SNOW 159 - říjen 2025

z mě Ř t E si své lyža Ř ské i Q  k d E lyžovat na podzim?  z byt E čná smrt m att E a Franzosa

Lyžování   freeride   skiaLp

snow 159

ŘÍJEN 2025 cena: 120 kč / 6 eUr

sníh, lyže a láva

Změřte si své lyžařské iQ | kde lyžovat na podZim? | Černé dny: ZbyteČná smrt mattea FranZosa

bolí vás po lyžování nohy? špatně dýcháte! | i židé pilně lyžovali… a na lyžích utíkali Z a svobodou RepoRty ze středisek: FrancouZská tři údolí – nekoneČný manšestr i prašan | schnalstal – podZimní ledovcová pohoda Grossarl – oá Z a klidu v rušných horách

Built for perfection

#BuiltForPerfection

CARBON STEERING CONTROL. Maximální výkon, maximální kontrola Inovace pro odborníky a znalce, testováno v závodních podmínkách

Ne, to není AI. Při lyžování v blízkosti styku lávy a sněhu představuje nebezpečí takzvaná freatická erupce, ke které může za jistých okolností dojít. Prudké tání a odpařování vody může způsobit výbuchy páry, rozmetání úlomků a vznik bahenních proudů. Vše může nastat rychle a nepředvídatelně. Kam se hrabou laviny, tohle je pro skialpinisty úplně nová úroveň rizika!

sMrt Mattea FranZosa

po dvaCeti leteCH

ZapoMenuté stopy: židovský svaZ

slavné tváře lyžařskéHo trutnova

Honza Zabystřan dělá českým fanouškům radost – nejen svými výsledky, ale i sympatickým projevem a zapálením pro věc. letos třeba spolunavrhoval konstrukční řešení pro jádra svých závodních lyží…

48 | carv: řízni to čísly!

52 | i lyže Má iQ aneb nová Metodika redakčních testů

| snoWtest – tři Modely pro náročné dáMy

| ski With Me: Mobilita versus rezistence 60 | regenerace: bolí vás nohy po lyžování?

| recenze: lyžařské boty dahu

| při lyžování sílíMe 68 | apul neWs

18

Martina ertl je závodní hvězdou předchozích generací, dnes ale i dvojnásobná matka a trenérka obou svých vysoce talentovaných dětí, o jejichž výsledcích bude dost možná už brzy slyšet celý svět. nejdále v jejích stopách zatím došla dcera romy

| slavná tři údolí

| splněný sen freeridera: celá sezóna ve „3v“

| na ledovec, nebo na Monínec?

| pozdně podziMní schnalstal

86 | klidnější grossarl v rušnéM ski aMadé

90 | on the road: údolí Montafon a duch strýčka ediho

95 | silvretta ski safari

102 | pulzační kabinková lanovka na kasbergu

skialp & freeride

106 | laviny v česku: český rekord v čase strávenéM pod lavinou

110 | etna: žhavé peklo, lyžařská nirvána

120 | první (česko)slovenská horská vůdkyně ifMga denisa šulcová

snoWbiz

122 | trend zachování odolnosti

126 | představa budoucnosti poháněné ai

128 | děda s babi jsou taky borci

everest byl slyžován v maximalistickém pojetí – z vrcholu a bez kyslíku. dokázal to koncem tohoto léta polák andrzej bargiel

jak pestré může být lyžování! stačí sotva několik hodin letu a můžete lyžovat podél tekoucí a planoucí lávy, před a potom si užívat kultury a historie nebo relaxovat u moře… co takhle zkusit vyrazit s lyžemi na sicílii?

Zase lepší se Zóna!

Vítejte v další sezóně časopisu SNOW! 23 let, to je jedna generace. Když kdysi v roce 2002 vyšlo první vydání, lyžování nevypadalo tak, jak vypadá dnes. Tehdy jsme chtěli lyžovat akčně a rychle, drželi jsme se proto zejména vajíčka –z toho se ale záhy začal klubat carving. Nedlouho nato přišly širší lyže odkrývat opojení z prašanu. Rostly snowparky a hordy mladých se vrhaly na freestyle. Za další roky se exploze popularity dočkal i skialp, který přinesl zase jiné náhledy na čas trávený v zimních horách. Všechna tato období kvasu měla jedno společné – obrovské nadšení všech, kterých se týkala. Nadšení, které v dospělých umí vykřesat ryze dětskou radost. Dnes se zdá, že v lyžování už dlouho panuje status quo. Evoluce probíhá nenápadně a spíš na nižších úrovních, emoce utichají a lyžařskou radost tlumí a oklešťují vnější vlivy, o kterých by nás před pár lety nenapadlo ani přemýšlet. Ďábel útočí z mnoha směrů, i nesouvisející a prospěšné novinky nás dokážou nenápadně brzdit – spočítal třeba někdo, kolik lyžařského času ze světa vymazala defenzivně přijímaná obrázková data z aplikace předpovídající (zrovna ne slunné) počasí? V počátcích SNOW se lyžovalo pořád a počasí se hodnotilo až při après-ski.

V tomto vydání nejednou narazíte na výrazy jako Idraet, Makabi nebo Sokol. Hnutí z různých koutů světa, která ale velmi podobně definovala význam péče

o ducha ve spojení s tělesným rozvojem či dalšími ušlechtilými cíli. Dnes už, zdá se, po takových formách poptávka klesá. Naopak, velkým konkurentem sportu jsou, světe div se, obchodní centra. Víc než bychom rádi vyhrávají boj o pozornost nabídkou konzumu, lenosti a obezity. V počátcích SNOW nikoho nenapadlo jít trávit víkend do sámošky. Holt je nová doba. Ale byla by chyba propadat nostalgii. Naopak! Byť to nezní z každého tlampače, je dnes lyžování nejpestřejší a nejbohatší, jaké kdy bylo! Můžeme jezdit carving na historicky nejlepším manšestru, blbnout s dětmi v luxusně spravovaných snowparcích, užívat si freeride v exotických destinacích, jezdit na rolbách a létat helikoptérou, nebo svobodně šlapat v otevřených horách takřka celého světa. Pokud tímto směrem dokážeme namířit naše myšlenky a naděje, určitě v sobě probudíme stejné nadšení jako v časech, kdy převládalo nadšení nad nabídkou kvality i kvantity.

Už v době finalizace tohoto vydání napadl na českých vrcholcích první sníh. V Česku v září to může znít jako zázrak, ale také jako příslib! Tak nechť v souladu s bohatou paní zimou vytěžíte pro svou duši i tělo ještě větší hromady lyžařské radosti, než se vám dařilo v minulosti!

Krásnou a bohatě sněhovou sezónu!

Petr Socha a SNOW

Redakce

šéfredaktor

Petr Socha

zástupce šéfredaktora

Radek Holub

r edaktoři

Andrea Rucká Drengubáková

Michaela Kratochvílová

Ondřej Novák

Tom Řepík

Lukáš Vavrda

grafika

Petr Antoníček

inzerce

Petr Socha

Radek Holub

Tomáš Rucký Tom Řepík

distribuce

Andrea Rosenbaumová

internet

Radek Holub

Tomáš Roba

s ociální sítě

Lukáš Vavrda

E-mailové schránky: jmeno.prijmeni@snow.cz

autoři

Roman Gric, Tomáš Haisl, Petr Havelka, Jan Klouček, Eva Kubániová, Milan Klemš, Karel Kříž, Jimmy Petterson, Radim Polcer, Jan Svoboda, Fredrik Schenholm, Kateřina Sochová, Aleš Suk, Ondra Tůma, Michael Turek, Alena Zárybnická

jazyková korektura

Tereza Kožíšková

odborní partneři Svaz lyžařů České republiky Asociace profesionálních učitelů lyžování Asociace horských středisek ČR v ydavatel

SLIM media s.r.o. Husitská 344/63, Praha 3 IČ 27175511

a dresa redakce SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 redakce@snow.cz inzerce inzerce@snow.cz

předplatné Česko: www.snow.cz/predplatne predplatne@snow.cz Slovensko: www.ipredplatne.sk objednavky@ipredplatne.sk

Cena výtisku: 120 Kč / 6 eur MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007

Rozšiřuje: Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen.

Vychází 5x ročně. Toto číslo vyšlo 3. října 2025, další vyjde 31. října 2025. obálka/foto: Stöckli

Články označené jako advertorial jsou komerční prezentací. Články v rubrice SNOWtour obsahují product placement.

Náklad je ověřován ABC ČR. Všechna práva vyhrazena. SNOWmag je ochrannou známkou. © SLIM media s.r.o. 2025

Lyžařská oblast Seiser Alm Dolomity

Lyže, dobré jídlo a horská krása na největším vysokohorském plató

Aktivní lidé i rodiny zažijí nádhernou dovolenou v oblasti Seiser Alm Dolomity. Čekají na vás široké, slunné svahy, jedinečné scenérie a výhledy na úchvatné vrcholky Dolomit. Nechte se okouzlit skiareálem se zárukou sněhu a 300 dny slunečního svitu a gurmánskou kuchyní.

Seiser Alm - z Prahy pouze 650 km seiseralm.it/zimni

Catskiing v gruzii

Česká Mountain Ski základna v gruzínském Bachmaru

Od konce prosince do poloviny března, jistota přírodního prašanu a čistých stop.

all Exclusive servis: 6 dni catskiing – lyžování s rolbou, certifikovaný český guide UIAGM, 7 nocí ubytovaní (6x na základně, 1x v hotelu před odletem) s plnou penzí (skvělá místní strava, lokální kuchaři), sauna, transport z a na letiště, unikátní atmosféra, český personál…

Možnost zapůjčení kvalitní lavinové a lyžařské výstroje na místě.

www.georgia-trip.com/cs/catski

20. prosince 2012, slalom, Åre, 1:45,36 • 4. ledna 2013, slalom, Záhřeb, 2:01,73 • 15. ledna 2013, slalom, Flachau, 1:51,45 • 16. března 2013, slalom, Lenzerheide, 1:55,60 • 16. listopadu 2013, slalom, Levi, 1:55,07 • 5. ledna 2014, slalom, Bormio, 2:00,41 • 14. ledna 2014, slalom, Flachau, 1:45,83 • 8. března 2014, slalom, Åre, 1:50,66 • 15. března 2014, slalom, Lenzerheide, 2:04,54 • 25. října 2014, obří slalom, Sölden, 2:39,85 • 29. prosince 2014, slalom, Kühtai in Tirol, 1:43,39 • 4. ledna 2015, slalom, Záhřeb, 1:56,66 • 22. února 2015, slalom, Maribor, 1:39,12 • 14. března 2015, slalom, Åre, 1:44,56 • 21. března 2015, slalom, Méribel, 1:34,08 • 28. listopadu 2015, slalom, Aspen, 1:39,81 • 29. listopadu 2015, slalom, Aspen, 1:40,18 • 15. února 2016, slalom, Crans Montana, 1:29,20 • 6. března 2016, slalom, Jasná, 1:55,60 • 19. března 2016, slalom, Svatý Mořic,

1:50,86 1:49,10 • 17. 2018, Killington, 1:43,25 8. prosince 2018, slalom, Svatý Mořic 1:49,81 • 22. prosince • 29. prosince 2018, 5. ledna 2019, slalom, 2019, obří slalom, 20. ledna 2019, super-G, 1:22,48 • 1. února 2019, Maribor, 2:31,31 • 2. února 2019, slalom, Maribor, 1:42,60 19. února 2019, city event,

1:43,96 • 12. listopadu 2016, slalom, Levi, 1:52,71 • 27. listopadu 2016, slalom, Killington, 1:27,95 • 11. prosince 2016, slalom, Sestriere, 1:37,80

• 27. prosince 2016, obří slalom, Semmering, 2:01,81

• 28. prosince 2016, obří slalom, Semmering, 2:09,40

• 29. prosince 2016, slalom, Semmering, 1:40,06 • 8. ledna 2017, slalom, Maribor, 1:39,61

• 31. ledna 2017, city event, Stockholm • 26. února 2017, alpská kombinace, Crans Montana, 2:07,16 • 10. března 2017, obří slalom, Squaw Valley, 2:16,42 • 11. března 2017, slalom, Squaw Valley, 1:39,48 • 26. listopadu 2017, slalom, Killington, 1:40,91 • 2. prosince 2017, sjezd, Lake Louise, 1:27,55 • 19. prosince 2017, obří slalom, Courchevel, 2:02,40 • 20. prosince 2017, paralelní slalom, Courchevel

• 28. prosince 2017, slalom, Lienz, 1:43,87 • 1. ledna 2018, city event, Oslo • 3. ledna 2018, slalom, Záhřeb, 1:53,07

• 6. ledna 2018, obří slalom, Kranjska Gora, 1:47,40 • 7. ledna

Stockholm • 9. března 2019, slalom, Špindlerův Mlýn, 1:38,98 2019, slalom, Grandvalira 17. března 2019, obří slalom, 2:23,17 • 23. listopadu 2019, 2019, slalom, Killington, obří slalom, Lienz, 2:07,31 • 1:48,89 • 24. ledna 2020, ledna 2020, super-G, Bansko, obří slalom, Courchevel, Flachau, 1:47,92 • 6. března 23. října 2021, obří slalom, 2021, slalom, Killington, obří slalom, Courchevel, Schladming, 1:32,66 Courchevel/Méribel, slalom, Levi, 1:51,25 • 1:52,21 • 18. prosince obří slalom, Semmering, 1:43,26 • 2023,

2018, slalom, Kranjska Gora, 1:43,50 • 9. ledna 2018, slalom, Flachau, • 10. března 2018, slalom, Ofterschwang, března 2018, slalom, Åre, 1:46,42 • 17. listopadu slalom, Levi, 1:32,61 • 25. listopadu 2018, slalom, • 2. prosince 2018, super-G, Lake Louise, 1:19,41 • super-G, Svatý Mořic, 1:11,30 • 9. prosince 2018, paralelní • 21. prosince 2018, obří slalom, Courchevel, 2018, slalom, Courchevel, 1:36,72 slalom, Semmering, 1:42,99 •

Záhřeb, 2:01,09 • 15. ledna Kronplatz, 2:04,75 • Cortina d’Ampezzo, obří slalom,

•

• 16. března

Soldeu – El Tarter, 1:48,15 • Grandvalira Soldeu – El Tarter, slalom, Levi, 1:57,57 • 1. prosince 1:50,45 • 28. prosince 2019, 29. prosince 2019, slalom, Lienz, sjezd, Bansko, 1:29,79 • 26. 1:10,88 • 14. prosince 2020, 2:19,63 • 12. ledna 2021, slalom, 2021, slalom, Jasná, 1:44,28 • Sölden, 2:07,22 • 28. listopadu 1:38,33 • 21. prosince 2021, 2:15,35 • 11. ledna 2022, slalom, • 16. března 2022, sjezd, 1:27,00 • 19. listopadu 2022, 20. listopadu 2022, slalom, Levi, 2022, super-G, Svatý Mořic, 1:13,62 • 27. prosince 2022, Semmering, 2:07,18 • 28. prosince 2022, obří slalom, 2:03,51 • 29. prosince 2022, slalom, Semmering, 4. ledna 2023, slalom, Záhřeb, 1:36,42 • 8. ledna obří slalom, Kranjska Gora, 1:52,53 • 24. ledna 2023, obří slalom, Kronplatz, 2:00,61 • 25. ledna 2023, obří slalom, Kronplatz, 2:03,28 •

28. ledna 2023, slalom, Špindlerův Mlýn, 1:33,85 • 10. března 2023, obří slalom, Åre, 1:54,64 • 11. března 2023, slalom, Åre, 1:41,77 • 19. března 2023, obří slalom, Grandvalira Soldeu – El Tarter, 1:55,88 • 12. listopadu 2023, slalom, Levi, 1:51,68 • 26. listopadu 2023, slalom, Killington, 1:42,02 • 9. prosince 2023, sjezd, Svatý Mořic, 1:28,84 • 28. prosince 2023, obří slalom, Lienz, 2:05,98 • 29. prosince 2023, slalom, Lienz, 1:48,75 • 16. ledna 2024, slalom, Flachau, 1:49,35 • 21. ledna 2024, slalom, Jasná, 1:48,21 • 10. března 2024, slalom, Åre, 1:42,95 • 16. března 2024, slalom, Saalbach, 1:53,22 • 16. listopadu 2024, slalom, Levi, 1:47,20 • 23. listopadu 2024, slalom, Gurgl, 1:40,22 • 23. února 2025, slalom, Sestriere, 1:50,33 • 27. března 2025, slalom, Sun Valley, 1:45,92

Lovci beze zbraní

Léto je mezi lyžaři ve znamení lovu. Lyžařské značky tokají, lyžaři jsou vábeni a nakonec uloveni. Ono to celé probíhá už mnohem dříve a v létě už to jen vypluje z temnoty lesa ven na světlo boží. A protože je tahle sezóna olympijská, lovilo se letos o to víc. Head si ulovil Linuse Strassera, který utekl Rossignolu, a tak si Rossignol ulovil aspoň Neju Dvornik, která zase utekla od rakouských rybářů, stejně jako Raphael Haaser nebo Daniel Yule, které si ulovil Atomic. Daniel dokonce po neuvěřitelných 13 letech, protože jeho partnerství s Fischerem začalo už v jeho třinácti. Fischeru se letos v lese vůbec nedařilo (není se co divit, když jsou doma u rybníka) a kromě výše jmenovaných jim byly odloveny i dvě rakouské Kathariny. Huber i Truppe utekly k Völklu, který se po kratším výpadku opět vrátil k lovu. Nejlepšími lovci jsou ale bezpochyby jeleni. Jsou v tom lese prostě doma a s dolary od býků je jejich lovecké vybavení prostě krapet lepší.

Solidní stádo

Ale dost spekulací. Van Deer do toho řádně šlape a na konci loňské sezóny skončil v poháru značek pátý. Po pouhých dvou letech ve svěťáku a s pouhými dvěma jezdci, kteří dělají výsledky, ale jen ve dvou disciplínách, je to další pokračování našeho oblíbeného příběhu. A ten rozhodně nekončí. Protože nejlepší lovec jeleny nestřílí, ale láká je do smečky. A letos jich chytil hned několik a rovnou pěkně velkých. Van Deer bude letos sedlat řecký slalomář AJ Ginnis, andorský mistr obřákových oblouků Joan Verdú a comeback bude slavit rakouský sjezdař Max Franz. Když přidáme ještě uzdraveného šéfa, je to už dost solidní jelení stádo.

My Deer

Zatímco zasnoubený Kilde neřekne Mikaele jinak než „my dear“, v Rakousku platí jiná etiketa a šéfovi s osmi velkými křišťálovými globy se nesmí ve fabrice ani na kopci říkat jinak než „my deer“. Nově přibyvším cizincům do jeleního týmu se navíc radí pořádně zdůraznit typické znělé „er“ a na konci věty udělat vykřičník. I Hirscherova manželka říkala doma šéfovi nejdřív „my dear“, ale pak mu nasadila parohy. Oh, my deer!

Těžko říct, odkud se ten název Van Deer vlastně vzal. Kildemu tedy přestup k Van Deeru rozhodně nepřejeme a těšíme se naopak na svatbu!

Oh, my dear!

Ondřej Novák redaktor SNOW

Lindsey na oslavě 20letého výročí svého partnerství se značkou Red Bull. Zvedne pod jejím dozorem hozenou rukavici ke společnému projektu Vonn Dear?

A co na to FIS?

Mezinárodní lyžařská federace si, stejně jako každou sezónu, přichystala hned několik nových opatření a pravidel. Tím nejdůležitějším, které konečně vysvětluje masivní návrat masters jezdců zpět mezi elitu, je navýšení prize money o 20 %! Žádný balík to pořád není a Lindsey s Marcelem by měli sebrat moji loňskou pohozenou rukavici s novou značkou Vonn Dear, ale dělejte, jak myslíte, milánkové. Lyžování vás ale celý život živit nebude! (Byť osobně se to snažím, zatím úspěšně, vyvrátit.) FIS se zároveň snaží zvýšit pravděpodobnost, že se závodníci dožijí konce kariéry a budou se moct živit alespoň něčím normálním. Od letošní sezóny tak zavádí povinné airbagy pod kombinézy při sjezdu a super-G a zkrátka nepřijdou ani ostatní disciplíny, protože pro všechny začíná platit pravidlo nařizující používat spodní prádlo odolné proti proříznutí. To by mělo prodloužit kariéru nejen mužům, ale i ženám, jež budou lépe chráněny před nenechavými trenéry, kteří v minulosti často stáli za předčasným odchodem závodnic do dětské lyžařské školky.

A kdy se to všechno bude vědět na tuty?

No samozřejmě při standardním otvíráku sezóny v Söldenu, poslední víkend v říjnu. 25. 10. se do prvního obřáku pustí děvčata a o den později pak chlapci. Teprve tam se ukáže, kdo lovil dobře, kdo se neměl nechat chytit, kdo měl jaké prádlo a kdo lepší stádo!

text: ToM ŘEpík

Martina Ertl Závodnice –

matka – trenérka

Nezlomná německá šampionka v alpském lyžování vychovává novou generaci závodníků – mnohdy dětí svých soupeřek a kolegů.

Iv 52 letech zůstává lyžování důležitou součástí současného

života Martiny Ertl – a to i po pěti olympijských hrách, sedmi mistrovstvích světa a 407 startech ve Světovém poháru (páté místo v historii SP). V posledních letech tráví dvojnásobná mistryně světa ve slalomu část léta na jižní polokouli, kde pomáhá trénovat svou dceru Romy (18) a syna Luise (16), které vychovává jako svobodná matka v bavorském Lenggriesu, nedaleko rodinné farmy, na níž vyrůstala. Jejich domov leží v horách, přibližně na půli cesty mezi Mnichovem a Innsbruckem.

Dcera Romy již dosáhla několika významných umístění mezi dospělými. Na loňském letním soustředění obsadila Ertl z generace Z druhé místo v obřím slalomu na Australia – New Zealand Cupu, za Alicí Robinson, novopečenou novozélandskou hvězdou ověnčenou vítězstvími v SP. Následně Romy získala bronzovou medaili v kombinaci na Olympijských hrách mládeže 2024 v Jižní Koreji. O dva roky mladší bratr Luis mezitím zaujímá význačné postavení ve své věkové kategorii na národní úrovni.

„Jsem prostě šťastná, že se oběma daří, že lyžování milují a že jsou zdraví,“ říká jejich hrdá matka. „To je to nejdůležitější.“ Luis navštěvuje lyžařské gymnázium a Romy je členkou armádního klubu Bundeswehru, který jí umožňuje závodit v zimě, pracovat na jaře a mít zdravotní pojištění.

A i když zrovna nepomáhá svým dětem, věnuje se Martina opět lyžování – kombinuje práci pro lyžařskou značku Alpenstille, oděvní značku Ziener a dalších několik brandů. Během týdne SP také hostí VIP klienty v Kitzbühelu. „Moc ráda se hýbu a udržuji se v kondici, zejména díky cyklistice, turistice a skialpinismu.“ Když je potřeba, odvádí stáda dojnic z horských strání do teplého úkrytu rodinné farmy, což je čtyřhodinová cesta, kterou během týdne absolvuje i několikrát.

Po zlomenině holenní kosti mi řekla, že za čtyři týdny bude zPátky, a skutečně byla!

Dětství

Rodiče Martiny nebyli lyžařskými závodníky: „Moje matka nelyžovala až do svých 19 let. Bydlela sice hned vedle lyžařského vleku, ale v rodině s pěti dětmi to bylo příliš drahé. Naučila se lyžovat, až když pracovala v restauraci na kopci a po práci musela sjíždět dolů na lyžích,“ vysvětluje Martina.

Její otec Georg sice miloval lyžování, ale také nikdy nezávodil. Jako nejstarší syn v rodině se musel starat o farmu. V roce 1976 však jako divák navštívil ZOH v Innsbrucku, kde Rosi

Mittermaier ze Západního

Německa vyhrála zlaté medaile ve slalomu a sjezdu a stříbrnou medaili v obřím slalomu, přičemž zlatá medaile jí unikla o 12 setin sekundy. Georg se stal velkým fanouškem tohoto sportu a povzbuzoval všechny své tři děti, aby závodně lyžovaly.

Nejstarší Georg Jr. byl jedním z nejlepších lyžařů v Německu ve své věkové kategorii, dokud jeho kariéru neukončilo zranění.

Nyní vede rodinnou farmu, jejíž chov čítá asi padesát dojných krav. Jeho mladší bratr Andreas také závodil ve SP a nyní pracuje jako sportovní ředitel německého lyžařského týmu pro alpské disciplíny.

Ale Martina, prostřední ze tří, byla skutečným zázračným dítětem. Když ji poprvé viděl lyžovat trenér německého národního týmu Wolfgang Maier, prohlásil,

že je „nejsilovější lyžařkou, jakou jsem kdy u žen viděl, s největším potenciálem“.

„Byla to závodnice s ohromným citem pro těžiště,“ vzpomíná Maier, „a vždy lyžovala tak, aby dosáhla co největší rychlosti. Veškerý její pohyb na lyžích, oblouky, od brány k bráně, byl zaměřen na rychlost. Ona sama toužila po rychlosti.“

Ve svých 17 letech debutovala Martina Ertl ve Světovém poháru v italské Santa Caterině a hned ve svém prvním závodě, obřím slalomu v roce 1991, se umístila na 10. místě. „Na začátku to bylo docela snadné,“ říká, „protože nikdo ode mě nic moc nečekal. Takže na mě nebyl žádný tlak.“

V 19 letech získala svou první medaili z mistrovství světa (bronz v obřím slalomu v roce 1993) a ve 20 letech svou první olympijskou medaili (stříbro v obřím slalomu

v roce 1994 ze ZOH v Lillehammeru). O dva roky později získala Martina druhou bronzovou medaili na MS v obřím slalomu a ještě cennější trofej: křišťálový glóbus Světového poháru v obřím slalomu. V celkovém hodnocení SP v té sezóně (1995–96) se umístila na druhém místě za další mladou lyžařkou z Německa, Katjou Seizinger, jež vyrostla v průmyslové nížině Porúří jako dcera bohatého ocelářského magnáta.

Neporazitelné Němky

Seizinger a Ertl se spolu se svou týmovou kolegyní Hilde Gerg velmi rychle staly německou neporazitelnou trojicí. Na olympiádě v Naganu v roce 1998 obsadily v kombinované soutěži první tři místa a ve stejném pořadí ovládly i celkové hodnocení SP v tomtéž roce – Martina Ertl opět za Katjou Seizinger. Podle trenéra Maiera, který Martinu vedl po celou její kariéru,

byla Katja lepší ve čtení trati –nejen v linii mezi brankami, ale také ve způsobu, jakým se na trati pohybovala.

„Katja Seizinger byla velmi chytrá lyžařka,“ vzpomíná. „Dělala věci přesně. Když jste jí řekli, aby udělala oblouk a byla 25 centimetrů od brány, dalo se to změřit. Katja byla 25 čísel od brány, ale Martina byla na bráně, protože chtěla nejkratší cestu nebo cokoli, co si myslela, aby byla rychlá. To byl opravdu velký rozdíl.“

Ať tak či onak, celý německý tým těžil ze své kolektivní výkonnosti, a pokud byly jejich tréninkové časy podobné, vědělo se, že tyto tři Němky svedou porazit zbytek světa.

Trenér Maier dodává: „Byli jsme jako opravdu šťastná rodina. Žádné spory v týmu jako: Kdo je lepší? Kdo má větší úspěchy? Dívky v týmu fungovaly velmi svobodně, nikdo nebyl žárlivý. Také jsme ale velmi poctivě pracovali.“

V roce 1998 vyhrály německé lyžařky všechny glóby Světového poháru žen kromě slalomu, který získala Švédka Ylva Nowén. „Ale pak,“ připomíná Martina Ertl, „jsme museli přejít na carvingové lyže.“ v slalomu nijak výjimečná, „ale najednou porazila mnoho z nás“. V létě 1999 si proto německý tým dovezl na tréninkový kemp v Chile několik párů nových krátkých a silně vykrojených lyží. „Vyzkoušeli jsme nové agresivní

co tady vůbec dělám? včera jsem byla ještě v nemocnici. všichni ostatní na to trénovali týdny.

Nové lyže

Po naganské olympiádě si Martina všimla jedné švýcarské závodnice na kratších lyžích, která „najednou byla rychlejší nebo stejně rychlá jako my. Běžně dřív nebyla výsledkově tak dobrá v obřím slalomu, takže to bylo překvapivé,“ vzpomíná. Podobně si Martina vybavuje jinou francouzskou lyžařku, která do té doby nebyla

slalomky a zakoušeli časté problémy s rovnováhou,“ popisuje Ertlová. „Padali jsme dopředu, dozadu a zase dopředu. Nakonec jsme si řekli, že to s těmito lyžemi nejde. Odložili jsme je a trénovali dál na našich běžných lyžích.“

„To bylo v srpnu. Pak jsme přijeli na první závody v Copper Mountain v Coloradu a já se

nekvalifikovala do druhého kola slalomu. Obvykle jsem byla alespoň v první desítce. Stála jsem vedle Anity Wachter, skvělé rakouské šampionky, která se také nekvalifikovala. Říkaly jsme si – Bože můj, co se to děje?“

Adaptace na zcela nový styl lyžování trvala pro mnohé dlouho, zejména pro zralou závodnici jako Martina Ertl, jíž tehdy bylo 26 let: „Se čtyřmi disciplínami to nebylo nijak snadné,“ vzpomíná. „Byla jsem závodnicí, která vždy hodně riskovala a snažila se jet opravdu těsnou stopu. Najednou byly carvingové lyže naprosto jiné – více na pocit, plynulejší stopa. Bylo to něco úplně nového.“

Martině se navzdory tomu podařilo udržet si nejvyšší výkonnost – sice už nevítězila tak často, ale dosáhla pozoruhodné dlouhověkosti. Celkově absolvovala 15 sezón SP bez přestávky, stála na stupních vítězů ve všech disciplínách, včetně 10 vítězství v obřím slalomu, dvou v super-G, dvou ve slalomu a jednoho tře-

tího místa ve sjezdu v roce 2000. Získala dva glóby Světového poháru v obřím slalomu (v letech 1996 a 1998) a dvakrát byla druhá v celkovém pořadí.

Byla také pozoruhodně konzistentní; v 11 sezónách se umístila v celkovém pořadí v top 10. Na olympijských hrách získala tři medaile, třikrát skončila čtvrtá a dvakrát pátá.

Její blízká přítelkyně, týmová kolegyně a mistryně světa ve sjezdu z roku 2000 Regina Häusl, to přisuzuje především Martinině mimořádné soustředěnosti, ale rovněž dodává: „Martina měla štěstí, protože se nikdy vážně nezranila.“

Rychlé hojení

To však není úplně pravda. V roce 1997 si Martina Ertl dvakrát poranila vazy v levém koleni. V roce 1999 podstoupila artroskopickou operaci pravého kolena a bylo potřeba 11 stehů, aby jí znovu přišili jazyk, který si silně poranila o bradu při sjezdu na mistrovství světa ve švéd-

ském Åre. V roce 2000 si zase zlomila holenní kost při pádu v super-G v Itálii. Vždy se však zotavovala rychleji, než lékaři předpovídali.

„Protože byla vždy optimistická,“ vysvětluje její trenér Maier. „Martina se neohlížela zpět. Když se zranila, nikdy nebyla smutná nebo skleslá. Po zlomenině holenní kosti mi řekla, že za čtyři týdny bude zpátky, a skutečně byla! To byla její mimořádná mentální síla. Měla velmi zvláštní mysl, věřte mi.“

Ze stejného důvodu její bratr Andreas řekl, že ze všech medailí a pohárů, které jeho sestra získala, byl nejpůsobivější její výkon na MS v alpském lyžování v rakouském St. Antonu v roce 2001. Necelý měsíc před zahájením šampionátu si Martina částečně natrhla vazy v pravém koleni, čtyři brány od cíle svěťákového obřáku v rakouském Semmeringu. Lékaři prohlásili, že k uzdravení potřebuje alespoň šest týdnů.

německá trojka v březnu 1998: katja Seizinger (uprostřed), Hilde Gerg (vlevo) a Martina

ovládly i celkové hodnocení Sp

Přesto byla odhodlaná závodit, protože cítila, že má reálnou šanci získat svou první zlatou medaili na svém pátém mistrovství světa. V té době se kombinovaná disciplína skládala z jednoho sjezdu a dvou slalomů. Martina šest týdnů netrénovala sjezd a v tréninkovém sjezdu měla ztrátu asi pět sekund. Vzpomíná si, jak si říkala: „Co tady vůbec dělám? Včera jsem byla ještě v nemocnici. Všichni ostatní sportovci na to trénovali týdny.“

Sjezd se konal ráno a Martina zajela dobrý čas, proto zavolala svým rodičům, kteří nikdy nemohli přijet na žádné její olympijské hry, a povzbudila je, aby jeli 120 km z Lenggries a viděli slalom v pozdním odpoledni. Udělali to a sledovali, jak jejich dcera vyhrála svou první zlatou medaili z MS.

Martina Ertl získala ještě další zlatou medaili v roce 2005, a to v úplně poslední disciplíně svých posledních mistrovství světa. Po prvních deseti disciplínách šampionátu v italském Bormiu bylo Německo bez medailí. Zbývala už jen premiérová soutěž smíšených družstev. Skládala se ze čtyř jízd super-G a čtyř jízd slalomu. Časy se nesčítaly. Body se naopak přidělovaly podle toho, jak se jednotliví sportovci každého týmu umístili v příslušném závodě. Vítězem se stal tým s nejnižším počtem bodů. Martina Ertl a její bratr Andreas byli jediní, kteří za Německo závodili v obou disciplínách. Martina udržela nízký počet bodů díky prvnímu a třetímu místu.

Martina Ertl ukončila kariéru v roce 2006 ve věku 32 let po své páté olympiádě. „Jsem opravdu vděčná a šťastná, že jsem se mohla rozloučit se všemi místy ve své poslední sezóně,“ prohlásila, protože věděla, že kolegyně Katja Seizinger a Hilde Gerg kvůli zraněním ukončily kariéru a tuto šanci nikdy nedostaly.

Nová generace

V té době byla Martina Ertl vdaná. Dcera Romy se jí narodila v červenci 2007; matka ji postavila na lyže v 18 měsících a v páté zimě už malá Romy závodila. Jako batole Romy nechápala, že křišťálové glóby a významné medaile v obývacím pokoji jsou něco výjimečného.

Romy dokonce říká: „Myslela jsem si, že jeden z mých trenérů z dětství lyžuje lépe než moje máma. Ale když ji pak požádal

Malý svět lyžařských velikánů

Romy však není jedinou závodnicí nové generace, která pochází z rodiny bývalých velikánů. Na mezinárodním závodě mládeže v Itálii v roce 2022 dostala Martina Ertl zprávu od Švýcarky Sonji Nef (mistryně světa v obřím slalomu z roku 2001), ve které stálo: „Můžeš dohlédnout na moji dceru Annu? Závodí ve stejném závodě jako Romy.“

O minutu později přišla zpráva od Michaela Bonta, bývalého trenéra Tanji Poutiainen. „Napsal: ‚Ahoj Martino, právě jsem viděl startovní listinu. Mohla bys prosím dohlédnout na mou dceru Minnu? Moje (a Coriny Grünenfelder) dcera závodí s tvou dcerou v obřím slalomu.‘“

V létě 2023 viděla Martina na Novém Zélandu norskou olympioničku Astrid Lødemel na závodech s jejím synem

Dcera Romy jde ve stopách své matky Martiny

o technickou radu, uvědomila jsem si, že je to možná naopak.“

Když bylo Romy 10 let, umístila se na pátém místě v celkovém pořadí německého žebříčku

mládeže. Byla naštvaná a nespokojená. „Chci být první,“ řekla mamince. Ta odpověděla: „Dobře, Romy, jednu sezónu mě poslouchej a dělej, co ti řeknu.“

Martina Ertl se svými dětmi. o starší dceři Romy (18) je už hlasitě slyšet nyní, 16letý Luise má také vysoké předpoklady usadit se na německé lyžařské špičce

Leem. Soutěží také dvě dcery

Anity Wachter, Amanda a Angelina Salzgeber. (Amanda získala pro Rakousko dvě medaile na Olympijských hrách mládeže 2020: zlato v kombinovaném závodě a bronz v obřím slalomu).

„Svět lyžování je tak malý,“ přemýšlí Martina Ertlová. „Ať jedete kamkoli, potkáváte známé tváře. To se mi opravdu líbí.“

Následující rok Romy vyhrála téměř všechno – získala všechny národní tituly ve své věkové kategorii a také se začala prosazovat na mezinárodní úrovni. „Od tohoto okamžiku jsem opravdu chtěla lyžovat s maminkou a trénovat s ní,“ vzpomíná Romy. Stejně jako její matka chce i Romy vynikat ve všech disciplínách Světového poháru: „Moje maminka je můj největší vzor a idol. Určitě chci jít v jejích stopách. To je můj největší cíl.“ Romy Ertl hledá inspiraci i u současných hvězd tohoto sportu: „Mikaela Shiffrin je pro mě vzorem, protože je nejen skvělá lyžařka, ale také milá a sympatická osoba.“ Mladá Němka měla příležitost setkat se s ní osobně: „Bylo to super. Byla velmi milá a laskavá. Je to nejlepší lyžařka a já k ní také vzhlížím, sleduji její videa, když lyžuje, abych se něco naučila a možná to trochu začlenila do svého lyžování.“

Mladá všestranná sportovkyně se podělila o cennou radu, kterou dostala od slavné Američanky: „Řekla mi, že je opravdu dobré vzhlížet k jezdcům SP, ale že se musím dívat na všechny. Řekla mi: ‚Nedívej se jen na mě, ale také na Federicu Brignone nebo Petru Vlhovou, sleduj jejich techniku a uč se od všech, sbírej kousky, které můžeš začlenit do svého lyžování.‘“

text: MichAeLA KrATochvíLová

Jan ZAbySTŘAn

Řadu let bojoval ve Světovém poháru sám za sebe a spoustu času trávil řešením logistiky a mnoha jiných dílčích úkolů. Teď už má sedmadvacetiletý rodák z Kadaně druhým rokem prostor věnovat se výhradně lyžování. Dřímá toho v něm ale mnohem víc – třeba taková láska ke dřevu ho dovedla až k experimentálnímu výzkumu jádra lyží. Ležet na pláži ho nejspíš hned tak neuvidíte, zato potkat jej s dronem v horách by až takový problém být nemusel. A jak se vlastně těší na vrchol letošní sezóny?

Hlavně se z toho nepo…

honzo, zastihla jsem tě v Chile – připravuješ se tedy po úspěšné loňské sezóně, která tě zavedla až na finále Světového poháru v Sun Valley, opět s německým týmem?

Jo, jo, jsme tu zase společně a stejně jako loni začínáme takovým prvním větším soustředěním. Momentálně máme blok zaměřený víc na rychlostky, předtím jsme měli pár jiných, orientovaných hlavně na obřák nebo slalom.

nesnažím se na závodech bojovat přímo proti někomu a mířit za konkrétním výsledkem, ale prostě předvést to, na co

Co jsi tedy už v rámci letní přípravy všechno stihnul absolvovat? Jak to, že jsi nazul i slalomky?

Před Jižní Amerikou jsme měli takové rozjíždění v hale a tam se těžko vystaví něco jiného než obřák nebo právě slalom. Spíš jsme jezdili nějaké paralely v obřákových brankách na slalomkách, prostě se do toho zase dostat. Jasně, je to pár let, co jsem ještě i slalom jezdil, ale teď už na to nemám tolik času. Moje koncentrace je na rychlostních disciplínách. Obřák je pochopitelně důležitý kvůli technice, ale v nejtočivější disciplíně mě fanoušci neuvidí. To bylo fakt jen o tom dát si pár obloučků na úvod, než jsme odletěli do Chile.

Když ještě na chvilku odhlédneme od zasněžených kopců, jak vypadaly tvoje prázdniny? Léto mě baví, je to pro mě prostor k odpočinku. V mém

případě jde samozřejmě o aktivní relax. Mám moc rád pohyb ve všech jeho formách, takže od toho se odvíjela i tahle část roku – byla plná vodních sportů, lezení, nechybělo kolo… Jasně, pak jsem pochopitelně musel zařadit hodně tréninku v posilovně, dost času jsem trávil v Olymp Centru sportu Ministerstva vnitra. Tam je i fyzio, takže když něco zabolí, dá se to rychle vyřešit. Byl to takový klasický mix, a když se teď ohlédnu zpět, můžu říct: „Jo, celkově jsem připravenej.“

Je fakt, že pověst velkého sportovního nadšence tě předchází. Pověz mi, máš nějaké místo, co tě zaujalo a třeba bys návštěvu doporučil i našim čtenářům?

Na dovče jsem byl dva týdny na Gran Canarii a dost se mi tam líbilo. Jak právě úplně nedokážu někde jenom tak ležet, tak jsem se zabavil celou řadou aktivit a sportů. Ten malý ostrůvek mě naprosto nadchnul, protože se dal projet celý na motorce, pak jsem každý večer hrával beachvolejbal s takovou partou na pláži, plaval jsem a hodně surfoval, což mám taky docela rád. Program jsem bral podle toho, jak byl zrovna čas a energie, a tam bylo ideální, že ta škála byla pestrá. Ale jo, občas jsem si na chvilku i lehnul na pláži. Fakt mám rád podobně akční způsob dovolené na hezkém místě, většinou u moře. Takže to bylo mých dvanáct dní na Kanárech a pak už jsem pospíchal na trénink. Poštěstilo se mi pak ještě strávit týden v Řecku, to bylo už napůl v tréninkovém režimu, tudíž dopoledne jsem chodil do posilk y nebo na atleťák a odpoledne jsem si to užíval na kitesurfu, to mi taky bezvadně sedlo.

radost po 20. místě ze slavného klání SP ve val Gardeně

V uplynulém ročníku jsi udělal značný progres, díky spolupráci s německými reprezentanty máš zázemí velkého týmu. V čem ty sám vnímáš tohle propojení jako žádoucí?

Rozhodně jsem moc spokojený. Tento navázaný kontakt mi velice pomohl s tréninky, v životě bych si nedokázal jako sólista domluvit to samé. Už jen to, že můžeme vyjet jako skupina do Chile před závodní sezónou a strávit tam několik týdnů… Nebo pak do Copper Mountain poletíme rovněž v předstihu, takže na místě ještě stihneme potrénovat, případně i něco v říjnu v Evropě. Ty možnosti se nyní hledají úplně jinak, než když jsem jezdil všude sám. V Česku jsem bohužel jediný ve svěťáku na rychlostky, takže jednak byla potíž s organizací tréninku, a taky na psychiku to bylo horší, když jsem ani neměl s kým si pak pokecat.

v týmu má každý pouze jednu svou vlastní úlohu. Můj servisák se tak teď může čistě starat o materiál a nemusí řešit vaření a další věci. Já se zase můžu soustředit jen na lyžování. Počkám si na telefonát, kdy mám kam jet, a nemusím zařizovat cestu, ubytování… Tady máme k dispozici osm trenérů, to znamená úplně jinou zpětnou vazbu, když jen mně se věnují například dva. Předtím jsme každý museli zastávat víc rolí a pak nezbývalo tolik času ani energie na samotné lyžování.

Tohle vyšlo úplně fantasticky, přijali mě skvěle. Předtím jsem si o těch klucích kolikrát říkal, jací asi jsou, jestli se s nimi vůbec dá jen tak normálně bavit. Trochu jsem se obával, aby se nechovali nadřazeně nebo tak něco. Ovšem jsou to totálně v pohodě lidi, a ačkoliv by nemuseli, nedělají u mě žádné rozdíly. Prostě mě vzali jako jednoho z t ýmu, podporujeme se vzájemně a jsme rádi, když kdokoliv z nás má úspěch.

Součástí posunu kvality celkového honzova zázemí je bezesporu i spolupráce Svazu lyžařů s firmou invelt, která zajišťuje mobilitu našich nejlepších

Posouvá tě tedy i to, že tvoje bezprostřední okolí doznalo výrazných změn?

Když mám teď špatný den, mám okolo lidi, se kterými to můžu pořešit. Prostě i takové rutinní odpolední tréninky zaměřené hodně na fyzičku jsou příjemnější ve velké skupině, kdy se hecujete navzájem. Výhodou taky je, že

takže i po vztahové stránce ve vašem týmu všechno šlape jako hodinky? Jaké to vlastně bylo, nakráčet do party, jejíž součástí je mimo jiné dvojnásobný medailista z mistrovství světa Romed Baumann, který bude letos ve svěťáku kroutit neskutečnou dvacátou kompletní sezónu?

Nadcházející sezóna přinese kromě zavedených tratí i dvě novinky. Jednu jsi nastínil, to bude Copper Mountain, ta druhá Livigno. Zjišťoval jsi, co tě tam čeká?

