeny do blízkosti svých železáren. Po kon fliktu s komunistickými odbory podnik v roce 1952 rozdělil, ale automobilku si nechal. Do problémů ho dostal až pád argentinského prezidenta Juana Pe rona v roce 1955, protože po tamější revoluci peníze za dodané zboží (nářadí a obráběcí stroje) do Itálie jaksi nedorazily. Ve vlastnictví Maserati se pak vy střídali různí investoři včetně Alejandra De Tomaso, Fiatu a Ferrari, od roku 2021 je automobilka součástí Stellantisu. Bohužel ani nyní se jí nedaří dobře, pro deje povážlivě poklesly, stejně jako paleta modelů. Nyní ji tvoří klasické GranTurismo (kupé) a Gran Cabrio, supersport MCPura (přejmenovaný MC20) a SUV Grecale, přičemž se dodávají rovněž elek trické verze Folgore, ale s výjimkou MCPura, u níž byla tato varianta během vývoje zrušena. Jedno elektrické Grecale Folgore jsme letos při prázdni nové cestě v Itálii viděli v běžném provozu. ■

COLLEZIONE MASERATI UMBERTO PANINI APS Via dell’Aeroporto 140/B, I-41123 Modena, Itálie www.paninimotormuseum.it info@paninimotormuseum.it Tel. +39/059 596 2181 Otevřeno Po-Ne 9.30 – 13 a 14.30 – 18 h Základní vstupné 15 eur (snížené 12 eur) Parkování zdarma

9/2026 THauto

Foto Tom Hyan

► eXtra ► FONDAZIONE MUSEO AGUSTA

NA VRCHOLU...

Začalo to letectvím, ale když po válce bylo třeba hledat nový výrobní program, přišly na řadu motocykly... TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Cascina Costa (I)

Foto Helena Hyanová

1 Čtyřválcová MV Agusta 500 jezdce Gianfranco Bonery (1974) a MV Agusta 98 Sport, dvoudobý jednoválec, který dobyl první vítězství (1946)

odina Agusta se výrazným písmem zapsala do dějin letectví, zejména produkcí vrtul níků, ale také založením značky MV Agusta (Meccanica Verghera), která měla v moto cyklových závodech zrovna tak velkolepou pověst jako Ferrari v automobilových. Obě výroby vlast ně přetrvávají dodnes, Agusta se po spojení s britskou legendou změnila na Agusta Westland a pak na dnešní Leonardo Elicotteri (součást zbrojního koncernu Leo nardo, který sloučil italské podniky od 1. ledna 2017 pod novým jménem Leonardo na počest Da Vinciho), zatím

auto 2026/9

2 MV Agusta Vetturetta 350, prototyp Ing. Piero Remora z roku 1951 (vznikly dva exempláře), poháněný čtyřdobým dvouválcem 350 cm3 3 MV Agusta Overcraft, jediný prototyp vznášedla ze spolupráce Bell Aircraft s dvoudobým dvouválcem 300 cm3 (projekt 1969)

3 co MV Agusta po mnoha peripetiích se v roce 2017 stala součástí lucemburského ComSar Investu, jenž vede londýnský Rus Timur Sardarov, který později spojil zájmy značky s rakouskou KTM (Pierer Mobility AG). Podle dostupných informací je MV Agusta Motor S.p.A. z Varese (tam byla přestěhována po obnovení Claudio Castiglionim z Cagivy) od července 2025 stoprocentní součástí Art of Mobility, SA, nové lucemburské firmy Timura a Ratmira Sardarova, čímž se vyvázala po dvou letech ze spojení s KTM. Novým šéfem (CEO) se místo Sardarova stal Luca Martin, strojní inženýr

Foto Helena Hyanová

Foto Tom Hyan

4 Skupina legendárních závodních motocyklů MV Agusta, vpředu dvouválec 250 (1964), za ním tříválec 500 (1973) a vpravo čtyřválec 500 (1965) 5 MV Agusta 250, úspěšný závodní čtyřdobý jednoválec 248 cm3 (ø 72,6 x 60 mm) o výkonu 23 kW (32 k)/10 000 min‑1 z roku 1956 6 Unikátní šestiválec MV Agusta 500, s nímž poprvé startoval John Hartle na Velké ceně národů 1957 v Monze 7 Řadový šestiválec Grand Prix o objemu 499,2 cm3 (ø 48 x 46 mm) dával v roce 1957 výkon 51 kW (70 k)/ 15 000 min‑1 se šesti karburátory Dell’Orto SSI 26A

8 a absolvent university v Terstu, který má pracovní zkušenosti od Esteco SpA (vývoj pro BMW ve Steyru), BMW Group (dieselmotory ze Steyru), Ducati, KTM a tři roky činnosti pro MV Agustu. Timur Sardarov je ovšem CEO Art of Mobility... S novodobou historií motocyklů MV Agusta ovšem Fon dazione Museo Agusta v Cascina Costa di Samarate (VA) nemá nic společného, leží v těsné blízkosti rodin né Villy Agusta a továrny Leonardo Elicotteri, speciali zované na vývoj a výrobu převodovek pro vrtulníky (vše na Via Giovanni Agusta, která končí před továrnou).

