15. ledna 2024
Ahoj mami,
už je to pět let, co jsme spolu mluvily naposledy. Čas tak neuvěřitelně rychle utíká. Vlastně ani moc nevím, kde začít. Bylo to hodně těžkých pět let a vím, že dalších hodně těžkých je přede mnou. Ale taky vím, že bys nechtěla, abych se trápila. Já ani nikdo jiný.
Všichni mi celou dobu říkají, že čas to všechno zlepší. Ale víš co? Není to zase tak úplně pravda. Čas trochu pomůže, ale tu obrovskou díru nikdy nezahojí. Jen kolem ní vyroste nový život, na který si zvykneme a prostě to přijmeme. Dost často mám pocit, že jsi jen někde venku, za chvilku vejdeš do dveří a dáme si kafe. A potom mě udeří ta obrovská vlna uvědomění, že to tak není. Že nepřijdeš, že už si kafe nikdy nedáme, nepopovídáme si, že neuvidíš svoje vnoučata, já neuvidím tvůj úsměv. A to bolí. Bolí to tak moc, že mi přijde, že žádný čas neuběhl. Možná proto nevěřím tomu, že se to někdy zahojí, protože to tak necítím. Ani po těch letech.
Když člověk ztratí někoho tak důležitého, základní kámen svého života, nic ani nikdo to nikdy nenahradí. Vlastně to celý život rozboří. A mně se to stalo. Ale víš co? Jsem tady, žiju, dokonce se i usmívám a užívám si život, protože vím, že bys to tak chtěla. A já chci, abys byla spokojená, i když už tady nejsi.
Doufám, že sis tam nahoře našla kamarády (o čemž nepochybuju) a že si společně paříte na Chinaski a popíjíte kafe. Turka, samozřejmě.
Brzo se zase ozvu, musím běžet do nový práce, o té ti napíšu příště.
Miluju tě.
Tvoje Terka
Terapie mi nikdy moc nešly. Nedělá mi problém o věcech mluvit, rozebírat je a jít do hloubky, zároveň mám ale uvnitř sebe věci, které nějakým způsobem nedokážu pustit ven, protože je nedokážu popsat. Zkoušela jsem hodně věcí, věřte mi. Terapeutku, terapeuta, kineziologii, RUŠ terapii.
Ale stejně jsem se pak vždycky vrátila k psaní. To je moje terapie a vždycky byla. A tak jsem mamce začala psát dopisy, které mi pomáhaly utřídit si myšlenky a dostat ze sebe spoustu věcí ven.
Člověk kolem sebe může mít hodně nejlepších přátel, ale o některých věcech je stejně občas těžké mluvit. Já jsem většinou všechno rozebírala s mamkou, každý den, každou věc. Bylo a stále je pro mě těžké naučit se to říkat někomu jinému. Můj táta se celkem obstojně postavil do role naslouchače a za to jsem mu vděčná. Ale víte co, není to ono. To je ale asi pochopitelný.
8. prosince 2023
Čau mamčo Gabčo, doufám, že se máš spokojeně. Že se moc nemračíš nad tím, jak tady vedeme svoje životy, a nechytáš se moc za hlavu.
Momentálně sedím v hotelovém pokoji. Ve Vídni. Jo, v té rakouské Vídni. A víš proč? Dostala jsem tady práci! Je to pěkný hotel, mám to do práce asi
sedm minut chůze, takže akorát na dvě písničky. No, možná tři, oni je teď dělají nějaký krátký.
Přijela jsem sem před pěti dny jen s kufrem a chystám se tady začít žít. Pořád mi z toho běhá mráz po celým těle, když si to uvědomím. Ale je to tak. Úplně vidím, jak máš vykulený oči, když tohle čteš. Táta koukal stejně.
Je zrovna prosinec, ale sněhu tady moc není, což mě mrzí, protože jsem se samozřejmě těšila na zasněženou Vídeň, ale tak snad to zažiju příští rok.