Nejde momentálně říct, že bychom to už nějak usilovně řešili. Ale jasně že to v hlavách máme, ten začátek asi ještě o kus

víc. V Copper Mountain jsem měl možnost loni trénovat a celkem mi to šlo, tak se tam znovu těším, docela jsem si to oblíbil. Po Vánocích bývalo klasicky Bormio, což je hodně brutální sjezd, teď nás místo něj čeká super-G v Livignu. Očekávám, že to postaví pravděpodobně někde na levé straně na Mottolinu. Tam je pěkné poježdění i by mohlo svítit sluníčko, ne jako to šero v prosinci na Stelviu. Nicméně momentálně je všechno v teoretické rovině, uvidíme, kde se to skutečně odehraje. No a ať to dopadne jakkoliv, je to jen jeden závod.

Když si vzpomeneš na minulou sezónu, co pro tebe byly takové top momenty, kdy sis to fakt prožil, byly tam emoce?

Asi bych začal u loňského Chile nebo i jarní testování bylo moc příjemnou fází. Šel jsem do sezóny bez nějakých velkých očekávání, bavil se tréninky a celkově procesem a to mě oproti předchozím ročníkům naplňovalo. Když se ohlédnu, celá ta cesta byla neuvěřitelně pohodová, nejednalo se o bezhlavou honbu za výsledky, mělo to úplně jinou atmosféru. Co se závodů týče,

tak rozhodně Beaver Creek byla bomba. Zajel jsem tehdy relativně dobře tréninky, což ale ještě nezaručuje kvalitní finální výsledek. Jenže tady se mi hned zkraje povedlo jedenácté a dvanácté místo. Bylo fakt krásné, přijet do cíle s vysokým startovním číslem a vědět, že se mi povedlo přetavit výkonnost do ostrého závodu. Vzpomínám i na první Kitzbühel, kde jsem si dokonce vršek s Mausefalle a Karussellem mohl neplánovaně sjet dvakrát, když mě prvně zastavila žlutá vlajka. Celkově měla sezóna dobré flow, jeli jsme jako parta z jedné štace na druhou… Najednou to bylo daleko příjemnější a já nekončil úplně vyždímaný – dal jsem si týden oraz a pak ještě měsíc testoval lyže.

Přemýšlíš nad letošním ročníkem víc, jelikož je olympijský?

Pojede se na Stelviu v Bormiu, sjezdovce, které se přezdívá „Bestie“ a posledně byla zrovna dost ostrá...

Asi je samozřejmé, že se to do myšlenek promítá, je tam jiný ohlas zvenčí, mediální tlak, víc se o nás všichni zajímají. Na Českém olympijském výboru jsme připravovali některé věci předem,

ovšem v hlavě to beru spíše jako normální sezónu. Koncentruji se na Světový pohár, chci se udržet ve třicítce, ještě lépe ve dvacítce a rád bych se opět podíval na finále. To znamená být znovu do pětadvacátého místa v disciplíně a věřím, že to může klapnout ve sjezdu i v super-G. Samozřejmě –olympiáda bude highlight, svátek sportu. Ale letos jsme v únoru měli také prestižní akci, světový šampionát. Proto to vnímám jako další velký závod v únoru, kde budu chtít předvést, co ve mně je. Hlavně se z toho neposrat. Ale já měl odjakživa tyhle akce rád, ať šlo o Youth Olympic Games, Olympiádu dětí a mládeže, nebo Univerziádu. Nerad mluvím o výsledcích předem, ale když to bude top patnáct, budu spokojený.

Ještě k tomu Bormiu, nerad bych, aby to vyznělo, jako že to je nějaká trať, co nesnáším. Jen ten loňský ročník, to byl brutální závod. I tak jsem se však na ty podmínky dokázal nastavit, a sice jsem spadnul, ale když si vezmu vše komplet včetně tréninků, tak jsem byl ve finále se svými jízdami docela spokojený. Bral jsem to prostě jako takovou speciální challenge. Nelze tedy

celý loňský rok jsem dobrovolně používal neproříznutelné kalhoty. teď už je máme ve skříni všichni.

říct, že Stelvio nemám rád, jen ho vnímám jako těžký závod. Když se navíc sejde načasování na prosinec, je to jeden z nejnáročnějších týdnů, co v roce máme. Jenže pak je tu rok 2019, kdy jsem tam v kombinaci bral devatenácté místo. V prosinci v Bormiu bývá problém se světlem, ovšem olympiáda se jede až v únoru, tak mě napadlo, že by to mohlo být lepší. Proto to beru pozitivně a vážně se těším. Samozřejmě, Cortina d’Ampezzo by byla o něčem jiném, ale tohle bude taky hezké.

Myslíš tedy, že by „Bestie“ mohla v únoru méně kousat?

Doufám, že by mohla být přece jen trochu hodnější. V prosinci, jak jsou nejkratší dny, tak bývá na trati hodně špatná viditelnost, ale v únoru se třeba sluníčko trochu posune. Taky mi přijde, že bude sníh trochu jiný. V prosinci ho je ještě málo, prolévá se to vodou a pak bývá sjezdovka dost na hraně, právě i samotnou úpravou ze strany organizátorů. Jinak sama o sobě není zas až tak těžká, pokud by byl sníh normální. A to je zase další aspekt – každý se svůj svah snaží něčím udělat těžší, než jsou ty ostatní, aby z toho byla zajímavá podívaná. Vlastně s dobrou preparací by to byl takový hezký italský kopec.

o studiu a výzkumu jádra lyží

honza studuje na České zemědělské univerzitě, a ani tam se jeho profese lyžaře nezapře. ve

spolupráci se svým dodavatelem vybavení, značkou Kästle, pracuje na vývoji nového typu lyží.

Jaký je za tím vlastně příběh?

Studoval jsem na Vysoké škole finanční a správní, dodělával tam bakaláře, ale pak jsem nestihl dopsat bakalářskou práci. Rok jsem tedy měl takový volnější a pak zůstal studovat na České zemědělské univerzitě v Suchdole, protože mě popravdě vždycky moc zajímalo dřevo. Také jsem chtěl zkusit, jaké je to studovat na veřejné škole a jestli se to dá vůbec skloubit se sportem.

z těchto typických dřevin nahradit –jednalo se o jasan, který je poměrně ohrožený, jelikož jsou tu nějaké choroby, s nimiž se potýká. Vytvořili jsme tedy čtyři typy jader a testovali jsme je. Sám jsem zkoušel v truhlárně, jak fungují lepené spoje, a po dalších bakalářkách a i jedné diplomce jsme měli hotovou lyži. Naše výsledky byly velice zajímavé, takže je teď na Kästle, jestli tento výzkum implementují do výroby

A najednou to vzalo takovou vrtuli, že jsem tam zůstal čtyři roky. Když jsem nastupoval, tak jsem se s jednou vyučující bavil, že by mě bavilo nějaké téma spojené s lyžemi, že ostatně mají dřevěné jádro. Tak proč se do té problematiky nepustit – slovo dalo slovo, u Kästle se to také líbilo.

Dnes už máš určitě výsledky, tak jak tvůj výzkum dopadl?

Rozhodli jsme se otestovat různé typy jader z vícero dřevin. Ono to jádro není z jednoho plátu dřeva, ale právě se používají kombinace například dvou typů ve vrstvách, u závodní lyže těch vrstev je třeba čtyřicet. Naším cílem pak bylo jednu

nových modelů závodních lyží. Byť k praxi je od naší teorie samozřejmě ještě velký kus cesty.

Kde se ten tvůj vztah ke dřevu vzal?

Už když jsem byl malý, tak pro mě děda dělal nějaké výrobky. Mně se přitom líbilo, že je to materiál, který je snadno zpracovatelný v ruce. Dřevěné výrobky doteď vnímám jako velmi krásné, ať jde o konferenční

stolek, jídelní stůl, skříň nebo cokoliv dalšího. Náš výzkum pro mě byla příležitost, jak se blíže seznámit s makro- a mikroskopickými charakteristikami dřeva a zase si rozšířit obzory. Co se konkrétních výsledků a toho, co nám nakonec nejlépe fungovalo, týče, tam jsem nicméně vázaný mlčenlivostí. Rozhodně mi to ale hodně dalo, víc teď chápu, jak jádro lyže pracuje a chová se v různých situacích.

Jednou z klíčových pasáží bývá traverz Carcentina, tam je hodně náročné udržet správnou, dostatečně vysokou stopu. A moc přátelský mi tedy nepřijde...

Jo, tak ten traverz fakt stojí za to. Je obtížné ho upravit, aby byl rovný, bývá to taková roleta. Ovšem znovu – je otázka, jakou roli hraje skutečnost, že tam závodíme v prosinci, když je tam ještě málo sněhu. Nadto do toho v té době často naprší, pak to zmrzne… Jak to pořadatelé mají ve zvyku prolít pořádně vodou, ztvrdne Carcentina na šutr a potom je to hodně klepavé. Hezký pro nás naopak bývá začátek, kdy se záhy dostaneme do vysokých rychlostí, tam to má hodně potenciál. Následuje pak levotočivá zatáčka hodně na pravou nohu a tam je to obtížné udržet. Je tam pravidelně led a zachovat na něm dostatečnou rychlost, to je výzva, jak to navíc drncá. Krásný naopak je skok San Pietro, letí se daleko, přičemž není nijak technicky náročný. Stačí když jediný z těch náročných faktorů odpadne –a to se v netradičním termínu stát může – a rázem se budeme bavit o úplně jiném závodu. Připravuji se pochopitelně na všechno, aby když mě něco překvapí, tak to bylo pouze mile.

Nakousli jsme mediální tlak. Veřejnost už si jednoduše zvykla, že umíš zajet dobře. Jak s tím pracuješ? Řešíš i psychickou přípravu?

Když jedu, tak se nesnažím na závodech bojovat přímo proti někomu a mířit za konkrétním výsledkem, ale prostě předvést to, na co zrovna mám. Nějak to mám uvnitř nastavené na tu danou jízdu, a tím se mi daří se lyžováním stále i bavit. Nemyslím

na žádné jiné věci okolo – jako kolikátý dojedu – spíš to beru v takovémto osobním pojetí. Proto nerad předjímám výsledky; protože pak si řeknu, že chci být do desítky, skončím jedenáctý a budu leda zklamaný, přičemž ale možná zároveň zrovna předvedu dobrou jízdu. Tím si hlavu zatěžovat nechci. Jasně, jsem sportovec, každý závod jedu s tím, že chci vyhrát. No a loni už tam třeba padla osmička! Takže doufám, že pětka nebo dokonce bedna někdy vyjde. Byl by to sen, ale základ je v samotné jízdě, mít svoje flow a stres i tlak dát stranou.

K profesionálním sportovcům dnes neodmyslitelně patří sociální sítě. Jaký k nim máš vztah? Svět před časem obletělo tvoje video z Kvitfjellu, kde jsi z pádu přešel do salta, narovnal se zpátky na nohy a s úklonou odjel… Vždyť tobě se tehdy podařilo zaujmout i Lindsey Vonn!

Zpětně si myslím, že mediálně pro mě bylo skoro lepší tenkrát v Kvitfjellu takhle spadnout, než kdybych dojel někde na čtyřicátém místě, kam jsem měl namířeno… Tohle mělo rozhodně úspěch. (smích) Co se sítí týče, mám je relativně rád. Jsem v tomhle směru takový hračička a hodně mě baví technologie. Rodiče mi přibližně před deseti

Slavný pád v Kviftjelu. bezprostředně poté, co se mu podařilo zastavit

setrvačnost těla, ještě ani neklesl zvířený sníh, následoval kotoul dozadu s náskokem na lyže a elegantní odjezd…

lety koupili první GoPro a mě to hrozně chytlo, teď používám i drony. Hodně to u mě je o momentální náladě, takže mě to třeba měsíc strašně baví, já sypu na sítě příběhy… No a pak třeba přijde měsíc, kdy vůbec nemám na nic náladu a spíš se potřebuju soustředit čistě na lyžování. Když to chci dělat kvalitně, je to časově náročné, obzvlášť když fotím pomocí dronů. Ale třeba dneska jsem si tu zrovna ještě asi hodinu a půl po tréninku natáčel.

faktem je, že dneska už jsou sociální sítě de facto považované za oficiální komunikační kanál veřejně známých osobností... Jo, ty „socky“ už jsou opravdu bohužel natolik velkou měrou propojené se sportem, že je nezbytné je mít pořád na zřeteli. Jde i o sponzory, kteří samozřejmě chtějí být vidět, v tomto směru k nim logicky máme povinnosti, které musíme plnit, i když jsou třeba myšlenky zrovna jinde. Spíš jsem ale vážně takový nadšenec. Nejsem pochopitelně žádný PR profesionál, ale myslím, že se mi daří, aby příspěvky vypadaly dobře. Do budoucna ještě budu muset na něčem zapracovat, ale je to prostě součást mojí profese. Zdá se mi, že to dobře funguje třeba u Ester, ta si taky dělá sítě sama a lidi tu autenticitu dovedou ocenit.

Před letošní sezónou přišly některé novinky, konkrétně zákaz karbonových chráničů holení nebo povinnost nosit spodní vrstvu odolnou proti proříznutí od hrany lyže. Jak se k těmto nařízením stavíš? Neprořez beru jako fajn věc, stejně jako airbag. Ten mi loni při pádu ve sjezdu v Bormiu bouchnul a bylo relativně fajn do toho spadnout, jinak by ten náraz nebyl nic příjemného. Potom, co se ve Wengenu vážně zranil Aleksander Kilde, jsem také celý loňský rok dobrovolně používal neproříznutelné kalhoty. Teď už je máme ve skříni všichni, regule jsou přísnější, musejí být speciálně certifikované. Myslím, že když to může trochu přispět k naší bezpečnosti, je to namístě. Samozřejmě, to prádlo se chová trochu jinak, jde poznat, že je kvůli speciálním vláknům takové tužší. Ale je to vcelku v pohodě materiál a beru to jako užitečnou pomůcku. Co se týče karbonových chráničů, já sám jsem je nikdy pořádně nevyužil. Zkusil jsem to, jasně, jenže můj styl ježdění je, řekněme, víc o citu, mám rád, když cítím odezvu z kolen a neneslo to v mém případě ovoce. Karbonové chrániče na mě byly příliš agresivní a nezžil jsem se s nimi. A pak jsou tu ovšem lidi jako Christof Innerhofer, kterému to sedlo, a za tři měsíce s nimi závodil.

„beaver creek byla bomba!“ hned zkraje sezóny se Zabymu povedlo jedenácté a dvanácté místo. „bylo fakt krásné, přijet do cíle s vysokým startovním číslem jen těsně za desítkou.“

Karbonové chrániče holení používal třeba Marco odermatt nebo Cyprien Sarrazin. Právě francouzův pád loni v Bormiu hodně rozproudil diskuzi o tom, že jde o nebezpečnou součást výbavy, která by měla být minimálně omezena...

Existuje hodně variant výztuží, někdy jsou třeba součástí lyžáku či vnitřní botičky a na to se pak zákaz nejspíš vztahovat nebude. Jak jsem sám říkal, mně to nikdy nesedlo, tak úplně nemůžu posoudit, jak moc je to agresivní. Ale pak si pustíš videa, jak se to chová, když lyžař zabere, a vidíš, že tě to prostě nepustí. To je koneckonců i pád Cypriena Sarrazina v Bormiu, kdy se kvůli enormnímu přenosu síly z karbonového chrániče holeně lyže chytla do hran a držela. Přesně kvůli té karbonové výztuži šla zkrátka lyže do oblouku a točila, byť on už to chtěl vypustit, ovšem nešlo s tím hnout. Jak lyže zatáčela pořád dál, tak posléze došlo k těžkému pádu. Nemůžu ale říct, že bych na tuto regulaci měl jasný názor, spíš mi přijde, že je to každého věc. Ta situace v Bormiu byla samozřejmě vážná, nicméně asi nelze říct, zda to bylo čistě kvůli karbonovému chrániči. Jsou kluci, co se s nimi dovedou dobře popasovat a nejspíš někdo stejně rychle vymyslí, jak to obejít. To je prostě vývoj.

Sezóna bude opět ve znamení comebacku některých velikánů – Marcel Hirscher znovu trénuje na sněhu a Lindsey Vonn si jde za svým snem rozloučit se s kariérou pod tofanou, což jí zdraví při mistrovství světa v roce 2021 odepřelo. Jaké to je potkat se na stejných závodech s legendami, které jsi sledoval jako malý?

Vidíš to, Lindsey dneska vedle nás zrovna trénovala. Vypadá to, že jí to jezdí, řekl bych, že bude dobře připravená. Za mě je skvělé, když se tito závodníci do svěťáku vrací a stále to mají v sobě. Ostatně nejde popřít, že to láká i diváky, a tím si náš sport dělá velkou reklamu. Když jsem byl mladší, tak zrovna Marcela jsem sledoval hodně, to bylo přibližně v době, kdy jsem přecházel do juniorů. Tak uvidím, jestli se s ním potkám na svahu, možná ještě před Vánoci ten obřák v Copperu by byla šance… Každopádně tenhle vývoj je za mě hezký. Vrací se teď i Max Franz na lyžích Van Deer po zranění, loni byl velkým tématem comeback Lucase Braathena za Brazílii. A vlastně i to, že Marcel teď jezdí za Holandsko, může zase přitáhnout další fanoušky k lyžování.

Podpořte Terku novou!

Smutnou událostí minulé sezóny byl těžký úraz české sjezdařky Terezy Nové. Coby velká bojovnice dělá ohromné pokroky v cestě zpět do života, teď si ale prostředky na rehabilitaci bude muset shánět sama. Jan Zabystřan i další závodníci ji podporují a navštěvují, Svaz lyžařů ČR pro ni vypsal sbírku. A všichni věří, že její cesta je velmi nadějná.

„Terka je naše velká kamarádka a spoustu jsme toho společně odjezdili. To, co ji potkalo, je strašně smutné, ale musím říct, že s každou návštěvou, kdy jsme za ní byli v Kladrubech, je vidět ohromný pokrok. Ona je neskutečně silná, slovo bojovnice ji naprosto vystihuje. Věřím, že to dotáhne, a už se moc těším, až ji zase uvidím v normálním životě. Ten vývoj je celkově velmi nadějný, jen to prostě ještě nějaký čas potrvá. Proto

jsem moc rád za sbírku Svazu lyžařů ČR. Teď, když jí končí dosavadní podpora a Terka je odkázaná na vlastní prostředky, pomůže každá koruna. Takže pokud se najde nějaký fanoušek lyžování, který přispěje, bude to strašně krásné. Po tom těžkém pádu si zaslouží další šanci, je to moc prima holka. Moc bych tedy poprosil, kdo můžete, pomozte, uděláte jedné super holce radost a přispějete k dobré věci.“

když jsem viděl, kde jsi spadl, kde pracují záchranné složky, ten rozbořený plot a tebe na jeho druhé straně, došlo mi, jak je situace vážná, a myslel jsem, že se zblázním.

18.

leden 1991. V cílovém esíčku na Lauberhornu se poroučí k zemi v kvalifikační jízdě dvacetiletý Rakušan Gernot Reinstadler. Oko sítě zachytí špičku lyže, zatímco tělo pokračuje dál… Navzdory úsilí lékařů v Interlakenu i dobrovolníkům, kteří houfně vyrazí darovat krev, krátce po půlnoci v nemocnici umírá. 13. leden 2024. Na nejdelší trati Světového poháru ve Wengenu jedou závodníci pátý den v řadě – po dvou sjezdových trénincích, ostrém sjezdu a super-G je tu další sjezd. V cílovém esíčku přestane ovládat své lyže jeden z favoritů, Aleksander Aamodt Kilde.

text: MIChAeLA KrAtOChvíLOvá

Zbytečná smrt v Andách

Po tři roky jste na stránkách SNOW mohli číst seriál Černé dny Světového poháru – o tragických nehodách, setinách vteřiny, kdy se osud zvrtnul, nedostatečné ochraně závodníků, ovšem i snaze poučit se z předchozích chyb pro maximální eliminaci rizika těžkých pádů.

Jenže zatímco závodní svahy jsou dnes bezpečné jako nikdy dříve, ty tréninkové zůstávají leckdy loterií.

Na to v La Parvě bohužel doplatil Ital

Matteo Franzoso, jenž v důsledku fatální nehody ze sjezdového tréninku zemřel 14. září v Santiagu de Chile pouhý den před svými šestadvacátými narozeninami.

Smrt číhá na tréninku

Divákům se jen zatají dech, ta trajektorie pádu je stejná jako tehdy, při poslední jízdě mladého Gernota…

Norský vítěz celkového pořadí Světového poháru ze sezóny 2020 měl štěstí v neštěstí. Švýcarští organizátoři po tragédii z roku 1991 učinili vše pro to, aby se taková situace nikdy neopakovala. Úsilí a prostředky, jež vynaložili na zajištění bezpečnosti, byly nezměrné a tady přinesly své ovoce. Poučila se i Mezinárodní lyžařská federace – od letošní sezóny v důsledku pádu Aleksandera Aamodta Kildeho plošně nařídila povinnost nošení neproříznutelného spodního prádla.

Bílý cirkus má nicméně nadále svou temnou stránku a tu představují tréninkové pisty. Posledním tragickým případem je úmrtí italského rychlostního specialisty Mattea Franzosa při přípravě v chilském středisku La Parva letos v září. V táhlé levotočivé zatáčce ztratil kontrolu nad lyžemi, setrvačnost jej vynesla mimo trať směrem, kde jedinou ochranu před dřevěnou bariérou proti větru tvořily dvě sítě typu B. Pro zajištění závodů Světového poháru se rok co rok natahují kilometry sítí podél sjezdových tratí, které plní různé funkce. Sítě typu

A bývají instalované v nejexponovanějších místech, dole jsou opatřené pevnou vrstvou bez ok a celkově jsou zavěšené na externí konstrukci. V případě pádu mají za úkol lyžaře odrazit zpět směrem do trati. K externí konstrukci se přistoupilo, aby závodník nenarazil

do žádného pevného sloupku, jako se to přihodilo v minulosti. Oproti tomu sítě typu B mají za úkol pád zbrzdit. Stojí zapíchnuté do podložky za sebou v několika řadách a počítá se s tím, že se v důsledku nárazu vytrhnou.

V La Parvě se ukázaly B sítě být v dané oblasti zcela nevhodným prvkem – byly totiž instalované na silně exponovaném místě, kde rozhodně nebylo žádoucí, aby jimi závodník propadl, byť se zpomalením, což se bohužel v případě Mattea Franzosa stalo. Následoval úder hlavou o dřevěný plot a navzdory převozu do nemocnice a péči lékařů smrt v důsledku traumatického poranění mozku.

Svědkem záchranných operací byl z lanovky Christof Innerhofer, který nato z Chile odcestoval. „Za svou kariéru jsem zažil už hodně, ale tohle ne: nekonečnou bolest. Matte, když jsem viděl, kde jsi spadl, kde pracují záchranné složky, ten rozbořený plot a tebe na jeho druhé straně, došlo mi, jak je situace vážná, a myslel jsem, že se zblázním. Je ohromná tragédie ztratit takového parťáka. V dalších dnech jsem viděl u stolu tvou prázdnou židli a přišlo mi to tak nereálné… Tohle jsou nejtěžší dny, co jsem jako sportovec zažil, proto jsem se vrátil domů – z respektu a protože bych nemohl pokračovat. Matteo, vždy budu vzpomínat na naše rozhovory, tvou optimistickou povahu a radost, kterou jsi přinesl, kam jsi vkročil. Jsem si jistý, že nám shora budeš fandit a my zase pojedeme pro tebe,“ napsal nejzkušenější člen italské ekipy na svůj Instagram.

Už jen bezvýhradně bezpečné tratě

Na opakující se vzorec neváhal poukázat další dlouholetý účastník závodů Světového poháru, Adrien Theaux. „A opět další… Kolik tragických ztrát nás ještě čeká, než konečně zahájíme diskusi o bezpečnosti, především v rámci tréninků? Z úcty k těm, kteří zaplatili životem, je čas, aby se zodpovědní spojili a nalezli řešení. Mezinárodní lyžařská federace, národní svazy, trenéři, ale i sportovci. Je naší povinností pokusit se nalézt skutečné řešení, a ne jen řešit maličkosti kolem. Musíme zachovat bezpečnost naší disciplíny pro současné lyžaře i trenéry, stejně jako ty, co přijdou po nás,“ napsal Francouz a svůj příspěvek doplnil fotografiemi Davida Poissona, Matilde Lorenzi a právě Mattea Franzosa – tří ze svých kolegů, které stál život právě trénink a jeho nedostatečné zabezpečení.

Na situaci bezprostředně zareagoval Italský svaz zimních sportů (FISI), který se v čele s prezidentem Flaviem Rodou sešel mimořádně ve čtvrtek 18. září. Členové společně odsouhlasili, že budou po Mezinárodní lyžařské federaci žádat, aby vytvořila globální síť sjezdovek určených pro trénink rychlostních disciplín, přičemž na místě bude odpovídající zabezpečení, co se týče A a B sítí, přítomný tým lékařů a přístup pro vrtulník. Tyto svahy by byly určené pro trénink všech národních týmů bez rozdílu.

To by znamenalo jistý precedens, jelikož doteď mnohdy především pro menší reprezentace nebývalo snadné zajistit si tréninkové sjezdovky na rychlostní disciplíny, když si je zabraly v předstihu velké týmy. Italové zároveň oznámili, že půjdou příkladem a na své náklady zajistí jako první fungování těchto tréninkových svahů, a to pro sportovce různých výkonnostních kategorií – od závodníků Světového poháru po lyžařské kluby. Současně pak FISI vyslala další apel, tentokrát směrem k výrobcům ochranných prvků pro lyžaře – aby i oni se zamysleli, jak ještě více přispět k bezpečnosti sportovců.

Pro Davida, Matilde a Mattea přicházejí tyto změny pozdě. Pro další může ovšem italská akce znamenat průlomový vývoj.

Olympiáda!!!

Po dvaceti letech zpět v Alpách

může se to zdát neskutečné, ale je to tak – prakticky celá jedna generace nezažila zimní olympijské hry, které by byly opravdu na dosah. po excelentním výkonu italů z Turína 2006 putoval největší zimní sportovní svátek do kanadského Vancouveru, následně se přesunul do Soči, pchjongčchangu a pekingu. motto anglických fotbalových fanoušků přejících si, aby fotbalový titul po letech opět zamířil zpět do jejich ostrovního království, je: „it’s coming home.“ podle mého názoru není nikterak nadnesené pronést totéž o letošních hrách. dámy a pánové, olympiáda se vrací domů.

text: michaela KraTOchVílOVá

Jak by bylo milé zažít podobnou radost i v roce 2026.

dvě tradiční místa – Cortina d’Ampezzo a Bormio – budou od 4. do 18. února 2026 hostit alpské disciplíny v rámci XXV. zimních olympijských her, a jak ukázalo letošní mistrovství světa v Saalbachu Hinterglemmu, lze od toho očekávat příliv fanoušků s emocemi nabitou kulisou. Rakušané se pořadatelství dočkali po dvanácti letech od Schladmingu a podle toho událost vypadala. Akce to byla prakticky dokonalá: skvělou organizací se záchytnými parkovišti a kyvadlovou dopravou počínaje přes rozsáhlou fanouš-

kovskou míli, kde se příznivci lyžování mohli zabavit třeba mezi dvěma koly závodu, a fantastickou atmosférou konče. Po loňské sezóně mohou sportovní událost roku s nadějí vyhlížet rovněž našinci. Otazník nadále visí nad startem Ester Ledecké v královské disciplíně. Jak známo sjezd v Cortině d’Ampezzo se totiž pojede ve stejný den jako paralelní obří slalom na snowboardu v Livignu. Ve chvíli, kdy jsou vstupenky dávno v prodeji, je zbytečné nadále řešit, na které straně nastala

chyba, nebo kdy, v jaké podobě a jestli italským organizátorům přišla oficiální žádost o zrušení termínové kolize. A kdo ví, třeba se povede zázračný přelet a Ester bude mít na svém kontě zase jeden neskutečný příběh.

Jisté naopak je, že v super-G může směle pomýšlet osm let od svého fascinujícího triumfu v Koreji na příčky nejvyšší. V minulosti dokázala, že v Cortině d’Ampezzo dokáže zajet a jen málokdo jiný zná tamější trať s jejími nástrahami tak dobře jako „Nonno Franz“ – italský trenér české obojživel-

nice. A koneckonců si Ester co do sjezdu může chuť spravit v nově koncipované lyžařské kombinaci dvojic po boku české slalomářské jedničky Martiny Dubovské. Toho se bohužel čeští fanoušci v Saalbachu Hinterglemmu nedočkali, když rychlostní specialistka raději zvolila volný den na snowboardu, ale kdo ví, třeba tentokrát i Česká republika bude mít své duo na startu…

Mužskou jedničkou pak bude jednoznačně Jan Zabystřan, o jehož cílech se více dočtete v rozsáhlém rozhovoru.

Olympijská témata v tomto SNOW:

Str. 34

Olimpia delle Tofane: Královna dolomit

Ani po sedmdesáti letech neztratila sjezdovka Olimpia delle Tofane, taktéž zvaná Stratofana Olimpica, zhola nic ze svého kouzla

Str. 36

Klopotný vznik prvních ZOh v chamonix, 1924

Jak Francie přelstila Skandinávii a uspořádala historicky první zimní olympijské hry.

Str. 38 porodní bolesti lyžařského profesionalismu

Po většinu 20. století převládaly v soutěžním lyžování patricijské postoje a více či méně skrytý třídní boj

Str. 24 … a taky Jan Zabystřan: hlavně se z toho nepo…

Sedmadvacetiletý rodák z Kadaně se už druhým rokem věnuje výhradně lyžování a rozhodně patří mezi naše naděje

Slavné sjezdy

Olimpia delle Tofane:

Královna Dolomit

Svou velkou premiéru pod pěti kruhy si ikona Cortiny d’Ampezzo odbyla při Sedmých zimních olympijských hrách v roce 1956. Ani po sedmdesáti letech neztratila Olimpia delle Tofane, taktéž zvaná Stratofana Olimpica, zhola nic ze svého kouzla, a tak se na nejprestižnější lyžařskou událost nadcházející zimy opět vrací. Tentokrát však bude hostit výhradně dámy, muži si to o olympijské medaile rozdají za devatero horami v Bormiu.

Pár let zpátky se přitom zdálo, že to bude jinak. Před finále Světového poháru 2020 přibyla Olimpii delle Tofane o poznání mladší, zato velmi ambiciózní sestřička – sjezdovka Vertigine. Jenže závodní sezóna byla ten rok kvůli koronavirové pandemii předčasně ukončena a na závěrečné klání pětadvacítky nejlepších v daném ročníku už nedošlo. Vertigine se tak měla poprvé v záři reflektorů ocitnout rovnou při mistrovství světa v Cortině d’Ampezzo 2021. Horší konstelaci pro své entrée už snad ani mít nemohla. Na úvod bylo v plánu super-G, jediná disciplína, před kterou se nejezdí trénink. Muži si tak novinku vyzkoušeli rovnou v ostrém závodě a bilance byla poměrně tristní. Ukázalo se, že skok s názvem Vertigine vyhazuje až příliš – první tři lyžaři se tak vůbec nevešli do následující branky, čtvrtý James Crawford zachraňoval, co se dalo, musel se nicméně

spokojit se čtrnáctým místem. Až pátý v pořadí, Vincent Kriechmayr, trať ovládl a ukázal, že je možné její nástrahy překonat.

I když… Ten den nedokončilo jedenadvacet závodníků a začalo se horlivě spekulovat, jak bude asi vypadat sjezd tamtéž. Aby tentokrát skok Vertigine nezlobil, postavili před ním trenéři ostré esíčko. Sjezdaři tak pro změnu při nájezdu téměř ztratili rychlost a znovu se z jejich tábora ozývaly negativní reakce. Tentokrát podpořené i místní legendou v podobě Kristiana Ghediny, jemuž se zase nepozdávalo, že skok níže na trati nazvaný na jeho počest skáče příliš málo a požadoval přejmenování. Mistrovství světa 2021 tak bylo pro Vertigine zároveň labutí

Cortino… Jak Jsem si přála stát tady znovu na startu a vidět kolem sebe magiCké vrCholky dolomit! ty nikdy nezklameš. lindsey vonn

olimpia delle tofane byla vždy moJe oblíbená sJezdovka. právě tady Jsem dosáhla řady velkýCh výsledků. Cortina disponuJe unikátní atmosférou: když

Jedete nahoru na lanovCe, překvapí vás nádhera areálu. Co se týče teChniCké stránky, Je to za mě neJkrásněJší akCe v rámCi seriálu – závodní trať i ty tréninkové Jsou v top kondiCi a my závodniCe tu Jsme na prvním místě.

Sofia Goggia písní a autority rozhodly, že se mužská část olympiády uskuteční v exilu v Bormiu.

Na tamější svah Stelvio jsme se blíže podívali před rokem, co však čeká ženy včetně Ester Ledecké?

Je to přirozený sJezd lesem. ubíhá v souladu s horou, a tak se nemusíte až tak moC starat o branky. víC Jde o to, následovat tu zatočenou stezku do Cíle.

Federica Brignone

miluJi být tady. Je to za mě Jedno z neJpůsobivěJšíCh míst v  CelýCh alpáCh.

Tina Weirather

když Jsem poprvé viděla tofanasChuss, přemýšlela Jsem, Jak tohle vůbeC sJedu.

ramona Siebenhofer

Olimpia delle

Tofane (Stratofana Olimpica)

start: 2 320 m n. m.

cíl: 1 560 m n. m.

délka: 2 560 m převýšení: 760 m maximální a minimální sklon: 65 % a 7 %

průměrný sklon: 30 % nejvíce vítězství:

Lindsey Vonn (6 x sjezd, 6x super-G)

Rifugio Pomedes

Čilý ruch a rozcvičování je v plném proudu, za chvilku se na start sjezdu postaví první závodnice! Hned zkraje čeká lyžařky několik technických zatáček, kde je podstatné udržet vysokou stopu a neztratit rychlost.

Tofanaschuss

Zatáčka ve výšce 2 200 metrů zavede ženy do nejmalebnější pasáže mezi dvěma skalami se sklonem 65 %. Na vršku Tofanaschussu rovněž najdeme start super-G, dole na výjezdu pak nejrychlejší dámy světa nabírají rychlost přes 110 km/h.

Salto Duca d’Aosta

Následuje Skok vévody z Aosty, kde je nezbytné pohlídat si čistý dopad a po hraně posléze hladce vklouznout do nadcházející technické pasáže.

Delta Jedno z nejdůležitějších míst závodu, kde občas i největší favoritky klopýtnou. Pro úspěch je klíčové najet do Delty zvysoka a na lehce odkloněném svahu vykroužit oblouky precizně po hranách, aby na sebe plynule navazovaly a umožnily hladký nájezd do Traverzu.

Gran Curvone

A zase ta technika! Táhlá zatáčka na pravou ruku zavede sjezdařky na Scarpadon, kde se budou muset vypořádat s kompresí. Světlo a stín se střídá, nelze polevit v koncentraci a výjezd si nadto musejí při prohlídce dobře nastudovat, v závodě jej budou trefovat naslepo.

Pale di Rumerlo

Lyžařky jsou nyní nucené zachovat co nejaerodynamičtější pozici, svah už není příliš příkrý a stehna sice pálí, ovšem narovnat se znamená ztratit cenné setiny. Ačkoliv síly ubývají, vyplatí se nepodcenit dlouhou levotočivou zatáčku v závěru tohoto úseku. Zde už skončily mnohé naděje na kvalitní výsledek.

Tunel zvaný Dentino

Přes závěrečný traverz a nad tunelem se sjezdařky dostanou na cílový skok, přátelsky přezdívaný Dentino, tedy zoubek. A teď rychle do cíle zjistit, zda se právě tato jízda zapsala do historie.

V Chamonix

zaplnilo noVé hotely, které inzeroValy

V zamlženém londýně, 13 000 zimníCh turistů.

text: tom ŘepíK

Klopotný vzniK prvních zoh v chamonix,

1924

Jak Francie přelstila Skandinávii a uspořádala historicky první zimní olympijské hry

v roce 1895 založený mezinárodní olympijský výbor (mov ) počítal s letními i zimními hrami; plánování zimních začalo v roce 1899. ne všechny členské země mov tomuto projektu věřily, ale zimní sporty byly přesto naplánovány na rok 1916 coby součást plánovaných her v Berlíně. ty byly zrušeny, když v roce 1914 vypukla první světová válka.

na počátku 19. století měla téměř každá vyspělá země atletické stadiony vhodné pro letní disciplíny; několik z nich pořídilo chlazené kluziště, a tak se na letních hrách v Londýně 1908 objevilo i krasobruslení a v Antverpách 1920 debutoval lední hokej. Pouze skandinávské země a několik luxusních alpských středisek však měly skokanské můstky a zasněžené přírodní terény vhodné pro běžecké lyžování. Z různých

důvodů se skandinávské lyžařské autority zdráhaly sdílet kontrolu nad svým sportem s MOV. Předně, Seveřané pochybovali o amatérské upřímnosti olympijského hnutí. Skandinávské pojetí sportu bylo shrnuto v norském slově idraet, což je komplexní pojem související s nacionalismem a politickou nezávislostí, zdravím a silou, odvahou a morálkou, občanstvím, a dokonce i úctou k předkům. Idraet ovlivnil určitý

druh puritánství, který bránil tomu, aby se zimní sporty staly nákladnou podívanou pro diváky, kterou navštěvují turisté z mnoha zemí, kde se nelyžuje, a která je komercializována hotely, parníky, železnicemi a výrobci sportovních potřeb. A pokud by měly být zahrnuty „rezortní sporty“ typu bobování, bylo by to ještě horší: zaručovalo by to účast luxusních alpských destinací.

Ale zejména Francouzi byli odhodláni ZOH uspořádat. Stejně jako Norové i oni v posledních desetiletích 19. století propagovali lyžování z nacionalistických důvodů a vybudovali si silnou tradici vlastních mezinárodních zimních sportovních setkání. Po francouzsko-pruské válce (1870–71) cítila Francie, a zejména její armáda, potřebu obnovit vojenskou sílu podél svých hranic, včetně alpských.

Silní lyžaři, silná armáda

Šlo o dobu, kdy evropské vojenské kruhy obdivovaly účinnost norských lyžařských jednotek, což bylo jedním z faktorů, které nakonec vedly k nenásilnému odtržení

Norska od švédské monarchie. Rusové, Švýcaři, Němci, Rakušané a Italové založili horské jednotky již v roce 1872. Francouzi následovali v roce 1888 se svými

Chasseurs Alpins, složenými z francouzských důstojníků, kteří se naučili lyžovat a pozorovali norské jednotky při manévrech. „Chasseurs“ doslovně znamená lovci, ale ve francouzské armádě se tento termín zhruba rovná „nájezdníkům“ – lehké pěchotě vycvičené pro rychlý pohyb. Zdálo se to jako atraktivní úkol, ale nábor se ukázal problematickým. Zřejmí kandidáti, chlapci z horských farem, na to nebyli připraveni. Na rozdíl od Norů

byli francouzští horští farmáři vitamínově podvyživení, celou zimu zůstávali doma se svým dobytkem, vařili a topili hnojem. Trpěli křivicí, strumou a tuberkulózou. Vesničané, kteří čerpali vodu ze znečištěných studní a pramenů, na tom byli hůř než městští obyvatelé, kteří přijížděli do hor za zdravím, prchali před uhelným smogem, tuberkulózou a chřipkou. Už tehdy se vědělo, že alpský vzduch byl čistší; lékaři posílali pacienty s chřipkou a tuberkulózou do malých hotelů, které vznikaly, aby sloužily zámožným rekreantům.

Zdravé rekruty bylo těžké ve Francii najít – mezi městskou dělnickou třídou, jak napsal jeden lékař, „alkoholismus, pohlavní choroby a tuberkulóza pokračují ve své smrtící misi“. Po roce 1900 se s pravděpodobností budoucí války v Evropě zvýšily obavy ohledně vojenské připravenosti; francouzská vláda dotovala sportovní asociace věnované střelbě, gymnastice, běhu a plavání, poté cyklistice a horolezectví, a nakonec i lyžování.

Club Alpin Français (CAF) přijal za své motto „Pour la Patrie par la Montagne“ (Pro vlast, přes hory) a v roce 1906 založil Komisi pro zimní sporty. Cílem bylo naučit lyžovat horské vesničany

a městskou mládež. Vláda svěřila komisi odpovědnost za budování „vlasteneckého a vojenského významu lyžování a jeho moralizující síly jako sportu“. Předseda komise Henry Cuenot později napsal: „Věděli jsme, že Norové se věnovali lyžování jako součásti regenerace, chápali jsme jeho vlastenecký a vojenský dosah. Chtěli jsme vychovat silné muže a silné vojáky.“

zimní sportovní týdny

Komise od roku 1907 pořádala sérii zimních sportovních týdnů; zpětně lze říci, že tyto mezinárodní soutěže připravily půdu pro zimní olympijské hry. První se konala v Mont Genèvre. Akce se zaměřovaly převážně na vojenské soutěže. Itálie, Švýcarsko a Norsko vyslaly alpské čety.

Setkání se pak konala v roce 1908 v Chamonix a v následujících letech v Morez (Jura), Eaux-Bonnes, Lloran a v roce 1912 opět v Chamonix. Každý rok se počet diváků zvyšoval. V Chamonix zaplnilo nové hotely, které inzerovaly v zamlženém Londýně, 13 000 zimních turistů. Poslední setkání před první světovou válkou se konalo v Gérardmeru ve Vogézách, na dohled od hranic s Alsaskem-Lotrinskem, které bylo od prusko-francouzské války stále

sporty – rychlobruslení, curling a bobování, což rozhodně znamenalo, že setkání v Chamonix bylo více než jen vojenskou lyžařskou soutěží z předválečných let. Francouzi udržovali statečnou fasádu „neolympijství“ až do zahájení zimních her v Chamonix; poté sportovci složili olympijskou přísahu.

vznik FiS

v německých rukou. Za rok budou Chasseurs Alpins zuřivě bojovat o tento hřeben.

chamonix – pionýr zimní turistiky

Poválečné Chamonix se rychle rozrostlo v lyžařské středisko; mělo nejlepší terény a nejvíce hotelů. V roce 1924 bylo Chamonix připraveno na zimní olympiádu. Připravena byla i Francie a MOV. Norové nebyli.

Od prvních severských her ve Stockholmu v roce 1901 pořádali Skandinávci mezinárodní lyžařské soutěže, kde dominovali na mistrovstvích světa pouze pro severské disciplíny. Nyní viděli, že chystané ZOH narušují jejich nadvládu.

MOV je uklidnil prohlášením, že uspořádá zimní hry, které nebudou oficiálně „olympijské“. Šampioni nebudou mít „nárok na medaile“. Navíc hry v Chamonix „nebudou nedílnou součástí olympijských her“. Francouzská tradice zimních sportovních týdnů ujistila Skandinávce, že se jedná pouze o další mezinárodní zimní setkání pořádané v jejich prvotřídních hotelech pohostinnými Francouzi. Nicméně, lední hokej a krasobruslení byly přesunuty z letních olympijských her a do programu byly přidány nové

Během her v Chamonix založily lyžařské národy Mezinárodní lyžařskou federaci (FIS). Následující rok FIS požádala, aby byly hry zpětně uznány jako skutečné olympijské hry. MOV hry certifikoval jako olympijské, čímž všichni vítězové získali právo na první zimní olympijské medaile, které kdy byly vyraženy. Norové souhlasili, možná jen proto, že by získali většinu těchto medailí. Hry v Chamonix, určené pouze pro muže, ovládli Norové, kteří získali téměř všech 12 prvních medailí v lyžování. Ve skromném programu – byly zde čtyři individuální soutěže: speciální skok, 18km běh na lyžích, 50km běh na lyžích a severská kombinace (výsledky z 18km běhu kombinované s pořadím ve skoku) – vyhráli Norové 11 z 12 individuálních soutěží – jediný Fin se vklínil na třetí místo v běhu na 18 km. Pátá soutěž byla týmová, vojenská lyžařská hlídka. Počítala se střelba a pochod na 18 km (právě z ní pravděpodobně vzešel biatlon). Norsko nevyslalo žádné družstvo, takže soutěž vyhrál čtyřčlenný švýcarský tým.

V roce 1924 norský běžecký tým ohromoval zbytek světa tím, že jeho závodníci vybíhali nejstrmější svahy tam, kde jiní stoupali klikatě nebo stromečkem. Vzhledem ke stoletému náskoku, silné pozici lyžování v norské kultuře v 19. století a postupnému zdokonalování norských závodníků trvalo další generaci, než se zbytek lyžařského světa začal vyrovnávat norskému kontingentu jako celku ve skoku i běhu.

