Úvod
Ahoj, jmenuji se Anežka a jsou mi tři roky. Jak se jmenuješ Ty? Ať už jsi Magdalénka, Tonička, Vítek nebo Honzík, moc ráda Tě poznávám!
Věřím, že budeme dobří kamarádi.
Víš, co dělám ze všeho nejraději? Běhám venku po kopcích! Kudy projdu, nezůstane kámen na kameni. Všechno přelezu, všude nakouknu a nic pro mě není dostatečně velká překážka. Maminka mi někdy říká, že jsem všude byla a od všeho mám klíče. Tomu ale já moc nerozumím, protože mám klíč jen od mojí pokladničky. Taky si moc ráda hraju s dětmi na hřišti. Třeba se tam spolu někdy potkáme – to by byla paráda!
A když se dostatečně vydovádím a pořádně se zasměju, nejraději si pak vlezu k mamince a tatínkovi do postele a čtu si s nimi knížky. Ale ne jen tak ledajaké – jsou to knížky pohádkové.
Vidíš, úplně jsem Ti zapomněla někoho představit! A to moji malou kamarádku, vílu Elenku. Kamkoliv jdu, je pořád se mnou. Spí se mnou v pokojíčku, chodí se mnou k babičce i na hřiště, prostě se ode mě nehne. A není to jen nějaká obyčejná víla, co jen tak poletuje a směje se. Je opravdu moc chytrá! Když mě něco trápí nebo si s něčím nevím rady, vždycky stojí při mně a všechno mi hezky vysvětlí. V těžkých chvilkách mi dodá odvahu, a když se bojím, drží mě za ruku.
Doufám, že i Ty máš někoho takového. Ať už je to oblíbená panenka, plyšák, nebo třeba maminka s tatínkem.
Pojď si teď společně s nimi přečíst pár mých dobrodružství.
Těším se, že je prožijeme spolu!
Bolavé ousko
Abych vám pravdu řekla, tak máloco mi vadí tak jako bolest ouška. Je to takové protivné, člověk neví, jak si lehnout a co s tím má vlastně dělat. Tak nastražte ta svoje zdravá ouška, ať si poslechnete, jak to všechno vlastně bylo.
To jsem se jednou takhle v noci vzbudila a najednou mým ouškem projela veliká bolest – jako by mě tam píchla včelka. Začala jsem plakat a šourala se za maminkou a tatínkem. Ti si spokojeně vyspávali ve svých postýlkách a vůbec nevěděli, že mě něco takového trápí. I víla Elenka chrupkala ve svém hnízdečku.
Nedalo se to ale vydržet, a tak jsem šla k mamince, přitulila se k ní a ona mi povídá: „Anežko, copak se děje?“
„Bolí mě ouško, nemohu spinkat,“ vzlykala jsem.
Maminka mě láskyplně vzala kolem ramen a odvedla do postele. Za chvilku donesla teploměr a také tabletku na teplotu. I když jsem nakonec žádnou vysokou teplotu neměla, stejně jsem ji spolkla. Prý totiž pomáhá nejen na horečku, ale i proti bolesti.
„A maminko, nějaký obklad mi na ouško nedáš?“ zeptala jsem se. „Kdepak,“ políbila mě na čelo, „teplým obkladem bychom mohli akorát tak způsobit, že by se ten zánět ještě víc šířil.“
Místo toho mi pomohla vysmrkat se a nakapala mi do nosu kapky proti rýmě. „Víš,“ řekla mi, „mezi ouškem a nosem vede
malinkatý tunel. Když ho nudlička ucpe, v oušku přestane proudit vzduch a pomnoží se tam bakterie. Na ty reaguje tělíčko vznikem hnisu, který pak tlačí na bubínek oddělující střední ouško od toho, co je venku. A ten bubínek moc bolí. Až se ráno probudíš, půjdeme ouško ukázat panu doktorovi na ORL.“
Objala mě, dala mi pusu a šla si lehnout zpátky do postele.