8 Závodní čtyřválec pro třídu 500 cm3 jezdce Giacoma Agostiniho (první vítězství v květnu 1972 na Salzburgringu, poslední v září 1976 v Misanu)

Muzeum není velké, ale přeplněné exponáty od motorů a motocyklů až po vrtulníky a jejich díly. Vstupné je nízké, otevírací doba omezená, a tak jsme se trefili až na druhý pokus. Dobrovolníci, kteří v muzeu pracují, jsou vesměs bývalí zaměstnanci Gruppo Agusta, kteří vás rádi seznámí s největšími pozoruhodnostmi sbírky a ukážou exponáty, které byste jinak přehlédli. Pouze o nedělích je přístupná Villa Agusta, postavená v roce 1936, v níž jsou pro zájemce uchovány desetitisíce do kumentů z historie rodiny Agusta a jejího podnikání. Giovanni Agusta, původem sicilský šlechtic narozený v roce 1879 v Parmě, už v roce 1907 postavil první dvouplošník AG1, na vojně byl v Libyi a pak pracoval u Caproniho, než v roce 1920 založil společnost Costruzioni Aeronautiche Giovanni Agusta s kancelá řemi v Tripolisu, Bengasi a Foggii. V roce 1923 se s chotí Giuseppinou a syny Domenicem, Vincenzem a Mariem přestěhoval do Cascina Costa, kde na letišti Gaspare Bolla servisoval a opravoval třímotorové le touny Caproni. V roce 1927 představil svůj jednoploš ník AG2, ale 27. listopadu předčasně zemřel. ►►►

9/2026 THauto

Foto Tom Hyan

► FONDAZIONE MUSEO AGUSTA

1 Podnik převzala Giuseppina s nejstarším synem Do menicem, dále se věnovali údržbě letadel Caproni, Fiat, Breda a Savoia-Marchetti. Ve třicátých letech zahájili vlastní stavbu letadel (licenční typy AVIA Lombardi FL3 a IMAM Ro.41) i úpravy strojů zmíně ných výrobců. Po válce měla Itálie zakázáno vyrábět letadla, a tak Domenico Agusta založil novou firmu Meccanica Verghera, zkráceně MV Agusta, která se pustila do stavby motocyklů. Kuriozitou je, že první prototyp z podzimu 1945 se jmenoval Vespa, ale se slavnými skútry neměl nic společného... Domenico Agusta (1907 – 1971) zpočátku na závody i výrobu silně doplácel, po dlouhá léta ji financoval z obnovené letecké činnosti, kdy se jeho firma stala jedním z nejúspěšnějších výrobců vrtulníků. Na zá vodní dráze motocykly MV Agusta dosáhly nespočet ných úspěchů, žádná jiná evropská značka nezískala 75 titulů mistra světa (38 pro jezdce, 37 pro značky), ani 275 triumfů ve Velkých cenách. První titul dobyl Cecil Sandford ve třídě 125 cm3 v roce 1952, poslední v sezoně 1974 Giacomo Agostini (350 cm3) a Phil Read (500 cm3). V letech 1958 až 1974 vládla MV Agusta bez přerušení třídě 500 cm3 s legendárními jezdci Johnem Surteesem, Gary Hockingem, Mike Hailwoodem, Giacomo Agostinim a Philem Readem; v letech 1968 až 1974 byl Giacomo Agostini sedmkrát v nepřetržité řadě mistrem světa třídy 350 cm3. Závody měly vždy přednost před sériovou výrobou, MV Agusta tak nebyla nejrozšířenější značkou. Její konec se při blížil v sedmdesátých letech. Domenico Agusta zemřel v únoru 1971, podniku se ujal nejmladší ze souro zenců Corrado (1923 – 1989), ale pro ambiciozní pro jekt moderního vrtulníku Agusta A109 po vyhledání partnera EFIM (Ente Finanziamento Industria Manifat turiera) došlo k omezení motocyklových aktivit. V roce 1977 se první fáze historie MV Agusta uzavřela, ve Verghera u Gallarate vzniklo přes 250 tisíc moto