Skoky na lyžích se před sto lety staly divácky atraktivním sportem, který přitahoval obrovské davy lidí. Lyžařské kluby prodávaly vstupenky a sportovci chtěli peníze za svou účast. Tak se v roce 1929 zrodil profesionální skokanský okruh

Porodní bolesti lyžařského profesionalismu

Tom

Ještě ve 20. století – a vpravdě po jeho většinu –převládaly v soutěžním lyžování patricijské postoje a více či méně skrytý třídní boj.

Na konci 19. století přitahovaly profesionální sporty hazardní hry s vysokými sázkami. Možnosti úplatkářství a vydírání vedly k obecnému pocitu, že placení sportovci jsou lehce zkorumpovatelní a jejich soutěže proto nedůvěryhodné. Zatímco sázení na amatérských soutěžích bývalo běžné, vznikla hluboká propast mezi tzv. čistými amatéry, kteří údajně soutěžili z lásky ke sportu, a profesionály, kteří se účastnili pro peníze v podobě finančních nebo jiných odměn. Často se rozlišovalo mezi takzvanými sportovci-gentlemany, kteří disponovali soukromým jměním,

a sportovci z řad dělnické třídy, kteří si museli vydělávat na živobytí i trénink. Sportovní řídící orgány se skládaly téměř výhradně z gentlemanů, kteří často preferovali s pracující třídou nesoutěžit.

Když baron Pierre de Coubertin na pařížském kongresu v roce 1894 obnovil starobylou instituci olympijských soutěží, byly vytvořeny dva řídící podvýbory: olympijský výbor a výbor pro amatérismus. Slovo amatér bylo definováno velmi volně, nicméně de Coubertin mu dal silnou ideologickou vazbu na olympijské hry, kterou bylo velmi obtížné odstranit.

Skokanský rekordman Alf Engen vedl ve své době profesionální lyžařské hnutí. Později mu byl jeho amatérský status obnoven, poté zastaven, a nakonec znovu obnoven

Pokrytec Brundage

Každý účastník, který přijal finanční prospěch za jakýkoli výkon, byl považován za profesionála a Mezinárodní olympijský výbor (MOV) takového sportovce diskvalifikoval ze svých soutěží. Olympijský sport se tak prohlašoval za nezasažený kulturou podvádění a skandálů, která byla

považována za neodmyslitelnou součást profesionality. V roce 1955 tehdejší prezident MOV a přesvědčený zastánce amatérismu Avery Brundage prohlásil: „V našem úsilí zabránit zneužívání her jednotlivci, organizacemi nebo národy k postranním úmyslům se můžeme spoléhat pouze na podporu těch, kteří věří

Gretchen Fraserová přišla o své lyžařské amatérství poté, co na plátně zastoupila herečku Soniu Henie ve filmovém muzikálu Sun Valley Serenade

v zásady fair play a sportovního chování obsažené v amatérském kodexu.“

To se však rovnalo čirému pokrytectví; Brundage sám se totiž v době, kdy byl prezidentem Olympijského výboru USA, podílel na nacistickém využívání olympijského sportu k politickým účelům. Coby nejvyšší autorita amerických olympijských organizací horlivě bojoval proti bojkotu letních olympijských her v roce 1936, které získalo Německo před nástupem nacistického režimu a jeho stupňující se perzekucí Židů. Brundage úspěšně zabránil bojkotu her ze strany USA a v témže roce byl zvolen do MOV, jehož se v roce 1952 stal na dalších dvacet let prezidentem.

Jen pro gentlemany

Účast na prvních moderních olympijských hrách v Aténách v roce 1896 byla omezena na gentlemany a vojenské důstojníky (kterým byl automaticky přiznán status gentlemana). Profesionálové a dělnická třída byli

z účasti vyloučeni. Tato tradice pokračovala i při zahájení zimních her v roce 1924. Postupně se z tohoto tématu stalo příslovečné jablko sváru, protože lyžování vzniklo jako sport dělnické třídy, kterému se od nepaměti věnovali lovci, zemědělci, lesníci, pastevci a prostí válečníci.

Zejména v Severní Americe nemohly přísné požadavky na účast dělnické třídy ve sportu dlouhodobě obstát. Pravidla však stále zvýhodňovala ty dostatečně bohaté, kteří se sportem nemuseli živit. Amatérští závodníci nesměli za peníze vyučovat nebo trénovat sport, nesměli dostávat odměnu za účast ve sportu ani využívat svých vítězství a pověsti k propagaci jakéhokoli produktu.

konflikty ohledně amatérismu

Harold Anson ve své knize Jumping Through Time: A History of Ski Jumping in the United States and Southwest Canada popsal, jak se lyžování v Severní Americe rozvíjelo, když do ní skandinávští

přistěhovalci přinesli skoky na lyžích. Stal se z něj „vzrušující zimní sport“, napsal. Skokanské můstky se stavěly na kopcích s dostatečným převýšením, aby se na jejich bubnu dalo bezpečně doskočit. Koncem 90. let 19. století bylo v Michiganu více než 30 lyžařských klubů zaměřených na skoky.

V tomto období se rozvinul trend, který byl v rozporu s norskou zásadou idraet – filozofií, že jedinec cvičením rozvíjí sílu a mužnost. Teoreticky člověk skáče z lásky ke sportu, nikoli za odměnu. Pro lyžařské kluby se však skoky staly populárním diváckým sportem. Aby přilákaly platící davy, snažily se některé kluby nasmlouvat špičkové sportovce, kteří dokázali předvést nejdelší a nejatraktivnější skoky. Kluby udělovaly peněžní odměny vítězným skokanům na základě bodů za vzdálenost i styl a za nejdelší skoky bez ohledu na styl. Velikost skokanských můstků rostla, aby bylo možné stanovit nové rekordy v délce skoku, což Ansonovými slovy „ohrožovalo ladnost a krásu dobře kontrolovaného letu“, a kluby nabízely špičkovým skokanům místní zaměstnání coby nástroj náboru. V roce 1905 byla v Ishpemingu v Michiganu založena Národní lyžařská asociace (NSA), jejímž cílem bylo propagovat lyžování, sjednotit pravidla závodů a konstrukci skokanských můstků a stanovit standardy amatérského lyžování. V roce 1906 se NSA na základě zásady, že peníze kazí idraet, rozhodla, že v soutěžích by neměly být žádné peněžní odměny. Trvalo však deset let, než tyto ceny zmizely. Některé lyžařské kluby hradily vynikajícím skokanům náklady na účast na svých turnajích. Profesionálové zjistili, že mohou za svůj start požadovat a dostávat peníze. Pro amatérské a profesionální skokany na lyžích byly vedeny oddělené rekordy vzdáleností.

V roce 1927 na výročním zasedání NSA v Minnesotě dalo 30 „předních amerických lyžařů skupině ultimátum“, jak napsal deník Seattle Times (4. února 1927). Buď jim bude umožněno dostávat peněžní odměny, nebo si založí vlastní asociaci. Noviny uváděly, že „nádobí, stříbrné příbory, medaile, hotovost a profesionalita byly živějšími tématy diskusí než výsledky různých mistrovských závodů“.

V roce 1929 se tak řada norských skokanů na lyžích odtrhla od NSA a založila Západoamerickou asociaci zimních sportů. Ta zorganizovala profesionální skokanské turné, které se konalo po celých Spojených státech na soutěžích a exhibicích. Její členové používali peníze z výherních cen k úhradě cestovních nákladů. Do skupiny patřili Alf Engen, jeho bratr Sverre, Sigurd Ulland, Lars Haugen, Einar Friedbo a další. Někteří z nejlepších skokanů v zemi se k turné nepřipojili, včetně Roye Mikkelsena a George Kotlareka, aby si zachovali amatérský status, a mohli se zúčastnit olympijských her.

V roce 1931 Engen vytvořil nový světový profesionální rekord ve skoku na můstku, když na Ecker Hill poblíž Salt Lake City skočil 75 metrů. V průběhu několika následujících let svůj vlastní rekord opakovaně překonával. V letech 1931 až 1935 Engen vyhrál pět národních profesionálních šampionátů ve skocích na lyžích a vytvořil tři světové profesionální rekordy.

V roce 1932 požádal Cle Elum Ski Club ve Washingtonu Engena o účast na svém turné. Engen odpověděl, že pokud se podaří dohodnout uspokojivé podmínky, akce se zúčastní: „Jsem profesionál a mám na tuto zimu domluvené skoky na několika soutěžích, které nabízejí velmi lákavé finanční odměny, ale pokud byste mi učinili nabídku, kvůli které by se mi vyplatilo přijet do vašeho města, velmi rád si na vašem můstku

zaskáču.“ Dle všeho správná nabídka nebyla učiněna, protože Engen v roce 1932 mezi účastníky soutěže chyběl.

Účast lyžařských instruktorů

Jak ve 30. letech 20. století rostla popularita alpského lyžování a lyžařské školy najímaly placené instruktory, začaly ohledně amatérismu vyvstávat nové otázky. V Evropě Mezinárodní lyžařská federace FIS rozhodla, že lyžařští instruktoři jsou amatéry a mohou se účastnit závodů FIS. To se nelíbilo Mezinárodnímu olympijskému výboru. Olympijské závody v alpském lyžování byly poprvé naplánovány na ZOH 1936 v Garmischi, ale nacisty vedený německý tým měl problém: jeho muži byli na mistrovství světa FIS v roce 1935 vyloučeni z boje o medaile. MOV reagoval na nátlak Německa a vyloučil z alpských disciplín v Garmischi všechny švýcarské a rakouské instruktory – zbytek obou týmů pak ZOH bojkotoval. Tím se německým lyžařům otevřela cesta k zisku medailí na olympijských hrách, zatímco Švýcaři a Rakušané ovládli mistrovství FIS v alpských disciplínách, které se konalo souběžně v Innsbrucku bez účasti Němců. V USA považovala NSA placené instruktory za „amatéry FIS“, kteří se nemohli účastnit amatérských turnajů. Když byl v prosinci 1936 slavnostně otevřen resort Sun Valley, jeho majitel, železniční magnát Averell Harriman si dal za cíl udělat ze svého nového střediska mezinárodní destinaci a centrum lyžařských závodů v zemi. Sponzoroval lyžařské soutěže, které přilákaly nejlepší lyžaře světa, a najatý přední publicista Steve Hannagan se staral o to, aby noviny o těchto akcích rozsáhle informovaly. Americká lyžařská legenda Dick Durrance ve své autobiografii uvedl, že Harriman „byl rozhodnutý, že Sun Valley se vyrovná všemu, co může nabídnout Evropa“.

Harriman najal některé z nejlepších lyžařských závodníků z Evropy, aby učili v lyžařské škole v Sun Valley, ačkoli jako lyžařští instruktoři neměli v této zemi právo účastnit se amatérských lyžařských závodů. Harriman se rozhodl pořádat otevřené lyžařské soutěže, na kterých se mohli zúčastnit jak amatéři, tak profesionálové, aby jeho lyžařští instruktoři mohli předvést své dovednosti.

Na jaře 1937 se v Sun Valley konal první závod International Open, který se později stal známým jako Harriman Cup. Podle reportáže v deníku Seattle Times byli lyžařští instruktoři obecně považováni za lepší než průměrný americký amatér a nesměli závodit proti skutečným amatérům. Sun Valley International Open se stal americkou lyžařskou událostí roku, protože na jeho startovní listině byli všichni lyžařští velikáni. Udělovaly se dva tituly, pro

všechny (open) a  pro amatérské lyžaře, přičemž lyžařští instruktoři se mohli ucházet pouze o titul open, zatímco amatéři o oba. Pro vítěze každé kategorie byly určeny samostatné ceny. Hned do úvodního ročníku se přihlásilo čtyřiačtyřicet nejlepších evropských a amerických lyžařů: osm lyžařských instruktorů, kteří měli nárok na otevřené mistrovství, a 36 amatérů v nejkvalitnějším poli zahraničních a domácích lyžařů, jaké se do té doby v Severní Americe sešlo. Vyhrál nakonec amatér Durrance, nejlepšími z instruktorů byli Prager a Engen.

Peter Garrett ze Seattlu, jeden z nejlepších tehdejších závodníků, si později posteskl, že amatérští lyžaři musí soupeřit s lépe trénovanými profesionály, „kteří lyžují sedm dní v týdnu a lyžováním se živí“. Volal po novém systému, v němž by amatéři a profesionálové závodili ve vlastních divizích.

Nejasná pravidla

Engen emigroval do USA z Norska v roce 1929 a v roce 1935 získal americké občanství. Doufal, že bude reprezentovat USA na ZOH 1936, a požádal o obnovení amatérské licence. NSA rozhodla, že sportovec může znovu získat status amatéra, pokud prokáže, že po celý rok nepřijal žádnou platbu související se sportem. Engen tak učinil, poté na olympijské próbě překonal konkurenci a byl jmenován do olympijského týmu. Brundage, tehdejší prezident olympijského výboru USA, však Engena z týmu vyřadil, protože se jeho fotografie objevovala na krabicích cereálií Wheaties spolu s fotkami basketbalové hvězdy Boba Kesslera, hokejisty Mikea Karakase a rychlobruslaře Kita Kleina. Tím se podle Brundage stal profesionálním sportovcem.

Koncem roku 1941 NSA zrušila amatérský status Dicku Durrancovi, Gretchen Fraserové a Engenovi (opět). Durrance byl vedoucím lyžařské školy v Altě; on i Engen navíc propagovali lyže Groswold. NSA prohlásila, že propagace lyží je povolena, ale že používání titulu a jeho seznamu trofejí dělá z Engena profesionála. Lyžařská asociace uvedla, že Engen by mohl být znovu zařazen do otevřených závodů, pokud by došlo ke změnám v reklamě, ale záleželo by na tom, zda by titul a jeho statistiky byly použity s jeho souhlasem.

Fraserová byla placena za to, že dublovala herečku Sonju Henie v lyžařských sekvencích ve filmech Tenký led z roku 1940 a Serenáda v Sun Valley z roku 1941. NSA rozhodla, že „bude profesionálkou, způsobilou pouze jako amatérka FIS“. Aby se tento typ problému vyřešil, delegáti na zasedání NSA navrhli, aby všechny americké soutěže byly otevřenými závody podle pravidel FIS.

V prosinci 1941 NSA očistila Durrance od porušování svých pravidel. Lyžař mohl zůstat amatérem, i když získal certifikát učitele lyžování, pokud nevyučoval za peníze. Závodníci v otevřených soutěžích mohli propagovat lyžařské vybavení, „pokud tím nebyly zneužívány tituly“. V únoru 1942 byl Fraserové a Engenovi obnoven amatérský status. Lyžařský svaz zjistil, že Engen sice propagoval lyže Groswold, ale nepovolil použití svého záznamu v žádné reklamě.

FIS kontra moV

V roce 1936 získalo zimní i letní olympijské hry pro rok 1940 (k překvapení mnohých) japonské Tokio, které se tak stalo prvním nezápadním městem, jež vyhrálo olympijskou kandidaturu. Po vypuknutí druhé čínsko-japonské války v červenci 1937 se objevily pochybnosti, zda by Japonsko mělo olympijské hry

pořádat. Japonsko se 16. července 1938 oficiálně vzdalo pořadatelství her a MOV přidělil letní hry finským Helsinkám, které se v původním výběrovém řízení umístily na druhém místě. Novým pořadatelem zimních her v roce 1940 byl jmenován švýcarský Svatý Mořic.

Ochota Svatého Mořice uspořádat zimní olympijské hry byla ohrožena, když vznikl spor o oprávněnost placených lyžařských instruktorů účastnit se her. Zatímco FIS trvala na tom, že instruktoři jsou amatéři, MOV rozhodl, že jsou profesionálové a nemají nárok. V důsledku tohoto sporu MOV vyřadil lyžování jako regulérní disciplínu z olympijských her v roce 1940 a učinil z něj exhibiční sport.

Švýcarsko odmítlo hostit hry ve Svatém Mořici, pokud nebude lyžování opět zařazeno mezi regulérní disciplíny. MOV to odmítl a zimní hry byly přeloženy do německého Garmisch-

-Partenkirchenu, který hostil olympijské hry v roce 1936. Hry v letech 1940 a 1944 byly samozřejmě nakonec zrušeny kvůli 2. světové válce. Po válce byly zimní olympijské hry obnoveny v roce 1948 ve Svatém Mořici, kde Fraserová

Brundage skandálně vyloučil favorita karla Schranze z dějiště ZoH 1972 v Sapporu

závodila jako amatérka a získala zlato a stříbro jako první Američanka s olympijskou medailí v alpském lyžování. Engen působil jako spolutrenér amerického týmu společně s Walterem Pragerem. Prager, dvojnásobný mistr světa v alpském lyžování, vítěz Lauberhornu a Hahnenkammu a švýcarský mistr v klasickém lyžování, byl jedním ze švýcarských lyžařských instruktorů, kteří byli vyloučeni z olympijských her v roce 1936. Proto toho roku odjel do Ameriky, aby sloužil v 10. horské divizi. Jako předseda MOV vedl Avery Brundage až do své smrti v roce 1975 kampaň za vyloučení tzv. profesionálů z „amatérských“ sportů. Ve své nejznámější konfrontaci vyhodil Karla Schranze z olympijských her v roce 1972 za to, že podepsal smlouvy o propagaci. V roce 1984 byli mistři světa Ingemar Stenmark a Hanni Wenzelová vykázáni z olympijských her v Sarajevu za to, že brali sponzorské peníze přímo, nikoli prostřednictvím svých národních týmů. MOV nakonec v roce 1986 upustil od svého pojetí amatérismu a povolil všem sportovcům otevřeně jednat se sponzory.

text: peter BuČka, red. foto: arcHiv autora

Zapomenuté stopy:

Židovský svaz zimních sportů v Československu

Historie lyžování v Česku a na slovensku byla po desetiletí plná českého národnostního principu. není to až tak dávno, kdy se na mapách historie lyžování v Česku objevili i němci, tehdy většinově obývající sudety s hlavními horskými oblastmi v blízkosti dnešních hranic. Jenže ani němci to končit nemůže. Lyžovali tu i další národy. pochopitelně slováci, ale i maďaři. a – těm se budeme tentokrát věnovat hlouběji – Židé.

mezi válkami existoval v Československu vedle českých, německých a dalších struktur i Židovský svaz zimních sportů (ŽSZS).

Stál u zrodu zimních Makabiád, stavěl chaty, pořádal mistrovství – a přesto po roce 1945 či ještě dříve zmizel z veřejného narativu.

1867–1918: emancipace a sport

Do roku 1867 žili Židé v habsburské monarchii jako „tolerovaná“ komunita, nikoli jako rovnoprávní občané. Konfesní stát upřednostňoval křesťanství, a proto se jejich každodennost řídila výjimkami, povoleními a zvláštními poplatky, svazovaly je i místní restrikce – zákazy usazování a sňatků, občasná vyhoštění, daně za vstup do města… Pravidla vylučovala Židy z mnoha řemesel, úřadů i škol. Plnou občanskou rovnost Židům přinesla až ústava z roku 1867. Teprve tehdy se stali občany se srovnatelnými právy.

Židům se tak otevřela cesta ke vzdělání a profesnímu uplatnění; především Praha, Brno či Bratislava se staly centry židovské kultury – se kterou nutně souvisela i kultura tělesná.

První židovské tělovýchovné jednoty vznikají na přelomu století. Později pod sdílenou ideou „Makabi“ – to je koncept, který velí nikoli jen sportovat, ale při tom posilovat komunitu, sebevědomí a dovednosti moderního národa. V českých zemích se rodí kluby Makabi a Hagibor, které otevřou dveře stovkám mladých sportovců a sportovkyň.

momentka ze svazových přeborů makabi karlova studánka v roce 1937

pavel märz, předseda Židovského svazu zimních sportů

plakát ze závodů organizovaných makabi Žilina

1918–1931: pluralita po česku Po roce 1918 vznikla nová republika, kde sport nadále stál na principu národnostních svazů. V lyžování to znamenalo, že vedle českých či německých vznikl prostor i pro menšinové organizace. Byť první snahy byly zaregistrovány už v roce 1925, Židovský svaz zimních sportů (ŽSZS) byl zaregistrován až roku 1931 se sídlem v Olomouci. Zřízeny byly tři župy – Čechy, Morava, Slovensko – záhy byl přijat do Svazu lyžařů ČSR a začal budovat zázemí pro výcvik i závody.

makabi a makabiáda

Makabi bylo mezinárodní židovské tělovýchovné hnutí odkazující na Makabejce – bojovníky z 2. stol. před Kristem vedené Judou Makabejským. Název Makabi poprvé zazněl na II. sjezdu židovských tělovýchovných jednot Západo-rakouského svazu ŽTJ v roce 1914 ve Vídni, používat se ale začal až po roce 1918 nejdříve v ČSR a potom i jinde (funguje dodnes, viz významný fotbalový klub Maccabi Tel Aviv). Cílem iniciativy byla

tři horské chaty

ŽSZS budoval zázemí. Jako první, ještě koncem roku 1932, dokončila svou turistickou chatu v Beskydech s kapacitou 80 lůžek moravská župa. Nesla jméno neúnavného organizátora lyžařských akcí dr. A. Hilfa. Krátce před zahájením první zimní Makabiády otevřela svou chatu na Clivlandě i česká župa (20 lůžek a v roce 1935 byla uvedena do provozu i chata slovenské župy na Králíkách u Banské Bystrice (60 lůžek).

1933: makabiáda Zakopané

První zimní Makabiáda v polském Zakopaném byla premiérou, která dokázala, že „židovské olympiády“ nejsou jen folklór. Byť v Polsku akci provázely antagonistické reakce části tisku a nad závody visel mrak dobových nálad, šlo o úspěšný debut.

Zakopané, 2.–5. 2. 1933

Disciplíny: běh, sjezd, skoky, sáňkování, krasobruslení, rychlobruslení, hokej

tělesná výchova, ale i soudržnost a moderní židovská identita. Vrcholnou akcí hnutí byla Makabiáda, mezinárodní hry pořádané pod hlavičkou Maccabi World Union, sportovní asociace založené 1921 v Karlových Varech, která stále zastřešuje tisíce židovských sportovců. „Židovské olympiády“ se konaly nejprve letní v Tel Avivu v roce 1932, ale hned rok nato i zimní: I. zimní Makabiáda proběhla v Zakopaném v roce 1933 a II. zimní Makabiáda v Banské Bystrici o tři roky později.

Při tom svaz pořádal župní a svazové přebory. První vážnější zkouškou organizační práce svazu byl výběr družstva pro I. světové zimní hry Makabi. V roce 1934 se poprvé uskutečnila župní mistrovství ŽSZS. Ve většině případů šlo o otevřené závody, jichž se účastnily také další organizace sdružené v SL ČSR. Tento přístup nepochybně ovlivňoval nejen kvalitu závodů, ale vytvářel i přátelské vztahy mezi členy jednotlivých skupin SL ČSR.

1936: Banská Bystrica

Druhá zimní Makabiáda se konala v Banské Bystrici. Běžecké disciplíny hostily Králiky, sjezdy Krížna, sáňkaři závodily na Kordíkach, skokané na Srnkové. Atmosféra byla slavnostní, návštěvnost přesáhla pět tisíc diváků… Byla to jedna z vůbec největších zimních sportovních akcí meziválečného ČSR a pro židovský sport a lyžování to byla hlavní událost desetiletí.

Banská Bystrica, 18.–22. 2. 1936

Při celkovém hodnocení ŽSZS nelze jeho činnost, ať už z pohledu výsledků, či velikosti členské základny, přeceňovat. Co do počtu členů patřil k těm menším. Podle statistiky z roku 1937 měl celkem 1 200 aktivních členů, zatímco celkový počet členů SL ČS byl v tomto období 21 000 a například Sokol měl ve svých lyžařských oddílech téměř 18 tisíc členů.

Nejpočetnější a nejaktivnější župou ŽSZS byla ta moravská a Makabi Ostrava. Za nejúspěšnější lyžaře ŽSZS je možné považovat sjezdaře Pavla Wurzela (Makabi Ostrava) a běžce a skokana Karla Kürtiho z Makabi Ružomberok. Vše ukončila nacistická okupace…

Lyže klíčem k útěku

1939–1989: ticho a mlha

Poválečné židovské komunity skončily početně i sociálně zdevastované a ti, co přežili holokaust, emigrovali.

Po roce 1948 komunisté oblast tělovýchovy a sportu zmonopolizovali, a tím udělali definitivní tečku za historií národnostního sportu.

Byť z výsledků akcí pořádaných SL ČSR nemůžeme říct, že by se některý ze závodníků ŽSZS výrazněji prosadil, musíme zdůraznit, že i ŽSZS svými aktivitami přispěl k pestrosti sportovního života, k propagaci a rozvoji lyžování a do historické mapy lyžařského Československa rozhodně patří.

Díky své lyžařské průpravě měli Židé o jednu kompetenci více, která jim nejednou umožnila útěk z útlaku za svobodou. Tato historie ještě dnes žije v pamětech horalů z Alp – jak se můžete dočíst i v článku na straně 90

Časová osa ŽsZs

1925 – první návrh v rámci Makabi (Most)

1931 – registrace; 27. 9. ustavující schůze v Praze; předseda P. März; sídlo Olomouc

1932–35 – chaty: Beskydy (80), „Clivland“ (20), Králiky (60)

1933 – kvalifikace na I. zimní Makabi (Zakopané)

1934 – první župní mistrovství (otevřené); svazové přebory

1935 – Brno hostí sjezd Světového svazu Makabi; vznik MOTO (Praha)

1936 – II. zimní Makabiáda v Banské Bystrici

1937 – Karlova Studánka: svazové mistrovství + moravská župa; přesun vedení do Prahy (předseda F. Weiss)

1938 – poslední svazové mistrovství (Beskydy)

mistři Židovského svazu zimních sportů

rok místo disciplína kategórieJménoJednota-klub

běh – 12 kmmužiNacherMakabi ostrava

běh – 8 kmmuži-III. třídaMarburgŽAC Brno

běh – 4 kmženyHaasováŽAC Brno

běh – 6 kmjuniořiRedlichMakabi olomouc

běh – 4 kmdorost färberMakabi ostrava

1934 Vyslaj, Beskydy

běh – 2kmdívkySilberbuschováMakabi ostrava

běh – 2 kmžáci BRothMakabi ostrava

běh – 1,5 kmžáci AMellerMakabi olomouc

běh – 1,5 kmžákyně fischerováMakabi ostrava

muži-II. třídaNacherMakabi ostrava muži-III. třídaMarburgŽAC Brno

slalom

dálkový běh

třída staršíchLichtwitzMakabi Krnov ženyHaasováŽAC Brno juniořiLöwMakabi olomouc

muži-II. třídaNeuMakabi Banská Bystrica seniořiDiamantMakabi olomouc

Karlova Studánka, Jeseníky

běh – 8 km muži-III. třídaKohnMakabi olomouc mládež ABerlMakabi ostrava mládež BMellerMakabi olomouc ženyNacherováMakabi ostrava

slalom mužiKurtŽAC Brno

muži – III. třída tichoŽAC Brno muži – starší AKleinŽAC Brno ženySchwartzováMakabi Brno dorostenciAdlerMakabi Brno

1938 Vyslaj, Beskydy

sjezd mužiKurtŽAC Brno

muži - III. třída tichoŽAC Brno

muži – starší AKleinŽAC Brno muži – starší BWinkelsbergerMakabi Brno ženySchwartzováMakabi Brno žactvoAdlerMakabi Brno

běh – 18 kmmužiNeuMakabi Banská Bystrica

běh – 8 kmmuži – starší C tausigMakabi Praha

běh – 8 kmdorostZifferMakabi ostrava

běh – 4 kmmládežKolbanMakabi Český těšín

sjezd

muži – II. třídaKurtŽAC Brno

ženyVeseláMakabi Praha juniořiHarryŽAC Brno

dorostZifferMakabi ostrava

Zve vás Svaz lyžařů ČR, garant radosti ze sněhu

Slavné tváře

text: ALeŠ SuK (s pomocí vzpomínek V. Hamplové-Kopfové, H. Soumarové-Horynové, Z. tůmové, J. tůmy a K. Nývlta, foto: soukromé archivy rodin)

lyžařského Trutnova 1950+

Vzpomínky na libé časy je třeba skladovat a pečovat o ně. I proto přinášíme vzpomínky

na chvíle trávené přípravou a závoděním v bílé stopě další generace Trutnováků, kterým se k radosti přidaly i sportovní úspěchy.

První ťapkání na bačkorovém vázání v okolí Trutnova nebo na chatě Lokomotivy v Peci, pokud bylo méně sněhu, zažívaly mnohé rodiny, konkrétně vzpomeňme Hamplovy, Chmelařovy, Šípkovy, Jansovy, Sátorovy, Schnellerovy…

Trenér a otec Oldřich Hampl

Sestry Vlaďka a Zdena Hamplovy s tátou Oldou, jejda, to byla sestava. Oldřich, prakticky všelyžař, připravoval klasiky nejen doma, nýbrž i v Polici, pomáhal skijákům machovským, a vztah k úzkým prkýnkům probudil a rozvíjel u dcerunek. Byl vášnivým Sokolem, nářaďovcem, leč brzy našel vztah k lyžím, absolvujíc instruktorský kurz sokolský. Aby otec nebyl totálně nasazen, oženil se mlád v roce 1944. V roli táty a trenéra byl laskavým, obětavým a všímavým rádcem a učitelem.

Ratolest Vladěnka ho jednou jedinkrát zažila křičet, to byl rozžhavený… „Stalo se ve Špindlu na závodech, potřebovala jsem si odskočit, do startu pár minut, šup za strom a start byl téměř letmý a táta hulákal jak na lesy. Byla

jsem v šoku, v duchu jsem tátovi zlořečila, ale ten burácivý bič otcův způsobil, že jsem závodní tratí proletěla ďábelsky rychle, a bylo z toho vítězství, dokonce v čase, který byl rychlejší než výkon vítěze klukovské kategorie.“

Krkonošská 70, 1969: K. Lelková, Z. Hamplová, J. Ledvinková, J. Škodová, V. Fialová

Oldřich se do přípravy elévů zakousl s vervou průkopníka. Kurt Matz vzpomíná, jak s trenérem Hamplem cestoval v moskviči z okresního přeboru ve Vrchlabí, kde Matz zajel skvělý výsledek; překvapený a spokojený byl i kouč Hampl. Cestou přes Hertvíkovice si při jízdě povídali o tréninku, závodech a momentální výhře tak zapáleně, že řidič Olda z nepozornosti nasměroval a napasoval auto do zavátého příkopu. A čekalo se na vyproštění.

Když jsme zmínili Kurta, i on má své závodnické kejkle, a že jich bylo. Třeba: Klasická štafeta starších dorostenců – běží se 3x5 km. Startuje Kurt, předává Pavlu Švenkovi a finiš jede opět Kurt, leč v jiném svetru a jiné čepici. Při vyhlašování výsledků omlouvali neúčast třetího, že spěchal na vlak domů a medaili, že mu předají. Dodnes se při setkávání pamětníků chechtají. Dr. Švenka, žijící v Německu, tak Ing. Kurt Matz, když si „nemohou vzpomenout, který byl ten třetí v jejich týmu“. Cíli být v lyžařském peletonu výsledkově na špici obětoval Matz úsilí nezměrné. Jeho tréninky – to býval hukot v nejvyšší intenzitě a prachsetsekramentsky dlouho; dokud mysl a tělo „žily“. Žádný relax, žádné střídání do nízké intenzity. Plynový pedál na doraz. Když už babička měla následků vražedných tréninků plnou zástěru, chtěla Kurtovi vystavit stopku. Zákaz sportu!? Mladý šampión s ní za naznačené příkoří téměř rok nemluvil.

Zasáhl druhý otec, jak ho Kurt nazývá. Navštívil paní Ludvíkovou, dobrácky a lidsky vysvětlil babičce, co sport ve vnukovi je… a ledy roztály. Snad i na rodičovské školní schůzky Kurtovy třídy chodil jeho první trenér Oldřich Hampl.

Květa Lelková

Znenadání se uprostřed party trutnovských klasiků objevuje Květa Lelková, slavná šampiónka, mající za sebou v ka-

riéře pořádnou porci 400 závodů lyžařských, atletických, plaveckých, cyklistických. Nekonečně obětavá, skromná lyžařka, mnohonásobná mistryně republiky ve všech lyžařských disciplínách, jen skoky tehdy dámy závodně neprovozovaly. Květa, později členka ženské komise FIS, proniká mezi tréninkové skupiny a začíná kolegovi Hamplovi pomáhat ve Sportovní škole dorostu s tréninkem. Po přesunutí Sportovní lyžařské základny do Trutnova se Květa stává profi trenérkou lyžařských disciplín. Ve skupinách s ní spolupracuje zástup amatérských asistentů poválečných ročníků. Pracovalo se cíleně, pravidelně a co je hlavní – všestranně. Což dnes u mládežníků velice často chybí. Skupina dobrovolných trenérů se tužila se zápalem podpořeným výsledky reprezentantů ČSR na světových závodech. Trenéři působili na place, opatrovali a stavěli můstky – v Poříčí nad plovárnou s umělou hmotou, v Nových Dvorech, v Horním Starém Trutnově. Skákalo se o sto šest, první generace zimních sportovců trénovala a závodila ve všech disciplínách.

Dlouhověká olympionička

Jana Ledvinková

Zajímavou byla i kariéra čerstvě promované učitelky Jany Ledvinkové. Pamětníci v čele s Milanem Hrdinkou a Kurtem Matzem s pousmáním glosují její první lyžařské krůčky s nadsázkou: „My jsme ji učili na lyžích chodit.“

Něco z dispozic pro bílý sport však v sobě Jana měla. Vysoká, štíhlá postava, dlouhé svalové páky a, světe div se, v závěru šedesátých let trénuje jako adeptka s národním týmem na Vosecké boudě, kam ji pozval státní trenér Láďa Šimůnek. Jaké překvápko později zažila Milena Chlumová ve Falunu na MS, když ve stopě poznala v americké kombinéze Češku Ledvinkovou, naturalizovanou běžkyni USA. V americkém týmu reprezentovala i na ZOH v Innsbrucku 1976, byť v pozadí výsledkové listiny. Je to už půl století, přesto elegantní dáma stále aktivně sportuje a v letošní sezóně, kdy už má přes 80 let, prodlužuje svou kariéru instruktorky běžeckého lyžování ve Spojených státech.

Vlaďka Hamplová, ozdobená bronzovou medailí na juniorském MČSR, k níž v dorostu přidala 4. místo, připomněla příběh Ledvinkové, jak získala americké občanství: Osobně atakovala tehdejšího prezidenta USA

Jimmyho Cartera: „Pane prezidente, vzhledem k mému věku je mojí poslední šancí jet a závodit na olympijských hrách, suplikuji a žádám o udělení občanství.“

Stalo se! Jana, ještě v Trutnově –to byla bohémka, jak vystřižená z románů: přečasto po trénincích šupajdila s Vlaďkou k Hamplovým, kde na tajňačku mlsala švestkové kompoty ve sklepě, nikterak se nestarajíc o odložené, vyjedené, prázdné sklenice.

Lyžařská máma a Hana Soumarová Hanička Soumarová, provdaná Horynová, nedávno ještě místostarostka Trutnova, se se svými lyžařskými kámoškami N. Kábrtovou, H. Černou a J. Trpkovičovou od svých deseti let věnovala přípravě pod dohledem Květy Lelkové. Všichni žáčkové tehdy, od zimy 1963, vzpomínají s vděkem na její ochotný a všeobjímající přístup, s nadsázkou to byla jejich lyžařská máma.

Sama (roč.1953) považuje za svá nejlepší lyžařská léta ta dorostenecká a potom studijní v Praze na VŠZ. Ve 14 letech byla mistryní republiky na žákovských přeborech ve štafetě s Blankou Šafářovou-Paulů a J. Trpkovičovou na Prostřední Bečvě v r. 1967. O rok později je 4. mezi dorostenkami na M ČSSR v Josefově Dole. Cení si 3. místa na mezinárodních závodech v Donovalech, to bylo těsně před nástupem na VŠ a před ní jen vítězka Jeriová a stříbrná Paulů.

V juniorských sezónách děvčata připravoval v rámci Tréninkového střediska mládeže Milan Hrdinka. Milan byl podle nich přemýšlivý, šikovný a vynalézavý trenér. Jistým lídrem, ba vzorem trutnovským běžkyním byla i tehdejší reprezentantka Jarmila Škodová, účastnice MS a ZOH. Běžkyně Lokomotivy Trutnov a Chemie Praha, Hana Soumarová organizovala v posledních letech setkání pamětníků. Zatím to stihla třikrát. Účastníci se pokaždé vraceli ze srazu v euforii nostalgických a samo sebou optimistických vzpomínek. Druholigová soutěž smíšených družstev – to též byla parketa, kde běžci Lokomotivy sbírali tu vavřín, tu pódium, mnohdy hrávali první housle.

text: OnDŘej nOváK foto: CArv

Řízni to čísly!

Je tu osobní digitální kouč

Každý je carver. Doba, kdy se smýkalo patkami, je nenávratně pryč a kouzlu vykrojených lyží, které to řežou tak trochu za nás, podléháme již více než 20 let. A teď si to svoje řezání navíc můžete zdůvodnit. Doma, sami před sebou, nebo s kamarády. A to pořádnými tvrdými čísly!

Očem je řeč? O fenoménu posledních několika málo sezón, který se jmenuje Carv. Na světě je možná 5 let a od loňského roku dobývá se svou druhou verzí srdce i svědomí desetitisíců lyžařů po celém světě. Made in U.K., testováno na horách a na lidech.

Carv

… je zařízení, které dokáže při lyžování změřit úplně všechno. I to, co byste raději ani vědět nechtěli. Navíc vaše výsledky ohodnotí výsledným lyžařským IQ a porovná vás s dalšími 50 000 uživateli z celého světa. Nebo třeba jen z vaší země, nebo z vašeho střediska, za celou sezónu, týden, nebo jen aktuální den. Možností

filtrování je nespočet a vy se tak můžete vydat na dobrodružnou digitální výpravu a hrát o prvenství, s kým zrovna chcete, aniž byste ho znali.

Spousta lyžařů technologii Carv přesně takhle využívá. Nebo sleduje třeba jen nejvyšší dosažené rychlosti a počty ujetých kilometrů.

Carv je ale zejména váš osobní digitální kouč. Nemusíte lyžování ani moc rozumět, abyste všechna ta čísla vyhodnotili. Stačí si zvolit svého guru, třeba Teda Ligetyho, a nechat si dát po každé jízdě nějaký tip na cvičení nebo zlepšení. Carv má navíc velkou databázi výukových videí, která pro něj natáčí jeho ambasadoři a špičky v oboru.

jak to funguje?

Carv byl úchvatný už ve své první verzi, ale jeho instalace a kalibrace byla uživatelsky trochu nekomfortní. Do lyžařských bot bylo třeba vložit stélky s integrovanými čidly, od nich pak vedl plochý kabel ven z bot k měřicím jednotkám, které se připnuly za booster nebo suchý zip na skeletu. Totožné provedení jako u vyhřívaných stélek. Pak následovalo kalibrování stélek, měřicích jednotek a propojení přes Bluetooth do aplikace v telefonu. Zdlouhavý proces, který pro majitele vyhřívaných stélek nebo stélek na míru navíc znamenal výměnu měřicí stélky za tu jejich původní.

Druhá generace, označená

Carv 2, ale změnila všechno. Z původního zařízení totiž zůstaly jen malé měřicí jednotky, krabička o velikosti automobilového klíče, které se navíc extrémně rychle propojí s telefonem a bez zdlouhavého nastavování můžete začít svoje oblouky rovnou měřit. Stačí telefon a zaplacené roční členství. Oba senzory, nebo přesně měřící jednotky, dostanete ke členství zdarma.

Co to všechno umí?

Carv 2 měří 10 klíčových parametrů lyžařské techniky pomocí kombinace šestiosého gyroskopu a akcelerometru. Oba dva jsou integrovány ve zmíněných měři-

Dostali Jsme se Do boDu, kDy si můžeme o technologiích obecně myslet cokoliv, ale už Je nemůžeme přehlížet a tvářit se, že to Jsou Jen móDní výstřelky

Doby.

cích jednotkách, které si snadno upnete na boty, spárujete s mobilním telefonem a ten navíc, pokud chcete, s bezdrátovými sluchátky, do kterých můžete na základě měřených metrik dostávat vyhodnocení aktuální jízdy, ale i pokyny vybraného kouče pro vaše zlepšení.

Mezi parametry, které dokáže Carv 2 měřit, patří třeba včasné zahranění, míra stejnoměrného hranění vašich lyží, rovnováha v průběhu oblouku a samozřejmě také rozložení tlaku na lyžích ve všech fázích oblouku. Můžete tedy sledovat, o kterou lyži a ve které fázi jste v oblouku více opřeni, jaký byl úhel vašeho hranění a zda jste příliš vpředu, vzadu, nebo ideálně na středu a jak se tyto a další údaje liší při obloucích doprava a doleva. Po-

kud máte představu o správné lyžařské technice a fungování lyží, dokážete na základě změřených údajů a velmi intuitivních grafů zobrazených v aplikaci pracovat na změně techniky k lepšímu. Pokud představu nemáte, můžete si nechat poradit od několika

osobních koučů, zkusit doporučené drily, nebo se v další jízdě soustředit na jednu věc, kterou je třeba udělat jinak.

Carv umí změřit a zobrazit tvar vašich oblouků, jejich frekvenci, poloměr a samozřejmě měří i rychlost a nalyžované kilometry.

Vše zobrazuje na mapě střediska, kde jste ten den lyžovali. Carv tedy může sloužit i jako velmi podrobný zápisník vašich lyžařských aktivit, za které vám po každé jízdě udělí osobní ohodnocení – Ski IQ.

Pro koho je Carv 2?

Pro všechny hračičky, které zajímají podrobná čísla, pro všechny, kteří se rádi poměřují nejen sami se sebou, ale i s ostatními. Vaše lyžování může úplně změnit, pokud podlehnete řeči čísel a začnete poctivě trénovat, nebo jen zpestřit, pokud Carv berete jako zábavný doplněk, kterým bezpochyby je. Carv ve své druhé generaci je navíc výjimečný schopností rozpoznat terén, na kterém se pohybujete. Může být tedy užitečný i pro ortodoxní freeridery.

Pro koho není?

Pro všechny, kteří neradi soutěží, špatně nesou lepší výsledky známých i neznámých, a pro všechny, kteří si užívají pouhý pohyb na čerstvém vzduchu a jejich technika pro ně není důležitá. Carv je totiž vlastně v principu i sociální síť, podobně jako třeba Strava, a určitou podobnost najdeme i s rozšířeným Instagramem. Když podlehnete na základě výsledků dalších pocitu, že vám něco nejde, děláte to nebo žijete hůře než zbytek planety, otráví vám to život i oblíbený sport.

A na konec zase ta radost!

Carv je skvělý pomocník, ale je to jen malá součást životního stylu, kterému říkáme lyžování. A stejně jako nejsou přesné všechny vaše oblouky, není přesný ani Carv. Lyžujte pro radost, zlepšujte se, aby vaše radost byla ještě větší, ale nepodlehněte přitom jenom řeči čísel. Jediným platným číslem je v lyžování závodní časomíra. A zrovna tu Carv neumí.

nejlepší lyžař světa podle Carv je Stefano Belingheri, italský lyžařský instruktor a trenér se skóre 180. Detaily jeho povedené jízdy si můžete v aplikaci rozklikat a nastudovat.

vyfiltrovat si můžete i nejlepší Čechy nebo nejlepší výsledky v jednotlivých horských oblastech.

Kde a za kolik?

Měřených metrik je celá řada, algoritmus vyhodnotí a doporučí, co je třeba zlepšit jako první. A dokonce přispěje i výukovým videem.

Carv 2 si objednáte na stránkách www.getcarv.com . Domů vám přijdou měřicí jednotky, které jsou zdarma, a k nim si každý rok koupíte celoroční členství za 249 eur (v akci aktuálně se senzory 199 eur). Pokud máte o Carv 2 zájem, buďte rychlí. Momentálně se čeká, než bude vyroben dostatek měřicích jednotek a Carv přijímá předobjednávky, ale pouze do limitovaného množství, ze kterého je aktuálně už polovina vyčerpána!

Carv může fungovat i jako GPS záznamník a shrnout, co člověk za lyžařský den stihl.

Digitální kouč je realita

S ambasadorem Carv o jeho skutečných přínosech

Tomáš Mical je profesionální instruktor lyžování, který se od svých začátků v Železné Rudě dostal přes Pec pod Sněžkou, rakouské Serfaus a Sölden, australský Falls Creek až do samotné Mekky všech instruktorů lyžování, amerického Aspenu. A na své cestě měl možnost testovat obě generace technologie Carv, stát se jejím ambasadorem, aktivním uživatelem i lektorem na Carv kempech. Co o Carv říká?

