Maminka říkávala, že když prší a svítí slunce, přichází duha. Ale co když dlouho prší a slunce nevychází?“
Meda se na svět dívá nevinnýma dětskýma očima. Je barevný, snový a kouzelný. Ale jak roste, barvy blednou a na povrch se dere to, co mělo zůstat hluboko ukryto. Žije v třípokojovém bytě na sídlišti, kde místo jistoty narůstá napětí a Meda se cítí čím dál víc neviditelná. Ne proto, že by ji nikdo neměl rád, ale protože láska někdy nestačí.
O čem v knize píšu:
Nestojíme pod duhou je příběh o dospívání v rodině, kde se o problémech nemluví nahlas. Kde každý den plyne v dusivém tichu a přetížených emocích. O domácnosti, kde se hromadí dluhy, otec propadá depresím a matka mlčí, protože už nemá sílu křičet.
Tahle kniha však není jen o bolesti, ale i o odvaze. O tom, co si z dětství neseme do života, aniž bychom si to uvědomovali. Citlivý jazyk dává prostor myšlenkám, které se těžko formulují. Možná se v nich najdete. Možná otevřou dveře k místům, která jste v sobě už uzavřeli.