auto 2026/9

1 Dvojice vlastních konstrukcí vrtulníků Agusta, vpředu turbínový A105 B z roku 1964, za ním velmi úspěšný A109 zvaný Hirundo 2 Prototyp lehkého vrtulníku A103 s plochým čtyřválcem vlastní konstrukce GA70V, vzletovou hmotností do 381 kilogramů a největší rychlostí 153 km/h

cyklů, mopedů, skútrů a tříkolek. Mnohé vzácné stroje jako závodní tříválce, čtyřválce a šestiválce Grand Prix 500 cm3, či první cestovní supermotocykl MV Agusta 600 (1966 – 1970) jsou uchovány v muzeu. V padesátých letech byly zrušeny restrikce letecké produkce, 22. května 1952 uzavřel Domenico Agusta dohodu s americkou Bell Aircraft Corporation a přesně o dva roky později testovací pilot Ottorino Lancia vzlétl v Cascina Costa s prvním vrtulníkem Agusta (byl to li cenční Agusta-Bell 47G). V květnu 1956 jich už létala stovka po celé Evropě. Od 1958 vyvíjel Agusta vlastní typy A101G, A102 až A106 a A115, výroba licenčních pokračovala (AB204 až 206, AB212) a přibyly k nim vel ké Boeing/Vertol CH-47 Chinook a Sikorsky SH-3D Sea

Foto Helena Hyanová

7 3 MV Agusta 600, první cestovní supermotocykl se čtyřválcem odvozeným ze závodních strojů, vyráběný v letech 1966 až 1970 4 Skupina skútrů MV Agusta z padesátých let 5 Agusta-Bell 47-G2, první vrtulník podle americké licence, který Agusta vyvážela do celé Evropy 6 Vznětový motor MV 1100 cm3/19 kW (26 k) s převodovkou MV 4/4R+Z (druhá páka redukce) pro lehká užitková vozidla

7 Model dvouplošníku AG1, prvního letadla Giovanniho Agusty z roku 1907

Foto Tom Hyan

King. Pár měsíců před smrtí však Domenico Agusta v srpnu 1971 schválil projekt A109 inženýra Bruno Lovery, který se stal nejslavnějším vrtulníkem Agusta (výroba od 1975) spolu s bitevním A129 Mangusta (první let 1983). Bruno Lovera (1930, rodák z Turína) vedl vývoj vrtulníků do roku 1993. Pokusy o výrobu klasických letadel (např. čtyřmotorový dopravní Agusta-Zapata AZ-8L z roku 1958) nepokračovaly, protože společnost byla plně vytížena vrtulníky. Rivalita Domenica Agusty a Gianni Agnelliho (Fiat) vedla k tomu, že se Fiat pustil do stavby vrtulníků, zatímco Domenico koupil automobilku O.S.C.A. Flli. Maserati v roce 1963 (Meccanica Verghera pak vy ráběla motory 1600 DOHC), ale o čtyři roky později

výroba těchto vozů skončila. Další zajímavostí byl lehký nákladní vůz MV55 4x4 s užitečnou hmotností 1,2 tuny i jiné pokusy; prototypy najdete v muzeu, stejně jako sbírku různých motorů Agusta od moto cyklových a leteckých až po vznětové. V sedmdesá tých letech Gruppo Agusta tvořily tři divize (Aero plani, Elicotteri a Sistemi), k letadlům se vrátila převzetím dalších legend SIAI-Marchetti a Caproni -Vizzola. V době největšího rozmachu skupina zaměstnávala deset tisíc lidí a ředitelství se pře stěhovalo z Cascina Costa do Milána. Od roku 2010 je významnou součástí Gruppo Agusta polský vý robce vrtulníků PZL-Świdnik S.A., který se podílí na nových programech AW139 a AW149. ■

FONDAZIONE MUSEO AGUSTA Via Giovanni Agusta 506, I-21017 Cascina Costa di Samarate (VA), Itálie www.museoagusta.it info@museoagusta.it Tel. +39/0331 220 545 Otevřeno Út/Stř 14 – 18 h, So (Ne) 9 – 17 (9.30 – 18) h mimo polední přestávku Základní vstupné pouze 5 eur (snížené 3 eura)