Tomáši, ty pracuješ celou sezónu v americkém Aspenu. V USA je Carv velmi populární a také nejrozšířenější. Jak tu technologii mezi svými kolegy a klienty vnímáš?

Komerční úspěch technologie Carv je za poslední tři roky opravdu enormní. Dostali jsme se do bodu, kdy si můžeme o technologiích obecně myslet cokoliv, ale už je nemůžeme přehlížet a tvářit se, že to jsou jen módní výstřelky doby. Každým rokem se nám zvětšuje zájem o privátní lekce a workshopy se zaměřením na technologii Carv. Ta se dokonce dostává do výukových plánů vzdělávacích organizací pro instruktory lyžování a také do tréninku instruktorů v samotných lyžařských školách. Trend je tedy dost jasný, ale až budoucnost ukáže, jestli technologie budou schopny nahradit skutečné lidi i při výuce lyžování. Já doufám, že ne.

Jsem průměrný lyžař, jezdím carvingové oblouky na modré sjezdovce. Mohu se podle Carv 2 naučit sám lyžovat lépe, nebo potřebuji instruktora?

První generace Carv vyšla s velmi přitažlivým sloganem „Carv – váš digitální kouč“. Ale nešlo jen o skvělý slogan. Velkou ambicí zakladatelů Carv bylo nahrazení skutečného instruktora lyžování technologií, která bude efektivnější

a přesnější než oko profíka. Byť se Carv neustále snaží svůj algoritmus inovovat a zároveň tak zpřesňovat z něho vycházející výukový program pro své uživatele, jsem přesvědčený, že nejlepší variantou pro skutečně efektivní progres je kombinace využití dat Carv s interakcí s instruktorem lyžování.

Vedeš stále více populární Carv kempy. Jak to na nich probíhá? Je tato technologie pomocníkem při výuce?

Průběh Carv kempů se moc neliší od klasických lyžařských workshopů. Samozřejmostí je tedy videoanalýza pohybu, při které ovšem vždy současně analyzujeme data z Carv. Unikátním nástrojem celé technologie Carv je tzv. „Video mode“, který umožňuje propojení dvou zařízení s aplikací Carv a následného natočení jednoho z jezdců. Aplikace pak vygeneruje video s vloženými metrikami. Máme tak možnost v reálném čase analyzovat jak skutečný průběh pohybu, tak samotná data z Carv. Tato unikátní komparace je pro naše klienty, ale i pro nás samotné neocenitelná.

Co Carv neumí?

Vytvořit algoritmus, který by dokázal popsat a změřit něco tak komplexního, jako je lyžování, je vlastně nemožné. Carv třeba zatím nedokáže změřit pohyby všech segmentů těla a jejich optimální souhru v průběhu jednotlivých fází oblouku. Na základě získaných dat je tedy potřeba zjistit, jaký konkrétní pohybový vzorec je potřeba změnit či vylepšit, aby byl výsledek lepší. Carv také ještě není schopen pracovat s variabilním algoritmem, který by byl potřeba k analýze závodního lyžování, při kterém nejsou jednotlivé oblouky identické. Neumí toho dost, ale rychle se učí.

Co je největší devízou Carv 2? Řekl bych, že to je dost individuální. Pro mě osobně je největší devízou tzv. „IQ žebříček – leaderboard“. Myšlenka celosvětové hry, při které se snažíme přijít na to, jak dosáhnout co nejvyššího IQ skóre a umístění na rankingu, mně přijde geniální. Mnoho jiných uživatelů oceňuje výukové materiály Carv v podobě instruktážních videí na YouTube či rad a tipů přímo v samotné aplikaci. Pro někoho se Carv stal osobním koučem a parťákem při každodenním lyžování a pro někoho jiného zase vstupenkou do komunity podobně naladěných lyžařských nadšenců. Asi bude platit, že co uživatel, to jiná devíza, pro kterou je ochoten si Carv pořídit.

Kdo nejvíce Carv 2 využije?

Experti, začátečníci, středně pokročilí?

Využijí ji všichni. Každý ale z jiného úhlu pohledu. Experti se budou předhánět v tom, kdo bude vítězem dne či sezóny na IQ rankingu. Začá tečníkům bude

Carv neúnavně připomínat, že jejich lyže stále nejsou

v průběhu zatáčení paralelní, dokud tento problém zkrátka nevyřeší. Středně pokročilí se budou snažit přijít na kloub tomu, co jim chybí, aby se jejich IQ dotáhlo na experty. Carv je bude určitě nutit jezdit rychleji a dynamičtěji a odmění je vyšším IQ v okamžiku, kdy se jim podaří v průběhu oblouku více naklonit do oblouku a zvýšit tak úhel zahranění a celkové zrychlení, které Carv rád měří jako tzv. G-force.

text

a foto: PeTr soCha

I lyže má IQ

Carv 2 a testování lyží

Technologie Carv má předpoklady nejen jako

digitální osobní kouč, ale jí generované analytické výstupy lze uplatnit i při testování lyží – a právě to jsme letos zkusili. Proč?

Pokud přistoupíme na myšlenku, že každý lyžař má své „ski IQ“, pak můžeme hledat lyži, která právě takové IQ osloví, kterému padne. Lyžování je sice silně individuální, ale metrika, která by uměla sladit lyži s lyžařem, doposud neexistovala. A právě sladění požadavků na lyže s tím, co lyže skutečně nabízí a co od ní potřebuje lyžař, je alfou a omegou správného výběru.

Pomyslné IQ lyže tedy dokáže parametrizovat lyžařskou dovednost, což jsme tady doposud neměli. A byla by škoda nepokusit se tuto metriku využít i při snaze testovat lyže, potažmo hledat podle toho pro každý model odpovídající cílovou skupinu lyžařů.

Samozřejmě do všeho mluví i další parametry – terén, typ poptávaného lyžařského režimu, resp. velikost oblouku, ba třeba design... To jsou ale údaje, které se dají spolehlivě vyčíst z katalogu či snadno logicky odvodit z parametrů lyže. Ski IQ dokáže vyjádřit

kvalitu lyžaře, a byť se o výsledném čísle dají vést diskuze, je to první uchopitelný parametr svého druhu. Výsledek v testu lyže se snaží vyjádřit úroveň lyžaře, kterému daná bude nejlépe pasovat.

Jak jsme měřili IQ lyží

Jednoduše. Každý testér si nejprve „vyjezdil“ svoje osobní IQ. Potom, podle toho, jak mu která testovaná lyže sedla, specifikoval její IQ: Pokud mu pasovala přesně, odpovídalo IQ lyže lyžařovu IQ. Pokud byla pro testéra moc jednoduchá, určil úroveň, o kolik bodů mu nesedí. Tím vyšel osobní výsledek pro lyži od každého testéra. A tyto výsledky jsme statisticky průměrovali, čímž se zohlednilo větší množství názorů různých typů lyžařů. Výsledné IQ není rigidní, ale orientačně se dá říct, že pokud se vaše IQ pohybuje v rozmezí ±10, lyže by vám svou výkonnostní charakteristikou měly s jistotou sedět.

Úroveň lyžaře KonKréTní dovednosTI (sTruČně) TyPICKý Terén/ryChlosT orIenTaČní sKI IQ PoznámKa

začátečník až první samostatné jízdy

Pluh/polopluh, nestálé přehraňování, nízká rychlost, potíže s rytmem a držením hran.

mírně pokročilý

Zelené–lehké modré sjezdovky, velmi nízké tempo.

Základní paralelní oblouk na modré, jistější kontrola rychlosti, občas smýkaný oblouk na červené.

středně pokročilý Plynulé paralelní oblouky na modré/ červené, začínající carving, lepší timing.

Pokročilý

Konzistentní paralelní oblouk, náznaky čistého carvingu na modré, jistota na červené.

50–100

Modré, opatrně červené; klidné–střední tempo. 100–110

Modré a většina červených; střední tempo. 110–120

Modré/červené; střední až vyšší tempo. 120–130

Carv cílí hlavně na úrovně od ~100 výše; pod 100 se objevují spíše u úplných začátečníků.

Začíná fungovat plynulejší přenos váhy a hrany.

Roste podobnost hranění L/P a stabilita v těžišti.

Zlepšuje se tlak do lyží a čistota vedení.

vysoce pokročilý Čistý carving na červené, práce s tlakem a rytmem, stabilní postoj, menší drift. Červené, občas černé; vyšší tempo. 130–140 Vyrovnanost mezi vnitřní/ vnější, solidní úhly zahranění.

expert Vysoké úhly hran, čistý carving i na prudších pasážích, variabilita rádiusu (krátký/dlouhý).

Instruktor / závodně zkušený (profi)

Precizní tlak a timing, konzistence v různých sněhových podmínkách, vyšší rychlosti bez ztráty kvality oblouku.

Červené/černé; vysoké tempo.

140–150 Velmi dobrá podobnost hranění a centrace těžiště.

Černé a proměnlivé sněhy; velmi vysoké tempo. 150–170+

Carv uvádí „professionals“ od ~140+, nejlepší uživatelé dosahují ~160+.

Carv uvádí, že medián jeho uživatelů bývá 115–120 a nejlepší dosahují ~160+. Absolutní rekord po sezóně 2024/25 je 180.

Člověk a IQ

Pokud porovnáme průměrné IQ člověka se Ski IQ našich testérů, zjistíme, že naši testéři jsou značně nadprůměrní. Zatímco rozumové IQ nad 130 mají už jen necelá 2 % obyvatel Země, Ski IQ 130 má například lyžař, který jezdí sic rozevlátě, ale po hranách. Obecně se všichni naši testéři pohybují nad Ski IQ 120, ve většině nad 140 a nejlepší mají i přes 160.

lidské IQ

Skutečný inteligenční kvocient člověka se nejčastěji pohybuje v rozmezí 85–115 a jen přibližně 13 % populace má IQ 115–130. Nejvyšší naměřené IQ člověka dosáhlo hodnoty 270 a patřilo Williamu Jamesi Sidisovi, americkému géniu narozenému v r. 1898. Nejvyšší Ski IQ na světě je (zatím) něco přes 180…

Suunto Vertical 2

Horká novinka Suunto Vertical 2 přidává nové funkce: přesnější optický snímač tepu, větší a jasnější 1,5“ LTPO AMOLED, rychlejší procesor a vyšší paměť. K tomu v těle integrovanou LED svítilnu s červeným a SOS režimem. I s novým displejem LTPO AMOLED zachovává dlouhou výdrž, potěší detailní offline mapy zdarma a další chytré funkce i pro lyžaře.

14 980 Kč (ocel)

17 480 Kč (titan)

Ski indikátor SNOW

Velikost skutečného oblouku

kRáTký ObLOuk – dLOuhý ObLOuk

Rychlost jízdy

NíZká RychLOST – VySOká RychLOST

Každá lyže – proto, aby fungovala optimálně – vyžaduje určitý jízdní režim, do kterého patří i rychlost. Na základě měření technologií Carv i subjektivních odhadů určujeme, jakou rychlost lyže potřebuje proto, aby se „probudila“ k optimální funkci.

Každá lyže má konstrukční rádius (R). Ten ale mívá odchylky od skutečně realizovatelného poloměru oblouku – například tvrdší lyže nezmenší rádius tolik jako lyže měkčí, skutečnou trajektorii ovlivňuje i geometrie lyže a samozřejmě délka. Graf určuje optimální rozsah poloměrů pro dané lyže.

Tělesné proporce lyže

LEhký – Těžký Lyžař

Každá lyže interaguje na dynamickou zátěž, kterou na ni lyžař klade – a ta závisí také na hmotnosti a velikosti lyžaře. Zjednodušeně řečeno, těžký lyžař zatíží lyži významně vyššími silami než například drobná lyžařka. Oblast grafu určuje optimální hmotnostní interval lyžaře. Pozor, tato vlastnost se váže k testované délce (delší lyže bývá obvykle tvrdší a naopak).

127–78–106, R: 13,7m(vtestu162cm)

Terén/povrch sjezdovky

LEd – PEVNý SNíh – Měkký SNíh Určuje, do jakého sněhu a podmínek na sjezdovce se lyže hodí. Většina nezávodního lyžování se odehrává na urolbovaných sjezdovkách, umrzlá trať je jeden extrém, měkká kaše z rozježděného firnu druhý. Nový sníh napadaný sjezdovce je podobný měkkému sněhu, byť nutně není mokrý.

Skier IQ

ZačáTEčNík až ExPERT

Každý lyžař jezdí osobitým způsobem, což technologie Carv, kterou při testování využíváme, hodnotí jako ski IQ – viz tabulka níže. My u každé lyže stanovujeme přibližnou hodnotu IQ lyžaře, kterému bude lyže vyhovovat. Nejprve se tedy pokuste (sebekriticky) určit vlastní ski IQ, a podle něho vybírejte lyži.

aTOMIc Cloud C14

Atomic Cloud C14 je nejostřejší model dámské řady Cloud: designově střídmá, technologicky naopak nabušená. Staví na DNA Redsteru, proto logicky míří na lyžařky, které mají rády pokročilý carving.

V portfoliu stojí nad modely C12 a C11 –nabízí víc tlumení díky Revoshock S (ocelové moduly v elastomeru pro tlumení a akceleraci), víc stability a klid i ve chvílích, kdy nižší modely už vibrují. Cloud C14 je poctivá, leč odlehčená (dámská) lyže tradiční konstrukce s topolovým jádrem a titanalem (Ti Powered), a dokonce nulovým rockerem. Štíhlý pas (69 mm) a rádius 13,9 m (při 160 cm) naznačuje, že půjde o točivou lyži se slalomovým nádechem.

cO PROZRadIL TEST:

Ihned zaujme nízká hmotnost, která je první podmínkou ke snadnému ovládání lyže. Naváže rychlý přechod z hrany na hranu a spolehlivé držení na hraně, které podporuje Revoshock S – na čisté pistě tak lyže působí klidně. Přesto volá po kratších nebo středních rytmických

obloucích po hranách a vyžaduje aktivní a technicky vyspělou jízdu – ne, že by neuměla jezdit pomaleji, ale to by nebyl její potenciál plně využit. Jde o nástroj v první řadě na upravenou sjezdovku, muldou projede, ale už to chce koncentraci a adaptaci stylu.

A co na ni naše testérky? „Krásně drží na hraně, je příjemně ovladatelná a hravá. Dá se i dobře smýkat.“ (IQ 121) „Příjemně překvapila, jak drží a jde do rychlosti. Její lehkost vybízí k hravosti.“ (IQ 129). „Lyže pro technicky zdatné lyžařky, které chtějí zůstat na hraně celý den. Fakt sportovní a rychlé holky ale mohou narazit na její limity.“ (IQ 151)

ZáVěR:

Cloud C14 dává smysl pro sportovní jezdkyně, které hledají eleganci a k ní i přesnost a jízdu po hraně na dobře

upravené sjezdovce. Není to nikterak těžká slalomka, spíš lyže pro celodenní lyžování, která ze sebe umí vymáčknout víc než standardní dámská lyže. Bude se líbit těm, kdo preferují razantnější vedení a ocení jasnou odezvu lyže. Kdo naopak hledá tolerantní all-mountain do různorodých podmínek nebo klidný cruising, ať raději sáhne pro širší modely řady Cloud Q, resp. nižší modely C11 nebo C9.

NORdIca Belle DC 78

Dámská klasika od Nordicy. All mountain/piste lyže určená primárně na upravené i odpolední svahy a pro středně až pokročilé lyžařky. I když jde o dámský model, nese špičkové technologie – v první řadě dřevěné jádro s elastomerovou vrstvou.

Právě jádro Double Core (v názvu DC) je rozdílovou technologií, která slibuje mimořádný jízdní požitek, protože elastomer (Pulse Core) neboli pryž mezi vrstvami jádra lyže má schopnost významně absorbovat vibrace, potažmo zlepšit jízdní vlastnosti. Lyže dále disponuje mírným rockerem ve špičce a dalšími specificky dámskými technologiemi: upraveným postojem (vyšší pata) nebo zkrácenou deskou. Technologicky vyspělý produkt logicky míří na náročné lyžařky.

cO PROZRadIL TEST:

Ukázalo se, že centrem zájmu konstruktérů bude patrně komfort. Lyže je měkčí, točivá a velmi snadno ovladatelná, ovšem nenudí. Dobře drží v oblouku a díky živému projevu a hravosti poskytuje ke stabilitě i vysoký „fun factor“.

S TöckLI Laser MP

Je to typická univerzálka, zvládá proměnlivý terén i tvrdší povrch, v testované délce 162 cm má nejradši kratší oblouky. Je naladěna na něžnější lyžařskou notu: malou agresivitu jízdy, nižší rychlosti a součty výsledných sil – logické limity pak přináší rychlá agresivní jízda nebo ledovatá sjezdovka. I když občasné a omezené sportovnější zacházení dovolí, v první řadě nabízí celodenní komfortní lyžování bez velkých výzev a s úsporou energie.

„Je hravá, ráda zatáčí. Snadno ovladatelná.“ (IQ 121) „Živá, hravá, příjemná. V oblouku drží.“ (IQ 102) „Skvěle se drží na tvrdé upravené sjezdovce, ale zvládne i těžší terén.“ (IQ 122) „Je fajn, při pomalejší jízdě velmi ochotná a spolehlivá, při rychlejší a sportovní jízdě ale narazí zejména větší holky na její limity.“ (IQ 151)

Stöckli je konzervativní značka, která se upíná k prokazatelné kvalitě – proto v posledních letech inovuje velmi jemně a horkých novinek na trh příliš nesype.

Výjimkou – pro letošek jedinou kompletní novinkou značky – je dámský sportovní model Laser MP.

MP znamená Motion Performance a je to model výkonnostně nadřazený Laseru MX, nejbližší dámské lyži značky. Máme tedy co do činění s nejsportovnějším dámským modelem, který v hierarchii Stöckli stojí nedaleko modelů

SC a SL. Ještě přesněji by se dal označit jako dámský WRT…

Podobně je také osazen top technologiemi až na několik specialitek pro dámy: odlehčené jádro a hrany a také technologii Softflex, která využívá ztenčení konstrukčních vrstev k tomu, aby lyže byla měkčí, poddajnější a lehčí.

Bočnice jsou závodní, titanal s technologií FTC (vlnitý řez na špičce pro optimalizaci torzní tuhosti), zcela nové je zesílení v oblasti vázání a odolnější povrch lyže. Z hlediska parametrů zaujme

štíhlý pas 67 mm, pro kontext dodáme

R 13,9 m při nejdelší variantě 166 cm, z čehož vyplývá zřejmý slalomový charakter lyže.

cO PROZRadIL TEST: Pocit, že toto nebude jen obyčejná dámská lyže, vystoupí ihned, co ji dáma (či muž) uvede do rychlejšího pohybu. Vystoupí z ní klid a jistota, ale hlavně, ihned do toho chce šlapat. Tenký pas způsobuje nebývalou agilitu, rychlost přehranění je maximální, navedení na hranu intuitivní, vedení přesné a na konci oblouku čeká jemný rebound. „Na strmějším svahu jsou ostré, ale kultivované a čitelné – zůstávají klidné, ale pořád živé.“ (IQ 146) „Skvěle zavírají oblouk, je to čiré carvingové štěstí. Jen to chce dobře upravenou sjezdovku.“ (IQ 151) „Super design, i lehčí lyžařky

ZáVěR:

Nordica Belle DC 78 je příjemná, spolehlivá a velmi hravá dámská lyže s komfortním charakterem. Hodí se pro technicky pokročilé jezdkyně, které ale spíše než po rychlosti baží po komfortu. Lyže odpouští chyby, ale zároveň poskytne jistotu a radost z lyžování i v různorodých podmínkách.

ji snadno prohnou.“ (IQ 138) „Perfektní carving, podrží, když je to potřeba, dá se jí věřit i na ledu. Vyladěná, hravá.“

(IQ 129)

ZáVěR:

Laser MP je zajímavá, přesná a hbitá lyže pro lyžařky od střední úrovně po expertní jezdkyně s lehčí až střední hmotností, které chtějí přesný, rychlý, ale nenásilný carving na upravené pistě. Exceluje v krátkých a středních, dobře technicky provedených obloucích, přitom ale netrestá chyby.

text: ONdřej NOvák foto: MichAel Turek

Mobilita versus rezistence

Tohle zní fakt odborně a těžce. Ale na následujících řádcích uvidíte, že to zas tak složité není. Navíc je před sezónou, takže můžete mobilitu i rezistenci procvičovat na sucho dřív, než se pustíte do prvních oblouků.

Tohle téma je ideální otvírák letošní jízdy se Skiwithme.cz. Na něj budou navazovat všechny další články o fyzikálních silách, které na nás při lyžování působí, ale i o materiálu, na kterém lyžujeme. A protože všechno se vším souvisí, pustíme se dnes do jednoduché biomechaniky.

Mobilita

Mobilita v kontextu lyžování zahrnuje rozsah pohybu v klíčových kloubech, jako jsou kotníky, kolena, kyčle a ramena. Dobrá mobilita umožňuje lyžaři dosáhnout optimálních poloh těla při zatáčení, absorbovat nerovnosti terénu a udržet rovnováhu. Platí také, že pokud jsou vaše klouby málo nebo moc pokrčené, sníží se méně či více jejich pohyblivost. Můžete si to vyzkoušet úplně jednoduše při mytí oken. Zkuste vzít do ruky hadr nebo nějakou houbu a začít umývat okno hodně nataženou nebo naopak hodně pokrčenou rukou. Moc to nejde, že? Zcela přirozeně si najdete polohu, kdy je vám pohyb nejpříjemnější a ruka má největší rozsah. A ten se odehrává zejména v ramenním kloubu, tedy v tom jediném, který se díky své konstrukci umí pohybovat do všech stran. Na rozdíl od lokte nebo zápěstí, které jsou ve srovnání s 3D ramenem spíše 2D. A podobně fungují kotník, koleno a kyčel.

rezistence

Na druhé straně stojí rezistence, která v lyžování představuje schopnost těla odolávat vnějším silám a udržet stabilitu. Zahrnuje jak svalovou sílu a vytrvalost, tak i kontrolu a stabilitu trupu za pomoci často zmiňovaného „core“. Rezistence je pro nás nezbytná nejen při udržení stability, ale i pro prevenci nekon-

Dobrá

ideální mix

Rezistence v kombinaci s mobilitou je hledání ideálního poměru mobility a odolávání tlakům. Když budete mýt okno a vaše ruka bude úplně uvolněná a gumová, větší šmouhy budou vašemu úsilí stále odolávat. Když trochu přitlačíte, šance na čisté okno se zvýší. Ale s tlakem souvisí zpevnění a se

mobilita umožňuje lyžaři Dosáhnout

optimálních poloh těla při zatáčení, absorbovat nerovnosti terénu a uDržet rovnováhu.

trolovaných nárazů, a hlavně generování síly a tlaku. Stabilní trup (vnitřní břišní svalstvo, core) je přitom naprosto zásadní. Funguje jako centrální stabilizační jednotka, která propojuje horní a dolní část těla a umožňuje efektivní přenos sil, ale také odolávání vůči nim.

S rezistencí se ale nemusí kamarádit mobilita. Napnutá noha udrží více tlaku než pokrčená, udrží ho s menším úsilím, ale také s menší mobilitou. Klíčem je tedy hledání ideálního mixu mobility a rezistence s tím, že se neomezíme pouze na nohy, ale budeme se snažit být rezistentní i v dalších částech těla.

zpevněním zase snížená mobilita. Můžete však hledat ideální mix, hledat ho každou vteřinu a při každém pohybu ruky a můžete ho hledat v celém těle, nikoliv pouze v ruce. Kouzlo tkví v tom, kterou částí těla budete vlastně chtít zatlačit. Pokud rukou, budete ji muset napnout a v tu chvíli ztratíte pohyblivost v kloubech. Můžete ale klouby nechat pokrčené – mobilní a využít hmotnost celého těla, které šikovně nastavíte přesně proti podložce, na kterou chcete vyvinout tlak.

jak to funguje při lyžování?

Trochu jinak než při mytí oken. Naším styčným důstojníkem není ruka na okně, ale noha na sněhu. A aby to celé mohlo fungovat, máme na noze lyže, které vytváří dostatečně stabilní plochu, proti níž se dá opírat a na níž se dá balancovat, ale také lyžařské boty, které se postupem let zdokonalily natolik, že nám v tom odolávání výrazně pomáhají. Základním rozdílem je ale to, že se nesnažíme vytvářet tlak na podložku, abychom vydrhli šmouhu, ale pohyby našeho těla vytváříme podmínky pro to, aby podložka, v našem případě sníh, tlačila do nás. Když se nám takový proces podaří vyvolat, snažíme se nastavit celé svoje tělo tak, aby tomu tlaku odolávalo. A když to uděláme dobře, bude nám odměnou dobrý oblouk, který poznáte hned.

Trocha fyziky

… ještě nikoho nezabila. To, co nás ve skutečnosti na lyžích otáčí, je dostředivá síla. Není zdaleka sama a tvrdit, že to je právě a pouze ona, by bylo velmi zjednodušující, ale pro začátek sezóny a vysvětlení tématu mobility a rezistence to bude stačit. Dostředivou sílu vytvoříme zahraněním lyží. Když pojedete rovně a lyže budou na plochách, pojedete prostě pořád jen rovně. Vaší hlavní hybnou

silou bude gravitace. Když lyže nakloníte na hrany, sníh na ně začne působit reakční silou, která směřuje do středu pomyslné kružnice oblouku. Pokud dokážete své tělo dobře a „rezistentně“ nastavit přesně proti této síle jak v horizontální, tak v předozadní rovině, začnou se lyže pod vlivem působení této síly deformovat, tedy ohýbat. A přesně tady spočívá kouzlo carvingových oblouků. K těm je ale potřeba rychlost, protože bez rychlosti není náklon a bez náklonu není hranění. A k rychlosti je zase potřeba odvaha a tu většinou rychle pozbýváme na prudších červených nebo černých sjezdovkách. Začínáme pak lyže trochu více, a hlavně aktivně otáčet, protože hlavě se do čistého carvingu už moc nechce. Abyste ale mohli lyže otáčet, potřebujete zase více mobility. A více mobility znamená méně rezistence. Co s tím?

Patnáctý ročník seriálu Skiwithme bude o lyžování. Stejně jako v uplynulých 14 ročnících. Dojde na fyziku, na telemark i na jednoduché tipy, které by se vám mohly v průběhu sezóny hodit. A ten, kdo nerad čte a radši si o lyžování a telemarku popovídá mezi jízdami na lanovce, může si s námi přijet zalyžovat, nebo třeba přivézt svoje potomky. Volné termíny, plánované akce, ale také všechny starší články najdete na www.skiwithme.cz

dodavatel vybavení

čím více rychlosti, tím větší náklon, tím více hranění, tím větší DostřeDivá síla a tím větší potřeba rezistence.

všechno

je v rovnováze

Svět naštěstí někdo vymyslel tak, aby k jeho používání stačila pouhá selská logika. Že se jí lidstvu v poslední době často nedostává, je téma na jiný článek a do jiného periodika. Fyziku naštěstí „očůrat“ nejde a nezvrátí to ani sílící pokusy flateriánů! Čím více rychlosti, tím větší náklon, tím více hranění, tím větší dostředivá síla a tím větší potřeba rezistence. Čím méně r ychlosti, tím menší náklon, tím méně hranění, tím menší dostředivá síla a tím větší potřeba mobility a zároveň menší potřeba rezistence. Už víte, jak to ideálně namixovat?

Tak ještě před sezónou zaskočte do tělocvičny, začněte se trochu rozhýbávat, protahovat a zpevňovat, ať máte na zimu své portfolio mobilit a rezistencí pořádně diverzifikované!

Ondřej Novák

každý povrch, každý sklon a každá vteřina jízdy vyžaduje jiné řešení. Někdy více mobility, někdy více rezistence

Redaktor SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz.

Od bolesti k radosti

Bootfitting v  Belda Sportu

Každý, kdo někdy okusil bolest z tlačících lyžáků, ví, jak umí velmi znepříjemnit požitek z lyžování. Lyžařské boty musí z podstaty věci co nejlépe přilnout k noze co nejtěsněji ji obepínat. Na druhou stranu nesmí nikde tlačit. Abyste se dobrali k co nejlepšímu výsledku, je tady bootfittovací speciálka Belda Sport.

Dnes už bootfitting není jen technologie pro profesionály, ale těší se velké oblibě i mezi rekreačními jezdci. Zkušený bootfitter dokáže vyladit lyžáky tak, že každému padnou takřka dokonale. Proces sestává z několika kroků.

SLOVENSKO

Krok 0: Správný výběr lyžařské boty Úplným základem je výběr dobře padnoucí boty. V Belda sportu vám s tím pomůžou odborníci Mišo, Maťo, Martin nebo samotný pan majitel. Jde o to vybrat si botu, která již z výroby nejvíce sedí tvaru konkrétní nohy, a její správnou velikost. „Správnou velikost lyžáku poznáme tak, že když si nasadíme botu s otevřenými přezkami, měly by nás mírně tlačit prsty. Jakmile boty zapneme a nasimulujeme poklek do lyžařského postoje, noha se přirozeně posune dozadu. Kontakt prstů s vnitřní botičkou bychom ale stále měli cítit. Navíc musíme také počítat s tím, že se vnitřní botička ještě trochu vymačká,“ vysvětluje bootfitter Maťo Belan.

Krok 1: Tvarování stélky bot

Většina sériově vyráběných lyžařských bot nemá v dnešní době dostatečně kvalitní stélku. Doplnění boty o ortopedickou stélku je základ, který velké většině zákazníků přinese takové pohodlí, že k dalším úpravám lyžáků už ani nepřistoupí. Správně tvarovaná vložka má totiž za úkol kopírovat přirozený tvar klenby, kterou tak udrží ve správné pozici, kdy se klenba nehroutí. Tak se zúží šíře a mírně se zkrátí délka chodidla, tedy sníží tlak na prsty nebo metatarzy. „V bootfitovacím centru Belda Sport používáme patentovanou technologii Sidas Flash Fit, díky které dokážeme vytvarovat vložku podle individuálního tvaru chodidla zákazníka. Takto zhotovené vložky stabilizují postoj celého těla a přispívají i k prevenci jeho vadného držení. Ve výsledku tak šetří vaše klouby od kotníku až po páteř,“ vysvětluje Matěj Horník, který se problematice správného výběru lyžařských bot věnuje více než 15 let.

Krok 2: Tvarování vnitřní botičky

Pokud jsme již vybrali správné lyžáky, vytvarovali vložku, ale stále to není ono, přistupujeme k modelování vnitřní botičky. V Belda Sportu využíváme technologii Mimic od firmy Atomic, která díky použití teplem tvarovatelnému materiálu „obteče“ chodidlo a poté trvale ztuhne ve tvaru přesně odpovídajícím noze.

Krok 3: Tvarování skeletu

Máte už v botách něco odlyžováno, ale pořád někde zlobí? Pak je nutné provést zásadnější úpravy skeletu. Bootfitter označí místo, kde bota přesně tlačí, a pomocí speciálních nástrojů může skelet zbrousit, vyboulit nebo případně natáhnout. Atomic nebo třeba Salomon pak nabízejí individuální formování skeletu na míru již při koupi: Skelet se nahřeje ve speciální peci, kde změkne, a následně opět ztuhne již na lyžařově noze.

Lyžování má být zábava, a ne utrpení. Ve špatně padnoucích botách si jízdu užijete jen těžko. V 90 % případů postačí správný výběr lyžáků a ortopedických stélek, rozhodně to ale řešte se zkušenými odborníky. Belda Sport změní tlačící lyžáky na boty snů.

Belda Sport, Malíkova ulice, Nitra, Chrenovská cesta naproti SHELL a OBI. www.belda.sk

Hory, počasí a lyžování bez obav. Česká aplikace Ventusky vám ukáže přesné mapy i předpověď, ať už plánujete dovolenou nebo stojíte ráno na svahu.

Dárek pro čtenáře

Ve spolupráci se SNOW jsme se rozhodli dát dárek všem českým návštěvníkům hor. Každý čtenář získává zdarma půlroční předplatné Ventusky Premium, které otevírá všechny profesionální vrstvy meteorologických map i dlouhodobou předpověď. Stačí ve svém účtu aktivovat slevový kód a hory budete mít doslova pod kontrolou.

Novinky pro sezónu 25/26

I letos jsme připravili řadu novinek, které ocení každý, kdo míří do hor. Největší změnou jsou zbrusu nové mapové podklady. Mapu lze nyní přiblížit až do největšího detailu. Zobrazují se jednotlivé vleky a lanovky, horské chaty i místní zajímavosti, jako jsou vodopády, turistické cesty nebo bike traily. Skvělý pomocník nejen na zimu, ale třeba i na podzimní výlety

Vedle map přinášíme i nové předpovědní modely. Mezi nimi vyniká švýcarský ICON-CH, který je mimořádně přesný právě pro oblast Alp. V kombinaci s klasickými lyžařskými vrstvami, jako je nová i celková sněhová pokrývka, srážky, oblačnost a teplota, tak dostáváte do ruky podrobnější a spolehlivější informace, než kdy dřív.

1. Jdi na my.ventusky.com

2. Přihlaš se, nebo si vytvoř účet

3. Jdi na “Premium” / “Voucher page”

4. Zadej kód voucheru

5. Přihlaš se s tímto účtem na mobilu

Taky jste to zažili? Dlouhý prašanový svah, chcete jet, co to dá, ale zanedlouho přijde chvíle a nohy jsou proti...

text: Jan SvoboDa

?po lyžování bolí vás nohy Regenerujte moderně a efektivně!

Jak vám správné dýchání pomůže vydržet déle na svahu

Pálí vás stehna už po pár jízdách? Druhý den na horách se sotva postavíte na nohy? nemusí to být jen o kondici nebo věku. velkou roli totiž hraje i to, jak dýcháte a jak umíte hospodařit s energií.

Sportovní výzkum v posledních letech ukazuje, že efektivní dechové vzorce mají přímý vliv na výdrž i rychlost regenerace. S trochou dechového tréninku můžete zůstat na svahu déle, s menší únavou a větší radostí. Prostě si užít lyžování s lehkostí a úsměvem, bez boje s vlastními stehny.

Známý příběh z hor

Je první den na horách. Ráno vyjedete plní nadšení, ale po dvou hodinách cítíte, že nohy těžknou, stehna pálí a jízda už není tak hladká. Druhý den je to ještě horší, svaly bolí, jako byste uběhli maraton.

Mnoho rekreačních lyžařů to považuje za nevyhnutelnou daň. Ale ono to tak být nemusí! Únava a bolest nejsou jen o fyzičce, ale i o tom, jak pracuje vaše tělo s kyslíkem a energií.

Jan Svoboda

Před dvěma lety mu lékaři řekli, že už se nepostaví na lyže. To se člověku, který se lyžováním třináct let živí, přijímá těžko. Honza se nepoddal. Na rozdrcenou patní kost – zranění, které se jen málokomu podaří úplně opravit – začal hledat vlastní recepty na internetu i v sobě samém. A dostal se z toho.

Opět učí lyžovat, v létě v Austrálii v Mt. Buller a v zimě ve švýcarském Verbier. A k tomu o svých poznatcích píše. „Nikdy jsem moc neposlouchal názory ostatních a nevěřil jsem tomu, co mi kdo tvrdí. Proto i moje texty jsou jen o věcech, které mám sám dlouhodobě ověřené,“ upozorňuje.

Tip: Zkuste se během lyžování nadechovat nosem, klidně a plynule. Při čekání na vlek regulujte rychlost a objem vdechovaného vzduchu a vnímejte lehký hlad po vzduchu – lehkou potřebu se nadechnout. To je signál, že tělo se učí využívat kyslík efektivněji.

Dva motory vašeho těla

Představte si, že vaše svaly pohání dva různé motory:

Čistý motor (aerobní zóna): využívá přísun kyslíku k efektivní výrobě energie. Spalování je plynulé, svaly pracují lehce a výdrž je dlouhá.

Kyslík = plynulá energie, dlouhá výdrž

Nouzový motor (anaerobní zóna): spustí se, když kyslíku není dost. Tělo přepne na rychlé spalování cukru, dostanete okamžitou sílu, ale brzy přijde pálení a rychlé vyčerpání.

Spalování cukru = pálení svalů, rychlé vyčerpání

Pokud chcete, aby vás nohy bolely méně, klíčové je zůstat co nejdéle v aerobní zóně. Cílem ale není jezdit pomalu. Abychom zůstali v čistém motoru co nejdéle, musíme se učit pracovat s dechem a myslet na to, jak tělo hospodaří s energií.

Funkční dýchání: více kyslíku, méně únavy

Většina z nás při sportu dýchá ústy, rychle a povrchně. To dává organismu signál, že má nedostatek přísunu energie ze vzduchu, a spouští nouzový režim.

Správná cesta je překvapivě jednoduchá: zpomalit dech a nadechovat se nosem.

Metoda oxygen advantage a bohrův

efekt

Jedním z nejúčinnějších nástrojů je metoda Oxygen Advantage (McKeown, P. The Oxygen Advantage, 2015), která učí pracovat s dechem jinak, než jsme zvyklí. Systém, jak využívat kyslík efektivněji a zvyšovat toleranci na CO₂.

Co se děje v těle: Zvýšení CO₂ v krvi umožňuje červeným krvinkám lépe uvolňovat kyslík do svalů – tento princip se nazývá Bohrův efekt.

Svaly dostávají více kyslíku přesně tehdy, kdy ho potřebují, únava přichází později a pocit pálení svalů se oddaluje. Ty se snadněji prokrví, snižuje se zadýchávání a tělo mezi sjezdy rychle regeneruje. Je to, jako byste měli interní regulátor energie, který zajistí, že svaly dostanou kyslík přesně tehdy, kdy je nejvíce potřeba.

Méně je někdy více: Zpomalené a kontrolované dýchání optimalizuje přísun energie ze vzduchu do svalů a zvyšuje jejich výdrž. Moderní výzkum ukazuje, že právě tento mechanismus, tzv. Bohrův efekt, je klíčový pro efektivní uvolňování kyslíku do svalů.

ZkuSTe Si To!

Dechový trénink: malý experiment s velkým efektem

Chcete si na vlastní kůži vyzkoušet, jak tělo hospodaří s kyslíkem? Vyzkoušejte to hned doma nebo večer na chatě po lyžování – zabere vám to jen pár minut:

1. Sedněte si nebo se postavte uvolněně.

2. Opakujte několik pomalých a soustředěných nádechů a výdechů.

3. Po posledním pomalém výdechu zadržte dech.

4. Čekejte, dokud neucítíte první lehké nutkání se nadechnout.

5. Pak se znovu nadechněte, klidně a soustředěně.

6. Opakujte tento postup 5–10krát.

Nemusíte překonávat žádný rekord. Stačí, aby to bylo lehce nepříjemné. Cílem není trpět, ale jemně posouvat hranici vaší tolerance na CO₂. Tento malý krok za zónu pohodlí učí vaše tělo využívat kyslík efektivněji. Po pravidelném dechovém tréninku zjistíte, že se na svahu zadýcháváte méně, svaly pálí později a mezi jízdami se rychleji zotavíte.

Místo stopek sledujeme signály těla. Správný okamžik neurčuje čas, ale první jemné nutkání k nádechu. Po uvolnění zadržení byste se měli během dvou až tří klidných nádechů vrátit do pohody. Intenzita má být „lehce nepříjemná“ (cca 3–4 z 10). Tohle nastavení respektuje rozdílnou toleranci na CO2 a vede k stabilnějšímu pokroku než hon na sekundy.

Oxid dusnatý (NO): Nos funguje jako malá chemická laboratoř. V nosních dutinách se přirozeně tvoří látka zvaná oxid dusnatý. Když dýcháte jemně nosem, dostává se tato látka do plic a následně do krve. Vědecké studie potvrzují, že oxid dusnatý podporuje rozšiřování cév, zlepšuje průtok krve a díky tomu se do svalů dostává více životodárného plynu a práce svalů je efektivnější.

Jak dýchat přímo na svahu

Na vleku: Využijte chvíli klidu a nadechujte se pomalu a tiše, snažte se vdechovat menší množství vzduchu. Cílem je vyvolat lehké nutkání se nadechnout, což trénuje vaši toleranci na CO₂.

Při jízdě: Snažte se nadechovat a vydechovat plynule. Pokud musíte otevřít ústa, zpomalte výdech, aby byl klidný. Lehce se tím zvyšuje koncentrace CO₂ v krvi, což pomáhá svalům lépe přijímat kyslík a únava přichází později.

Po jízdě: Dole se hned nevrhejte k baru. Udělejte pár pomalých nádechů a výdechů nosem. Za minutu ucítíte, jak se vám uklidní srdce i nohy.

vaše nohy chtějí více kyslíku, ne více síly

Bolest a únava nejsou daň za lyžování, kterou musíte platit. Jsou to signály, že tělo přešlo do nouzového režimu. Naučíte-li se dýchat pomaleji, nosem a s trochou hladu po vzduchu, zůstanete v čistém motoru déle.

Výsledek? Vaše nohy zůstanou lehké, únava se dostaví později a vy si budete moci užít každou jízdu naplno, s pocitem radosti a lehkosti. Regenerace není jen odpočinek. Je to aktivní proces zahrnující dech, mysl, výživu i vědomý pohyb. Moderní sportovní věda potvrzuje, že právě kombinace těchto faktorů přináší nejrychlejší návrat svalů do rovnováhy. Pokud si osvojíte pár jednoduchých návyků, nosní dýchání, lehčí stravu, krátkou vizualizaci a trochu otužování, zjistíte, že na svahu vydržíte déle a nohy vás bolet nebudou.

Rychlé tipy pro regeneraci po lyžování

Kvalitní spánek: Po dni na svahu není únava jen o svalech – odpočinek potřebuje i mozek. Spánek je přitom nejúčinnější regenerační nástroj, jaký máte. Podporuje obnovu svalových vláken, doplnění energie i regeneraci nervového systému. Pár minut klidného dýchání před usnutím pomůže tělu i mysli zvolnit, a ráno se tak probudíte s větší silou, lepší koordinací i chutí znovu vyrazit na svah.

Studená sprcha nebo ledová voda: Řada sportovních studií ukazuje, že krátký kontakt se studenou vodou výrazně pomáhá zklidnit zánětlivé procesy ve svalech, podporuje prokrvení a nastartuje rychlejší regeneraci po fyzickém výkonu. Pozor ale – zimou na svahu nic nezískáte. Voda odvádí teplo z těla 25x rychleji než vzduch, proto je krátká sprcha účinná, zatímco prosté prochladnutí spíš vyčerpává.

Lehká strava místo těžkého oběda: Po lyžování tělo potřebuje živiny na regeneraci, ale ne plný žaludek, který ho zpomalí. Lehké jídlo s bílkovinami a zeleninou dodá stavební materiál pro svaly a zároveň nezatíží trávení. Těžká jídla s velkým množstvím tuku a jednoduchých sacharidů naopak přesunou energii do trávení místo do obnovy svalů. Únava pak přichází rychleji a regenerace je pomalejší.

Krátké protažení po jízdě: pár minut věnovaných jednoduchému protažení stehen, lýtek a zad udělá velký rozdíl. Pomáhá uvolnit svaly, které jsou po jízdě v permanentním napětí, a zároveň podpoří krevní oběh, takže živiny a kyslík se dostanou rychleji tam, kde je tělo potřebuje. Není potřeba složitá jóga, stačí krátké předklony, jemné protažení stehen a kotníků. Nohy tuhnou méně a druhý den se cítíte lehčí.

Krátká vizualizace: Moderní sportovní psychologie potvrzuje, že vizualizace zlepšuje svalovou koordinaci a snižuje napětí. Když si představíte, jak sjíždíte svah s lehkostí, mozek vyšle svalům signál k uvolnění a tělo se začne chovat, jako by se to skutečně dělo. Nervový systém nerozlišuje mezi realitou a živou představou, proto i sportovci světové úrovně používají vizualizaci jako součást tréninku. Zavřete oči, vnímejte dech a představte si, že sjíždíte dlouhý svah, nohy vás nesou lehce, jízda je plynulá a vy cítíte radost i lehkost a na tváři se vám automaticky objeví úsměv.

Takto může vypadat váš den, když dech a regeneraci vezmete do vlastních rukou.

Správný lyžař ví, kam na svah

Zimní sezónu začínáme 15. listopadu!

Lyžařské boty Dahu

Dahu – sjezdové

boty jaksi naruby

Značka lyžařských bot Dahu je na trhu už nějaký ten pátek, možná dokonce desetiletí. Koncept přišel ze Švýcarska, kromě úvodní časopisové zmínky ve SNOW se ale v Česku nezabydlel. Až do chvíle, než ho v minulém roce začal pro český trh dovážet specializovaný lyžařský obchod Harfasport. I díky němu jsme konečně dostali možnost koncept Dahu – který mezitím prošel zásadní evolucí – vyzkoušet.

