ZOUFALSTVÍ
Se špetkou naděje
Sbírka básní
ukázka
MASKA
S úsměvem ráno vstávám
světu samu sebe odevzdávám
naivní mám to tvář dnes a denně cítím se tak unaveně.
S úsměvem ráno vstávám rodinu svou obstarávám zavřu dveře…
Ach, cítím se tak unaveně.
S úsměvem opět ráno vstávám
Ach, jak já si všechno nalhávám masku nosím, za ní bolest.
MASKA II. ČÁST
Má maska padá s nocí temnou
na měsíc se dívám s duší rozpolcenou
mé slzy se ztrácí v temnotě mé myšlenky se rozplývají v nicotě.
Ach, jak krásná je ta temná noc
vše se v ní ztrácí a já jí žádám o pomoc
utiš mé trápení, zažeň mou bolest
žádám tě, vem si mě!
Vem si mou duši… utrápenou.
Slunce svítá, musím vstát
svou masku si musím dát
s úsměvem ráno vstávám…
je to maska, je to KLAM!
Za ní je bolest, velký žal.
ŠPETKA NADĚJE
Sedím v temnotě a cítím chlad
nicota je se mnou kamarád
objímá mě, šeptá mi slova o utrpení
jak je můj život nicotný a němý
jako stín životem proplouvám k ničemu nejsem, to si namlouvám.
Sedím v temnotě, cítím chlad
nicota mě objímá jako milenec, a ne kamarád
stíny se kolem mne mihotají
faleš a přetvářka se nazývají
milenec mě svírá stále víc
jeho slova jsou na mou mysl jako bič.
Sedím tu v temnotě a cítím chlad
temnotou se blíží lehká zář
cítím teplo na mé tváři v očích mých se světlo odráží
je stále blíž a blíž, temnota a nicota je téměř pryč.
Stojím tu ve světle, cítím žár
jeho oheň je pro mne dar mocná křídla tmu protínají
naději v mé mysli probouzejí fénix – ten mocný tvor
vznáší se vzhůru nad obzor.
Sedím tu v temnotě a cítím chlad
můj milenec je tu zas.
Slepá důvěra
Bylo jedno malé dítě
hrálo si v koutě v klidu a tiše
přišel klaun veselý v dětských očích probouzel naději.
Bylo jedno malé dítě
co si hrálo v koutě v klidu a tiše
ten klaun pořad veselý
smál se a hrál si s dítětem a jeho nadějí s nadějí, že barvy jsou v pořádku.
Bylo jedno malé dítě
hrálo si klaunem v klidu a tiše klaun zakrýval přetvářku
bavil dítě a vše bylo v pořádku.
Bylo jedno malé dítě
hrálo si v koutku v klidu a tiše
ten koutek je prázdný
zbyl tu jen klaun tiše stál a stále se smál.
VELKÝ POŽÍRAČ
Věnováno panu M.
S úsměvem na rtech vás láka mnohé naslibuje
krásnými sny vás oblbuje.
Slepě za ním všichni běží
ostré zuby plné jedu přehlížejí je to slizký had a má pořád velký hlad.
Vaši mysl i zrak šálí a z dálky už se na vás temné mraky valí on už čeká jen na vhodnou chvíli
kdy vám dojdou všechny síly a pozře vás…
Nenažranost v něm velká roste s každým soustem čím dál víc dejte pozor, je to had je to velký požírač všechno kolem sebe spásá!
STARÝ MUŽ
Starý muž tu sedí a vše kolem pozoruje
starý muž tu chodí a někoho navštěvuje
letmý úsměv na tváři má
zdá se mi, že štěstím oplývá.
Ale když zvedne hlavu, vidím tvář ztrápenou
stále oplakává svou ženu ztracenou
jeho srdce žalem se svírá
jeho duše pomalu umírá
myšlenku má jedinou
že brzy uvidí svou ženu ztracenou.
TEMNÁ PANÍ
Nad nocí se něco sklání je to dávná temná paní
jako duch tu bloudí stínem bledá, skleslá něco hledá sama neví, neodpoví.
Srdce se jí smutkem svírá do její mysli se něco vtírá myšlenku má nevlídnou že spásá duši nevinnou.
BALADA O ZTRACENÉ DUŠI
Dnes ráno je krásný den s úsměvem na tvářích vstala jsem
vzrušením mé srdce bušící láskou vzduch vonící.
Jako by to byl jen sen že toho pravého potkala jsem bylo to včera snad? Nebo předevčírem? kdy pokleknul a já „ano“ řekla jsem.
Tančím po pokoji jako zběsilá
šťastná jsem a tak veselá
vždyť dneska je můj šťastný den toho pravého potkala jsem.
Ne ne, myslím, že to bylo přesně před rokem
kdy na útesu stala jsem slunce zapadá, moře šumí, on pokleká a mé srdce buší
natahuji ruku svou, mám duši ztracenou a mysl láskou opilou.
(Na ruce prstýnek, v dlaních srdce své z hrudi silou vytržené tolik krve, kde se vzala?
Noční můrou mou mysl obehnala.)
Dneska je můj šťastný den
před rokem ano řekla jsem
šaty s vlečkou, bílé jako sníh
tkané snad z vláken pavoučích?
Všude květiny svatební vonící
celým domem smích a veselí proudící.
Já už vstala, pojďte sem a připravte mne na můj velký den
šaty s vlečkou oblékám
ladné střevíčky nazouvám
samým štěstím oplývám.
(Pláč je přece v pořádku
proč se mi ale zdá, že je o smutku
temný stín se plíží podél zdí
lehký chlad mě ovíjí.)
Je čas! (Zvolá někdo temný v pozadí.)
Je čas vyrazit!
Svého vyvoleného si za manžela vzít
svatební ódy už z kostela zní
už mě tam čekají, ach, já snad sním…