K doktorovi? Na ORL? Začala jsem bědovat. V tu chvíli ke mně však vklouzla pod peřinu moje malá víla Elenka. „Vidím, že se trápíš. Co se děje?“ zeptala se mě svým vysokým hláskem.
„Bolí mě ucho a ještě k tomu prý půjdu zítra na ORL, což nezní vůbec lákavě,“ povzdychla jsem si.
„Tak já ti řeknu, co to je,“ usmála se, „a zkus mezitím usnout. Ono to ouško snad po tom prášku brzy přestane bolet. ORL jsou začáteční písmenka slova otorhinolaryngologie. To je ale srandovní název, viď?“ zasmála se.
„To jsou páni doktoři, kteří se zabývají ouškem, nosem i hrtanem, ten je tady – v krku,“ ukázala mi na něj. „Takže když tě bolí ouško, v krku nebo ti teče krev z nosu, tak ten pan doktor tomu všemu rozumí.“
Než jsem však stihla zjistit, jak mi ten pan doktor může přesně pomoct, prášek zabral a já usnula.
Ráno mě ale zase to bolavé ouško probudilo, a tak jsme se s maminkou domluvily, že spolu půjdeme na ORL.
Ve dveřích mě přivítala milá sestřička. Prý si ale budeme muset počkat, protože se s nemocnými lidmi dnes „roztrhl pytel“. „Jak to asi tak vypadá?“ napadlo mě.
Víla Elenka viděla, jak se zamyšleně tvářím, a rozchechtala se. Vysvětlila mi, že to jen tak dospěláci říkají, a znamená to, že je tam hodně lidí před námi.
Po fakt dlouhé době, když už jsem si říkala, že snad na řadu ani nepřijdeme, konečně přišla paní sestřička se slovy: „Kde je ta Anežka se svým bolavým ouškem?“
A tak jsem šla s maminkou za ruku dovnitř. Za stolem seděl postarší pan doktor a tvářil se, jako by právě jedl citron. Kysele pozdravil a ukázal na židli. Moje už tak malinkatá dušička se ještě o něco zmenšila.
Víla Elenka do mě však šťouchla a pošeptala mi: „No tak se zeptej, co se bude dít. Nebudeš tu přece jen tak stát a klepat se strachy.“
To mi přišlo jako dobrý nápad, a tak říkám tomu citronovému panu doktorovi: „Dobrý den, a mohu se prosím zeptat, co mi budete dělat?“
Pan doktor nejdřív zblednul, pak zčervenal a nakonec se rozchechtal na celé kolo. „Tak koukám, že tu máme malou rozumbradku. Inu dobrá, tak já ti to řeknu. Nejdřív si sedneš tady na tu židli. Já vezmu otoskop a kouknu se ti nejprve do zdravého a pak do toho bolavého ouška. Poté se ti kouknu i do nosu a nakonec řekneš ‚éé‘ a já se ti podívám do krku. A podle toho, co kde uvidím, se domluvíme, co bude dál. Co ty na to?“
Přišlo mi to jako fajn nápad, a tak jsem si sedla na maminčin klín bokem k panu doktorovi. Ten udělal přesně všechno tak, jak řekl – a u toho mi do ouška hlasitě funěl. Nebylo to příjemné, ale že by mě to bolelo, to se říct nedá.
Když konečně skončil, beze slova začal ťukat do počítače nějaká písmenka. Otočil se pak na maminku a řekl: „No, je to zánět středního ucha. Tady vám předepíšu antibiotický sirup. Anežka bude pořádně smrkat a kapat do nosu kapky.“
Pak se otočil na mě a oči mu šibalsky zamrkaly. „Co ty na to, souhlasíš?“
„No, tak jestli to ucho přestane bolet, tak souhlasím. Plácneme si?“
Doktor se opět rozesmál, nastavil ruku a plácli jsme si.