Dahu je taková malá revoluce, zatím tedy trochu promlčená. Místo vnitřní botičky používá plnohodnotnou zimní botu podobnou té snowboardové. A tu v případě potřeby obalí specifickým skeletem, plastovou kostrou, která onu pseudosnowboardovou botu zpevní natolik, že získá schopnost přenášet dostatek sil na lyže, čímž je plnohodnotně ovládat. Už na počátku úvah o smysluplnosti tohoto konceptu musí přijít otázka…

Proč a pro koho?

Existuje někdo, kdo si chce obout pohodlnou zimní botu, aby si užíval jejího pohodlí a až později v případě potřeby přes ni převlékl skelet? Určitě ano. Napadají mě vlekaři, členové Horské služby

Na noze

a záchranných složek, možná zaměstnanci horských gastro zařízení, kteří na šichtě potřebují pohodlí a po ní se nějak svézt dolů… Ale snad i ti, kdo musí absolvovat nějaký významnější kus cesty k vleku po svých – třeba pokud mají ubytování někde dál. A v hledání bychom mohli pokračovat.

Ale existuje i jiný typ uživatelů – všichni ti, kteří prostě chtějí pohodlné boty, takové, které je už nikdy nebudou tlačit. Konstrukce plastové kostry boty se totiž maximálně účelně vyhýbá kritickým místům, kde hrozí atak skeletu – metatarsové hrany, člunkové kosti… Pohodlí a fit boty je vždy věc individuální, ale Dahu svým konstrukčním příspěvkem otevírá jistým způsobem novou kategorii lyžařského pohodlí.

Pohodlí nade vše: pro manželky, seniory, ale i profíky na sněhu.

Petr Socha, autor recenze

I pořádně stažená bota bez skeletu je poměrně pohodlná, má výrazně tvarovanou achilovku, aby pata seděla, noze se po čase přizpůsobí a je rozhodně pohodlnější než tuhá skeletová bota klasického střihu.

Nástup je hladký

Za co je třeba konstruktéry pochválit, je vtipný a poměrně funkční vstup do skeletu. Stačí částečně vsunout špičku (vnitřní) boty do dutiny špičky a posléze pohyb zadní manžety komínu vzhůru vtlačí botu až do finální polohy. Lze to zvládnout vestoje na jedné noze.

Na kopci to jde, ale…

Největší zvědavost vyvolávala otázka kvality sjezdu. Skelet či kostra botu zpevní dostatečně, že se s ní dá rekreačně i trochu sportovně lyžovat, utaženou botu si umím představit i na červené sjezdovce, pokud je upravená a přehledná a člověk má odpovídající lyže. Stažení a přenos sil je (pro mírně sportovní jízdu na měkčích lyžích) dostatečné, laterální flexe taktéž a přední příjemně a snad i plynule progresivní. Narazil jsem ale na jiný problém – enormně pohodlný/ široký skelet omezuje náklon lyže – při hodně sportovní jízdě po hranách na červené trati mě v extrémních náklonech opakovaně vykopl z oblouku, prostě se

vnější bota v náklonu dostala do kontaktu se sněhem. Tento faktor je hlavní limit bot Dahu.

Závěr

Dahu mají potenciál zejména pro ty, kdo chtějí lyžovat v komfortu a pohodlí, nevyhledávají agresivnější jízdu v náklonech a na prudších svazích. A možná chtějí být také trochu extravagantní. Lyžovat s Dahu znamená užívat si poklidu a pohody, a pokud bych měl definovat nějakou cílovou skupinu, vedle specifických výše zmíněných profesí a třeba partnerů/partnerek bez sportovních ambicí lyžujících jen coby doprovod to budou lidé, kteří mají individuální požadavky na pohodlí boty typicky kvůli specifickým problémům chodidel. Neříkám ale, že v dalších evolučních stupních se Dahu nemůže rozmáchnout do větší spotřebitelské šířky.

Vý HODy

zajímavý a nadějný koncept mimořádná míra pohodlí unikátní pro specifické použití (vlekaři…)

N eVý HODy

široký skelet neumožňuje výraznější náklon při jízdě

text: PavLína HušKová

Lyžování SíLíme

Jak flexibilita a síla ovlivňují výkon lyžařů nad 60 let

Každý z nás se chce radovat z dobrého zdraví a bystré mysli co možná nejdéle. Stejně tak si každý přeje udržet se v kondici a věnovat se co nejdéle svým oblíbeným pohybovým aktivitám a sportům. Lze to, ale chce to více zodpovědnosti a přemýšlení.

S

přibývajícím věkem se těla nás všech mění. Ztrácíme sílu, flexibilitu, zhoršují se kardiorespirační funkce. Pokud ale rádi lyžujete i ve svých 60 či 70 letech, není důvod zpomalovat. Nutné je ale znát své tělo, znát své limity a být dobře fyzicky připraven. Navíc lyžování může mít velký přínos jak pro naše fyzické, tak psychické a emocionální zdraví. Lyžování je náročný sport, který vyžaduje schopnost dobré koordinace a stability těla. Neměli bychom zapomínat ani na sílu a flexibilitu, která je nezbytná k tomu, abychom se svezli z kopce carvingovým obloukem bezpečně až dolů.

Naši flexibilitu ovlivňuje hned několik faktorů: tuhost svalstva, šlach a výše prahu bolesti. Se ztrátou flexibility se nejčastěji setkáváme až po 70. roce života, ženy jsou obecně flexibilnější než muži – tyto rozdíly jsou pozorovatelné i ve vyšším věku.

Ráno zahřejte, ne protahujte!

Máte i vy pocit, že předklon s propnutými koleny je čím dál tím těžší? Už to není, co to bývalo? Jednou z nejčastějších možností nápravy je strečink. Druhů protahování známe hned několik – statické nebo například dynamické. Dnešní poznatky však poukazují na to, že strečink před výkonem nemusí mít preventivní vliv na přetížení – naopak, může mít negativní vliv na rychlost a obratnost. Vyvarujte se proto před tím, než vyrazíte na svah, statickému strečinku.

Vaše tělo naopak ocení, pokud si dáte záležet na zahřátí celého organismu. Intenzitu fyzické aktivity navyšujte postupně a následně zařaďte několik cviků s prvky dynamického strečinku.

Z dlouhodobého hlediska může být vhodné zařadit tai-chi nebo jógu. Nicméně nejvíce můžeme těžit z aktivit, které cílí na posílení svalů v plném rozsahu pohybu. Pravidelným silovým tréninkem lze také dobře předcházet zraněním. Navíc studie ukazují, že z progresivního silového tréninku, kdy cvičíme se subjektivně velkou intenzitou, těží naše tělo více,

Pavlína Hušková

Fyzioterapeutka se zaměřením na terapii bolestí pohybového aparátu, physiostar.cz

než je tomu při tréninku s nízkou intenzitou posilování s prvky strečinku. Tohle pravidlo platí i pro starší jedince.

Lyžování patří mezi náročné sporty s poměrně vysokým rizikem zranění. Dobře nastaveným silovým tréninkem lze takovým zraněním předcházet.

S jakými zraněními se lyžaři potýkají?

Ze studií víme, že nejčastěji jsou zraněná kolena. Nicméně povaha zranění se často liší v závislosti na pohlaví sjezdaře. Některé výzkumy poukazují na to, že muži mají vyšší riziko zranění než ženy. A pokud se muž při pádu či nárazu zraní, častěji se jedná o horní části těla. Bavíme se tedy o zranění ramen, rukou a prstů. U žen se nejčastěji setkáváme se zraněním předního zkříženého vazu kolene.

Co je tedy nejdůležitější?

Pravidelný pohyb, dobře zhodnotit své limity a brát zodpovědně nezbytnou pohybovou a silovou přípravu na zimní sezónu.

Thule Arcos Box XL

Nový obří kufr

Thule rozšířilo rodinu zadních boxů

Arcos o největší variantu XL. Díky němu rozšíříte úložné prostory vozu o 450 litrů a bezpečně v něm můžete převážet i lyže.

Verze XL (450 l) navazuje na stávající varianty M (300 l) a L (400 l), jen přidává na objemu i šíři, což v praxi znamená víc zavazadel bez zvedání nákladu na střechu. Díky větší šířce pojme až čtyři páry lyží do délky 180 cm, tedy typickou výbavu pro rodinný víkend na sněhu. Arcos XL se montuje na tažné zařízení na platformu Arcos, která je spojující prvek mezi tažným zařízením a úložným boxem. Cílem je komfort při montáži i nakládání (stačí jedna osoba), výhodou je i nízký profil, takže zadní víko kufru zůstává snadno přístupné. O lepší aerodynamiku (a tedy menší vliv na spotřebu či delší dojezd elektromobilu) se stará klínovitý tvar a integrované zadní světlomety. Víko využívá snadné zamykání s indikací správného

21.

pro lyže na tažné zařízení

dovření; box je kompatibilní se systémem One Key, a tedy můžete používat stejný klíč, jako máte třeba ke střešnímu boxu.

Proč zadní box místo střešního?

Box nabízí nemálo výhod: Snadnější manipulaci ze země (netřeba šplhat na střechu), menší citlivost na průjezdnou výšku, stabilnější chování ve větru, auto si také drží lepší aerodynamiku. Je to chytré řešení pro všechny, kdo potřebují přepravovat objemné náklady, typicky pro rodiny s většími vozy, dodávkami či SUV i pro majitele elektromobilů. thule.com

Výhody boxu na tažné zařízení

Snadná manipulace jednou osobou, pohodlné nakládání i do velkých a vysokých vozů  Menší vliv na aerodynamiku spotřebu dojezd  Lepší jízdní chování a hluk  Volná střecha pro další náklad (např. pro kola)  Možnost vjezdu do nízkých prostor (garáže)

století ve vyhledávání událostí

Závod: veřejná událost, na kterou se připravují závodníci, celé jejich týmy, pořadatelé a v neposlední řadě fanoušci. A čím víc fanoušků závodu fandí, tím více si závodu soutěžící užijí. Ať už jste na kterékoliv straně, právě pro vás vznikla služba Incidentic.

Vyvíjíme ji tak, aby zobrazovala to, co se týká závodu nebo jakékoliv jiné události přehledně a na jednom místě, bez nutnosti překlikávání a hledání dodatečných informací. Jde o moderní řešení, které umožňuje snadné objevování, plánování i propagaci. Vše máte dostupné doslova na jednom místě. A brzy také z mobilní aplikace. Plánujete veřejnou party na sněhu? Nebo předváděčku lyží, sportovního oblečení nebo jinou událost? I vám je náš nástroj k dispozici. Máte v plánu více událostí? Nahrajte CSV. Chystáte jen jednu? Na pár kliknutí je všechno připraveno. Sociální sítě vás nutí být stále aktivní a utrácet peníze za propagaci. S námi vás publikum najde i bez toho. Naším algoritmem jsou návštěvníci. Život není o vteřinové zábavě, co jen přeletí před vašima očima. Je o reálných zážitcích, které si sami vyberete, ne o těch, které vám vyberou jiní.

Objevujte nové výzvy a plánujte efektivně. Zaregistrujte se zdarma a začněte pořádat chytře. Publikum vás najde i bez registrace – na:

Vítejte konečně v 21. století! incidentic.com

Discover – Plan – Promote

Piccolo Hotel Sciliar

Seiser Alm, Dolomity, Jižní Tyrolsko, Itálie

Tradice, rodinná atmosféra a kuchyně s bohatým menu v srdci Dolomit s panoramatickým výhledem.

Příjemná restaurace, bar, dětský sál, slunečná terasa, velké parkoviště pro hosty

Krytý bazén s denním světlem, vířivka, infrasauna

Z pokoje přímo na sjezdovku.

Rodiny s dětmi vítány!

AsociAce profesionálních učitelů lyžování A lyžAřských škol (A pul)

generá L ní partner ap UL:

partneři ap UL:

Čekání končí – připravte se na první oblouky

Ahoj Apuláci i ostatní čtenáři SNOW. Biky, gravely i silničky, paddleboardy, kajaky, surfy i windsurfy, stejně jako lezečky a sedáky už jistě odpočívají po letní sezóně. Do našeho zorného pole se postupně dostávají sněhové předpovědi, webové kamery na ledovcích a dlouhodobé (a samozřejmě zaručené) prognózy, jaká že ta zima letos bude. Oprašujeme snowboardy a naše milované ski všeho druhu. Zima klepe na dveře a my se už nemůžeme dočkat. Bude jistě skvělá: sněhu napadne víc než vloni, klienti do lyžařských škol dorazí v ještě hojnějším počtu a náš zimní sněhosvět bude plný vydařených zatáček. Tak pojďme společně odpočítávat poslední dny – sezóna 2025/26 startuje!

Taky apUL – a s ním jistě i všichni jeho

členové – se těší na zimu, která bude opět historicky nabitá. Každý rok postupně navyšujeme počty kurzů a akcí v nabídce a ani letos tomu nebude jinak. na jaře jsme udělali zásadní změnu v lokaci lyžařských kurzů a přesunuli se na nejvýše položený rakouský ledovec pitztal. Stejně by tomu mělo být i na jaře 2026 – západní tyrolsko nám zkrátka učarovalo. ale nepředbíhejme. na podzimní „krasojízdu“ se naladíme už v říjnu ve Špindlerově Mlýně workshopem teach to teach, který se stává tradiční indoor akcí otevírající novou

sezónu. a pak už se rozjede program na plné obrátky. Lyžaři zamíří tradičně do Söldenu, snowboardisté na ledovec Kitzsteinhorn. Sezónu odstartujeme na konci října velmi populární a oblíbenou podzimní ak ademií. i letos se můžete těšit na zajímavého hosta – prozradím jen, že se účastnil olympijských her a rychlou jízdu z kopce docela ovládá. Ve stejném termínu jako podzimní ak ademie startuje také náš základní kurz D, následovat budou tradičně kurzy C, B a a1. Opět bude možnost absolvovat kurzy B a a1 v angličtině. program podzimního Söldenu obohatí také přípravné kempy k opravným zkouškám

a velmi populární kempy připravující na samotné licenční kurzy C a B. Lyžařský blok kurzů uzavřeme koncem listopadu týdnem v branách na ledovci Stubai. Snowboardisté svůj podzimní shredding zahájí také tradičně, na ledovci Kitzsteinhorn nad vesničkou Kaprun. podzimní projekt Kaprun je ve znamení bezpečného rozježdění se ve snowparku i mimo něj, a pokud tomu budou přát podmínky, i prvních zatáček v prašanu. Silný lektorský a trenérský tým se zvládá postarat o kohokoliv od začínajících jezdců jakéhokoliv věku až po výkonnostní sportovce. nechybí ani instruktorské kurzy D a C.

To nej pro sezónu 2025/26 nadcházející zima přinese řadu zajímavých novinek, které posunou vzdělávání instruktorů zase o krok dál. Lyžařský kurz C projde drobnou změnou – hodinová dotace zůstává stejná (6 dnů), ale více času bude věnováno samotnému vzdělávání a rozvoji dovedností kurzistů. naším cílem je především zefektivnit čas vyhrazený pro zkoušku. Další výraznější inovace se týká lyžařského kurzu B, který čeká mírný upgrade v podobě modulového systému vzdělávání. ten přinese větší flexibilitu, možnost rozdělit studium do jednotlivých bloků a lépe tak reagovat na individuální potřeby účastníků. nový systém by mohl být spuštěn již od jara 2026. Současně ale zůstane k dispozici i klasická varianta kurzu B, pořádaná tradičně na jaře a na podzim v rakousku. podobně je tomu již řadu let u úrovně a, kde je kurz rozdělen na část a1 a jarní a2. V dubnu se

nám povedl uspořádat historicky první apUL Ladies camp a dle ohlasů všech účastnic akce dopadla na jedničku. na jaře 2026 se opět mohou apulačky těšit na jarní sessions v čistě dámském kolektivu.

pokračuje také naše nabídka kurzů v angličtině – kromě podzimního B a a1 bude možné absolvovat v prosinci v Čr také kurz D a kurz C vedený kompletně v angličtině. Cílem je oslovit zahraniční zájemce a českým instruktorům nabídnout příležitost zdokonalit se v odborné terminologii. Kurzy povedou lektoři s dlouholetou zkušeností z anglicky mluvících zemí. Vedle tradičních akcí v alpách na podzim a na jaře, stejně jako nabídky kurzů v pro-

CO NáS Čeká BěheM PODZiMU:

ski + snowboard: Špindlerův Mlýn

sinci, lednu a březnu v Čr, pokračujeme i ve vzdělávání ve světě. Opět nabídneme lyžařské i snowboardové kurzy v gruzii a po pauze se vrátíme také do Číny. a na závěr jedna příjemná zpráva: na začátku léta 2025 apUL vybral tým, který bude naši asociaci reprezentovat v rámci české výpravy na kongresu interSKi international ve Vailu (USa) v roce 2027. O přípravách, tréninku týmu a podrobnostech vás budeme průběžně informovat na našem webu, sociálních sítích a v některém z příštích vydání apUL news. přejeme všem čtenářům i členům krásnou a vydařenou zimu plnou radosti na sněhu. Brzy na viděnou na některé z akcí apUL!

Workshop TeachToTeach – softskills 17. 10.–19. 10. 2025

ski: Sölden

Podzimní Akademie APUL

Kurz Lyžování D

Přípravný kemp na kurz Lyžování B

10.–2. 11. 2025

10.–3. 11. 2025

10.–2. 11. 2025

Kurz Lyžování A1 3. 11.–10. 11. 2025

Kurz Lyžování B 3. 11.–12. 11. 2025

Přípravný kemp na kurz Lyžování C 3. 11.–5. 11. 2025

Kurz Lyžování C................................................................................................................. 6. 11.–12. 11. 2025

Opravné zkoušky D, C, B ................................................................................................ 11. 11.–12. 11. 2025

Race Kouč + APUL GS test ............................................................................................ 21. 11.–26. 11. 2025

Race Kemp ...................................................................................................................... 23. 11.–25. 11. 2025

snowboard: kaprun

Kurz Snowboarding D

Kurz Snowboarding C ......................................................................................................

Freestyle Camp .............................................................................................................

ČLENSKÉ LYŽAŘSKÉ ŠKOLY APUL: JISTOTA KVALITY PRO KLIENTY, GARANCE DOBRÉ PRÁCE PRO INSTRUKTORY APUL

11.–30. 11. 2025

11.–1. 12. 2025

11.–30. 11. 2025

Grossarl je klidnější zákoutí jinak rušné lyžařské oblasti Ski amadé

Prémiové švýcarské středisko nechce k Američanům

Laax je progresivní švýcarské lyžařské středisko, které se jako jedno z prvních angažovalo ve freestylovém lyžování nebo zavedlo dynamické ceny, které se nebálo vyšponovat. Není divu, že o jeho převzetí měla zájem americká skupina Vail Resorts, která již ve Švýcarsku provozuje Andermatt nebo Crans Montanu. Obce Flims, Laax a Falera však zjevně o Američany nestojí a místo toho plánují veškerou lyžařskou infrastrukturu skoupit a stávajícímu (či případnému budoucímu) provozovateli areálu ji zpětně pronajímat a zároveň tak mít pod kontrolou, co se v areálu děje. Obstrukce předchozího majitele Crans Montany, realitního magnáta Radovana Vítka, zřejmě ve Švýcarsku zanechaly silný dojem.

(rh)

Olympijské lanovky v ohrožení

V Cortině d’Ampezzo mají do zimní olympiády 2026 vyrůst dvě důležité lanovky – zcela nová 10místná kabinka z města do areálu Socrepes a na ni navazující kabinka, nahrazující stávající 4sedačku. Stavbu první z nich vysoutěžil italský výrobce Graffer, který již po několik desetiletí prakticky žádnou novou lanovku nepostavil a nyní má projekt dokončit v rekordním čase. Trasa lanovky navíc vede geologicky nestabilním terénem. Nedaleko staveniště se nedávno opravdu svah „roztrhl“ a v zemi se zjevila trhlina, která se během několika dnů zvětšila až na 40 m. V ohrožení jsou tak nejen stavby obou lanovek, ale i část zástavby v Cortině.

Italové jsou však mistři v improvizaci a jistě nám ji na olympijské úrovni opět předvedou.

(rh)

text: radek hoLub

Slavná

údoLí

jsou lyžařsky nepřekonatelná, ale nejlepší na světě jen pro někoho

Les 3 Vallées neboli Tři údolí se sice o světové prvenství v rozloze lyžařské oblasti v různých žebříčcích přetahují s několika dalšími, ale žádná jiná oblast neskýtá tak ohromný a atraktivní labyrint sjezdovek a volného terénu, soustředěný na perfektně propojeném území bez plytkých přejezdů. Lyžařská výjimečnost „3V“ je však zároveň to jediné, v čem jsou nepřekonatelná, v ostatních ohledech mají svá ale.

Tři údolí jsou světový unikát, kde se lyžařské terény roztahují – navzdory svému názvu – hned po čtyřech údolích a zároveň jsou enormně koncentrované. Sjezdovky se přirozeně prosmýkají úplně všude, od skalisek přes vysokohorské pláně až po lesy. Téměř je nelze stihnout ani za týden projet,

natož prozkoumat volný terén, kterého kolem nich zbývá „nekonečně“. A to jsou prakticky všechny lanovky velmi rychlé, stejně jako přejezdy mezi jednotlivými údolími. Díky tomu jsou celá Tři údolí poměrně snadno dostupná z jakéhokoliv místa ubytování, které se typicky nachází přímo na sjezdovce.

Při znalosti chování návštěvníků tří údolí se lze většině kolon a front vyhnout.

Přirozeně nejrozmanitější terén, jaký si lze představit

Sjezdovky jsou zasazené do dvouapůl- až třítisícových svahů mohutného horského masivu Vanoise, který je lyžařsky mimořádně vhodně tvarovaný, takže tratě mohou vést prakticky kudykoliv. Lyžuje se především ve výškách mezi 1 750 a 2 750 m, tedy nad hranicí lesa, ale některé tratě, zvláště v Meribelu a Courchevelu, stékají i níže a jsou tak chráněné před nepřízní počasí. Sjezdovky využívají přirozeného terénního profilu a jsou tak velmi rozmanité – přímé i točivé, široké i subtilnější, strmé i krotké.

Jak lyžovat ve „3V“ na poloprázdných sjezdovkách a bez čekání

Poměrně komorní provoz vládne ve většině okrajových lokalit „3V“, tedy na sjezdovkách nad St. Martinem de Belleville nebo nad níže položenými částmi Courchevelu (Le Praz, La Tania, Moriond). Celkově se jedná o níže položené terény, zčásti v lesích, a zároveň s převahou méně náročnějších tratí. Nechybí ale ani sportovní tratě v čele s černou závodní L’Eclipse. Při přejezdech mezi údolími se dají využít méně frekventované alternativní trasy – třeba Col de la Loze místo rušného Saulire mezi Courchevelem a Meribelem nebo Roc de For a Tougnete místo Mont de la Chambre.

Chcete-li však lyžovat v nejatraktivnějších lokalitách s využitím nejvytíženějších lanovek, je vhodné využít placeného průvodce. Lyžařské školy totiž mají u většiny lanovek vlastní „předbíhací“ pruh, takže s instruktorem či guidem lze lyžovat prakticky bez čekání.

křižovatek

Dlouhé a převážně sportovně laděné sjezdy s tisícimetrovým převýšením se řítí z nejvyšších vrcholů – z Cime Caron ve Val Thorens, z Pointe de la Masse a Col de la Chambre v Les Menuires, z Mont Vallon v Meribelu nebo z vrcholu Saulire mezi Meribelem a Courchevelem.

Méně náročné pohodové lyžování na dlouhých tratích skýtají svahy nad Saint Martinem, sousedem Les Menuires, nebo nad Moriondem, okrajovou částí Courchevelu. Přívětivé modro-červené dálnice rolují i nad centrem Courchevelu 1850 v okolí zdejšího unikátního letiště, využívaného soukromými letadly milionářů z celého světa.

eldorádo pro nenasytné lyžaře, a to i pro méně zdatné

V první řadě si „3V“ samozřejmě užije náročnější nenasytný lyžař, který bude neustále objevovat nové tratě podle své chuti a podmínek. Ovšem velké množství mírných sjezdovek sem láká i mnoho rekreačních lyžařů a začátečníků, kteří se pohybují zejména na hlavních tranzitních trasách a v blízkosti ubytovacích středisek. Mírnější varianta sjezdu však vede prakticky odevšud, což potěší nejen méně zdatné, ale

Lázeňské město brides les bains jako nenápadná lyžařská brána

Brides les Baines jsou tradiční lázně na léčbu obezity. Na první pohled město, kterému dominují sanatoria a ospalý duch, nemá ani trochu lyžařský charakter. Z centra však vede nenápadná kabinková lanovka Olympe přímo do Meribelu, k její nástupní stanici jezdí pravidelně městský skibus. Hotely a apartmány v Brides tak lze využít jako cenově přívětivější alternativu k pobytu přímo v lyžařských resortech.

třeba jen unavené lyžaře. Modré sjezdovky jsou přitom i ve strmějších svazích mnohdy trasované tak, že umožňují plnohodnotnou jízdu, ne jen „záchranný“ sesun po úzké cestě.

Labyrint lanovek s frontami, ale i prázdnými kouty

Ohromné množství sjezdovek vytváří poměrně složitý labyrint, v němž trvá mnoho dní, možná i týdnů se dobře zorientovat. Masy lyžařů se proto pohybují po stejných, často „ucpaných“ trasách a využívají nejsnáze dostupné lanovky, u nichž se dají ve špičkách dne pročekat desítky minut. To samozřejmě platí i pro nejatraktivnější vrcholy jako Cime Caron, Pointe de la Masse nebo Mont Vallon. Jiná zákoutí přitom zůstávají prakticky nedotčená.

Les Menuires: praktická základna i skanzen

Nejefektivnější ubytovací základna pro lyžaře ve Třech údolích vznikla podle typické francouzské šablony a nabízí apartmány i hotely, z nichž se vychází přímo na sjezdovku. V centru resortu je obchodní pasáž a v jejím okolí rozmanitý výběr restaurací, kam lze zajít (nejen) na tradiční savojskou večeři.

Nedaleko se nachází pastevecká farma s útulnou a starobyle zařízenou restaurací Pepe Nicholas, která kontrastuje s industriální atmosférou sídlištního resortu. Zážitkově pojaté večeři předchází prohlídka farmy, která má zčásti podobu skanzenu.

okolo třetí hodiny odpolední začínají na mnoha horských chatách dunět párty

Přímo na sjezdovkách jsou ceny občerstvení poměrně vysoké

Ve Třech údolích je plánování, kde a kdy lyžovat, snad ještě důležitější než v jiných velkých areálech, neboť díky mnoha variantním trasám a při znalosti chování běžných návštěvníků se lze většině „kolon“ opravdu vyhnout. A právě to ve výsledku rozhoduje o tom, jak si kdo Tři údolí užije.

Supervýkonné lanovky, ale až od 9 hodin

Od Val Thorens až po Courchevel operují v rozsáhlém areálu prakticky výhradně rychlé, tedy odpojitelné lanovky s vysokou kapacitou, nejčastěji nekryté 6sedačky nebo kabinkové lanovky. Na francouzské poměry je tu i mnoho sedaček s bublinou, zejména v Les Menuires a v Meribelu, naopak kabinky občas neumožňují plnohodnotné sezení.

Při přejezdu mezi údolími obvykle stačí vyjet jednou či dvěma páteřními lanovkami a z vrcholu sjet na opačnou stranu. Mezi Les Menuires s Val Thorens a Meribelem je na vrcholovém hřebeni hned 6 přejezdových „bodů“, do Courchevelu pak vedou dvě trasy, přičemž hlavní vrchol Saulire je dostupný čtyřmi lanovkami z Courchevelu a dvěma z Meribelu. Tři tranzitní „body“ má i čtvrté údolí Orelle. Více času naopak mohou zabrat přesuny v rámci jednoho údolí, zvláště v Courchevelu, který je nejvíce „roztahaný“. S ohledem na masivní rozměry areálu s desítkami tisíc návštěvníků překvapuje, že se lanovky ráno rozjíždějí většinou nejdříve v 9 hodin, kdy už u nich čekají „houfy“ nedočkavých lyžařů.

Praktické ubytování v Les Menuires, nejlevnější v brides les baines

Ubytování ve všech střediscích se nachází přímo u lanovek a sjezdovek, jen výjimečně je nutné dojíždět bezplatným skibusem. V posledních dvou desetiletích se mnohé původní apartmány modernizovaly a přibyly také nové rezidence a chalety nebo hotely, takže lyžařská „sídliště“ dnes působí stylověji, ale stále monstrózně a anonymně. Vše slouží jako mimořádně praktická základna, ovšem útulnost, malebnost ani rodinnou atmosféru nečekejte.

Cenově nejdostupnějším resortem pro ubytování na sjezdovce je Les Menuires, kde se nabízí množství apartmánů za podobné ceny jako v jiných francouzských střediscích. Alternativou může být malé ospalé lázeňské městečko Brides les Bains na dně „prostředního“ údolí Allues, které je dlouhou kabinkovou lanovkou Olympe propojeno s Meribelem – jízda trvá bezmála 30 minut, lanovka však jezdí od brzkého rána, takže lze být bez problému první na sjezdovce.

Meribel nebo Val Thorens lákají polohou v blízkosti nejatraktivnějších terénů nebo tranzitních tras, což se odráží i ve vyšší cenové hladině ubytování. Courchevel s vlastním letištěm a luxusními hotely a michelinskými restauracemi je pak ještě výrazně dražší.

Velmi rozmanitá skladba návštěvníků z celého světa v každém údolí je znát i na svazích. Zatímco v „ekonomickém“ Les Menuires se soustředí nadšeně lyžující hobíci a sjezdovky „pulzují“ od rána do pozdního odpoledne, ve „snobském“ Courchevelu bývá nejklidněji a na nástupištích lanovek můžete obdivovat módní lyžařské úbory, u dam obvykle s kožíškem kolem krku, anebo si užívat vůni prémiových parfémů. Nevšedním zážitkem je i pozorování vzletových a přistávacích manévrů soukromých letadel na krátké a exponované letištní dráze přímo mezi sjezdovkami a resortem Courchevel 1850.

Místo u poledního stolu je třeba předem rezervovat

oběd na svahu za 30 eur, rezervace nutná

Horské chaty na svazích mají nejčastěji podobu restaurací s obsluhou, kde hosté plnohodnotně obědvají, tedy předkrm, hlavní jídlo i dezert. Každá restaurace má svébytný styl a jiné menu, nikdy však nechybí tradiční savojské sýry a porce jsou velmi vydatné, přičemž ceny hlavních jídel se pohybují nejčastěji mezi 20 a 30 eury. V čase oběda se obvykle neobejdete bez rezervace, protože restaurací není vzhledem ke kapacitě areálu tolik.

Méně časté jsou samoobslužné restaurace „tácovky“. Alternativou pro rychlý oběd na svahu může být bufetové „okénko“ s prostým posezením venku. Ani těch však nenajdete mnoho a ceny jsou také poměrně vysoké –sendvič či malý burger přijde na 10 až 15 eur. Občerstvit se dá také přímo v resortech, přičemž nejnižší ceny mají bufety a supermarkety v obchodních pasážích.

Na terasách mnoha chat se odpoledne roztáčí opravdu bujaré après-ski s DJ. Vyhlášenými pařírnami jsou chaty řetězce Folie Douce, které najdete ve Val Thorens nebo v Meribelu.

Lyžařský ráj je vzdálen 12 hodin,

v sobotu i déle

Cesta do Les Menuires ze středu Čech trvá 11 až 12 hodin, přičemž většina z 1 100 km dlouhé trasy přes Norimberk, Heilbronn, Karlsruhe, Basilej, Bern, Ženevu a Annecy vede po dálnicích. O sobotách ji mohou kolony výrazně prodloužit, přičemž v sobotu stále probíhá výměna většina turnusů. Parkuje se přímo v místě ubytování nebo na záchytných parkovištích resortů, u páteřních lanovek většinou žádná parkoviště nejsou, anebo kapacitně velmi omezená. Soukromá parkoviště hotelů a rezidencí bývají dost draze placená, vždy jsou však k dispozici i plochy zdarma, dostupné pěšky nebo skibusem.

úpravu sjezdovek najdete v mobilu

V mobilní aplikaci Les 3 Vallees je kromě aktuálních informací (provoz lanovek, webkamery) k dispozici také mapa sjezdovek, které byly na daný den upraveny. Některé tratě, zejména černé a červené, se totiž upravují nepravidelně.

radek holub

Lyžařský nadšenec mapuje lyžařská střediska s precizností ranního manšestru. Ostatně kvůli manšestru si rád přivstane. V Česku nejspíš nenajdete nikoho, kdo by měl o lyžařských střediscích větší přehled.

hotel a skipas na den apartmán a skipas na den

www.les3vallees.com www.lesmenuires.com www.brides-les-bains.com

ohromná rozloha areálu a rozmanitost sjezdovek mnoho mírnějších tratí, velmi dobře zasazených do terénu minimum nezáživných přejezdových cest dlouhá sezóna a obvykle kvalitní sníh ve vrcholových partiích moderní, rychlé a velmi výkonné lanovky snadný a rychlý přesun mezi jednotlivými údolími a středisky mnohé okrajové sjezdovky poloprázdné prakticky po celý den nové hotely a apartmánové rezidence většina ubytování přímo na sjezdovce náročnější orientace v labyrintu sjezdovek méně tratí v lese, chráněných před nepřízní počasí fronty u nejvytíženějších lanovek rušný provoz na tranzitních trasách a návratových tratích v pozdním odpoledni vysoké ceny v restauracích na svazích vzdálenost z Česka a v sobotu kolony na příjezdech do středisek

text: Milan KleMš

Splněný sen freeridera celá Sezóna ve „3v“

Do Tří údolí jsem poprvé zavítal už ve svých teenage letech a byla to vlastně láska na první pohled. Tehdá jsem ještě netušil, že existuje zábava na lyžích mimo vyznačené sjezdovky, ale už v ten moment jsem si byl jistý tím, že chci, aby se v budoucnu staly velké hory součástí mého života. O pár let později jsme si s kamarádem u piva, už poměrně cinklí, plácli na to, že ve „3v“ strávíme celou sezónu. a mně se to konečně letos podařilo. a bylo to super!

Pro člověka, co v lyžařském středisku nebydlí, není úplně lehký úkol strávit na lyžích celou sezónu. Každý nemůže opustit svůj běžný život na 3 až 4 měsíce. Co na to řekne šéf, partner nebo děti? No a přesně s tím já si hlavu lámat nemusel, protože jsem v prvním kvartálu 2025 neměl ani jedno z toho. Nyní se už zase s někým vídám, takže bylo potřeba tuto osobu obeznámit se skutečností, že mám v plánu se vždy na zimu vypařit a vrátit se okolo jara. A vzala to dobře! Kamarádi mi řekli, že takové holky neexistují, ale vypadá to, že se mýlili. Ještě bych měl dodat, že pracuju v online sféře a jsem svým vlastním šéfem, což je hlavní stavební kámen volného pohybu.

nejdražší součástky lyžařské svobody –ubytování a sezónní skipas

Nejdražšími náklady celosezónního lyžování v Les 3 Vallées jsou samozřejmě ubytování a skipas. Pokud vám stačí něco základního, tak Airbnb může vyjít na 1 000 až 3 000 eur měsíčně, přičemž lokace je důležitý faktor ovlivňující cenu. Plná cena sezónního skipasu pro sezónu 2024/25 byla stanovena na 1 550 eur. Já měl v obou případech štěstí. Spal jsem totiž u kamaráda v městečku Moutiers, které se nachází 10 minut jízdy autem od nejbližší lanovky v Brides les Bains. Ta vás vytáhne do centra Meribelu za přibližně půl hodiny – ideální na vyřešení ranních e-mailů nebo přečtení zpráv!

A když víte jak, tak se dá sezónní skipas sehnat s 30% slevou, tj. za 1 085 eur. Trik na získání slevy si raději nechám pro sebe, protože bych byl nerad, aby se to rozkřiklo a já příští sezónu musel platit plnou cenu. Dodávám, že jednodenní permice na „3V“ stojí cca 82 eur, takže se zlevněnou sezónkou stačí odlyžovat okolo 14 dnů!

na lyže pouze za perfektních podmínek

Neměl bych opomenout, že do „3V“ se každou zimu vracím už po několik let. Většinou jsem to tam ale zapíchnul jen přibližně na měsíc. A za tu dobu jsem poznal skupinku přátel, kteří se postupně stali důležitou součástí každého pobytu. Tito super lidi, kteří

jsou mixem mnoha národností a profesí, se tu na zimu schází už hodně let a většina z nich to tam zná jako svoje boty. Když tedy například napadne prašan a jde se na freeride, tak je vždy s kým jezdit a parádní sjezdy jsou zaručeny!

Někoho může překvapit, že za celou sezónu, v mém případě okolo tří měsíců, jsem stál na lyžích jen přibližně třicetkrát. V průměru řekněme dvakrát až třikrát týdně. Svoji práci mám totiž rád a pracuju hodně. Ale hlavní benefit toho, že trávíte celou sezónu na horách, vidím v možnosti vyrazit na lyže pouze v perfektních podmínkách. Já tedy měl okolo třiceti perfektních dnů na lyžích v jedné sezóně. Těm, kteří přijedou pouze na týden, se může stát, že perfektní den nemají ani jeden. Můj koncept sezóny na horách je tedy jasný. Když sněží nebo je špatná viditelnost, tak makám jako šroub. A když napadne a je pěkně, vyrážím ven. Samozřejmě někdy se stane, že mám domluvený meeting a do toho přes večer napadne půl metru prašanu. V tom případě je velká pravděpodobnost, že meeting přesunu, a pak záleží na typu osobnosti klienta: buď řeknu pravdu, nebo si nějaký důvod vymyslím. Život je holt o prioritách…

Továrna na lyžování

Mnohokrát jsem už slyšel názor, že „3V“ jsou továrna na lyžování a je lepší se jim vyhnout. Ono to tak možná pro leckoho opravdu je. Ostatně je to největší lyžařské středisko světa a hádám, že v Evropě není jiné místo, kterým

proteče více lyžařů. Nicméně jeho výhody se dají těžko přehlédnout. Když mluvíme o sjezdovkách, tak Tři údolí nabízí tolik prostoru, že fronty jsou většinou v pohodě (minimálně mimo období zimních prázdnin Francie) a místa na svazích je taky dost. Další výhodou je, že Val Thorens, nejvyšší středisko Tří údolí, má sníh často až do konce dubna. A v neposlední řadě těch kilometrů sjezdovek je tam tolik, že i po pár měsících je těžké se tam nudit. Nicméně lyžování na sjezdovkách je pouze jedna z několik aktivit, kvůli kterým se tam každý rok vracím. A vlastně je to pro mě ta nejméně oblíbená.

naprosté

freeridové žně. a co laviny?

Největší žně jsou samozřejmě, když přes večer napadne prašan a následující den je azuro. Za těchto podmínek ruším všechny meetingy a vyrážím jen a pouze na freeride! Protože si můžete vybrat ze tří velkých údolí, možností je opravdu hodně velká spousta. Je libo žlab, široký face nebo lesík? Vybírat můžete ze všech typů terénu! Občas je potřeba si něco vyšlápnout, ale většinou to nejsou více než 15minutové procházky s lyžemi na zádech. Nečekejte, že někdo bude kopat sněhové profily, aby se zjistila stabilita sněhu. Na to není čas! Informace o sněhu se po cestě nahoru načtou z denních bulletinů a pak hurá „shredit“!

Lavinová úroveň je v takové dny většinou vyhlášená mezi 3. a 4. stupněm a pravdou je, že mnohokrát jsem měl obavu o naši bezpeč-

nost. Entuziasmus skupiny byl ale bohužel mnohokrát silnější než pud sebezáchovy. Je velice lehké předat zodpovědnost jednomu z členů skupiny a sám přestat přemýšlet nad lavinovými riziky. Avšak díky algoritmu Youtube, který mi začal ukazovat videa lavin, jsem nad těmito riziky začal více uvažovat, a dokonce jsem se i zúčastnil lavinového kurzu. Tam mi ale mimo jiné bylo řečeno, že první den po štědré sněhové nadílce by se freeride na svazích se sklonem více než 35 stupňů vůbec neměl provozovat. Zdravý rozum tedy většinou prohrává a já na ten freeride, byť s podvědomými obavami, vyrážím. Avšak už jsem alespoň schopný rozeznat konkrétní rizika, být si jich vědom a nejezdit, co mi připadá příliš nebezpečné.

Perfektní freeridový den je samozřejmě třešnička na dortu každé sezóny, ale takových dnů nepřekvapivě není tolik. Řekl bych, že v rámci jedné sezóny by se daly spočítat na prstech jedné ruky. To ale fakt mluvím o těch top dnech, kdy celou noc sněžilo, ráno vyleze slunko, takže je dobrá viditelnost a kvalita sněhu je díky správné teplotě naprosto ideální. Ale i když podmínky nejsou perfektní, stále se dá jezdit skvělý freeride. Jen je potřeba neotálet, protože prašan mizí rychleji než plzně z ledničky na české párty v zahraničí.

Se skialpy na další nekonečný freeride, anebo za zážitky

Když už je všechen prašan v dosahu vleků vyježděn, tak se buď vracíte zpět na sjezdovky, anebo nasazujete skialpy a pro freeridový zážitek vyrážíte na túru. Jsou dva typy lyžařů, přičemž schválně neříkám skialpinistů. Buď takoví, kteří rádi šlapou a myšlenka nekvalitního sjezdu jim příliš nevadí, protože na skialpy vyráží hlavně pro celkový zážitek a rádi se zpotí. Ti druzí příliš nerozumí konceptu první skupiny a dobrovolně by nešlapali do kopce, pokud dobrý freeride není zaručen.

Protože jsem vždy měl rád kardio aktivity, tak se řadím ke skupině „chrtů“, jak nám někteří z té druhé skupiny říkají. Rád tedy chodím dlouhé túry na skialpech, a pokud se to dá natáhnout na několik dnů, tím lépe. Tři údolí samozřejmě nabízí velké množství tras, ale není potřeba zůstat pouze tam. Těch údolí je okolo spousta, a pokud vám nevadí chvilku řídit, tak je možností nekonečno. Horské boudy je vždy potřeba dopředu rezervovat, přičemž cena s večeří i snídaní se pohybuje okolo 50 eur. Jsou ale i boudy, kde kuchaře ani žádný personál nenajdete, a tam se platí přibližně 10 eur za palandu. Na pokojích samozřejmě vždy spíte s mnoha dalšími horaly a pravidlem je, že pokaždé se najde

minimálně jeden, co chrápe. A pokud je to pouze jeden, tak se dá mluvit o štěstí. Kvalitní špunty do uší se tedy staly součástí mého skialpového vybavení.

vallée des avals pro svižné půldenní túry

Populárním místem pro skialp v rámci „3V“ je Vallée des Avals, které leží hned vedle střediska Courchevel-Moriond (1 650 m). Pro jeho dobrou dostupnost a parkování zdarma (když víte kde) je to pro mě místo především pro „rychlé“ půldenní túry. Je to ale i dobrý výchozí bod pro delší výšlapy. Doporučil bych například trasu na impozantní Brêche Portetta (2 640 m), odkud se dá poté přehoupnout přes úzký žlab, jehož začátek má sklon mezi 45 a 50 stupni, do sousedního údolí Vanoise. Příští sezónu si tuhle túru musím zopakovat, protože letos mě při výstupu na vrcholek chytla záda, takže ten následující sjezd, na který jsme se všichni těšili, jsem jel s houserem. Nevím, co bylo horší. Jestli ten úvodní žlab, nebo ten hustý lesík, kterým se ke konci muselo projet. Ještě že se všechno vždy zvládne…

Snowpark

Čtvrtým pilířem mojí sezóny je pak ještě snowpark. Této aktivitě sice dávám nejméně času ze všech, ale je to pěkný doplněk, když zrovna není prašan, nemám s kým jít na skialpy nebo sjezdovky nejsou v dobrém stavu. Triky, co se ve snowparku naučíš, na sjezdovkách jako když najdeš! Pro všechny

samouky doporučuju Youtube kanál „Stomp It“, který nabízí skvělý tutoriál snad na každý freestylový trik. Navíc každé údolí ve „3V“ má svůj vlastní snowpark, takže skoro každá session na sjezdovkách se dá spojit s trochou snowparkové akce. Jeden nebo dva průjezdy po modrých nebo červených skocích a pokračuje se dál!

zimní lowpoint

Každá zimní sezóna ve Francii má své temné období, kdy se zvýší ceny ubytování i fronty na vlecích, naplní se sjezdovky a zmizí parkovací místa. Tímto lowpointem jsou francouzské zimní prázdniny, které začínají druhý týden v únoru a celkem trvají 4 týdny, než se všechny regiony ve Francii prostřídají. Tento termín mají všichni, co tráví sezónu ve francouzských střediscích, zapsaný v podvědomí a těší se na něj snad jen vlastníci hotelů, barů a restaurací. Dva roky zpět jsem trávil jeden z těchto 4 prázdninových týdnů ve středisku Avoriaz a doslova se tam nedalo lyžovat. Obrovské fronty a sjezdovky narvané ve švech skoro celý den. Z mého pohledu vyhozené peníze za zimní dovolenou…

Osobně v tomto období můžu porovnat pouze Avoriaz a „3V“, ale obecně se říká, a můžu to tedy potvrdit, že díky obrovské rozloze jsou francouzské prázdniny ve Třech údolích snesitelné. Lidí sice viditelně přibude, ale ani ta nejdelší řada dne vám nezabere více než 15 minut. A to se ještě bude jednat například o lanovku spojující dvě různá údolí, na kterou za den nasednete jen párkrát.