Chystám se tady pár let zůstat a pak se uvidí, kam mě život zavede. Nějak jsem to přestala řešit od té doby, co tu nejsi. Nevím proč, ale dřív jsem to tak rozhodně neměla. Sama dobře víš, odstěhovat se někam daleko od tebe pro mě nepřicházelo v úvahu.
Ale teď jsem tady a uvidíme, co mi Vídeň nabídne.
Musím běžet na snídani, jinak mi ji Číňani snědí, je jich tady takhle před Vánocemi jak much. Brzo se ozvu.
S láskou T.
Terapie jsou super věc, o tom vůbec nechci pochybovat. Jen je důležité najít si tu svou. Tu, která vám bude nejvíc vyhovovat a nejvíc vám pomůže. Mám kamaráda, který pracuje jako terapeut, takže by se asi hodilo, kdybych mu udělala nějakou reklamu.
Ale neudělám to, promiň, Máťo. Ty to ale zvládáš i bez reklamy.
Já jsem průzkumník. Moje mamka by asi spíš řekla, že jsem zvědavá jak stará Keliška a houby průzkumník. Zajímá mě, jak všechno funguje, co kdo dělá, jak to dělá a co mu to do života přináší, takže zkoušet různé terapie pro mě byla na jednu stranu zábava. Pozorovat samu sebe, jak na některé věci reaguju, co mě trochu drcne do ega a co mi může pomoct.
Podle mě je důležitý, aby každý sám za sebe věděl, co mu pomáhá. Ale taky vím, že hodně lidí na to nikdy nepřijde. Důležitý je nepřestávat hledat.
I kdyby to mělo trvat celý zbytek života. Já na to přišla, ale muselo se stát něco, co mi zlomilo srdce, abych se do toho vůbec pustila.
2. února 2019
Hrozně ráda bych našla nějaký slova. Ale nemám energii. Nemám energii ani na to, abych fungovala, natož abych něco říkala. Moje tělo je podle mě pořád v šoku a drží mě zpátky, abych to všechno zvládla.
Jediný, co teď dokážu říct, je, že jsem ráda za Ondru. Kdyby tady nebyl on, asi bych to teď nezvládla. Jako starší brácha si vzal na starosti snad všechno, co je potřeba zařídit. Já jsem jen náklad, co jezdí s ním. Naloží mě, doveze mě někam, řekne mi, kde mám co podepsat, a odveze zase jinam.
Za pár dnů je pohřeb a já bych nejradši někam zmizela. Nechci potkávat lidi. Nechci na ně koukat.
Chci pryč.
Ty jsi tak strašně silná a statečná.
Jestli vám můžu ze své zkušenosti něco poradit – neříkejte tohle někomu, komu se stalo něco špatného. Já vím, že to myslíte dobře, ale nevědomky tomu člověku nakládáte na ramena tíhu toho, že to musí unést. A vlastně si nemá říkat o pomoc, protože je silný a statečný. A ti si přece o pomoc neříkají. Tohle břímě postupně hodně těžkne a dost špatně se odkládá.
Ta bariéra, která se kolem mě vytvořila, když mi tohle všichni říkali, byla obrovská. A pořád je.
Bylo pro mě těžký se zhroutit, protože jsem přece silná. Bylo pro mě těžký někomu říct, že potřebuju
pomoct, protože jsem statečná. Moje hlava, srdce i tělo se prostě zamklo v tom přesvědčení, že to nějak musím zvládnout sama.
Nemyslete si, mám kolem sebe skvělý lidi. Takový, o kterých vím, že se jim můžu svěřit a že mi pomůžou. Jsou tu pro mě už spoustu let a dávali mi prostor, abych jim ty věci řekla, ale to už byla jedna bariéra postavená a nedala se překonat.
A to jenom proto, že jsem silná a statečná holka. Nejsem, nebyla jsem, nechtěla jsem být. Ale musela jsem.