Od pana doktora jsme šly rovnou do lékárny. Maminka řekla, že jsem to s tím panem doktorem, který se předtím tvářil jako bručoun, pěkně „skoulela“ a že je důležité umět se hezky zeptat, místo abych se jen bála a nic neudělala.
Usmála jsem se a objala moji vílu Elenku o to pevněji.
ZÁNĚT STŘEDNÍHO UCHA = otitis media acuta neboli slangově mediootitida
Zánět středního ucha je zánět sliznice středouší, který se u dětí objevuje spíše v zimních měsících. Na jeho vzniku se podílí souhra několika faktorů. Většinou předchází mírný zánět v oblasti krku s rýmou. Středoušní dutina je s nosohltanem spojena pomocí
Eustachovy tuby, která je u dětí kratší a rovnější. I ta může být následně postižena zánětem či vlivem probíhajícího zánětu v oblasti krku někdy dojde ke zvětšení nosní mandle.
Ta může vést k ucpání ústí Eustachovy tuby. V důsledku toho se středouší hůře provzdušňuje, což zvyšuje riziko namnožení bakterií a vzniku mediootitidy.
Zánět středouší nemusí vznikat vždy současně s postižením sliznice horních cest dýchacích. Uzdravení sliznic po akutním infektu může trvat až tři měsíce, takže je možné, že v důsledku oteklých sliznic dojde k zánětu středouší i několik týdnu poté.
Jak se zánět ucha projevuje?
Dítě má zvýšenou teplotu nebo horečku. Kojenec či batole si sahá na ucho. Větší děti si již rovnou stěžují na bolest ucha.
Vhodná je dostatečná úleva od bolesti.
Bolest ucha totiž vzniká tlakem zánětlivého výpotku na bubínek. Dětem tedy podáváme analgetika neboli léky na bolest obsahující paracetamol či ibuprofen. Do nosu kapeme dekongescenční kapky (nebo sprej do nosu), které vedou ke snížení otoku sliznic, a tedy k lepšímu provzdušnění středouší. Samozřejmě dbáme na smrkání a u menších dětí na odsávání nosu. Při podezření na prasknutí bubínku nic do ucha nekapeme a znečištěné ucho jen povrchově vytřeme. Při bolesti ucha je vhodné navštívit lékaře, který ucho vyšetří. Pokud začne ucho bolet
v noci, bolest je snesitelná a léky proti bolesti dítěti uleví, lze vyčkat s vyšetřením do rána.
Co následuje u lékaře?
Lékař vidí otoskopem vyklenutý nebo vpáčený bubínek. Dle nálezu a také celkového stavu dítěte se může rozhodnout pro paracentézu, tedy propíchnutí bubínku. Bubínek je vazivová blána mezi středním a zevním uchem. Při jeho propíchnutí dojde k uvolnění tlaku v uchu a dítě pociťuje ústup bolesti.
Dle celkového stavu a charakteru výpotku se lékař rozhoduje pro nasazení celkových antibiotik.
Kdy je vhodné zpozornět a navštívit lékaře bezprostředně?
Pokud je dítě malátné, zvrací. Za uchem se vyskytne zarudnutí či otok nebo z ucha dítěti teče hnisavý výtok. Pokud dítě trpí vysokými horečkami a také v případě, že léky tlumící bolest do půl hodiny až hodiny nepomohou.
Lze zánětu ucha předcházet?
Vhodné je pečovat o nosní prodyšnost. Velmi přínosné se také jeví pravidelné konvičkování nosu dítěte. Dobré je také dodržovat hygienu ve smyslu mytí rukou či kašlání a kýchání do lokte.
V rámci ohleduplnosti by dítě při rýmě nemělo navštěvovat kolektivní zařízení.
Každá rýma je totiž infekční, a to i ta průhledná. Samozřejmostí by měla být eliminace pasivního kouření, to znamená nekouřit v blízkosti dítěte či ve společné domácnosti. Mezi preventivní kroky také řadíme očkování proti pneumokokům.