Pokud to tedy jinak nejde a na lyže se můžete vydat pouze v druhé půlce února, tak „3V“ jsou dobrou volbou.

Hodnocení 10/10

Les 3 Vallées jsou možná profláklé, ale za sebe je můžu doporučit všemi deseti. Nic vám tam nebude chybět kromě klidu, který se ale v žádném velkém středisku najít nedá.

Teď sedím doma ve španělské Gironě, venku je 38 stupňů a na pozadí monitoru mám zasněžené hory, abych si navodil zimní atmosféru. Moc to nefunguje, ale minimálně si opět připomínám, jaké mám štěstí, že mám možnost trávit zimu na místě, které toho nabízí tolik. Když něco člověk fakt chce, tak toho velmi často může dosáhnout.

V sezóně 2025/26 se uvidí, jestli je tento lifestyle kompatibilní se vztahem. Doufám, že jo, protože rozhodování mezi holkou a možností trávit sezónu na lyžích by bylo jako Sophiina volba… Ale nabízí se logický kompromis. Leden strávím na horách, na francouzské prázdniny si odskočím domů a v březnu zase hurá zpět na lyže až do první poloviny dubna. Vlk se nažere a koza zůstane celá!

Milan Klemš

Nadšený lyžař a markeťák, který si rád plní své sny. Miluje sníh a lyžuje od malička. Když vyráží na sjezdovky, tak prvním vlekem nahoru a posledním dolů. V současnosti je ale čím dál více freeriderem a skialpinistou.

text: radeK holub

Na ledovec, nebo Na MoNíNec?

Kam lze vyrazit na lyže už na podzim

Na podzim jsou lyžařské možnosti ve střední evropě omezené zhruba na deset „ledovcových“ či vysokohorských areálů a několik sjezdovek v nižších polohách, kde se sníh udržuje alternativním způsobem. v druhé polovině listopadu se množství otevřených sjezdovek postupně výrazně zvyšuje.

Jet na podzimní ledovec do Rakouska je nejpřirozenější volbou – je jich na výběr hned sedm, jsou nejblíže, nejrozsáhlejší, nejmodernější… Ale také nejnavštěvovanější, což spolu s jejich mohutnou kapacitou vytváří zvláště o víkendech a svátcích spíš „industriální“ než přírodně komorní atmosféru pro lyžování.

Nejvíce to obvykle platí o nejdostupnějším Kitzsteinhornu a Hintertuxu, návštěvnickým náporům často čelí i Stubaiský ledovec. Velmi rušný je také Sölden v údolí Ötztal, který v polovině listopadu otevírá část svého zimního areálu pod ledovcem. Hlouběji v údolí se v této době otevírají ještě vysokohorské sjezdovky areálu Obergurgl Hochgurgl, a Ötztal tak v druhé polovině listopadu nabízí největší lyžařské území podle podmínek s několika desítkami až zhruba 150 km sjezdovek. Klidněji působí Mölltalský, Pitztalský a zejména Kaunertalský ledovec, který je dopravně nejméně snadno přístupný.

V Itálii se kromě Schnalstalu lyžuje přibližně od poloviny listopadu také v Suldenu, nikoliv však na ledovci, ovšem rovněž v třítisícových výškách. Oba areály jsou od sebe vzdálené necelou hodinu a půl jízdy autem a lze je tak během pobytu v případě zájmu navštívit oba. Začátkem listopadu se kvůli půlroční zimní přestávce uzavírá ledovec Stilfserjoch/Passo Stelvio, nacházející se nedaleko Suldenu, avšak přístupný je jen očistcem téměř 50 úzkých serpentin.

Koncem listopadu zahajuje sezónu rakousko-švýcarská Silvretta Arena mezi Ischglem a Samnaun – sjezdovky se rozpínají mezi

2 000 a 2 900 m n. m. ve vysokohorském terénu, v němž bývá „vystříkáno“ sto a více kilometrů sjezdovek, čímž co do rozsahu převálcuje všechny ledovcové areály.

Z nejbližších lyžařských možností stojí za zmínku ještě středočeský Monínec, kde se díky „ledo-sněhu“ z kontejneru bude letos lyžovat na celé 1,2 km dlouhé sjezdovce obsluhované čtyřsedačkou už od 15. listopadu, nebo rakouský Kitzbühel, kde rozhrnují uschovaný sníh z předchozí sezóny na sjezdovce Resterhöhe. Tradičně po půli listopadu otevírá sezónu také Obertauern.

Kdy jet a co očekávat na podzim:

Od října až do druhé poloviny listopadu se ve všech „ledovcových“ lyžuje na více či méně několika sjezdovkách, které mohou být podle podmínek prašanové, firnové i ledově vyfoukané, navíc z velké části zabrané pro trénink. Koncem listopadu začne přibývat otevřených středisek, a tedy i sjezdovek, zprovozněných především na podkladu z technického sněhu. Napadne-li však alespoň v nejvyšších polohách hor přírodní sníh, pak jsou na přelomu listopadu a prosince právě ledovcové a vysokohorské areály nejpříhodnějším místem pro lyžování na „pravém“ sněhu.

září až KoNec říJNa: přeloM říJNa a listopadu podzimní (dušičkové) prázdniny: poloviNa listopadu: přeloM listopadu a prosiNce:

20 %40 %60 %80 %

velmi omezený provoz na několika ledovcích, ale zároveň nízká návštěvnost a stále ještě poměrně dlouhé dny s příjemnými odpoledními teplotami

omezený provoz na ledovcích a zároveň vysoká návštěvnost kvůli termínu prázdnin v celé Evropě, zčásti jsou sjezdovky zabrané tréninkem

O víkendech, zvláště za příznivého počasí, je vždy rušněji než mimo ně. Ve všední dny zase bývá více tratí zabráno pro trénink.

téměř plný provoz na ledovcích a začátek sezóny v několika areálech mimo ledovce, zčásti jsou sjezdovky zabrané tréninkem plný provoz s kvalitním sněhem na ledovcích a začátek sezóny v mnoha alpských areálech, kde mohou být v závislosti na mrazivých dnech a přírodním sněžení k dispozici stovky až tisíce kilometrů otevřených sjezdovek

Kam a proč jet na podzim:

Kaprun – Kitzsteinhorn:

dobře dostupný areál z ČR

rozmanité nelyžařské vyžití v okolí nejníže položený ledovec (pod 3 000 m n. m.)

vyšší riziko nepříznivého počasí  vysoká návštěvnost

Hintertuxer Gletscher: dobře dostupný areál z ČR sněhově nejspolehlivější ledovec mnoho sjezdovek včetně snowparku vysoká návštěvnost

Stubaier Gletscher: dobře dostupný areál z ČR mnoho sjezdovek včetně snowparku děti do 10 let zdarma vysoká návštěvnost

Sölden:

mnoho sjezdovek od poloviny listopadu slunečná orientace ledovce Tiefenbach příjezd jen po vysokohorské silnici do poloviny listopadu vysoká návštěvnost

Obergurgl Hochgurgl: mnoho sjezdovek od poloviny listopadu moderní lanovky

Pitztaler Gletscher: nejvýše položené sjezdovky vysokohorské panorama vyšší riziko uzavření lanovek při větrném počasí vysoká návštěvnost

Kaunertaler Gletscher: nižší návštěvnost méně sjezdovek příjezd jen po vysokohorské silnici

Mölltaler Gletscher: dobře dostupný areál z ČR méně sjezdovek

Schnalstal/Val Senales: rychlý přístup na sjezdovky z ubytování nižší návštěvnost vysokohorské panorama méně sjezdovek

Sulden/Solda: vysokohorské panorama méně sjezdovek

Ischgl Samnaun: nejvíce sjezdovek od konce listopadu moderní lanovky vysoká návštěvnost

Obertauern: dobře dostupný areál z ČR moderní lanovky

Monínec: areál přímo v ČR příznivé ceny  jedna sjezdovka

pozdně podzimní

schNalstal

Širá

Moderní kabinová lanovka překlene 1 200m převýšení z údolí na vrchol Grawand za 4 minuty

text a foto: radeK holub

ledovcová pláň, klid a výborné víno

oproti bližším a známějším ledovcům nabízí jihotyrolský schnalstal méně sjezdovek, méně moderních lanovek a především méně ruchu. a právě proto stojí za delší cestu.

dlouhé a řídce obydlené jihotyrolské údolí Schnalstal/Val Senales, nořící se nedaleko města Merano do Ötztalských Alp, skrývá lyžařsky méně rozsáhlý, o to však klidnější ledovcový areál. Z velkých měst ze všech světových stran je to sem daleko, což návštěvníka odmění až hmatatelnou bariérou, která jej izoluje od civilizačního ruchu. Zdánlivě bezbřehé „moře“ třítisícových vrcholů, obklopující osamělý areál, pak dotvoří iluzi vysokohorské oázy. z a několik minut přímo na ledovec Z hotelové osady Kurzras na konci údolí vede k ledovcovým sjezdovkám jediná, velmi svižná a zároveň působivá cesta – visutou kabinovou lanovkou, která se během několika minut vznese ze dvou do

více než tří tisíc metrů nad mořem. Z vrcholu Grawand, který je obsazen velkou budovou s horní stanicí lanovky, hotelem a samoobslužnou restaurací, lze pěšky vystoupat ještě na vyhlídkovou platformu a k vrcholovému kříži, anebo rovnou nazout lyže a spustit se po ledovcové pláni.

Širé pláně pro nerušený carving, sportovnější tratě zatím nepřístupné

Na ledovec klesá z Grawandu subtilnější přejezdová cesta, z níž se nejprve odpojí trénující závodníci, využívající nejstrmější část svahu, později pak sportovně zdatní a nakonec rekreační lyžaři. Ledovcová pláň se směrem od Grawandu čím dál tím víc zplošťuje, přitom je velmi široká a přehledná, takže si lze na červeně a modře značené sjezdovce, splývající v jediné „letiště“, volit carvingovou stopu s mírným i prudším sklonem. Z plochého mezipatra pokračuje široká červeno-modrá sjezdovka (rovněž s plochým dojezdem) směrem ke Gletschersee, odkud vyjíždí zpět neodpojitelná 3sedačka, nebo mírná odbočka k vlekům Finail anebo se

Sjezdovky ve SchnalStalu jSou

izolované od civilizačního ruchu až hmatatelnou bariérou.

můžete nechat vyvézt lenivou 4sedačkou zpět na Grawand. Modře značené sjezdovky podél dvou ledovcových vleků Finail nabídnou po svižném rozjezdu celkově mírnější a harmonický, avšak nikoliv plochý sklon. I na nich se trénuje, což může omezit prostor pro běžné lyžaře.

Nejhodnotnější tratí pro závodníky je však v podzimním období černá Leo Gurschler, která se prosmýká v balvanovitém terénu nejpřímější trasou ke Gletschersee a která je zároveň svým profilem nejpodobnější závodní trati v nedalekém Söldenu, kde vždy koncem října startuje Světový pohár. Ačkoliv pro veřejnost je trať v tuto dobu nepřístupná, můžete se alespoň kochat pohledem na jízdu profíků, nebo dokonce známých lyžařských hvězd. Ve stinném období přelomu podzimu a zimy je požehnáním protilehlá červená sjezdovka Hintereis, která se místy vine, místy zpříma spouští po jižně orientovaném svahu. Oproti fádně přehlednému ledovci skýtá díky členitějšímu terénu a občasným zatáčkám hravější jízdu. A sluncem osvícený svah je příjemnější i při jízdě nekonečně dlouhou pomalou dvousedačkou.

Koncem listopadu se obvykle otevírají také sjezdovky na dvouapůltisícovém, zčásti zalesněném pahorku Lazaun, který se zdvihá na opačné straně Kurzrasu než Grawand. Hlavní „rodinná“ sjezdovka je točivá a proměnlivá, odděluje se z ní však ještě přímý načernalý „slalomák“. Na Lazaun vyjíždí moderní a rychlá 10místná kabinka, k níž je nutné dojít z hlavního parkoviště mezi hotelovými budovami zhruba 5 minut pěšky. O to větší klid tu samozřejmě je.

Úbytek ledovců lyžování příliš neomezuje

Zatímco v 80. a 90. letech se na Grawandu lyžovalo i v létě, nyní sezóna začíná až během září. Hlavní sjezdovka je sice v důsledku odtávání ledovce zvrchu mnohem strmější než dříve, celkově však v porovnání s mnoha jinými ledovcovými tratěmi zůstává i díky ochranným fóliím, instalovaným přes léto, ve velmi solidním stavu. Podloží ledovcových sjezdovek a vleků Finail je prý dokonce natolik příhodně tvarované, že umožní bezproblémové lyžování v morénovém terénu i poté, co ledovec zcela roztaje.

Nová přístupová lanovka a v budoucnu i náhrada ledovcových lanovek

Kvůli tajícímu permafrostu musela být nedávno nákladně rekonstruována přístupová lanovka na Grawand a v hotelu na vrcholu již ze stejného důvodu nemůže být v provozu bazén, který byl pro budovu v nestabilním podloží příliš velkou zátěží. Po rekonstrukci přístupové kabinové lanovky, která byla završena v loňském roce, čeká v blízké budoucnosti výměna zastaralé sedačkové lanovky v ledovcovém areálu – nejprve Gletschersee, později i Grawand a Hintereis, výhledově se počítá i s výměnou vleků Finail.

top hotel adlernest s rafinovanou kuchyní

Jedním z top hotelů ve Schnalstalu je čtyřhvězdičkový Adlernest, jehož hostem bývá i americká lyžařská hvězda Mikaela Shiffrin. Hotel má vynikající kuchyni, která rafinovaně kombinuje tradiční pokrmy s moderními prvky – vychutnat si tak můžete pralinku z hovězího hřbetu, krevety v polentovém těstíčku nebo třeba knedlíkové carpaccio.

ranním sluncem osvícený slalomák na l azaunu

ledovcovou sjezdovku obsluhuje lenivá neodpojitelná 4sedačka

ledovec zpřístupnil lyžařům tvrdohlavý

sedlák

Dnešní Alpin Arena Schnalstal vděčí za svůj vznik tvrdohlavému místnímu sedlákovi a zároveň nadšenci Leo Gurschlerovi, který vzal myšlenku ledovcového areálu doslova do svých rukou. Ač mu zpočátku nikdo nevěřil, že je možné na Grawandu lyžařský areál vybudovat, osobně vyjel bagrem až na třítisícový vrchol. Pak přesvědčil sousedy z údolí, zajistil financování a vedl náročnou výstavbu lanovky a vleků na ledovci, takže již po třech letech se ze zemědělské osady Kurzras stalo lyžařské středisko.

Finanční těžkosti nakonec přivedly Gurschlera k sebevraždě, ale jedinečný, malebně komorní ledovcový areál přežil až do dnešních dnů. Žádný jiný ledovcový areál Alp nemá tak rychlý přístup z ubytování na sjezdovky a přímo na Grawandu navíc stojí nejvýše položený alpský hotel. praktická ubytovací základna pod ledovcem, ale i gurmánské wellness hotely

Přímo v Kurzrasu v pěší dostupnosti lanovek stojí několik hotelových a apartmánových budov – od větších „sídlištních“ až po malý rodinný hotel s wellness centrem Piccolo Gurschler. Více hotelů a penzionů se nachází níže v údolí v obci Unser Frau/Madonna di Senales.

Jablečné srdce evropy i výborná a méně známá vína

Údolí Vinschgau, z něhož se Schnalstal odděluje a které spojuje Merano s průsmykem Reschenpass, je jednou z nejvýznamnějších oblastí pro pěstování jablek v Evropě – pochází odtud 4 % jablečné produkce z celé Evropské unie. Kromě nich se tu pěstuje také víno, nicméně jablka jsou prý ekonomicky výnosnější. Jedním z malých vinařství, kde je možné vína ochutnávat i nakoupit, je Marinus Hof v obci Kastelbell/Castelbello –zaměřuje se hlavně na suchá bílá vína (Pinot Grigio), o něco méně pak červená (Pinot Noir) a růžová. Klimatická změna s teplejšími léty přitom zdejšímu vínu prospívá. Zatímco kdysi tomu bývalo jen občas, v současnosti jsou vína velmi kvalitní již každoročně.

o dvě hodiny vzdálenější

Při příjezdu z Česka jsou na výběr dvě hlavní trasy – z Mnichova buď po dálnici přes Innsbruck, Brenner a dále Bolzano a Merano, nebo klikatější cestou z Ga-Pa přes sedla Fernpass a Reschenpass. V obou případech cesta z Prahy zabere zhruba 8 hodin, tedy přibližně o dvě hodiny více než při cestě na bližší tyrolské ledovce.

hotel a skipas na den apartmán a skipas na den

dlouhé modré a červené sjezdovky, nejen na ledovci

mnoho prostoru na tratích

komorní vysokohorská atmosféra bez ruchu civilizace

velmi rychlý přístup na ledovec z ubytovacího resortu

některé tratě v pozdním podzimu ještě uzavřeny nebo vyhrazeny pro trénink, zejména ty sportovnější

pomalé a méně pohodlné sedačkové lanovky

delší příjezd z Česka než na rakouské ledovce www.schnalstal.com

Klidnější Grossarl v rušném ski amadé

Sjezdovky i skialpové túry pro každého

Údolí Grossarltal je sice méně nápadnou součástí oblíbené lyžařské oblasti ski amadé, ale v ničem za jejím „standardem“ nezaostává, ba naopak. sjezdovky tvoří výletní labyrint a jsou obsloužené moderními a efektivními lanovkami, navíc se v údolí vyžijí také běžkaři nebo skialpinisté. Hlavní letovisko Grossarl je klidné a přehledné a nástupní stanice obou lanovek jsou z mnoha hotelů dostupné pěšky.

ski amadé je pro české lyžaře, a nejen pro ně, nejbližší z obrovských lyžařských oblastí v Alpách. Nejznámějšími a tím pádem nejlákavějšími „hotspoty“ jsou Flachau, Schladming nebo Gastein, okolo nichž se rozvíjejí stovky kilometrů propojených sjezdovek a další stovky kilometrů jsou dostupné hned v sousedství autem či skibusem. V Grossarlu se sice lyžuje „jen“ na 70 km tratí, ale ani ne čtvrthodinu jízdy jsou vzdálené rozsáhlé areály Snowspace Salzburg, roztahující se mezi Flachau a St. Johannem im Pongau (120 km), nebo houpačka nad lázněmi Bad Hofgastein a Bad Gastein (80 km).

sjezdovky s „amadeovským“ charakterem

Lyžařské terény v Grossarlu mají typicky „amadeovský“ charakter – svahy jsou navrchu holé nebo řídce zalesněné, níže se lyžuje na mýtinách nebo v prostorných lesních průsecích. Sjezdovky stékají z půlkruhového hřebene s dvoutisícovými vrcholy Kreuzkogel, Fulseck a Kieserl na obě strany – jak směrem do údolí Grossarl, tak do sousedního údolí Gastein, konkrétně do vesničky Dorfgastein.

Ačkoliv jsou téměř všechny tratě značené modře nebo červeně, některé úseky jsou

pocitově o stupeň strmější, k čemuž přispívají i terénní zlomy. Množství variant a křižovatek navíc vytváří labyrint, ve kterém chvilku trvá se spolehlivě zorientovat. Výborně si tu tedy zajezdí náročnější lyžaři nebo milovníci non-stop sjezdů s 1 000m převýšením, naopak méně zdatní si musí pečlivěji vybírat vhodné mírné trasy.

V Grossarlu je nejpřehlednější a pohodovou tratí vyhlídková hřebenová modrá z vrcholu Kreuzkogel, která se obloukem vrací ke stejnojmenné 6sedačce s bublinou. Střední patro svahu podél 6místné kabinky Panorama a kryté 6sedačky Harbach protínají převážně

Vyhlídkový vrchol Kieserl přibyl do lyžařského areálu díky nové lanovce teprve nedávno

Lyžařské terény v GrossarLu mají typicky „amadeovský“ charakter.

poctivě červené tratě, které lze „modře“ traverzovat jen zčásti. Strmé a členitější jsou tratě v nejnižším patře areálu podél obou přístupových kabinek, i to lze však překonat mírněji „šněrovací“ modrou variantou.

Na straně k Dorfgasteinu dominují různě strmé, přímé i točivé červené tratě v lesních průsecích, které v prudších pasážích doplňují dostatečně prostorné modré „šněrovačky“ –všechny sjezdovky přitom stékají více méně podél hlavní osy lanovek, tvořené páteřní kabinkou z Dorfgasteinu na Fulseck a dvěma

skikeriki – první na sjezdovce a se snídaní

Každou středu může vyjet z Grossarlu na sjezdovky až 30 zájemců za příplatek už v půl osmé ráno – při první jízdě skupinu „krotí“ instruktor, poté se můžete po prázdných sjezdovkách prohánět zcela volně, než vyhládnete a usednete k vydatné horské snídani ve vrcholové chatě.

Z velkolepého bufetu můžete kromě vajíček, salámů, sýrů, marmelád a chlebů ochutnat také tradiční sladkou „míchanici“ Muas – jednoduché a vydatné jídlo z másla, cukru a mouky, kterou měli pro kalorickou vydatnost v oblibě zejména tvrdě pracující.

sedačkami Wengerhochalm a Gipfelexpress. Trochu stranou ležící Kühhageralm pod vrcholem Kreuzkogel tvoří široká, zprvu strmě červeně skloněná pláň s pozvolnějším dojezdem, bohužel obsloužená pomalou 4sedačkou.

Malebné a cenově příznivé horské chaty Typicky rakousky malebných horských chat je na svazích mnoho, přičemž ceny jsou obvyklé – polévky do 10 eur, hlavní jídlo okolo 15 eur. Na vrcholu Kieserl se nachází zážitková restaurace Wolke 7 s vybranější kuchyní a vyššími cenami. A také s nejlepším výhledem – na sever k Dachsteinu, na jih k Vysokým Taurám včetně Grossglockneru či Sonnblicku.

upravená stopa celým údolím a skitouring po okolních dvoutisícovkách

Běžkaři mohou využít osvětlený fitness okruh přímo v Grossarlu, odkud se upravují stopy, střídavě ve stoupání i po rovinkách, do výše položeného Hüttschlagu a odtud ještě dále na konec údolí.

Z Grossarlu lze vyrážet i na skialpech, a to na okolní dvoutisícové vrcholy, z nichž některé jsou dostupné i pro začátečníky nebo v méně příznivém počasí. Náročnější túry a na vyšší, téměř třítisícové vrcholy, vedou z Hüttschlagu na samém konci Grossarltalu. Útulnou základnou skialpinistů může být horská chata Loosbühelalm, která je v zimě dostupná jen po „svých“ anebo místním taxíkem.

Z chaty se dá dolů směrem ke Grossarlu sjet také na saních, které se zanechají v osadě Grundlehen. Velmi oblíbené jsou vydatné večeře na chatě, jejíž jednotlivé chody proloží harmonikář živou hudbou. Po zemitém folklóru následuje sjezd se svítilnami na saních.

Z Česka za necelých 5 hodin a v budoucnu ještě rychleji

Příjezd do Grossarlu se dá z Prahy nebo středních Čech zvládnout za 4,5 hodiny, přičemž pokračující dostavba dálnice D3 a navazující rakouské A7 v příštích letech cestu ještě dále zrychlí.

Gastein i snow space v dosahu skibusem

Z Dorfgasteinu přímo od nástupní stanice lanovky jezdí v 15- až 30minutových intervalech skibus do terminálu v Bad Hofgasteinu (jízda trvá necelých 15 minut), odkud vyráží kabinková lanovka na Schlossalm nebo lze pokračovat skibusem dále do Bad Gasteinu a Sportgasteinu.

Z Grossarlu je skibusem dvakrát denně dostupný Alpendorf s lyžařskou houpačkou Snow Space Salzburg.

cena pobytu

hotel a skipas na den

apartmán a skipas na den

středně velká lyžařská houpačka s převahou červených sjezdovek klidnější oblast v rámci Ski amadé dobrá dostupnost sousedních středisek se společným skipasem (Gastein, Alpendorf) terény chráněné lesem při nepřízni počasí hotely v pěším dosahu sjezdovek blízko z Česka

menší lyžařská oblast v rámci svého nejbližšího okolí poměrně jednotvárný profil svahů méně mírných sjezdovek nižší nadmořská výška (do 2 000 m) www.grossarltal.info

Údolí

Montafon

a duch strýčka Ediho

Rád kráčím ve stopách předků. Záliba v určitých místech a činnostech, které mi jako dítěti ukázali rodiče, ve mně přetrvává. Lyžování je jedním z nich. Láska k zimním sportům se v naší rodině dědí už čtyři generace. Je však výrazný rozdíl mezi vědomým lyžováním ve stopách mých předků a bezděčným následováním cesty některého z příbuzných. Minulou zimu mě duch mého strýčka Ediho nějakým způsobem přiměl následovat lyžařskou stopu, která byla klíčovou součástí jeho životního příběhu.

Příběh začal tím, že mě přítel pozval lyžovat do údolí Montafon. Vyrazil jsem tam spolu s přáteli Ulfem Gustavssonem, Ukkem, Vilim a Ollim Lappalainenovými. Počasí bylo úžasné, a tak jsme se hned první den vrhli do akce a domluvili si horského průvodce Marka Stampfera, aby nás provedl okruhem Madrisa round trip (či německy Madrisa Rundtour), napůl na pásech, napůl lanovkami. Vyjeli jsme co nejvýše, jak nám vleky umožnily, a po chvíli lyžování jsme stoupali na tuleních pásech asi hodinu až ke švýcarské hranici.

Montafon je poslední údolí nacházející se v dalekém západním koutě Vorarlberska, nejstrmější a nejdrsnější části rakouských Alp. Zdejší hory trochu připomínají pyramidu Matterhornu a rozeklané, větrem ošlehané hroty vytvářejí velkolepou, zubatou siluetu. Řetěz vrcholů, které lemují jihozápadní hranici Rakouska, plynule přechází ve švýcarské Alpy. Jen vybledlý nápis na vrcholu hřebene naznačoval, že se chystáme překročit do jiné země… dokud Marko neukázal na malou kamennou budovu, napůl zasypanou sněhem.

„To bývala mýtná kontrola,“ vysvětlil.

„V dřívějších dobách se v této oblasti hodně pašovalo, takže podél hranice mezi zeměmi byly roztroušeny pohraniční stráže.“

Stáli jsme na hřebeni vedle opuštěné budovy, zatímco Marko pokračoval ve vysvětlování našeho plánu: „Nyní sjedeme dolů do malé vesnice St. Antönien na oběd. Poté nás taxi odveze do Klosters, kde si můžeme sjet pár jízd na švýcarské straně, pak znovu vyšlápnout asi 45 minut a nakonec si zalyžovat v prašanu zpět do Gargellenu.“

Když jsem stál u staré mýtnice a Marco zmínil, že po obědě skončíme v Klosters, uvědomil jsem si rodinný význam tohoto místa. Můj strýc Edi Schaar byl vídeňský Žid. Když mu bylo přes devadesát, vyprávěl mi příběh o svém odchodu z Rakouska v roce 1938.

Klosters, 1938

Edi byl v březnu 1938 na lyžařské túře s několika přáteli, stoupali ze spodní části údolí Montafon a sjížděli do Klosters přes Schlapinerjoch. Po příjezdu do Švýcarska se dozvěděli o tom, že Hitlerovy jednotky vtrhly do Rakouska. Edi si jako žid uvědomoval možné důsledky anexe své vlasti a při návratu si zapisoval, kde jsou umístěny mýtnice hraničních stráží. To by mohlo být v blízké budoucnosti užitečné.

Později, v září, měl Edi odjet na obchodní cestu do Československa, pak pokračovat do Švýcarska, kde měl jít na túru se svým přítelem, budoucím laureátem Nobelovy ceny Maxem Perutzem. Odtud měl dál letět do Spojených států. České úřady však náhle Edimu vstup do země zamítly a to přimělo Ediho přehodnotit itinerář.

Pod falešnou záminkou sbalil ruksak a cepín a pod rouškou tmy vyrazil z Gargellenu místo do Československa na první etapu emigrace. Kvůli hraničním strážím na Schlappinerjochu zvolil alternativní trasu přes Madrisu a sestoupil do Küblis.

„Bylo to docela jednoduché,“ vyprávěl Edi. „Max a já jsme pak strávili tři nebo čtyři nádherné dny na Jungfraujochu, což jsem považoval za svůj poslední pobyt v Evropě.“

Naštěstí situace pro něj nebyla tak zlá. Po skončení války se Edi pravidelně vracel, aby lyžoval a chodil na túry do svých milovaných Alp. Jeho noční útěk za svobodou se stal vděčným příběhem, který jsem jako malý hltal.

Dolů do Švýcarska

Tu dávnou noc Edi určitě nešel stejnou cestou jako my, přímo kolem mýtnice, ale jeho trasa ho určitě zavedla někam dál. Ukko udělal několik fotek, jak pózuji u dlouho opuštěné mýtnice, a začali jsme sestupovat do Švýcarska. Slunce bylo vysoko na bezmračné obloze a stále zde bylo mnoho nedotčených úseků v týden starém prašanu. Většinou jsme se drželi severních svahů, kde byl sníh nejlepší. Na oběd v malé vesničce St. Antönien jsem si dal místní specialitu – Capuns, což jsou špecle s kousky slaniny zabalené v listech mangoldu a zalité sýrovou omáčkou. Je to těžké jídlo, ale neměl jsem problém ho odpoledne spálit.

Po jízdě taxíkem do Klosters jsme se vydali lanovkou do lyžařského areálu Madrisa, kus sjeli a opět nasadili pásy.

Když jsme dorazili na hranici a připravovali se na sjezd zpět do Rakouska, vrcholy už červenaly v zapadajícím slunci. Sjížděli jsme zpět do Gargellenu skoro po hmatu, ale s měkkým, hladkým prašanem pod lyžemi to nebylo příliš obtížné ani přes nedostatek světla. Myslel jsem na strýce Ediho. Kdyby bylo nutné, aby svůj útěk uskutečnil na lyžích pod rouškou tmy, tyto podmínky by si opravdu užil.

bylo tehdy několik místních, kteří nabízeli, že uPrchlíky Provedou Přes hory do švýcarska.

silvretta safari

Náš druhý den v Montafonu nám nabídl úplně jiný zážitek – týdenní organizovanou túru nazvanou lyžařské safari. Safari začíná na konci údolí Montafon v malé osadě Partenen. Partenen se jen stěží dá nazvat lyžařskou vesnicí. Na jedné straně strmého údolí je malá lanovka otevřená pouze v létě pro turisty a přes silnici je další, která spojuje vesnici se dvěma velkými přehradami. Přehrady a elektrárna

byly pro Partenen životně důležité, od chvíle, kdy byly postaveny, poskytovaly práci většině obyvatel a lanovka byla původně postavena pouze k přepravě osob a materiálu pro stavbu a údržbu přehrad. Lanovka byla před několika lety přestavěna, a přestože ji stále vlastní a provozuje elektrárenská společnost, dnes je to zvláštní první článek neobvyklého lyžařského safari. Druhá etapa je jízda taxíkem skrz jednosměr-

ný tunel, který připomíná atrakci v zábavním parku. Náš taxikář se proháněl tunelem jako záchranář na cestě k požáru a já jsem se cítil jako dítě v Disneylandu.

Nakonec jsme dorazili do izolovaného hotelu Piz Buin s výhledem na zamrzlé přehradní jezero Silvretta-Stausee a také na Piz Buin, vrchol, který je proslavený stejnojmenným opalovacím krémem. Toto je jedno z nejneobvyklejších lyžařských středisek v Alpách. Kromě přístupu z Partenenu je jediný další způsob, jak se sem dostat, na turistických lyžích. Vysoko na uzavřené alpské silnici, která v létě spojuje údolí Paznaun s Montafonem, si člověk může užít skialp nebo běžecké lyžování v izolovaném prostředí, které kdysi přitahovalo první lyžařské pionýry. Vedle hotelu je dokonce i kotvový vlek, což z něj činí možná jedno z nejmenších lyžařských středisek na světě. Kvůli obtížnosti dostat se k malému kotvovému vleku Silvretta-Bielerhöhe bylo stále dostatek prašanu vedle sjezdovky – strávili jsme tam proto hodinu nebo dvě přidáváním dalších stop do okolní scenérie.

Od vleku jsme potom pokračovali dolů po cestě, kde v protisměru funěli běžkaři v čerstvě vyfrézované stopě. Když se cesta narovnala, čekala na nás rolba. Dvě dlouhá lana za ní připojená nás a asi dalších 50 návštěvníků odtáhla do lyžařského střediska Galtür v údolí Paznaun.

Mezistanice Galtür

Následující tři hodiny jsme si užívali sjezdovky a prašan v Galtüru, stejně jako krásný výhled na smaragdově zelené vody Kops Stausee, další nádrž, která se nachází těsně pod lyžařskými svahy. Ve 14:30 ale odjíždí poslední rolba, kterou musíme stihnout, protože díky ní se dostaneme zpět. Táhne nás asi 20 minut na vrchol dalšího průsmyku, odkud sjíždíme horskou kroucenou silničkou zpět do Partenenu.

ski-route v Montafonu

Strávili jsme dva dobrodružné dny v Montafonu a ve skutečnosti jsme viděli více z údolí Paznaun a sousedního Švýcarska než z údolí Montafon. Bylo na čase to změnit. Montafon se skládá z 11 vesnic a čtyř samostatných

anschluss Rakouska

12. března 1938, během tzv. Anschlussu, anektovalo nacistické Německo Rakousko. Wehrmacht překročil hranice, rozpustil rakouské instituce a během několika dnů se rozběhla arizace majetku i protižidovské perzekuce. Pro vídeňské Židy, jako byl Edi Schaar, to znamenalo okamžité ohrožení svobody i života. A tlak jednat rychle.

lyžařských oblastí. Třetí den jsme strávili v největší z lyžařských oblastí, která spojuje St. Gallenkirch, Gaschurn, Silbertal a Schruns. Slunce z prvních dvou dnů zmizelo a přes noc se přihnala fronta. Mlha a ploché světlo znemožňovaly lyžování mimo sjezdovky, ale na sjezdovkách už bylo čerstvě nasněženo, když jsme začali vyjíždět vzhůru.

Existuje několik dlouhých ski-route dolů do Gaschurnu, které potrápí i ty nejlepší lyžaře. Normálně jsou v Rakousku i černé sjezdovky denně upravovány, zatímco ski-route jsou ponechány na přírodě a lyžařích, kteří je využívají. Teď, když už týden pořádně nepadal

někteří z nich byli féroví, zatímco jiní byli sPolČení s nacisty. zaPlatili jste hříšné Peníze a mohli jste skonČit klidně v  osvětimi.

nový sníh, byly tyto trasy odshora dolů plné boulí. Když jsme dorazili dolů, moje nohy prosily o pauzu… Naštěstí byl zároveň čas oběda.

Chladný a šedý den, kdy ještě není dost sněhu, aby osvěžil sjezdovky nebo naplnil žlaby prašanem, je jako stvořený pro dlouhý oběd. Dopřáli jsme si právě takovou osvěžující polední pauzu v hotelu Post v Gaschurnu – česneková polévka, míchaný salát, rösti se sýrem a malinový šnaps na pomoc s trávením. Lyžování na sjezdovkách přitom bylo celý den vlastně skvělé a společnost přátelská, a přesto to byl jeden z těch dnů, na který se nejvíc vzpomíná kvůli obědu.

Prašanové divadlo v Gargellenu

Jinak tomu bylo čtvrtý a pátý den – ve dnech s prašanem je oběd jen okrajovou poznámkou. Prašan je hlavní i vedlejší rolí a kompletním hereckým obsazením. Přes noc se ochladilo. Když jsme přijeli na parkoviště v Gargellenu v deset hodin, bylo tam méně než 20 aut a asi stejně tolik centimetrů sněhu na zemi. Nahoře ale bylo nového sněhu alespoň dvojnásobek. Většina horních partií byla uzavřena, to ale nevadilo, protože prašan byl všude. Ani svahy pro začátečníky nebyly upraveny, možná proto se tam nevydali ani žádní návštěvníci. Nemohli jsme odolat. Třikrát až čtyřikrát jsme jeli nahoru a dolů, pokládajíce vedle sebe jednu stopu za druhou.

Oběd trval asi pět minut, když jsme se autem přesunovali z Gargellenu do Tschaggunsu na odpoledne. Svahy Golmu dostaly ještě víc sněhu než v Gargellenu. Golm je spíš rodinné středisko, složené převážně z červených

a modrých sjezdovek, tedy ne místo, kde by se freerideři scházeli na svůj každodenní rituál. Pro tuto chvíli, kdy byly ve střediscích nejvyšší svahy uzavřené kvůli větru nebo nebezpečí lavin, to bylo perfektní. Skákali jsme nahoru a dolů, ryli nové linie do prašanu vedle každé sjezdovky, kterou jsme našli.

Mlha byla nízko a viditelnost špatná, ale měli jsme hostitele, Harryho Bitschnaua, v jehož penzionu jsme byli ubytovaní. Harry nám nabídl, že nás bude několik hodin provádět po svazích. Toto byla jeho domácí hora a celé odpoledne jsme byli po pás ve sněhu. Harry také věděl hodně o místní historii a něco svých znalostí s námi sdílel na lanovkách mezi ponory do sněhových hlubin. Strýc Edi prý zdaleka nebyl sám, kdo opustil Rakousko před druhou světovou válkou přes hory v této oblasti.

„Bylo tehdy několik místních, kteří nabízeli, že uprchlíky provedou přes hory do Švýcarska,“ vysvětloval Harry. „Někteří z nich byli féroví, zatímco jiní byli spolčení s nacisty. Zaplatili jste hříšné peníze a mohli jste skončit klidně v Osvětimi. Jsem si jistý, že váš strýc byl moudrý, že podnikl cestu sám, bez průvodce.“

Byli jsme zpět na vrcholu a naše konverzace utichla v náporu větru a padajícího sněhu. Ulf a já jsme Harryho tichounce následovali a poté, co minul poslední stopy, nasměroval své lyže dolů do nedotčeného sněhu a zmizel. Brzy se i Ulf rozplynul v prašanu a já jsem udělal totéž. Sníh byl zcela panenský. Neviděli jsme nic, ale vlastně jsme ani vidět nepotřebovali. Měli jsme někoho, komu jsme důvěřovali, kdo nás vedl a ukazoval nám správný směr. A to je cenné.

Ne vždy se člověk může spolehnout, že pod ním nečíhají skrytá skaliska, útesy nebo průrvy. Nebo nedej bože, jako případech našich předků, ozbrojení nepřátelé.

Max ferdinand Perutz (1914–2002)

Rodák z Vídně a vášnivý lyžař odešel po roce 1938 do Velké Británie, kde se stal průkopníkem rentgenové krystalografie bílkovin. V roce 1962 získal spolu s Johnem C. Kendrewem Nobelovu cenu za chemii za objasnění struktury hemoglobinu a myoglobinu.

text a foto: PEtR socha

siLvREtta sKi safaRi

silvretta ski safari je nenáročný, ale silně zážitkový lyžařský okruh mezi Montafonem a Paznaunem, který spojuje výlet s výhledy, trochu dobrodružství a poznávání i s časem na poctivé lyžování ve středisku Galtür. nemusíte se bát vzít děti nebo začátečníky – samotné lyžařské přesuny probíhají zejména po zasněžených horských silnicích a vyšší než běžné nebezpečí tu nehrozí.

odtud se spouštíte směrem k Galtüru — obvykle po zasněžené silnici s vyřezanými stopami, po kterých stoupají běžkaři vzhůru k průsmyku. v místech, kde se silnici rovná, čeká rolba.

startuje se v Partenenu. Lanovka vermuntbahn –u ní si musíte zakoupit jízdenku – vás vyveze vzhůru nad údolí.

tam začíná první dobrodružství: klaustrofobní jízda minibusem soustavou tunelů původně sloužících k obsluze tamních vodních nádrží.

taženi na laně za rolbou pak dojedete do střediska Galtür. tam platí váš skipas a můžete tam lyžovat, co hrdlo ráčí – nejkrásnější jsou sjezdovky nad přehradní nádrží stausee Kops – a dát si oběd v některé z restaurací.

Rolby směrem zpět startují u cesty nedaleko sjezdovky č. 5, opět v zápřahu za rolbou se stoupá na Zeinisjoch a dále kolem Kops stausee až k hrázi.

autobus má konečnou na Bielerhöhe u zamrzlého jezera silvretta-stausee, kde nepřehlédněte výlet na Piz Buin.

Zpět do Partenenu se sjíždí opět po v zimě uzavřené horské silnici.

K absolvování silvretta ski safari stačí jízdenka na vermuntbahn, s platným skipasem stála loni dospělého 29, bez skipasu 59,50 €. autobusy a rolby jsou v ceně zahrnuty.

lucernské jezero:

netradiční zážitkové lyžování

Město, kavárny, kulturní paMátky, jezero, lodě – neobvyklá atMosféra, která tvoří unikátní základnu pro lyžařské výpady. nic takového nepotkáte jinde než v lucernu a okolí.

oblast lucernského jezera je slavná zejména v létě, o to víc překvapí její turistická nabídka v zimě: denně můžete přepínat osobní režimy zleva doprava a z tepla do zimy: jednou v přezkáčích a s lyžemi na historický parník, podruhé zubačkou nebo na skialpech na rigi, pak zase kabinou na sjezdovky pod třítisícovým titlisem, jindy zase okružní túra na bájný vrchol pilatus – a pokaždé návrat do lucernu s kavárnami na nábřeží. parníky a lodě, historické i supermoderní, tu nejsou kulisa, ale reálná doprava za výlety i za sněhem. díky své neuvěřitelné pestrosti region zabaví pravověrné lyžaře, rodiny i třeba spíš kulturně formované nelyžaře. zimní pobyt v lucernu a okolí nabídne nekonečně pestrý program podle individuálního výběru.

dopravní muzeum v lucernu

Dopravní muzeum v Lucernu (Verkehrshaus) je nejnavštěvovanější muzeum ve Švýcarsku a jistá volba dobře stráveného času: na jednom místě si projdete interaktivní expozice o železnici, silniční dopravě, letectví a kosmonautice, lodní dopravě, lanovkách i energetice. Nechybí ani planetárium, mimochodem největší a nejmodernější ve Švýcarsku, Filmtheater s největším pevným plátnem v zemi… Pokud víte, že se nepovede počasí, dopravní muzeum je esem v rukávu, protože potěší skutečně všechny.

www.verkehrshaus.ch

v muzeu je samostatná expozice společnosti rega, která zachraňuje životy

Lucern: kouzelná brána do alp

historické Staré město s Kapličkovým mostem (Kapellbrücke) a hradbami Musegg je skvělé zázemí nejen po sportu. Kavárny a restaurace na březích jezera či okolo řeky Reuss vybízí k odpočinku a meditaci, ať už po celodenním lyžování, nebo po pohodové zimní vycházce. Každý leden navíc město rozsvítí LiLu – Lichterfestival Luzern, který spočívá v dlouhé řadě světelných instalací ve veřejném prostoru, které městu dodají zcela novou atmosféru. A pokud počasí nepřeje, Dopravní muzeum (Verkehrshaus) je celoroční pojistka na zábavu tatínka i zbytku rodiny – mimochodem s vlastním molem, kam se dopravíte lodí. Lodí se dopravíte i na

lyže, třeba do Klewenalpu. V dochozí vzdálenosti od městského přístavu je i nádraží, které v zimě transportuje lyžaře všemi směry: nejčastěji asi do nedalekého Engelbergu, ale také do mnoha dalších lyžařsky významných destinací: Melchsee-Frutt, Stoos, Sörenberg a mnoha dalších včetně čistě běžkařských areálů. Kromě lyžování najdete ve městě a jeho nejbližším okolí další zimní atrakce: sáňkařské dráhy, trasy pro běžkaře, curling, bruslení i stále populárnější túry na sněžnicích. Vše v kulisách jezera a impozantních okolních hor.

www.luzern.com

lilu – festival světel

LiLu – Lichterfestival Luzern každoročně v lednu promění historické centrum Lucernu v galerii pod širým nebem. Po setmění se rozsvěcují desítky světelných instalací a projekcí na náměstích, fasádách i u jezera; část programu je volně přístupná, k vybraným show se prodávají časové vstupenky. Festival má pohodové tempo večerní procházky – můžete jej spojit s návštěvou kavárny, muzea nebo plavbou po jezeře. Aktuální trasy, mapu a program najdete na: www.lilu.ch

Titlis: ledovcové dobrodružství

Z Lucernu jste za chvíli ve stanici Engelberg, odkud vede Titlis Xpress přes Trübsee na Stand a dále legendární otočná Titlis Rotair na 3 000+ m. Titlis je legenda a sjíždí se tam turisté z celého světa nejen v zimě. Nahoře čekají atrakce, třeba ledovcová jeskyně či jeden z nejvýše položených visutých mostů v Evropě – Cliff Walk. Ale samozřejmě hlavně lyžování. Velmi sportovní areál využívá členité severní svahy, kde sníh drží svou kvalitu dlouho do jara. Málokde najdete tak významné převýšení, které mezi nejvyšším a nejnižším bodem střediska dosahuje dvou kilometrů. Mimochodem, je to domovský areál Marca Odermatta, kterého tam můžete každoročně potkat při jarním Stöckli festivalu.

www.titlis.ch

Klewenalp–Stockhütte: lodí na sjezdovky

V Lucernu se nalodíte v přezkáčích a s lyžemi a po komfortní, o něco více než hodinové plavbě (obvykle 1:14 h) – což je akorát tak na to, abyste se zklidnili a užili si plavbu a její výhledy – jste u lanovky. Z přístavu Beckenried pokračujete kabinou přímo na sjezdovky střediska. Klewenalp–Stockhütte nabízí přibližně 40 km sjezdovek v nadmořské výšce cca 1 200–1 940 m, terény jsou pestré pro rodiny i sportovnější jízdu, a to, jak jinak, často s výhledy na jezero.