9/2026 THauto

► Christian Merli titul 2025 asi neobhájí! Po Ecce Homo vyhrál ještě 27. Glassbachrennen a 65. Coppa Paolino Teodori v Ascoli Piceno, jenže na dalších závodech se bez vysvětlení neobjevil (říká se, že možná přišel o řidičský průkaz)! V polské Limanowě (17. ročník) se z vítězství radoval Joseba Iraola Lanzagorta, ve švýcarském St. Ursanne – Les Rangiers obě jízdy vyhrál Kevin Petit. Petr Trnka ze Šternberka byl druhý a třetí (všichni Nova NP01). Rozhodnou závěrečné závody na území bývalé Jugoslávie; Ilirska Bistrica ve Slovinsku a Buzetski Dani v Chorvatsku. ► Ital O’Play (alias Antonino Migliuolo) na Nova NP03 se ujal vedení ME kategorie 2 (sportovní prototypy) díky bodům z nižší skupiny P2, přestože není rychlejší než jezdci P1. Má velkou šanci na titul, když v P2 nenašel konkurenci a po Ecce Homo další čtyři závody P2 vyhrál! Je loňským mistrem Evropy kategorie 1 (cestovní vozy), před devátým z deseti závodů ME má 169 bodů, Španěl Iraola Lanzagorta 146, Merli 140 a náš Lukáš Studený 136 bodů, když je pro změnu sbírá v ještě pomalejší P4 (Ligier JS51), nicméně vyhrál P4 v Rechbergu, Glasbachu, Limanowě a St. Ursanne. Systém bodování by zasloužil revizi, aby šlo o skutečný obraz, kdo je nejrychlejší!

auto 2026/9

Svoje první vítězství Grand Prix vyjel Filip Salač v Silverstone 2026

FILIP SALAČ VÍTĚZÍ! Čtyřiadvacetiletý Filip Salač dobyl své první vítězství v MS silničních motocyklů na okruhu Silverstone ve Velké Británii! Stal se tak čtvrtým českým vítězem Grand Prix po Františkovi Šťastném, Lukáši Peškovi a Karlu Abrahamovi! V letošní sezoně jede na stroji Kalex Moto2 v OnlyFans American Racing Teamu, ve světovém šampionátu debutoval na divokou kartu v Brně 2018 (24. v Moto3); od sezony 2019 je stálým účastníkem MS (Moto3, vystřídal KTM i Hondu);

2022 postoupil v týmu Gresini do Moto2, 2024 přestoupil k MarcVDS Racing a 2026 do současného týmu. Zatím se neprobojoval v celkovém hodnocení MS do první desítky, ale po Silverstone se poprvé drží na osmém místě. Právě letos slavíme 65 let od největšího úspěchu československých jezdců, kdy František Šťastný skončil druhý v MS 1961 ve třídě 350 cm3 za Gary Hockingem (MV Agusta) a Gustav Havel třetí (a značka Jawa byla v MS druhá za MV Agustou).

BARUM RALLY: BŘEZÍK!

Adam Březík, vítěz Barum Rally 2026

Adam Březík, soutěžní jezdec druhé generace, dobyl svoje největší vítězství na Barum Czech Rally Zlín 2026, když porazil druhého Fina Teemu Suninena (oba Škoda Fabia RS Rally2) a třetího Itala Andreu Mabelliniho (Lancia Ypsilon Rally2). Březík se spolujezdcem Zdeňkem Bělákem jede za dealerský tým Samohýl Škoda, zvýšený bodový příděl je vynesl na druhou příčku M ČR za Filipa Mareše (dojel osmý), když absentující Dominik Stříteský (zraněn na Rajdu Polskim) o vedení přišel. Jan Kopecký odpadl s poškozením brzd, Jan Kundlák byl šestý a Věroslav Cvrček třiadvacátý (všichni z dealerských týmů Škoda).

Jaroslav Hošek v srpnovém závodě v Poříčí nad Sázavou

HOŠEK NESTÁRNE! Jaroslav Hošek (BMW Buggy) letos bodoval ve všech českých závodech autokrosu CEZ 2026, do vzdálenější ciziny už nevyjíždí. Narodil se 17. února 1945 v Kladně, babička mu k patnáctým narozeninám koupila mopeda a od té doby jezdí! Začal v motokrosu a po přestupu do autokrosu vyhrál, co se dalo (mistrem Evropy byl před čtvrtstoletím). Jeho více než padesát sezon v motosportu hned tak někdo nepřekoná!

