Dita Šperková Szapanosová
Pouto
Připadala jsem si špatně vyrobená. Rozbitá kostička v mozaice světa.
Potom jsi přišel ty — a všechno do sebe zapadlo.
V tichém poutu mezi námi se odráží to, co slova nesměla říct.
Ty a já.
Naše malé šílenosti a všechny ty maličkosti, co dělají vzpomínky nezapomenutelnými.
Okamžiky, co zůstávají naše tajemství, které patří jen nám.
Ticho
Kdyby se svět na chvíli zastavil, možná bych ti konečně řekla, že jsem nikdy nechtěla zapomenout. Jen dýchat jinak. Bez tíhy tebe.
Možná by ticho mezi námi bylo jednodušší. Protože v něm zůstalo všechno, co jsme neuměli říct nahlas.
Potkat tě znovu, už bych se neptala proč.
Jen bych se usmála.
Protože i minulost má svůj klid.