Mineralbad & spa rigi kaltbad je designové lázeňské centrum přímo na náhorní plošině rigi kaltbad – pár kroků od stanice lanovky. hlavní tahák? venkovní panoramatický termální bazén s výhledem na jezera a alpy. navíc ale taky klidové vnitřní bazény, parní lázeň, saunová zóna...

Královna hor Rigi: relax i aktivní odpočinek

Rigi je hora prudce stoupající z jezera jakoby stvořená pro pohodovou zimní dovolenou: značené trasy pro pěší, sněžnice a vycházkový skialp, běžky, sáňkařské úseky i malé lyžařské středisko. A taky designové lázně Rigi Kaltbad – Mineralbad & Spa s vleky a skvělým výhledem na jezero. Na lyžování tu najdete kratší, klidné sjezdovky (např. Gratalp) a spoustu prostoru pro rodiny. Na Rigi se pohodlně dostanete zubačkami z Vitznau nebo Arth-Goldau, případně kombinací loď + lanovka z Weggisu.

Pilatus pro odpočinkový den „Dračí hora“ nad Lucernem v zimě kupodivu nenabízí lyžování, láká ale na sáňkařské úseky, značené trasy pro sněžnice i zimní turistiku. Z Kriensu vyjedete panoramatickými gondolami přes Fräkmüntegg a na vrchol vás vytáhne kabina Dragon Ride – z centra jste nahoře zhruba za hodinu. Pilatus je proslulý výhledem na 73 alpských vrcholů a v listopadu hostí nejvýše položené vánoční trhy v Evropě, sváteční atmosféra a výzdoba pak přetrvávají i dále do zimy.

Lokální karta Tell-Pass (zimní verze platná 1. 11.–31. 3.) umožňuje svobodně kombinovat vlaky, autobusy, lodě i vybrané horské dráhy v regionu – pokud chcete každý den jiný program, je to optimální volba. Švýcarská veřejná doprava tu kombinuje veškeré myslitelné dopravní prostředky, vždy maximálně přesné, komfortní a k tomu nezvykle zážitkové – vedle toho, že šetří vaši uhlíkovou stopu.

www.tellpass.ch

www.switzerland.com/swisstainable

Gastein Classics:

Běžkařská sezóna začíná v Národním parku Vysoké Taury

Závod Gastein Classics, který se letos uskuteční 12.–14. prosince, je perfektním zahájením sezóny pro amatérské běžkaře. Závody se konají klasickou technikou na 15 nebo 30 kilometrů v nadmořské výšce 1 600 metrů, s garantovaným sněhem a v rámci série Ski Classics.

Běžecké stopy v 1 600 m n. m. zaručují sníh již v polovině prosince

Od 12. do 14. prosince 2025 vás Gastein Classics zve na zahájení sezóny v jednom ze sněhově nejspolehlivějších běžeckých míst v Rakousku. Vysokohorské středisko Sportgastein, zasazené do panoramatu Národního parku Vysoké Taury a ležící v nadmořské výšce 1 600 metrů, nabízí ideální podmínky pro sportovní víkend.

Údolí Gasteinertal je známé jako freeridový...

Ski Classics přináší atmosféru Světového poháru

do zasněženého údolí Sportgastein

V rámci mezinárodní akce Ski Classics se účastníci závodu Gastein Classics mohou těšit na profesionální úroveň – s perfektně upravenými tratěmi, špičkovou organizací a atmosférou jako ve Světovém poháru. Gastein Classics nabízí ambiciózním běžkařům možnost soutěžit s mezinárodním polem závodníků uprostřed působivé horské scenérie Národního parku Vysoké Taury. K dispozici jsou tratě o délce 15 a 30 kilometrů upravené pro klasickou techniku – ideální pro začátečníky i ambiciózní běžkaře. Díky brzkému termínu v prosinci mají závody potenciál stát se jednou z nejdůležitějších běžeckých akcí v alpském regionu.

Program

Akce začíná v pátek slavnostním zahájením: Ve Felsentherme Bad Gastein se v uvolněné atmosféře představí veřejnosti mezinárodní profesionální týmy Ski Classics.

Pro Team Tempo zahájí sportovní akci v sobotu ráno. V 7kilometrovém závodě klasickým stylem předvedou profesionální týmy své dovednosti od 8.30 –první zkouška sil nové sezóny Ski Classics.

Od 13.00 se pozornost přesune na amatérský sport. V běžeckém závodě Gastein Classics na 15 nebo 30 kilometrů si účastníci užijí jedinečnou atmosféru mezinárodní akce a perfektní podmínky. Trať vede otevřeným, zasněženým vysokohorským údolím a s mírnými stoupáními

Více informací a registrace na: ... a také termální ráj

a rychlými klouzavými úseky nabízí perfektní podmínky pro úvodní test fyzické zdatnosti.

Neděle patří výhradně profesionálům, kteří se utkají o cenné sprintové a vrchařské body v závodě Bad Gastein Criterium s hromadným startem na 35 kilometrů, který začíná v 8.35 (muži) a 9.05 (ženy). Atmosféra téměř jako ve Světovém poháru je zaručena.

Víkend doplní doprovodný program s návštěvami termálních lázní, těstovinovou párty a testováním vybavení. Těšit se můžete na sportovní výzvy, alpskou přírodu a gasteinskou pohostinnost – ideální zahájení běžkařské sezóny.

Zaregistrujte se nyní a staňte se součástí světa Ski Classics!

Pulzační KabinKoVá lanoVKa

na Kasbergu

V roce 1987 byla pod hornorakouským Kasbergem vybudována první pulzační kabinková lanovka v Rakousku.

V následujících letech proběhla v Rakousku výstavba dalších 6 podobných lanovek, většího rozšíření se již však tento typ nedočkal.

Kasberg jako lyžařské středisko, dnes zaměřené především na rodiny s dětmi, má zajímavou historii. Nejprve zde totiž vznikly dva samostatné areály s kratšími lyžařskými vleky – jeden v prostřední části přístupný prostřednictvím jed-

nosedačky z roku 1967 z údolí a jeden v horní části, kam se muselo až nahoru vyjíždět po silnici. V roce 1984 byla jednosedačka nahrazena odpojitelnou čtyřsedačkou Kasbergbahn, prototypovou technologií od firmy Swoboda. Šlo tehdy o jednu

z prvních dvou odpojitelných čtyřsedaček v Rakousku. V roce 1987 došlo k propojení obou areálů pulzační kabinkovou lanovkou Kasbergalmbahn, kterou si podrobněji popíšeme dále. Přelomový pro Kasberg pak byl rok 2003, kdy byla čtyřsedačka Kasbergbahn nahrazena moderní odpojitelnou 8kabinkou firmy Doppelmayr (původní čtyřsedačka se přemístila do Argentiny do střediska Cerro Catedral, kde je v provozu dodnes) a dále kdy odpojitelná 4sedačka s bublinou Ochsenboden (rovněž Doppelmayr) nahrazující lyžařský vlek podstatně zatraktivnila horní část areálu.

Pulzační lanovka nabídne vyšší rychlost a pohodlný nástup i výstup

Princip pulzačního systému spočívá v periodicky se opakujícím režimu střídání traťové a staniční rychlosti lanovky a taktéž v seskupení kabinek pevně uchycených k dopravnímu lanu do několika skupin, čímž je možno dosáhnout na trati stejné dopravní rychlosti jako u odpojitelných lanovek při podstatně menších pořizovacích a údržbových nákladech srovnatelných s běžnými neodpojitelnými lanovkami. Nevýhodou tohoto systému je však zpomalování chodu lanovky během jízdy, když dvě skupiny kabinek projíždějí koncovými stanicemi (počet zpomalení je eliminován právě díky seskupení kabinek do skupin a je závislý na jejich počtu). Dalšími

nevýhodami je nižší přepravní kapacita vyplývající z nižšího počtu kabinek na laně a u lyžařských lanovek také vlastnost, že pulzační lanovky obdobně jako kyvadlové „vychrlí“ na sjezdovku naráz větší množství lyžařů. Na rozdíl od odpojitelných lanovek však není potřebné budovat depo, protože všechny kabinky se ve výše uvedených případech po zastavení dráhy nacházejí ve stanicích. To opět snižuje investiční náklady. Přechod mezi režimem traťové a staniční rychlosti probíhá automaticky podle polohy souprav kabinek na trati, která je sledována polohovými spínači. Při rozjezdu tak ihned po tom, co poslední vůz skupiny opustí stanici, automaticky dojde ke zvýšení rychlosti na traťovou rychlost a naopak po přiblížení souprav

na určitou vzdálenost ke stanicím dochází k automatickému snížení rychlosti. Ve stanicích kabinky zcela zastaví a nastupuje se tak do nich za klidu.

čtyři skupiny se čtyřmi 12místnými kabinkami

Na Kasbergu jsou na trati rozmístěny čtyři skupiny kabinek, každou z nich tvoří čtyři 12místné kabinky na stání od tehdejší firmy Swoboda (dnes Carvatech). V letní sezóně, kdy lanovka Kasbergalmbahn není v provozu, jsou kabinky z lana sundány a umístěny na odstavné kolejnici u dolní stanice. Obě stanice jsou otevřeného kompaktního provedení, v dolní stanici se nachází pohonná jednotka o výkonu 416 kW, která je celá včetně nástupiště napínána hydraulickým napínacím systémem.

Délka trasy dosahuje 2 046 metrů při převýšení 324 m, horní stanice leží v nadmořské výšce 1 511 m.

Na trati je rozmístěno celkem 19 podpěr příhradové konstrukce, většina nich je umístěna ve skupinách. Střed trati, tedy místo, kde dojde vždy k zastavení lanovky, se nachází na skupině podpěr č. 6, 7 a 8. Při maximální dopravní rychlosti 7 m/s dosahuje lanovka kapacity 672 osob za hodinu, doba jízdy činí přibližně 11 minut.

dnes je v Rakousku v provozu již jen jedna další pulzační lanovka

Dráha byla uvedena do pravidelného provozu 29. ledna 1988. Na lanovku Kasbergalmbahn navázaly v Rakousku ještě pulzační lanovky jednolanového systému v Saalbachu (1989),

v Pertisau (1990), na Galsterbergalmu (1990), na Hochwurzenu (1990), Fieberbrunnu (2 úseky, 1990 a 1991). Kromě Kasbergu existuje v Rakousku již jen lanovka Karwendelbahn v Pertisau, všechny ostatní byly v posledních letech nahrazeny odpojitelnými 10místnými kabinkami.

Projektant kolejových vozidel a už od dětství nadšený průzkumník lanových drah. Od roku 2002 publikuje o lanovkách v odborných časopisech a na svém portálu www.lanove-drahy.cz.

Novinky v lyžařských střediscích sledujte na Radim Polcer

Kde loni napadlo nejvíc sněhu

Loňská sezóna potvrdila pověst Japonska jako světové továrny na prašan. V oblasti Myōkō v prefektuře Niigata na ostrově Honšú naměřili za celou zimu u základny hory Mt. Myōkō

úhrn 1 591 cm nového sněhu – hodnotu, kterou jen málokteré středisko na světě překoná.

Významný spad zaznamenal i ostrov Hokkaidó: Niseko hlásilo za sezónu až 1 283 cm, v prosinci dokonce padl dvacetiletý rekord – byť jednotlivé metody měření se ne vždy shodují.

Druhým favoritem na vítěze sezóny je Severní Amerika, kde nejvíc sněhu dostala Alyeska na Aljašce, tam spadlo v součtu podle některých

údajů i přes 18 m sněhu. Mt. Baker ve státě Washington dostal něco k 15 metrům a Alta a Snowbird v Utahu mezi 13 a 14 metry sněhu. (ps)

Milníky backcountry sezóny 2025

Polák Andrzej Bargiel se stal vůbec prvním člověkem, který z vrcholu Mount Everestu sjel na lyžích bez využití přídavného kyslíku. Po výstupu přes jihovýchodní hřeben nasadil lyže na samotném vrcholu a během večera dojel až do C2, ráno pak dokončil sjezd do base campu přes zrádnou ledopádovou Kumbu, kdy ho část trasy navigoval dron. Jízda následovala po zhruba 16 hodinách strávených nad 8 000 m a potvrdila Bargielovu roli průkopníka „osmitisícových“ sjezdů (už v roce 2018 jako první sjel z K2).

Výkon je historický i proto, že kombinuje výstup i sjezd bez O₂ a bez opory fixů – čisté skialpinistické pojetí v nejvyšší možné expozici.

Tiphaine Dupérier a Boris Langenstein absolvovali první plný sjezd z vrcholu Nanga Parbat přes legendární Rúpal Face, parťák David Göttler odletěl z hory na padáku. V Kanadě zapsali Christina Lustenberger a Guillaume Pierrel první sjezd jižní stěny Mount Robson (Great Couloir).

V Alpách pak Benjamin Védrines s Nicolasem Jeanem v jediném zátahu zdolali všechny čtyři stěny Mont Blancu, na což potřebovali asi 21 h, a Vivian Bruchez završil dvacetiletý projekt: zlézt a sjet všech 82 alpských čtyřtisícovek.

Každá z těchto akcí posunula stávající laťku a spoluurčila nové výzvy. (ps)

text: rEdaKcE na záKLadě Knihy LaViny V ČESKu (KoLEKtiV autorů: aLEna zárybnicKá, PaVEL cingr, VaLErián SPuSta, robErt dLouhý)

foto: archiV hS, PříPraVa fotEK VaLErián SPuSta ML.

Krkonoše — Modrý důl – Sedmiroklí (1. 2. 2001)

Více než 4 hodiny…

(Patrně) český

rekord v čase stráveném pod lavinou

Kdo trochu zná zákonitosti lavinových událostí, vidí před sebou graf pravděpodobnosti přežití v závislosti na čase. 15 až 20 minut znamená něco kolem 80% naděje, ale pak křivka strmě klesá. Po dvou hodinách teoreticky nepřežijí tři ze čtyř, po třech zůstává naživu jen kolem 5 % obětí. Musejí mít ohromné štěstí, průchozí dýchací cesty, vzduchovou kapsu, dostatek energie i dobré oblečení, protože i chlad umí útočit smrtelně. Jeví se proto jako zázrak, že v dnešním příběhu z knihy Laviny v Česku přežila oběť laviny –oblečená jen v triku a větrovce – pod sněhem přes čtyři dlouhé hodiny.

Elišce tehdy bylo 15 let. Milovala sport v přírodě a coby studentka gymnázia v Trutnově měla možnost využívat chatu Děvín nad Pecí pod Sněžkou. Přijela tehdy první. Svítilo slunce, nefoukal vítr, napadlo hodně čerstvého sněhu.

A tak zatopila a vyrazila se projít na skialpech. Sama. Lavinové vybavení neměla, ostatně, tehdy, v roce 2001, ještě v Česku nebylo zdaleka normou. Doma nechala i mobil. Ovšem to nejhlavnější z vůle boží měla… Jak sama říká, „obrovskou kliku“.

Vyšla na Studniční horu a pak do Modrého dolu – k Modrodolskému vodopádu. Pak přišel první zásah štěstěny: na tyčích v Modrém dole potkala kamarádku Ivanu, s kterou prohodila pár slov. Naštěstí o tom, kam přesně jde a co má v plánu.

Zanedlouho ji při traverzu přes mýtinu strhla lavina. Když se probrala, ležela hlavou dolů a nemohla se hnout. Mohla jen doufat, že ji budou hledat a že si Ivana vzpomene… S těmito myšlenkami, střídajíc bdělost a bezvědomí, vydržela pod sněhovou vrstvou více než 4 hodiny. Minimálně v Česku je nejdéle zasypanou přeživší laviny…

O lavinách jsme neměli fakt ani páru

Eliška vystudovala Přírodovědeckou fakultu v Českých Budějovicích, dnes má dceru Aničku (6) a syna Tondu (9).

Je o mnoho opatrnější: „Na skialpy bych si sama netroufla. Někam do terénu, tak jak jsme jezdili dřív, to už nechodím.“

Jak ses tehdy sem, do Modrého dolu, dostala?

Bylo ti 15 let…

Bylo to v době, kdy jsem studovala na gymnáziu v Trutnově. A Sdružení rodičů a přátel školy vlastní chatu Děvín v Modrém dole. Byli jsme domluveni se spolužáky a s další partou lidí, že jarní prázdniny strávíme na Děvíně. Všichni měli v plánu přijet ten den až odpoledne, ale mně bylo líto krásného dne, tak jsem dorazila už ráno, vyzvedla jsem klíče, roztopila chalupu. A protože jsem to stihla rychle, měla jsem čas a šla se projít na lyžích. Nejdřív jsem byla na Studniční hoře, to bylo skvělé – metr prašanu, krásné počasí, báječně se lyžovalo. Na chalupu se mi nechtělo, a tak jsem si říkala, že si vyběhnu ještě potoky za chalupou. To byla taková naše krátká klasika, na chvilku. Krásné lyžování.

Byla jsi celou dobu sama?

Ano. Jen jsem cestou potkala jednu holčinu z té druhé party. Šla na Výrovku, měli tam sraz s ostatními. Mimo jiné jsem jí řekla, že si zajdu sjet potoky a že se vrátím na chalupu.

Jaké jsi měla vybavení?

Staré lyže se Silvrettou 404, co nahoře už nešla často ani přepnout na sjezd. Byla jsem nadšená, bavilo mě poznávat a objevovat. Měla jsem kliku, že už na základce byli dva učitelé, kteří vedli outdoorový kroužek a brali nás na skialpy. To bylo přesně pro mě!

Kdy jsi potkala kamarádku?

V kolik to mohlo být hodin?

Netuším. Byl únor, odhadem třeba ve tři, ve čtyři – hodinu či dvě před setměním. Potkaly jsme se na tyčích, chvilku před tím, než jsem odbočila do lesa. Ona si naštěstí

zapamatovala, kam jdu lyžovat. Nevěděla jsem nic o bezpečnosti, o správném chování v horách.

To setkání, to je vlastně asi nejdůležitější moment celého příběhu… No, rozhodně. Kdybych ji nepotkala, tak by asi nikdo nevěděl, kde lyžuju.

Co se odehrávalo bezprostředně pak? Odbočila jsi z tyčí směrem do míst, kde se sbíhají potoky?

Odbočila jsem do potoků. Je tam taková mýtina, kde je míň stromů, k tomu hezky prudký svah. Pěkně se tam vždycky lyžovalo, jak je to v lese, chráněné. Dojela jsem k mýtině a říkala jsem si, že ji ještě přejedu na druhou stranu a tam potom sjedu dolů, vybírala jsem si co nejhezčí profil svahu. V tu chvíli, kdy jsem traverzovala přes mýtinu, jsem se ohlédla nad sebe a už jsem viděla, jak se na mě sune sníh. Nepřišlo mi, že ho bylo nějak moc. Ještě jsem si říkala, že to stihnu rychle přejet, že tomu nějak ujedu, a to je vlastně poslední moment, co si pamatuju…

Kdy ses probrala?

Nevím, za jak dlouho. Když jsem se probudila, ležela jsem hlavou dolů, měla jsem rozpažené ruce, na rukou hůlky. Proběhlo mi hlavou to jediné, co jsem o lavinách věděla, že si mám plivnout, abych poznala, kde je nahoře a kde dole. Tak jsem si plivla. Do obličeje. To mě trochu rozesmálo, ale pak už nešlo dělat vůbec nic, měla jsem ruce od sebe, nemohla se hnout.

I přesto, že to byl prašan.

Sníh neskutečně rychle ztuhnul.

Měla jsem na sobě jenom nějaký Rejoice, tričko a šusťákovku – tedy

nic moc. Sníh kolem mne trochu roztál a vytvořil krustu. Měla jsem ji pár centimetrů, nevím přesně kolik, nad tělem… Udělala jsem si tam asi nějaké mikroklima.

Jak dlouho jsi byla pod sněhem?

To já přesně nevím. Ve výsledku to bylo přes dvě, možná tři hodiny. Pamatuju si jen krátké úseky. Třeba to, jak jsem se snažila dát ruce k sobě a něco dělat. Vůbec to nešlo, jak to bylo kolem mě úplně zmrzlé. Pak jsem měla pocit, že slyším nějaké hlasy z dálky. Asi jsem trochu blouznila.

To není divu. Co se dělo tou dobou na povrchu?

Moji kamarádi přišli na chalupu někdy večer a bylo jim divné, že tam nejsem. Byly vyzvednuté klíče, roztopeno, můj mobil ležel na okně – na jediném místě se signálem. A to jim bylo divné.

Jediný, kdo věděl, kde bys teoreticky mohla být, byla ta kamarádka...

Jasně, to byla fakt klika, že jsem ji potkala. Věděla, kam jsem měla namířeno a že jsem vlastně nejspíš hned někde za chalupou. Vzala další své dva kolegy a vyrazili mě hledat. Naštěstí je ta mýtina malá, možná mi koukala lyže, nevím. Pak už to šlo rychle, vyhrabali mě!

A jak ses dostala na Děvín?

Po svých. A to byla další obrovská klika, že jsem tohle zvládla, že to moje tělo vydrželo. Vůbec nic jsme nevěděli o tom, jak se v takové situaci chovat. Kluci mě postavili na nohy, pomáhali mi a vlastně jsem se tam dopotácela po svých. Dnes vím, jak velké to bylo riziko. Byla jsem silně podchlazená. Nechápu, že se mi ta krev nepromíchala.

Jak ses cítila?

Pamatuju si pocit, jako kdybych byla opilá, motaly se mi nohy. Když jsem jim upadla, tak jsem se tomu smála. Rozhodně mi nebylo ouvej, nebyla jsem smutná. Ani pod tím sněhem. Vůbec mi neproběhl život před očima. Spíš jsem přemýšlela, co jsem měla udělat jinak. A asi jsem se uhodila do hlavy, jak mi ten sníh podrazil nohy. Ti, co mě zachránili, říkali, že tam byly nějaké stromy. Myslím, že jsem se probrala až chvíli poté, co jsem byla pod sněhem. Jak to bylo opravdu, to už nikdo nezjistí. A tu povznesenou náladu cestou na chatu, tu si pamatuju, vlastně to nebylo nijak nepříjemné. Z chaty vím jen to, že jsem nebyla v té nejteplejší místnosti a převlékli mě z mokrých věcí. A to byl vlastně asi nejvíc traumatický zážitek, když tam kolem mě stáli všichni moji kamarádi…

Chvilku to trvalo, než přijela horská.

Naložili mě do nosítek, svezli dolů a tam čekala sanitka. Celou tu dobu jsem měla pocit, že jsem udělala fakt obrovský průšvih. V nemocnici jsem byla 14 dní nebo 3 týdny se zápalem plic, nikdo ke mně nemohl, možná byla nějaká chřipková epidemie, nevím… Byla jsem měsíc doma. A navíc se šířily takové divné fámy, třeba že jsem ukradla lyže a do chaty se vloupala. Moji kamarádi mě naopak podporovali, ale dospělí mi pořád něco vytýkali. Neříkám, že neprávem. Ale my jsme tehdy fakt neměli ani páru o tom, co to laviny jsou a jak nebezpečné mohou být i u nás.

Večerníček už dneska nestihneš

Ivana, ona Eliščina osudová kamarádka, s manželem Honzou a kamarádem Lukášem patřila také k těm, kdo Elišku vyprostili.

Ivo, Eliška vzpomínala, jak

jste se potkaly na tyčích v Modráku – pamatujete si, kolik bylo hodin?

Zpětně jsme pak spočítali, že to bylo v půl čtvrté.

Co si pamatujete z toho setkání?

Říkala mi, že si sjela Studnu a že se jí ještě nechce na chatu a zajde k Modrodolskému vodopádu. Já došla na Výrovku a kolem sedmé jsem se vrátila i s dalšími kamarády zpátky na Děvín. Eliška tam měla věci, ale sama tam nebyla. Věděla jsem, že má kamarády dole v Peci, zkoušela jsem jim volat, jestli u nich není.

my JsmE TEHdy fAkT NEměLI ANI Páru o Tom, co To LAvINy Jsou A JAk NEBEzPEČNé moHou BýT I u Nás.

co dalšího najdete k tomuto případu v knize Laviny v Česku:

Celý rozhovor s Eliškou

Celý rozhovor se zachránci, Ivanou a Honzou Pekárkovými

Rozhovor s rodiči Elišky

Celý rozhovor s MUDr. Alešem Křiváčkem

Nebyla…

Měla jsem takové tušení, že něco není v pořádku. Tak jsem poprosila kluky, aby se se mnou šli podívat k tomu Modrodolskému vodopádu. Mohlo být něco po sedmé, možná půl osmé. Blížili jsme se ke konci toho údolí, když ten kamarád, co šel vepředu, říká: „Zastavte se, tady to celé ujelo!“ Viděli jsme odtrh a nad ním stopy. Když jsme přecházeli přes laviniště, uslyšeli jsme ji.

To byla velká klika!

Ona nás slyšela a volala, co mohla. Byla přímo pod námi. Chvíli trvalo, než jsme ji dostali ven. Jakmile jsme si sundali lyže, byli jsme po pás ve sněhu.

Honza doplňuje: Sníh byl jak beton, měla kliku, že měla hlavu pod takovým vývratem. A měla víc prostoru. Nejhorší bylo ale dostat ji na chatu – ten svah je tam tak strmý, že jsme museli kličkovat. Snažili jsme se jít co nejvíc po vrstevnici. Byla to šílená dřina, ale byli jsme tehdy mladé pušky! Moc jsme toho o záchraně nevěděli, jednali jsme intuitivně. Vzpomínám si, že jeden z mých kamarádů ji vzal k sobě pod bundu a zahříval ji. Druhý běžel nahoru na signál, aby zavolal Horskou. Co přesně tehdy mezi nimi proběhlo, to nevím, nikdy jsme se pak o tom nebavili. Přišel s tím, že si musíme poradit sami.

Jak jste ji dostali na chatu?

Byl to problém… Sundala jsem pásy, nandali jsme je na její lyže. Tahali jsme ji za pásy, které jsme jí omotali kolem pasu – jeden kluk tahal, druhý tlačil. Já se snažila dostat se na chatu pro lano. Nebylo to daleko, ale… Dopotácela jsem se tam někdy kolem desáté. Myslím, že jsem byla hodně hysterická, vzala jsem svůj telefon a volala znovu na Horskou… A pak běžela zpátky naproti klukům a Elišce.

Komunikovala s vámi?

Byla veselá, smála se. A ptala se mě, kolik je hodin. Bála jsem se jí to říct… Vím, že jsem jí odpověděla něco ve smyslu, že Večerníček už nestihne.

Měla jen desetiprocentní šanci na přežití.

mudr. Aleš křiváček, traumatolog, chirurg, ortoped, dobrovolný člen Hs, vedoucí lékařské komise Hs.

Co se děje s člověkem, který je pod sněhem? Může zasypaný pod sněhem dýchat?

Ač je sníh pro kyslík prostupný, po určité době zasypání působením tepla z vydechovaného vzduchu a tepla, které vyzařuje organismus, dochází k roztátí a postupnému zledovatění nejbližší vrstvy sněhu. Tím se vytvoří jakási vzduchová kapsa a ledová krusta na jejím povrchu zabrání vstupu kyslíku do té kapsy. Jakmile klesá přísun kyslíku ve vdechovaném vzduchu, dochází postupně k nedostatečnému okysličení krve a tím i k nedostatečnému okysličení tkání těla. Neokysličují se pro život nejdůležitější orgány – mozek, srdce a plíce. A orgánem, který nejrychleji a nejcitlivěji reaguje na nedostatek kyslíku, je mozek.

Eliška popisuje, že upadala do bezvědomí. Je to pro délku přežití důležité?

Měla tak větší šanci?

K bezvědomí může dojít z různých důvodů. Jestliže následuje okamžitě po nějakém pádu, úderu do hlavy – po nějakém úrazovém ději, pak se jedná o poruchu funkce mozku (dočasnou – jako je například otřes

mozku, anebo déletrvající, která nastává u vážnějších poranění mozku). Takové bezvědomí nemá pozitivní vliv na výsledné přežití. Když je ale bezvědomí důsledkem podchlazení, pak zvyšuje naději na přežití i po případné déletrvající resuscitaci. Protože mozek za nižší teploty zpomaluje svůj metabolismus, a tím snižuje potřebu kyslíku.

To znamená, že když byla málo oblečená a dřív se podchladila, bylo to pro ni lepší?

To je velmi zjednodušený výklad. Jak hypoxie, tak i hypotermie mají jednotlivé fáze, jejichž závažnost se prohlubuje s narůstající délkou času, po který působí nízká teplota. Příznaky první fáze podchlazení jsou podobné jako u počáteční fáze hypoxie.

SVĚDECTVÍ PŘEŽIVŠÍCH A ZÁCHRANÁŘŮ

Obrazová kniha Aleny Zárybnické a týmu členů Horské služby mapuje nejvýznamnější lavinové nehody v Česku.

Tenhle případ je opravdu výjimečný!

Podle grafu přežití pod lavinou měla už po 180 minutách asi jen desetiprocentní šanci na přežití. Eliška je v Česku nejdéle přeživší zasypanou – byla tam přes čtyři hodiny a neměla žádné následky. Nevíme, jakou měla tělesnou teplotu, když ji vyhrabali z laviny. Ale ve světě je popsán jeden unikátní případ, kdy žena přežila s minimálními následky poté, co byla po pádu do studené vody podchlazená na 13,7 °C. Lyžovala, spadla do potoka a zaklínila se pod led. Vyprostili ji po 80 minutách se zástavou oběhu. To je případ nejnižší zdokumentované teploty tělesného jádra v důsledku podchlazení, kterou pacient přežil. Eliščin příběh, to je zázrak.

(Rozhovory byly redakčně kráceny)

Exkluzivní emotivní rozhovory přímo na místech nehod - s účastníky i záchranáři

Fakta o vývoji počasí a stavu sněhové pokrývky

Unikátní fotografie ze zásahů

Uvnitř samostatná příručka zaměřená na lavinovou prevenci

Cílem více než tříleté práce autorů je zvýšit povědomí o rizicích a přinést praktické rady, jak se zachovat, aby se podobné tragédie neopakovaly.

Etna

Žhavé peklo, lyŽařská nirvána

Do sněhu přimícháme trochu popela a posypeme mořskou solí. Podáváme na lávovém kameni uprostřed slunné Sicílie. tak by mohl znít recept na nezapomenutelné lyžování, které můžete zažít daleko na jihu Evropy, na sicilské Etně. aktivní vulkán má mnoho co nabídnout, takže až budete hledat tu správnou destinaci pro zimní dovolenou, vyrazte na Sicílii a přibalte lyže!

text a foto: tomáš BintEr o

Tomáš Binter je profesionální fotograf a skialpinista, dříve fotoreportér ČTK, dnes stálý spolupracovník magazínu

Reportér, organizátor

SkialpujFESTu a kamarád SNOW. Vystudoval Užitou fotografii na FDU ZČU v Plzni a dvakrát získal cenu Czech Press Photo (Canon Junior Awards).

www.tomasbinter.com

tázka kam vyrazit za sněhem trápí v posledních sezónách nejednoho lyžaře. Jistota solidní sněhové peřiny už není vždy ani v Alpách, a tak mnozí čím dál častěji obrací své zraky vysoko na sever. Kdekoho tak možná překvapí, že fantastické lyžařské zážitky jsou nachystány i na opačné straně, v nejjižnějších koutech Evropy, třeba právě na italské Sicílii. Pár kilometrů od moře tam ční prominentní, téměř tři a půl tisíce metrů vysoký aktivní vulkán.

Etna. Sopka z pohlednic, známá pro své lávové fontány. A přitom málokoho napadne, že dokáže nadchnout i lyžaře – a to jak sjezdaře, tak i skialpinisty. My jsme tam vyrazili za skialpem už podruhé a nasbírané zkušenosti tak můžeme předat dalším dobrodruhům. Lyžovat na Etně je totiž doslova „hot“ a překvapivě se hodí do itineráře zimních dovolených mířících do teplých krajin. A navíc, nevyjde vás to ani draho.

největší prodejna fototechniky v Česku www.fotoskoda.cz

Při výrazné sopečné aktivitě je třeba se pohybovat kdekoliv jinde než na závětrné straně hory. Jinak vás dávka popela rychle přenese ze Sicílie do o s travy 70. let. Jemné saze rozhodně neprospívají ani technice, takže vázání pak raději vezměte na větší servis. Blízko vrcholu překvapí i dost sirných výparů, které vám v okamžiku seberou dech a promění jej v kašel.

Do tepla za sněhem!

I když to zní zvláštně, je to skvělý nápad. Přesto ale první rada zní: Než si koupíte letenku, sledujte počasí a kontrolujte webkamery. Sníh na Etně bývá, není to žádná výjimka. Ale ani pravidlo. Může ho být opravdu hodně, anebo také téměř žádný. Sněhová pokrývka také nemusí vydržet po celou zimu a hora někdy i několikrát za zimu převleče kabát – přímořské klima totiž často přinese hodně srážek, solidní sněhová peřina ale může po pár týdnech jižanského slunka zejména na slunných svazích zase rychle zmizet. Jistota však je, že dole u moře bude teplo.

Sjezdovky, nebo skialpy?

3 403 metrů vysoká Etna je na Sicílii jediná hora vyšší než dva tisíce metrů. Na její jižní i severní straně se nacházejí skiareály. Ten jižní (Etna Sud – Nicolosi) se ale do provozu dostane jen výjimečně – pro svou expozici

Skiareál Linguaglossa

Severní skiareál Linguaglossa není nijak rozlehlý, ale přesto má co nabídnout rodinám s dětmi i solidním sjezdařům. Rozkládá se v rozmezí 1 800–2 350 m n. m. a je orientován severovýchodně, takže na sjezdovky dopadá i trocha příjemného slunka. Čtyři kotvové vleky zde propojují čtyři červené a dvě modré sjezdovky a jejich variace, které potěší svou délkou, profilem i šířkou. Už velikost většinou ještě poloprázdného parkoviště napoví, že budete na kopci skoro sami. A pokud nejste zrovna vyznavači hypermoderních, ukřičených středisek, budete nadšeni. To zdejší je totiž ryzím opakem. Žádné umělé zasněžování. Na úpatí je jen jediná příjemná hospůdka s krbovými kamny. A zakoupenou permanentku vám přijde vlekař vlastnoručně upevnit na ski-zip.

vůči slunci, obvyklý směr větru i častější pyroklastický spad. Naopak skiareál na severní straně (Etna Nord – Linguaglossa) nabízí každoročně velkou šanci si zalyžovat i na upraveném manšestru, poslední sezóna trvala od konce prosince do začátku března a skialpinisté ve vyšších partiích brázdili svahy ještě v dubnu. Právě pro skialp nabízí hora překvapivě kvalitní terén – je totiž ze všech stran tak akorát prudká a od vrcholu k autu může nabídnout více než 1 500 výškových metrů nerušeného freeridu.

K vrcholu je to z horní stanice vleku ještě dalších tisíc výškových metrů a lyžovat se dá na všechny strany, protože sopka je téměř dokonalý kužel. Svahy jsou místy prudší, místy mírnější, občas tvarované roztodivnými krátery a lávou vytesanými žlaby. Na všechny strany vás čeká krásný výhled, zejména na moře. Značené trasy tu nehledejte – můžou vám napovědět stopy ostatních skialpinistů a skupin s průvodci anebo si zkrátka směr vyberete sami, není se kam ztratit.

Laviny a láva

Pokud jde o lavinové nebezpečí, žádné zprávy o nehodách jsme sice nezaznamenali, ale čerstvá nadílka sněhu na zmrzlém povrchu v nás na prudších místech velkou důvěru nevzbuzovala. Lavinovou výbavu tedy doporučujeme přibalit. I když podobně důležité je sledovat vulkanickou činnost.

není to nebezpečné?

Etna je aktivní vulkán a poměrně často se probouzí k životu. Kromě erupcí jde i o nejrůznější lávové proudy či další aktivitu. Zatímco sjezdaři jsou poměrně v bezpečí díky lokaci areálu a tomu, že personál případně vleky včas vypne, skialpinisté se musí mít na pozoru poněkud více. Neomezený pohyb na Etně je limitován takzvanou „žlutou zónou“. Tu ale na hoře nemáte žádnou šanci rozeznat, není nijak značená, a i její mapu budete chvíli hledat. Na severní

straně se její hranice nachází zhruba ve výšce 2 850 metrů nad mořem, na jižní 2 750 metrů, ale na východě spadá až cca ke kótě 1 740 metrů. Do žluté zóny se podle pravidel můžete vydat pouze s horským, nebo vulkanologickým vůdcem.

Zdravý rozum nadevše

V praxi je to trochu divočejší. Především je tedy potřeba používat zdravý rozum. Lávové proudy totiž někdy vyvěrají i v místech, kde se oficiálně můžete pohybovat zcela libovolně. Je tedy třeba sledovat sopečnou aktivitu a vyhodnotit si riziko i plán výstupu po svém. Paradoxem dnešní doby je, že nejvíce aktuálních informací zjistíte z fotografií a videí na sociálních sítích. Ve vrcholových partiích je pohyb za všech okolností do jisté míry nebezpečný, bez ohledu na to, zda vás doprovází vůdce, či nikoliv. Komplikací totiž může být i kouř a výpary, které se někdy mají tendenci „zachytit“ vrcholu hory a pokazí viditelnost. A neradno zapomínat na klasické nástrahy alpinismu, jako je zima i silný vítr, Etna je zkrátka pořádný kopec.

Z amatérů zkušení

Když jsme na Etnu vyrazili poprvé, letenky jsme pořídili ještě před zimou. A neznalí místních poměrů jsme přijeli ke svahům téměř bez sněhu. Zbytečně jsme pokoušeli jižní stranu, která je intuitivně přívětivější a míří tudy na exkurze k vrcholu většina turistů. Výlet to byl krásný, ale těch pár oblouků mezi kameny naše lyžařské touhy dostatečně neukojilo. Rozhodli jsme se návštěvu další zimu zopakovat a počkali si na dobré sněhové podmínky. Náhoda tomu chtěla, že jsme se na místě objevili také v čase velmi výrazné sopečné aktivity, která byla doprovázená i velkým proudem lávy stékajícím po jižní straně až pod hranici dvou tisíc metrů nad mořem, a tak jsme zažili obojí – lyžařskou nirvánu, i žhavé peklo.

na hranici pekla a ráje

Za bouřících zvuků, ozývajících se z kráteru, nás to pustilo na relativně klidný severovýchodní vrchol, na který doběhl Matěj Bernát v „rekordním“ čase. Jeho cesta dobře ilustruje, co vše zde můžete v jednom dni zažít. Matěj vyrazil v tričku od moře, z pláže u vísky Carruba, odkud na silničním kole dojel až na úpatí skiareálu. Tam nazul skialpy a po čtyřech a půl hodinách od startu si se mnou plácl na vrcholu. Odměnou nám byl sjezd dlouhý šestnáct set výškových metrů, který končil na popelem zčernalém sněhu, a každý náš oblouk maloval na tmavý povrch bílé vlnky.

nadšení i strach z neuvěřitelného a neznámého živlu. Zážitek to byl nepopsatelný, nezapomenutelný. A jak jsme později zjistili v italsky psaném dokumentu na stránkách městského úřadu, bohužel také zakázaný. Kombinace lávy a sněhu prý může za určitých okolností způsobit explozi páry a úřad pro tuto událost určil maximální povolenou vzdálenost pro přiblížení. Kterou se obávám, že jsme s dalšími stovkami lidí porušili.

Možná si z našich zážitků uděláte jasnější představu, jak to na Etně chodí. Sicílie má své specifické kouzlo – nečekejte jasná pravidla, vlastně by je stejně nikdo nedodržoval.

jih užívat plnými doušky. Jen si k autu nezapomeňte vyžádat řetězy, jinak vás na letních pneumatikách místní četnictvo nepustí ani ke sněhu. I když si vezete lyže, celou výpravu je rozumné pojímat spíše jako zájezd do tepla, k moři – ubytovat se můžete klidně přímo na pobřeží a každý den si užívat všechny dary Sicílie – teplo, slunce, moře, zmrzlina… A možnosti pro nespočet rozličných sportovních i kulturních aktivit, které můžete za den vystřídat. Den můžete při troše snahy zahájit na sněhu v okolí skiareálu a pak se za 45 minut přesunout na pláž u Taorminy, kde si

Dostatečně seznámeni s horou a pod vlivem aktuálních obrázků ze sociálních sítí jsme chtěli využít příležitost a vyrazili si prohlédnout řeku magmatu. Ta ve dnech našeho pobytu stékala po jižní straně. Ačkoliv jsme přesné místo neznali, najít cestu nakonec nebylo těžké, mířily tam pěšky z parkoviště stovky lidí. Po zhruba půlhodinovém výstupu jsme se ocitli v roztodivném prostředí, snad někde na pomezí pekla a ráje. Obří rudý had žhnoucí lávy nám osvětloval cestu a rozpouštěl sníh pod lyžemi. Mísilo se v nás

To zde pochopíte po prvních minutách za volantem. Je třeba dát na vlastní rozum a cit. Je to nakonec podobné jako ve všech horách – záleží vždy především na nás, jakou míru rizika chceme přijmout.

Dovolená v jižanském stylu

Z Prahy či Vídně se dostanete levnými přímými lety do Katánie za dvě hodiny. Letenka pořízená na poslední chvíli vás naladí na sicilské tempo, a když si na letišti zapůjčíte stylový vůz, jako třeba Fiat Panda, začnete si slunný

vylezete pár skalních sportovních cest, z nichž se spustíte na laně přímo do moře. V podvečer ještě v pohodě stihnete projít městečkem a prohlédnout si slavný amfiteátr s výhledem na doutnající sopku, kterou jste ráno brázdili na lyžích. Kde jinde tohle můžete zažít?

Aktuální informace o lyžování na Etně: www.etnasci.it

Informace o sopečné aktivitě: guidevulcanologicheetna.it

Den můŽete při troše snahy zahájit na sněhu v okolí skiareálu a pak se za 45 minut přesunout na plᎠu  taorminy, kDe si vylezete pár skalních sportovních cest, z nichŽ se spustíte na laně přímo Do moře.

oDměnou nám byl sjezD Dlouhý šestnáct set výškových metrů, který končil na popelem zčernalém sněhu, a kaŽDý náš oblouk maloval na tmavý povrch bílé vlnky.

Při výrazné sopečné aktivitě je třeba se pohybovat kdekoliv jinde, než na závětrné straně hory. Jinak vás dávka popela rychle přenese ze Sicílie do o s travy 70. let. Jemné saze rozhodně neprospívají ani technice, takže vázání pak raději vezměte na větší servis. Blízko vrcholu překvapí i dost sirných výparů, které vám v okamžiku seberou dech a promění jej v kašel.