Foto Jiří Maršíček

► Nikola Dimitrov Tsolov, vedoucí jezdec FIA formule 2, poprvé okusil formuli 1 na okruhu v srpnu při testu Racing Bulls VCARB 02 v Imole (ujel 690 km), když v červenci také předvedl Red Bull RB7 na Showrun v Sofii. Narodil se 21. prosince 2006 v Sofii, ale není prvním Bulharem, který testoval formuli 1. Vladimir Vulčev Arabadžijev se narodil 16. března 1984 v Plovdivu a jezdil GP2 a GP2 Asia Series (změnily se na FIA F2) v letech 2009 – 2010 (Piquet GP, Rapax, Coloni) a testoval Lotus T127 Cosworth formule 1 v listopadu 2010 v Abu Dhabi (Young Driver Test Yas Marina).

► Krátce ► ZE SVĚTA & Z DOMOVA

Foto Škoda Auto

► Formule 1 se jela naposledy v Zandvoortu, ale Max Verstappen svoje příznivce nepotěšil! Hned v prvním kole vylétl do hrazení a rozbil svůj Red Bull RB22. Po letní přestávce zopakoval Lando Norris (McLaren) vítězství z Hungaroringu, tentokrát před vozy Mercedes-AMG (Antonelli druhý). Navrátilec Yuki Tsunoda (Racing Bulls) dojel jedenáctý, když nahradil Liama Lawsona, který zase vystřídal zraněného Isacka Hadjara (poraněné zápěstí při tréninkovém boxu) a dojel sedmý. Zároveň bylo oznámeno, že Max Verstappen podepsal novou smlouvu s Red Bullem do roku 2030.

Kresba Jaguar

Základní verze XK 3442 cm3 v sériovém provedení z padesátých let

SLAVNÉ MOTORY JAGUAR XK 3.4 LITRE (1948 – 1969) První verze legendárního šestiválce řady XK se představila s objemem 3442 cm3 v roce 1948 (Jaguar XK 120) a přežila ostatní až do konce výroby (1969 Jaguar 340). Motor s litinovým blokem a hliníkovou hlavou DOHC debutoval s výkonem 160 bhp (119 kW/162 k) a končil na 210 bhp (157 kW/213 k). Pro vítěznou premiéru ve 24 h Le Mans 1951 zvýšil Harry Weslake výkon zhruba na 147 kW (200 k) ve vozech C-Type (XK 120 C = Competition), byť s originální dvojicí karburátorů S.U. H6. V roce 1952 se třemi dvojitými karburátory Weber sice neuspěly, ale 1953 vyhrály Le Mans podruhé. Další tři vítězství patřila D-Type, naposledy v roce 1957 se zvýšeným objemem válců 3781 cm3 (ø 87 x 106 mm). Šestiválec DOHC 2V; 3442 cm3 (ø 83 x 106 mm) Dva horizontální karburátory S.U. HD6 Kompresní poměr 8,0:1 Výkon 157 kW (213 k)/5500 min‑1 Točivý moment 291 N.m/3400 min‑1

Jaguar C-Type (chassis XKC 501), vítěz 24 h Le Mans 1953 (Duncan Hamilton/Tony Rolt) na Festivalu rychlosti v Goodwoodu 2000

Foto Tom Hyan

Údaje platí pro sedan Jaguar 340 model 1968

SLAVNÉ MOTORY MAZDA DEMIO (B3-ME)

Kresby Mazda

Mazda vyvinula dlouhou řadu zážehových čtyřválců, příkladem je B3-ME v provedení pro první generaci Demio (DW) z let 1996 – 1999, později s větším výkonem 61 kW (83 k) jako B3E až do roku 2002. Vedle tohoto automobilu s délkou jen 3,81 metru posloužily motory 1324 cm3 i jiným vozům Mazda 121/Ford Festiva/Kia Pride, Mazda 121 Gen2/Autozam Revue, Mazda 323/Familia, Ford Aspire/Kia Avella, Kia Rio I a dalším (vesměs kompaktním, jaké se dnes už nevyrábějí). Litinový blok, hliníková hlava válců, odvozené čtyřválce 1,1 až 1,8 litru (například BDP pro Mazdu MX-5).

Mazda Demio GLX při redakčním testu v Praze v únoru 1999

Kapalinou chlazený řadový čtyřválec Rozvod SOHC 4V (ozubený řemen) Objem válců 1324 cm3 (ø 71 x 83,6 mm) Elektronické vstřikování paliva Kompresní poměr 9,4:1 Výkon 46/53 kW (63/72 k) při 5000/5500 min‑1 Točivý moment 103/105 N.m při 3000/3500 min‑1

Foto Jiří Maršíček

Údaje platí pro Demio modelového roku 1999