Přes čtyři kilometry délky naměřili vulkanologové tomuto proudu lávy v únoru 2025. n ejde o výjimečnou hodnotu, podobné žíly sopka kreslí každých pár let – ovšem už méně často do sněhu. V roce 1669 dokonce láva urazila přes 17 kilometrů a zničila část města Katánie. Vzpomeňte si na to, až si v centru budete dávat zmrzlinu s výhledem na neuvěřitelně vzdálený doutnající vrchol.

za bouřících zvuků ozývajících se z kráteru nás to pustilo na relativně kliDný severovýchoDní vrchol.

První (česko)slovenská horská vůdkyně IFMGA

Denisa Šulcová: o práci, dětech a Tatrách

Horská vůdkyně a zároveň matka. Jde to

V Davosu jsme se potkali na akci SNOWfest, které se jako guide účastním už mnoho let. Denisa zde byla v roli freeride vůdkyně poprvé. Protože jde o první plně certifikovanou IFMGA horskou vůdkyni na Slovensku (i v bývalém Československu), rád jsem téhle náhody využil pro rozhovor.

Deniso, ani u tebe nevynechám tradiční otázku: jsi více lyžařka, nebo horolezkyně a k jaké aktivitě ses dostala jako první?

To je těžká otázka. Když přijde zima, jsem spíš lyžařka. Mám ráda i zimní lezení, ale víc mě definuje skialpinismus. Jakmile se sezóna láme, přepínám do lezeckého režimu a v přelomových měsících v tom mám sama dilema. S lyžováním jsem začala odmala a vyrůstala v době, kdy nebyly umělé stěny, takže přístup k lezení nebyl jako dnes. Lézt jsem začala asi ve čtrnácti a brzy lezení dohnalo lyžování – od té doby se věnuju oběma aktivitám.

Na Slovensku, aspoň podle mé zkušenosti, dost rezonuje otázka, jestli pocházíš z hor, nebo z roviny. Jak to máš ty?

Jsem z hor, pocházím z Popradu, takže jsem Tatranka. Rodiče, i když oba sportovali, nás se sestrou k lezení nevedli, ale naučili nás lyžovat a pak nám věnovali drahocenný volný čas na naše aktivity.

Lyžovala jsi závodně, nebo sis dělala nějaké instruktorské kurzy?

Závodně jsem nelyžovala, ale instruktorské kurzy mám. Vedu v Tatrách lyžařskou školu a lektoruju kurzy pro budoucí instruktory.

Za svobodna jsem nějaký čas učila v USA.

Osobně mám z lyžování nejradši skialp a freeride.

DUCHEM jsEM lEzkyně, alE poDlE sE zóny přEpínáM i na jiné aktivity.

Určitě se musím zeptat na téma první vůdkyně. Pokud vím, jsi první žena, která na území našeho bývalého společného státu dokončila celé vzdělání. U nás to teď vypadá nadějně a zdá se, že příští rok budeš mít dvě české kolegyně. Byla u vás před tebou nějaká kandidátka, nebo sis tu cestičku prošlapala jako první?

Upřímně nevím o nikom, kdo by se hlásil přede mnou, ale ani jsem po tom moc nepátrala. Protože jsem se pořád pohybovala v horské komunitě, šlo to nějak samo. Lezla jsem víc s kluky, protože holek je pořád méně. O tom, že si udělám kurz, jsem uvažovala už dávno – ještě před dětmi – ale tehdy se zrovna neotvíral žádný termín. Tahle kapitola se mi pak na pár let uzavřela. Vrátila jsem se k ní, až když byly děti samostatnější. Je fér říct, že pro ženy je to velké dilema – začít se vzděláváním před dětmi, nebo po nich. Není to jednoduché.

Nahráváš mi k tématu, které může působit třaskavě. Můj názor je, že povolání horského vůdce není typické – a možná ani příliš vhodné – pro ženy. Na druhou stranu už je tu řada žen, které si cestu prošlapaly i v alpských zemích a dnes jsou horskými vůdkyněmi. Přesto si myslím, že je to pro ženy dilema, zda do toho jít. Jak jsi tu cestu prožívala a jaký na to máš názor?

Samozřejmě, povolání horského vůdce stále není úplně „typické“ pro ženy. Přesto je stejně vhodné pro muže i ženy, pokud svou práci vykonávají zodpovědně, profesionálně a se stejnou vášní pro hory. Je však pravda, že cesta ženy k tomu, aby se stala horskou vůdkyní, je komplikovanější, zejména kvůli mateřství. Po narození dětí je plánování výjezdů s klienty náročnější a vyžaduje větší flexibilitu a organizaci.

Patříš spíš mezi takzvané lokální guidy – pracuješ převážně v horách, kde bydlíš – na rozdíl od „městských“ guidů, kteří víc cestují. Nebo se pletu? Mám výhodu, že žiju v horách, takže je mám na dosah. Pracuju ve Vysokých Tatrách, ale kvůli dětem se snažím být co nejvíc doma. Když mě čeká náročná túra, proberu to dopředu s dětmi, aby obě strany věděly, co a jak. Zatím mám jasno – dokud děti pravděpodobně nebudou na vysoké škole, nebudu odjíždět na delší dobu. Přesto jezdím na výstupy, které se dají zvládnout i za týden, nebo vedu skialpové programy pro klienty v Alpách či v Norsku. A teď, jak vidíš, jsem tady v Davosu. Sám to znáš – když se klienti vracejí, rosteš s nimi a vymýšlíš nové programy.

Je nějaká disciplína z širokého záběru horského vůdce, které dáváš přednost, nebo vodíš vše? Jsem vůdkyně od roku 2022, takže se zatím věnuji všem disciplínám a opravdu mě to baví. Výhodou Tater je, že i přes jejich malou rozlohu jsou vlastně obrovské. V Tatrách vodíme nejen klasiky jako Gerlach nebo Lomnický štít, ale i spoustu dalších zajímavých vrcholů i v kombinaci s hřebenovými výstupy a lezením ve stěnách. Mám klienty, kteří se ke mně vracejí, a s nimi pak chodím na pro mě zajímavé túry.

Když se vrátím ke vzdělání –předpokládám, že jsi jako žena neměla žádné úlevy?

Fíha, vůbec ne – naopak jsem někdy měla pocit přísnějšího metru. Vy máte ve vzdělávání dvě holky, takže předpokládám, že zažívají to samé.

To samozřejmě – a holky jsou velmi silné a šikovné. Věřím, že to dotáhnou do úspěšného konce… Co tě na povolání horské vůdkyně nejvíc baví a co je

Skialpový tip Denisy pro čtenáře SNOW je Tatranská Haute route: přechod ideálně na 2–3 dny, který se dá poskládat v několika variantách

naopak těžké – co by sis klidně odpustila?

Většinou mě baví všechno. Je to vždycky o lidech, které vedeš –jestli jedete na jedné vlně, nebo to drhne. I tak se s tím musíš poprat a túru dát tak, aby byli lidé spokojení. Jak se říká – není to vždy jen lízat med a pít víno. Tohle se děje častěji, když máš na túře nové hosty. Ti stálí mě už znají a já je, proto se vracejí.

Zajímalo by mě, jestli máš zkušenost, že někdo výslovně ocení, že byl na túře právě s vůdkyní, a ne s vůdcem. Existuje něco jako ženský přístup?

Ani bych to neabsolutizovala, možná jen takové normální věci, že jsme pečlivější, starostlivější?

Občas se stane, že mám na laně pár a oni si řeší svoje věci – a já se na chvíli stanu mediátorkou. Ale to asi mívají i kolegové.

Máš ještě nějaké své lezecké nebo lyžařské sny?

U lyžování nemám konkrétní cíl – spíš bych chtěla lyžovat v zajímavých destinacích. Lezecké

touhy mám – moc ráda bych lezla v Patagonii.

A otázka, na kterou odpovídat nemusíš. Máš osobní zkušenost s lavinou? Sama nebo s klienty?

Nerada na to vzpomínám, ale ano, mám. Nebyla to sice lyžařská lavina, ale strhl mě mokrý splaz při výstupu na Gerlach na konci března. Byla jsem se dvěma českými klienty a při sestupu se nad námi uvolnil splaz, který nás táhl Batizovským žlebem dolů. Podařilo se mi pád zastavit asi po dvou stech metrech, těsně nad skalní bariérou, kterou žleb končí. Byl to děsivý pocit – víš, co tě čeká na konci žlebu – a v tom letu jsem si řekla, že dnes nechci umřít. Naštěstí se to povedlo. Když jsme sešli dolů a potkala jsem prvního kolegu, řekl mi: „Víš, můžeš udělat všechno správně, ale v horách musíš mít občas i štěstí.“ A to je naprostá pravda.

Deniso, přeji ti štěstí i nadále a samé povedené dny v horách.

text: Tom Řepík

Trend zachování odolnosti

Pohled do dostupných národních statistik v Evropě a Severní Americe naznačuje důvody k umírněnému, obezřetnému optimismu horskostřediskového odvětví: obor si i po pandemické éře zachovává svou odolnost a navzdory výkyvům v návštěvnosti dosahuje solidních tržeb a ziskovosti.

Uplynulá sezóna prokázala odolnost globálního zimního rekreačního průmyslu. Celkové počty lyžařských návštěv v celostátních měřítcích ve většině sledovaných zemí mírně poklesly v rozpětí 5 až 15 % vůči číslům z předchozích zim, typicky v závislosti na nestabilním počasí. Podle nejpodrobněji zpracované severoamerické statistiky NSAA klesl průměrný počet návštěv na jeden tamější skiareál o 8,6 % vůči předchozí zimě, což znamená třetí místo v období po pandemii a jen nepatrně lepší výsledek než desetiletý průměr. Tržby zůstaly výrazně nad úrovní před pandemií, protože prodej sezónních permanentek pomohl lyžařským střediskům zmírnit typické dopady snížené návštěvnosti. Stejný trend se projevuje v Evropě.

Je na místě poznamenat, že výsledky mnoha statistických ukazatelů jsou zkresleny největšími lyžařskými středisky, která si celkově vedou významně lépe než všechna ostatní střediska.

Celková návštěvnost poklesla ve většině sledovaných zemí, byť výsledky se region od regionu značně lišily. Největší dopad pocítily oblasti, jež utrpěly některé z ran v podobě teplého začátku sezóny, tání uprostřed zimy a/nebo abnormálně brzkého jara. To zkrátilo sezónu některých středisek o 15 a více dní a vedlo k poklesu návštěvnosti o 20 až 30 % vůči rekordům předchozích zim.

Nejlépe si vedla v Evropě i Americe ta největší střediska, která i přes případnou mírně kratší provozní dobu dosáhla téměř stejného

počtu návštěvníků jako v dřívějších letech. Je pozoruhodné, že pokud jde o počet návštěvníků, velká střediska se stále zvětšují a malá se stále zmenšují. Za poslední desetiletí počet návštěvníků malých a středních lyžařských areálů poklesl, zatímco velká a extra velká střediska zaznamenala nárůst v globálním měřítku o cca 25 až 30 procent.

Efekt aliančních sezónek Část tohoto jevu lze vysvětlit jedním z významnějších zjištění statistik – pokračujícím rozšiřováním sezónních permanentek. V USA poprvé od sezóny 2019/20 překonaly tržby ze sezónních permanentek tržby z prodeje denních skipasů na celostátní úrovni. Prodej sezónek mívá tendenci překonat prodej denních jízde -

nek typicky v těch areálech, kde nedominují tržby z letního provozu lanovek.

Pro odvětví jako celek se jedná o pozitivní trend, protože sezónní a/nebo celoroční permanentky nabízejí větší stabilitu příjmů a ochranu před výkyvy počasí ve srovnání s jednodenními jízdenkami. Kromě toho většina příjmů z prodeje sezónek plyne do pokladny střediska ještě před začátkem lyžařské sezóny, což zajišťuje stabilnější cash flow po celý rok.

Osobně jsem vypozoroval, že většina mých přátel lyžařů se vzdala denních skipasů a přístup na svahy získává kombinací sezónky do svého domovského areálu a kombinací některé alianční sezónní permanentky, aby doplnili svůj sezónní plán jednodenních výjezdů, regionálních přespání a lyžování v destinacích.

Celkově se jeví, že model levnějších sezónních permanentek a vysokých cen za jednotlivé denní vstupy se stává novou globální normou, včetně poměrů v největších tuzemských střediscích.

Dlouhodobé tendence

Zatímco sezónní skipasy za konkurenceschopné ceny jsou vítaným řešením pro aktivní lyžaře, vkrádají se obavy, zda trend vysokých cen denních skipasů nebude mít v průběhu času negativní vliv na udržitelnost odvětví. Průměrná cena víkendového skipasu každého velkého střediska vyvolává rozpaky (v USA běžně 200 a více dolarů). Nezačíná odvětví tímto způsobem cenově vytlačovat ze svahů méně aktivní, a ještě nerozhodnuté účastníky?

V současné době mají sezónky silnou vnímanou hodnotu, i když lyžaři celkově platí za přístup do středisek víc než kdykoli dřív. Pokud se tato vnímaná hodnota v průběhu času sníží, mohlo by se odvětví ocitnout v situaci, kdy zákazníci budou považovat ceny sezónek i denních jízdenek za příliš vysoké.

Navzdory poklesu návštěvnosti způsobenému nestabilním počasím byly provozní v ýsledky většiny hlavních středisek působivé. (Tvrdá data z USA: průměrný celkový hrubý výnos ve výši 46 milionů dolarů byl o 3,8 % nižší než v loňské sezóně, ale stále o 21 % lepší než v jakékoli sezóně před pandemií. Celkový roční výnos na jednoho lyžaře vyskočil na rekordních 142,50 dolarů, opět podpořen výnosy ze sezónek, které nejsou přímo vázány na jednotlivé návštěvy, a tím zlepšují příjem na jednoho lyžaře, když počet návštěv klesá.)

Naprostá většina jakéhokoli růstu v odvětví je poháněna velkými středisky, která za poslední desetiletí běžně zdvojnásobila své tržby a překonala inflaci o 50 a více procent. Střední a malá střediska v tržbách typicky nerostou a zaostávají za mírou inflace.

Ostatní příjmy horských středisek si více či méně drží svou pozici a v posledních několika letech zaznamenaly jen mírné změny. Hrubé tržby i tržby na návštěvu mírně vzrostly u snowplay aktivit, stejně jako u lyžařských lekcí; ubytování a stravování vykazují povětšinou mírný pokles, pravděpodobně v důsledku změny v poměru denních lyžařů a držitelů sezónek.

Vývoj nákladů a EBITDA

Náklady meziročně poklesly o jednotlivá procenta, což mnohde koreluje s poklesem tržeb. Některé nákladové položky zaznamenaly výrazný procentní nárůst, zejména energie a pohonné hmoty. Lze očekávat, že tyto položky budou problematické i v následujících letech.

Ukazatel EBITDA vyjadřující ziskové marže bez zohlednění daní a dluhů, zůstává ve srovnání s předchozím fiskálním rokem na stejné úrovni a je o cca 10 až 20 % lepší než v kterémkoli roce před pandemií. Tato data za celek zůstávají zkreslená výsledky velkých a extra velkých středisek; v uplynulé sezóně z nich byla téměř polovina (ve statistikách uvedených) ve vlastnictví jednoho z velkých konglomerátů nebo holdingových společností provozujících střediska.

Menší nezávislí provozovatelé mají svobodu zvážit, která čísla jsou relevantní pro jejich provoz. Nezávislí provozovatelé mohou porovnávat, jak si vedou v ukazatelích, jako jsou tržby podle oddělení, tržby na návštěvu lyžaře a marže oddělení, ačkoli vysoké režijní náklady za celek, jako jsou marketing, administrativní náklady a dluhové struktury, budou více odrážet efektivitu ve výkazu zisku a ztráty a účetní bilance.

Rozvahy odhalují stav

Bankéři kladou velký důraz na rozvahy –v každém okamžiku poskytují přehled o ekonomickém zdraví podniku. Je k dispozici dostatek hotovosti na zaplacení účtů? Jsou zisky moudře reinvestovány? Zvyšují majitelé hodnotu svých provozů? Při pohledu na několik let lze na základě srovnání rozvah odhalit důležité trendy, které ukazují, zda se provozu daří lépe nebo hůře.

Za posledních pět let odvětví výrazně zlepšilo a/nebo stabilizovalo výkonnost rozvah v segmentu velkých středisek. Zdraví rozvah přímo souvisí s dlouhodobým silným řízením výkazu zisku a ztráty a všechny ukazatele rozvah se zlepšily díky silné výkonnosti v posledních třech letech. Provozy střední a malé velikosti v tomto měřítku zaostávají, ale zároveň se jako celek mohou chlubit největším zlepšením za poslední desetiletí.

Čistá hodnota měří hodnotu podniku pro jeho majitele. Skládá se z investovaných prostředků a zisků, které se v průběhu času nashromáždily (nerozdělený zisk). Podíl vlastního kapitálu na aktivech činí více než 80 % u malých i velkých středisek, a okolo 60 % u středních a extra velkých středisek. U části malých západopobřežních areálů zahrnutých ve statistikách činil vlastní kapitál méně než 35 % aktiv.

Silná kapitálová pozice je pro střediska důležitá, aby mohla v průběhu času růst. Silné nerozdělené zisky dávají provozovatelům odvahu rozšiřovat provoz a/nebo udržovat stávající infrastrukturu, zejména aktiva generující přírůstkové příjmy.

Letní aktivity

Letní provoz zůstává důležitou součástí ekonomiky zejména velkých a středních resortů, přičemž zhruba 80 % všech středisek ve statistikách uvedených se podílí na nějaké letní aktivitě. Celkový letní provoz představoval v uplynulém roce cca 10 až 15 % příjmů středisek, což je mírný pokles ve srovnání s nedávnou minulostí.

Zatímco celkové letní příjmy se významně nezměnily, skladba aktivit se za poslední desetiletí proměnila. Ještě dekádu zpět se střediska

houfně předháněla v přidávání množství letních atrakcí do své nabídky aktivit, včetně lanových parků a dalších dominantně vzdušných dobrodružství. I když stále zůstávají silnou složkou letního provozu, jejich význam se snížil ve srovnání s jinými nabídkami, zejména střediskových bikeparků a lanovkové dopravy samotné (v USA ještě golf), které se staly hlavními zdroji příjmů.

Ubytování, stravování a svatby/eventy zůstávají významnými letními položkami; to dává smysl, jelikož tyto aktivity využívají stávající vybavení středisek, přinášejí příjmy mimo sezónu a zaměstnávají celoroční personál.

Každý resort má ve své geografické oblasti jedinečná zařízení, krajinu a další doplňkové letní ekonomiky. Není tak důležité, co které středisko dělá pro letní provoz, jako to, že dělá něco pro vytvoření celoročně fungující ekonomiky.

Postpandemické výzvy

Když vlády jednotlivých zemí poprvé zavedly pandemická omezení, svět, jak jsme ho znali, se přes noc změnil. Vlády reagovaly různě rychle a rázně, aby zabránily kolapsu ekonomiky, a dříve či později poskytly provozovatelům i jednotlivcům velké objemy peněz, čímž posílily účetní rozvahy a bankovní účty. Část těchto peněz byla použita na přežití karantény a přerušení podnikání, část provozům zůstala i po zrušení omezení.

Jakmile byla omezení zrušena, lyžařský průmysl zažil silný rozmach. Počty návštěvníků v sezóně 2021–2022 tam, kde tomu nebránily povětrnostní podmínky, atakovaly historická maxima; stejně rekordní byly střediskové tržby – jak v absolutních číslech, tak v přepočtu na jednoho návštěvníka.

V roce 2025 však vypadá finanční profil spotřebitelů značně jinak. Covidové peníze jsou dávno utraceny, míra úspor rychle klesá a zadlužení roste na rekordní úrovně. Úrokové sazby jsou výrazně vyšší a v blízké budoucnosti nevykazují žádné známky poklesu.

Zatímco spotřebitelské výdaje zůstávají prozatím silné, zpřísnění úvěrů, přetrvávající vysoké úrokové sazby a přetrvávající inflace by mohly mnoho domácností přiblížit k hranici únosnosti. EBITDA v oboru klesá již tři roky v řadě. Stále je silná, ale nevyvíjí se správným směrem.

V příštích několika letech nejspíš bude převládat ekonomická nejistota. Odvětví za poslední čtyři roky výrazně posílilo. Zůstává zdravé a vytvořilo udržitelný obchodní model. Aby však nedošlo k ústupu z pozic, bude zapotřebí pokračovat v usilovné práci, zejména v oblasti řízení výdajů, a nadále se soustředit na zdroje příjmů nesouvisející přímo s lyžováním.

pořiďte

si hypotéku dřív, než si vyberete bydlení!

Díky nové službě od ČSOB získáte náskok a cesta k vlastnímu domovu bude rychlejší než kdy dřív

Vybrali jste si svůj vysněný byt či dům a čekáte na schválení hypotečního úvěru? Díky novému produktu ČsoB Hypoteční banky to můžete udělat přesně naopak. ČsoB Hypotéka bez nemovitosti umožňuje zájemcům podepsat hypoteční úvěr s garantovanou sazbou, a až potom hledat vysněné bydlení. A to vše zcela digitálně, bez nutnosti návštěvy pobočky. Tato žádaná novinka pomáhá klientům ČsoB posílit svou bonitu na rychlém a napjatém realitním trhu. navíc, pokud tržní úroky klesnou, banka automaticky sazbu sníží. klienti mohou také využít odbornou technickou inspekci nemovitosti.

„Jednoznačně největším benefitem ČSOB Hypotéky bez nemovitosti je to, že klient už předem ví, jak velkou hypotéku má a na jakou nemovitost tím pádem dosáhne. Na trhu se tím v podstatě dostává na úroveň kupce s hotovostí a je na tom lépe než zájemci o bydlení, kteří sice našli svou vysněnou nemovitost, ale teprve půjdou do banky žádat o standardní hypotéku,“ shrnuje výhody Miroslav Zetek, člen představenstva a vrchní ředitel zodpovědný za obchod v ČSOB Hypoteční bance.

Úrokovou sazbu za vás pohlídá Hlídač sazby

Výběr té správné nemovitosti zabere nějaký čas. S ČSOB Hypotékou bez nemovitosti má klient celkem devět měsíců od podpisu smlouvy na její nalezení. Součástí nového produktu je navíc služba Hlídač sazby. Úrokovou sazbu hypotéky má klient po danou dobu garantovanou a může se plně soustředit jen na hledání vhodného bytu nebo domu. Pokud se v době hledání nemovitosti vyhlašovaná sazba

ČSOB Hypoteční banky sníží oproti původní sazbě platné při poskytnutí úvěru, banka tuto změnu zohlední automaticky, a to až do výše 0,3 procentního bodu.

„U této hypotéky navíc poskytujeme ve spolupráci s naším partnerem Nemoinspekt unikátní službu na míru pro klienty ČSOB Hypoteční banky. Díky té lze ještě před koupí ověřit reálný technický stav bytu či domu. Nikdo tak nekupuje zajíce v pytli,“ dodává Miroslav Zetek.

Zmíněnou službu technické inspekce může získat klient až s třicetiprocentní slevou ve srovnání s běžnou cenou. Odborníci ze společnosti Nemoinspekt detailně prověří stav nemovitosti, což může snížit riziko nečekaných nákladů po koupi.

Rychleji a digitálně k vlastnímu bydlení ČSOB Index bydlení ukazuje, že ceny bytů a domů jdou rychle nahoru, protože nabídka nemovitostí je nedostatečná. Prodejní doba nemovitostí se zkracuje. Nová služba ČSOB Hypotéka bez nemovitosti ovšem zájemci o koupi bytu nebo domu celý proces znatelně urychlí. Na trhu, kde poptávka výrazně převyšuje nabídku nemovitostí, novinka výrazně zvyšuje šanci na úspěšný nákup. Klient se totiž vyrovná zájemci s hotovostí, kterému prodávající obvykle dávají přednost kvůli rychlejšímu jednání a procesu prodeje.

ČSOB Hypotéku bez nemovitosti lze získat na pobočkách skupiny ČSOB nebo online v Hypoteční zóně s využitím digitálního podpisu. Podepisování hypoték tzv. kvalifikovaným elektronickým podpisem nejvyšší úrovně šetří klientům čas a peníze. ČSOB Hypoteční banka spolu s katastrálním úřadem zavedla digitální podepisování jako první banka na českém trhu.

Představa budoucnosti poháněné AI

Co znamená a jak konkrétně se projevuje rozvoj umělé inteligenCe v horskostřediskovém odvětví?

Nástroje umělé inteligence již mění způsob, jakým vyhledáváme, nakupujeme, plánujeme a syntetizujeme data. Ať už aktivně vyhledáváte umělou inteligenci pro pořizování poznámek z jednání, psaní dokumentů o zásadách nebo odpovídání na dotazy zákazníků, integrace umělé inteligence do aplikací, softwaru a webových prohlížečů, které používáte, roste exponenciálně.

Vhorskostřediskovém oboru AI pohání chatboty na webových stránkách, analyzuje data o prodeji skipasů, a dokonce sleduje provoz vleků. Přestože AI již dokáže mnoho, odborníci tvrdí, že jsme teprve na začátku využívání jejího potenciálu.

V následujícím rozhovoru hovoří Dave Amirault o budoucnosti AI a o tom, co její růstový potenciál může znamenat pro horskostřediskovou branži. Amirault je zkušený marketingový pracovník v lyžařském průmyslu a vedoucí inovací ve společnosti SNOW Partners, kde zkoumá využití AI pro analýzu dat, optimalizaci webových stránek a další účely.

Jak podle vás AI revolucionizuje lyžařský průmysl? Kde vidíte největší přínos, který z ní můžeme získat?

Z pohledu provozovatele si myslím, že AI má velký přínos v tom, že pomáhá řešit věci, které nám nejdou. Podvody jsou toho dobrým příkladem. Myslím si, že umělá inteligence může mít v této oblasti opravdu velký přínos, protože prevence podvodů se opírá o velké datové soubory, které neumíme dobře analyzovat. A pokud nám umělá inteligence pomůže trochu omezit podvody na přední i zadní straně – ať už se jedná o lidi, kteří nás podvádějí u turniketů, nebo lidi, kteří nás pod-

vádějí na straně kreditních karet – myslím si, že to je opravdu velké plus. Z provozního hlediska používáme mnoho těžkých strojů. V lyžařských střediscích spotřebováváme hodně energie. Spotřebováváme tuny vody. A každý den shromažďujeme stále více dat o práci, spotřebě nafty, elektřiny, vody a všech těchto věcech. Pokud nám AI pomůže zefektivnit způsob, jakým analyzujeme, vybíráme a třídíme tato data, aby nám pomohla činit informovanější rozhodnutí, je to obrovský přínos, protože naše účetní a BI (business intelligence) týmy nebo obchodní analytici na to nemají čas.

Pomáhá nám to také ušetřit peníze. Všichni víme, že provoz našich zařízení je velmi kapitálově, pracovně a zdrojově náročný. A matka příroda nás může kdykoli zasáhnout nepřízní. Ale to, jak se s tím vyrovnáme, jak se z toho vzpamatujeme a jak moudře nakládáme se zdroji, nám může pomoci dosáhnout konečného výsledku.

Pak jsou tu věci pro návštěvníky. Lyžování je náročné. Je drahé. Nevíte, kde zaparkovat. Kde je sakra recepce lyžařské školy? Pokud můžeme pomoci snížit tření pro nové nebo stávající hosty, pomůže to lidem více si tento sport zamilovat a zvýší to jejich ochotu vrátit se, utratit více peněz a přivést své přátele.

Soutěžíme s mnoha dalšími věcmi: výletními loděmi, stadionem Yankee Stadium, Topgolfem. Stačí si vybrat, s čím chceme soutěžit. Nesoutěžíme s jinými lyžařskými areály.

Soutěžíme s časem. Všechny tyto další věci, kterým lidé věnují svůj čas, také zdokonalují své dovednosti pomocí AI. Musíme tedy dělat přesně to samé.

AI tedy vnímám jako něco, co všechny tyto věci zásadně mění.

Jaké aplikace nebo využití umělé inteligence by měl horskostřediskový obor znát? Co vidíte v jiných odvětvích?

Lyžování se nyní stává velmi automatizovaným. Například provoz vleků je stále více high-tech. Lyžování je ale stále fyzická aktivita, takže příležitost může spočívat v tom, že zákazník objeví lyžování nebo si zarezervuje dovolenou. Shromažďují se všechna data, která máte, a víte, že existují nové nástroje, které mohou formovat zákaznickou cestu ještě předtím, než se zákazník dostane na místo. Velké jazykové modely budou schopny agregovat moje preference a antipatie. Naučí se všechny moje preference. A díky těmto věcem bude moje předběžná zákaznická zkušenost mnohem osobnější. Pak je tu automatizace v oblasti průmyslových systémů. Nemáte robotické systémy (inteligentní stroje, které provádějí úkoly samostatně nebo s minimální lidskou pomocí) ani robotická ramena, která by řídila provoz resortu, ale vidím, že by mohlo dojít k nahrazení lidské práce. Tato etika – jak můžeme vytvořit něco, co je předvídatelnější? – je zakotvena ve všech technologiích, které dnes používáme. Tematická zábava by mohla být oblastí, na kterou se zaměřit z hlediska automatizace, protože máme velké mechanické robotické systémy, které nyní řídí více věcí.

Myslím, že ústřední oblastí je tak trochu design zážitku z lyžování. Existuje způsob, jak optimalizovat pohyb osob v prostoru?

Nebo jak automatizací zvýšit efektivitu vleků

a dosáhnout větší přesnosti systému? Mohou existovat nové způsoby sledování dopravního toku pomocí detekce objektů a detekce osob, aby se vytvořila celá infrastruktura založená na logice dopravních toků. Můžete provádět detekci bloků. Můžete sledovat čísla a zařízení. Existuje detekce LiDAR (Light Detection and Ranging).

Co je vaší největší obavou? Co se může pokazit s AI v lyžařském průmyslu? V dnešní době jsme všichni viděli špatnou AI. Dostanete marketingový e-mail, který zní: „Vážený pane, vážená paní… Doufám, že se máte dobře.“ No a vy si řeknete: „Bože můj, to je strašné. Je mi jasné, že jde o AI. Ale nebyla to správně provedená AI.“ Nebo další

Umělá inteligence prosperuje na velkých datových souborech. Čím více inferencí může provést, čím větší datový soubor má k dispozici, tím lepší modelování může vytvořit a tím lepší odpovědi můžete získat. Máme spoustu opravdu cenných dat, která můžeme poskytovat. Je na nás, abychom provedli due diligence u dodavatelů, které vybíráme, a zjistili: Jaké jsou jejich zásady ochrany osobních údajů? Jaké jsou jejich zásady bezpečnosti?

Splňují požadavky SOC 2 (System and Organizational Controls 2)?

Zdá se, že každých 10 sekund vzniká nová společnost zabývající se umělou inteligencí.

Lyžování je náročné. Je drahé. Nevíte, kde zaparkovat. Kde je sakra recepce lyžařské školy? Pokud můžeme pomoci snížit tření pro nové nebo stávající hosty, pomůže to lidem více si tento sport zamilovat a zvýší to jejich ochotu vrátit se, utratit více peněz a přivést své přátele.

příklad: všichni jsme používali jiné produkty AI, které mohou halucinovat nebo nám dávat špatné odpovědi. Nemůžete prostě běžet za ChatGPT a ptát se ho na věci, na lidi. Často se s jistotou mýlí.

A z pohledu dat, pokud zadáváme účetní data, spotřebu energie a všechny tyhle věci, musíme závěry AI kontrolovat lidmi. Nemůžeme to hned brát jako bibli. Až bude mít AI dostatek zkušeností, můžeme jí při některých rozhodnutích začít důvěřovat. Ale nemyslete si, že AI je kouzelný plášť, který si obléknete a pak létáte jako Superman. Stále je nutné vše dvakrát kontrolovat.

Pro mě je spíše otázkou, jaká je vaše společenská smlouva s klienty? A také, jaké jsou vaše analytické postupy a obchodní praktiky v oblasti sdílení dat B2B (business-to-business) nebo sdílení s některými z těch větších korporací, které budou provádět agregaci dat? Pro mě jde tedy o vytvoření opravdu silných interních politik a dodržování etických zásad v souvislosti s politikami, které máte v oblasti AI.

Buďte opravdu opatrní, když vám někdo na LinkedIn Sales Navigator nabízí něco, protože v určitém okamžiku vám pravděpodobně bude nabídnut velký datový soubor.

V tomto odvětví je mnoho tradicionalistů, takže pokud byste museli AI prezentovat tradicionalistovi v tomto odvětví, který by mohl být skeptický, jak byste ho přesvědčili o její hodnotě?

Myslím si, že je důležité neklást umělou inteligenci jako odvětví na piedestal. Prošli jsme mnoha technologickými změnami. První, jejíž jsem byl součástí, byla éra internetu. Všichni se hrnuli do vytváření webových stránek, které byly příšerné. Pak přišla konektivita. A  ta poněkud zaostávala, protože lyžařské areály se obvykle nacházejí uprostřed ničeho.

Takže vždy procházíme těmito velkými změnami. V některých z nich zaostáváme. Některé z nich se odehrávají rychle. Tato se odehrává rychle, a to z následujícího důvodu: AI je již integrována do softwaru, který používáme. Medallia, Domo, Office 365, Google – tyto produkty do sebe každý den vkládají funkce AI. Není to tedy něco, co můžete zastavit.

V tuto chvíli je to jako bojovat s oceánem. Musíte si uvědomit, že jde o to, jak ji využijete. Mohl bych se pustit do témat jako ochrana osobních údajů, práva k údajům a vaše odpovědnost jako provozovatele. Ale vlak už vyjel ze stanice. Tohle se nedá zastavit.

V současné době je to jako na Divokém západě. Nemáme opravdu zavedené protokoly, abychom jako obor chápali, jak chceme, aby naši zaměstnanci pracovali s nástroji AI. Rád bych zdůraznil, že jako provozovatelé musíme být dobrými správci údajů, které nám poskytují naši zákazníci. Máme spoustu citlivých údajů. Tito lidé u nás zůstávají. Jejich děti se u nás učí lyžovat. Známe jejich alergie. Víme, kde bydlí. V našich datových centrech, v cloudu nebo u třetích stran se tedy nachází mnoho osobních údajů, kterých si musíme být velmi dobře vědomi.

Děda s babi jsou taky borci

proč a jak

využít mezigenerační účast v marketingu horskýCh středisek.

Návštěvníky lyžařských středisek po celém světě tvoří šest (brzy už sedm) oficiálních demografických generací. To není pro lyžování ani snowboarding nic nového: tyto sporty již dlouho provozují lidé všech věkových kategorií. Tato univerzálnost se však ne vždy odráží v marketingu středisek.

Vširokém spektru rekreačních odvětví, zimní sporty nevyjímaje, se marketingové výstupy tradičně soustřeďují na vyhledávanou demografickou skupinu do 45 let. Důvod je jednoduchý: historicky je tato kohorta plná trendsetterů a představuje největší procento nakupující populace.

Rozdíly mezi generacemi

V současné době do této velmi žádané skupiny spadají mileniálové (narození v letech 1981–1996) a generace Z (narození v letech 1997–2012). V dnešním spotřebitelském prostředí však tyto generace nemají stejnou kupní sílu jako předchozí generace (a ani už mileniálové nejsou všeobecně považováni za dominantně atraktivní segment).

Věkový segment 50+ stojí za většinou spotřebitelských výdajů (přinejmenším v západním světě). Mezi tuto skupinu patří částečně generace X (1965–1980), „malá, ale utrácivá“ generace, která popularizovala snowboarding, twin tipy a terénní parky, a baby boomeři (1946–1964), kteří v 70. a 80. letech podpořili

obrovský růst tradičního lyžařského průmyslu, a i s přibývajícím věkem si zachovali značnou kupní sílu (i lásku k zimním horám).

Nadto se předpokládá, že v příští dekádě bude počet obyvatel starších 60 let vyšší než počet těch mladších 60 let, takže populace nad 60 let se brzy stane největší spotřebitelskou skupinou.

Tato změna se stále zřetelněji odráží ve věku účastníků rekreačního lyžování a snowboardingu. V uplynulém desetiletí se medián věku návštěvníků horských středisek zvýšil z 30 na 35 let. V minulé sezóně podle severoamerických statistik tvořili baby boomeři 15 procent celkové účasti na zimních sportech, přičemž celkově tamější statistiky zaznamenaly 3,5procentní nárůst účastníků zimních sportů starších 55 let a 4,5procentní pokles účastníků mladších 25 let.

Co mohou provozovatelé středisek a marketéři na základě těchto údajů udělat, aby lyžování a snowboarding zůstaly v popředí zájmu účastníků všech věkových skupin a aby lépe oslovili různé generace na oborovém trhu?

Najít společnou řeč

Ve všech odvětvích již není věková segmentace v cíleném marketingu tak relevantní jako dříve. Například od roku 2020 začleňuje kosmetický gigant Sephora do svého spotřebitelského marketingu věkovou inkluzivitu a v reklamách představuje lidi z různých generací.

Pro kosmetickou společnost Sephora vedlo strategické rozhodnutí být více inkluzivní z hlediska věku, rasy i pohlaví k meziročnímu nárůstu tržeb o 25 procent v roce 2024 (zdroj Forbes, 2024).

Podle příkladu Sephory by horskostřediskový marketing měl sdílet příběhy o účasti více generací, aby překlenul potenciální generační propasti. Z hlediska obsahu by tento koncept mohl být realizován oslovením vašeho publika s cílem najít vícegenerační rodinu, která chce sdílet své zkušenosti. S touto rodinou byste mohli vytvořit jednoduchý videoobsah, který by například ukázal dědečka na snowboardu, jak učí svou vnučku zvládnout nějaký jednoduchý prvek ve snowparku, nebo teenagera, jak s babičkou sjíždí sjezdovku pro pokročilé. Cílem je zdůraznit podobnosti mezi generacemi – jsou to společné zážitky na sjezdovkách, které si můžete užít s rodinou v jakémkoli věku.

Dalším konceptem je přijetí marketingu bez ohledu na věk. Nostalgický marketing, který využívá dnes už téměř stoletou historii většiny tradičních resortů, má moc oslovit široké publikum, protože obrázky jsou vnímány jako nadčasové.

V rámci takové strategie (typicky pro sociální média) se aktivně snažte zahrnovat historický obsah představující minulost vašeho resortu. Kdykoli tak učiníte, je vysoce pravděpodobné, že vaše publikum příznivě zareaguje. Ti, kteří si pamatují staré časy, se přidají se svými vlastními příběhy a fotografiemi. Ti, kteří si je nepamatují, si přesto užijí pocit sounáležitosti se sdílenou historií a/nebo budou sdílet vzpomínky se staršími přáteli a rodinou. Fotografie z minulosti přenášejí lidi zpět v čase k vzpomínkám, kterých si váží.

Dalším způsobem, jak vytvářet potenciálně nadčasový obsah, je použití záběrů lyžařů a snowboardistů zezadu. Když publikum nevidí tvář modela/sportovce, obvykle si obrázek doplní ve své hlavě podle vlastní představivosti.

Při snaze vytvořit obrázky, jež se mají stát nadčasovými, věnujte pozornost detailům, jako je například výběr oblečení. Správně padnoucí svrchní oblečení v konzervativním stylu bude stárnout (nebo ignorovat dobu) lépe než něco soudobě módního a křiklavého. Cílem při tvorbě obsahu bez tváře je generovat obrázky, které poskytují kognitivní soulad pro široké publikum.

Vliv mezi generacemi

Na rozdíl od seniorů minulých generací se baby boomeři sami nepovažují za staré. Dnešní senioři jsou v lepší kondici, zdravější, bohatší, aktivnější a zapojenější než jakákoli generace před nimi. Často uvádějí, že se cítí o několik let nebo dokonce desetiletí mladší než je jejich skutečný věk, a průměrný baby boomer se považuje za schopného, kompetentního a stále za hlavního rozhodovatele ve své rodině. Pokud se o ně správně postaráte, mohou se tito senioři stát vlivnými propagátory vašeho lyžařského areálu.

Dobrovolnické příležitosti jsou jedním z netypických způsobů, jak vytvořit spojení mezi lyžujícími seniory a zároveň z nich udělat propagátory střediska a sportu. Nemálo těchto lidí bude rádo dobrovolnicky působit na různých asistenčních pozicích v přední styčné linii a užitečně stráví den sdílením svých znalostí a zkušeností s hosty.

Programy a produkty jsou dalším způsobem, jak zapojit a rozvíjet aktivně lyžující seniory. Například se každou středu mohou scházet lyžující důchodci na společnou týdenní lekci lyžování, případně se těšit na vybraný den v týdnu, kdy budou mít nárok na zlevněné seniorské skipasy. Tito lidé bývají loajálními a hlasitými celoživotními účastníky a jsou to zákazníci, o které stojí za to usilovat.

Jak už zmíněno, lidé nad 60 let jsou aktivnější než kdy jindy a stále bývají klíčovými rozhodovateli ve svých rodinách. Výsledkem je, že mnoho mladších spotřebitelů se obrací na své rodiče, prarodiče či starší rodinné přátele s žádostí o doporučení.

Stejně jako mezigenerační rekreace není ani mezigenerační vliv třeskutě novým trendem; jedná se však o trend rostoucí. Vzhledem k tomu, že sociální média jsou i nadále hlavním zaměřením marketingu skiresortů, bude pro jejich marketéry výhodné pochopit hodnotu a příležitosti mezigeneračního vlivu, který v současné době roste rychleji než vliv v rámci jedné generace.

Starší influenceři jsou přítomni na všech sociálních platformách. Pokud vaše středisko spolupracuje s influencery, zvažte rozšíření své strategie influencerů tak, aby zahrnovala influencery různého věku a zájmů, včetně seniorních. Žena šedesátnice bude vytvářet velmi odlišný obsah než dvacetiletá nebo třicetiletá, ale může stále oslovit i tuto demografickou skupinu.

Vítané rodiny

Mnozí z nás začínají lyžovat nebo jezdit na snowboardu již coby děti s rodinou; naši nejlepší zimní zábavu nám tak představují rodiče a/nebo prarodiče. S přibývajícím věkem nám volný čas zabírají jiné aktivity, ale krása lyžování spočívá v tom, že si je můžete užít v jakémkoli věku – a je to sport, ke kterému se můžete vždy vrátit i po delší pauze.

Celoživotní účast v oblíbeném rekreačním sportu je dar, který by marketingoví pracovníci skiareálů měli hledět akcentovat, kdekoli a kdykoli je to možné. Existuje zde velká příležitost spojit se s rodinami a fanoušky všech věkových kategorií, aby mohli vychovat celoživotní ambasadory, jejichž příběhy se stanou součástí jejich domovského střediska i celého odvětví.

URČUJEME STANDARDY

Líbí se vám

toto vydání SNOW?

Zajistěte si předplatné!

V sezóně 2025/26 se můžete těšit na:

Osobnosti bílého sportu, slavné momenty a legendární závodní svahy

Novinky v lyžařském vybavení, testy lyží a dalšího vybavení

Jak lyžovat lépe, efektivně, dlouho a ve zdraví – vědecký výzkum i osobní zkušenosti expertů

Známá i neznámá střediska Alp – tipy a rady pro nejlepší lyžařské zážitky

Unikátní světové lanovky

Exotické sjezdovky i volný terén – s lyžemi napříč planetou

a další...

Dárky pro předplatitele si vyberete v e-shopu SNOW!

Inspirativní lyžařské čtení 5x ročně od října do února

Faster. Always

Kompaktní kamera pro kreativní záběry

DJI OSMO NANO Standard Combo je ultrakompaktní kamera navržená pro tvůrce, sportovce i cestovatele. Nabízí špičkový 1/1,3“ snímač s dynamickým rozsahem 13,5 EV, video až ve 4K/120 fps a 10bitovou barevnou hloubku s profilem D-Log M. Díky 143° širokoúhlému objektivu zachytíte více detailů a s režimem

SuperNight pořídíte čisté záběry i za šera. Stabilizace HorizonBalancing a RockSteady 3.0 zajišťují plynulý obraz při akci, zatímco vodotěsnost do 10 m umožňuje bezstarostné natáčení i pod vodou. OsmoAudio podporuje přímé připojení mikrofonů a spolu s vestavěným stereo záznamem poskytuje zvuk studiové kvality. Kamera nabídne až 200 min výdrže s nabíjecí základnou, rychlý přenos dat přes USB 3.1 nebo Wi-Fi 6.0 a širokou škálu příslušenství pro vaši tvůrčí svobodu.

Naskenujte QR kód pro více informací: